Právo proti nekalé soutěži a zákon o právu autorském

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra obchodního práva

Diplomová práce

Právo proti nekalé soutěži a zákon o právu autorském Bohuslava Meluchová 2012/2013

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Právo proti nekalé soutěži a zákon o právu autorském zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“

.………………………………….

2

Na tomto místě bych ráda poděkovala prof. JUDr. Petru Hajnovi, DrSc. za odborné vedení diplomové práce, za cenné rady, připomínky a inspiraci, které mi při psaní této práce poskytl, jakoţ i za jeho ochotu a vstřícnost.

3

OBSAH

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ................................................................................ 6 ÚVOD ................................................................................................................................... 7 1

NEKALÁ SOUTĚŽ ..................................................................................................... 9 1.1 Účastníci nekalé soutěţe ........................................................................................................ 10 1.1.1 Soutěţitelé ....................................................................................................................... 11 1.1.2 Spotřebitelé ..................................................................................................................... 12 1.1.3 Osoby pomocné ............................................................................................................... 12 1.2 Generální klauzule nekalé soutěţe ......................................................................................... 13 1.2.1 Jednání v hospodářské soutěţi ........................................................................................ 14 1.2.2 Dobré mravy soutěţe ....................................................................................................... 16 1.2.3 Způsobilost přivodit újmu jiným soutěţitelům nebo spotřebitelům ................................ 16 1.3 Obecně k speciálním skutkovým podstatám nekalé soutěţe .................................................. 17 1.4 Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi ..................................................................... 18 1.4.1 Mimosoudní ochrana ....................................................................................................... 19 1.4.2 Soudní ochrana ................................................................................................................ 19 1.4.2.1 Aktivní a pasivní legitimace ......................................................................................... 20 1.4.2.2 Jednotlivé nároky ......................................................................................................... 23

2 AUTORSKÉ PRÁVO .................................................................................................... 26 2.1 Historie norem autorského práva na území České Republiky ................................................ 27 2.2 Zákon o právu autorském ....................................................................................................... 28 2.3 Předmět autorského práva ...................................................................................................... 29 2.3.2 Některé zvláštní typy autorských děl .............................................................................. 31 2.4 Vznik a autorského práva ....................................................................................................... 32 2.5 Obchodování s majetkovými právy ........................................................................................ 34 2.6 Ochrana autorského práva ...................................................................................................... 35

4

2.7 Díla nechráněná a díla volná .................................................................................................. 39

3 AUTORSKÉ PRÁVO A VYBRANÉ SKUTKOVÉ PODSTATY NEKALÉ SOUTĚŽE .......................................................................................................................... 40 3.1 Vyvolání nebezpečí záměny ................................................................................................... 40 3.2 Parazitování na pověsti........................................................................................................... 43

4 PRAKTICKÉ PŘÍKLADY SOUBĚHU PRÁVA PROTI NEKALÉ SOUTĚŽI A ZÁKONA O PRÁVU AUTORSKÉM ............................................................................. 44 4.1 NEOPRÁVNĚNÉ UŢITÍ DÍLA V REKLAMĚ .................................................................... 44 „Upeč…. třeba zeď“ ................................................................................................................. 44 „Happy Birthday“ .................................................................................................................... 47 4.2 NAPODOBENÍ CIZÍCH VÝROBKŮ ................................................................................... 49 „Krteček“.................................................................................................................................. 49 4.3 OCHRANA NÁZVŮ A JMEN POSTAV UMĚLECKÝCH DĚL ........................................ 51 4.4 ZNEUŢITÍ DÍLA NA INTERNETU ..................................................................................... 53

ZÁVĚR ............................................................................................................................... 55 RESUMÉ ............................................................................................................................ 57 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................................................. 58

5

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK

LZPS

Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky

ObčZ

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

ObchZ

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

OSŘ

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů

MK ČR

Ministerstvo kultury České republiky

WIPO

Světová organizace duševního vlastnictví (World Intellectual Property Organization)

6

ÚVOD Soutěţní chování je pro člověka naprosto přirozené. Je to forma motivace, která nás nutí být lepšími a hledat nové prostředky k dosaţení cílů ve všech oblastech našeho ţivota – tedy jak cílů biologických, tak i například cílů politických nebo ekonomických. Lidská snaha, jak s co nejmenším vynaloţením energie, získat co největší uţitek vedla ke vzniku vynálezů a k objevům na poli vědy a techniky. Na druhou stranu, lidská touha být lepší neţ konkurence, v sobě můţe někdy obsahovat nekalé praktiky, spočívající v jednání na úkor druhého. Takovéto chování není v civilizované společnosti ţádoucí. Aby se zamezilo nemravnému, cizopasnému, podvodnému a dalšímu obdobnému zápornému chování v rámci hospodářské soutěţe, stanovila se pravidla a hospodářská soutěţ byla právně regulována. Název této práce zní „Právo proti nekalé soutěţi a zákon o právu autorském“. Na první pohled by se mohlo zdát, ţe nekalá soutěţ a autorské právo nemají mnoho společného. Jak však bylo zmíněno výše, soutěţní chování se uplatňuje ve všech aspektech lidského ţivota, tedy i ve vědě a umění. Co více, věda a umění se stále častěji uplatňují v hospodářské soutěţi. Například taková reklama musí být v dnešní době originální, vtipná, krásná. Z některých reklam se stávají téměř umělecká díla naopak jiné reklamy, ve snaze zaujmout, tato umělecké díla (hudební, výtvarná) pouţívají jako svou součást. V této práci bude na příkladech ukázáno, kdy bylo dílo pouţito v hospodářské soutěţi neoprávněně a došlo tak k jednočinnému souběhu porušení práv autorských i práv z nekalé soutěţe. Smyslem této práce není dopodrobna zmapovat problematiku nekalé soutěţe a její prolínání s autorským právem. To by ani vzhledem k rozsahu práce nebylo moţné. Autorka si klade za cíl představit základní instituty problematiky, přičemţ prioritou je teoretický základ obohatit i o praktické zkušenosti a názorné příklady. Při zpracování této práce bylo pouţito metody analytické, komparativní a dále metody deskriptivní, která se váţe především k prvním dvěma kapitolám práce, jenţ se věnují základním institutům, na nichţ práce stojí. První kapitola této práce bude věnována úvodu do práva proti nekalé soutěţi, vymezení základních pojmů, jako je hospodářská soutěţ, účastníci nekalé soutěţe, generální klauzule a jednotlivé skutkové podstaty nekalé soutěţe. Také zde budou popsány právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi.

7

Druhá kapitola se zaměří na právo autorské a jeho základní pojmové znaky a na ty aspekty, jeţ nejblíţe s právem proti nekalé soutěţi souvisí. První dvě kapitoly budou značně teoretické a jejich účelem je především co nejlepší orientace čtenáře v dané problematice. V další kapitole budou popsány ty typy nekalé soutěţe, jeţ se nejčastěji objevují v souběhu s právem autorským a v závěru práce autorka představí souběh práva proti nekalé soutěţi a práva autorského v praxi, a to jak na rozhodovací praxi soudů českých, tak i zahraničních. V případech, kdy k některé situaci doposud neexistuje patřičná judikatura, naznačí autorka moţný problém teoreticky.

8

1

NEKALÁ SOUTĚŽ

V úvodu této práce by měl být vysvětlen pojem nekalá soutěž. Pro pojem nekalá soutěţ je zásadní pojem hospodářská soutěţ, jelikoţ nekalá soutěţ můţe existovat pouze v rámci hospodářské soutěţe, je její součástí. Samotný pojem hospodářská soutěţ není v českém právním řádu nikde definován a vymezit jej je velmi obtíţné a někteří autoři se shodují, ţe i téměř zbytečné. Například prof. Bejček ve svém díle píše, ţe snahou o přesné vymezení pojmu hospodářská soutěţ, by vznikla definice, jeţ by byla natolik obecná, ţe by z ní nevzešel ţádný uţitek.1 Právní věda se tedy spokojuje s jakýmsi intuitivním chápáním tohoto pojmu, případně s definicí ekonomickou.2 Ani v obchodním zákoníku nenajdeme ţádnou zákonnou definici tohoto pojmu, přesto hned v prvním ustanovení předcházejícím ujednání o nekalé soutěţi nalezneme podmínky účasti na hospodářské soutěţi. ObchZ v § 41 odst. 1 stanoví, ţe ,,fyzické a právnické osoby, které se účastní hospodářské soutěže, i když nejsou podnikatelé (dále jen ,,soutěžitelé“), mají právo svobodně rozvíjet svou soutěžní činnost v zájmu dosažení hospodářského prospěchu a sdružovat se k výkonu této činnosti.“3 Přičemţ právo provozovat hospodářskou činnost je všem dána v Čl. 26. odst 1 LZPS: „Každý má právo na svobodnou volbu podnikání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.“ V následujícím ustanovení ObchZ je zneuţití účasti v hospodářské soutěţi rozděleno do dvou kategorií, a to na nekalé soutěţní jednání, neboli nekalou soutěţ a na nedovolené omezování hospodářské soutěţe. Nedovolené omezování hospodářské soutěţe je upraveno zák. č. 143/2001 Sb., O ochraně hospodářské soutěţe, zatímco nekalou soutěţ upravuje ObchZ. V § 44 a násld. Tato úprava je koncipována vymezením generální klauzule proti nekalé soutěţi, následovanou demonstrativním výčtem několika nejčastějších skutkových podstat nekalé soutěţe. Na ně navazuje v § 53 a násl., několik ustanovení upravující ţalobní právo dotčených osob a některé procesní otázky. Pojem nekalá soutěţ nalezneme také v některých veřejnoprávních předpisech, jako je například zák. č. 634/1992 Sb., O ochraně spotřebitele, zák. č. 40/1995 Sb., O regulaci 1

BEJČEK, J., Existenční ochrana konkurence, 1.vyd, Brno, Masarykova Univerzita, 1996, s. 13

2

ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P., et al. Kurz obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vyd. Praha, C.H.Beck, 2007. s. 284

3

§ 41 odst. 1 Zák. č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

9

reklamy, zák. č. 231/2001 Sb., O provozování rozhlasového a televizního vysílání a také v zák. č. 40/2009 Sb., Trestním zákoníku, jeţ upravuje trestní postih nekalé soutěţe. Kdyţ se pojem nekalá soutěţ pokusíme podrobněji rozebrat, je jasné, ţe vznikl spojením výrazů nekalá a soutěž. Synonymy k „nekalá“ jsou slova „nepoctivá“, „nevyhovující“, „mravně špatná“ či „nečestná“, z čehoţ jasně vyplývá negativní význam. Podle L. Hamanna je lidové pojímání tohoto pojmu chápáno jako chování neslušné a mravně nesprávné a běţný člověk si tak představuje nekalou soutěţ jako např. reklamu, jeţ se snaţí oklamat spotřebitele. Stíháno je však pouze takové jednání, které je nekalé objektivně.4 Nekalá soutěţ je deliktem objektivní povahy, tedy zákon u něj nevyţaduje zavinění a ve sporech vzniklých z nekalé soutěţe se nedokazuje. Právo nekalé soutěţe je dále řazeno mezi tzv. odpovědnostní právo, čímţ rozumíme, ţe vzniká jako právní následek porušení právní povinnosti – tedy soutěţiteli, který poruší primární povinnost nejednat nekalosoutěţně, vzniká další, sekundární povinnost. Současná právní úprava nekalé soutěţe pochází z více neţ sto let staré Paříţské unijní úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví, jeţ v Čl. 10bis odst. 2, jeţ nekalou soutěţ definuje takto: „Nekalou soutěží je každá soutěžní činnost, která odporuje poctivým zvyklostem v průmyslu nebo obchodě.“

1.1 Účastníci nekalé soutěže

V předchozí kapitole jiţ bylo řečeno, ţe nekalá soutěţ je součástí soutěţe hospodářské, jenţ je zakotvena v Listině základních práv a svobod a kaţdý má právo se jí účastnit. Obchodní zákoník definuje účastníky hospodářské soutěţe jako „fyzické a právnické osoby, které se účastní hospodářské soutěže, i když nejsou podnikatelé (dále jen „soutěžitelé“), mají právo svobodně rozvíjet svou hospodářskou činnost v zájmu dosažení hospodářského prospěchu a sdružovat se k výkonu této činnosti; jsou však povinny dbát závazných pravidel hospodářské soutěže a nesmějí účast v soutěži zneužívat.“ Toto ustanovení je rozšířením obecné působnosti obchodního zákoníku i na osoby, jeţ by mu běţně nepodléhaly, jelikoţ nejsou podnikateli. Nekalá soutěţ a vztahy z ní vyplývající s podnikáním jednoznačně úzce souvisejí, avšak hospodářské vztahy zahrnují více neţ jen 4

VEČERKOVÁ, E., Nekalá soutěž a reklama (vybrané kapitoly), Masarykova univerzita, 2005, s. 36

10

vztahy obchodněprávní ve smyslu obchodního zákoníku, coţ bylo důvodem pro zvláštní vymezení účastníků pro hospodářskou soutěţ. Právo na účast v hospodářské soutěţi je ustanoveno pro všechny, kdo se jí chtějí a mohou účastnit - jak pro osoby fyzické, tak právnické, podnikatele i osoby které podnikateli nejsou. Podmínkou účastenství v soutěţněprávních vztazích je způsobilost k právním úkonům, účastník však nemusí mít oprávnění k podnikatelské činnosti.5 Osoby dotčené nekalou soutěţí lze dle většinového názoru rozdělit do tří skupin na soutěţitele, spotřebitele (a zákazníky) a jiné osoby (osoby pomocné).

1.1.1 Soutěžitelé

Pro všechny osoby účastnící se hospodářské soutěţe ve smyslu výše uvedeném, je pouţíván jako zkratka pojem „soutěţitel“, aniţ by však byl tento pojem v obchodním zákoníku blíţe definován. § 41 ObchZ uvádí pouze to, ţe soutěţitelé mohou být fyzické a právnické osoby, které se účastní hospodářské soutěţe, i kdyţ nejsou podnikatelé. Osobami nepodnikatelskými, jeţ se účastní hospodářské soutěţe, se rozumí zejména svobodně tvořící umělci, kulturní a charitativní organizace nebo stát a veřejnoprávní instituce.6 Smyslový obsah pojmu soutěţitel pak naznačuje, ţe daný subjekt je s jiným subjektem v soutěţním vztahu, nevyţaduje se však, aby tento vztah byl pouze mezi účastníky podnikajícími v tomtéţ nebo obdobném oboru, s týmţ nebo zaměnitelným předmětem podnikání.7 Soutěţitelé, jeţ vůči sobě vystupují ve shodném či příbuzném odvětví, nebo ti, kteří nabízejí zaměnitelné výrobky či sluţby, jsou soutěţiteli přímými.8

5

MUNKOVÁ, J., Právo proti nekalé soutěži, 3. Vydání,Praha, C. H.Beck, 2008, s. 32

6

ELIÁŠ, K.; BEJČEK, J.; HAJN, P. Kurs obchodního práva: obecná část: soutěžní právo. 5. vyd. Praha : C.H.Beck, 2007. s. 299

7

MUNKOVÁ, J., Právo proti nekalé soutěži, 3. Vydání, Praha,C. H.Beck, 2008, s. 33

8

VEČERKOVÁ, E., Postavení soutěžitele a spotřebitele v nekalé soutěži, Právní fórum 5/2005, s. 196

11

1.1.2 Spotřebitelé

Spotřebitelé nenaplňují podmínky stanovené v § 41 obchodního zákoníku stanovené pro soutěţitele, z čehoţ vyplývá, ţe se musí jednat o osoby odlišné od soutěţitelů. Definici pojmu spotřebitel nalezneme v § 52 odst 3 ObchZ a ta zní: „Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.“9 Spotřebitel je oprávněn podávat ţalobu proti jinému subjektu, jenţ se dopustil nekalé soutěţe, pokud byl touto nekalou soutěţí jakkoli dotčen. Ţalujícímu spotřebiteli je navíc dána výhoda oproti dalším subjektům, jimţ byla způsobena újma nekalým soutěţním jednáním. Ustanovení § 54 odst. 2 ObchZ přesouvá důkazní břemeno z ţalujícího spotřebitele na ţalovaného, kdyţ říká: „Jestliže se práva, aby se rušitel jednání nekalé soutěže zdržel nebo aby odstranil závadný stav v případech uvedených v § 44 až 47 a § 52 domáhá spotřebitel, musí rušitel prokázat, že se jednání nekalé soutěže nedopustil. To platí i pro povinnost k náhradě škody, pokud jde o otázku, zda škoda byla způsobena jednáním nekalé soutěže, a pro právo na přiměřené zadostiučinění a na vydání neoprávněného majetkového prospěchu.“10 Jedná se o případ, tzn. pozitivní diskriminace a snahu o zvýšenou ochranu spotřebitele. V důvodové zprávě této novely je to vysvětleno tím, ţe spotřebitel nemá k dispozici důkazy a údaje ani finanční prostředky na to, aby si je opatřil.11 Výši způsobené škody, závaţnost a rozsah jiné újmy, povahu a rozsah bezdůvodného obohacení však musí prokázat vţdy ţalobce, i kdyţ jím je spotřebitel.

