PRESÍK. Téma čísla. Vzdělání 4.0 MĚSÍČNÍK SMÍCHOVSKÉ STŘEDNÍ PRŮMYSLOVÉ ŠKOLY DALŠÍ TÉMATA: JAN PALACH (STR. 3) FACEBOOK, DOBRO ČI ZLO? (STR

PRESÍK MĚSÍČNÍK SMÍCHOVSKÉ STŘEDNÍ PRŮMYSLOVÉ ŠKOLY

LEDEN 2017

Téma čísla Vzdělání 4.0

„Přijde razantní technologická revoluce, označovaná jako Průmysl 4.0. Ta může znamenat vymizení až padesáti procent současných pracovních pozic. Vzniknou nová pracovní místa, ale jaká budou? V této éře budou pracovníci potřebovat systémový pohled na věc, kreativitu a schopnost se stále učit novým věcem.“ Z rozhovoru s ředitelem školy Radko Sáblíkem Strana 34

DALŠÍ TÉMATA: JAN PALACH (STR. 3) FACEBOOK, DOBRO ČI ZLO? (STR. 25)

OBSAH DOBRÝ DEN V DRUHÉM POLOLETÍ! ..................................................................... 2 JAN PALACH ................................................................................................................ 3 POZDRAV ZE SILICON VALLEY.............................................................................. 4 ROZHOVOR S HARTMANEM MICHAELEM, ABSOLVENT SSPŠ, OBOR TECHNICKÉ LYCEUM, SOUČASNÝ STUDENT FAKULTY INFORMAČNÍCH TECHNOLOGIÍ ČVUT A PEDAGOGICKÉ FAKULTY UK ..................................... 6 JEDNÁNÍ ŘEDITELE NA KONTAKTNÍ SKUPINĚ V POSLANECKÉ SNĚMOVNĚ ................................................................................................................ 12 JEDNÁNÍ O OBORU KYBERNETICKÁ BEZPEČNOST NA MŠMT .................... 13 VOLBA NOVÉHO PŘEDSEDY STUDENTSKÉ RADY. ......................................... 13 VZDĚLÁNÍ 4.0 ............................................................................................................ 14 ROBOTI V BUDOUCNOSTI ...................................................................................... 15 STUDIUM NA FIT ČVUT .......................................................................................... 16 DOKÁŽOU HACKEŘI "HACKNOUT" VŠECHNO? ............................................... 17 VOLBY PREZIDENTA USA BYLY OVLIVNĚNY? ............................................... 18 „MILUJTE SE, ALE NEMNOŽTE SE!“ ANEB PŘELIDNĚNÍ LIDSTVA .............. 19 ÚTVAR PRO BOJ S DEZINFORMACEMI V KYBERPROSTORU ........................ 20 MIGRACE .................................................................................................................... 21 ÚVAHA NA TÉMA DNEŠNÍ SVĚT .......................................................................... 23 ZAJÍMAVOSTI – PRESÍK – LEDEN 2017 ................................................................ 24 FACEBOOK, DOBRO ČI ZLO? ................................................................................. 25 SVĚT BEZ INTERNETU ............................................................................................ 26 LIDSKÉ TĚLO PO SMRTI ......................................................................................... 27 ZBROJNÍ PRŮKAZ NA VZDUCHOVKU ................................................................. 28 KEMP DEMOKRACIE – NÁVRH ŘEŠENÍ MIGRACE ........................................... 29 KEMP DEMOKRACIE ............................................................................................... 30 JE UČENÍ DŮLEŽITÉ? ............................................................................................... 31 JAK BY SE MĚLA VYUČOVAT VÝPOČETNÍ TECHNIKA NA ZÁKLADNÍCH ŠKOLÁCH ................................................................................................................... 32 PROBLÉMY ZÁKLADNÍ ŠKOLY. ........................................................................... 33

UMĚT SE UČIT ........................................................................................................... 34 ŠKOLSTVÍ ZÁKLADNÍCH ŠKOL A JAK HO ZLEPŠIT......................................... 35 PROJEKT OSVĚTIM - MODELACE SCÉNEK ........................................................ 36 SPOLUPRÁCE S VĚDECKÝM TÝMEM „ARCHEOLOGIE ZLA“ SE SÍDLEM V TEREZÍNĚ ............................................................................................................... 37 NEBOJÍM SE DÁT DŮVĚRU SVÝM STUDENTŮM .............................................. 38

1

Mgr. Zbyšek Nechanický zástupce ředitele

DOBRÝ DEN V DRUHÉM POLOLETÍ! První pololetí uběhlo, jsou za námi pololetní prázdniny a těšíme se na jarní prázdniny (13. 3. – 19. 3.). V úterý 31. ledna se uskutečnil 71. maturitní ples v Lucerně. Věřím, že se všem líbil. S předtančením opět vystoupily všechny třídy čtvrtého ročníku a ještě jsme viděli jedno představení jako bonus. Výpisy vysvědčení přinesly hodnocení práce za první pololetí. Jistě je co zlepšovat. Ocenění si zaslouží zejména 25 studentů, kteří prospěli s vyznamenáním. Na dodatečné zkoušky se chystá 71 žáků a čeká je celkem 156 dodatečných zkoušek. Kdyby chodili do školy častěji, nemuseli by být zkoušeni formou komisionální zkoušky, která je jistě náročná. V lednu se uskutečnil druhý den otevřených dveří. Přišlo 131 uchazečů ze základních škol. To je počet, na který jsme několik let nebyli zvyklí. Rozhodující bude počet podaných přihlášek a hlavně počet odevzdaných zápisových lístků. Letos poprvé všichni uchazeči o maturitní obory budou testováni jednotnou přijímací zkouškou z češtiny a matematiky, kterou připravuje a hodnotí Cermat. Maturantům se přiblížila maturitní zkouška, druháci a třeťáci v IT a třeťáci v TL si začnou zajišťovat praxi. Každý má své povinnosti a starosti. Neodkládejte nic na poslední chvíli. Tři třídy prvního ročníku mají za sebou lyžařský výcvikový kurz ve Špindlerově Mlýně. Zbylé dvě třídy se teprve začnou chystat do Pece pod Sněžkou.

Program na březen a duben 2017:

ÚNOR 2017 14. 2. (úterý)

3. den otevřených dveří

22. 2. (středa)

4. den otevřených dveří SSPŠ

28. 2. – 4. 3.

výběrový lyžařský kurz

BŘEZEN 2017 13. – 19. 3.

jarní prázdniny

19. – 24. 3.

lyžařský výcvikový kurz (Vraní chata, Pec pod Sněžkou)

26. – 31. 3.

poznávací zájezd do Anglie

2

Jiří Kaňák 3.L

JAN PALACH Tento rok uběhlo už 48 let od hrdinského činu Jana Palacha, který měl za cíl upozornit na nesouhlas s ruskou okupací nazvanou „normalizace“. Ze slova normalizace si můžeme selským rozumem odvodit pojem pro nějaké navracení do původního/normálního stavu. Bohužel to, co se dělo u nás za dob normalizace, by bylo bláznovství považovat za normální. To, že normalizace není úplně v pořádku, si uvědomovala v minulosti valná většina Čechů a Slováků, mezi nimi i Jan Palach a jeho přátelé, kteří se rozhodli vyjádřit svůj nesouhlas dosti extrémním řešením. Příběh Jana Palacha jistě znáte, takže by bylo zbytečné ho zde znovu rozebírat. To, na co se chci v tomto článku zaměřit, je připomínání si tohoto odvážného a možná bláznivého činu v dnešní uspěchané době, kdy už si nedokážeme představit život v nesvobodě a nespravedlnosti. Jakožto student jsem si kladl za povinnost si připomenout památku Jana Palacha a Jana Zajíce 18. 1. 2017 na Václavském Náměstí u Národního divadla. To, co mě na shromáždění překvapilo, nebyl dosti hojný počet vzpomínajících, ale to, jak málo studentů se na akci ukázalo. Jana Palacha beru jako studentského mučedníka a tak mi přijde logické, aby si ho právě studenti připomínali nejvíce, což se aspoň na Václavském náměstí nestalo. I když po Praze sice bylo mnoho dalších akcí, a tak je možné, že se studenstvo rozprostřelo po desítkách akcí, které se na toto datum naplánovaly. Ale ani postoj studentů nechci v tomto článku řešit, to, k čemu se snažím dostat, je postoj hradu k činu Jana Palacha a Jana Zajíce. Jak asi všichni víme, náš současný prezident je jinačí než minulí prezidenti, a stejně i tak se i jeho postoj k tomuto datu liší od jeho předchůdců. Tento nezájem hlavy státu mne ani tak nenaštval, jako spíš zamrzel, myslel jsem si totiž, že hlava státu má hlásat hlas lidu (jak už to ze slova demokracie vyplývá) a nemyslím si, že by lid mlčel, když si stále připomínáme záležitost starou už 48 let. Tak si nedokážu vysvětlit, proč by tedy měl mlčet hrad. Při shromáždění na uctění památky Jana Palacha zaznělo mnoho názorů a přání do budoucna, ale jeden prvek se objevoval ve všech proslovech. Všichni přednášející kladli důraz na to, aby společnost nebyla pasivní vůči nespravedlnosti a bezpráví, ale hlídala si svou svobodu, jelikož bez svobody je člověk jenom člen systémového stroje. Ten se nezastaví, pokud si nějaké ozubené kolečko neusmyslí, že se už nebude točit podle pokynů hnací hřídele a v ten moment se i ten masivní stroj může začít otřásat. A co si z tohoto článku odnést za ponaučení? Asi to, že postavit se proti zlu, ať už v podobě armády či křivého politika, nebo jenom proti dennímu zlu, na které si už člověk zvyknul, se sice může zdát zbytečné, ale čím víc lidí si uvědomí sílu jedince a čím víc lidí bude proti těmto podobám zla bojvat, tím víc se síla jedince přetvoří v sílu skupiny a z jednoho skutku se nakonec může stát rozhodující událost (Jan Palach, Sametová revoluce, francouzská revoluce atd..), i když se o něm někteří budou snažit mlčet. Tak doufám, že se za rok potkáme se svíčkou v ruce u kříže zapuštěného do chodníku před Národním divadlem a společně si připomeneme odkaz, který nám tu Jan Palach zanechal. 3

Filip Řežábek

POZDRAV ZE SILICON VALLEY Vážení čtenáři, na začátek vás vítám v novém roce 2017 a přeji hodně úspěchů. Maturantům šťastnou ruku při tahaní otázek a obecně pevné nervy s navazujícím studiem. Doufám, že vám leden a vánoční svátky utekly stejně rychle jako mně. Sotva jsem se nadechl a je tu další číslo Presíku a s tím i můj pravidelný článek z mé roční stáže v Silicon Valley. Tento měsíc jsem oslavil pololetí své stáže. Součástí oslav byl Mid-Year showcase, vánoční road-trip a jak jinak než lednové vydání nové verze produktu. S čím začít? Vezmeme to chronologicky. Na svátky za mnou přijela přítelkyně, a abych jí ukázal něco z USA, rozhodli jsme jet na road-trip po západním pobřeží. Cesta začala návštěvou Death Valley, kde nám pršelo – za rok tam naprší 4 cm a my jsme měli to štěstí zažít déšť. Další zastávka byla Las Vegas, kde jsme strávili Štědrý večer. Je to pro mě již druhý rok mimo teplo rodinného krbu, tak snad příští rok.  Vegas byla jedna velká show a tisící dolarů se točí na každým rohu. Až jsem byl překvapený, kolik lidí zapomíná, že kasino nikdy neprohraje… Po Vegas následovala část cesty, na kterou jsem se těšil nejvíce. Jednalo se o návštěvu národních parků. Začali jsme v Red Rock parku, který je poblíž Las Vegas, poté jsme jeli směrem na sever do Zion National Park přes Valley of Fire. Den jsme zakončili poblíž Bryce Canyonu, kde bylo přes noc okolo -30°C. Byla docela sranda na letních gumách a s nemrznoucí kapalinou do ostřikovačů, ale auto naštěstí ráno nastartovalo. Jelikož zima bylo docela únavná, jeli jsme trochu na jih přes Grand Canyon a skončili jsme v San Diegu, kde bylo přes den příjemných 25°C. O San Diegu jsem již psal v předchozím čísle a pro nás to byla spíše jen zastávka, abychom se viděli se starým kamarádem. Další zastávka bylo Los Angeles, kde jsme strávili Nový rok se skupinkou stážistů. Z LA už jsme jeli domů, neboť jsem musel zpátky do práce. Posledních pár dní před odletem uteklo snad rychleji než výlet po 4 státech (Arizona, Nevada, Utah a Kalifornie), během kterého jsem najel 4500 km za méně než 10 dní. Návrat do práce byl vcelku bolestivý, ale muselo to přijít a přišel jsem si alespoň odpočatý… Odpočatý na to vyrazit další víkend do Seattlu, kde jsme trošku mrzli, ale užili si parádně výlet a navštívili řadu atrakcí díky City Passu. Studenti, co se mnou byli v Amsterdamu, si jistě pamatují turistickou horečku díky AmsterdamPassu, tak tentokrát to bylo něco podobného. Obecně Seattle je hodně podobný Amsterdamu, protože marihuana je ve státě Washington legální. Výhled ze Space Needlu byl opravdu povedený a snad se mi povede se tam dostat i za tepla. 4

Poslední dva víkendy měsíce ledna jsou ve znamení práce. Release je opravdu náročný a to i díky vyšším očekáváním. Doufám, že se o APIC-EM učíte v rámci CCNA, protože plány a celý ekosystém se kolem termínu DNA (Digital Network Architecture) skloňuje každým dnem. Obecně sítě se hodně posunují a to především do oblasti softwaru.

Jinak poslední víkend jsem se účastnil jako dobrovolník soutěže robotů, zaštítěnou organizací FIRST, pro střední školy. Myslím, že by se teda skupinka našich studentů neztratila, ale konkurence by byla vysoká a dravost studentů byla v opravdu impozantní. Dalším bodem je organizace, které byla vysoce povedená, a všechny role byly předem definovány. Je to určitě zajímavé vidět porovnání. Určitě doporučuji se podívat na videa ze soutěží a různých kol. FIRST Robotic Challange momentálně probíhá v 17 zemích na světě a na základě oblastních, regionálních a celonárodních kol se snažíte probojovat do finále. Je tam tedy veliká motivace studentů a zajímavý výsledek. V první části soutěže je robot autonomní a v druhé části přejde na manuální ovládání. Měsíc únor přinese zajímavé události, kde jednou z nich bude například RSA (Rivest, Shamir, Adleman) Konference, které se bude konat v San Franciscu. Je to jeden z největších veletrhů moderní kryptografie a zároveň tomu odpovídá jedna z hlavních prezentací, které se účastní lidé jako Ronald Rivest, Whitfield Diffie nebo Adi Shamir. Je tedy se na co těšit. Přeji hodně úspěchů v následujících měsících a zbytku druhého pololetí a snad bude možnost se vidět během pořádané videoprezentace. Máte-li libovolné dotazy, pište na [email protected].

