PRÁZDNINOVÁ ŠKOLA LIPNICE Mgr. Tereza KUČEROVÁ Prázdninová škola Lipnice, o.s., Praha
[email protected] Abstract: The article deals with the concept of experiential education from two main perspectives. In the first one, it briefly describes the concept itself as it is understood in English speaking countries in comparison with the authentic Czech attitude. The second perspective is an introduction of the activities of the Czech NGO Vacation School Lipnice (Prázdninová škola Lipnice), one of the major methodological centres of experiential education in the Czech Republic with more than a 30-year history. It presents the methodological attitude of PŠL and describes in detail two examples of usage of experiential education in primary education. Key words: interdisciplinární vzdělávání / interdisciplinary education, zážitková pedagogika /
experiential education, Prázdninová škola Lipnice / Vacation School Lipnice 1. ZÁŽITKOVÁ PEDAGOGIKA V ZAHRANIČÍ Záţitková pedagogika je výukový směr, který pracuje s procesem učení se skrze intenzivní záţitek a jeho zakotvení do širších souvislostí. Tento záţitek můţe být různého typu – od tichého rozjímání přes aktivní tvořivost aţ k pohybu na hranici osobního maxima; součástí můţe být dokonce pocit osobního ohroţení a rizika. Důleţitým faktorem je však nejen vyvolání záţitku u učícího se, ale především vyuţití znalosti cílů navozování záţitkových situací, zpracování záţitku a jeho převedení ve zkušenost, která můţe být opětovně vyuţita. Výsledkem je získávání kompetencí různého typu, rozvíjí se otevřená komunikace, zlepšuje se schopnost řešení problémů a posilují se mechanismy vedoucí ke schopnosti se rychle a efektivně rozhodovat. Základy teoretického přístupu ZP byly poloţeny jiţ Johnem Deweyem v knize Experience and Education (1938). Jeho práce inspirovala i další příbuzné výukové směry, na jejichţ shrnutí a porovnání však v tomto příspěvku zaměřovat nebudeme. V zahraničí má záţitková pedagogika silnou tradici především v anglicky mluvících zemích. „Experiential Education“ zde má své pevné místo, a to nejen jako metoda uţívaná při volnočasových aktivitách, ale i jako součást formálního vzdělávání. Bývá chápána především jako propojení školních aktivit s praxí, kdy
výstupem můţe být například osobní projekt mapující kulturní, historická a geografická specifika regionu, společný projekt celé třídy, podílející se na místní ekologicky směřované iniciativě, ale třeba i školní časopis. Toto širší chápání záţitkové pedagogiky se prozatím v Čechách šíře neprosadilo, jak ukáţeme dále. V českých školách jsou aktivity vedoucí k většímu propojení s praxí vnímány spíše pod otevřenou kategorií „realizace projektů“, a propojení těchto aktivit s pojmem záţitkové pedagogiky i specifická metodologie pracující s reflexí a „vytěţením“ těchto cenných záţitků se v Čechách teprve ustavuje. 2. ZÁŽITKOVÁ PEDAGOGIKA V ČR A TRADICE PRÁZDNINOVÉ ŠKOLY LIPNICE Na rozdíl od tradice anglicky mluvících zemí je záţitková pedagogika v Čechách výukový směr chápaný úţeji a konkrétněji, a to především skrze vyuţití herních principů a reflexe ve výukovém procesu. Průkopníkem a propagátorem tohoto směru u nás vţdy byla Prázdninová škola Lipnice, jejíţ tradice sahá aţ do konce sedmdesátých let minulého století a v současnosti aspiruje na pozici metodologického centra ZP. V dobách před revolucí PŠL organizovala výpravné a náročné hry vytrhující účastníky z normalizační šedi a předestírající před ně výzvy k překonávání vlastních mezí. Po revoluci se PŠL stala neziskovou organizací prosazující principy záţitkové pedagogiky nejprve především pro programy zaloţené na hrách a jejich reflexi, ale později začala vyvíjet moţnosti vyuţití ZP ve školní výuce a zprostředkovávat dovednosti a poznatky k tomu potřebné pedagogům primárního a sekundárního vzdělávání. Dobrou zprávou je, ţe v několika posledních letech začíná v aktivitách PŠL docházet ke specifickému prolnutí zahraničního i českého přístupu k záţitkové pedagogice, kdy jsou ţáci instruktory pomocí herních aktivit připravováni na realizaci vlastních týmových projektů na svých školách. Dochází tedy ke znásobení efektu vytěţení záţitku: reflexe emocí ze hry rozvíjí u ţáků komunikační a sociální kompetence potřebné pro realizaci projektů, na kterých zase získávají kompetence pracovní a dále prohlubují ty, které jiţ získali; mimo to si celý proces lépe uvědomují a v mnoha případech se na něm i vědomě spolupodílejí. 