1.1.3 Osoby pomocné

Osoby pomocné jsou osoby, jeţ jednají nekalosoutěţně, tedy jejich jednání naplňuje znaky generální klauzule, případně některé z jednotlivých skutkových podstat nekalé soutěţe, ale nejedná se o soutěţitele. Osoby pomocné bývají někdy označovány jako tzv. 9

§ 52 odst. 3 Zk. č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

10


11

HAJN, P., Kdo má dokazovat a kdo vysvětlovat ve sporech z nekalé soutěže?, Obchodněprávní revue 3/2011, s. 69

12

pomocníci

v nekalé

soutěţi,

jelikoţ

pomáhají

soutěţiteli

v uskutečnění

jeho

nekalosoutěţního jednání. Tyto osoby nemusí svým jednání sledovat hospodářský prospěch, ale vţdy musí jednat se soutěţním záměrem, jelikoţ jinak by se nedalo hovořit o jednání v hospodářské soutěţi.12 Pomocné osoby jsou typické pro skutkovou podstatu podplácení, nebo skutkovou podstatu porušení obchodního tajemství. V případě podplácení podle § 49 písm. b) se jedná o členy statutárních nebo jiných orgánů soutěžitele a o osoby, které jsou vůči soutěžiteli v zaměstnaneckém nebo obdobném poměru.13 V případě porušení obchodního tajemství podle § 51, spatřujeme osoby pomocné v osobách, které se o tomto tajemství dozvěděly a neoprávněně je zpřístupnily jinému, anebo využily pro sebe.14

1.2 Generální klauzule nekalé soutěže

Ustanovení obchodního zákoníku upravující nekalosoutěţní jednání jsou dvojí struktury. Pod § 44 odst 1 ObchZ nalezneme velmi obecné ustanovení, jeţ bývá označováno za generální klauzuli proti nekalé soutěţi, následovanou výčtem několika skutkových podstat nejtypičtějších a nejvíce se vyskytujících nekalosoutěţních jednání. Generální klauzule zakazuje v hospodářské soutěţi a hospodářském styku takové jednání, které je v rozporu s dobrými mravy soutěţe a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěţitelům či spotřebitelům a jiným zákazníkům. Tyto znaky, jeţ generální klauzule uvádí, musí být naplněny i tehdy, jedná-li se o některou z konkrétních skutkových podstat. Co je však důleţitější, za nekalou soutěţ lze označit i takové chování, které nemá podobu ţádné z konkrétních skutkových podstat jmenovaných v § 45 a násld. ObchZ. Tyto jednotlivé skutkové podstaty jsou fakticky rozvedením a upřesněním základního ustanovení pro nekalosoutěţní jednání. Nekalosoutěţní jednání, jeţ nejsou speciálně

12

ONDREJOVÁ, D., Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži, Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, s. 81

13

§ 49 písm b) Zák. č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

14

ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P., et al. Kurz obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vyd. Praha : C.H.Beck, 2007. s. 302

13

upravena a pojmenována a lze je tedy postihnout jen na základě generální klauzule, jsou označovány za „nepojmenované soutěţní delikty“ příp. „soudcovské skutkové podstaty“.15 „Z naší předválečné i současné zahraniční soutěžněprávní judikatury zjišťujeme, že větší díl případů nekalé soutěže byl podřazen pod samostatně aplikovanou generální klauzuli nekalé soutěže. Právní teorie pak třídí judikáty k nekalé soutěži do některých charakteristických skupin a takto se dochází vlastně (způsoby blízkými spíš anglosaskému právu) k vytváření nových dílčích skutkových podstat nekalé soutěže a ke stále pokračujícímu vymezování toho, co je v rozporu s dobrými mravy soutěže.“16

1.2.1 Jednání v hospodářské soutěži

Nekalá soutěţ můţe být způsobena pouze jednáním v hospodářské soutěţi. Nejčastěji jde o jednání komisivní, tedy konání, jako je například napodobení reklamy jiného soutěţitele, výjimkou však není ani jednání omisivní, spočívající v nečinnosti. Jako příklad opomenutí, jeţ zakládá nekalou soutěţ lze uvést neodstranění ochranné známky z produktu soutěţitele, která byla prohlášena za neplatnou. Zdali půjde o jednání v rámci hospodářské soutěţe či nikoli, je třeba posoudit podle konkrétní situace a okolností. 17 Samotný pojem „hospodářská soutěţ“ je velice vágní. Proběhlo mnoho snah o objasnění a definování tohoto pojmu. Velice zajímavý a výstiţný je poznatek J. Bejčka, jeţ ve své stati píše: „Více či méně scholaristických definic hospodářské soutěže je celá řada. Definovat přesně tak mnohostranný složitý jev, jakým je soutěž, je možné jen na vysokém stupni abstrakce, což ovšem zase znamená praktickou nepoužitelnost takové definice.“18 Dle obecného názoru, jednání v hospodářské soutěţi předpokládá existenci dvou nebo více soupeřících subjektů (tedy existenci soutěţního vztahu) a existenci soutěţního záměru. P. Hajn pak došel k závěru, ţe pojem „jednání v hospodářské soutěţi“ nelze 15

ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P., et al. Kurz obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vyd. Praha : C.H.Beck, 2007. s. 305-307

16

HAJN, P., Soutěžní chování a právo proti nekalé soutěži, Masarykova univerzita, Brno, 2000, s. 129.

17

ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P., et al. Kurz obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vyd. Praha : C.H.Beck, 2007. s. 307

18

BEJČEK, J., Pojem soutěže a soutěž jejích cílů, Právní praxe v podnikání, 6/1996

14

interpretovat zcela jednoznačně bez nejmenších pochybností a doporučuje nahradit obvyklé pojmy „soutěţní vztah“ a „soutěţní záměr“ výrazy „soutěţní situace“ a „soutěţní orientace jednání“, které lépe vyjadřují skutečnost, ţe odpovědnost za nekalou soutěţ má objektivní charakter.19 Aby byly naplněny znaky nekalé soutěţe, musí dojít k jednání v hospodářské soutěţi. Mnozí soutěţitelé však chápou pojem soutěţe velmi restriktivně a u soudu často namítají neexistenci přímého soutěţního či konkurenčního vztahu. Hospodářskou soutěţ ale nelze zúţit pouze na soupeření přímo si konkurujících soutěţitelů – výrobců nebo poskytovatelů totoţných či obdobných výrobků a sluţeb, coţ opakovaně deklarují soudy ve svých rozhodnutích. Jako příklad lze uvést rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 04. 1995, sp. zn. 3 Cmo 328/94, kdy ţalobce, pan P., jehoţ předmětem podnikání bylo zprostředkování tanečnic v zahraničních zábavních podnicích varietního typu, přičemţ se výhradně orientoval na území Itálie, ţaloval paní S.Š., umělkyni, jeţ navrhovala kostýmy pro taneční skupiny. Ţalovaná se dle ţalobce dopustila parazitováním na pověsti tím, ţe uveřejnila v novinách inzerát znějící: „Hledám dívky 18 až 28 let do taneční skupiny na výjezdy do zahraničí. Angažmá a pracovní smlouvy výhradně přes P. (ţalobce) = záruka.“ Soud I. stupně dospěl k závěru, ţe: „podání uvedeného inzerátu nelze kvalifikovat jako soutěžní jednání, žalovaná nebyla ke vztahu k žalobci soutěžitelem. Z textu inzerátu, zejm. znění „Angažmá a pracovní smlouvy výhradně přes P.“ nelze navíc dovolit, že by toto jednání bylo způsobilé přivodit újmu žalobci.“ Ţalobce se proti tomuto rozsudku odvolal a „Odvolací soud z uvedeného skutkového stavu dospěl k závěru, že žalovaná naplnila svým jednáním – a to okamžikem otištění předmětného inzerátu podle jejího zadání – beze zbytku znaky jednání nekalé soutěže ve smyslu ust. § 44 odst. 1 ObchZ. … Hospodářskou soutěž nelze zúžit (tak jak to učinil soud prvního stupně) pouze na soupeření přímo si konkurujících výrobců či poskytovatelů služeb pravidelně (nikoli tedy ojediněle) stejné či obdobné výroby nebo služby nabízejících. Je nerozhodné, že žalovaná je podnikatelkou v jiném oboru než žalovaný (viz. též ust. 41 ObchZ.).“20

19

HAJN, P., Soutěžní chování a právo proti nekalé soutěži, Masarykova univerzita, Brno, 2000, s. 121

20

MACEK, J., Rozhodnutí ve věcech obchodního jména a nekalé soutěže, Vydání první, Praha, C. H. Beck 2000, s. 68-75

15

1.2.2 Dobré mravy soutěže

Dobrými mravy soutěţe není myšleno totéţ, co dobrými mravy obecně. Při soutěţním chování platí mírně odlišná pravidla mravnosti neţ v běţném ţivotě a tedy jednání, které by mohlo být podle měřítek morálky soutěţního práva povaţováno za závadné, můţe být v kontextu té obecné zcela nezávadné. Jistá míra agresivity je však v soutěţní morálce tolerována.21 „Pro zjištění, zda jednání žalovaného mohlo naplňovat obecnou skutkovou podstatu nekalé soutěže, je třeba zkoumat, zda byla splněna podmínka rozporu s dobrými mravy soutěže (nikoli rozporu s dobrými mravy obecně); protože jde o otázku právní, řeší ji soudy podle svého mravního a právního, zákonům odpovídajícího přesvědčení, nikoli znalci.“22 Rozlišením dvou „úrovní“ morálky jsou umoţněny některé konkurenční aktivity, jeţ by mohly být obecně povaţovány za hranicí běţné mravnosti. Nicméně některé reklamy, ve snaze šokovat, zachází příliš daleko, a i kdyţ je soutěţní právo toleruje, mohou být stíhány právem veřejným.

1.2.3 Způsobilost přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům

Poslední podmínkou nekalé soutěţe uvedenou v generální klauzuli je podmínka způsobilosti přivodit újmu jiným soutěţitelům či spotřebitelům. Je zde záměrně pouţito slovo újma a nikoli škoda, jak jej známe z OZ § 415 a násld. Pojem újma není se slovem škoda obsahově shodný, jedná se o pojem širší a podle judikatury Nejvyššího soudu ČR zahrnuje nejen škodu hmotnou, ale i škodu nehmotnou, jakou je například poškození pověsti.23 Nekalá soutěţ je ohroţovací delikt, dopustí se jí tedy ten, kdo můţe svým jednáním přivodit újmu jiným soutěţitelům či spotřebitelům. Ti se mohou nekalousetěţnímu jednání bránit uţ před jeho samotným vznikem, z čehoţ vyplývá preventivní funkce této úpravy. „Pro

kvalifikaci nekalé soutěže se

vyžaduje

pouhá

způsobilost

jednání

přivodit

21


22

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, 32 Cdo 139/2008

23


16

újmu soutěžitelům nebo spotřebitelům, vznik újmy není nutný. Možnost, že jednomu nebo druhému z uvedených subjektů bude způsobena újma, musí být ovšem možností reálnou, nikoliv vyspekulovanou a velmi nepravděpodobnou. Zákon nijak neurčuje rozsah újmy, která musí z určitého jednání alespoň hrozit, aby takové jednání mohlo být posouzeno jako nekalosoutěžní; nehovoří např. o újmě značného rozsahu, újmě podstatné apod. I tady bude záležet na tom, jak bude vykládán pojem „újma“; újma (ať již hrozící, nebo skutečně existující) v zanedbatelném rozsahu vlastně újmou není.“24 Přestoţe zákonodárce pouţil mnoţné číslo, není nutné, aby jednání bylo způsobilé přivodit újmu více spotřebitelům či soutěţitelům. O nekalosoutěţní jednání půjde i v případě, kdyţ újma můţe být způsobena jen jedinému spotřebiteli či soutěţiteli.

Výše zmíněné znaky hospodářské soutěţe musí být naplněny současně. V případě, ţe by byly splněny jen některé z nich, například by jeden soutěţitel způsobil újmu druhému v soukromém ţivotě a nikoli na poli hospodářské soutěţe, nejednalo by se tak o nekalou soutěţ postihnutelnou podle ObchZ. Při posuzování, zdali je jednání soutěţitele v rozporu s dobrými mravy soutěţe nebo zda by mohlo přivodit újmu jinému soutěţiteli či spotřebitelům, se vychází z hlediska tzv. průměrného spotřebitele. Průměrný spotřebitel je běţný člen skupiny spotřebitelů, který se orientuje podle značky, kvality a dalších vlastností zboţí (jako např. cena), aniţ by bylo nutné vzít v úvahu jako důkaz jakýkoliv spotřebitelský průzkum. Hlediskem je průměrný spotřebitel, který má dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný.25

1.3 Obecně k speciálním skutkovým podstatám nekalé soutěže

Obchodní zákoník v § 44 odst. 2 upravuje speciální formy (speciální skutkové podstaty) nekalé soutěţe, jimţ jsou zejména: – klamavá reklama, – klamavé označování zboţí a sluţeb, 24

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, 32 Cdo 139/2008

25

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. září 2011, Sp. Zn. 23 Cdo 2500/2010

17

– vyvolávání nebezpečí záměny, – parazitování na pověsti podniku, výrobků či sluţeb jiného soutěţitele, – podplácení, – zlehčování, – srovnávací reklama, – porušování obchodního tajemství, – ohroţování zdraví spotřebitelů a ţivotního prostředí.26 Tento výčet speciálních skutkových podstat nekalé soutěţe je pouze výčtem demonstrativním, coţ dovozujeme z pouţité formulace zejména. Speciální skutkové podstaty nekalé soutěţe musí taktéţ vţdy naplňovat znaky generální klauzule, tedy musí dojít k jednání v hospodářské soutěţi, které je v rozporu s dobrými mravy soutěţitele a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěţitelům či spotřebitelům nebo dalším zákazníkům. Nenaplňuje-li počínání soutěţitele některý z těchto uvedených znaků, nemůţe toto jednání naplnit ani jednotlivé znaky speciálních skutkových podstat nekalé soutěţe. Blíţe se zabývat všemi jednotlivými skutkovými podstatami nekalé soutěţe by bylo neúčelné a neúměrné vzhledem k záměru této práce. Autorka předpokládá jistou čtenářovu znalost této problematiky, a bude se věnovat pouze vybraným skutkovým podstatám, jeţ jsou nejpodstatnější pro autorské právo v jiných kapitolách této práce.

1.4 Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži

Ochrany práv a zamezení nekalé soutěţe lze dosáhnout dvěma základními cestami – cestou soudní, nebo mimosoudní. Oba tyto způsoby mají své výhody, ale také naopak úskalí. Soudní ochrana bývá pro mnohé aţ poslední moţností a z důvodu její časové a finanční náročnosti volí jiné moţnosti, například svépomocná opatření (§ 6 ObčZ).