5

ROZHOVOR S HARTMANEM MICHAELEM, ABSOLVENT SSPŠ, OBOR TECHNICKÉ LYCEUM, SOUČASNÝ STUDENT FAKULTY INFORMAČNÍCH TECHNOLOGIÍ ČVUT A PEDAGOGICKÉ FAKULTY UK Michael Hartman již jako student Smíchovské střední průmyslové školy hýřil aktivitou. Byl správcem Studentského klubu, sám si domluvil spolupráci s Fakultou strojní ČVUT a se svým kolegou sestrojili jako maturitní projekt kvadrakoptéru pro natáčení videa. Později získal i zkušenosti při studiu v Asii, pracuje pro mezinárodní firmu. Na naši žádost o rozhovor reagoval velmi vstřícně. Jak vzpomínáš na roky na naší škole? „Bylo to rozhodně fajn období. Přestože jsem si přišel poměrně aktivní, tak jsem měl mnohem více volného času než dneska.“ Co pozitivního ti přinesla správa Studentského klubu? „Naučil jsem se spoustu nového a vyzkoušel jsem si v praxi věci a nástroje, ke kterým bych se jinak nedostal. Ještě během střední školy jsem díky zkušenostem ze studentského klubu získal velmi dobře placenou práci.“ Jako svůj maturitní projekt jsi vytvářel kvadrakoptéru. Můžeš nám k tomu říci něco víc? „Líbila se mi myšlenka natáčení videí z ptačí perspektivy. Původně jsem chtěl jen nějaké jednoduché letadlo nebo vrtulník. Přišel za mnou ale spolužák s myšlenkou kvadkoptéry, které v té době byly poměrně novou záležitostí. Domluvili jsme si spolupráci s FS ČVUT, kde jsme dostali grant (celý projekt stál několik desítek tisíc) a pustili se do práce. Výsledkem byla programovatelná kvadkoptéra s GPS a možností manuálního i autonomního řízení. Dneska s podobnými projekty komerčně přichází například GoPro.“ Měl jsi na naší škole své oblíbené předměty a třeba i ty méně oblíbené? Jak ti vůbec studium šlo? „Obecně mě bavily spíše technické předměty jako fyzika nebo matematika, ale i dobře vyložený humanitně zaměřený předmět mě dokázal zaujmout, například právo. Pro někoho možná překvapivě mě moc nebavily IT předměty jako programování a podobně. Obsahem ani způsobem výuky pro mě zpravidla nebyly příliš přínosné.“ V současnosti studuješ Fakultu informačních technologií Českého vysokého učení technického a Pedagogickou fakultu University Karlovy. V jakém jsi ročníku a proč sis zvolil právě tuhle kombinaci? „Na FIT ČVUT jsem v prvním ročníku magisterského studia na oboru počítačová bezpečnost. Vystudoval jsem tam také bakalářský obor informační technologie. Je to náročná škola, jejíž studium zabere hodně času, ale člověk se tam dost naučí a v praxi je pak ten rozdíl oproti absolventům jiných univerzit hodně znát. Na PedF UK jsem v posledním ročníku bakalářského oboru zaměřeného na učitelství informačních technologií. Přínos vidím hlavně ve studiu předmětů jako je sociologie, psychologie a podobně. Obecně předměty zabývající se 6

chováním a uvažováním člověka. V oboru kybernetické bezpečnosti je to v kombinaci s IT „hard skills“ velmi zajímavá a užitečná kombinace.“ Máš domluvenou s ředitelem školy spolupráci na své bakalářské práci. Co je vlastně jejím tématem? „Nemám rád „práci pro práci“, když něco dělám, snažím se, aby to mělo smysl. Přišel jsem tedy s tématem práce na téma bezpečnosti počítačových sítí a systémů v prostředí školských zařízení, jejíž součástí budou i případové studie – jedna z nich právě na SSPŠ. Výsledná práce by měla být pomocí správcům školních sítí s orientací v bezpečnosti a poskytnout základní soubor doporučených praktik.“ Také ses s ředitelem domluvil na dvou přednáškách, jedné motivační a druhé odborné. O čem by ty přednášky měly být? Na co se máme těšit? „V motivační přednášce bych rád ukázal studentům, že studium není jenom o škole a že škola není jenom o studiu. Dnes máme spoustu možností a málo času, je třeba si ze všeho vzít to nejlepší. Budu mluvit i o studiu v zahraničí a proč je fajn nějakou práci dělat i zadarmo a jinou naopak ani za „zlaté prase“. V odborné přednášce bych chtěl ukázat pár „cool“ věcí z praxe týkajících se počítačové bezpečnosti. Mám možnost pracovat s nejnovějšími technologiemi, a co všechno se s nimi dá dělat, často překvapí i mé kolegy na FIT ČVUT.“ Studoval jsi i na universitách v Asii. Můžeš nám k tomu říct víc? O jaké studium a university vlastně šlo? „Strávil jsem jeden semestr na NTHU, což je druhá nejlepší universita na Taiwanu. Oficiálním jazykem tam je mandarínská čínština a většina místních spolužáků bohužel anglicky moc dobře nemluví nebo mluvit nechce. Dokonce jsem měl i jeden předmět v čínštině a nakonec jsem ho ukončil úspěšně. Další semestr jsem strávil na NSYSU, která se nachází na druhé části ostrova Taiwanu. Tam byla atmosféra o něco relaxovanější a už jsem také uměl o poznání lépe čínsky. Výhodou byla také poloha u moře a školní pláž. Jako tělocvik jsem měl například windsurfing.“ Co ti dal studijní pobyt v zahraničí, kromě získaných poznatků v oblasti vzdělávání? Máš nějaký kuriosní zážitek? „Hrozně moc, to vzdělávání je vlastně nakonec až někde v pozadí. Člověk se naučí denně používat cizí jazyky, seznámí se se spoustou zajímavých lidí, lépe pozná svoje silné i slabé stránky, cizí kulturu a tak dále. Obecně bych řekl, že na lidech, kteří studovali v zahraničí, je vidět větší sebedůvěra, rozhled i tolerance.“ Sydney

7

Říká se, že lidé v Asii mají mnohem horší životní úroveň než my v Evropě a přitom jsou šťastnější. Jde o mýtus nebo je na těchto tvrzeních něco pravdy? Jak to vidíš ty? „Zde bych byl s generalizací opatrný. On je totiž ohromný rozdíl mezi například Singapurem, Japonskem, Jižní Koreou a naopak Vietnamem, Srí Lankou nebo Filipínami. O první jmenované trojici bych se nebál říct, že mají životní úroveň naopak výrazně vyšší, než je evropský průměr. Na druhou stranu je pravda, že v těch chudších zemích s nižší životní úrovní spoustu lidí opravdu žije šťastným životem, možná šťastnějším než my. Ono to částečně pramení z nevědomosti – oni nemají internet, smartphone, počítač. Je neudělá šťastnější, když si koupí/dostanou nejnovější iPhone. Ale taková fotka s bělochem, o tom budou vyprávět celé vesnici ještě měsíc. Stačí jim málo, ale jsou za to šťastní a dokážou si to náležitě užít, méně si závidí a více si vzájemně pomáhají.“

Taiwan Kromě studia pracuješ i pro zahraniční firmu. Pro kterou a na jaké pozici? „Po návratu do Čech jsem hledal práci docela dlouho, něco okolo tří měsíců. Ne kvůli tomu, že bych nemohl nic najít, ale naopak proto, že možností bylo spoustu a potřeboval jsem se v nich nějak zorientovat a zvolit tu nejvhodnější. Nešlo mi ani tak o plat, jako spíše o zajímavou pracovní náplň, kvalitní kolegy a mezinárodní prostředí. Po nějakém hledání a pár pohovorech jsem začal pracovat pro společnost Accenture jako bezpečnostní analytik. Každý den tak komunikuji s lidmi po celém světě a společně s týmem odhalujeme a reagujeme na bezpečností hrozby. Ve svém projektovém týmu jsem vlastně jediný Čech a jako jediný v Praze, ostatní jsem nikdy nepotkal ani neviděl.“ 8

Jak vidíš ty budoucnost ve vývoji informačních technologií? Hodně se u nás na škole mluví o Průmyslu 4.0, Vzdělávání 4.0, Společnosti 4.0. Ředitel má snahu vytvářet SSPŠ 4.0. „Tohle je hrozně široké téma, ale je jasné, že se musíme pořád posouvat dopředu. Dnes se snažíme všechno automatizovat, mluví se o „machine learningu“, umělé inteligenci. Ohromná část činností, které dnes dělají lidé, se dá vykonávat stroji, jen zatím nejsou dostatečné spolehlivé nebo levné, ale už se tam pomalu dostáváme.“ V souvislosti s tím, že mnohé pracovní pozice zaniknou a jiné vzniknou, o kterých se ale nic neví, se také hovoří o nutnosti tomu přizpůsobit vzdělávání. Více podporovat měkké kompetence a trochu upozadit tvrdé kompetence. Co si o tom myslíš ty? „Myslím, že systém výuky ani její obsah dnes nereflektuje poptávku pracovního trhu. Studenti jsou vedení k tomu, aby seděli na židli, poslouchali učitele a slepě věřili všemu, co řekne. O něco lepší je to třeba v USA, kde se hodně používají diskuze a týmové projekty. Výsledkem českého školství je bohužel často člověk, který i když přijde s dobrým nápadem, tak ho neumí prodat, není zvyklý prezentovat vlastní názory. Potřebujeme lidi uvědomělé, sebevědomé, s velkým rozhledem a hlavně schopností adaptace. Dnes už dávno neplatí, že se člověk narodí jako syn kováře, vyučí se kovářem a celý život je kovář. Dneska jsme úplně jinde, pracovní náplň i požadavky se v čase drasticky mění a to i v rámci jednoho oboru.“ Jak moc podle tebe jsou důležité předměty jako je matematika, angličtina nebo čeština? Měnil bys něco na jejich výuce, kdybys měl tu moc? „Zrovna tyhle předměty jsou podle mě nesmírně důležité, na způsobu i obsahu výuky bych toho ale změnil hodně. Třeba v matematice by se mělo méně dbát na vzorce a počty, ale více na celkové pochopení a abstrakci. Většina studentů v praxi nikdy nebude počítat dimenzi průniku lineárních prostorů, ale jejich znalost pozitivním způsobem ovlivní jejich myšlení a uvažování nad jinými problémy. Angličtinu snad ani není třeba rozvádět, bez té se člověk, který to s IT myslí seriózně, vůbec nemá šanci obejít. I kdyby pracoval v Čechách, pro českou firmu v českém týmu, stejně se bude muset vzdělávat pomocí anglických materiálů, protože české překlady často přicházejí se zpožděním nebo vůbec a kvalita překladů bývá také diskutabilní.“ A co výuka informačních technologií, když se ty tak výrazně mění? Co má smysl se podle tebe učit, když je všechno za pár let jinak? „Důležité jsou ty obecné věci, principy. To jsou věci, které se nemění. Například u programování jsou to algoritmy, rozdíly mezi strukturálním (procedurálním) a objektovým programováním a podobně. Důležitý je nadhled, analytické myšlení a schopnost rychle dohledávat potřebné informace.“

9

Co podle tebe vlastně představuje schopnost se učit? Našprtat se na písemku to asi nebude. Nebo ano? „To je poměrně zapeklitá otázka. Memorování přesných frází nebo vzorců je samozřejmě ve většině případů nesmysl a nikam nevede (možná až na to úspěšné napsání písemky ). Schopnost se učit bych asi popsal jako schopnost vstřebávat velké množství informací, ty nějak třídit, analyzovat a vyvozovat z nich nějaké logické závěry vedoucí k pochopení dané problematiky. Když se totiž člověk něco naučí nazpaměť, tak nejen, že to v praxi nemůže aplikovat, ale stejně to zapomene. Zatímco když člověk danou problematiku skutečně pochopí, může z ní těžit a to i dlouho v budoucnu.“

Vietnam 10

Máš už představy, co budeš dělat, až ukončíš svoje vysokoškolské studium? Uvažuješ o zahraničí nebo bys chtěl pracovat v České republice? „Rád bych pracoval pár let v zahraničí, ale Čechy jsou můj domov, mám tu rodinu, přátele, určitě bych se tedy vrátil. Relokace v rámci firmy, pro kterou momentálně pracuji, jsou poměrně běžné, nebývá to problém.“

Máš něco jako dobrou radu pro současné studenty SSPŠ? Takové poselství na závěr rozhovoru? Nebo motivační prohlášení? „Studentům bych určitě doporučil se hodně věnovat mimoškolním aktivitám a snažit se ze všeho vytěžit maximum. Příležitostí a možností je dnes celá řada, je potřeba jich jen náležitě využít. Určitě bych doporučil najít si práci v oboru. Ani „práce zadarmo“ ale neznamená, že za ni nic nebudete mít, odměnou vám často může být něco cennějšího než peníze. Jak bylo v úvodu zmíněno, na SSPŠ jsem „pracoval zadarmo“ jako správce studentského klubu. Momentálně jsem členem dobrovolnické organizace International Student Club, Czech Technical University in Prague, kde „zadarmo pracuji“ jako zástupce naší univerzity pro komunikaci s dalšími univerzitami v Čechách i v zahraničí. Naším cílem je budovaní mezinárodní komunity na ČVUT, což je přínosem českým i zahraničním přínosům a myslím, že se nám to daří.“ Děkujeme za rozhovor.

Singapore

11

Ing. Radko Sáblík, ředitel školy

JEDNÁNÍ ŘEDITELE NA KONTAKTNÍ SKUPINĚ V POSLANECKÉ SNĚMOVNĚ Ve čtvrtek 19. ledna 2017 jsem se od 17.30 do 19.15 hodin zúčastnil jednání kontaktní skupiny pro hodnocení učitelů studenty v Poslanecké sněmovně. Jednání svolala na žádost studentů členka Výboru pro školství paní poslankyně Nováková. Účastníky byli poslanci, zástupci MŠMT, školských odborů, ředitelé škol a skupina studentů z České středoškolské unie (ČSU). Po počátečním poněkud nevstřícném jednání dvou poslanců se rozvinula opravdu velmi vstřícná a konstruktivní debata, během které bylo patrné hledat míru zapojení studentů do chodu škol, hledání cesty k získání zpětné vazby od studentů pro potřeby škol a především pedagogů. Předseda České středoškolské unie student gymnázia pan Kment se svými kolegy a kolegyněmi vysvětlili důvody, proč usilují o posílení účasti studentů na chodu škol, pak odpovídali na značné množství dotazů. Negativní stanovisko zaznělo od pana poslance Zlatušky a paní poslankyně Dobešové, oba též z jednání předčasně odešli. Všichni další přítomní pak hledali formát a míru zapojení studentů do chodu škol, včetně vytváření zpětné vazby v podobě dotazníků, mapujících výuku pedagogů. Toto podpořil i předseda školských odborů pan Dobšík, který tuto zpětnou vazbu označil za důležitou z pohledu osobního růstu pedagogů. Do debaty se kromě již zmíněných účastníků schůzky a mé osoby zapojili poslankyně paní Nováková, Veberová, poslanec pan Kořenek, vedoucí kabinetu ministryně školství pan Jašurek, senátor a ředitel Gymnázia Keplera pan Růžička, vedoucí pražské sekce gymnázií a ředitelka Gymnázia Nad Štolou paní Schejbalová, člen společnosti EDUin pan Kartous. Po skončení jednání jsem od paní poslankyně Novákové obdržel pozvánku na další schůzku i s tím, abychom na tomto jednání prezentovali osobní zkušenosti se zapojováním studentů do chodu naší školy. Toto pozvání jsem s radostí přijal.

12

Ing. Radko Sáblík, ředitel

JEDNÁNÍ O OBORU KYBERNETICKÁ BEZPEČNOST NA MŠMT V pátek 27. ledna 2017 se uskutečnila od 10.00 do 11.30 hodin schůzka na MŠMT k pilotnímu ověřování nového oboru Kybernetická bezpečnost (KB). Této schůzky jsem se zúčastnil já, dále ředitel a jeho zástupkyně z partnerské brněnské školy, paní Stará, vedoucí oddělení odborného vzdělávání MŠMT a paní Drápová, náměstkyně ředitelky Národního ústavu pro vzdělávání (NÚV). Níže jsou shrnuté základní informace. -

je připraveno znění vyhlášení pilotního ověřování do porady vedení pro paní ministryni, očekává se schválení během února 2017

-

uskuteční se na dvou středních školách v ČR, na SSPŠ a SŠ informatiky a poštovnictví v Brně

-

začne od 1. září 2017, bude trvat 7 let, po třech letech by mělo být pilotní ověřování poprvé vyhodnoceno a další studenti by na obor KB již nebyli přijímáni v ověřovacím režimu, ale klasicky

-

pilotní ověřování bude součástí revize RVP, bude prvním a v předstihu před případnými dalšími pilotními ověřováními jiných oborů, obě školy budou úzce spolupracovat s NÚV, který pro školy jmenuje konkrétního pracovníka, který se bude podílet na tvorbě Školního vzdělávacího programu (ŠVP)

-

jelikož neexistuje Rámcový vzdělávací program KB (RVP KB), bude vyučováno podle ŠVP KB na obou školách, přičemž ty mohou mít ŠVP KB odlišné dle své povahy, přičemž v tomto ŠVP KB zůstane zachována hodinová dotace na všeobecně vzdělávací předměty podle RVP oboru Informační technologie (RVP IT), ale školy nebudou vázány RVP IT pro hodinové dotace v odborné části

Tomáš Nehasil, 4.D, končící předseda Studentské rady

VOLBA NOVÉHO PŘEDSEDY STUDENTSKÉ RADY. V pátek 19. ledna jsem svolal Studentskou radu, aby si zvolila nového předsedu, jelikož moje funkční období je u konce. Po konzultaci s panem ředitelem jsem navrhl, aby se mým nástupcem stal Marek Červenka z 2.A. Poté jsem se samozřejmě sešel s Markem, vysvětlil jsem mu, co by bylo jeho náplní práce, zodpověděl jsem mu otázky, na které chtěl znát odpovědět a on po této schůzce souhlasil, že bude kandidovat. Během zmíněné schůze jsem proto navrhl Marka jako mého nástupce. Samozřejmě měl každý člen rady možnost navrhnout svého kandidáta, ale toto právo nikdo nevyužil a tak byl Marek zvolen jako nový předseda Studentské rady.

