Preromantismus
Evropa 1. Charakteristika období 2. Francouzský preromantismus Jean Jacques Rousseau 3. Německý preromantismus Johann Wolfgang Goethe Friedrich Schiller
Ofenzivní jazyková fáze českého národního obrození 4. Charakteristika období 5.
Jungmannovská družina Josef Jungmann František Palacký Pavol Jozef Šafárik, Jan Kollár, František Ladislav Čelakovský
1. Charakteristika období Jde o umělecký směr 18. století, v některých evropských zemích se objevuje až počátkem 19. století. Preromantismus, nazývaný také jako sentimentalismus, je určitým přechodem mezi klasicismem a romantismem. Je reakcí na studenou racionalitu klasicismu, ale nedovede se vzdát dokonalé klasicistní formy. Typickým motivem je únik z šedivé běžné současnosti civilizovaného světa do vzdálené minulosti nebo neporušené přírody, což později přebírá i romantismus. Formou jde o klasicismus, tématem o romantismus, proto název preromantismus. Literatura začíná být považována za prostředek změny světa. Negativem preromantismu je rozvoj fanatického jazykového nacionalismu, zvláště v souvislosti s francouzskou revolucí a následujícími napoleonskými válkami. Preromantismus se objevuje zejména ve Francii kolem J. J. Rousseaua a v Německu – skupina Sturm und Drang.
2. Francouzský preromantismus Vychází z tradic francouzského osvícenství, ale přidává k nim důraz na citovost a návrat k přírodě. Jean Jacques Rousseau (1712 – 1778) filozofický spis O společenské smlouvě filozofický spis O původu nerovnosti mezi lidmi Původem nerovnosti je majetek, který způsobil odcizení člověka od přírody a přirozeného způsobu chování. román Nová Heloisa pedagogický spis Emil aneb o výchově
3. Německý preromantismus Vzniká zde výrazná skupina mladých autorů Sturm und Drang (Bouře a vzdor) Johann Wolfgang Goethe (1749 – 1832) román v dopisech Utrpení mladého Werthera Mladý, finančně zabezpečený mladý muž z měšťanských vrstev hledá smysl života v přátelství, studiu a v lásce. Poté, co ho všechny tyto možnosti zklamaly, odchází na venkov, ale ani zde nenachází klid. Nakonec spáchá sebevraždu. Goethovi se zde podařilo zachytit životní pocit jedné části generace. román Viléma Meistera léta učednická dvoudílná veršovaná tragédie Faust Nejvýznamnější dílo. Univerzitní učitel Faust vyvolá ďábla Mefistofela. Ten mu splní každé jeho přání, ale v okamžiku, kdy bude Faust spokojen a další přání mít nebude, propadne jeho duše peklu. Faust získá lásku Markéty a má s ní syna. Ta však zjistí jeho spojení s ďáblem a i s dítětem zemře. Faust prochází obdobím plným flámů, lásek na jednu noc, ale nakonec se upne k práci. Za svou pomoc císaři si vyžádá bažinatý kraj, který zvelebuje pro zdejší lid. Nakonec umírá, ale jeho duše je zachráněna.
Friedrich Schiller (1759 – 1805) Stejně jako J. W. Goethe člen skupiny Sturm und Drang. Téměř nepsal prózu, méně také poezii, ve své době velmi uznávaný dramatik, dnes se jeho hry hrají méně často. drama Loupežníci drama Valdštejn óda Na radost později zhudebněna Ludwigem van Bethovenem. Dnes oficiální hymna Evropské unie.
Ofenzivní jazyková fáze národního obrození 4. Charakteristika období Jde o období tzv. metternichovské reakce v letech 1815 - 1830. Napoleon je poražen a vzniká Svatá aliance Británie, Rakouska, Pruska a Ruska, která má udržovat v Evropě stabilní situaci a bránit jakémukoliv pokusu o revoluci, která by se podobala francouzské. V Rakousku se tato politika projevuje silnou represí, velkým rozšířením místních úřadů i policie. To s sebou nese velkou finanční zátěž, která vede až ke státnímu bankrotu a pádu kancléře Metternicha. V Čechách se od Dobrovského odvrací mladší generace, která mu vytýká skepsi k znovuobnovení češtiny jako jazyka vědy a literatury. Soustřeďuje se kolem osoby Josefa Jungmanna a běhen těchto patnácti let se jim podaří udělat z češtiny módní záležitost. Přispívá k tomu zejména silná společenská činnost, pořádání plesů, koncertů, čtení či divadelních představení. Zatímco po porážce Napoleona je vlastenců tolik, že kdyby na Žofíně při vlasteneckém bále spadl strop, nezbude nikdo, začátkem třicátých let už můžeme mluvit o vlasteneckých organizacích s tisícovkami členů. Jde o obrovský úspěch této generace, těžko srovnatelný s čímkoliv v Evropě. Snaha o zrovnoprávnění češtiny však zpomaluje domácí literární vývoj oproti Evropě. Zatímco u nás je období preromantismu, v Evropě pomalu doznívá romantismus. K českému obrození se přidávají také část Slováků, která vychází z toho, že slovenština je jen nářečím češtiny a tu berou jako svůj spisovný jazyk. Je to důsledek teorie panslavismu. Ta vychází z toho, že všichni Slované jsou jediným národem, který je jen prozatímně rozdělen, ale časem se spojí do velkého slovanského státu pod vedením ruských carů. Nereálnost těchto představ a také neutěšená situace v carském Rusku vedla postupně k opouštění této teorie, i když její dozvuky se objevují ještě za první světové války.