26

§ 44 odst. 2 Zák. č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

18

1.4.1 Mimosoudní ochrana

Aby byly právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi účinné, škody minimální, a aby soutěţiteli jednajícímu nekalosoutěţně nezůstali výhody, které mu nekalé počínání přineslo, musí být potírání nekalé soutěţe rychlé. Proto se k prosazování práva poměrně často uplatňuje ochrana pokojného stavu a svépomoc.27 Zásahy do pokojeného stavu dle ustanovení § 5 ObčZ jsou myšleny především takové zásahy, které směřují proti věcem, a to zejména těm movitým. Při takovémto narušení, (jako příklad lze uvést přelepování reklamních plakátů soutěţitele jiným soutěţitelem v konkurenčním postavení) se poškozený můţe domáhat u státního orgánu předběţného zákazu takovéto činnosti nebo navrácení v původní stav. Pokojný stav nemusí být vţdy stavem po právu legitimním. Aby bylo moţno pouţít svépomoc, musí být zásah do práva, jenţ je takto bráněn, neoprávněný a musí hrozit bezprostřední nebezpečí. Odvrácení zásahu musí být přiměřené a smí je činit pouze osoba přímo ohroţená, případně její zákonný zástupce.28

1.4.2 Soudní ochrana

Obchodní zákoník obsahuje krom hmotněprávních ustanovení, upravších nekalou soutěţ, také normy procesněprávní, a to ustanovení § 53 a 54 ObchZ. Jedná se o poměrně stručnou regulaci, avšak je doplňována obecnými procesněprávními ustanoveními obsaţenými v občanském soudním řádu a také rozhodovací činností soudů.29 Předchozí úprava obsahovala i trestněprávní ustanovení, od toho ale bylo v současném obchodním zákoníku upuštěno. § 53 ObchZ stanoví, kdo je oprávněn podávat ţalobu z nekalé soutěţe a jaké nároky mohou tyto osoby poţadovat. Konkrétně konstituuje, ţe „osoby, jejichž práva 27

HAJN, P., ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., et al. Kurz obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vyd. Praha : C.H.Beck, 2007. s. 374

28


29


19

byla nekalou soutěží porušena nebo ohrožena, se mohou proti rušiteli domáhat, aby se tohoto jednání zdržel a odstranil závadný stav. Dále mohou požadovat přiměřené zadostiučinění, které může být poskytnuto i v penězích, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení.“30 Ţalobce můţe navrhnout některý z těchto nároků, nebo kumulativně několik z nich, ale také nárok obsaţený například v příslušném ustanovení občanského soudního řádu. Ustanovení § 54 odst. 1 rozšiřuje okruh osob za určitých okolností pověřených aktivní legitimací o právnické osoby oprávněné hájit zájmy soutěţitelů nebo spotřebitelů. Odstavec 2. tohoto ustanovení konstituuje tzn. pozitivní diskriminaci spotřebitele při dokazování, která jiţ byla popsána výše v této práci.

1.4.2.1 Aktivní a pasivní legitimace

Dle ustanovení § 53 ObchZ jsou ve sporech z nekalé soutěţe aktivně legitimovány všechny osoby, jejichţ práva byla nekalou soutěţí porušena nebo ohroţena, nikoli pouze soutěţitelé, spotřebitelé a zákazníci, o kterých se zmiňuje § 44 odst. 1 ObchZ. Ustanovení § 54 odst. 1 ObchZ dále rozšiřuje okruh osob oprávněných podávat ţalobu ve sporech z nekalé soutěţe o právnické osoby oprávněné hájit zájmy soutěţitelů nebo spotřebitelů, kdyţ říká, ţe „Právo, aby se rušitel protiprávního jednání zdržel a aby odstranil závadný stav, může mimo případy uvedené v § 48 až 51 uplatnit též právnická osoba oprávněná hájit zájmy soutěžitelů nebo spotřebitelů.“31 Je však nutné, aby alespoň hrozila újma soutěţitelům nebo spotřebitelům, jelikoţ v opačném případě bychom nemohli hovořit o nekalé soutěţi a tím pádem by nebylo moţné ustanovení § 53 a § 54 ObchZ aplikovat.32

Aktivně legitimován v celé šíři úpravy je, a vyuţít všech právních prostředků ochrany proti nekalé soutěţe můţe zásadně soutěžitel. Soutěţitel, jehoţ práva byla nekalou soutěţí porušena, či ohroţena můţe vystupovat jako ţalobce ve sporech z nekalé soutěţe, 30

§ 53 Zk. č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

31


32

ŠALOMOUN, M., Ochrana názvů, postav a příběhů uměleckých děl, 2. Vydání, C. H. Beck, Praha, 2009, s. 47

20

a to samostatně nebo za něj můţe jednat tzn. právnická osoba oprávněná hájit zájmy soutěţitelů. Soutěţitelé mohou ţalovat ve všech případech nekalé soutěţe (u všech skutkových podstat) a mohou poţadovat všechny nároky z obchodního zákoníku vyplývající, tedy aby se rušitel zdrţel nekalosoutěţního jednání, odstranil závadný stav, poskytl přiměřené zadostiučinění, které můţe být poskytnuto i v penězích, aby nahradil škodu a vydal bezdůvodné obohacení. Naproti tomu, v případě, ţe za soutěţitele jedná právnická osoba oprávněná hájit zájmy soutěţitelů, můţe tato právnická osoba uplatnit pouze nárok na zdrţení se nekalosoutěţního jednání nebo nárok na odstranění závadného stavu, a to pouze v případech skutkových podstat nekalé soutěţe uvedených v § 44 – 47 a § 52 ObchZ.33 Spotřebitel můţe uplatňovat nároky z nekalé soutěţe pouze tehdy, pokud můţe být dotčen jeho zájem. To se zjevně netýká a je tedy vyloučeno u skutkových podstat parazitování na pověsti, podplácení, zlehčování a porušení obchodního tajemství (§ 48- 51 ObchZ). Co se však týká nároků, jeţ mohou spotřebitelé uplatnit, tak v tomto ohledu mají stejná práva jako soutěţitelé. To znamená, ţe spotřebitelé mohou uplatnit jakýkoli z nároků uvedených v § 53, tedy nárok zdrţovací, nárok restituční, nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, na náhradu škody a na vydání bezdůvodného obohacení.34 Obdobně jako soutěţitelé, taktéţ spotřebitelé mohou ve sporech z nekalé soutěţe vystupovat buďto samostatně, či prostřednictvím tzn. právnické osoby oprávněné hájit zájmy soutěţitelů. V případech, kdy za spotřebitele jedná právnická osoba oprávněná hájit zájmy spotřebitelů, můţe tato právnická osoba poţadovat pouze některé nároky, obdobně jak tomu bylo u právnických osob hájících zájmy soutěţitelů (nárok na zdrţení se nekalosoutěţního jednání nebo nárok na odstranění závadného stavu, a to pouze v případech skutkových podstat nekalé soutěţe uvedených v § 44 – 47 a § 52 ObchZ).

Krom jiţ zmíněných soutěţitelů, spotřebitelů a právnických osob oprávněných hájit zájmy soutěţitelů a spotřebitelů, je aktivní legitimace dána tzv. jiným osobám, jejichž práva byla nekalosoutěžním jednáním porušena nebo ohrožena. Obchodní zákoník tento pojem blíţe nespecifikuje, ale z právní teorie lze vyvodit, ţe pod takto legitimované 33


34

MACEK, J., ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, I., TOMSA, M., Obchodní zákoník, 13.vydání, C. H. Beck, Praha,

2010, s. 201

21

osoby lze zařadit širší okruh osob, např. osoby, jejichţ osobnostní atributy byly neoprávněně pouţity v hospodářské soutěţi, nejčastěji v reklamě nebo firmě, nebo vlastníci autorských práv, jejichţ dílo bylo podobně neoprávněně pouţito. Jiné osoby, jejichţ práva byla nekalosoutěţním jednáním porušena nebo poškozena, jsou teoreticky aktivně legitimována ve všech skutkových podstatách nekalé soutěţe35, ale pouze v případě, kdy jejich práva byla nekalou soutěţí přímo dotčena. Takto legitimované jiné osoby mohou uplatnit všechny nároky uvedené v ustanovení § 53 ObchZ.

Ve sporech z nekalé soutěţe platí praktický zákaz kumulace ţalob na základě § 83 odst. 2 OSŘ, který stanoví, ţe „zahájení řízení o zdržení se protiprávního jednání nebo o odstranění

závadného

stavu ve věcech

ochrany

práv

porušených

nebo

ohrožených nekalým soutěžním jednáním brání též tomu, aby proti témuž žalovanému probíhalo u soudu další řízení o žalobách jiných žalobců požadujících z téhož jednání nebo stavu stejné nároky.“36 V takovém případě nárok uplatní pouze jedna oprávněná osoba, a další osoby oprávněné z téhoţ nároku se mohou k ţalobě připojit jako vedlejší intervenienti. Zákaz kumulace ţalob se dotýká pouze ţalob na zdrţení se protiprávního jednání nebo odstranění závadného stavu, nikoli však ostatních nároků z nekalé soutěţe, tedy přiměřeného zadostiučinění, náhrady škody a vydání bezdůvodného obohacení.37

Subjektem pasivně legitimovaným z nekalé soutěže, tedy tím, kdo můţe být ţalován, je dle § 53 ObchZ rušitel. Pojem rušitel, není v zákoně nikterak definován, dovodit však lze, ţe se bude jednat o jakoukoli fyzickou či právnickou osobu, která se svým jednáním dopustila nekalé soutěţe. Můţe se jednat také o osobu, jeţ za sebe nechala jednat jiného, nebo mu dala k takovému jednání podnět nebo jej podporovala či vyuţila. „Nejde však vždy jen o bezprostřední vztah mezi rušitelem a osobou dotčenou v jejích 35

právech.

Např.

v souvislosti

s reklamou,

prodejem,

všude

tam,

kde

Prakticky téměř nemůţe dojít k situaci, kdy by osoby, jejichţ práva byla nekalosoutěţním jednáním porušena nebo poškozena, mohly být legitimovány k ţalobě proti nekalé soutěţi při naplnění skutkové podstaty podplácení, zlehčování a porušení obchodního tajemství.

36

§ 83 odst. 2 Zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů

37

MACEK, J., ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, I., TOMSA, M., Obchodní zákoník, 13.vydání, C. H. Beck, Praha, 2010, s. 206

22

mezi podnikatelem a adresátem jeho podnikatelských snah, ať je to jiný soutěžitel nebo spotřebitel, je vsunuta třetí osoba, je třeba brát v úvahu i to, nakolik je tato třetí osoba (popřípadě i třetí osoby) odpovědná za nekalosoutěžní jednání. Rozhodující pro posouzení bude zřejmě vztah mezi rušitelem a touto třetí osobou. Jde-li o zcela závislého zaměstnance, který pouze provádí příkaz svého zaměstnavatele, neměla by zde přicházet v úvahu jeho osobní odpovědnost, jestliže nemohl jednání svého zaměstnavatele nijak ovlivnit.“ 38

1.4.2.2 Jednotlivé nároky

Nároky z nekalé soutěţe jsou značně podobné nárokům, které zákonodárce přiznává autorovi z titulu porušení práva autorského. Jedná se o právo ţalobce poţadovat, aby se rušitel zdrţel nekalosoutěţního jednání, odstranil závadný stav, poskytl přiměřené zadostiučinění, které můţe být poskytnuto i v penězích, aby nahradil škodu a vydal bezdůvodné obohacení. Soud můţe navíc účastníkovi, jehoţ návrhu bylo vyhověno, přiznat právo uveřejnit rozsudek na náklady účastníka, jenţ ve sporu neuspěl, a podle okolností určit i rozsah, formu a způsob uveřejnění 39 (§ 155 odst. 4 OSŘ 40). Dle autorčina názoru, je účelem uveřejnění rozsudku jistá morální satisfakce, a především vzkaz veřejnosti a zákazníkům, vysvětlení situace a případné očištění jména a pověsti poškozeného soutěţitele.

Zdržení se nekalosoutěžního jednání (zápůrčí, zdržovací nárok): Zdrţovací nárok směřuje proti soustavnému nekalosoutěţnímu jednání, u nějţ hrozí pokračování či opakování v budoucnu. Má tedy preventivní funkci a nelze jej uplatnit, pokud rušitel své nekalosoutěţní jednání jiţ ukončil. V případě podání zápůrčí ţaloby, je poměrně náročné správně formulovat petit ţaloby. Často dochází k tomu, ţe petit je formulován příliš široce, a tím pádem je natolik neurčitý a obecný, ţe není způsobilý být obsahem výroku soudu, 38

MACEK, J., ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, I., TOMSA, M., Obchodní zákoník, 13.vydání, C. H. Beck, Praha, 2010, s. 202

39


40

Dříve zahrnuto v § 55 odst. 2 ObchZ

23

nebo se naopak můţeme setkat s petitem ţaloby, formulovaným příliš úzce. V takovém případě petit dopadá jen na jisté konkrétní chování, přičemţ nezabrání rušiteli v jiném, nepatrně obměněném jednání narušujícím soutěţ.41 Odstranění závadného stavu (nárok restituční): Nárok na odstranění závadného stavu se uplatňuje restituční ţalobou podle ustanovení § 80 písm. b) OSŘ. Na rozdíl od ţaloby zápůrčí směřuje restituční ţaloba do minulosti, jelikoţ jejím účelem je odstranění negativních účinků, jeţ vznikly v důsledku nekalosoutěţního jednání, které jiţ nastaly.42 Odstranění závadného stavu můţe spočívat například ve faktické likvidaci, změně, či doplnění a zpřesnění údajů. Způsob odstranění závadného stavu však musí odpovídat obsahu, formě a rozsahu nekalosoutěţního zásahu.43 Poskytnutí přiměřeného zadostiučinění: Přiměřené zadostiučinění plní satisfakční funkci a lze jej poskytnout jak v peněţité, tak v nepeněţité formě. Nemateriální forma má většinou podobu omluvy, a to jak veřejné (uveřejněné v tisku, rozhlase), tak soukromé. Dále se můţe jednat například o vydání veřejného prohlášení, nebo zasílání vysvětlujících dopisů. Přiměřené zadostiučinění v nepeněţité formě má přednost, peněţitá forma připadá v úvahu pouze v případech, kdy není nemateriální satisfakce účinná, nebo dostatečná. Pokud vznikne oprávněnému újma hmotná, prostředkem nápravy můţe být pouze náhrada škody, případně vydání bezdůvodného obohacení.44 Zadostiučinění musí být přiměřené co do formy i obsahu a nemělo by vést k likvidaci ţalovaného, či naopak k obohacení ţalobce.45 Náhrada škody je dalším nárokem z nekalé soutěţe podle § 53 ObchZ, jenţ má sankční a kompenzační charakter. Předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu z nekalosoutěţního jednání jsou: - Nekalosoutěţní chování podle § 44 – 52 ObchZ 41


42

ONDREJOVÁ, D., Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži, Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, s. 94 - 95

43

tamtéţ

44

PABJANOVÁ, K., Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži podle obchodního zákoníku, Právní fórum 2/2006, s. 50

45


24

- Vznik škody - Příčinná souvislost mezi nekalosoutěţním chováním a vznikem škody - Neexistence okolností vylučujících odpovědnost za škodu 46 Odpovědnost za škodu způsobenou nekalosoutěţním jednáním je postavena na principu objektivní odpovědnosti, coţ znamená, ţe není vyţadováno zavinění, respektive není jej třeba dokazovat. Rušitel však můţe prokázat, ţe došlo k některé z okolností, které vylučují odpovědnost za škodu podle § 374 ObchZ. Za okolnost vylučující odpovědnost se podle tohoto ustanovení povaţuje překáţka, jeţ nastala nezávisle na vůli povinného a brání mu ve splnění jeho povinnosti, pokud nelze rozumně předpokládat, ţe by povinná strana tuto překáţku nebo její následky mohla odvrátit nebo překonat, a zároveň tuto překáţku v době vzniku závazku nemohla předvídat. Odpovědnost však nevylučuje překáţka, která vznikla teprve v době, kdy povinná strana byla v prodlení s plněním své povinnosti, nebo vznikla z jejich hospodářských poměrů.47 Škoda se obvykle hradí v penězích, avšak poţádá-li oprávněná strana, a je-li to s ohledem na povahu porušených práv moţné a obvyklé, lze škodu nahradit i uvedením v předešlý stav.48 Škodou se myslí, jak škoda skutečná, tak ušlý zisk, přičemţ v souladu s § 380 ObchZ za škodu je třeba povaţovat i újmu, jeţ vznikla poškozenému proto, ţe musel vynaloţit pro protiprávní jednání náklady, jeţ by jinak nevynaloţil. Pro vydání bezdůvodného obohacení se uplatní ustanovení § 451 aţ § 459 ObčZ, a to i přesto, ţe v nich není obsaženo jako specifický důvod jednání nekalé soutěže a k podřazení nekalosoutěžních případů pod „majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů“ je třeba dospět výkladem.49 Podle § 451 odst. 2 ObčZ se bezdůvodným obohacením myslí majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakoţ i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Majetková újma oprávněného je předpokladem pro vznik nároku na vydání bezdůvodného obohacení i nároku na náhradu 46

ONDREJOVÁ, D., Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži, Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, s. 115 - 117

47

§ 374 Zák. č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

48

§ 378 Zák. č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

49

MUNKOVÁ, J., Právo proti nekalé soutěži, 3. Vydání, Praha, C. H. Beck, 2008, s. 114

25

škody, avšak oba tyto nároky se do značné míry liší. Zatímco presumpcí vzniku odpovědnosti za škodu je újma v důsledku protiprávního jednání rušitele, přičemţ jeho obohacení

není

nutné,

bezdůvodné

obohacení

je

vznik

újmy

jednoho

v důsledku obohacení jiného bez ohledu na to, zda byla někomu způsobena škoda. Na rozdíl od odpovědnosti za škodu, zákon nestanoví ţádné důvody k liberaci z bezdůvodného obohacení.50 Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.51 Vyčíslení výše bezdůvodného obohacení je značně obtíţné, především z toho důvodu, ţe ţalobce často není schopen určit přesnou částku, o kterou se rušitel obohatil.

