PRŮMYSL A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

PRŮMYSL A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

Ekodesign Podstata Systematický proces, který řeší klasické vlastností (funkčnost, ekonomičnost, bezpečnost, technická proveditelnost) a klade důraz na dosažení minimálního dopadu výrobku na životní cyklus Dopady na životní prostředí Estetické aspekty

Bezpečnost

Funkčnost

Ergonomické aspekty

Návrh (design) výrobku

Náklady

Kvalita

2

Kritéria ekodesign Nařízení EU – – – – –

–

Spotřeba energie. Materiálové složení výrobku. Odpady z výrobku. Opětovné použití při ukončení životnosti. Recyklovatelnost materiálu po ukončení životnosti (tj. počet a druhy materiálů, množství materiálu, povrchová úprava). Emise během užívání výrobku (hluk, teplo atd.).

3

Ekodesign Různé formy –

Design for Environment - DFE,

–

Life Cycle Design – LCD

–

Design for Recycling – DFRec

–

Design for Assembly – DFA

–

Design for Disassembly -DFDA)

Směrnice Evropského Parlamentu a Rady o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie.

4

Legislativa 244/2009 Požadavky na ekodesign nesměrových světelných zdrojů pro domácnost

Šetřit je třeba energii, nikoliv světlo 5

Směrnice 244/2009

6

Legislativa 1275/2008 Požadavky na ekodesign z hlediska spotřeby elektrické energie elektrických a elektronických zařízení určený pro domácnosti a kanceláře v pohotovostním režimu a ve vypnutém stavu

7

Legislativa 278/2009 požadavky na ekodesign z hlediska spotřeby elektrické energie externích zdrojů napájení

8

ŽIVOTNÍ CYKLUS VÝROBKU

Cíle LCA (Life Cycle Assessment) – provést inventarizaci zátěže ŽP – zhodnotit dopady na ŽP – přispět ke zlepšení kvality výrobku (ekodesign)

Výrobek základ LCA 9

TEORIE LCA LCA Analytická metoda hodnocení evironmentálních dopadů

Vstup

Procesy

Výstup

Odpad

Suroviny

Produkt

Energie

Odpad 10

PROCESY Příklad jednotkového procesu

Vedlejší tok - voda = pomocný tok chladící kapaliny

detergenty odpadní voda

11

HRANICE SYSTÉMU Okolí systému Těžba surovin

Výroba produktu

Transport a distribuce

Vstupy

Výstupy Užití a údržba

Recyklace

Odpadové hospodářství Hranice systému 12

NÁSTROJE LCA A- Definice cílů – stanovení rozsahu studie ● důvody proč je studie zpracovaná ● způsob využití poznatků (interní, externí) – určení funkční jednotky ● vstupy a výstupy ● hranice jednotky

13

NÁSTROJE LCA B - Inventarizační analýza – Definování systému a jeho hranic

Systém soubor operací spojených materiálově a energeticky vykonávající určitou činnost ● ●

definice funkcí systému rozdělení systému do série provázaných procesů.

14

NÁSTROJE LCA C- Hodnocení vlivů Proces vedoucí k ke zhodnocení ekologického zatížení – klasifikace/kvantifikace vlivů ● seskupování dat z hlediska dopadů ● normalizace dat, ● hodnocení dopadů. – charakterizace vlivů ● normalizace agregovaných dat ● validace dat – oceňování vlivů – statistické vyčíslení dopadů

15

NÁSTROJE LCA D - Návrhy zlepšení hledání variantních řešení vedoucích ke snížení negativních dopadů Omezení LCA – počet sledovaných kroků – počet etap LCA (LCI) Analýza výsledků LCA – kontrola podezřelých výsledků – zhodnocení dopadů změn 16

NÁSTROJE LCA Využití LCA – interní ● rozvoj ekologické strategie podniku – ekologické zlepšování – ekologický audit ● projekty výrobků, výrobních procesů ● minimalizace odpadů ● pro reklamu značení výrobků – externí ● marketing ● ekologická osvěta ● globální zásady ekologické politiky 17

NORMY A LCA ČSN ISO 14 040 Environmentální management - posuzování životního cyklu – Zásady a osnova ČSN EN ISO 14041 Environmentální management - posuzování životního cyklu - Stanovení cíle a rozsahu a inventarizační analýza ČSN EN ISO 14042 Environmentální management - posuzování životního cyklu - Hodnocení dopadů ČSN EN ISO 14043 Environmentální management - posuzování životního cyklu - Interpretace životního cyklu

ČSN ISO/TR 14047 Environmentální management - posuzování životního cyklu - Příklady aplikace ISO 14042 ČSN ISO TS 14048 Environmentální management - posuzování životního cyklu - Formát dokumentace údajů

18

LCA a web

19

LCA a elektrotechnika ●

●

●

●

1993

LCA počítačového pracoviště

1994/95 Srovnávací studie pájky a vodivého lepidla v technologii povrchové montáže 1997/98 Semicroelectronics: LCA elektrotechnických součástek

1998 Atlantic Consulting LCA zpráva pro EU o osobních počítačích

●

1998

Nokia: Studie životního cyklu mobilního telefonu

●

2000

Ericsson: Studie LCA systémů 3 generace.