13

Kristian Velen, 2.B

VZDĚLÁNÍ 4.0 Jak bychom měli naši mladou generaci schopně připravit na jejich budoucnost, kterou jim zanecháváme? Děti na prvních stupních základních škol pravděpodobně vůbec netuší, co budou doopravdy dělat za zaměstnání, samozřejmě si většina z nich představuje svou budoucnost a povolání jako z pohádky, ale realita je jiná. Otázka tedy zní, jak bychom se měli k tomuto problému postavit a jak ho vyřešit? Pokusit se změnit nynější přístup k výuce a nahrazovat je metodami účinnějšími? Ale jaké jsou účinnější metody? Z mého pohledu bychom se měli zaměřit už na děti v základních školách. Jelikož už v tom nejútlejším věku se totiž vyvíjejí ty nejdůležitější schopnosti. Zapojit nové způsoby výuky, které nabízí rychlejší a dlouhodobější si zapamatování informací a v neposlední řadě podporovat jejich kreativitu a tvůrčí osobnost. Kreativní, revoluční mozky plné nápadů, se dokáží snadno postavit na vlastní nohy a zabezpečit si svou budoucnost.

Střední školy Na středních školách dávat větší důraz na individualismus. Na naší škole je spousta ochotných učitelů praktikujících jiný, efektivnější způsoby výuky a opravdu se snaží studenty lépe připravit na práci, než to dovoluje zastaralý, klasický typ výuky. Bohužel existují i další školy a nejsem si jistý, ale nikdy jsem neslyšel o škole podobné té naší, jejíž pedagogický sbor by měl chuť cokoliv měnit nebo jejíž studenti by se chtěli zapojovat do čehokoliv mimoškolního, co není nezbytně povinné. Individuální přístup by dovolil zlepšování všech žáků, na všech znalostních úrovní. Zlepšovali by se jak ti nejméně zdatní, průměrní (pro které je výuka nejvíce přizpůsobena), tak i ti nejlepší. Ale je tu samozřejmě problém, jelikož stejný učební plán pro všechny žáky je mnohem více jednodušší, než separovat výuku mezi několik skupin žáků s podobnou zdatností a známkami, separování výuky souvisí také s nutným navýšení množství pedagogů, kteří budou mít odlišné vyučovací osnovy podle typu skupiny žáků které učí. Takto například fungují hodiny anglického jazyka, které byly rozděleny na dvě poloviny podle dovednosti žáků s anglickým jazykem. Škoda, že množství pedagogů je čím dál menší a když už by se nějací našli, museli by se přizpůsobit tomuto novému stylu výuky a naučit se jak komunikovat s určitou přidělenou skupinou žáků, tak aby byla výuka co nejefektivnější. A pokud by se ukázalo, že nějaký student se zlepšil, mohli by postoupit do pokročilejší skupiny žáků, tímto by se ale potlačily přátelské vztahy mezi spolužáky, jelikož ti, kteří by se vyvíjeli a zdokonalovali, by postupovali nahoru mezi nové, zdatnější žáky. Ale tím pádem by se musely nastavovat obtížnosti maturity podle dosažené skupiny žáka po čtyřech letech studia. Zatím připadá tento systém i jakýkoliv jiný než dosavadní nereálný, ale co když se to někdy změní a bude se učit lepším a efektivnějším způsobem? Nebo není dosavadní systém ten nejvhodnější, co se týče poměru složitost / efektivita?

14

Jakub Křížek, 4.C

ROBOTI V BUDOUCNOSTI Roboti jsou nedílnou známku pokroku, který jsme jako lidstvo udělali. Není to zase tak dávno, co byl vynalezen počítač a to v podobě, která se od dnešních strojů velice liší snad ve všech parametrech. Později přišlo mnoho dalších vynálezů a objevů, které změnily náš svět k nepoznání. Tímto jsem chtěl naznačit, že vývoj jde nesmírně rychle dopředu a je těžké odhadnout, jak tento svět bude vypadat za 10, 20 nebo 50 let. Dle mého názoru užití robotů v běžném životě vzroste a jejich vývoj bude pokračovat. Jen je otázkou, jak velký spád to nabere. Někteří lidé předpokládají, že by nás roboti mohli z velké až úplné části nahradit na našich pracovních pozicích. Osobně si moc nedokáži představit, jak by robot dokázal vykonávat povolání, která vyžadují například schopnosti analyzovat problém a nějak jej zapojit do souvislostí, aby došel ke správnému závěru. Obecně se mi ale myšlenka toho, že by velkou část pracovních míst zaujímali roboti, příliš nezamlouvá. Nechci tím tvrdit, že roboti nebo jejich nasazení v určitých oblastech by nemuselo být prospěšné. Dovedu si představit, že by roboti mohli vykonávat např. práce ve výškách, v nepříznivých podmínkách, v ozbrojených složkách apod. Obecně řečeno by měli být nasazeni tam, kde je z určitých důvodů větší zdravotní riziko pro člověka. Obávám se ale toho, že realita by spíše byla taková, že by se roboti mohli dostat do téměř každé sféry našeho života a dělat většinu věcí za nás. To by byl velký problém, protože my na rozdíl od robotů nějaký rozvoj a činnost potřebujeme, a to po celý život. Osobně doufám, že podobný scénář nikdy nenastane, ale když vidím, že společnost obecně není schopná nějakého rozumného kompromisu a většinu času se pohybujeme mezi jedním extrémem a druhým, tak o tom mám jisté pochyby.

15

Pavel Jahoda, absolvent školy

STUDIUM NA FIT ČVUT Zdravím čtenáře Presíku. Jmenuji se Pavel Jahoda, jsem absolvent SSPŠ a nyní mám za sebou první semestr na FIT ČVUT. Jelikož jsem v Presíku nenašel žádný článek týkající se FIT ČVUT, tak jsem se rozhodl, že vám poskytnu rady a tipy na co si dát pozor, psané na míru studentům SSPŠ. FIT je fakulta zaměřená především na programování a počítačové vědy a přestože se následné roky pro studenty liší podle zvoleného oboru a vybraných volitelných předmětů, tak první rok je pro všechny stejný. Studenty, kteří si tuto fakultu vyberou, čeká v prvním semestru šest předmětů a tělocvik. Předměty seřazené podle obtížnosti pro absolventy SSPŠ jsou v tomto pořadí: Základy matematické analýzy, Programování v shellu 1, Programování a algoritmizace 1, Matematická logika, Právo a informatika a konečně nejlehčí – Číslicové a analogové obvody. Z matematiky jsem odmaturoval za 1, ale záhy jsem na vysoké pochopil, že maturita z matiky není konstruována tak, aby roztřídila ty lepší od nejlepších. Na analýze se berou věci od limit až po integrály, což se SSPŠ probírá, ale stejně je to předmět, který řada smíchováků nezvládla. Určitě můžu doporučit chodit na všechna cvičení a matiku doma trénovat. Důležité je pochopit koncept a pak trénovat počítaní, jinak to nejde. Pokud máte tu možnost, choďte střední na matiku navíc, a určitě z ní aspoň maturujte, pokud chcete na ČVUT. Speciálně jestli se chystáte na školu v Anglii, tak doporučuji celé prázdniny strávit studiem matematiky, protože kvůli rozdílnému vzdělávacímu systému budete muset dohánět. Na programování v shellu a programování a algoritmizace (což je algoritmizace vyučovaná v jazyce C) vám bude stačit především trénink a to ať už formou domácích úloh, které často převyšují probíranou látku nebo úloh, které najdete na internetu. Mě tato forma přípravy společně s minimální absencí na cvičeních a proseminářích stačila na známku A. I přestože jsou tyto předměty v trojici nejtěžších předmětu v prvním semestru, tak díky základům ze SSPŠ máte slušnou naději tyto předměty udělat, pokud nepodceníte přípravu. Co se týče matematické logiky, tak doufám, že jste při výuce Booleovy algebry dávali větší pozor než já. Přestože je to až čtvrtý nejtěžší předmět, tak se stejně našli smíchováci, kteří tento předmět podcenili a nezvládli získat ani zápočet. Na právo se stačí učit až během zkouškového a rozhodně doporučuji vynaložit větší úsilí během semestru na ostatní předměty, než chodit na přednášky z práva, a to i přestože jsou na velmi dobré úrovni. Pro Číslicové a analogové obvody doporučuji snahu na začátku semestru a později se více věnovat ostatním předmětům. Celkově FIT není určen těm, kteří jdou na vysokou školu, protože nevědí co jiného. Chce to snahu, motivaci a hodně práce. Naneštěstí se našlo pár absolventů SSPŠ kteří šli na FIT, ze špatných důvodů a poté přešli na jinou školu, a i to je motivací, proč píši tento článek. Odměnou těm, kteří se přes první ročník dostanou, je velká řada volitelných předmětů a obory jako bezpečnost, teoretická informatika, webové inženýrství, softwarové inženýrství,

16

znalostní inženýrství (vytěžování dat a umělá inteligence) atp. a to vše v prostředí nových budov FITu. Pokud vás baví víc robotika, sítě, hardware nebo elektro tak doporučuji FEL. Pokud byste měli dotazy ohledně FIT ČVUT nebo případně ohledně přijímacího procesu na Anglické vysoké školy (na některé školy jsem se dostal, na některé ne a kamarád se dostal na Imperial College London, takže mám slušné ponětí co všechno je potřeba na přijetí na jaké školy a můžu nabídnout tipy), tak mi napište na facebook nebo na e-mail [email protected]

Štefan Poprocký, 4.C

DOKÁŽOU HACKEŘI "HACKNOUT" VŠECHNO? Hodně lidí na internetu tupě vyhrožují s tím, že někoho hacknou. Pod slovem hacker si člověk představí člověka, který sedí v místnosti osvětlené jen hromadou monitorů, které jsou plné kódů, které jen tak někdo nepochopí. Slovo hacker vzniklo hlavně kvůli masmediím, jinak se správně označovali jako crackeři, teď jen hackeři. Když člověk uslyší v televizi o zadržení hackera, představí si normální hollywoodskou scénu,kde hacker hází všechny cédéčka, diskety, pevné disky atd. do mikrovlnky a snaží se smazat data. Hackeři se podle Wikipedie rozdělují na několik druhů (White hat,Black hat,Grey hat atd). Podle mě by se měli rozdělovat jedině na dobrý a špatný hacker. Dobrý hacker jen tak nevydá svou lokaci nebo svoji IP adresu, zatímco špatný sedí doma na notebooku a snaží se hacknout Mconald, aby si zadarmo provedl objednávku, za kterou nemusí platit. V USA se při volbách hondě spekulovalo o hacknutí voleb prezidenta 2017 ruskými hackery. Podle mě to byla jen tupost některých Američanů, kteří jen nedokázali pochopit, že vyhrál zrovna Trump. Podle amerických tajných služeb šlo zase o hackerskou akci pod vedením Putina, který nařídil "hacknout" kampaň proti Hillary. Někteří hackeři se jen snaží hacknout někomu například do emailu, aby zjistili informace kvůli kterým by firma například zkrachovala. Někteří zase chtějí způsobit různé katastrofy, například hacknou dopravní semafory a informace a tak dojde k hromadné srážce aut například na křižovatce. Pak tu jsou hackeři, který se nazývají Anonymous. Ti se snaží udělat něco, co pomůže a informuje vládu, například v jedné době Anonymous hackli twitter účty členům ISIS. Je jasné, že má každá tajná služba profesionálního hackera, který vede celé oddělení hackerů a nařizuje co a jak. Nemyslím si, že to je špatný nápad, jde o takový souboj hackerů v tom, který je lepší. Řekněme, že nějaký hacker napadne síť FBI a hned na to hacker FBI zjišťuje kde, kdo, jak hacknul FBI. V tom čase jde jen o to, kdo uspěje dřív. Buď hacker získá tajné informace z FBI, nebo FBI hacker zjistí přímé umístění hackera a během minuty má po zábavě hacker, kterého přepadává FBI v jeho vlastním bytě. Jestliže se ale hackeři doopravdy hackli volby prezidenta USA, tak nemůžeme vědět, co se může stát dál. Tito hackeři nebudou mít problém s napácháním více zla. Můžou hacknout Volby například v Německu, hacknou mezinárodní sít Googlu, nebo jen čekat a vymyslet něco horšího. Hackeři se můžou pohybovat mezi náma a ani to nevíme. Člověk si myslí, že hacker je antisociální človíček, sedící 24 hodin u PC, ale může to být naprostý opak. 17

Bezák Robin, 2.B

VOLBY PREZIDENTA USA BYLY OVLIVNĚNY? Tento článek je sestaven z informací, které jsem našel na internetu. Podle prezidenta Miloše Zemana neovlivnili výsledek amerických prezidentských voleb ruští hackeři. "Američané nejsou tupí, mezi kandidáty rozhodovali vlastním rozumem a nepotřebovali žádný cizí vliv," uvedl v rozhovoru. Americké tajné služby přitom říkají něco jiného. Ve své zprávě se shodly, že kampaň proti Hillary Clintonové nařídil sám ruský prezident Vladimir Putin. Zeman naopak patřil k podporovatelům Donalda Trumpa, který nakonec volby vyhrál. Podle Zemanových slov mají podobné názory. Zatímco se Američané teprve vyrovnávají s vyhlídkami na politické kyberútoky spojené s Ruskem, není to poprvé, co jsou hackeři napojení na Kreml obviňováni ze snahy ovlivnit voliče v jiných zemích. Podle výsledků amerického analytického serveru The Cook Political Report zveřejněných 16. listopadu získala Clintonová o 1 752 899 hlasů víc než Trump. Při zpochybňování výsledků amerických prezidentských voleb vychází z informací americké zpravodajské služby, podle které zasahovali do regionálních volebních počítačových systémů ruští hackeři, kteří byli prý také zodpovědní za krádež emailové korespondence Demokratické strany před volbami. Kampaň, která měla ovlivnit prezidentské volby ve Spojených státech, nařídil ruský prezident Vladimir Putin. Jejím cílem bylo podkopat demokratický proces v zemi a pošpinit demokratickou kandidátku na prezidenta Hillary Clintonovou. K tomuto hodnocení dospěly americké tajné služby ve zprávě o ruském vměšování do amerických voleb. Moskva dosud obvinění z ovlivňování amerických voleb popírala. Putin a ruská vláda usilovali o to pomoci zvolenému prezidentu Trumpovi v jeho šancích na zvolení, jestliže to bude možné, tím, že zdiskreditují ministryni Clintonovou. Americké tajné služby ve zprávě dále uvádějí, že množství ruských aktivit bylo v poslední době mnohem větší než v dřívější době. Podle zprávy ruští diplomaté před americkými volbami veřejně odsuzovali volební proces v USA a byli připraveni veřejně zpochybnit platnost výsledků. Přístup Moskvy se vyvíjel podle toho, jak se vyvíjela kampaň obou hlavních prezidentských kandidátů. Část zprávy o ruském vměšování do amerických voleb byla odtajněna krátce po schůzi Donalda Trumpa s představiteli tajných služeb. Trump po schůzce uvedl, že žádný hackerský útok z Ruska, Číny či odjinud nijak neovlivnil výsledek prezidentských voleb ve Spojených státech. Moskva popírá veškerá obvinění, že by se za pomoci počítačových pirátů a krádeží elektronických dokumentů pokoušela ovlivnit americké prezidentské volby ve prospěch soupeře demokratické kandidátky Hillary Clintonové. Tajné služby USA stále tvrdí, že ruští hackeři pod vedením Putina zasáhly do voleb prezidenta USA, ale Moskva stále toto tvrzení nepřijímá za pravdivé.