2 AUTORSKÉ PRÁVO

Autorské právo vychází jiţ z Listiny základních práv a svobod, konkrétně z Čl. 11 a Čl. 34. První ze zmíněných ustanovuje právo člověka na vlastnictví majetku, přičemţ jako takové chápeme vlastnictví hmotných statků i statků nehmotných. Čl. 34 LZPS pak stanovuje veřejné subjektivní právo kaţdého k výsledku jeho tvorby. Právo k výsledkům duševní činnosti je tedy jedním ze základních lidských práv a jako takové je nezcizitelné, nelze se jej vzdát a jako právo osobnostní je nepromlčitelné. České autorské právo zahrnuje práva osobnostní i práva majetková, jedná se tedy o dualistickou koncepci. Osobnostní autorská práva zahrnují například právo na zveřejnění díla, či na jeho změnu a úpravy. Těsně souvisejí s osobností autora, jsou nepřevoditelné a smrtí autora zanikají. Nezaniká ale právo na autorství, a pokud je autor znám, musí být i po jeho smrti uveden.52

50

ŠKÁROVÁ, M., ŠVESTKA, J., JEHLIČKA, O., HULMÁK, M., a kolektiv, Občanský zákoník I, II, 2. Vydání, Praha, C.H.Beck, 2009, s. 1325

51

§ 451 Zák. č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

52

DIBLÍK, J., VEIT, F., Mediální právo a práva k nehmotným statkům v České republice, Praha, Linde, 2012, s 145

26

Majetková práva dávají autorovi výlučné právo dílo uţít, přičemţ uţitím díla je myšleno například právo na rozšiřování díla či jeho rozmnoţeniny, právo na půjčování díla či jeho rozmnoţeniny, právo na pronájem díla či jeho rozmnoţeniny nebo na jeho vystavení. Autorské právo má soukromoprávní povahu, jeţ vychází z přirozeně soukromé povahy vztahů vyplývajících z tvorby, jeţ toto právo upravuje. Autorské právo přísluší individuálně určené osobě, původně tvůrci díla, jako fyzické osobě, čemuţ na druhé straně odpovídá povinnost individuálně neurčených osob zdrţet se jakýchkoli neoprávněných zásahů do práv nositele autorského práva. Autorské právo tedy působí erga omnes, tj. i proti autorovi samému. V tomto smyslu se jedná o právo univerzální povahy.53 Nositelem autorského práva můţe být pouze osoba fyzická, nikoli právnická.

2.1 Historie norem autorského práva na území České Republiky

Autorské právo bylo na našem území poprvé upraveno roku 1846 rakouským císařským patentem a následně pak roku 1895 zákonem o právu původském. Roku 1923 byl vydán zvláštní zákon o nakladatelské smlouvě, roku 1926 druhý zákon o právu původském, jeţ zavedl registraci děl bez uvedeného autorového jména, v roce 1953 byl vydán třetí autorský zákon, jeţ reagoval na přijetí nového občanského zákoníku, následovaný čtvrtým autorským zákonem roku 1965. Tento zákon byl pětkrát novelizován a byla k němu vydána řada prováděcích předpisů, které však byly povětšinou zrušeny. Nejvýznamnější z těchto prováděcích předpisů, jeţ nebyly zrušeny je vyhl. MK ČR č. 261/1996 Sb., o odměnách autorům děl, která lze vzhledem k jejich povaze rozmnoţovat pro osobní potřebu na podkladě tiskovin nebo jejich rozmnoţenin přenesením pomocí technického zařízení na jiný hmotný podklad (zpoplatnění kopírovacích zařízení) a vyhl. MK ČR č. 115/1991 Sb. o úpravě odměn a náhrad oprávněným subjektům za uţití předmětů ochrany podle autorského zákona pořízením zvukové nebo zvukově-obrazové

53

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. dubna 2007, Sp. Zn. 30 Cdo 739/2007

27

rozmnoţeniny a veřejným půjčováním snímků pro osobní potřeby ve znění vyhl. MK ČR č. 520/1992 Sb. (tzv. zpoplatnění prázdných kazet).54

2.2 Zákon o právu autorském

V roce 2000 byl vydán nový autorský zákon, zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, jeţ platí dodnes. Z hlediska koncepce práv duševního vlastnictví odpovídá kontinentálnímu pojetí práva a vychází zejména z francouzské a německé koncepce autorských práv. Nový autorský zákoník vychází z dualistické představy autorského práva, na rozdíl od předchozího autorského zákoníku, jeţ byl silně monistický a chápal autorské právo jako vnitřně jednotné s osobněmajetkovou povahou.55 Autorský zákon je lex specialis k občanskému zákoníku a přejímá základní zásadu občanského smluvního práva – zásadu smluvní volnosti. Zákoník upravuje licenční smlouvu jako typ smluv pro autorská práva a práva související. Ze zásady smluvní volnosti v autorském právu existuje několik výjimek, s ohledem na povahu autorských práv a potřebou některé instituty kogentně upravit (např. nemoţnost převodu autorského práva nebo povinná kolektivní správa práv v určitých zákonem stanovených případech).56 Zákon je rozdělen na dvanáct částí, přičemţ vlastní autorský zákon obsahuje část první, následující části pak představují změny jiných zákonů, zrušovací ustanovení a ustanovení o účinnosti. Autorský zákon je rozdělen do šesti hlav a na samotném začátku definuje dílo, přičemţ obsahuje ustanovení i o některých zvláštních dílech, jako jsou například dílo zaměstnanecké, školní či soutěţní dílo, dílo kolektivní nebo dílo na objednávku. Dále upravuje autorství, vznik a obsah autorského práva – jak práva majetková, tak práva osobnostní, výjimky a omezení autorského práva a jeho ochranu, licenční smlouvy. V hlavě druhé nalezneme práva související s právem autorským, např. práva výkonného umělce k uměleckému výkonu, práva rozhlasového a televizního

54

ŠEBELOVÁ, M., Autorské právo - komentáře vzory a judikatura, Computer Press, 2006, multimediální text

55

TELEC, I., TŮMA, P., Autorský zákon - komentář, 1. vydání. Praha, C.H. Beck, 2007, s 11

56

CHALOUPKOVÁ, H., HOLÝ, P., Autorský zákon. Komentář., 4 vydání, Praha, C.H.Beck, 2012, s. 9

28

vysílatele k jeho vysílání nebo práva nakladatele. Následující hlavy autorského zákona upravují zvláštní právo pořizovatele databáze (Hlava III.), kolektivní správu práv (Hlava IV.), Souběh ochrany (Hlava V.), Správní delikty (Hlava VI.) a ustanovení přechodná a závěrečná (Hlava VII.).

2.3 Předmět autorského práva

Předmětem autorského práva je jednotlivě určené dílo, které je nehmotné, ale musí být vţdy hmotně vyjádřeno, a to v jakékoli lidskými smysly vnímatelné podobě. 57 Podle § 2 odst 1 AZ je dílem dílo literární, dílo vědecké, či jiné umělecké dílo (dílo hudební, dílo dramatické a hudebně dramatické, dílo choreografické a dílo pantomimické, dílo fotografické, dílo kinematografické, dílo výtvarné, jako je dílo malířské, grafické a sochařské, dílo architektonické včetně díla urbanistického, dílo uţitého umění a kartografické, apod.), jenţ je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam. Dále je za dílo povaţován počítačový program, je-li původní, výtvor vzniklý tvůrčím zpracováním díla jiného, včetně jeho překladu do jiného jazyka, sborník (časopis, encyklopedie, antologie, pásmo, výstava nebo jiný soubor nezávislých děl).58 Z ustanovení § 2 odst 1 AZ vyplývají tři znaky díla: 1. Dílo musí být literární, vědecké nebo umělecké; 2. musí být jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora; 3. musí být vyjádřeno v objektivně vnímatelné podobě. Z tohoto vyplývá rozdělení děl na tři hlavní druhy – na díla literární, umělecké a vědecké. Toto rozdělení má své historické kořeny a můţeme se s ním setkat v mnohých zahraničních úpravách či mezinárodních smlouvách. V podstatě však díla literární spadají pod díla umělecká a je jim pouze, z ne zcela logického důvodu, vyhrazena zvláštní 57

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. dubna 2007 30 Cdo 739/2007

58

§ 2 odst 2 Zák. č. 121/2000 Sb., Zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů

29

pozornost. Můţeme se tedy často setkat s názorem, ţe existují pouze dvě hlavní skupiny děl, a to díla umělecká na straně jedné a vědecká na straně druhé. Tento názor zastávají i Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO), v běţné praxi se ve většině případů pouţívá pouze označení „ autorské dílo“ bez druhového označení, od novely autorského zákona z roku 2006 se uplatňuje legislativní zkratka „dílo“.59 Vědecká díla jsou mladší kategorií děl. Vyvinula se z děl literárních a jsou většinou vyjádřena písmem, coţ je odlišuje od vynálezů. Od literárních děl se liší zejména vědeckým obsahem, formou, stylem a strukturou. Autor pouţívá vědeckou argumentaci, vědecké pojmy a celkově jazyk vědy a dílem prokazuje své odborné znalosti a svou schopnost vědecky tvořit.60 Úřední díla jako například rozhodnutí, právní přepis, veřejná listina, sněmovní a senátní publikace, nejsou, ač by se tak mohly mnohdy jevit, vědeckým dílem ani dílem podle autorského zákona obecně a nevztahuje se tak na ně autorskoprávní ochrana.61 Z hlediska autorského práva nezáleţí, jakou má dílo uměleckou, literární či vědeckou hodnotu a přínos. Autorským právem jsou chráněny i předmluvy, doslovy, analýzy textu a komentáře, za podmínky, ţe jsou originální. Chráněny jsou rovněţ bibliografie či poznámky pod čarou, dále pak překlady, titulky k filmům, scénáře a dialogy, opět za předpokladu, ţe jsou originální. Autorským zákonem jsou chráněny i diplomové či dizertační práce, a to po dobu 70 let po smrti autora. Takové to dílo je moţno, při dodrţení pravidel pro citace, citovat a podle § 35 odst. 3 AZ nezasahuje do práva autorského škola, jeţ dílo ţáka či studenta, vytvořené za plnění studentských povinností, uţije za účelem výuky nebo k vlastní vnitřní potřebě.62

59 60

TELEC, I., TŮMA, P., Autorský zákon - komentář, 1. vydání. Praha, C.H.. Beck, 2007, s 23 TELEC, I., TŮMA, P., Autorský zákon - komentář, 1. vydání. Praha, C.H. Beck, 2007, s 23

61

ŠULC, P., BARTOŠ, A., Autorské právo v otázkách a odpovědích, Pierot, spol. s.r.o., Praha, 2012, s. 11

62


30

2.3.2 Některé zvláštní typy autorských děl

Zaměstnanecké dílo

V § 58 a násld. konstituuje AutZ některé zvláštní typy autorských děl. V dnešní době je velmi rozšířené tzn. dílo zaměstnanecké, coţ je dílo, které autor vytvořil ke splnění svých povinností vyplývajících z pracovněprávního či služebního vztahu k zaměstnavateli nebo z pracovního vztahu mezi družstvem a jeho členem. Autorova majetková práva k dílu vykonává svým jménem a na svůj účet zaměstnavatel, ale osobnostní autorská práva zůstávají

nedotčena.

Pokud

zaměstnavatel

vykonává

majetková

práva

k zaměstnaneckému dílu, uvádí zaměstnanecké dílo na veřejnost pod svým jménem a má se za to, ţe autor svolil ke zveřejnění, úpravám, zpracování včetně překladu, spojení s jiným dílem, zařazení do díla souborného. Naopak v případě, kdy zaměstnavatel majetková

práva

k zaměstnaneckému dílu nevykonává

vůbec

nebo

je

vykonává

nedostatečně, má autor právo poţadovat, aby mu zaměstnavatel udělil licenci k dílu, ledaţe existuje závaţný důvod k tomu, aby jej zaměstnavatel odmítl.

63

Tyto pravidla

zaměstnaneckého díla zůstávají nezměněna i po zániku pracovního vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Pokud by pracovní vztah skončil ještě před dokončením díla, má se za to, ţe autor udělil zaměstnavateli svolení k dokončení tohoto nehotového díla. Autor zaměstnaneckého díla má právo na dodatečnou odměnu v případě, ţe se jeho mzda, či odměna mu vyplácená zaměstnavatelem dostane do značného nepoměru k zisku z vyuţití práv k tomuto dílu. Toto pravidlo však mohou zaměstnavatel a zaměstnanec vyloučit například v pracovní smlouvě.

Kolektivní dílo Kolektivním dílem je dílo, na jehoţ tvorbě se podílí více autorů, je vytvářeno z podnětu a pod vedením fyzické nebo právnické osoby a uváděno na veřejnost pod 63

§ 58 zák. č. 121/2000 Sb., Zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o

změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů

31

jejím jménem. Příspěvky zahrnuté do takového díla nejsou schopny samostatného vyuţití. Kolektivní díla se povaţují za zaměstnanecká díla i tehdy, byla-li vytvořena na objednávku, objednatel se v takovém případě povaţuje za zaměstnavatele. Dílo audiovizuální (filmové) a díla audiovizuálně uţitá nejsou dílem kolektivním.