●

●

2000 Motorola / Fraunhofer IZM: Studie zpracování křemíku 2000

Lucent: Soupis nástrojů pro zpracování polovodičů 20

SMĚRNICE RoHS Restriction Of the use of certain Hazardous Substances in electrical and electronic equipment (Evropská směrnice 2002/95/ES)

Podstata Cílem je omezit používání šesti ve směrnici označených látek při výrobě elektrického a elektronického zařízení, které se ve velkých množstvích dostává na skládky, Omezení se netýká průmyslových, telekomunikačních, zdravotnických, vědeckých atd. zařízení s dlouhou životností, která se vyrábějí v malých množstvích a u nichž lze předpokládat, že neskončí na skládce. 21

SMĚRNICE RoHS Směrnice RoHS omezuje použití šesti látek: – –

– – –

–

Kadmium (Cd) Rtuť (Hg) Olovo (Pb) Šestimocný chrom (Cr+3, Cr+4, sloučeniny Cr+2, Cr+6) Polybromované bifenyly (PBB) Polybromované difenylethery (PBDE)

22

SMĚRNICE RoHS Používání zařízení obsahující olovo, rtuť, kadmium, šestimocný chróm a zhášeče hoření (PBB, PBDE) nad určený váhový limit je direktivou zakázáno. Směrnice a její novela z 18. srpna 2005 stanovuje přípustný podíl kadmia na 0,01 %, u ostatních na 0,1 % v použitých materiálech. Výjimky pro některá zařízení a technologie, které užití těchto látek nutně vyžadují (třeba olovo při výrobě skla, oceli, slitin mědi a hliníku, v pájkách, akumulátorech a podobně).

23

SMĚRNICE RoHS Důsledky směrnice – –

– –

–

Spolehlivost elektroniky pájené bezolovnatými pájkami Díly se zakázanými látkami (žluté nálepky – šestimocný chrom, inkoust – olovo) EMC vyžaduje kvalitní vodivost (kadmium se nesmí používat) Náhradní součástky, díly mohou obsahovat zakázané látky Do směrnice budou postupně zahrnuty další látky 24

EKOLOGICKY ŠETRNÝ VÝROBEK Cíle programů zaměřených na označování ekologicky šetrných výrobku lze shrnout do následujících bodů: –

zvýšení podílu prodeje výrobků ekologicky šetrného charakteru,

–

výchovné působení na spotřebitele,

–

pozitivní ovlivňování výrobce,

–

poskytování záruky spotřebiteli, že výrobek v žádné fázi svého životního cyklu negativně neovlivňuje životní prostředí,

Národní program označování ekologicky šetrných výrobků byl schválen usnesením vlády ČR č. 156 ze 7.4.1993. Realizace začala vyhlášením Národního programu MŽP v dubnu 1994 a propůjčením první známky v červnu 1994. 25

EKOLOGICKY ŠETRNÝ VÝROBEK Cíle a zásady: ●

●

●

●

●

●

orientace na výrobky spotřebního charakteru a hodnocení jejich pozitivních vlastností vůči životnímu prostředí, hodnocení výrobku a důsledků pro životní prostředí v rámci celého cyklu jeho existence, tj. od výběru suroviny přes výrobu a užití až po recyklaci nebo zneškodnění odpadu, propůjčení ochranné známky na časové ohraničenou dobu (2 roky), vyloučení výrobků, pro které platí jiné specifické požadavky a předpisy (potraviny, nápoje, léky atd.),

důsledné uplatnění principu dobrovolnosti, zabezpečení kontroly, zda jsou dodržovány příslušné směrnice s požadavky pro propůjčení ochranné známky a zabránění zneužívání známky, 26

EKOLOGICKY ŠETRNÝ VÝROBEK Garantem Národního programu „Ekologicky šetrný výrobek“ je Ministerstvo životního prostředí ČR. Ministr životního prostředí ČR v rámci Národního programu: –

schvaluje směrnice s požadavky pro propůjčení ochranné známky,

–

uděluje pro konkrétní výrobek souhlas k propůjčení ochranné známky.

Poradním a kontrolním orgánem ministra životního prostředí ČR pro udělování známky je Rada pro ekologicky šetrné výrobky: –

posuzuje a doporučuje návrhy na hodnocení nových kategorií výrobků,

–

posuzuje a doporučuje nové návrhy směrnic pro jednotlivé kategorie výrobků a pod.

27

EKOLOGICKY ŠETRNÝ VÝROBEK Výkonným orgánem Národního programu je Agentura pro ekologicky šetrné výrobky. –

přijímá návrhy výrobců, dovozců, institucí, zainteresovaných organizací a nejširší veřejnosti na výrobky vhodné k označování jako ekologicky šetrné,

–

na základě stanoviska Rady zajišťuje a koordinuje přípravu nových návrhů směrnic, předkládá je Radě k posouzení,

–

poskytuje přihlášky k propůjčení ochranné známky spolu s úplným zněním příslušné směrnice a dalšími pokyny,

–

registruje a vyřizuje přihlášky k propůjčení známky, zpracovává souhrnnou zprávu o výrobku pro rozhodnutí ministra k udělení, práva na užívání ochranné známky,

Náklady na zkoušky daného výrobku a vyhodnocení nutných dokladů, potřebných k přihlášce a zahájení výběrového řízení, si hradí žadatel sám.

