PRÁVO PRO SOCIÁLNÍ PRACOVNÍKY
v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost CZ.1.07/3.2.07/03.0020 Systém celoživotního učení pro podporu efektivní veřejné správy
PhDr. Vanda Gradková 2013
[Zadejte text.]
Obsah vzdělávacího modulu 1. Vymezení pojmu sociální práce 1.1. Pojmy práva 1.2. Právní normy 1.3. Jak se o právním předpisu dozvíme 1.4. Co znamená legislativní proces – tvorba zákona 1.5. Právní řád 1.6. Rozdíl mezi právním řádem a systémem práva 2. Sociální pracovník a uplatnění právních předpisů v sociální práci s klienty 2.1. Listina základních práv a svobod, návaznost na další právní předpisy 2.2. Sociální práce s cílovými skupinami, základní právní předpisy a navazující 3. Rozdělení cílových skupin pro sociální práci 3.1. Osoby se zdravotním postižením, nebo duševně nemocné, osoby závislé na péči jiné osoby – základní právní předpisy 3.2. Osoby ohrožené sociálním vyloučením, bez přístřeší, majetkově nezabezpečené 3.3. Osoby ohrožené rizikovým způsobem života včetně rodin- základní právní předpisy a navazující 3.4. Trestní právo, stručná charakteristika a předpisy navazující 3.5. Občanský soudní řád, zákon č. 99/1963 Sb., obecná charakteristika 3.6. Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů 3.7. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád 3.8. Odpovědnost v režimu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci 4. Závěr Použité zdroje a literatura
2
[Zadejte text.]
OBSAH 1
VYMEZENÍ POJMU SOCIÁLNÍ PRÁCE ........................................................................................................ 4 1.1 1.2 1.3 1.4 1.5 1.6
2
SOCIÁLNÍ PRACOVNÍK A UPLATNĚNÍ PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ V SOCIÁLNÍ PRÁCI S KLIENTY ...................... 14 2.1 2.2
3
POJMY PRÁVA ............................................................................................................................................... 6 PRÁVNÍ NORMY ............................................................................................................................................. 8 JAK SE O PRÁVNÍM PŘEDPISU DOZVÍME? ............................................................................................................. 8 CO ZNAMENÁ LEGISLATIVNÍ PROCES- TVORBA ZÁKONA .......................................................................................... 9 PRÁVNÍ ŘÁD.................................................................................................................................................. 9 ROZDÍL MEZI PRÁVNÍM ŘÁDEM A SYSTÉMEM PRÁVA: ........................................................................................... 10
LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD............................................................................................................... 14 SOCIÁLNÍ PRÁCE S CÍLOVÝMI SKUPINAMI, ZÁKLADNÍ PRÁVNÍ PŘEDPISY A NAVAZUJÍCÍ .................................................. 22
ROZDĚLENÍ CÍLOVÝCH SKUPIN PRO SOCIÁLNÍ PRÁCI ............................................................................. 24 3.1
OSOBY SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM NEBO DUŠEVNÍM ONEMOCNĚNÍM, OSOBY ZÁVISLÉ NA PÉČI JINÉ OSOBY- ZÁKLADNÍ PRÁVNÍ PŘEDPISY ................................................................................................................................................... 24 3.2 OSOBY OHROŽENÉ SOCIÁLNÍM VYLOUČENÍM, BEZ PŘÍSTŘEŠÍ, MAJETKOVĚ NEZABEZPEČENÉ. ......................................... 31 3.3 OSOBY OHROŽENÉ RIZIKOVÝM ZPŮSOBEM ŽIVOTA - ZÁKLADNÍ PRÁVNÍ PŘEDPISY ....................................................... 35 3.4 TRESTNÍ PRÁVO, STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA A PŘEDPISY NAVAZUJÍCÍ ..................................................................... 43 3.5 OBČANSKÝ SOUDNÍ ŘÁD – ZÁKON Č. 99/1963SB., - OBECNÁ CHARAKTERISTIKA ...................................................... 47 3.6 ZÁKON Č. 101/2000 SB., O OCHRANĚ OSOBNÍCH ÚDAJŮ, ................................................................................... 49 3.7 ZÁKON Č. 500/2004 SB., VE ZNĚNÍ POZDĚJŠÍCH PŘEDPISŮ – SPRÁVNÍ ŘÁD ............................................................. 50 3.8 ODPOVĚDNOST V REŽIMU ZÁKONA Č. 82/1998 SB., O ODPOVĚDNOSTI ZA ŠKODU PŘI VÝKONU VEŘEJNÉ MOCI, VE ZNĚNÍ POZDĚJŠÍCH PŘEDPISŮ ............................................................................................................................................ 50 4
ZÁVĚR: .................................................................................................................................................. 52
POUŽITÉ ZDROJE A LITERATURA ..................................................................................................................... 53 ODBORNÁ LITERATURA ........................................................................................................................................... 53 PRÁVNÍ PŘEDPISY: ................................................................................................................................................. 54
3
[Zadejte text.]