2.4 Vznik a autorského práva

„Právo autorské k dílu vzniká okamžikem, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě.“ – Takto jednoduše definuje vznik autorského práva autorský zákon v § 9 odst. 1. Z ustanovení tedy vyplývá, ţe okamţik vzniku autorského práva je shodný s okamţikem vzniku díla jako takového, s momentem, kdy je dílo materializováno. Aby se tak stalo, musí dílo opustit tvůrčí sféru autora a být objektivně zhmotněno tak, aby mohlo být alespoň potencionálně vnímáno jinou osobou. K tomuto vnímání ostatními osobami nemusí ale vůbec dojít, dílo a právo k němu vznikne i v momentě, kdy není nikomu zpřístupněno. Autorský zákon tak vychází z kontinentální evropské autorskoprávní doktríny, která je zaloţena na bezformálnosti vzniku díla a autorského práva k němu. Na rozdíl od common law, kdy je v některých státech vznik subjektivního autorského práva vázán na splnění formální podmínky, jako například na registraci díla a vlastníka autorského práva u orgánu veřejné moci.64 (Díky tomu můţe pro české autory či nakladatele vzniknout problém uplatnění autorského práva k dílu v zemích, kde je registrace díla vyţadována. Prokazování původnosti díla bude na takovýchto autorech a nakladatelích.) Některá díla nemusí být nutně zhmotněna na nosiči, a přesto budou povaţována za autorská díla. Z pohledu AZ postačí, ţe dílo bylo zhmotněno byť jen v pomíjivé podobě, např. zvukově, tak, ţe bylo moţno jej vnímat lidskými smysly – zrakem, sluchem, čichem, hmatem. Do této kategorie autorských děl budou spadat např. přednášky nebo herecké improvizace.65 Zánik autorských práv je u osobnostních autorských práv a majetkových práv odlišný. Osobnostní autorská práva zanikají smrtí autora. Toto pojetí zániku osobnostních 64

TELEC, I., TŮMA, P., Autorský zákon - komentář, 1. vydání. Praha, C.H. Beck 2007, s. 127

65


32

práv v okamţiku autorovy smrti je poměrně výjimečné, jak z pohledu kontinentálního práva, tak z pohledu historie autorského práva na našem území.66 Vzhledem k povaze výlučných osobnostních autorských práv, nejsou předmětem dědictví či jiného nástupnictví. Nezřídka dochází k mylné záměně dědění výlučných osobnostních práv a postmortální ochrany autorství, jenţ je ustanoveno v § 11 odst 5 AutZ. Postmortální ochrana je obsahově uţší a spočívá v taxativním výčtu povinností, jejţ směřují proti všem, i proti osobám oprávněným k uplatnění této ochrany. Tyto povinnosti jsou: a) zákaz osobování si autorství díla, b) povinnost uţívat dílo pouze způsobem nesniţujícím jeho hodnotu, c) povinnost uvést jméno autora při uţití díla, je-li to obvyklé, nejedná-li se o dílo anonymní. Osobami oprávněnými dovolávat se této ochrany jsou pouze osoby výslovně uvedené autorským zákonem, tedy: a) Kterákoli z osob autorovi blízkých ve smyslu § 116 ObčZ, tj. přímí předkové a přímí potomci autora, sourozenci autora, jeho manţel nebo partner, příp. jiná osoba v poměru rodinném nebo obdobném, jestliţe by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. b) Právnická osoba sdruţující autory 67 c) Kolektivní správce podle autorského zákona, pouze v rozsahu uděleného veřejnoprávního oprávnění k výkonu kolektivní správy Ministerstvem kultury68 Majetková autorská práva naopak smrtí autora nezanikají, ale trvají dalších 70 let po okamţiku jeho smrti (pokud se jedná o spoluautorské dílo, počítá se doba trvání majetkových práv od smrti spoluautora, který ostatní přeţil). Doba 70ti let byla ustanovena v souladu

se

směrnicí

č.

2006/116/ES,

o

době

ochrany práva autorského

a některých práv příbuzných, v dřívějších úpravách byla tato doba pouze 50 let, tedy

66

Srov. § 63 odst. 2, 3 zák. č. 115/1953 Sb., dle kterého osobnostní autorská práva nezanikala, pouze bylo upraveno zvláštní nástupnictví. Srov. rovněţ § 33 odst. 6. zák. č. 35/1965 Sb., zařazený aţ novelou č. 86/1996 Sb., upravující časovou neomezenost osobní sloţky autorského práva

67

Dříve legislativní zkratka autorské srazy

68

TELEC, I., TŮMA, P., Autorský zákon - komentář, 1. vydání. Praha: 2007, s 144-162

33

minimum stanovené Bernskou úmluvou.69 Vykonavateli majetkových práv po smrti autora jsou jeho právní nástupci, majetková práva jsou tedy předmětem dědictví.

2.5 Obchodování s majetkovými právy

Autor můţe poskytnout oprávnění k výkonu práva prostřednictvím licenční smlouvy. Autorský zákon stanovuje v ustanoveních § 46 – 55 typovou licenční smlouvu a jako její podtyp pak smlouvu nakladatelskou (§ 56 AutZ). Pro uzavírání licenční smlouvy platí obecné soukromoprávní zásady občanského zákoníku, eventuálně dle povahy závazku obchodního zákoníku. Jejím předmětem je sjednání licence k uţití díla a odměny za takovéto oprávnění.70 Podstatnými obsahovými náleţitostmi licenční smlouvy (essentiala negotii) jsou ujednání o způsobu uţití díla, o jeho rozsahu a ujednání o odměně, případně o bezplatnosti licence. Licence můţe být poskytnuta jako licence výhradní nebo licence nevýhradní (§ 47 odst. 1 AutZ). Licenční smlouva výhradní (exluzivní) má absolutní právní účinky, tedy je účinná proti kaţdému (erga omnes). V případě výhradní licence nesmí autor poskytnout licenci další osobě, a i on sám je povinen, není-li sjednáno jinak, zdrţet se výkonu práva uţít dílo, ke kterému licenci udělil (§ 47 odst. 2 AutZ). „Důvod k této výjimce z pravidla neformálnosti spočívá ve zvýšené důkazní ochraně práv a oprávněných zájmů třetích osob, které mohou být výhradní licencí dotčeny. Jde též o ochranu dobré víry třetích osob. Stejně tak má tato výjimka usnadnit prokázání aktivní věcné legitimace výhradního licencionáře v případě jeho právní obrany před neoprávněným zásahem do jeho výhradního oprávnění.“ 71 Autorský zákon uvádí dva důvody pro odstoupení od licenční smlouvy a to, odstoupení od smlouvy pro nečinnost nabyvatele (§ 53 AutZ) a odstoupení od smlouvy pro změnu přesvědčení autora (§ 54 AutZ).

69

CHALOUPKOVÁ, H., HOLÝ, P., Autorský zákon. Komentář., 4 vydání, Praha, C.H.Beck, 2012, s. 42-43

70

CHALOUPKOVÁ, H., HOLÝ, P., Autorský zákon. Komentář., 4 vydání, Praha, C.H.Beck, 2012, s. 91

71


34

Nakladatelská smlouva obsahově vymezuje vztahy mezi autorem díla a nakladatelem ohledně uţití díla, respektive způsob převzetí závazku a právo nakladatele dílo uţít. Lze ji uzavřít na jediné vydání díla i na vydání opakované. V případě, ţe se jedná o opakované vydávání díla, je třeba smluvně stanovit podmínky dalších vydávání. Účelem nakladatelské licence je oprávnění k rozmnoţování i rozšiřování rozmnoţenin, přičemţ předmětem takového oprávnění musí být dílo slovesné, hudebně dramatické nebo hudební, výtvarné, fotografie či dílo vyjádřené způsobem podobným fotografii.72

2.6 Ochrana autorského práva

Právní prostředky ochrany autorských práv lze vyuţít jak k ochraně práv osobnostních, tak majetkových. Ochrany se můţe dovolávat autor nebo nositel autorských práv (např. nakladatel), do jehoţ autorských práv bylo zasaţeno73, ale lze se jí domáhat dokonce jiţ před samotným porušením těchto práv, postačí, kdyţ neoprávněný zásah do práv hrozí. Na základě § 40 AutZ se autor, na svých právech dotčený, můţe jednak domáhat určení svého autorství, dále zákazu ohroţení svého práva, včetně hrozícího opakování, nebo neoprávněného zásahu do svého práva a podle písm. c) můţe oprávněná osoba poţadovat sdělení údajů o způsobu a rozsahu neoprávněného užití, o původu neoprávněně zhotovené rozmnoženiny či napodobeniny díla, o způsobu a rozsahu jejího neoprávněného užití, o její ceně, o ceně služby, která s neoprávněným užitím díla souvisí, a o osobách, které se neoprávněného užití díla účastní, včetně osob, kterým byly předmětné rozmnoženiny či napodobeniny díla určeny za účelem jejich poskytnutí třetí osobě. Tyto informace můţe autor poţadovat přímo po osobě, jenţ do jeho práva zasáhla, či je ohrozila, nebo jiných osobách jeţ např. měly v drţení neoprávněnou kopii díla, nebo vyuţívaly sluţbu, která neoprávněně zasahovala do práva autora. Podle písm. d) tohoto ustanovení, se autor na svých právech dotčených můţe domáhat odstranění následků zásahu do práva, dále pak také poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za způsobenou 72


73

Neoprávněné zásahy do práva autorského a bývají v praxi označovány, jako tzn. „pirátství“. Uvádí se, že vznik tohoto pojmenování lze datovat do padesátých let a počátku let šedesátých, kdy docházelo k provozování rozhlasového vysílání z lodí zakotvených mimo teritoriální vody jednotlivých států. Tím se provozovatel vysílání vyhýbal placení autorských odměn za užití (převážně) hudebních děl jejich vysíláním rozhlasem.

35

nemajetkovou újmu (písm. e)) a v poslední řadě zákazu poskytování sluţby, kterou vyuţívají třetí osoby k porušování nebo ohroţování práva autora.74 Ustanovení § 40 AutZ má povahu generální klauzule, ale speciální skutkové podstaty v AutZ uvedeny nejsou. Neoprávněné zásahy do autorského práva jsou velmi rozmanité a daly by se rozdělit na ty, jeţ ohroţují autorské právo a na ty, jeţ autorské právo porušují.75 Skutkové podstaty neoprávněných zásahů do autorského práva spjaté s obchodním a téţ nekalosoutěţní právem jsou např. neoprávněné rozmnoţování díla v obchodě (instore taping), padělání rozmnoţenin díla (counterfeit), nadpočetné lisování rozmnoţenin díla (over dressing), paralelní cenově zvýhodněné dovozy rozmnoţenin díla (paralel imports), neoprávněné pořizování rozmnoţenin ţivého provozování díla (bootleg), jeţ se mohou objevit v jednočinném souběhu s nekalým soutěţním jednáním.76 Výčet ţalobních nároků uvedených v § 40 AutZ je pouze demonstrativní a oprávněný je můţe pouţít jak samostatně, tak kumulativně. Nárok určovací: podle § 40 odst. 1 písm. a) AutZ se autor, do jehoţ práva bylo neoprávněně zasaţeno nebo jehoţ právu hrozí neoprávněný zásah, můţe domáhat určení svého autorství. Obecně, při určovací ţalobě, je nutno dosvědčit právní zájem. U určovací ţaloby v rámci autorského práva tato nutnost odpadá, jelikoţ se jedná o speciální ustanovení výslovně uvedeném v právním předpise. Tím, ţe se jedná o ţalobu spočívající ve výkonu práva, je ulehčeno oprávněnému, který nemusí dokazovat tzn. naléhavý právní zájem.77 Nárok negatorní (zápůrčí, zdržovací): účelem tohoto nároku, stanoveného v § 40 odst 1 písm. b) a také písm. f) AutZ je domoci se nečinnosti narušovatele autorského práva. Z povahy tohoto nároku vyplývá, ţe jej lze uplatnit pouze za situace, kdy narušení práva stále trvá, nelze jej vymáhat v případě, ţe škodlivý stav byl jiţ odstraněn.

74

§ 40 odst 1 zák. č. 121/2000 Sb., Zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů

75 76 77

Tradičně se neoprávněné zásahy do autorského práva dělily na plagiáty a kontrafakcie. TELEC, I., TŮMA, P., Autorský zákon - komentář, 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2007, s 418-419 ŠALOMOUN, M., Ochrana názvů, postav a příběhů uměleckých děl, 2. Vydání, C. H. Beck, Praha, 2009, s. 36

36

Nárok informační, který spočívá v povinnosti poskytnout oprávněnému právem stanovené informace je upraven v § 40 odst 1 písm. c) AutZ. Smyslem tohoto nároku je především získání informací o původu a distribuci zboţí, jimiţ jsou porušována autorská práva a také zjištění totoţnosti odpovědných osob a dalších osob podílejících se na porušování autorova práva. Povinný musí takovéto informace sdělit i v případě, kdy jsou předmětem obchodního

tajemství či

jinak

soukromoprávně

utajovány.

Úmyslným

nesdělením údajů by mohlo dojít k naplnění skutkové podstaty trestného činu nadrţování dle § 366 TrZ.78 Nárok restituční (odstraňovací): účelem tohoto nároku je odstranění následků závadného jednání a navrácení do stavu původního. Tohoto cíle je dosaţeno zejména: - staţením uvedených předmětů porušujících autorská práva z obchodování nebo jiného uţití, např. i jejich skoupením, - staţením předmětů porušujících autorská práva z obchodování a jejich zničení - zničením uvedených předmětů porušujících autorská práva (včetně těch, které jsou pouze na skladě) - zničením

nebo

odstraněním

materiálů

a

nástrojů

k výrobě předmětů porušujících autorská práva.

pouţitých

převáţně

79

Odstranění závadného stavu se provádí na náklady rušitele autorského práva, v některých případech můţe soud rozhodnout o vhodnosti restitučního nároku. Nárok satisfakční: Za způsobenou nemajetkovou újmu se můţe autor domáhat omluvy,

nebo

zadostiučinění

v penězích,

“pokud

by

se

přiznání

jiného zadostiučinění nejevilo postačujícím; výši peněžitého zadostiučinění určí soud, který přihlédne zejména k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k zásahu do práva došlo; tím není vyloučena dohoda o narovnání.“80

78

TELEC, I., TŮMA, P., Autorský zákon - komentář, 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2007, s 419-420

79

§ 40 odst 1 písm d) Zák. č. 121/2000 Sb., Zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů

80

§ 40 odst 1 písm e) Zák. č. 121/2000 Sb., Zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů

37

Nárok na náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení: Jak jiţ autorka zmínila výše, autorský zákon je lex speciális k občanskému zákoníku jakoţto lex generalis. Obecnou úpravu náhrady škody tedy nalezneme v občanském zákoníku, konkrétně v § 420 a násld.,81 speciální pak v § 40 odst. 4 AutZ. Právo na náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení nejsou nároky vyplívajícími z autorského zákona. Občanský zákoník by se zde aplikoval i v případě, kdy by se o nároku na náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení autorský zákon vůbec nezmiňoval. Ustanovení autorského zákona stanovuje vzájemnou nepodmíněnost a moţnost souběhu těchto nároků a je významný zejména stanovením rozsahu náhrady škody či bezdůvodného obohacení, jeţ se od obecného ustanovení liší. Autorský zákon v

§

40

odst.

4

stanoví,

ţe

„místo

skutečně ušlého

zisku se autor může

domáhat náhrady ušlého zisku ve výši odměny, která by byla obvyklá za získání takové licence v době neoprávněného nakládání s dílem. Výše bezdůvodného obohacení vzniklého na straně toho, kdo neoprávněně nakládal s dílem, aniž by k tomu získal potřebnou

licenci,

činí

dvojnásobek

odměny,

která

by

byla

za

získání

takové licence obvyklá v době neoprávněného nakládání s dílem.“82 Nároky z porušení autorského práva se ve značné míře s nároky z porušení práva proti nekalé soutěţi shodují. Problém u souběhů nároků z porušení práva proti nekalé soutěţi a z porušení autorského práva můţe nastat právě u nároku na náhradu škody, jelikoţ výše zmíněné odškodnění paušální částkou v právu proti nekalé soutěţi moţné není.

Tomu, kdo poruší autorská práva, hrozí zároveň trestní či přestupková odpovědnost

podle

nových

správních

postihů

AutZ.

Ten,

kdo

neoprávněně

uţije autorské dílo, umělecký výkon, zvukový či zvukově obrazový záznam, rozhlasové nebo televizní vysílání nebo databázi, nebo neoprávněně obchází technické prostředky ochrany autorského práva, se dopouští přestupku či správního deliktu podle § 105a a §105b AutZ.

Pokud

jednání

dosáhlo

vyšší

společenské

nebezpečnosti,

můţe

být neoprávněný zásah do autorských a jím příbuzných práv posuzován jako trestný čin 81

Nový občanský zákoník, účinný od 1. Ledna 2014, upravuje náhradu škody v § 3079 a násld.

82

§ 40 odst. 4 Zák. č. 121/2000 Sb., Zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů

38

porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 152 TrZ.