18

Tomáš Mačura, 4.C

„MILUJTE SE, ALE NEMNOŽTE SE!“ ANEB PŘELIDNĚNÍ LIDSTVA Lidská populace pravidelně stoupá již od 14. století, ovšem od druhé poloviny 20. století se jedná o růst opravdu enormní. Zatímco v roce 1960 obývaly planetu zhruba tři miliardy lidí, dnes už je na světě více než sedm miliard lidí. Pokud by tento růst pokračoval, v roce 2050 by lidská populace činila více než devět miliard! Je snad ale kapacita této planety neomezená? Je jasné, že je značně omezená. Enormní nárůst populace je totiž velkým problémem hned z několika důvodů. Jedním z nich je samozřejmě prostor, kterého už v současnosti příliš není a v některých oblastech je hustota zalidnění mnohem vyšší, než by bylo zdrávo. Druhým důležitým problémem je určitě nedostatek potravy a pitné vody. Dle dostupných informací z roku 2015 stále hladoví více než 700 milionů lidí a zhruba stejný počet lidí nemá přístup k nezávadné pitné vodě. Podle odborníků z OSN se tato čísla neustále snižují, avšak si nemyslím, že by tomu tak bylo i nadále, pokud by počet obyvatel Země rostl tak strmě, jako v uplynulých padesáti letech. Troufnu si říci, že už nyní produkují zemědělci i farmáři maximum, rychleji a ve větším množství už to jednoduše nelze. Vysoká populace s sebou nese i další problémy – například ekonomické či ekologické. Nejvíce zřejmý je problém s přelidněním v určitých oblastech, respektive v rozvojových zemích. Přestože tamní lidé nemají často co jíst a pít, nemají střechu nad hlavou, pořizují si hned několik ratolestí. Je to zřejmě způsobeno naprosto nedostatečnou prevencí početí. Jakákoliv antikoncepční ochrana je zde pro obyčejný lid téměř nedostupná a někteří místní ani o těchto možnostech stále neví. Mnoho humanitárních či jiných dobročinných organizací snaží lidem v těchto částech zeměkoule všelijak pomáhat, ale v tomto odvětví stále zaostávají, i když v posledních několika letech se situace rapidně zlepšila. Některé státy přelidnění řeší po svém. Nejznámějším takovým případem je samozřejmě Čína, kde praktikují omezování porodnosti stanovené zákonem. Jednoduše řečeno – každá čínská rodina může mít pouze dva potomky, do roku 2015 to pak bylo jen jedno dítě. Nejsem si jistý, zda se jedná o správné řešení, ale určitě má své výsledky. Na druhou stranu – tento způsob politiky vede k milionům nucených potratů a kvůli preferenci mužských potomků vznikla v Číně také výrazná demografická nerovnováha mezi pohlavími. Jenomže – jak jinak přemnožení lidské rasy řešit? Jsou i jiné možnosti, než zmíněný čínský model? Domluvou? Doporučením? Nějakou lékařskou cestou? Nebo snad válkou? Někteří lidé navrhují zrušit finanční podporu rodičů ze strany státu, tzn. porodné, mateřskou dovolenou či příspěvky na děti. Musím uznat, že ze všech těchto možností se mi jeví čínský model jako ten nejúčinnější a nejlidštější. Naštěstí nás prý čeká světlá budoucnost. Většina odborníků totiž předpokládá, že tento radikální narůst populace brzy ustane a počet lidí se bude naopak snižovat. Konkrétně bychom se takového stavu mohli dočkat už po roce 2050. Důvodů je hned několik – 19

především tedy enormní pokles porodnosti, lehce zvýšená úmrtnost, ale také ekonomická situace. Jako příklad uvedu největší evropský stát – Rusko. Zatímco nyní má 142 milionů obyvatel, za 40 let to bude už zhruba jen 100 milionů. Důvod? Rapidně nízká porodnost. Nezbývá než si počkat, zda se předpovědi expertů potvrdí či nikoliv. Domnívám se, že situace s přelidněním není tak špatná, jak se nás snaží některá média přesvědčit. Spíše jsem toho názoru, že lidé svou špatnou životní úroveň a situaci připisují právě vysoké populaci, i když ten pravý a podstatný problém je úplně v něčem jiném…

Jiří Kaňák, 3.L

ÚTVAR PRO BOJ S DEZINFORMACEMI V KYBERPROSTORU Od prvního ledna začal na ministerstvu vnitra fungovat nový útvar pro boj s dezinformacemi v kyberprostoru. Jak jde z názvu vyčíst, tento útvar se snaží odhalovat nepravdivé informace objevující se na internetu a následně na ně upozorňovat uživatele internetu. Pokud se pohybujete na sociální síti Facebook, kde se to hoaxy (Anglické slovo hoax obecně označuje podvod, mystifikaci či žertovnou klamnou zprávu) jenom hemží, určitě jste na nějakou tu nepravdu narazili. Ovšem tento útvar nemá za úkol potírat nepravdy, jako je zázračné zvetšení penisu či rychlé peníze díky jednomu jednoduchému triku, i když by bez těchto otravných článků byl internet lepší místo. Nepravdy, na které se tento útvar zaměřuje, se většinou týkají politických dezinformací a údajné ruské (ale nejenom ruské) propagandy. Útvar pro boj s dezinformacemi v kyberprostoru spadá pod centrum boje proti terorismu, které vzniklo v reakci na teroristické útoky v Evropě a měl by čítat přibližně 20 členů, kteří budou, jak už bylo řečeno, vyvracet nepravdivé informace (nebude se údajně jednat o cenzuru, ale pouze o „vodítko“ k pravdě). Centrum také nemá být bezpečnostním sborem, orgánem činným v trestním řízení, ani zpravodajskou službou, avšak bude s těmito složkami spolupracovat, pokud půjde o takzvanou „velkou rybu“. Pokud budete váhat nad nějakou informací na internetu, tak k rozklíčování pravdy nepotřebujete žádný speciální útvar, stačí se zamyslet nad tím, jestli je zdroj této informace věrohodný anebo se kouknout na webové stránky HOAX.CZ, kde je registr tech nejčastějších hoaxu, které se na internetu vyskytují.

20

Bezák Robin, 2.B

MIGRACE Velký úkol stojí před Evropou i před každým Evropanem. Imigrační vlny nepolevují, spíše naopak. Přesouvání stovek tisíc lidí z kontinentu na kontinent. Kolikrát v dějinách lidstva se to už stalo. Bylo to však někdy tak masivní jako dnes? Snad při dávném stěhování národů. Dnes opět stěhování národů. Jakékoli médium člověk dnes pustí, najde debatu o imigraci. A nyní přicházejí lidé maximálně s baťůžkem, ve kterém mají vše své. Schopní spát na holé zemi. Připravení, na rozdíl od Evropanů. Jak asi novodobé stěhování národů může dopadnout. Celý svůj život vzhlížím k USA jako ke skutečně svobodné zemi. Stále ještě je pro mě návštěva Severní Ameriky snem. Jen už příliš nechápu její klid. Možná je zdánlivý a možná cílevědomý. Každopádně je od Afriky daleko, že? Mnoho obyvatel chudých zemí, které sousedí s těmi bohatými, opouští svojí zemi s vidinou zbohatnutí a dosáhnutí lepší životní úrovně či vzdělání. Např. Mexiko, Alžírsko, Turecko, Pákistán či Tunisko se vydali za prací ke svým bohatším sousedům (Francie, Německo, Spojené státy americké, Spojené arabské emiráty). Nejznámějším příkladem jsou Spojené státy americké. V zemích, kde probíhá již nějakou dobu ozbrojený konflikt, se mnoho místních obyvatel rozhodne pro opuštění svých domovů. Útočiště hledají v jiných zemích. Příkladem těchto zemí mohou být území palestinské autonomie, Pákistán, Súdán a některé země bývalé Jugoslávie. V zemích, kde převažuje jedno náboženství, se určitá menšina, která uznává jiné náboženství, rozhodne odstěhovat do jiné země, v níž by nebyla tak utlačována. Tento problém se týká téměř všech zemí.

21

V současné době nejvíc emigrantů ve světě pochází z Afghánistánu (4 500 000) a Palestiny (4 123 000). Množství lidí, kteří žijí v jiném státě, než ve kterém se narodili, se odhaduje na 150 000 000 až 185 000 000. Před 30 lety bylo toto číslo zhruba poloviční. Imigranti většinou pocházejí ze zemí s nízkou životní úrovní a z odlišného kulturního prostředí. Po jejich příchodu do cílové země tak ti, co nejsou schopni se přizpůsobit, vytvářejí svoje vlastní území s kulturním prostředím své staré země. Osobně mám na celou migrační věc poněkud pokrytecký názor. Sám bych se rád jednou přestěhoval do Anglie či Spojených států, ovšem nejsem fanouškem přistěhovalců v České republice. Nejde jen o obsazování volných pracovních míst a zakládání ghett, ale také o nepřizpůsobivost naší kultuře a zvykům. Netvrdím, že každý je takový a kdokoliv se sem přestěhuje, pouze využívá sociální dávky z našich daní. Jenže když se přestěhuji do cizí země, budu se tam snažit žít plnohodnotným životem a pracovat, naučím se přeci místní řeč. Rozuměl by mi snad Američan, kdybych s ním hovořil svou mateřštinou? Další věc je pracování. Například Vietnamci, Číňané či jiní Asiaté jsou velice pracovití, a přestože jejich čeština nebývá dokonalá a někteří se dokonce nedomluví vůbec, snaží se vydělat každou korunu, investují do budoucnosti svých dětí, aby měli vše, co oni sami v životě mnohdy nedokázali. Vysokou školu, dobře placenou práci, rodinný byt a možnost jezdit na dovolenou. Na rozdíl od Romů, jejichž jediným úkolem často bývá pouze návštěva pracovního úřadu a pobírání sociálních dávek. Proč to Vietnamci dokážou a Romové nikoliv? 22

Robin Kotubej, 3.L

ÚVAHA NA TÉMA DNEŠNÍ SVĚT Dá se říct, že každý den přinese nějakou novou převratnou zprávu. Každým dnem nás tisk bombarduje zprávami o atentátech, přírodních pohromách, volbách, válkách, krizích a útocích. Když tak čtu občas noviny, tak se mi zdá, že 80% zpráv je negativních. Zdá se mi, jakoby nás někdo chtěl neustále držet ve strachu. Ale ve strachu z čeho? Kdo je ten zlý a kdo je ten hodný? Je to pan Putin nebo Trump? Zeman nebo Sobotka? Islámský stát nebo Asadův režim? Přijde mi, že na tom asi ani moc nesejde. Hlavně že je to něco zlého a dá se toho bát a dokáže to rozvířit rozporuplné reakce a vášnivé debaty. Dokáže to rozdělit společnost a lidé se začnou hádat a nenávidět kvůli úplným banalitám. Přestanou si pomáhat a zapomenou na to, že jsme furt jen lidi a žijeme v jedné zemi. Jakoby už rčení „miluj bližního svého“ ztratilo svou váhu a místo toho začalo platit „dej svůj názor co nejvíc najevo“. Ale kdo z toho má prospěch? Existuje nějaký záhadný člověk, co tahá za niti a určuje, co se kdy stane a proč? Nějaká skupina světovládců, kteří myslí jen na sebe a chtějí ovládnout celý svět? Nebo je to vše jen naprostá náhoda a lidi prostě zajímá neštěstí druhých? Kdo by taky chtěl pořád dokola číst, že někdo vydělal miliardu dolarů a někdo se stal mistrem světa v šachách. Dost se mi zdá, že poslední dobou je tak svět nastaven. Bojíme se, co budeme dělat po škole, jestli budeme mít dobře placenou práci, jestli si budeme moci koupit své vysněné Maserati, nebo budeme jezdit ve staré Škodovce. Lidé jsou neustále tlačeni k tomu, aby dělali to, co ostatní považují za dobré a správné. Ale v tom všem shonu zapomenou na důležité věci. Zapomenou myslet na sebe a přestanou dělat věci, co sami chtějí. A pak se divíme, proč nejsme šťastní. Tímhle vším bych jen chtěl říct, že si myslím, že jsme v dnešní době „přecpaní“ informacemi všeho druhu. Řešíme tolik věcí, že vlastně nic neděláme na 100%. Člověk si nemá skoro ani kdy vydechnout. O víkendu řešíme práci a školu, po škole řešíme, co si zahrajeme za hru, čteme o tom, že někde zplodili dítě z tří rodičů, že poslanci si zvýší zase od nového roku plat. Zkusme se zamyslet, o co nám opravdu v tomhle životě jde a zkusme si za tím jít.

23

o bohu jako o té nejvyšší inteligenci, nepotřebuje mít důkaz. Vy máte důkaz, už jenom to, že existujete, je důkaz. Stačí najít sám sebe, neztotožňovat se s něčím, co nejste. Všechny problémy, které v životě zažíváte, vytvořila jenom vaše mysl, odtud to všechno začíná, všechny radosti a veškerá utrpení vytváří mysl. Ve skutečnosti žádná radost ani žádná utrpení nejsou. Realita je úplně prázdná. Nemá chyby, není dokonalá, neexistuje štěstí, není nikdo smutný. Říkáte si, tak k čemu to je? Křesťané mi alespoň nabízejí pokorný život, ráj. K čemu mi bude takový nudný prázdný život. Sami najdete sebe, prostupte nejhlouběji, jak můžete a pokračujte dále a pochopíte. Nebudete-li se ztotožňovat s ničím, co nejste, najednou dostanete křídla. Ne, nepotřebujete si šňupnout kokain, ale jsou to velmi podobné procesy v mozku. A nejlepší je, že je to vaše přirozenost. Nepotřebujete žádné drogy. BÝT znamená tancovat, překypovat vším, být svobodný způsobem ještě víc, než znamená svoboda. Je to něco nepopsatelného, protože čím víc budeme užívat něco tak nereálného a nesmyslného, jako jsou slova, k popsání něčeho tak skutečného, jako je bytí, budeme se od toho každým dalším slovem oddalovat. Když se zeptali Ježíše Krista na otázku: ´´Co je pravda?´´, odpověděl mlčením stejně hrobovým, jako bylo mlčení Buddhovo. Vnímejte přítomný okamžik a dosáhnete osvícení.

ZAJÍMAVOSTI – PRESÍK – LEDEN 2017 Zajímavé citáty: Volejbalový trenér Zdeněk Haník: „Když budete hrát odvážně a na hranicích rizika, můžete prohrát i vyhrát. Pokud budete ustrašení a opatrní, prohrajete určitě.“

James V. McConnell, americký profesor: „Lidé, kteří se smějí, mají tendenci řídit, učit a prodávat věci efektivněji a též vychovávat šťastnější děti. V úsměvu je mnohem více informace než v zamračené tváři.“

John Dewey, americký filosof: „Dejte druhému najevo, že si uvědomujete jeho osobní důležitost, a udělejte to upřímně. Vždyť touha cítit se důležitým je nejnaléhavější žádostí lidské přirozenosti.“

Charles W. Eliot, rektor Harvardovy university: „Staňte se soustředěným posluchačem a nechte dotyčného vyprávět o tom, co ho baví, co zažil a co ho potěšilo. Nic jiného nedokáže druhým tak zalichotit.“

24

Matěj Czeizel, 4.L

Facebook, dobro či zlo? Asi každý zná tuto masivní sociální síť přes kterou lze sdílet například své zážitky v podobě fotografií, nebo srdceryvných statusů. Každý den vidíte online stovky přátel a opravdu hodně různých příspěvků. Otázkou je, jestli si opravdu myslíte, že všechny ty online kamarády znáte? Jsou vaše příspěvky, fotky chráněné před zneužitím a čeho vlastně chce facebook dosáhnout? Položili jste si někdy otázku proč vůbec profil na facebooku máte? Já si tuto otázku položil a dopadlo to tak, že jsem si účet odstranil, ale k tomu se dostaneme až později. Vždy mě ubíjely žádosti o „potvrzení o přátelství“ od někoho koho jsem vůbec neznal. Na druhou stranu jsem si říkal, že by bylo fajn poznat nové lidi, možná si i „najít“ holku přes facebook. Bohužel, většinou to byla jen mylná domněnka. Lidi si neuvědomují, že vlastně nastavují dvě různé tváře. Jednu každodenní, druhou virtuální. Otázkou zůstává, jestli je to tak správně, nebo jestli to ani jinak v dnešní době nejde. Sami si odpovězte jakou volbu by jste si vybrali. Zůstat takový jaký jste, nebo se přetvařovat pomocí sociálních sítí. Každý někdy viděl lištu online přátel a asi každý někdy viděl u někoho tolik online přátel, že by je snad za celý život ani nemohl poznat. No jo ono se řekne.. „přátel“, ale jsou to ve skutečnosti vaši přátelé? O kolika lidech by jste mohli říct, že je opravdu znáte. U poloviny? Třetiny nebo jenom o pár lidech? Já si myslím, že je to u většiny jen hrstka z mnoha. Otázkou zůstava, co ti ostatní „neznámí“. Ano je sice fajn, že vidíte, co kdo kde dělal, nebo jaký názor vypustil na „zeď“, ale dostali jste se vůbec někdy s těmito lidmi do kontaktu? Nebo je jen „Stalkujete“. Ať si na otázku každý odpoví sám, je to věc kterou už asi nepochopím.