1
Vymezení pojmu sociální práce
Sociální práce patří mezi odborné vědecké disciplíny. Je vymezena řadou společenských témat, které souvisí s vývojem naší společnosti. Mezi aktuální témata sociální práce dnes patří problémy chudoby, sociálního vyloučení, nezaměstnanosti, demografického vývoje, oblast ochrany dětí a rodin, osob se zdravotním postižením a další. V tomto společenském rámci lze najit i témata související se sociální patologii, diskriminaci, etnickými problémy. Sociální práce má také svá rizika a úskalí, která souvisí se společenskými změnami, s ekonomickým vývojem sociálních struktur. Je zapotřebí odlišit sociální práci od historického kontextu jejího vývoje, kde najdeme prvky filantropismu, charitativní činnosti, principy solidarity, které jsou začátkem vývoje sociální práce jako vědní disciplíny. Současné problémy lidí, klientů jsou mnohem složitější a souvisí se sociální změnou, s novými sociálními riziky, s globálními problémy celé společnosti, se změnami sociálního systému. Lidé nemají stejné podmínky pro uspokojování svých potřeb, sociální rizika jsou natolik závažná, že vyžadují jiné přístupy k sociální práci. Před sociální práci jako vědním oborem vyvstávají nové, složitější úkoly. K těmto úkolům nemůže sociální práce přistupovat s výbavou, kterou si pořídila při řešení úkolů starých, méně náročných, v době rostoucího blahobytu1. Obor sociální práce se dále rozvíjí a při řešení novodobých problémů je zapotřebí vycházet z dalších vědních disciplín, umět je uplatnit v odborné praxi. Nově důraz je kladen na celostní přístup v sociální práci, hledání nových souvislosti a schopnost reflexe mezi vědními obory. Proto je zapotřebí hledat nové postupy práce, nová řešení. Dle Matouška: „sociální práce je společensko-vědní disciplína i oblast praktické činnosti, jejímž cílem je odhalování, vysvětlování, zmirňování a řešení sociálních problémů.“(Matoušek 2008). Sociální práce je aplikovaná věda, vychází z různých vědních disciplín (psychologie, sociologie, andragogika, sociální psychologie, právní vědy). Je také metodou pomáhající řešit člověku složité životní situace, pomáhá ke společenské integraci a musí se zabývat celkovou situaci člověka a jeho sociálními riziky. Sociální práce jako obor, zkoumá komplexní souvislosti mezi intrapsychickými a interpersonálními, skupinovými a společenskými procesy a způsob jejich ovlivnění legislativními opatřeními. Jak uvádí Payne ( 1991), sociální práce je „ sociálně konstruována činnost“(in Navrátil: Teorie a metody sociální práce), kterou lze pochopit jen ve vazbě na sociální a kulturní kontext, v němž vznikla. Teorie a praxe sociální práce je vždy reakci na to, jak konkrétní lidé vnímají v určité době, v určitém regionu, zemi, sociální problémy. Navrátil (2001) odlišuje sociální práci od ostatních akademických i praktických disciplín zabývajících se životem člověka s důrazem na sociální fungování člověka. Sociální fungování člověka může do jisté míry zmírnit jeho životní rizika. Na člověka je nutno pohlížet jako na bytost, která se nachází v daném prostředí a musí zvládat nároky tohoto prostředí. 1
Keller J. Tři sociální světy, Slon 2010, ISBN 9788074190315
4
[Zadejte text.]