2.7 Díla nechráněná a díla volná

Autorský zákon stanovuje v § 3 výjimky z ochrany podle práva autorského ve veřejném zájmu. Ochrana podle práva autorského se nevztahuje na úřední dílo a výtvory tradiční lidové kultury. Dílem úředním se rozumí právní předpis, rozhodnutí, opatření obecné povahy, veřejná listina, pamětní knihy, sněmovní a senátní publikace, státní symbol a symbol jednotky územní samosprávy a další obdobná díla, u nichţ je veřejný zájem na vyloučení z ochrany. Dílem úředním je také překlad takových děl do jiného jazyka, pokud se shoduje účel překladu s účelem předlohy. Výtvory tradiční lidové kultury jsou výtvory, u nichţ není známo pravé jméno autora a nejedná se o dílo anonymní nebo o dílo pseudonymní. Takovéto dílo lze uţít pouze způsobem, jenţ nesniţuje jeho hodnotu. Pro uţití těchto děl není třeba autorovo svolení ani zaplacení odměny podle autorského zákona, avšak nelze s těmito díly automaticky nakládat bez jakéhokoli omezení. Nakládání s těmito díly můţe být omezeno jiným právním předpisem, např. nakládání se státními symboly. Volným dílem je takové dílo, u kterého uplynula doba trvání majetkových práv, a kaţdý jej můţe bez dalšího volně uţít. Tomu, kdo poprvé zveřejní dosud nezveřejněné volné dílo, vznikají takovým zveřejněním výlučná majetková práva k dílu takto zveřejněnému v rozsahu, v jakém by je měl autor díla, pokud by jeho majetková práva k dílu ještě trvala, a to na dobu 25 let od zveřejnění díla.83

83

§ 28 Zák. č. 121/2000 Sb., Zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů

39

3 AUTORSKÉ PRÁVO A VYBRANÉ SKUTKOVÉ PODSTATY NEKALÉ SOUTĚŽE

Autorka spatřuje nejčastější případy souběhu práva autorského a práva proti nekalé soutěţi v situaci, kdy je porušeno autorské právo a buďto naplněna skutková podstata vyvolání nebezpeční záměny, či skutková podstata parazitování na pověsti, nebo případně ustanovení generální klauzule nekalé soutěţe. Generální klauzulí nekalé soutěţe jsme se jiţ věnovali výše v této práci, proto se v této kapitole zaměříme na skutkové podstaty vyvolání nebezpečí záměny a parazitování na pověsti. V kapitole následující pak autorka popíše konkrétní případy a moţné situace těchto souběhů.

3.1 Vyvolání nebezpečí záměny

Vyvolání nebezpečí záměny je definováno § 47 ObchZ jako uţití firmy nebo názvu osoby nebo zvláštního označení podniku, jenţ je jiţ uţíván, uţití zvláštních označení podniku či výrobků nebo napodobení cizích výrobků, obalů výrobků či výkonů, pokud jsou tato jednání způsobilá vyvodit nebezpečí záměny nebo klamnou představu o spojení s firmou, podnikem nebo výrobky jiného soutěţitele. „Historie lidstva (a kultura jako svědek této historie) přináší četné důkazy o tom, že vydávat sebe za někoho jiného a připodobňovat své výtvory k výtvorům cizím patří k nejběžnějším metodám, jejichž pomocí bývá dosahován příznivější poměr mezi snahou a zisky.“84 Přičemţ takovéto oklamávání poškozuje jak spotřebitele, tak soutěţitele, jenţ je vyvoláním záměny dotčen. Napodobitel parazituje na takovémto soutěţiteli a můţe ho připravit nejen o zisk, ale třeba také o jeho dobré jméno. Skutková podstata vyvolání nebezpečí záměny v sobě tedy obsahuje jak prvky klamavé, tak prvky parazitní. Nebezpečí záměny se posuzuje podle hlediska průměrného spotřebitele, jenţ je přiměřeně obezřetný. Avšak důleţitou právní otázkou je, jak velká míra zákazníkovy opatrnosti je tedy nutná, aby k záměně nemohlo dojít. S touto otázkou se do značné míry vypořádává judikatura nejvyššího soudu. Například v rozhodnutí Váţný č. 9 971 zaznělo toto: „nelze vycházeti ze stanoviska průměrného zákazníka, který má zmíněné zevní 84


40

zařízení obou podniků před sebou a může je do všech jednotlivostí srovnávati, nýbrž musí se postaviti na stanovisko průměrného zákazníka, v jehož paměti utkvěla jen jakási více méně mlhavá představa zevního zařízení a jenž proto jen zcela povšechně již z dosti vzdálené celkové obdobnosti dvou v jednotlivostech se dosti rozcházejících zevních zařízení různých podniků usuzuje, že pocházejí z téhož výrobního pramene“.85 Jak jiţ bylo zmíněno výše v této kapitole a jak je ustanoveno v § 47 písm. a), vyvolání nebezpečí záměny je užití firmy nebo názvu osoby nebo zvláštního označení podniku užívaného po právu jiným soutěžitelem. Firmou se rozumí název, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku, a prostředky její ochrany jsou ustanoveny § 12 ObchZ. Tato ochrana se do značné míry překrývá s ochranou soutěţněprávní, avšak ochrana daná § 47 je širší, jelikoţ zakazuje jiţ pouhé neoprávněné uţití cizí firmy, na rozdíl od § 12, jeţ zakazuje neoprávněné uţívání.86 Zaměnitelnost obchodního jména či zvláštního označení podniku je nutno chápat z objektivního hlediska. Zkoumat úmysl soutěţitele, či otázku, zda mohl vědět o existenci chráněného označení jiného soutěţitele, není třeba. Také není nutné, aby k záměně skutečně docházelo, postačí pouhá moţnost, nebezpečí takovéto záměny dvou soutěţitelů. „Pro naplnění skutkové podstaty nekalé soutěže podle § 47 ObchZ – vyvolání nebezpečí záměny – není zapotřebí průkaz o tom, že k záměně soutěžitelů, resp. Jejich produkce, skutečně dochází, postačuje nebezpečí takové záměny.“87 Je třeba zkoumat okruh zákazníků, na které se soutěţitelé zaměřují. Pokud se jedná o soutěţitele podnikající ve stejném oboru (například výrobci bílé elektroniky, vydavatelé tiskovin), je moţnost záměny vyšší a tím pádem jsou kladena přísnější pravidla na rozlišování názvů podniků. Při posuzování zaměnitelnosti, není rozhodující, jak zní úplné označení podniků, ale dojem průměrného spotřebitele. „I když plné znění obchodních jmen se liší, je v přirozenosti zákazníků, že z delšího znění obchodního jména jim utkví jako příznačná jen určitá výrazná a rozlišující část.“88 85


86

ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P., et al. Kurz obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vyd. Praha: C.H.Beck, 2007. s. 321

87

MACEK, J., Rozhodnutí ve věcech obchodního jména a nekalé soutěže, vyd. první, Praha, C. H. Beck, 2000, s. 159-162

88

MACEK, J., Rozhodnutí ve věcech obchodního jména a nekalé soutěže, vyd. první, Praha, C. H. Beck, 2000, s. 151-159

41

Skutková podstata uvedená v § 47 písm. b) je širší neţ výše zmíněná, jelikoţ nedopadá pouze na firmu či zvláštní označení podniku, ale celou širokou škálu podnikových značek a označení nejen celého podniku, ale také jeho jednotlivých částí, závodů, provozoven či pracovišť. Dále toto ustanovení chrání zvláštní označení a zvláštní úpravu výrobků nebo výkonů a jiné podnikové materiály. Zvláštní označení výrobků nebo výkonů spočívá buďto v grafickém nebo slovním vyjádření a často bývá chráněno jako ochranná známka.89 Pokud však označení provozovny, výrobku či sluţby není chráněno ochrannou známkou, postačí, aby veřejnost tuto označení provozovny, výrobku či sluţby spojovala s konkrétním podnikem. Označení musí být tedy pro daný podnik příznačné a musí být také dostatečným způsobem individualizované. „Pokud jde o označení, které je svým významem předmětem obecného užívání, zpravidla nebude předmětem ochrany; může se jím však stát, jestliže se jako příznačné pro určitý podnik prosadilo, např. dlouhodobým užíváním. To platí např. pro různé symboly, označující provozovny téhož podniku, které nejsou sice chráněny jako ochranné známky, ale veřejnost s nimi spojuje určitý podnik, popřípadě jeho výrobky či služby.“90 Vyvolání nebezpečí záměny představuje i „napodobení cizích výrobků, jejich obalů nebo výkonů, ledaže by šlo o napodobení v prvcích, které jsou již z povahy výrobku funkčně, technicky nebo esteticky předurčeny, a napodobitel učinil veškerá opatření, která od něho lze požadovat, aby nebezpečí záměny vyloučil nebo alespoň omezil.“91 Jelikoţ se jedná o výjimku z postihu nekalosoutěţního jednání, bude na napodobiteli, aby dokázal, ţe tyto opatření opravdu provedl.

Skutkovou podstatu vyvolání nebezpečí záměny upravuje i autorský zákon. V ustanovení § 45 AutZ se uvádí, ţe „do práva autorského neoprávněně zasahuje též ten, kdo pro své dílo používá názvu nebo vnější úpravy již použitých po právu jiným autorem pro dílo téhož druhu, jestliže by to mohlo vyvolat nebezpečí záměny obou

89

ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P., et al. Kurz obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vyd. Praha, C. H. Beck, 2007. s. 324 - 325

90

MACEK, J., ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M., Obchodní zákoník, 13.vyd., Praha, C. H. Beck, 2010, s. 187

91

§ 47 písm. c) Zák. č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

42

děl, pokud nevyplývá z povahy díla nebo jeho určení jinak.“92 Chráněno je to dílo, jehoţ název a vnější úprava byla autorem jiţ oprávněně pouţita a u dalšího díla téhoţ druhu by mohlo

dojít

k vyvolání

nebezpečí

záměny.

Tato

speciální

skutková

podstata

neoprávněného zásahu do autorského práva nevylučuje jednočinný souběh při naplnění skutkové podstaty vyvolání nebezpečí záměny podle obchodního zákoníku.93

3.2 Parazitování na pověsti

Parazitováním na pověsti se dle § 48 ObchZ rozumí vyuţíváním pověsti podniku, výrobků či sluţeb jiného soutěţitele, za účelem dosaţení vlastních výsledků, jehoţ by soutěţitel jinak nedosáhl. Pověstí podniku se zde nemyslí pouze dobrá pověst, ale především tzn. image či renomé podniku. Nemusí se jednat přímo o věhlas daného podniku, postačí, kdyţ je známý lokálně, u spotřebitelů s určitým zaměřením. Parazitující soutěţitel, a soutěţitel, na jehoţ pověsti je parazitováno, nemusí být přímí konkurenti, naopak se můţe jednat o dva subjekty ze dvou, zcela odlišných oblastí podnikání. Např. kdyţ výrobce bílé techniky vydává spotřebiče pod názvem Algida a vyvolává tak ve spotřebitelích dojem o spojení s věhlasným výrobcem zmrzliny. K parazitování na pověsti cizího podniku dochází nejčastěji napodobením firmy jiného soutěţitele. Někdy se pro tento účel vyuţívá tzn. nastrčených osob, jejich jména jsou totoţná se jmény známých soutěţitelů – např. před válkou byl do obchodní společnosti přibrán za společníka občan F. Baťa a jeho jméno bylo zahrnuto do názvu podniku, čímţ se společnost dopustila parazitováním na pověsti známé zlínské obuvní společnosti.94

92

§ 45 Zák. č. 121/2000 Sb., Zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o

změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů 93

CHALOUPKOVÁ, H., HOLÝ, P., Autorský zákon. Komentář., 4 vyd., Praha, C.H.Beck, 2012, s. 89

94

ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P., et al. Kurz obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vyd. Praha: C.H.Beck, 2007. s. 330

43

4 PRAKTICKÉ PŘÍKLADY SOUBĚHU PRÁVA PROTI NEKALÉ SOUTĚŽI A ZÁKONA O PRÁVU AUTORSKÉM

4.1 NEOPRÁVNĚNÉ UŽITÍ DÍLA V REKLAMĚ

„Upeč…. třeba zeď“

Obchodní řetězec specializovaný na stavební a zahradní techniku, uveřejnil reklamu na míchačku betonu prostřednictvím billboardů. Propagační billboardy zobrazovaly zmíněné technologické zařízení, jeho popis a cena, zeď, postava mladé ţeny a samozřejmě název obchodního řetězce, to vše doplněno sloganem „Upeč…“ o řádek níţe pokračující „… třeba zeď“. Právě kvůli tomuto sloganu byl obchodní řetězec zaţalován, přičemţ jako ţalobce vystupoval Zdeněk Svěrák, jenţ v něm spatřil část textu písně „Dej cihlu k cihle“ (známou téţ pod názvem „Dělání“), jejímţ je pan Svěrák autorem. Soud prvního stupně shledal ţalobu za oprávněnou, jelikoţ text zmíněné písně je notoricky znám a v reklamě došlo k modifikaci části textu „Upeč třeba chleba, postav třeba zeď.“ Kaţdému, kdo píseň zná, se po zhlédnutí reklamního billboardu s největší pravděpodobností tato část písně vybavila a mohl dojít k představě o propojenosti a spolupráci autora písně s obchodním řetězcem. Soud prvního stupně při kvalifikaci vycházel z toho, ţe autorský zákon dle ustanovení § 2 odst. 3 nechrání pouze dílo dokončené, nýbrţ i jeho jednotlivé části. Ţalovaná strana proto neoprávněně zasáhla do autorských práv ţalobce a byla jí uloţena povinnost zaplatit ţalobci částku 200.000 Kč a na vlastní náklady uveřejnit omluvu formou tiskové inzerce v jednom z celostátních deníků.95 Vrchní soud v Olomouci, jako soud odvolací, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně. Vycházel zejména z toho, ţe kaţdý autor má právo na nedotknutelnost svého díla a právo udělit souhlas k jeho uţití, případně na přiměřené zadostiučinění kdyţ k takovému zásahu dojde. Soud zásah do autorských práv spatřuje v uţívání díla bez patřičné licence a také jeho nedovolené pozměňování. Ţalovaná okopírovala část textu písně „Dej cihlu k cihle“ a upravila jej tak, ţe část nahradila tečkami. Není moţné, aby si ţalovaná nebyla 95

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. prosince 2005, č.j. 23C 22/2005-58

44

vědoma uţití textu písně, a to vzhledem k její všeobecné rozšířenosti a známosti. Neoprávněné uţití díla vedlo u ţalované k bezdůvodnému obohacení, přičemţ jeho výše byla stanovena na základě toho, jaké bývají obvyklé odměny za uţití díla v reklamě prostřednictvím billboardů.96 Ţalovaná se proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci dovolala k Nejvyššímu soudu s odůvodněním, ţe odvolací soud věc špatně právně posoudil. Poukazovala zejména na skutečnost, ţe „sporný text je součástí celkového grafického vyobrazení, když reklamní sdělení mělo v rámci obvyklého reklamního přehánění zdůraznit jednoduchost ovládání stavebního stroje, kterého je schopna i technicky nezkušená “hospodyňka”. Při porovnání reklamního sdělení s dílem (písňovým textem) žalobce vyplývá, že idea a smysl obou jsou zcela odlišné.“ Dále namítá, ţe text není doprovázen hudbou, a tak netvoří jako celek píseň „Dej cihlu k cihle“. Připouští, ţe se její slogan v minimální míře shoduje s textem písně, ale nejedná se o dílo, ani o jeho část, ale pouze o jednotlivá slova, z nichţ nelze zákonné znaky díla dovodit. Takováto jednotlivá slova nejsou tím, co určuje autorskoprávní individualizaci díla.97 Ţalobce má za to, ţe odvolací soud ve věci rozhodl správně a nespatřuje v dovolání právní otázku, která by měla být dovolacím soudem řešena. Dále poukazuje na skutečnost, ţe náhodnost shody reklamního sloganu s textem ţalobce, jak tvrdí ţalovaná, není moţná, a ţe bylo nepochybně uţito výsledku jeho tvorby pro reklamu ţalované. Nejvyšší soud shledal dovolání důvodným. Ve svém rozhodnutí se zabýval textem § 2 odst. 1 a odst. 3 AutZ, tedy definicí díla a vymezením ochrany díla nedokončeného a jeho jednotlivých částí. Dále se zabýval i § 2 odst. 4 AutZ, tedy tím, ţe předmětem práva autorského je také dílo vzniklé tvůrčím zpracováním díla jiného a odst. 6 téhoţ ustanovení, jenţ hovoří o tom, ţe dílem není zejména samotný námět. Dovolací soud došel k této úvaze: „Při úvaze, zda žalovaná zasáhla do práva autorského žalobce, bylo třeba spolehlivě zjistit, zda užití sporného (byť minimálního) textu mělo skutečně charakter bezprostředního užití díla žalobce (které je zřejmě spíše v obecném povědomí známo jako píseň, tj. jako skladba uzavřené formy, jejímž podkladem je slovesný text), resp. zda se případně jedná o zpracování díla žalobce, nebo zda nejde ani o jeden z těchto případů. Je přitom třeba uvážit, že v daném případě předmětem ochrany není vlastní látka, resp. 96