Asi každý zná někoho, kdo facebook nemá a má pro to své důvody. V tomto případě jsem to třeba já. Nemám facebook už třetím rokem a první co bych odpověděl na otázku „ proč nemáš facebook? „ by asi bylo, že jsem se přestal degenerovat hromadou negramotných lidí, mající potřebu ukazovat svůj život lidem, které ve finále ani nezná. Přestal jsem řešit „aféry a tamní problémy“, které jsou ve finále o ničem. Přestal jsem se udivovat nad názvy některých skupin a stránek jako „máme rádi řízky“, „sandále čechům“ 25

a podobně. Opravdu mě někdy fascinovalo jak se někdo s takovými názory mohl ztotožňovat a to ještě veřejně. Přemýšleli jste někdy nad tím, kam se vlastně všechny fotky, statusy apod. ukládají? Na váš profil? Omyl. Vše co na facebooku uveřejníte se automaticky stává majetkem facebooku, tak proč to nemít někde zazálohované. Navíc si vaše fotky kdokoliv a kdykoliv může stáhnout. Což mi taky nepřijde úplně vhodné. Poté co jsem si zrušil účet na této sociální stránce, jsem se ještě musel vrátit a získat kontakt ( telefonní číslo na jednu nejmenovanou osobu ). Můj údiv po tom co jsem se přihlásil byl šokující. Deaktivace účtu, neboli smazání profilu? Zapomeňte, vše se zálohuje pro případ, že by vám facebook chyběl a vy jste nechtěli ztratit to co jste snažně budovali celé roky. Pohodlné, že? Není to náhodou spíše děsivé, že se účet nedá trvale smazat a vy se tak konec konců facebooku nikdy nezbavíte? Tímto jsem chtěl jen poukázat na bezmyšlenkovité vystupování lidí na sociálních sítí.

Matěj Czeizel, 4.L

SVĚT BEZ INTERNETU Jsem rád za to, že jsem se narodil do doby dnešních možností, jako je například internet. Dokážeme si vůbec představit každodenní život bez internetu? V dnešní době? Já upřímně ne. Internet používám každý den za cílem ulehčení pracovních úkonů, pobavení, informování či spojením se se svýmí přáteli na sociálních sítí. Pomocí internetu se k nám dostávají zprávy z celého světa. Jak se tedy domlouvali naše předešlé generace? A jak je možné, že v tehdejší době lidé fungovali a pracovali tak jako my, ne-li lépe a naopak od nás si život s internetem představit nedokázali? Byl tehdejší život díky tomu jednodušší? Nebo naopak? Samozřejmě i tenhle případ, jako každý jiný, má dva úhly pohledu. Vše má své pro i proti. Otázkou zůstává, zda-li má život bez internetu více kladných stránek, než ten náš s ním. Dříve jako komunikační prostředky sloužily dopisy, telegramy a větší osobní kontakt. Dnes jsou to sociální sítě, média a celý svět internetu. Lidé tehdejší doby bez možnosti internetu byli nuceni vyhledávat informace v knihovnách a pomocí mezilidské komunikace, na rozdíl od doby dnešní. S nabíhající dobou a stále vyspělejšími technikami, zaostává naše přirozená cílevědomost, rozmáhá se flegmatičnost a pro nás se stává stále přirozenější ulehčování a zjednodušování naší práce. Takže cílem zadaných úkolů a celkové lidské práce se stává nalezení co nejjednodušší možnosti vykonání práce, nikoliv snaha práci vykonat co nejlépe za cílem uspokojení svého sebezdokonalování. Otázka zní, jde lidstvo správným směrem?

26

Kristian Velen, 2.B

LIDSKÉ TĚLO PO SMRTI Co s člověkem, respektive lidským tělem po jeho smrti? Nejčastější způsob rozloučení se s někým kdo zemřel je uspořádání pohřbu a následné pohřbení těla i s rakví pod zem, či spálení těla a uschování prachu do urny. Je tu, ale i možnost darovat tělo vědě a být užitečný i po odchodu ze světa živých. Mnozí křesťané, popřípadě vyznavači i jiného náboženství, ale o darování těla někomu kdo vás bude několik dalších let zkoumat nechtějí slyšet, jelikož podle nich by člověk po stráveném životě na Zemi měl odpočívat v pokoji. Samozřejmě darování těla není jen drobná záležitost, musíte se rozhodnout zda dobrovolně chcete nechat své tělo zkoumat nebo nechat uctít svou památku pohřbením či spálením a zanechat něco pro své blízké, ať už je to hrob s rakví pod ním nebo urna s prachem.

Body The Exhibition Darování těla může být velice přínosné, medicína může najít odpovědi na léčení nemocí, fungování těla, atd. Nebo obeznámit i laickou veřejnost jak vypadáme zevnitř, nebo ukázat co a jak v našem těle jakožto perfektním stroji funguje. Za zmínku stojí známá výstava Body The Exhibition (která se uskuteční v Praze na konci února) návštěvníkům představuje jedinečným způsobem fungování lidského organismu. Jedná se o více než tři sta exponátů pocházející ze skutečných lidských těl. Někomu se pohled na vypreparovaná opravdová lidská těla hnusný, ale existuje snad lepší způsob jak obeznámit o fungovaní něčeho co jste i svým způsobem vy sami než ukázáním co doopravdy jsme uvnitř? O výstavy lidských těl je velký zájem. Podobnou akci v roce 2007 v pražském Křižíkově pavilonu si nenechalo ujít na 300 tisíc zájemců. Výstava, ale vyvolala ale také četné protesty, označili ji za „nedůstojnou vůči zacházení s lidskými ostatky". Vznikly také pochybnosti o původu těl. Pořadatelé však tvrdí, že všechny exponáty vznikly z těl, která byla darována s plánovaným využitím na těchto výstavách. Když je tohle nedůstojné zacházení tak jak jinak bychom dostali detailní pohled na lidské tělo, než když můžeme vidět opravdové tělo? Opravdové tělo nemůže nahradit, žádný plast či jiná náhražka. A jaký názor mám já? Vaše tělo je váš majetek, respektive jste to vy sami, a pokud souhlasíte s vystavením svého těla, neměl by mít s tím nikdo problém. Výstava slouží hlavně ke vzdělání a doplnění vědomostí o našem těle a v žádném případě bych to neoznačil za nedůstojné či pohoršující zacházení s mrtvými těly. Příklad nedůstojného zacházení s lidskými těly byly koncentrační a vyhlazovací tábory, kde byly mrtvoly naházeny na jednu hromadu při masových vyhlazováních židovského obyvatelstva tzv. Holokaustu.

27

Daniel Brož, 3.D

ZBROJNÍ PRŮKAZ NA VZDUCHOVKU O nové Evropské směrnici jste již určitě slyšeli, pokud alespoň trochu sledujete dění v zahraničí a EU. Kdybyste o tomto náhodou neslyšeli, tak se jedná o novelu zákona, která zpřísňuje vlastnictví zbraní v členských státech EU. Zakazuje vlastnictví krátkých poloautomatických zbraní na více než 20 nábojů, dlouhé poloautomatické zbraně na více než 10 nábojů a zbraně se skládací či teleskopickou pažbou, které umožňují snadnější skrytí zbraně. Mimo jiné přesouvá některé zbraně z kategorie D, tedy zbraně, které si člověk může pořídit za podmínky, že je starší 18. let, do kategorie C, u které se vyžaduje, aby byla zbraň nahlášená na policii. Také tato kategorie vyžadují platný zbrojní průkaz. Přesně se jedná o vzduchovky, znehodnocené zbraně, plynové pistole a repliky pušek. Hlavními impulzy pro návrh této směrnici byly celkem nedávné teroristické útoky v Belgii a Francii. Europoslanci si od tohoto slibují efektivnější boj proti černému trhu se zbraněmi a menší pravděpodobnost teroristického útoku. Upřímně jsem tuto novou směrnici už dlouho očekával a bylo jenom otázkou času, než se navrhne. Co mě ale hodně zarazilo je její dost zbytečná část zpřísňující pravidla týkající se zbraní kategorie D. Já sám vlastním vzduchovku a nevím, co by mělo nahlášení této zbraně na policii vyřešit. Nejedná se podle mě o příliš nebezpečnou zbraň i přesto, že zásah touto zbraní může způsobit zranění, je s ní velice těžké někoho zabít. Znehodnocené zbraně jsou známé tím, že jimi spíš člověka umlátíte, než že byste ho zastřelili. A to samé platí o replikách pušek. Jediný, co dává alespoň trochu smysl, jsou plynové pistole, ale jenom z důvodu jejich zásobníků a možnosti vystřelit vícekrát před tím, než je potřeba nabíjet. Celkově tato část novely nedává vůbec žádný smysl a bude se jednat pouze o byrokratický problém kvůli velkému množství lidí, které tyto zbraně vlastní. Ministerstvo vnitra chce tento problém alespoň trochu omezit, vytvořením podkategorie v kategorii C, do které by se následně zařadily tyto zbraně, a nebyl by na ně vyžadován zbrojní průkaz. Teď bych se vrátil k hlavní části připravované novely. Zákaz dříve zmíněných zbraní za účelem boje proti terorismu se mi zdá jako blbost, jelikož žádný z teroristů v útocích nepoužil legálně držené zbraně. Někdo by mohl namítnout, že se legální zbraně používají např. při vraždách. Ovšem to není pravda, že s počtem zbraní se zvyšuje i počet vražd. V roce 1998 byl počet držitelů zbraní 265030 a na ten rok připadlo 313 vražd, zatímco v roce 2005 byl počet držitelů zbraní 310884 a na tento rok připadlo 186 vražd. V roce 2006 bylo spácháno 231 vražd, ale pouze 14 jich bylo spácháno za použití legálně držené zbraně a 26 za pomocí nelegálně držené zbraně. Tyto statistiky dokazují, že větší počet zbraní nezvyšuje počet vražd. Jedna zajímavost také je, že v Lucembursko jsou veškeré střelné zbraně pro civilisty zakázané, ale v roce 2002 připadalo na 100 000 obyvatel v průměru 9 vražd. Netvrdím ovšem, že to tady má být jako v USA, kde se dá bez větších problémů pořídit samopal, ale to že připravovaná reforma je zbytečná a slouží spíše k částečnému odzbrojení obyvatelstva, než aby lidi chránila. Zajímavé také je že teroristické útoky se často stávají v zemích, kde jsou

28

zbraňové zákony velice přísné, ovšem do těchto zemí proudí největší počet utečenců a s nimi společně i teroristé.

Jovan Gliguroski, 2A

KEMP DEMOKRACIE – NÁVRH ŘEŠENÍ MIGRACE Dne 5. 12. 2016 jsme se se všemi druhými ročníky vydali na 5denní Kurz Demokracie, který zařídila Evropská Unie s tím, že budeme muset vytvořit náš návrh na řešení přiděleného problému. Problémy se řešily ve skupinách většinou po cca 10 lidech. Každá skupina řešila různý problém Evropské Unie. Řešilo se hodně problémů jako například „Učení ve škole“ nebo „Bezpečnost“ atp. Myslím si, že každé téma bylo něčím užitečné, zajímavé a taky důležité pro nás všechny. Moje skupina řešila problém s migrací, který nám dal pořádně zabrat. Ze začátku jsme vůbec nevěděli, co máme dělat, pak jsme se chytili a každý se zúčastnil práce. Každý den jsme se postupně propracovávali dál a dál v našem řešení, které nakonec podle mého názoru bylo dobré. Začali jsme tím, že každý z nás vyhledával určitou část informací. Poté, každý o své části problému mluvil a ostatní členové skupiny si jeho “proslov“ vyslechli. Následně jsme všechny nasbírané informace zapsali na papír a pak prokonzultovali všichni společně. Je jasné, že jsme se na všem hned jen tak nedomluvili, vždy nám to chvilku trvalo, ale pokaždé jsme se na něčem rozumném dohodli a dopracovali se k něčemu, co všem vyhovovalo. Po dlouhé konzultaci jsme vždy shrnuli všechny naše nasbírané informace do prezentace, kterou jsme následně prezentovali v “zasedací místnosti“. Naše výsledná práce vypadala takhle: „Při řešení tohoto problému jsme došli k tomuto řešení: Lidem, kteří projdou selekční bránou budou vystaveny doklady a budou ověřeny jejich znalosti. Dále budou rozřazeni do jednotlivých zemí podle kvót Evropské Unie. V dané zemi se naučí úřední jazyk a budou rekvalifikováni. Obor si mohou vybrat. Budou se chodit 1x měsíčně hlásit se svou ID kartou, v místě bydliště. Bude jim poskytnuto bydlení a nabídka práce, která bude ohodnocena adekvátním platem. Avšak nebudou jim vypláceny žádné dávky. Jakékoli porušení zákonů dané země, či její opuštění znamená deportaci do země původu.

29

Jakub Pražský, 2.C

KEMP DEMOKRACIE Milí čtenáři, rád bych vás tímto krátkým článkem provedl úkoly a prací našeho zpravodajského týmu na "kempu demokracie", který se uskutečnil 5. až 9. prosince v prostředí Hotelu Kamzík na Moravských horách. Po drsné, čtyřhodinové cestě jsme kolem desáté hodiny odpoledne dorazili na místo konání, byly nám přiděleny pokoje a dostali jsme pokyny o nejbližším setkání v místní tělocvičně. Všichni jsme si vybalili svá zavazadla, prohlédli jsme si hotel a šli jsme dát dohromady náš reportérský tým, abychom si rozdělili úkoly, vyzkoušeli si aparaturu, kterou nám ochotně zapůjčila škola, a vydali jsme se na společný sraz. První den proběhl hladce, po večeři jsme se sešli, abychom předali našemu střihači své záznamy, a šli jsme se uložit ke spánku. V průběhu dalších tří dnů jsme zvládli natočit rozhovory s důležitými osobnostmi přítomnými na kempu, například mentory a mluvčími jednotlivých skupin, byli jsme s kamerou přítomni na všech diskuzích, konferencích a všech možných jednání. Samozřejmě jsme kromě hromady práce měli také hromadu volného času, který jsme většinou využívali sledováním filmů, hraním různých her a sportů v místní tělocvičně nebo procházkou místní čerstvě zasněženou krajinou. Poslední den nás čekal obtížný úkol, udělat rozhovor se samotným ředitelem školy, Ing. Radko Sáblíkem. Byli jsme příjemně překvapeni, jak hladce rozhovor šel, pan ředitel ukázal svou skvělou slovní zásobu a jeho komunikační a improvizační schopnosti na velmi vysoké úrovni. Když jsme splnili všechny své povinnosti, pomalu jsme začali balit své věci, uklidili jsme náš pokoj a vydali jsme se před večeří na poslední procházku po okolí. Po večeři pak následoval poslední sraz, jehož náplní bylo pozitivní shrnutí kempu. Schůze skončila, a my se vydali do přistavených autobusů a vydali se na cestu domů. Na závěr bych dodal své vlastní pocity z tohoto pětidenního, demokraticky zaměřeného pobytu mimo Prahu. Abych řekl pravdu, moc jsem se tam netěšil, říkal jsem si, že to není nic pro mě a že se tam budu nudit. Až na pár okamžiků jsem se obrovsky zmýlil. Náplň a program kempu byly až na určité výjimky skvěle zpracované jak po stránce času, který na nás neustále tlačil, tak i co se týče zábavy a tematiky. Pobyt jsem si maximálně užil, naučil jsem se pracovat trochu lépe s kamerou, sblížil jsem se se spolužáky a utekl od každodenních problémů.