Sociální práce je činnosti, profesionální aktivitou, vytvářející podmínky pro rozvoj a využití zdrojů jednotlivce, skupin. Základním posláním sociální práce je život humanizovat, pomáhat za spoluúčasti klienta vytvářet podmínky pro jeho individuální život a to bez ohledu na to v jakém stavu je jedinec a co způsobilo jeho existující stav. Proto v sociální práci je důležitý komplexní přístup k člověku, k jeho sociálním problémům v nejširším pojetí tohoto významu, Tím se také sociální práce liší od jiných profesí. Komplexní přístup k sociálním problémům každodenního života není obsahem jiných povolání. Mezinárodní federace sociálních pracovníků (1988) definuje sociální práci jako „ činnost, která předchází nebo upravuje problémy jednotlivců, skupin a komunit, vznikajících konfliktů potřeb jedinců a společenských institucí. Jejím záměrem je zlepšit kvalitu života všech lidí“. Sociální práce je obor orientovaný na řešení definované oblasti lidských problémů. Hraničí s řadou akademických i praktických disciplín zabývajících se životem člověka. S mnoha z nich má společné některé poznatky a postupy. Přesto je však samostatnou disciplínou. Odlišuje ji důraz na sociální fungování klienta. Jak uvádí Matoušek (2003), v praxi to znamená, že sociální pracovník pohlíží na člověka jako na bytost, která existuje v prostředí a musí zvládat jeho nároky Socioložka a publicistka Jiřina Šiklová nazývá sociální práci „nekončícím procesem, během něhož obor dohání měnící se společnost, ve které se objevují nové problémy a známé problémy mění svou váhu.“ (Šiklová, Medajlon , Sociální práce – sociálna práca 2/2010) Sociální pracovník je odborně vzdělaný profesionál, který svou vzdělanosti a odbornosti naplňuje Zákon o sociálních službách č. 108/2006 Sb. Při své činnosti vykonává celou řadu rolí, které se vzájemně prolínají a doplňují. V praxi se jednotlivé role odlišují podle požadované pracovní náplně, charakteru organizace. Čistý typ (zastávání jedné role v činnosti) neexistuje.2 Sociální pracovník se pohybuje v rámci práv a povinností definovaných právním systémem, zaměstnavatelem a profesními standardy (Matoušek 2003). Institucionální rámec je důležitý, protože sociální pracovník zasahuje do života klientů a je potřeba, aby jeho právo zasahovat do života klientů bylo legitimní. Odhaluje také detaily ze života klientů, a proto jsou důležitá pravidla, která zajišťují sociálnímu pracovníkovi ochranu. V ideálním případě se práva a povinnosti, které přísluší roli sociálního pracovníka, vzájemně doplňují. Sociální pracovník musí být schopen se vyrovnat s nejistotou, která sociální práci provází, a být připraven nést riziko. Bere v potaz, že profesní hodnoty, osobní hodnoty a hodnoty zaměstnavatele mohou být v konfliktu. Vzhledem k našemu zájmu nahlížíme na hodnoty jako na relativně stále motivy rozhodování, zahrnující jak zdroje, tak i cíle chování. Specificky je zapotřebí se zaměřit na profesní hodnoty a jejich funkcí regulátorů norem chování pracovníků dané profese, které pomáhají vymezit, co je v dané profesní skupině považováno za správné a nesprávné (etické kodexy, profesní čest, ale také budoucí profesní komora sociálních pracovníků), za profesionální a neprofesionální (kompetence, standardy). 2
Vrtišková M. Teorie a metody sociální práce, Tribun EU 2009, ISBN 978-80-7399-877-6
5
[Zadejte text.]