3. ZÁŽITKOVÁ PEDAGOGIKA A INTERDISCIPLINARITA Hlavním důvodem pro uvedení tohoto příspěvku na konferenci je velký potenciál, který záţitková pedagogika nabízí pro propojení různých vzdělávacích oblastí i konkrétních předmětů. Tento interdisciplinární rozměr nabízí jak anglosaské pojetí pedagogiky záţitku, tak i specifičtější
pojetí české, zaměřené především na hru, záţitek přinášený pedagogem a následnou reflexi. Tento druhý směr umoţňuje připravit pro ţáky programy, ve kterých mohou získávat či vyuţívat znalosti potřebné v různých předmětech, a umoţňuje spolupráci pedagogů, kteří by se jinak pracovně propojit mohli jen stěţí (konkrétní příklady uvedeme v poslední kapitole). V anglosaském pojetí, které do pojmu záţitkové pedagogy zahrnuje i do velké míry samostatnou práci a angaţovanost studentů, je potenciál interdisciplinárních přesahů rovněţ dobře zřetelný: při realizaci jiţ zmiňovaného osobního projektu mapujícího region tato aktivita můţe současně spadat do zeměpisu, českého jazyka, dějepisu i občanské nauky či ZSV a současně můţe naplňovat hned několik průřezových témat (VMEGS, OSV, EV). Vyuţití tohoto potenciálu a spolupráce dvou a více pedagogů na realizaci jedné aktivity se zde přímo nabízí. 4. ZÁŽITKOVÁ PEDAGOGIKA VE ŠKOLNÍ PRAXI Na závěr tohoto příspěvku bychom rádi představili poněkud konkrétněji, jak můţe vypadat vyuţití záţitkové pedagogiky v pojetí Prázdninové školy Lipnice ve školní praxi. Prvním příkladem je popis aktivity, kterou lze vyuţít v různých výukových hodinách jako variantu ke klasické frontální výuce, pomocí záţitku v ní pracovat na kompetencích ţáků a obsáhnout přitom jedno z témat, které je jinak předmětem hodin slohu. Druhým příkladem je popis autorské hry připravené speciálně pro sérii záţitkových kurzů pro ţáky realizovaných od května 2011 do podzimu 2013. Aktivita určená pro pouţití přímo ve škole se jmenuje Papírová květina a bude součástí sborníku projektu Sborovna, který má vyjít koncem roku 2011. Jeho cílem je rozvoj komunikativních kompetencí a můţe být pouţit v českém jazyce, ale i v občanské nauce nebo výtvarné výchově, případně tyto předměty vhodně propojit do jednoho výukového bloku. Tématem hodiny je přitom „Popis pracovního postupu“. Na začátku je ţákům představeno téma hodiny, můţe následovat krátká diskuse nebo brainstorming o tom, co termín pracovní postup znamená. Pak jsou ţáci rozděleni do skupin a kaţdé z nich je zadán úkol: z připraveného materiálu (barevné papíry, krepový papír, špejle apod.) mají vytvořit květinu – dárek pro milou (eventuálně maminku apod.). Zároveň musí na papír sepsat návod pro spoluţáky, jak ze shodného materiálu sloţit stejnou květinu. Na práci mají celkem deset minut. Poté, co práci dokončí, následuje třetí fáze, ve které svůj návod předají jinému týmu. Ten má za úkol poskládat druhou květinu přesně podle návodu, který od spoluţáků
obdrţeli, a na práci mají rovněţ deset minut. Ve čtvrté fázi ţáci vzniklé květiny porovnávají. Na závěr probíhá příprava na reflexi, kdy mají v týmech zapsat na flipový papír odpovědi na otázky: co nám v návodu pomáhalo? Co nám naopak překáţelo? V následující vyučovací hodině pak společně probíhá reflexe a hodnocení práce, při které pedagog vyuţívá odpovědi na otázky, které ţáci dříve zapsali; výstupem můţe být například společný plakát s návodem, jak postupovat při sestavování pracovního postupu. Při takovéto hodině je společný záţitek z úspěchu či neúspěchu při skládání květiny podle návodu vytvořeného spoluţáky vyuţit pro rozvoj komunikativních kompetencí, ale i pro pokrytí tématu, které by jinak bylo zpracováváno v hodinách slohu formou samostatné práce bez zpětné vazby, která v této aktivitě probíhá na základě praktického