30

Bezák Robin, 2.B

JE UČENÍ DŮLEŽITÉ? Láska, proč by nemohla být předpokladem k vůli něco se učit a naučit? A navíc dobrovolně a bez nucení. Své učitele si nemůžeme vždy vybrat sami, ovšem budeme se chtít učit od někoho, kdo nám nepadl do oka? Jak procházíme životem, tak se postupně osvobozujeme z vlivu učitelů, které musíme vnímat, i když nechceme a sami si začínáme vybírat, od koho se budeme učit. A nejsou to jen učitelé ve škole. Jsou to rodiče, rodinní příslušníci, přátelé, spisovatelé, duchovní vůdci, politici i hvězdy zábavního průmyslu. Není to jen záležitost vztahu učitel – žák, ale toto pravidlo platí i v mnoha dalších vztazích, které život přináší. Například láska dítěte k rodičům je prvním předpokladem důvěry a pokud dítě věří, pak se učí, vnímá a rodičovská moudra tak přebírá za svá. Stejně tak je to ale i ve škole, pokud si dítě učitele neoblíbí, tak mu neuvěří a jen těžko bude přijímat látku, kterou učitel přednáší. Osoba mající pro druhé charisma, je všeobecně milována a přijata. A právě to jsou oni, od kterých jsou všichni ochotni se učit. A učí se rádi, necítí učení jako povinnost, oni se chtějí učit. Ohromným neštěstím je ovšem láska a z ní plynoucí následování a akceptování lidí a jejich učení. Ale co chybělo nejvíc, je rozum, zdravý rozum těch, co uvěřili a milovali. Není dobré dát vždy na první dojem, krásné řeči či sliby. Jak je vidět může se slepá láska bez rozumu stát chybou až tragickou. Vždy bychom si měli vybírat toho, koho milujeme srdcem i rozumem. Měli bychom jej vnímat celou svou bytostí v jeho naprosté celistvosti a ve všech souvislostech. Možná pak zjistíme, že nejde o lásku, ale jen o jakési momentální poblouznění. Láska je ovšem vzácná, možná je tím nejvzácnějším, co v životě máme a poznáváme a tak s ní musíme i nakládat a chovat se k ní. Jak se správně učit nelze dost jednoduše popsat. To by vydalo alespoň na jednu knihu, a ne na jednu slohovou práci. Někdo se naučí nejvíce při hudbě, jiný musí mít na učení klid. Někdo se nejraději učí brzo ráno, jiný studuje do noci. Jedni doporučují učit se nejdříve ty nejoblíbenější předměty, druzí by si je nejraději nechali až na konec. Jak dlouho a jak často se učit? To záleží jen a jen na vás i na tom, jak rychle dokážete nové věci vstřebat. Jestli se radši učíte třikrát denně patnáct minut jakoby pod stresem a naučíte se toho víc, proč ne? Ale nedivte se kamarádovi, který se raději učí dvě hodiny v klidu, beze spěchu. Dále je zde problém, co se učit jako první, co jako druhé a tak dále. To záleží opět na každém, ale obecně se doporučuje neklást dva jazyky za sebe, aby se vám nepopletla slovíčka a také neučit se po sobě matematiku s fyzikou či chemií, pokud se všude probírají vzorečky či něco podobného. U dějepisu či zeměpisu se dají napsat nejdůležitější věci znovu na papír, pěkně podtrhat nebo jinak zvýraznit. A to, co si přečtete z učebnice, je dobré si ještě jednou zopakovat svými vlastními slovy. Pokud se někdo hodně špatně učí data, klidně bych zkusil si je napsat a opakovat jako slovíčka s tím, že si k nim vždy řeknete i co se v tu dobu stalo. U matematiky a jiných předmětů, kde se něco počítá, je základem látku pochopit. Pokud ji nepochopíte, nemáte šanci se ji nikdy pořádně naučit a jakmile vám dá někdo trošku jiný příklad, budete v koncích. Zvlášť u předmětů náročných na logiku je třeba se nebát a kdykoli něčemu nerozumíte, zeptat se učitele nebo někoho jiného (rodiče, spolužáka). Dále je vhodné 31

dát pozor na numerické chyby, které lze bezpečně odstranit pouze tím, že budete počítat, počítat a počítat. Na závěr musím podotknout, že opravdu nelze jednoznačně určit, jakým způsobem se nejlépe učit, protože u každého z nás je tomu jinak. Každý by si měl sám vyzkoušet, která metoda učení mu vyhovuje nejlépe.

Richard Kovanda 1.L

Jak by se měla vyučovat výpočetní technika na základních školách Výpočetní technika je velmi užitečný předmět, i když si to moc studentů neuvědomuje. Vědomosti jak pracovat v různých program může být pro studenta mnohem užitečnější než cokoli jiné. Ve výuce takového předmětu se student naučí jak pracovat v např. Microsoft aplikacích, které využije v jiných předmětech nejenom na základní škole. Další věc je jak tyto věci naučit studenty zábavným, ale i účinným způsobem. Výpočetní technika je podle mého názoru jeden z předmětů, který se tímto způsobem vyučovat dá. Nemyslím tím nudné povídání o historii techniky, kterou stejně většina studentů dál nevyužije, ale zadávaní úkolů v různých programech na nejlépe celou hodinu, kde by se měl zapojit každý z přítomných studentů. Většinou na základních školách bývá výpočetní technika jen jedenkrát týdně proto bych úkoly, které jsou zadány na celou hodinu, ohodnocoval a nezadával žádné výstupní testy. Další metoda vyučování by se mohla skládat z dlouhodobých projektů, kde by se do vypracovávání zapojilo více studentů. To by studenty naučilo nejen pracovat v zadaném programu, ale také spolupracovat s ostatními což je také velmi důležitá zkušenost. Kdyby se tyto dvě metody zkombinovaly do jedné, byla by z toho podle mě velice účinná metoda výuky. Studenti by se velmi interaktivně naučili pracovat v zadaných programech, které budou využívat ve svém studiu nadále. Také by to mohlo některým studentům napomoct při vybírání jejich budoucích škol. Celkově si myslím, že výuka výpočetní techniky na základních školách měla skládat nejvíce z prací na počítači než na vysvětlování historie vzniku. To je téma pro ty studenty, kteří se chtějí věnovat dál technice a mají o to opravdu zájem. Jak už jsem zmínil, ovládání programů jako Power Point, Word či Excel se na základních i středních školách využije daleko více, než mnoho informací které se ke studentům dennodenně dostává.

32

Petr Ptáček, 1.C

PROBLÉMY ZÁKLADNÍ ŠKOLY. Každý jsme si ní prošli 9 let života. Školství je strašně zastaralé a potřebovalo by reformu. Skripta jsou uzavřená, školy začínají být jako z kopírky a postupně se vytrácí zaměření na žáka, jako jednotlivce. Mají ale učitelé dostatečné prostředí a plat na to, aby učili „dobře“? Probereme si zde pár problémů, které jsem viděl na základní škole. „ Každý je génius, ale pokud budete posuzovat rybu podle její schopnosti vylézt na strom, bude celý svůj život žít s vědomím, že je neschopná.“ – Albert Einstein. První a zároveň hlavní problém je v platech. Učitelský plat je malý, tím i jejich chuť do práce postupně zaniká. Použiji příklad ze své základní školy. Potkal jsem učitelku na matiku, kterou ta práce vážně bavila, pomáhala a uměla látku vysvětlit, pak jinou učitelku, kterou ta práce nebavila, studenti byli znudění a tím pádem vyrušovali. Pak se nedělalo nic jiného, než že jen zklidňovala žáky a na látku moc času nezbylo. Studenti radši vyberou zaměření, kde budou moci lépe vydělávat za méně úsilí. Druhý problém vidím v hodně studentech ve třídách. Měl jsem jeden čas ve třídě 31 žáků, pro učitele to bylo nezvladatelné a student nechápající učivo byl nahraný. Tento problém ostatně pociťuji i tu na střední. O hodině jsem moc nechápal, ale na doučování se stejnou učitelkou při přibližně deseti žácích jsem danou látku chápal hned. Chce to více učitelů do škol, aby byl tento problém vyřešen, ale to jsme zase u problému prvního. Dalším problémem je uzavřená výuka. Neučíme se obecné věci použitelné v životě, jako například daně, ale radši se učíme věci, které nikdy nepoužiji, třeba co to je přesně za kámen… Škola nám má dát obecný rozhled do světa, ale opravdu se musíme učit věci nepoužitelné? O různých věcech se můžeme učit méně a obecněji, abychom nebyli ve společnosti za hlupáky, ale neplýtvali čas, který lze využít na lepší, užitečnější věci, pro „zbytečnosti“. V neposlední řadě je to teorie a praxe. Učíme se teorii křížem krážem a na tu hlavní věc, praxi, se postupně zapomíná. Použiji příklad u přírodovědy a kamenů, když už tu zazněly. Můžete se učit o slídě, že je lesklá a vrstevnatá, ale dokud ji neuvidíte v životě, tak nebudete vědět zhola nic a lehce ji přehlédnete, kdo by taky hledal slídu že :D . Také řemeslné práce upadají. Vím, že postupně přestávají být potřeba, ale aspoň nějaké dílny, kde to ostatně podpoří i jejich tvořivost, by se hodili. Práce učitele není snadná a mají na děti velký vliv, zvlášť na prvním stupni. Pokud budou svou práci vykonávat správně a zábavně jak pro ně, tak pro žáky, studenti budou připraveni do reálného života lépe. Vláda jim ale nechce uvolnit potřebné prostředky, aby tu práci mohli konat, jak nejlépe dokáží. Tohle bylo jen pár problémů, jistě jich najdete více. Užijte si zbytek dne 

33

Martin Muller, 4.C

UMĚT SE UČIT Učit se znamená přepravovat informace do mozku, není to těžké a děláme to celý život. Nejdřív se naučíme dýchat, pak, že strkat mladšího bratra ze schodů není v pořádku a zhruba v tu dobu se naučíme, co ty zvuky, co rodiče dělají, vlastně znamenají. Učit se tedy nemusíme jen ve škole a učení rozhodně není o tom dostat co nejlepší známku, nebo abychom dokázali rodičům a učitelům, co všechno už umíme. Učení je o posouvání se vpřed. Jako malí jsme brali učení jako zábavu, učili jsme se jíst bez toho, aniž bychom to všechno nevyplivali na maminku, učili jsme se zavázat si tkaničky, učili jsme se jezdit na kole a na koloběžce, učili jsme se tu novou hru, co vymyslel kamarád z vedlejšího vchodu, a učili jsme se, že když dáme holce, která se nám už dlouho líbí nečekanou pusu, dá nám facku a že ta facka hodně bolí. Učení v tu dobu byla zkrátka zábava. Pak ale přišla škola. Nejdřív ta základní, kde se překvapivě učí ty základní věci, to bylo v pohodě. Pak přechod ze základky na střední a rána reality, že vlastně nikoho moc nezajímá, jestli v pololetí dostanete pětku, nebo že jste neodevzdali úkol a k tomu strašení, jak to bude na vysoké škole horší. A během toho se musíte naučit ty životní dovednosti. Od toho jak postavit stan, rozdělat oheň a uvařit jídlo až po to, že máma už tátu prostě nemá ráda a vy budete bydlet u jednoho z nich. Je toho zkrátka hodně a tudíž stojí za to se to naučit. Tedy naučit se učit. Učit se můžeme různými způsoby. Mozek má přirozenou schopnost vizuálního vnímání a je pro něj těžké pracovat s větami, slovy a písmeny, mnohem jednodušší je pro něj práce s obrázky a grafy. Proto hodně lidí používá pro učení slovíček jiných jazyků barevné papírky, které si vylepí po celém bytě, nebo si vytváří myšlenkovou mapu, která jim pomáhá s vizualizací. Důležité je také místo, kde se učíte. Prý byste si před učením měli vyvětrat, teplota by neměla přesáhnout 19°C a osvětlení by měla zajištovat jedna 60W žárovka. To je podle mě blbost. Já se například nejlíp učím a pracuji v rušném prostředí. Dobré je metro a nejlepší je kavárna, nedovolí mi totiž prokrastinovat. Ze všeho nejdůležitější je, ale pro mě při učení klid. Když například píšu test z matiky a výsledek mi neovlivní známku, napíšu ho alespoň o polovinu líp, než kdybych měl známku nerozhodnou. Stres je zlo, ale i s tím se dá naučit pracovat. Učit se ale musíme i akceptovat věci, které se nám nelíbí, třeba když už je váš pes prostě moc starej a umřel. A naopak dokázat říct, když se vám něco nelíbí a můžete s tím něco dělat, nebo to alespoň můžete zkusit. Já bych třeba před čtyřmi lety tento článek využil k nadávání na učitele, ale za čtyři roky na střední škole jsem se naučil, že bych měl mít k učiteli respekt. A to je cenná lekce.

34

Denis Rohožka 1.D

ŠKOLSTVÍ ZÁKLADNÍCH ŠKOL A JAK HO ZLEPŠIT. Způsob výuky na základních školách se liší od způsobu výuky na středních školách tím, že dítě či mladistvý si nevybírá, co přesně chce studovat, protože neví, jakým směrem se po studiu vydá. Někteří žáci již mají plány do života jasné, ale nikdy neví, zda se opravdu uskuteční. Tento svět je nevyzpytatelný a nevíme, jaká zajímavá příležitost na nás může zpoza rohu vyskočit. Děti a mladiství se učí veškeré předměty, a to i ty, které ve svém zvoleném povolaní nemusí využít. Samozřejmě souhlasím s tím, že je důležité mít určitý základní všeobecný přehled a cokoliv nového se člověk přiučí, nikdy není na škodu. Jednoho dne tuto znalost ve svém životě mohou tak jako tak využít nebo s ní aspoň trochu zazáří před přáteli, či kolegy z práce. Také si myslím, že žáci na prvním stupni základních školách jsou přetěžováni. Když jsem nastupoval na základní školu já dostal jsem třídního učitele, který vedl výuku pomocí různých her, písniček, divadelních scének a jiných úžasných prostředků. Ovšem minulý rok do základní školy nastupoval můj bratranec a zkrátka mohu říci, že je toho na něj moc. Již od první třídy má dva cizí jazyky, zatímco já jsem měl od první třídy pouze angličtinu a další jazyk až od páté třídy. Jazyky jsou důležité, ale pokud se takto nahrnou na dítě již v sedmi letech nestíhá to. Dále co jsem od něj vypozoroval je, že výuka se již nevede takovýmto hravým způsobem, nýbrž klasickým způsobem. Učitel mluví, žák poslouchá a snaží se vše zapsat do svého sešitu. Samozřejmě tento styl je na druhém stupni už použitelný, ale pro děti bych si představoval školu hrou, o které se budu zmiňovat dále. Tento odstavec není samozřejmě směřován na všechny učitele základních škol. Najdou se tací, kteří stále hravou výuku používají a za to jim musíme být vděční. Podle mého názoru již změnit zavedený systém základních škol nelze a vlastně princip, na kterém běží, by mohl zůstat stejný a jen ho trochu poupravit, aby byl zábavnější. Dal by se studentům podat tak, aby jim učivo nepřišlo zbytečné, a dokonce je bavilo se vše z látky základní školy učit. Vždy se mi zamlouval způsob výuky Jana Amose Komenského - škola hrou. Studenti potřebují být zaujatí po celou dobu výuky, tedy 9 let a musí cítit, že to, co se učí, budou potřebovat pro různé další potencionální obory. Ano vím, že to je dlouhá doba, ale není to nemožné. Stačilo by, aby studenti ze svých školních lavic, ve kterých prosedí většinu výuky, zavítali na místa, kde se s náplní výuky setkají na vlastní kůži a uvidí její užití. Druhá možnost je učit pomocí toho, co mají rádi a trendů této doby, například hudby, filmů, sportu, videoher a mnoha dalšího. Dokonce mě napadlo, že každé takovéto zaměstnání by mohlo mít takového člověka, který by tuto funkci plnil a dětem ukazoval náplň různých povolání. Klíč ke všemu je zábava a přes ní se dostaneme k vědomostem.