Zajímají nás obsahy hodnot na různých úrovních, které se dotýkají daného oboru. 3 Důležitou vlastnosti a dovednosti sociálního pracovníka je schopnost reflexe a schopnost umět veřejně obhájit své jednání a postupy práce. Důležitým faktorem v činnosti sociálního pracovníka je dobrá znalost právních předpisů, které při své práci používá. Žádná z profesí hlásících se k uplatňování lidského vztahu se nenachází v tak zhuštěném prostoru legislativních a procedurálních vymezení jako právě profese sociální práce. Sociální pracovník musí umět hledat návaznosti v jednotlivých právních předpisech a správně je aplikovat při řešení širokého spektra problémů, které nejsou vždy jednoznačné, často naopak velmi komplikované. Sociální pracovník se může dostat do profesionálního či etického „rozporu“, zda s ohledem na zájmy klienta postupoval podle práva nebo v rozporu s právem. Sociální pracovník se může dostat do složité situace, do jakéhosi dilematu, jak postupovat dál. Zdali učinit příslušné oznámení anebo zda zvolit mlčení o získaném poznatku. Zvolí-li mlčení je zcela lhostejno, jakými úvahami si sám před sebou toto mlčení zdůvodní. Rozhodující je fakt, že mlčel, ač mlčet neměl, protože mu zákon mlčet nedovoluje. Ba dokonce mu ukládá nemlčet, ale konat způsobem zcela jednoznačně stanoveným v zákoně, kupříkladu v trestním zákoně, nebo v zákoně č. 359/1999Sb. Tak tedy zní právo.
1.1 Pojmy práva Existuje celá řada jeho definici a snad pro tyto účely postačí ta, která charakterizuje právo jako soubor pravidel chování, kterými se organizuje a řídí lidská společnost. Právo bývá vázáno na stát a státní moc. Právo příslušného státu je souhrn pravidel, která jsou všeobecně platná na území tohoto státu. Stát prostřednictvím svých řídicích orgánů vydává všeobecně závazná pravidla (předpisy), jimiž usměrňuje chování obyvatelstva, různých organizací i státního administrativního aparátu (státních orgánů). Tyto pravidla jsou právem příslušného státu. Souhrn všech právních předpisů je právním řádem státu. S pojmem právo také souvisí pojem právní vědomí. Právní vědomí v sobě zahrnuje nejen obecnou znalost práva, ale i vědomí povinnosti jeho důsledného dodržování bez ohledu na okolnosti a osoby. Takto formulované právní vědomí zavazuje každého. Sociální pracovník je pracovník jako každý jiný a platí pro něj ty samé principy, jako pro každého jiného občana. Právní vědomí chápeme jako odraz pozitivního práva ve vědomí člověka (individuální právní vědomí), nebo ve vědomí skupiny či celé společnosti. Hovoříme o skupinovém právním vědomí.
3
Havrdová Z. A kol.: Hodnoty v prostředí sociálních a zdravotnických služeb, Fakulta humanitních studii Univerzity Karlovy, 2011, ISBN 9788087398067
6
[Zadejte text.]