vyuţití dříve vytvořeného návodu. Vzhledem k tomu, ţe aktivita propojuje více disciplín, můţe být ideálně realizována například ve spojené dvouhodinovce českého jazyka a výtvarné výchovy. Druhým příkladem vyuţití záţitkové pedagogiky je intenzivní práce na kompetencích ţáků, která probíhá během pětidenního kurzu realizovaného Prázdninovou školou Lipnice a spolufinancovaného z ESF a státního rozpočtu ČR v rámci projektu Klíčový rok. Tento kurz je současně přípravou na realizaci týmových projektů ţáků přímo na škole, coţ tuto aktivitu Prázdninové školy Lipnice posouvá blíţe k současnému anglosaskému pojetí záţitkové pedagogiky. Kurzu se vţdy účastní celá třída ţáků ve věku 12 – 16 let, je pětidenní a je realizován v rekreačním středisku mimo školu. Program kurzu je připraven tak, aby obsahoval jak specializované outdoorové hry a aktivity budující spolupráci a pozitivní vztahy mezi ţáky, tak i programy v místnosti, zaměřené na průpravu pro realizaci týmových projektů; některé hry dokonce tyto dva aspekty propojují. Příkladem můţe být outdoorová autorská hra Zachraňte naši vesnici, která modeluje situaci vesnice, potýkající se před volbami do místního zastupitelstva se třemi váţnými problémy – s diskriminací určitých svých obyvatel, s problematikou odpadů a s diskutovaným prodejem pozemku určeného původně pro stavbu dětského hřiště na parcelu pro velkosklad kamionové přepravy. Ţáci jsou nejprve do tématu uvedeni pomocí scénky sehrané instruktory, poté v okolí střediska hledají předem připravené texty s informacemi ke svému tématu a třídí je. V další fázi se modelově pokouší získat podporu a sympatie obyvatel vesnice: učí se psát a přednášet proslovy pro různé cílové skupiny, sestavují petici a vytvářejí plakáty ke svému tématu. Dalším krokem je něco pro své téma prakticky udělat, coţ je buď sestavení improvizované kořenové
čističky, secvičení krátkého tanečního či divadelního představení přibliţujícího kulturu diskriminované skupiny obyvatel nebo přispění ke stavbě hřiště – postavení reálně fungujícího hracího koutku pro mladší děti. Po realizaci všech praktických částí hry následuje reflexe, ve které ţáci hodnotí způsob a konkrétní projevy své spolupráce, schopnost zvládnout vše v určeném čase, reflektují svůj záţitek úspěchu při realizaci jednotlivých úkolů a podobně (dle vyspělosti a charakteru skupiny). Celá hra funguje jako předstupeň pro plánování reálných projektů, které pak ţáci uskutečňují v místě svého bydliště a vyuţívá záţitku ze hry pro rozvoj kompetencí pro to potřebných. Současně se v ní ţáci formou hry dozvědí celou řadu nových informací a většinu si rovnou v praxi vyzkouší – informace o pravidlech psaní petice a proslovu, o zásadách efektivní prezentace, o metodách vytvoření agitačního plakátu, o problematice odpadu, o diskriminaci, o konkrétní kultuře jiné země a o některých principech fungování a způsobů řešení situací v politice na lokální úrovni. Tyto nové informace propojují předměty občanská nauka, český jazyk, někdy i zeměpis a hra současně naplňuje průřezová témata VDO (Výchova demokratického občana), MV (Multikulturní výchova) a VMEGS (Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech). 5. ZÁVĚR V tomto stručném příspěvku jsme chtěli představit koncept záţitkové pedagogiky jak v pojetí českém, tak i v pojetí anglicky mluvících zemí. Dále jsme se zde pokusili uvést některé aktivity Prázdninové školy Lipnice, která díky své dlouholeté tradici a svému týmu spolupracujících expertů aspiruje na post metodologického centra záţitkové pedagogiky v České republice. V závěru byly detailněji popsány dvě aktivity, vyuţívající metody záţitkové pedagogiky a přinášející tento výukový směr do českých škol jako inspiraci pro modernizaci a rozvoj efektivity vzdělávání s důrazem na interdisciplinaritu. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY JIRÁSEK, I.: Vymezení pojmu Zážitková pedagogika. Gymnasion. 2003, roč. 1, s. 6 – 16. ISSN 1214-603X KRAFT, D., & SAKOFS, M. (editoři): The theory of experiential education. Boulder, USA: Association for Experiential Education, 1988.