5. Jungmannovská generace Josef Jungmann (1773 - 1847 ) Žák Dobrovského, který však odmítl jeho pesimismus a vytvořil předpoklady k rozvoji češtiny jako živého jazyka. Gymnaziální učitel v Litoměřicích a později v Praze. Překlady z němčiny, francouzštiny i angličtiny a ruštiny měly dokázat schopnost češtiny vyrovnat se s uměleckou prózou na vysoké úrovni. Neuměl dobře anglicky, takže vycházel z polských a německých překladů z angličtiny. Překládal také úryvky z antické literatury. John Milton – Ztracený ráj René de Chateaubriand - Atala pětidílný Česko – německý slovník Celoživotní dílo, na němž spolupracovali také další členové této generace. Pokud Jungmann nenašel český ekvivalent německého slova, hledal staročeský výraz nebo si
vypomohl přebíráním slov z jiných slovanských jazyků, nářečních výrazů nebo vytvořil neologismus. (např. názvy měsíců,…) Toto vytváření neologismů pak vyvolalo vlnu tzv. purismu – snahy o očištění češtiny od všech cizích slov, což vedlo až ke komickým důsledkům (klapkobřinkostroj, nosočistoplena,…) Ostatně pozůstatky purismu se projevují dodnes – rozhlas, kapesník, rozvid, … Historie literatury české V podstatě komentovaný soupis všech starších česky psaných literárních památek. Slovesnost Učebnice slohu a literatury. Obsahuje krátké ukázky ze starší české literatury uspořádané podle literárních druhů. Úvodní část tvoří stručná teorie literatury, pro niž musel vytvořit českou terminologii. Vlastní Jungmannova poezie neměla příliš vysokou úroveň. historická romance Oldřich a Božena
František Palacký (1798 – 1876) Literát a historik, nejvýznamnější český politik 19. století. Vytvořil teorii austroslavismu. Podle ní je existence samostatných slovanských států – Čech, Polska, Slovenska, Slovinska nebo Chorvatska zcela nereálná pro nebezpečí ze strany Pruska a Ruska, které by je svojí silou pohltily. Řešení vidí ve federalizaci Rakouska, která by umožnila autonomii těchto slovanských národů. („Kdyby nebylo Rakouska, museli bychom si je vymyslet.“) historický spis Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě První systematická vědecká práce o českých dějinách. Zůstala nedokončena, dějiny končí nástupem Habsburků na český trůn v roce 1526. České dějiny vidí jako souboj a ovlivňování dvou etnik – Čechů a Němců na našem území. Za vrchol těchto dějin pak považuje období husitství, za dobu největšího úpadku období baroka. Tuto vědeckou koncepci převzal a literárně zpracoval Alois Jirásek.
Pavel Josef Šafařík (správněji Pavol Jozef Šafárik) (1795 – 1861) Slovák hlásící se k jungmannovskému okruhu. Literát a historik, zanícený propagátor panslavismu.
historický spis Slovanské starožitnosti Zachycuje nejstarší dějiny Slovanů do desátého století, které vidí jako jediný národ, který přišel do Evropy a tady se rozdělil do jednotlivých kmenů. Tato teorie napodobuje jazykovědnou teorii o nářečním rozbití praslovanštiny. Jan Kollár (1793 – 1852) Slovenský evangelický pastor, který se stal vlastencem během studií v německé Jeně, kde viděl útlak a poněmčování Lužických Srbů. Zamiloval se zde do Wilhelminy (Míny), které věnoval své životní dílo. Stejně jako Šafařík píše česky. básnická skladba Slávy dcera Jde o vypravování Bohyně Slávy své dceři Míně o slavné minulosti Slovanů a o naději do budoucna. Celá skladba je rozdělena do pěti částí a časomírou napsaného předzpěvu. Předzpěv je tragickou obžalobou nad sídly vyhubených západních Slovanů. Vypravěč vystupuje ve jménu všelidských zásad – „sám svobody kdo hoden zná vážiti každou, ten kdo do pout jímá otroky, sám je otrok“ Další tři části mají jméno po řekách u nichž sídlili nebo sídlí Slované – Sála, Labe, Dunaj. Ty tvoří původní základ skladby. Později k nim Kollár připojil další dvě části – Léthé a Acheron, pojmenované podle slovanského nebe a pekla.
František Ladislav Čelakovský (1799 – 1852) Sběratel ústní lidové slovesnosti – nejen české, ale obecně slovanské. V ní také vidí vzor pro každou další básnickou tvorbu. To ho vedlo k tvorbě ohlasů – básní napodobujících ústní lidovou slovesnost. soubor slovanských přísloví, zejména českých Mudrosloví národa slovanského v příslovích soubor slovanských písní Slovanské národní písně básnická sbírka Ohlas písní ruských Napodobil zde staré ruské hrdinské zpěvy o bohatýrech bojujících proti Tatarům a chránících ruskou zemi – byliny. Sbírka měla velký ohlas, který přispěl k práci na obdobné sbírce z českého prostředí. básnická sbírka Ohlas písní českých Napodobuje českou lidovou tvorbu – proto jde zejména o lyrické básně, s několika výjimkami – tou nejznámější je balada Toman a lesní panna.