Musíme rozlišit právní vědomí de lege lata, což znamená podle platného zákona, co je v souladu s právem a co je protiprávní. Tomuto právnímu vědomí odpovídá postup, který spočívá v dodržování právních norem nebo ve vědomí jejich porušování. Právní vědomí de lege ferenda(význam pojmu „do budoucnosti, pro budoucnost“), je právním vědomím o tom, jaké by mělo právo být (hledisko správnosti, spravedlnosti). Z toho pak můžou vycházet představy o možných změnách v zákonech, dalších právních předpisech, případně návrhy těchto změn v legislativním procesu Úroveň právního vědomí má význam při aplikaci práva, zvláště pak při stanovení vzniku odpovědnosti za porušení práva. Znalost právního řádu a představy o spravedlnosti a účelnosti právních norem se nazývá právní vědomí. Pro sociálního pracovníka je důležité také vědět, co znamená objektivní a subjektivní právo. Objektivní právo všeobecně upravuje společenské vztahy. To znamená, že příslušné zákony, jiné právní předpisy, jimiž stát určuje jak se obyvatelé, organizace a státní orgány mají chovat ve svých vzájemných vztazích (souhrn právních norem). Stát pomoci svých orgánů vydává právní předpisy (právní normy), které tyto pravidla určují. Subjektivní právo je právní možnost subjektu chovat se určitým způsobem, čili možnost vyjádřená a zaručená objektivním právem, chráněná zvláštním způsobem, stanoveným v právních normách. Subjekt může a nemusí své právo vykonávat, má možnost volby způsobu chování. Ochrana subjektivních práv spočívá v tom, že plnění povinnosti je vynutitelné. Např. v případě půjčky máme věřitele a dlužníka. Objektivním právem věřitele dle příslušného zákona je domáhat se vrácení dluhu. Je to jeho subjektivní právo jako věřitele, domáhat se splacení dluhu, pokud dlužník tuto povinnost nesplnil dobrovolně. Když mluvíme o subjektivním právu, mluvíme o oprávnění něco konat nebo nekonat, požadovat apod.) Jiný příklad: dle § 7 zákona č. 359/1999 Sb., ve znění zákona č. 401/2012 o SPOD, odst. 1 citovaného zákona:“ Každý je oprávněn upozornit na závadné chování dětí jejich rodiče“. Je to objektivní právo každého dle příslušného právního předpisu a občan se může domáhat jak s jeho informací, upozorněním bylo naloženo. Sociální pracovník má možnost volby způsobu profesionálního chování. Subjektivním právem toho kdo upozornil na závadné chování dítěte, je vynutitelnost tohoto práva (způsob upravují další právní předpisy). Pojem „oprávnění „ je nutno odlišovat od pojmu „ právní nárok“ V textu jsou také zmíněny pojmy:„ právní řád“ a „ právní norma“. Co znamenají tyto pojmy?
7
[Zadejte text.]
1.2 Právní normy Vyjdeme-li z pojmu „ norma“(sociologický pojem)- není to totéž jako pojem právní norma. Norma je určitý standard, druh chování, pravidla chování, obvyklost v dané sociální skupině (normy náboženské, morální apod.) Právní norma je pravidlo chování, které je vyjádřeno zvláštní, státem uznanou formou. Aby mohlo být nějaké pravidlo (předpis) právní normou, musí splňovat tato kritéria:
Právní norma musí být všeobecně závazná (platí pro všechny na daném území, v dané komunitě)
Být státem vynutitelná (za porušování následuje náprava či trest)
Být předem dána (není možné potrestat člověka, za něco o čem předem nemohl vědět. Zároveň ale platí, že neznalost normy neomlouvá.)
Právní normy tvoří a vydávají příslušné státní orgány předepsaným způsobem, a v předepsané, písemné formě. Tvorba právních norem se nazývá legislativa. Soubor právních norem je právní předpis (např. zákon, vyhláška). Vztahy upravené právními normami se nazývají právní vztahy. Právní vztahy můžeme definovat jako vztahy mezi lidmi, v nichž tito vystupují jako nositelé oprávnění a povinností stanovených právními normami. Vytvoření právních vztahů je prvním stupněm realizace práva, druhým pak plnění povinnosti a využívání oprávnění, které tvoří obsah právního vztahu
1.3 Jak se o právním předpisu dozvíme? Ústava, ústavní zákony, zákonná opatření, vládní nařízení a důležité vyhlášky se uveřejňují ve Sbírce zákonů ČR. Jakmile je zákon publikován ve Sbírce zákonů, znamená, že je vyhlášen. Uveřejňované předpisy jsou v každém ročníku publikační sbírky číslovány v chronologickém pořadí. Vždy je uvedeno, který orgán předpis vydává. V závěru předpisu můžeme také najit zrušovací ustanovení, tzv. derogační klauzule. Derogační klauzuli rozumíme, které dosavadní právní normy, nebo celé předpisy se novým předpisem ruší nebo derogují. Někdy je to tak, že nový právní předpis nenahrazuje celý dosavadní předpis, ale pouze jej mění nebo doplňuje. Takové změny a doplňování se nazývají novelizace norem. Poslední věta právního předpisu (např. zákona), obsahuje ustanovení o účinnosti. Platnost právního předpisu znamená, že byl vytvořen předepsaným způsobem příslušným státním orgánem (prošel legislativním procesem) a stál se součásti právního řádu. Účinnost znamená povinnost předpisem se řídit, dodržovat jej.