35

Dominik Liška, 4.C

PROJEKT OSVĚTIM - MODELACE SCÉNEK Tak jako předešlé roky, tak i tento rok probíhá na naší škole dlouhodobý projekt, modelování a zachycení konkrétní atmosféry z tábora Auschwitz I - Stammlager a Auschwitz II - Birkenau za druhé světové války. Tábory byly založeny na základě rozkazu Heinricha Himmlera. Říšského vůdce speciálních jednotek SS a hlavního iniciátora konečného řešení židovské otázky. Jen pro zajímavost, za své zločiny nebyl nikdy souzen, odsoudil se sám tím, že spáchal sebevraždu těsně po konci 2. světové války. Mým maturitním úkolem je modelování postav, jejich předmětů, nástrojů a pomůcek a následné zakomponování do celkového modelu tábora Auschwitz I. Projekt vypracovávám podle získaných materiálů z osobní prohlídky tábora, které se zúčastnili všichni studenti, kteří pracují také na projektu Osvětim. Při prohlídce jsme dostali naprostou volnost pohybu po celém objektu.To nám umožnilo nashromáždit dostatečné množství materiálů a podkladů k co nejlepšímu a nejvěrnějšímu zobrazení atmosféry v táboře. Jak jsem již zmiňoval výše, mým úkolem je vypracování scének tábora k jeho celkovému finálnímu dojmu. Tudíž jsem se zaměřil na hledání vhodných míst k usazení postav a předmětů. Následně bylo třeba ze všech pořízených fotografií vybrat ty nejvhodnější ke splnění mého zadání. Dále bylo důležité vyhledat historické fotografie a záběry zachycující skutečnou podobu strážníků a vězňů. Podrobné prozkoumání oděvů vězňů a jejich dozorců, včetně každého detailu. V neposlední řadě bylo nutné zjistit, jaký byl v táboře denní režim. Kde se pohybovali vězni po areálu, kam všude měli dovoleno vstoupit a kam naopak zakázáno. Jaké museli vykonávat práce uvnitř objektu a jak probíhalo přidělování nástrojů k práci. Obdobné informace bylo třeba dohledat i ohledně strážců a jejich důstojníků. Nyní jswm mohl konečně přistoupit k samotné práci na projektu. Mým prvním úkolem bylo zpracování samotných postav. Začal jsem vypracováním hrubého modelu každé jednotlivé postavy v programu Cinema 4D, ve kterém celý projekt vypracovávám. Následně jsem se zaměřil na detaily a zpracování textur všech modelů. Zde bylo obtížné dohledat autentické podklady textur, protože všechny dobové fotografie jsou černobílé a nepříliš kvalitní. Následuje zpracování jednotlivých předmětů. To je o poznání jednodušší.Základní nástroje jako krumpáč, lopata, rýč, atd. se od té doby příliš nezměnily, tedy jejich modelování a hlavně hledání textur není příliš obtížné. Nakonec je potřeba všechny tyto vymodelované objekty vložit a zakomponovat s prostředím tábora Auschwitz I. S pomoci všech studentů pracujících na tomto projektu si myslím, že bude konečný vzhled, ke kterému se ve finále dopracujeme, velmi zdrařilý a ojedinělý. Troufnul bych si i tvrdit, že model obou táborů najde uplatnění nejen pro nás, ale i pro správce muzea Osvětim a i pro širokou veřejnost. 36

Ing. Radko Sáblík, ředitel školy

SPOLUPRÁCE S VĚDECKÝM TÝMEM „ARCHEOLOGIE ZLA“ SE SÍDLEM V TEREZÍNĚ V pátek 27. ledna 2017 se od 13.30 do 17.00 hodin v Terezíně uskutečnilo jednání delegace naší školy s pracovníky výzkumného centra genocid s názvem Archeologie zla. Za naši školu jsem byl přítomen já, pan profesor Zápotocký a dvojice studentů ze třídy 2.A pan Tsidina a Štěpánek. Za „Výzkumné centrum archeologie zla, o. p. s.“, které ve městě Terezín buduje pedagogické centrum mezinárodního oboru studií genocid, byl přítomen jeho ředitel pan Krbec a člen jeho týmu pan Chalupa. Přítomen byl i redaktor Českého rozhlasu, který s přítomnými natáčel rozhovory. Níže jsou informace o této schůzce. -

termín podpisu memoranda o spolupráci byl zvolen záměrně v Den památky obětí holocaustu a předcházejícím zločinům proti lidskosti

-

došlo ke slavnostnímu podepsání memoranda o spolupráci, platného od data podpisu a na dobu neurčitou

-

došlo k pietnímu aktu, položení svíček na místě, kde ke konci druhé světové války nacisté vysypali do řeky popel 22 tisíc zemřelých v ghetu Terezín

-

studenti SSPŠ pořizovali fotografie a video záznam, ale také se zapojili do diskusí, opět velmi dobře reprezentovali naši školu

-

proběhla debata o další spolupráci v nejbližší i vzdálenější době, což obnáší spolupráci na přípravě výstavy o holocaustu s prezentací výstupů projektu Osvětim a také modelováním objektů Velké pevnosti Terezín v souvislosti s působením zmíněného vědeckého centra, možná i modelování dalších objektů (mluvilo se například i o objektech v čínském Nankingu)

-

vědecké centrum usiluje o rekonstrukci některých zchátralých budov a vytvoření v nich různých pracovišť, včetně mezinárodního centra výzkumu genocid, vše pochopitelně souvisí se zajištěním finanční podpory, k jednání o těchto záměrech se tak mohou hodit i modely vytvořené studenty SSPŠ, například již byla vytvořena vizualizace nádvoří, kde bude stát vagón + hlediště pro hru Arnošta Lustiga o Kateřině Horowitzové pro jednání s památkáři a Českými dráhami

-

cílem spolupráce je studium a výuka o příčinách, původu a důsledcích genocid, etnických čistek a masového vyvražďování v dějinách lidstva, aktivní zapojení mladé generace za účelem předcházení vzniku takového konání, informovanost veřejnosti v ČR o takových hrozbách v budoucnosti, aktivní vystupování proti popírání takových konání v dějinách

-

oblastmi spolupráce je zapracování vědeckých poznatků oboru studií genocid (Genocide Studies), vytváření zdrojů informací o takovém konání, vytváření virtuálních modelů, příprava a realizace vzdělávacích programů, příprava a realizace výstavních projektů, příprava a realizace osvětových programů

-

pro dosažení těchto cílů a naplnění oblastí spolupráce bude probíhat vzájemná výměna informací, generování společných projektů, posilování mezinárodní spolupráce, hledání finančních zdrojů na financování společných projektů, vzájemná podpora při komunikaci se třetími stranami, tvorba metodických a koncepčních dokumentů, medializace a komunikace výsledků vzájemné spolupráce 37

ROZHOVOR PRO MĚSÍČNÍK ŘÍZENÍ ŠKOLY 1/2017 Vydává Wolters Kluwer ČR, a. s.

Rozhovor vedl Bohumil Kartous

NEBOJÍM SE DÁT DŮVĚRU SVÝM STUDENTŮM Ing. Radko Sáblík, ředitel SSPŠ v Praze

Střední průmyslová škola, kterou vedete, platí za kvalitní a vyhledávanou. Na rozdíl od jiných odborných škol máte převis poptávky. Čím to? „Naše škola začala s výukou informačních technologií již v roce 1990, můžeme tedy nabídnou zkušenosti i kvalitní výuku. S Národním ústavem pro vzdělávání jsme se podíleli na vzniku Rámcového vzdělávacího programu oboru vzdělávání Informační technologie, podle kterého se nyní učí celá republika. Nyní jsme byli osloveni Svazem průmyslu a obchodu, abychom pomohli vytvořit a pilotovat nový obor vzdělávání Kybernetická bezpečnost. Jsme tedy ceněni i odbornou veřejností, což je významný signál pro budoucí studenty. Za nejdůležitější však považuji dvě věci. První je dobrá pověst, ne náhodou polovina nových studentů přichází na doporučení osob, které u nás sami studovaly, či u nás studovali jejich potomci, sourozenci, známí. Druhou věcí je velká škála nabídek 38

nadstandardního vzdělávání pro studenty, jejich možnost se rozvíjet a získávat zkušenosti, které se jim výborně hodí do dalšího života.“

Ředitelem jste od roku 2003. Jaká je vaše koncepce, kam škola směřuje a co se z toho už podařilo uskutečnit? „Ve svém prvním projevu k pedagogickému sboru, po svém nástupu do funkce v listopadu roku 2002, jsem řekl následné: studenti jsou pro mě na prvním místě. My jsme tady proto, abychom jim poskytli co nejvíce příležitostí ke vzdělávání, nikoli proto, abychom my sami měli práci. Mým cílem bylo a stále je dát prostor aktivním studentům, aby se mohli vzdělávat nejen v „klasice“, míněno podle vzdělávacích plánů, ale i v dovednostech, na které české školství chybně neklade velký důraz, ale které jsou pro jejich další kariéru klíčové. Jde o tak zvané měkké kompetence, jako je spolupráce v týmu, komunikační a organizační dovednosti, projektová výuka. Je třeba si uvědomit jedno. Kvalita školy závisí na kvalitě lidí. Můžete mít skvělé vybavení, ale bez dobrého vedení, dobrých zaměstnanců a studentů je vám k ničemu. Pokud má být škola skutečně dobrá, potřebuje pokrokové vedení, dobré a aktivní zaměstnance i dobré a aktivní studenty. Pokud něco z toho chybí, nikdy skutečně kvalitní školu nevybudujete. Potřebujete prostě tahouny ze všech tří skupin, kteří nasměrují vaši školu k úspěchu.“ Součástí vaší koncepce je i aktivní zapojení žáků. Nejen co se týká výuky, ale i života školy, organizačních, koncepčních, extrakulikulárních aktivit. Můžete krátce popsat, do čeho se mohou studenti zapojovat? „Mnozí studenti se aktivně zapojují do chodu školy již během svého studia a mnoho z nich se školou spolupracuje i poté, co se z nich stanou absolventi. Jen v letošním školním roce je takových absolventů dvacet pět, působí v různých pozicích, podílejí se na projektech, včetně těch mezinárodních, vedou výběrové odborné předměty. Jsou členy PR i IT oddělení, vyučují vysoce odborné předměty jako je robotika či počítačové sítě. Spolu s nimi úzce se školou spolupracuje na pětadvacet velmi aktivních studentů. Ti všichni pomáhají budovat dobré jméno školy a vytvářejí příležitosti pro další studenty. Studenti se mohou zapojit do mezinárodních projektů, v rámci studentských a maturitních projektů, ve třetím respektive čtvrtém ročníku vytvářejí konkrétní a dále využitelné výstupy, včetně učebních textů. Právě další využití výstupů z jejich celoroční práce je má podmínka ke schválení tématu, které si mohou sami navrhnout. Studenti jsou rovněž zváni k tak zvaným kulatým stolům, kde se na formátu pedagogové, absolventi a studenti jedná o další koncepci školy, rozvoji jednotlivých předmětů i projektech. Studenti se účastí jednání se sociálními partnery, v některých jednáních jsou pověřeni zastupováním školy. Studenti sami oslovují základní školy, vykonávají tam osvětové přednášky o kybernetické bezpečnosti, vedou kroužky z různých oblastí informačních technologií, vyučují pedagogy ve využívání IT programů a techniky, vykonávají funkci správce IT. Na naší škole pomáhají s pořádáním workshopů pro žáky základních škol ve fyzikálních laboratořích, v IT 39

dovednostech. Naposledy absolventi a studenti o podzimních prázdninách uspořádali pro žáky čtyřdenní Kemp kybernetické bezpečnosti. Toho, na čem studenti participují, je ale víc. Ve své podstatě není oblast, do které by se studenti nemohli zapojit, záleží na jejich zájmu a schopnostech. Nikdo není do ničeho nucen, dostávají nabídku a je na nich, zda ji využijí či nechají ladem. Ti aktivní příležitost využijí a dle mého jim takový přístup přináší neocenitelné zkušenosti.“

Co sledujete aktivizací studentů? Vidíte nějaký přínos, který to pro ně má? „O získání zkušeností již byla řeč. Ale studenti získávají také mnohé kompetence a především se učí zodpovědnosti. Pořád se mluví o nutnosti motivovat studenty do vzdělávání. Ale většinou se jim jen vysvětluje, v čem jim získané informace budou v budoucnosti užitečné. Pokud se jim vůbec něco takového vysvětluje. Obecně dostanou informaci, mají se jí naučit a poté ji v testu či při zkoušení zopakovat. Vzhledem k tomu, že si z takto získaných tvrdých kompetencí zapamatují a využijí asi tak pět procent, je tato metoda výuky minimálně diskutabilní. Pokud jsou studenti jen příjemci informací, a následně je reprodukují, nemají velkou motivaci a vlastně ani příležitost je vhodným způsobem použít. Pokud uvážím, že v tuto chvíli nikdo přesně neví, jaké pracovní pozice budou zastávat, potřebují poněkud jiné dovednosti, aby byli schopni se adaptovat a prosadit v budoucím pracovním procesu. Pokud dáme studentům důvěru a pověříme je konkrétním úkolem, mají důvod být aktivní a zodpovědní, neboť nechtějí zklamat a selhat. Zároveň mají i motivaci využít svých tvrdých kompetencí k vyřešení úkolu a získávají přitom ty měkké dovednosti. Je třeba si uvědomit ještě jednu věc. Pokud se naše západní civilizace nezhroutí a my se nezačneme vybíjet, přijde razantní technologická revoluce, označovaná jako Průmysl 4.0. Ta může znamenat vymizení až padesáti procent současných pracovních pozic. Vzniknou nová pracovní místa, tím jsou si experti jistí, ale jaká budou, už nejsou schopní říci. Snad jen, že v této éře budou pracovníci potřebovat systémový pohled na věc, kreativitu a schopnost se stále učit novým věcem, především sami za použití jim dostupných informací. Tedy věci, které současné klasické školství příliš nepreferuje, spíše doslova zanedbává. Firmy již teď nehledí tolik u zájemců o práci na tvrdé kompetence, ty je doučí, ani na vysokoškolský diplom, který byl bohužel značně degradován i počtem problematických vysokých škol. Klíčová je pro ně ochota zaměstnance na sobě pracovat, učit se, projevovat zájem a cílevědomost. Ruku na srdce, opravdu tyto dovednosti v žácích či studentech rozvíjí náš současný školský systém?“

A co přínos pro školu? Vy máte velmi aktivní absolventy. „Mnoho aktivních studentů se svým způsobem se školou sžije, není pro ně pouze místem zkoušení a povinně odseděných hodin v lavicích. Mají tedy důvod se školou dále spolupracovat, neboť jim dochází, že díky práci pro školu získávají další zkušenosti a také 40

peníze, které se jim mohou hodit, neboť většina z nich následně studuje na vysokých školách. Mnozí po pár letech odejdou, a většinou do velmi atraktivních zaměstnání či sami začnou podnikat. Místa po nich zaujmou jejich mladší kolegové. Někteří absolventi zůstanou i po ukončení vysoké školy, například sami podnikají a na škole působí na částečný úvazek. Je třeba přiznat, že bez zapojení absolventů by škola nikdy nemohla nabízet tolik nadstandardních aktivit, být zapojena do tak velkého množství projektů, včetně těch mezinárodních. Kapacita aktivních pedagogů, jejichž počet je omezený, by prostě na vše nestačila. Mnozí absolventi jsou skvělým příkladem a motivací pro své mladší kolegy. Se školou stále spolupracuje například student anglické Surrey University pan Jančárek nebo pan Řežábek, který letos získal roční pracovní stáž v centrále firmy Cisco v Silicon Valley v USA. Oba píší o svých zkušenostech do školního časopisu. Takové příběhy táhnou.“

Studenti sami organizují řadu školních akcí, oficiálně jednají za školu, dokonce ty, kteří jsou plnoletí a zároveň jsou zaměstnanci školy, využíváte jako doprovod na školních akcích v zahraničí. Studenti takhle byli ve Finsku, v USA. Pro mnoho ředitelů nepředstavitelné riziko … „Je pravdou, že studenti čtvrtého ročníku, kteří měli smlouvu se školu, jeli jako dozor svých mladších spolužáků do Finska. Mimochodem, oba tito již absolventi se školou dále spolupracují. Do USA do Washingtu na MOS Championship, tehdy odjeli tři plnoletí studenti sami, neboť nebyly peníze na jejich doprovod. Tak jsem jednoho z nich učinil vedoucím. A jeden z nich se stal nakonec vítězem soutěže. Je také pravda, že někdy využívám plnoleté studenty k tomu, aby vykonávali funkci lektorů a dozorů při akcích nižších ročníků. Zatím mě nikdy nezklamali, ba právě naopak. Oni se chovali zodpovědně a ti mladší jim z kolegiality nechtěli dělat problémy. Všichni dostali mou důvěru, a to se pak hůř porušují pravidla, než když platí jen klasické příkazy a zákazy. Z mé strany jde jednak o snahu dát šanci studentům se naučit přijímat zodpovědnost, získávat organizační a další zkušenosti, ale také mi významně pomáhají při zajištění akcí. Někdy je jich totiž tolik, že prostě pedagogové či absolventi „docházejí“, mají své povinnosti ve výuce na naší škole či na svých vysokých školách. Z této metody spolupráce se studenty tak mají prospěch obě strany, jak samotní studenti, tak škola. Co se týká rizika, po právní stránce jde o plnoleté osoby s uzavřenou smlouvou se školou. Ovšem pokud by došlo k mimořádné události, nevím, jak by se na toto mnozí dívali. Jsem si tohoto rizika vědom, ale pro dobro školy i studentů ho přijímám.“

Studenti také vedou svůj vlastní klub, vybavený technikou, otevřený od rána do večera. Dokonce ho z vlastní iniciativy a svépomocí přestavují, zvelebují. Jak si to vysvětlujete? „Domnívám se, že odpověď je možné najít v tom, co jsem sdělil u předchozích otázek. Studentský klub dle dohody se školou spravuje Rada rodičů a ta jmenuje správce 41