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci rozsudkem ze dne 13. září 2006, č.j. 1 Co 64/2006-93

97

Rozsudek Nejvyššího soudu v Brně ze dne 30. dubna 2007, Sp. Zn. 30 Cdo 739/2007

45

myšlenka díla nebo jeho části, nýbrž tvůrčí a proto chráněná činnost autora spočívající v tom, jak jím byla tato látka ve své vnější i vnitřní formě zpracována. Řešení této otázky však vyžaduje mimo jiné odborné posouzení, k němuž však sám soud povolán není. Za tohoto stavu proto závěry odvolacího soudu (stejně jako soudu prvního stupně), pokud již nyní dovodily zásah do práva autorského žalobce, se jeví jako předčasné.“ Dovolací soud zrušil rozsudky soudů prvního i druhého stupně a věc vrátil soudu prvnímu stupně k dalšímu řízení.98 99

V tomto případě ţalobce ţaloval pouze z titulu autorského práva a opomenul moţnost kvalifikace podle práva proti nekalé soutěţi. Z jakého důvodu tomu tak bylo, nevíme, a můţeme pouze spekulovat, zdali si moţnost kvalifikace podle práva proti nekalé soutěţi neuvědomoval, či například plnil přání klienta. Soud pak není vázán kvalifikací ţalobce a soudy všech instancí mohly samy spatřit v jednání obţalované parazitní prvky a dospět ke kvalifikaci podle práva proti nekalé soutěţi. Na druhou stranu, u soudů niţší instance k tomu nebyl důvod, kdyţ kvalifikaci podle autorského práva shledali nespornou.100 V kaţdém případě, souběţné uplatnění nároků jak z autorského práva, tak práva proti nekalé soutěţi, by celou ţalobu jednoznačně zjednodušilo. Na následujícím případu ze sousedního Rakouska, si ukáţeme odlišný postup ţalobce. Výchozí situace byla do značné míry obdobná českému případu, avšak ţaloba se opírala zároveň o ustanovení rakouského autorského zákona, i o generální klauzuli práva proti nekalé soutěţi.

98

Rozsudek Nejvyššího soudu v Brně ze dne 30. dubna 2007, Sp. Zn. 30 Cdo 739/2007

99

Poté co byla věc vrácena k projednání, byly vytvořeny znalecké posudky a Krajský soud v Brně rozsudkem

ze dne 15. února 2010, č.j. 23 C 61/2007-275 rozhodl o věci totoţně jako o pět let dříve. Ţalovaná se opět odvolala a odvolací soud dovodil, ţe z těchto podkladů, jeţ krajský soud vyhodnotil ze znaleckých posudků, vyplývá přesvědčivost a objektivita závěrů znalce ustanoveného soudem. Se závěrem, znalce, že reklamní slogan“upeč ... ...třeba zeď“, zcela kopíruje část textu písně „Dej cihlu k cihle“, že vypuštění části verše je změnou této části díla, a že k užití díla došlo bez souhlasu autora (žalobce), se odvolací soud ztotožnil. Žalovaná tak neoprávněně zasáhla do žalobcova autorského práva. Odvolací soud tedy rozsudkem ze dne 1. září 2010, č.j. 1 Co 126/2010-326 potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně. Ţalovaná se proti tomuto rozsudku dovolala, avšak Nejvyšší soud rozhodnutím ze dne 29.3.2012 Sp. Zn. 30 Cdo 60/2011 dovolání odmítl jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c ) téhoţ zákona. 100

HAJN, P., Komunitární a české právo proti nekalé soutěži, Masarykova univerzita, 2010, s. 107 - 108

46

„Happy Birthday“ 101

Ţalobcem v tomto případu byl známý skladatel, textař a hudebník Stewie Wonder, jenţ je mimo jiné autorem písně Happy Birthday. Na straně ţalované byla reklamní agentura, která roku 1994 zhotovila reklamní kampaň pro jeden rakouský peněţní ústav, k příleţitosti jeho 175. výročí. Součástí kampaně byla i gratulační znělka, jeţ sloţilo hudební studium na základě objednávky reklamní agentury, text této písně byl shodný s textem písně Happy Birthday Stewie Wondera. Soud prvního i druhého stupně uznali ţalobu opírající se o ustanovení rakouského autorského zákona a zároveň o generální klauzuli v rakouském zákonu proti nekalé soutěţi. Odvolací soud došel k závěru, ţe se jednalo o nekalou soutěţ, konkrétně o cizopasné pouţití cizího výkonu. Parazitní vyuţití cizího výkonu spatřuje v tom, ţe ţalovaná pouţila k reklamním účelům část písně, jejíţ hudbu i text vytvořil ţalobce a vyuţila známosti této písně. Jedním z předpokladů nekalé soutěţe je soutěţní vztah mezi ţalobcem a stranou ţalovanou. Ten soud spatřuje v tom, ţe žalující jako autor původní písně, ji mohl nabízet sám pro použití k reklamním účelům. Proto mezi ním a reklamní agenturou došlo v daném případě k soutěžnímu vztahu ad hoc. Dle názoru soudu tak ţalobci hrozila materiální újma i případná újma nemateriální, spočívající v tom, ţe se veřejnost mohla domnívat, ţe on sám dal souhlas k pouţití písně v reklamní kampani. Odvolací soud připustil také moţnost kvalifikace dle autorského zákona, ale blíţe se jí nezabýval. Otázkou moţnosti ochrany podle autorského práva se naopak zabýval Nejvyšší soudní dvůr, jakoţto soud revizní, jenţ zkoumal především celkový akustický dojem z obou skladeb. Nejvyšší soudní dvůr dospěl k názoru, ţe za očividný důkaz lze pokládat kaţdý důkaz přístupný lidským smyslům, u hudebního díla se tedy bude jednat o důkaz akustický. Pro posouzení toho, zda určité dílo poţívá autorskoprávní ochrany, postačí, aby toto dílo bylo soudu předloţeno. Za dílo, jeţ je hodno autorskoprávní ochrany pak soud povaţoval jedinečný výtvor, který se odlišuje od jiných děl a který je výsledkem tvůrčí činnosti a osobnosti autora. Shoda v charakteristické části refrénu představuje zásah do autorského práva, jestliže – přes odchylky v jednotlivostech – je celkový dojem shodný a podobnost obou děl je snadno rozeznatelná. Takovéto zpracování vyţaduje souhlas

101

HAJN, P., Komunitární a české právo proti nekalé soutěži, Masarykova univerzita, 2010, s. 102 - 104

47

autora díla. Souhlas autora by nebyl třeba pouze u volného zpracování díla, jeţ znamená, ţe originál byl pouţit pouze jako inspirace, podnět a díla mají jen minimální společné rysy. Na základě těchto úvah dospěl rakouský Nejvyšší soudní dvůr k rozhodnutí, ţe žalovaná strana se dopustila zásahu do autorských práv Stewie Wondera, když zpracovala píseň Happy Birthday a použila ji v reklamní kampani. Nejvyšší soudní dvůr zároveň uvedl, že právní hodnocení podle autorského práva nevylučuje, aby se v daném případě uplatnila žaloba i na základě jiných právních titulů, tj. podle práva na ochranu osobnosti nebo práva na ochranu proti nekalé soutěži.

Literatura upozorňuje na to, ţe je třeba rozlišovat zpracování díla, při kterém vzniká nové dílo a zásah do díla, který je jen úpravou a za následek vznik nového díla nemá. V kauze Berlin versus E. C. Publications, Inc. byla zaţalována společnost za to, ţe vydala album s 25 zparodovanými populárními písněmi. Z okolností vyplývá, ţe změněn byl pravděpodobně jen text, přičemţ hudební sloţka písní zůstala původní. V tomto případě však není důleţité, jaké zásahy byly provedeny v hudební sloţce děl, jelikoţ ţalobce argumentoval tím, ţe původní hudební díla byla pouţita jako podklad pro parodii, coţ způsobilo podstatnou a nenapravitelnou škodu tím, ţe potencionální zákazník, jenţ si chce zakoupit nosič s původním dílem, můţe mít problém při rozlišení obou děl. Ţalobce tedy ţaloval i z titulu porušení práva proti nekalé soutěţi. Soud rozhodl, ţe jak téma, tak texty písní se značně liší od původních, nejedná se tak tedy o případ nekalosoutěţního chování (tzv. passing-off). Například píseň The last time I saw Paris, jeţ je nostalgickou vzpomínkou na předválečnou Paříţ se po přepracování stala uštěpačným komentářem na touhu baseballového hráče stát se teleshoppingovým prodavačem (The first time I saw Maris).102 Odlišně soud rozhodl o písni Boogie Woogie Bugle Boy, která byla populární v časech Druhé světové války (text pojednával o vojákovi, kterého při návratu vítalo celé Chicago). Píseň se roku 1976 začala hrát s vulgárně přepracovaným textem v jednom erotickém kabaretu. Soud v tomto případě rozhodl, ţe se jednalo o nekalosoutěţní jednání,

102

ADAMOV, N., Hudobné dielo v kontexte autorského práva, Ústav hudobnej vedy Slovenskej akademie

vied, Bratislava, 2007, s. 91 - 95

48

protoţe obě verze písně byly na trhu ve formě nosiče i ve formě koncertní, a z toho vyvodil, ţe byly v soutěţním vztahu.103 Další případ se týkal písně I love New York, jejíţ text byl přepracován a dostala název I love Sodom. Soud dospěl k závěru, ţe se v tomto případě nejednalo o nekalou soutěţ, jelikoţ zde neexistoval soutěţní vztah, vzhledem k tomu, ţe nová verze písně byla pouţita pouze v rámci reklamní kampaně a nevyšla na ţádném nosiči.104 Toto byly případy z Common law, kde ţalobce ţalují častěji z titulu práva proti nekalé soutěţi a nikoli z titulu práva autorského - zřejmě z důvodu, ţe autorskoprávní úprava je mírnější neţ úprava česká a parodie díla není chápáno jako neoprávněný zásah do původního díla. U nás je situace značně odlišní a ţalobci v prvé řadě podávají ţalobu proti rušiteli z titulu práva autorského, zatímco moţnost podat ţalobu i z titulu práva proti nekalé soutěţi si často neuvědomí.

4.2 NAPODOBENÍ CIZÍCH VÝROBKŮ

„Krteček“

U městského soudu v Praze byla podána ţaloba, v níţ se ţalobkyně domáhala ochrany před jednáním nekalé soutěţe a před porušováním práv z výhradní licence šíření autorského díla. Ţalovaná vyráběla a uváděla na trh (prostřednictvím odběratelů a prodejem na internetovém obchodě) plagiáty plyšové hračky „Krtečka“. Tuto plyšovou hračku vyráběla a distribuovala v různých velikostech a po dobu několika let „vyvolávala u spotřebitelů i obchodníků s hračkami dojem, že se jedná o originální výrobek, a tím těží z důvěry spotřebitelů v žalobkyni. Podle žalobního tvrzení žalovaná svým jednáním naplnila nejen podmínky generální klauzule nekalé soutěže, ale i podmínky speciálních

103

ADAMOV, N., Hudobné dielo v kontexte autorského práva, Ústav hudobnej vedy Slovenskej akademie

vied, Bratislava, 2007, s. 91 - 95 104

tamtéţ

49

skutkových podstat nekalé soutěže ve smyslu § 48 parazitování na pověsti a § 47 vyvolání nebezpečí záměny.“105 Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. listopadu 2008, č. j. 15 Cm 24/2007351, ţalované uloţil povinnost zdrţet se výroby, propagace a umísťování na trh plyšových hraček zpodobňujících postavu „Krtka“ a předloţit ţalobkyni dodavatelské faktury, dodací listy a údaje vlastní skladové evidence dokládající počet těchto výrobků. Ţalovaná se odvolala k vrchnímu soudu v Praze, přičemţ se hájila tím, ţe je smluvní nabyvatelkou majetku zlikvidované společnosti, jenţ plyšové hračky vyráběla a prodávala. Vrchní soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil a blíţe se zabýval moţností záměny výrobků ţalované za originál. Soud porovnal vzorky obou plyšových figurek krtka a shledal takovou celkovou vizuální shodu obou hraček, kterou lze hodnotit jako zaměnitelnost. Ţalovaná je tedy povaţována za dlouholetého výrobce plyšové hračky "Krtečka" podle výtvarného zpracování ţalobkyně. Odvolací soud dovodil, že z pohledu průměrného spotřebitele je třeba posuzovat obě hračky jako celek, tedy tak, jak celkově působí na spotřebitele, zejména na děti, pro které jsou určeny, a jejich rodiče jako obvyklé spotřebitele. Možnou zaměnitelnost jen zvyšuje skutečnost, že vzorek plyšové hračky žalované je opatřen hracím strojkem s nahraným smíchem krtečka, který odpovídá zvukovému projevu z animovaných filmů o "Krtečkovi" autora Z. M., jejichž uvedení časově předcházelo výrobě plyšových hraček. Odvolací soud dále zdůraznil, že žalobkyně byla jednáním žalované dotčena zároveň jako samostatný soutěžitel i jako oprávněný uživatel autorského díla pro komerční využití, přičemž byla povinna platit autoru Z. M. za užití jeho díla - postavičky "Krtečka", zatímco žalovaná takovéto náklady vynaložit nemusela. Dospěl k závěru, ţe druhý uplatněný nárok - předloţit ţalobkyni dodavatelské faktury, dodací listy a údaje vlastní skladové evidence dokládající počet výrobků zpodobňujících postavičku "Krtečka" autora Z. M., náleţí ţalobkyni podle § 41 autorského zákona, neboť má výhradní oprávnění k uţití díla a je zároveň osobou, jejíţ smluvně nabyté výhradní oprávnění bylo ohroţeno nebo porušeno.106 Ţalovaná podala proti tomuto rozhodnutí dovolání, které však Nejvyšší soud ČR pro nepřístupnost dne 23. září 2011 odmítl.107 105

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2008, Sp. Zn. 15 Cm 24/2007-351

106

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 2. prosince 2009, Sp. Zn. 3 Cmo 104/2009-410

107

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. září 2011, Sp. Zn 23 Cdo 2500/2010

50

Na tomto případě jde vidět jednočinný souběh autorského práva a práva z nekalé soutěţe, například jiţ v tom, ţe ţalobkyně uplatňovala dva různé nároky: 1) zdrţet se výroby, propagace a umísťování na trh plyšových a textilních hraček zpodobňujících postavu „Krtečka“ a to na základě § 53 ObchZ – tedy zdrţovací nárok z porušení práva proti nekalé soutěţi. 2) předloţit ţalobkyni dodavatelské faktury, dodací listy a údaje vlastní skladové evidence dokládající počet výrobků zpodobňujících postavičku "Krtečka" autora Z. M., bez ohledu na její obchodní označení – tedy nárok informační z titulu autorského práva. Ţalobkyně se mohla domáhat i finančního odškodnění, a to jak z titulu práva proti nekalé soutěţi, tak z titulu práva autorského. Dle názoru autorky by pro ţalobkyni bylo nejjednodušší poţadovat náhradu škody z titulu porušení autorského práva, jelikoţ ušlý zisk by se snadno stanovil určením výše odměny, která by byla obvyklá za získání licence v době neoprávněného nakládání s dílem dle § 40 odst. 4 AutZ.