8
[Zadejte text.]
1.4 Co znamená legislativní proces- tvorba zákona Tvorba zákona začíná věcným záměrem. Pak následuje vypracování návrhu zákona. Věcný záměr zákona, tento pojem odráží určitou potřebu změny, požadavek aby určitá oblast byla upravená zákonem (odehrává se zpravidla na půdě politických stran, poslanci v zákonodárných sborech apod.) Legislativní požadavky můžou vznikat i v jiných organizacích (odborové, podnikatelské svazy), kteří cítí potřebu změny. Na rozdíl od zákonodárných sborů, nemají právo zákonodárné iniciativy. Věcný záměr zákona má vyjadřovat budoucí principy nové zákonné úpravy. Věcný záměr zákona prochází několika fázemi:
Legislativní rada vlády ČR a ve vládě. Je-li záměr schválen a projde připomínkovým řízením, vláda přípravu zákona uloží příslušnému rezortu
Návrh zákona má dvě části: Osnovu a důvodovou zprávu
Návrh zákona se projedná v jednotlivých výborech poslanecké sněmovny (odborná doporučení různých orgánů, institucí)
Návrh zákona se postupuje Poslanecké sněmovně a prochází trojím čtením
Je-li návrh zákona přijat Poslaneckou sněmovnou, je postoupen do Senátu. Senát usnesením návrh schválí, zamítne nebo vrátí Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy. Může také vyjádřit vůli návrhem zákona se nezbývat nebo zákon neprojedná vůbec. Pokud Senát návrh zákona vůbec neprojedná, má se za to, že po uplynutí 30 dnů od doručení návrhu zákona do Senátu, se zněním zákona souhlasí. Schválený zákon je postoupen prezidentu republiky k podpisu. Prezident může použit tzv. suspenzitivního veta a to do 15 dnů ode dne, kdy mu byl zákon postoupen (s výjimkou ústavního zákona.) Jeho veto lze přehlasovat nadpoloviční většinou všech poslanců a zákon je přijat a publikován ve Sbírce zákonů. Předpis se stál součásti právního řádu. V této souvislosti je zapotřebí vysvětlit pojem - právní řád
1.5 Právní řád Právním řádem rozumíme souhrn všech právních norem určitého státu Abychom se mohli v různých právních normách vyznat, jsou uspořádány do hierarchické struktury. Jejich důležitost neboli právní síla a z toho vyplývající vyšší nebo nižší postavení v právním řádu záleží na tom, který státní orgán je vydal a jak se předpis nazývá. Právní řád si lze představit jako pyramidu. Na jejím vrcholu je Ústava, další ústavní zákony a pod nimi zákony a zákonná opatření. Mezi předpisy zákonné (základní) patří: ústava a ústavní zákony, zákony a zákonná opatření. Všechny tyto základní předpisy vydávají zastupitelské stání orgány. Mezi předpisy podzákonné (prováděcí) patří: vládní nařízení, právní předpisy 9
[Zadejte text.]