Studentského klubu z řad studentů. Tento stav trvá již čtrnáct let, co jsem ve funkci, a nemusel jsem řešit jediný vážný problém. Nerad bych tento stav zakřikl, ale pevně věřím, že si studenti nebudou úmyslně ničit něco, co si společně vytvořili a co jim slouží. O letošních prázdninách si s podporou školy a Rady rodičů vlastnoručně vybudovali velmi moderně vybavenou Hernu, kde se mohou rozptýlit, vytvořili však zároveň i Studovnu s osmi pracovišti s nadupanými počítači, u každého s dvěma monitory, kde mohou řešit úkoly z grafických systémů, z modelování. Mnohdy jim totiž výkon jejich vlastního počítače nestačí. Již dlouho se sami studenti starají o klasické vybavení klubu a z jejich popudu a za jejich spolupráce vznikla také hudební zkušebna, respektive nahrávací studio, a i video studio pro vytváření internetových pořadů pro SSPS TV. A jak si jejich aktivitu vysvětluji? Považuji ji i za důsledek tradice a dobrých příkladů. Když se hledal letos nový správce Studentského klubu, neboť ti dva současní budou letos maturovat a mají již mnoho jiných povinností, jeden začal pracovat i pro IBM, přihlásilo se dvacet dva zájemců. Byli zvoleni dva studenti z druhého ročníku. A nevybíral jsem je já, vybrali se mezi sebou. Respektive je vybrali minulí správci na základě jejich motivačních dopisů, mně byli jen představeni, ale i tak věřím v jejich dobrou práci. A oni díky tomu získají obrovské zkušenosti se správou systému, které se jim jistě v budoucnu budou hodit.“

Studenti se mimo jiné také podílí na hodnocení učitelů. Jak to probíhá? A co na to učitelé? „Od mého uvedení do funkce ředitele vybírají ke konci školního roku studenti v internetové anketě Kantora roku a Sympaťáka roku. Kantora roku z těch, co je učí, Sympaťáka z celého sboru. U ankety Kantor roku hodnotí učitele v několika kategoriích a součet hodnocení udá pořadí. Nejlepší učitelé jsou vždy vyhlašováni na začátku nového školního roku, kdy se na slavnostním zahájení sejde celá škola. Letos se akce konala v divadle Hybernia. Když jsem s tím v roce 2003 přišel, byl to pro kantory šok. Jak by se k jejich práci mohli vyjadřovat studenti?! Mnozí si zvykli, mnozí s tím nesouhlasí dodnes. Především ti, co nedosahují dobrých výsledků. Zatím vždy studenti k hodnocení přistoupili zodpovědně a určitě „nepropadli“ přísní, ale spravedliví učitelé. Horší hodnocení měli ti pedagogové, kteří mají nižší autoritu, méně záživné hodiny. 42

Na začátku každého školního roku s každou třídou vedu hodinovou besedu, mimochodem velmi otevřenou, a na konci mi vyplní anonymní anketu. Ta je pro mě zpětnou vazbou a ukazuje na třeba jen začínající problémy. Většina stížností na výuku je tam, kde není dle studentů nejkvalitnější, panuje větší hluk ve třídě při nižší autoritě pedagoga. Což se takto dozvím a následně se problém řeší. Nikdo z pedagogů není postižen, panuje naopak snaha učitelům s naznačenými problémy pomoci. Tato část ankety je neveřejná a výsledky má k dispozici jen management školy. Papírové ankety si zpracuji sám, nedám je z ruky a pak je hned skartuji. Studenti se tak nemusí obávat, že by někdo snad zkoumal jejich písmo či ho poznal. Letos dostali studenti možnost klasicky oznámkovat svého ředitele. Jak jsem dopadl, jsem zveřejnil ve školním časopise. I s vyjádřením k mé osobě, k čemuž mají studenti vždy jeden bod v anketě. I když mi dost často otevřeně řeknou své výhrady, dávám jim šanci se vyjádřit také anonymně, pokud by někdo z nich měl obavy či se mu něco říkalo těžko z očí do očí. Jde pro mě opět o významnou zpětnou vazbu.“

Potvrzuje se, že by přísní či nároční učitelé byli studenty „trestáni“ špatným hodnocením? Toho se řada učitelů obává. „Jistě, najdou se jedinci, co mohou tímto způsobem hodnocení pojmout, ale jde opravdu o jedince. Když ankety vyplní stovky studentů, podobný exces se v celku ztratí a hodnocení neovlivní. Zatím nikdy se vámi zmíněný trend neprojevil a vždy studenti k anketám přistupovali zodpovědně. V naší škole jsou tyto ankety dobrovolné a účast v nich je vždy kolem sedmdesáti procent. Je jistě pravdou, že nikdo není potěšen, když se dozví o sobě něco negativního. Ovšem pokud se tuto informaci nedozví, nemůže s ní pracovat a nedostatek napravit či eliminovat. Budete se možná divit, ale „známky“ studentů jejich kantorům jsou mírnější, než známky kantorů studentům. Známky dávám do uvozovek proto, že jde o různá kritéria a ne o klasickou jednu známku. Takové známkování jsem letos použil pro svou osobu, kde ale studenti hodnotili moji činnost v roli ředitele školy.“

Nestavíte pouze na podpoře osobnostního rozvoje po stránce zkušeností, soft skills. Vaše škola patří mezi ty, které mají nízkou studijní „úmrtnost“ a dobré výsledky. Evidentně to lze skloubit, dokonce se to vzájemně podporuje? „Na naší škole studuje 621 studentů ve 20 třídách, z toho lze usoudit, kolik jich školu dokončí, když na začátku jsou všechny třídy plné. Díky vysokému naplnění školy nemusíme nikoho na škole uměle držet kvůli penězům a můžeme na studenty mít odpovídající nároky. Mnohdy se na studenty technických škol veřejnost dívá skrz prsty, oproti klasickým gymnáziím. Ovšem mnozí si neuvědomují, že studenti technických škol mají ve skutečnosti studium náročnější, neboť musí zvládnout na podobné úrovni všeobecně vzdělávací předměty a k tomu svou odbornost. Maturují nejen z odborných předmětů, ale obhajují i svou maturitní práci, která má často velmi vysokou úroveň, někdy vyšší než bakalářské práci na méně renomovaných vysokých školách. 43

Naši studenti berou v hodinách českého jazyka i matematiky zcela stejnou látku jako na gymnáziích, ale k tomu mají své odborné předměty, často vysoce náročné, a také si dělají různé mezinárodně uznávané certifikáty. Když k tomu ještě připočtu jejich angažovanost v různých projektech, určitě se na naší škole „neflákají“. Přitom například z matematiky měli letos úspěšnost u státních maturit 95%, což je zcela srovnatelné s gymnázii. Je ale také pravdou, že mají během studia celkem 17 hodin matematiky, ve formátu 4, 4, 4 a 5 hodin týdně. Matematiku považuji za nutný základ pro budoucí techniky, jen nesouhlasím s pojetím její výuky. Já bych více preferoval nácvik logického myšlení než klasického biflování poznatků, kterým ne zcela rozumím. Ale to je dané zvoleným systémem.“

Učitelé s vaší vizí souhlasí? Jak je přesvědčujete, že je to správná cesta? „Pokud bych odpověděl, že většina učitelů se s mou vizí ztotožňuje, lhal bych si do vlastní kapsy. Lidská společnost, a ta česká zvlášť, nemá ráda změny. Už z podstaty věcí, neboť se nového bojí, ale také proto, že nové věci přinášejí i nutnost se učit novým věcem a tedy i více práce. Pravdou také je, že některé věci nevyhovují ani všem studentům. Třeba zavedení studentského projektu přináší více práce studentům i pedagogům. Ne všichni studenti mají zájem se zlepšovat, někteří si chtějí jen „vysedět“ maturitu. Udělají jen tolik, aby prošli, bez ohledu na známku, čtyřka jim mnohdy stačí, nemají žádnou ctižádost. Ale jejich přístup je jejich věcí a třeba jednou uznají svou chybu. Nebo se časem změní a začnou na sobě pracovat. Je to opravdu jejich volba. Také je třeba rozlišovat. Například si myslím, že studentské a především maturitní projekty nyní již podporuje většina učitelů, také více než polovina z nich se na jejich realizaci aktivně podílí v roli konzultantů. Co se týká zapojení studentů do života školy, tam bych to viděl tak půl na půl. Mnohým pedagogům především vadí, že díky svým aktivitám studenti někdy chybí na hodinách, například když přednášejí na základních školách, jsou v zahraničí. Pro mnoho pedagogů stále zůstává jako jediný správný formát výuky ten klasický, tedy student poslouchající výklad, který později s různou mírou úspěšnosti zopakuje v písemce či při ústním zkoušení. Ale nelze se divit, učitelé byli takto sami učeni a později se takto učili i učit. Pokud vezmu hodnocení pedagogů studenty, tam bude nejspíš většina učitelů proti. Již se s tím smířili, berou tyto ankety jako nutné zlo, ale vnitřně s nimi nesouhlasí. Naštěstí se mi podařilo na škole shromáždit na běžné poměry početně silnou skupinu aktivních pedagogů, kteří se snaží podporovat mimoškolní aktivity studentů, jejich nadstandardní vzdělávání. Zapojují se do projektů, sami přicházejí s nápady. V takovém případě mají u mě vždy dveře otevřené. Pedagogům jsem řekl, že bych byl rád, kdyby i oni byli osobnostmi, tvůrčími členy pedagogického procesu, ne pouhými předříkávači informací. V takovém případě mají vždy moji podporu a vždy hledám cesty, jak jejich nápady pomoci realizovat. Skutečností však je, že dost pedagogů chce svůj „klid na klasickou práci“, možná jim chybí chuť do nových věcí, možná i vyšší sebevědomí, ctižádost. Takové nepřesvědčíte ničím, ani tisíci argumenty, ani vidinou vyššího příjmu.“ 44

Máte nějaká doporučení pro ostatní ředitele, pokud by chtěli jít touto cestou? „Příčí se mi poskytovat „knížecí“ rady. Taky mi ještě nebylo šedesát a nebyl jsem v Rusku, jak se říkalo za bolševika. Možná bych ale mohl uvést některé zásady, kterými se snažím s různou mírou úspěšnosti řídit. Obklopuj se pozitivními lidmi. Pokud máš kolem sebe pozitivní lidi, jejich vnímání světa se přenáší i na tebe. Bohužel to platí i v opačném případě, který je v naší české společnosti většinový, vytváří onu pověstnou blbou náladu, ke které dle mého není vůbec žádný důvod. Obklopuj se schopnými lidmi. Pokud chceš mít úspěchy, musíš mít dobré spolupracovníky. Pokud si vezmeš jen samé slabší, abys sám vyčníval, nebo aby neohrožovali tvou pozici, nemůžeš čekat dobré výsledky práce. Obklopuj se lidmi, co ti řeknou svůj názor. Pokud kolem sebe vytvoříš suitu přikyvovačů či pochlebníků, časem podlehneš dojmu, že jsi neomylný a skvělý. Přitom každý děláme chyby a jen hlupák si je nikdy neuvědomí. Právě proto, že je hlupákem. Mladá generace není zkažená a bez zájmu. Takové hodnocení nastupující generace je jen pověrou, která se traduje tisíce let, generaci od generace. Naopak, mladí lidé ještě nejsou zcela zkaženi námi, naší pochybnou morálkou, proto se nám možná zdají trochu podivní. Se svým ostrým smyslem pro spravedlnost, neochotou ke kompromisům. Někdy dost ponižujícím. Ale také se dají snáze nadchnout pro konkrétní věc, když s nimi jednáš s respektem. Co ti však nikdy mladá generace neodpustí, je, když budeš hrát nefér. Přijmou i špatné hodnocení, když je spravedlivé, jak však ucítí podraz, tak jsi je navždy ztratil. Neboj se dát důvěru svým studentům. Budeš se divit, co všechno studenti dokáží, když je ty dokážeš motivovat a když jim naložíš patřičnou dávku zodpovědnosti. Také jsou soutěživí, také jsou ješitní a také chtějí být úspěšní. Nechtějí zklamat, zvláště když cítí, že s nimi jednáš jako se skutečnými osobnostmi, nikoli méněcennými tvory, co musíš pořád jen poučovat a do něčeho nutit. Není chybou udělat chybu, je chybou se z chyby nepoučit. Nezatracuj nikoho, kdo pochybí, mnohdy se tak stane i v dobrém úmyslu. Právě ve školství nastavený strach z chyb mnohdy vede k pasivitě v pedagogickém procesu, jak ze strany učitelů, tak i studentů. Přitom chybovat je lidské, přirozené, a chybami se člověk učí. Neboj se významně diferencovaně odměňovat. Pokud máš vůbec prostředky na mimořádné odměny, použij je pro ty aktivní zaměstnance. Jednak je tím povzbudíš do další práce, a jednak dáš všem najevo, jak i oni mohou mít vyšší peníze. Rovnostářství je v tomto cestou do pekla. Ti slabší rozhodně nepřidají a ty aktivní znechutíš. Nepodléhej sebeuspokojení. Pořád je co zlepšovat. Pokud se na své cestě zastavíš a zasníš se, třeba nad svými úspěchy, ujede ti vlak a už ho nikdy nemusíš chytit. Pokud chceš vyhrávat, nauč se prohrávat. Tohle mám ze sportu, konkrétně basketbalu, kterému jsem se mnoho let věnoval. Po prohraném zápase jsem jako trenér nejprve analyzoval své vlastní počínání, potom výkon svých hráčů. Až pak jsem zvažoval, zda nemohl hrát roli faktor jako únava z cestování, „cinklí“ rozhodčí a podobně. Stejně se snažím chovat v pozici ředitele. Dílčí prohra, dobře analyzovaná, je mnohdy základem 45

k budoucímu celkovému vítězství. Hroutit se z dílčího neúspěchu či se nechat otrávit, je cesta vedoucí do pekla. Nikdy se nezavděčíš všem. Pokud v tvém rozhodování bude hrát roli tvá snaha, aby ses zavděčil všem, nebo alespoň většině, nikdy se nezavděčíš stejně každému a navíc máš zaděláno na neúspěch. Neboj se přijímat zodpovědnost za své rozhodování. Nejhorší je se schovávat za někoho jiného, za nadřízeného, za zřizovatele, za stát, za Evropskou unii. Jsi vedoucí pracovník, tak se podle toho chovej. Být vedoucím pracovníkem nemá jen kladné stránky, ale i ty stinné. Musíš prosazovat věci, které nebudou mnohým po chuti, neboť jim přináší další práci, povinnosti. Pokud něčemu věříš, jdi si za tím. Nenech se odradit tím, že ti devět z deseti lidí řekne, že něco nepůjde, je to nesmysl a podobně. Pokud něčemu věříš, pokud věříš sám sobě, musíš jít někdy i proti většině. Ne vždy má většina pravdu, pokud dějiny nedokladují přímo pravý opak. Buď umanutý. Někdy je to nutné, když bojuješ s větrnými mlýny. Když dostaneš ránu, musíš se prostě zvednout. Někdy třeba i vícekrát. Někdy ty rány přijdou i z míst, odkud bys je nečekal. Ale i s tím se jistě dokážeš vyrovnat. Neber nikdy věci osobně. Snaž se vždy lidi hodnotit spravedlivě a ne pod vlivem emocí. Mnohdy se ukáže, že tvůj zdánlivý nepřítel je více tvým přítelem, než tvůj deklarovaný přítel. Člověk s jiným názorem není tvůj nepřítel, ale prostě jen člověk s jiným názorem. Nenech se nikdy vmanipulovat do situace, kdy místo boje o názor začneš bojovat s jeho nositelem. Respektuj i lidi s jiným názorem a modli se, aby i oni byli také tak velkorysí. Po pravdě, většinou nebudou, ale ty musíš vytrvat ve svém postoji. Neříkej, že něco nejde. Řekni, že něco neumíš. Tento Baťův citát je dobré si čas od času připomínat. Mnozí ti řeknou, že je něco blbost jen proto, že tomu nerozumí nebo se nechtějí řešením zaobírat. Nesnášej mi argumenty, proč něco nejde. Začni přemýšlet, jaké řešení zvolit, aby to šlo. V tomto je patrný rozdíl mezi pozitivně naladěnými lidmi a těmi, co svět vidí spíše v černých barvách. Někdy je až komické, jaké úsilí někteří jedinci vyvinou, aby ti dokázali nemožnost realizace tvého záměru. Přitom většinou vždy daný problém pozitivní řešení má. Jen je třeba ho hledat. Nebo mít ochotu ho hledat. Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán. Neočekávej vděk. Pochválit je dobré se sám, neboť to nikdo jiný za tebe neudělá. Pokud něco děláš jen proto, aby ti byl někdo vděčný či ti provolával slávu, tak se do toho radši ani nepouštěj. V české společnosti není horšího zločinu, než je úspěch. Spíš ti lidé odpustí vraždu, než úspěch. Počítej s tím, že čím větší budeš mít úspěch, tím více závisti vyvoláš. Musíš však být připravený a být stále umírněným optimistou. Ti, co vidí svět přes clonu zášti a negativismu, jsou vlastně hrozně nešťastní lidé a musí prožívat celoživotní duševní muka. Je lepší na svět hledět přes jiné spektrum, byť je to mnohdy opravdu těžké. Chytré a vstřícné lidi abys pohledal, blbci a neochotní jako by se rojili. Ty však vytrvej.“ 46