4.3 OCHRANA NÁZVŮ A JMEN POSTAV UMĚLECKÝCH DĚL

Poměrně často se můţeme setkat s označením restaurace, hospody, či jiného podniku, jenţ v sobě obsahuje jméno literární (nebo filmové) postavy nebo název uměleckého díla. Jako příklad si můţeme uvést pivní bar U Gluma, restaurace U Švejka, bar Indian Jones, Sherlock Holmes Pub nebo Steak bar Matrix. Je takovéto označení podniku v pořádku, nebo je k němu třeba licence a v opačném případě se jedná o porušení práva autorského nebo se můţe jednat o nekalosoutěţní jednání například v podobě parazitování na pověsti? Autorskoprávní ochrana jmen postav je v odborné literatuře rozdělována na tzn. ochranu vnitřní, tj. ve spojení s dílem, ve kterém postava vystupuje, a tzv. ochranu vnější, tzn. prvky jsou chráněny i kdyţ jsou odděleny od díla. Ochrana vnější úzce souvisí s § 2 odst. 3 AutZ, který výslovně uvádí: „Právo autorské se vztahuje na dílo dokončené, jeho jednotlivé vývojové fáze a části, včetně názvu a jmen postav, pokud splňují podmínky podle

51

odstavce 1 nebo podle odstavce 2, jde-li o předměty práva autorského v něm uvedené.“ Jméno postavy je potom samostatně chráněno autorským zákonem pouze tehdy, pokud naplňuje pojmové znaky díla, hlavně se musí jednat o jedinečný výsledek tvůrčí činnosti autora. Tuto podmínku je nutno zkoumat u kaţdého případu samostatně, s ohledem k jeho okolnostem.108 Teorie, jeţ byla značně ovlivněna soutěţním právem, „nepovažuje za samostatné předměty práva autorského takové názvy děl, které jsou tvořeny jen obecně používanými slovy bez samostatné rozlišovací schopnosti“ (např. „Mládí“, „Ztroskotání“, „Jaro“) nebo také názvy odborných děl (jako „Anorganická chemie“, „Podvojné účetnictví“) a názvy uměleckých děl, pokud jsou jen označením druhu („Básně“, „Sonety“, „Povídky“). Mezi jména způsobilá k samostatné autorskoprávní ochraně Telec např. řadí jména Rumcajs, Spejbl, Hurvínek, Rumburak, Křemílek, Jára Cimrman. Panují však názory, podle kterých jednoslovná jména nemohou být předmětem autorského práva. Autorský zákon, však nic podobného výslovně nestanovuje, a tak takovýto názor nemá oporu v zákoně. Bylo by proto zapotřebí vyjít z literární nebo jiné umělecké povahy daného označení, jejíţ posouzení jiţ není věcí právní, nýbrţ odbornou mimoprávní, vesměs znaleckou. Pokud je postavám dáno běţné jméno nebo příjmení (např. Petr, Pavel, Novák, Černá apod.), nelze takovým jménům přiznat autorskoprávní ochranu.109 „I takové názvy literárních postav vytvořené v literárních dílech, které nemají autorskoprávní individualitu potřebnou pro vznik ochrany autorskoprávní, mohou být podle okolností případu předmětem ochrany podle předpisu práva nekalé soutěže, pokud vykazují určitou míru osobitosti zajišťující dostatečnou rozlišovací způsobilost. Podmínkou této ochrany je nebezpečí zaměnitelnosti s dílem, v němž k vytvoření postavy došlo. To je z povahy věci vyloučeno v těch případech, kdy k dalšímu užití dochází v jiné než v oblasti literární (např. ,Hostinec u ….„ a pod.).“110

108


109

TELEC, I., TŮMA, P., Autorský zákon - komentář, 1. vydání. Praha: 2007, s. 131-132

110

(Anonymus): Závěry posudku Ústavu práva autorského a práv průmyslových na právnické fakultě UK v Praze k problematice autorskoprávní ochrany postav ztvárněných v literárních a výtvarných dílech. In: ŠALOMOUN, M., Ochrana názvů, postav a příběhů uměleckých děl, 2. Vydání, C. H. Beck, Praha, 2009, s. 133

52

4.4 ZNEUŽITÍ DÍLA NA INTERNETU

Internet urychluje komunikaci a s tím související rychlejší šíření informací, propagace a reklamy. Soutěţitelé, kteří dříve vyuţívali pro své reklamy a nabídku zboţí a sluţeb v tiskovinách, televizním a rozhlasovém vysílání, billboardech atd., začali vyuţívat internet jako nového média. S tímto je spojeno vyuţívání, krom klasických nekalosoutěţních praktik, i pouţívání praktik nových, případně jejich modifikace do nového prostředí.

Případ č. 1 - Opsaný webdesign: Majitel webu, zjistí, ţe web jiného provozovatele se aţ neuvěřitelně podobá tomu jeho. Rozvrţení stránky je totoţné, fond písma taktéţ, barvy jsou velmi podobné. Tento majitel má pocit, ţe jeho vlastní web byl zkopírován, opsán a chtěl by se bránit ţalobou. Otázkou je, kde je míra snesitelnosti a jak velká podobnost je ještě tolerovatelná.111 Webové stránky, jeţ jsou kvalitně zpracovány, popřípadě vykazují jistou míru nápaditosti, lze zcela určitě povaţovat za umělecké dílo, a je na ně tedy aplikovatelný § 44 AutZ, které zní: “Do práva autorského neoprávněně zasahuje též ten, kdo pro své dílo používá názvu nebo vnější úpravy již použitých po právu jiným autorem pro dílo téhož druhu, jestliže by to mohlo vyvolat nebezpečí záměny obou děl, pokud nevyplývá z povahy díla nebo jeho určení jinak.“ Jednalo by se o vnější úpravu díla, jeţ můţe vyvolat nebezpečí záměny, ale nejedná se přímo o kopírování díla. Druhou moţností, jak by se mohl autor webových stránek bránit, je ochrana daná ustanoveními o nekalé soutěţi v obchodním zákoníku. Na tento případ by se krom generální klauzule, dalo zajisté pouţít také vyvolání nebezpečí záměny podle § 47 ObchZ. Posouzení, zda hrozí vyvolání nebezpečí záměny u dvou webových stránek, by se pouţilo hledisko průměrného návštěvníka webu, a zda by tento neznalý návštěvník mohl

111

Reálný dotaz majitele webu z internetové právní poradny, dostupné z http://www.zive.cz/clanky/autorske-

pravo-uziti-dila-a-internet--cast-ii/sc-3-a-115602/default.aspx

53

nabýt klamného dojmu, ţe tyto dvě stránky spolu nějak souvisejí (např. ţe obě stránky patří jednomu subjektu, který pouţívá určité firemní barvy, loga, vzhled atp.). Případ č. 2 – Krádeže fotografií: Většina lidí si neuvědomuje, ţe fotografie umístěné na internetu, pokud splňují definici díla podle § 2 odst. AutZ, jsou autorským dílem a jako takové chráněné autorským právem a jako takové je není moţno bez omezení stahovat a dále pouţívat. Samotné stáhnutí fotografie zakázáno není, ale pouze pokud ji má uţivatel čistě pro vlastní účely – tedy si fotografii stáhne do svého počítače a pak uţ ji dále nikterak nerozšiřuje. Existují dvě výjimky, kdy by bylo moţno fotografie pouţít, aniţ by byla porušena autorského práva. Zcela volně lze uţít tzn. volná díla, tedy ty, k nimţ jiţ uplynula doba trvání majetkových autorských práv (§ 28 AutZ). Druhou výjimkou je uţití díla pro účely kritiky, vědecké či vyučovací účely (§ 31 AutZ). V takovém případě však musí být řádně uveden autor díla.

54

ZÁVĚR

Tato diplomová práce se zabývá souběhem práva proti nekalé soutěţi a práva autorského. V úvodu byly vysvětleny základní pojmy hospodářské a nekalé soutěţe. Velká část byla věnována generální klauzuli, která je pro právo proti nekalé soutěţi klíčová. Znaky generální klauzule musí být naplněny vţdy, i kdyţ se bude jednat o konkrétní skutkovou podstatu nekalé soutěţe. Pokud některý ze znaků naplněn není, nelze hovořit o nekalé soutěţi, proto je nutné jim porozumět a je jim v této práci věnována značná pozornost. Speciálních skutkových podstat nekalé soutěţe je v obchodním zákoníku upraveno devět. Tato práce se však podrobněji věnuje pouze dvěma z nich (skutkovou podstatou nebezpečí vyvolání záměny a parazitováním na pověsti), u nichţ nejčastěji dochází k jednočinnému souběhu s právem autorským. První kapitola této práce pojednává také o prostředcích ochrany proti nekalé soutěţi. Podstatnou část tvoří odpověď na otázku kdo je aktivně a kdo pasivně legitimován ve sporech z nekalé soutěţe. Autorka zmiňuje i jednotlivé nároky z nekalé soutěţe, které můţeme porovnat s nároky vyplývajícími z autorského práva, které jsou rozebrány v následující kapitole. Na první pohled je jasné, ţe oba typy nároků jsou téměř shodné a největším rozdílem je určení nároku na náhradu škody, jelikoţ u autorskoprávní ochrany lze náhradu škody, vcelku nezvykle, určit paušální částkou. Druhá kapitola pojednává o autorskoprávní ochraně. Jelikoţ je toto téma ale poměrně rozsáhlé, zaměřuje se pouze na nejdůleţitější aspekty autorského práva – tedy především na definici díla, na vznik autorského práva a obchodování s majetkovými právy. Třetí kapitola je menšího rozsahu a pouze nám přibliţuje skutkové podstaty nekalé soutěţe, které se nejčastěji dostávají do souběhu s právem autorským. Podstatná je poslední kapitola této práce, ve které jsou představeny konkrétní případy jednočinného souběhu práva proti nekalé soutěţi a práva autorského. Na případu zneuţití textu písně v reklamně, autorka vykreslila situaci, kdy ţalobce mohl a měl ţalovat jak z titulu práva autorského, tak z titulu práva proti nekalé soutěţi. Tím, ţe ţalobce argumentoval pouze autorským právem, sníţil svou šanci na úspěch a celý soudní proces podstatně protáhl. Autorka porovnávala tento případ s obdobným, který se odehrál v Rakousku. Došlo tam také k neoprávněnému uţití textu písně v reklamě. Rozdíl však byl v tom, ţe ţalobce podal ţalobu jak z titulu porušení autorského práva, tak i porušení práva 55

proti nekalé soutěţi. Rakouský soud se bravurně vypořádal s otázkou soutěţního vztahu mezi autorem písně a reklamní agenturou, kdyţ autora písně označil za soutěţitele ad hoc, a to z toho důvodu, ţe mohl svou píseň sám nabízet pro pouţití k reklamním účelům.

56

RESUMÉ

This diploma thesis deals with convergence of law against unfair competition and copyright law. At the very beginnig basic terms of competition were desribed. The major part was devoted to the general clause, which is crucial for law against unfair competition. All atributes of general clause must be filled, even in case of specific subject matters, otherwise we can not call some act unfair competition. That is the reason, why is it so important to understand those atributes of general clause and big part of chapter one concentrates on it. Commercial code describes nine specific subjekt matters. This thesis deal only with two of them – with Risk of confusion and Parasitism on reputation – which are the most common in convergence with copyright law. First chapter also discuss legal means of protection against unfair competition, mainly the question who can be complainant and defendant in lawsuit. Autor mentions also particular claims from law against unfair competition and we can compare them with claims from copyright law, which are desribed in following chapter. At the first sight both types of claims seems very similar and the most different is an indemnity, because indemnity in copyright law can be determined as a flat rate. Second chapter deal with protection of copyright law. This topic is quite extensive, so the thesis concentrate only on the most important apects of copyright law – like definition of work, origin of copyright law and trade with rights. Third chapter is porter and introduces specific subjekt matters of law of unfair competition which are the most common in concurrence with copyright law. Last part of this thesis is essential, because it introduces concrete cases of convergence of law against unfair competition and copyright law. An example of abuse of the lyrics in commercials, shows that complainant claimed only violation of his copyright. If he claimed also breach of law against unfair competition, his chances to win would be higher and whole trial would be definitely shorter. We can compare this case with antoher, very similar one which took palce in Austria. But the austrian´s complainant claimed both – breach of his copyright and violation of law against unfair compatition as well. Austrian´s court splendidly answered the question of competing relation between author of the song and agency, when identified author as competitor ad hoc. The argumentation was, that author could have sold his song by himself for the commercial use if he wanted. 57

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

Monografie: ADAMOV, N., Hudobné dielo v kontexte autorského práva, Bratislava, Ústav hudobnej vedy Slovenskej akademie vied, 2007 BEJČEK, J., Existenční ochrana konkurence, 1.vyd, Brno, Masarykova Univerzita, 1996 DIBLÍK, J., VEIT, F., Mediální právo a práva k nehmotným statkům v České republice, Praha, Linde, 2012 ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P., et al. Kurz obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vyd., Praha, C.H.Beck, 2007 HAJN, P., Komunitární a české právo proti nekalé soutěži, Brno, Masarykova univerzita, 2010 HAJN, P., Soutěžní chování a právo proti nekalé soutěži, Brno, Masarykova univerzita, 2000 CHALOUPKOVÁ, H., HOLÝ, P., Autorský zákon. Komentář., 4 vyd., Praha, C.H.Beck, 2012 MACEK, J., Rozhodnutí ve věcech obchodního jména a nekalé soutěže, 1. vyd., Praha, C. H. Beck, 2000 MUNKOVÁ, J., Právo proti nekalé soutěži, 3. vyd., Praha, C. H.Beck, 2008 ONDREJOVÁ, D., Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži, Praha, Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010 ŠALOMOUN, M., Ochrana názvů, postav a příběhů uměleckých děl, 2. vyd., Praha, C. H. Beck, 2009 ŠEBELOVÁ, M., Autorské právo - komentáře vzory a judikatura, Computer Press, 2006, multimediální text ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, I., TOMSA, M., Obchodní zákoník, 13.vyd., Praha, C. H. Beck, 2010 58

ŠULC, P., BARTOŠ, A., Autorské právo v otázkách a odpovědích, Praha, Pierot, spol. s.r.o., 2012 ŠVESTKA, J., JEHLIČKA, O., ŠKÁROVÁ, M., HULMÁK, M., a kolektiv, Občanský zákoník I, II, 2. vyd., Praha, C.H. Beck, 2009 TELEC, I., TŮMA, P., Autorský zákon - komentář, 1. vyd., Praha, C.H. Beck, 2007 VEČERKOVÁ, E., Nekalá soutěž a reklama (vybrané kapitoly), Brno, Masarykova univerzita, 2005

Odborné články: BEJČEK, J., Pojem soutěže a soutěž jejích cílů, Právní praxe v podnikání, 6/1996 HAJN, P., Kdo má dokazovat a kdo vysvětlovat ve sporech z nekalé soutěže?, Obchodněprávní revue 3/2011 PABJANOVÁ, K., Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži podle obchodního zákoníku, Právní fórum 2/2006 VEČERKOVÁ, E., Postavení soutěžitele a spotřebitele v nekalé soutěži, Právní fórum 5/2005

Právní předpisy: Zák. č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů Zák. č. 121/2000 Sb., Zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů

Soudní rozhodnutí: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, 32 Cdo 139/2008 59

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. září 2011, Sp. Zn. 23 Cdo 2500/2010 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. dubna 2007, Sp. Zn. 30 Cdo 739/2007 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. dubna 2007 30 Cdo 739/2007 Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. prosince 2005, Sp. Zn. 23C 22/2005 Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. září 2006, sp. Zn. 1 Co 64/2006 Rozsudek Nejvyššího soudu v Brně ze dne 30. dubna 2007, Sp. Zn. 30 Cdo 739/2007 Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. února 2010, Sp. Zn. 23 C 61/2007 Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. září 2010, Sp. Zn. 1 Co 126/2010 Rozhodnutí Nejvyššího soudu v Brně ze dne 29.3.2012 Sp. Zn. 30 Cdo 60/2011 Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2008, Sp. Zn. 15 Cm 24/2007 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 2. prosince 2009, Sp. Zn. 3 Cmo 104/2009 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. září 2011, Sp. Zn 23 Cdo 2500/2010

60

Právo proti nekalé soutěži a zákon o právu autorském

Recommend Documents