28

Eco-labelling ve světě

29

Značky ekologicky šetrných výrobků

30

ŘEŠENÍ EKOLOGICKÝCH PROBLÉMŮ PŘÍSPĚVEK STÁTU - EIA Státní zájem o ochranu životního prostředí je vyjádřen zákonem č.244/92 Sb. (EIA). Hodnocení vlivů projektovaných staveb na životní prostředí: – ekologickou únosnost dotčeného území, – zajištěnost prevence, minimalizace, případě kompenzace nepříznivých účinků záměrů na životní prostředí, – důsledky činností využití dotčeného území na životní prostředí, – způsoby nakládání s odpady a jejich zneškodňování. 31

EKOLOGICKÉ AKTIVITY PRŮMYSLU Důvody: nadnárodní a globální povaha současných ekologických problémů, – zvýšená citlivost veřejnosti na ekologické události. Ekologická politika průmyslu je založena na: –

Technologickém pokroku, pro který je charakteristické:

omezování znečištění, – zabránění vzniku znečištění, – používání progresivních technologií. Tržních mechanizmech, v rámci nichž je odpad a množství znečištění ukazatelem využívání energií a surovin vystupujících do výrobního procesu. –

32

EKOLOGICKÉ ŘÍZENÍ PODNIKU

33

Zásady ekologického řízení podniku EMS/EMAS (Environmental managment systems) byly formulovány v Podnikatelské chartě pro trvale udržitelný rozvoj (1990-91).

Zásady byly zpracovány do 16 principů řízení ochrany životního prostředí: ●

●

●

●

formulovat a zavést ekologickou koncepci (politiku) a ekologické programy v podniku, provádět objektivní a periodické vyhodnocování přijatých opatření, informovat veřejnost v místě působení podniku o ekologickém chování, požadovat u ekologických koncepcí, programů a systémů řízení certifikovanou shodu s požadavky a nařízení ve formě osvědčení, vydaného nezávislým akreditovaným ekologickým prověřovatelem. 34

První krok – ekologické cíle: –

jaké jsou ekologické cíle u nového výrobku,

–

jak lze tyto cíle dosáhnout,

–

jak postupovat při změnách a modifikacích, vzniklých v průběhu vývoje projektu,

–

jaká nápravná opatření budou uplatňována,

–

které okolnosti nápravná opatření vyvolávají a jak je jejich účinnost hodnocena (měřena).

Druhý krok – ekologická politika (koncepce): –

neustálé zdokonalování,

–

prevence znečisťování,

–

soulad koncepce s legislativou a předpisy.

Třetí krok – ekologické prohlášení: –

výrobní činnosti podniku,

–

ekologických problémech souvisejících s výrobou,

–

produkci odpadů, emisí, spotřebě surovin a energií,

–

začlenění ekologické politiky do systému řízení podniku.

35

Čtvrtý krok – kontinuální zlepšování

Environmemtální spirála 36

Od r. 1995 mají podniky možnost zavádět EMS s využitím ISO 14000.

Charakteristické prvky ISO 14000: –

vytvoření systému řízení z hlediska životního prostředí v obecné i specifické formě,

–

pravidelné šetření a prověřování podniku z hlediska životního prostředí,

–

vytváření jednoznačných postupů (prohlášení) o technologických procesech, službách a výrobcích z hlediska životního prostředí,

–

dobrovolné přistoupení k hodnocení chování podniku z hlediska životního prostředí (od získávání vstupních surovin až po likvidaci odpadů),

–

všeobecná přístupnost informací o ekologické situaci v podniku. 37

Ekologické audity Cílem ekologických auditů je: prokazovat že, systém ekologického řízení: –

se shoduje s přijatými úmluvami a požadavky,

–

je náležitě plněn a dodržován.

prověřit, jak je prováděno kontinuálnímu plnění cílů.

Operativní řízení (nové technologie, havarie) –

určení příčiny neshody,

–

dohodu o plánu činností a termínu realizace,

–

uskutečnění všech nezbytných opatření proti možným rizikům,

–

dokumentování všech procedurálních změn, vyplývajících z opatření. 38

ČISTŠÍ PRODUKCE Při aplikaci ekologické politiky ve výrobní průmyslové sféře se začíná uplatňovat vedle strategie kontroly a řízení jakosti i strategie prevence. Základní nástroje čistší produkce: –

sledování materiálových toků a provádění látkové a energetické bilance výrobních operací,

–

trvalá péče o minimalizaci odpadů,

–

analýza a posouzení životního cyklu výrobku,

–

hodnocení ekologického rizika,

–

zvyšování bezpečnosti práce.

39

Hlavní oblasti uplatnění CP 40