ministerstev a jiných správních úřadů a právní předpisy územních samosprávných celků. Některé otázky týkající se územní správy či samosprávy jsou upraveny ve vyhláškách krajů a obcí. Ty však nemají celorepublikovou platnost. To, že se o těchto předpisech říká, že mají nižší právní sílu, především znamená, že nesmí odporovat předpisu vyššího stupně právní síly (např. vyhláška nesmí odporovat zákonu). Jestliže je předpis nižší právní síly v rozporu s předpisem právní síly vyšší, je neplatný. Nižší předpisy podzákonné může vydávat vláda, její členové (ministři), a nižší orgány státní správy (zmocnění v zákoně). Nutno ještě zmínit Mezinárodní smlouvy, které jsou pramenem mezinárodního práva. Za pramen vnitrostátního práva ČR je lze považovat jen v případě, že jsou splněny stanovené podmínky (ratifikační proces, čl. 10 Ústavy ČR) Ostatní mezinárodní smlouvy Ústava ČR neupravuje. Jejich použitelnost musíme vyvodit z jiných pramenů práva. Mezinárodní smlouvy upravuje zákon o Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv. Nařízení Evropské Unie mají mít přednost před právní úpravou obsaženou v právních předpisech ČR, jako členského státu EU, pokud je mezí nařízením EU a právním předpisem ČR rozpor( to se týká i zákonů), to znamená, že soudy by měly rozhodovat v souladu s nařízením EU, Rozhodnutí Ústavního soudu ČR- velmi důležité. Podle ustanovení Ústavy ČR jsou některá vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány a osoby. Sociální pracovníci v rámci svého výkonu profese a různorodých činností, které jsou obsahem sociální práce, musí řešit složité životní situace občanů- klientů. Tyto činnosti často přesahují základní rámec konkrétní sociální práce, nicméně je povinnosti všech sociálních pracovníků poskytnou klientovi potřebné informace, poradenství podle povahy věci řešeného problému. Proto sociální pracovník by měl mít přehled o uspořádání systému práva a roztřídění do jednotlivých odvětví.
1.6 Rozdíl mezi právním řádem a systémem práva: V právním řádu je třídicím hlediskem určení druhu předpisu (zdali jde o vládní zákon, vyhlášku apod.) Systém práva představuje obsahové uspořádání právních předpisů. Podle toho o čem předpis pojednává, se zařazuje do příslušného právního odvětví. Základní členění systému práva:
Právo mezinárodní (veřejné), evropské a vnitrostátní
Právo soukromé a veřejné
Právo hmotné a procesní 10
[Zadejte text.]
Dále se budeme zabývat právem veřejným a soukromým, hmotným a procesním Veřejné právo = právní normy, které upravují vztahy mezi státem jako nositelem státní moci a občany. Do oblasti veřejného práva řadíme zejména tyto skupiny právních norem (právních odvětví):
Správní právo
Finanční právo
Trestní právo
Ústavní právo
Dále do veřejného práva řadíme právo sociálního zabezpečení, právo životního prostředí aj.
Právo soukromé upravuje vztahy občanské společnosti na principu jejich vzájemné rovnosti a nezávislosti (svobodně projevená vůle subjektů, smluvní princip apod.) Zde patří:
Občanské právo
Obchodní právo
Rodinné právo
Odvětví práva se smíšenou povahou: patří zde pracovní právo. Proč smíšená povaha práva? Protože upravuje jednak normy veřejnoprávního charakteru (úprava minimální mzdy), tak soukromoprávního charakteru (úprava pracovní smlouvy). Základním pramenem práva je zákoník práce Právo hmotné a procesní: 1. Právo hmotné – souhrn právních norem, které upravují subjektivní práva a povinnosti právnických a fyzických osob, pravomoc a působnost státních orgánů (občanský zákoník, trestní zákoník) 2. Právo procesní- představuje souhrn právních norem, které upravují procesní postupy. Říkají, jakým způsobem probíhá proces, ve kterém se určité subjektivní právo uplatňuje u soudu, nebo jak postupuje soud nebo jiný státní orgán v případě, že rozhoduje o něčích právech a povinnostech. Mezi nejvýznamnější předpisy procesního práva patří trestní řád, občanský soudní řád, a správní řád. Je velmi důležité nezaměňovat tyto normy s trestním zákonem, občanským zákoníkem apod., protože se jedná o zcela odlišné předpisy, předpisy hmotného práva Sociální pracovník by měl vědět, že Základní listina práv a svobod č. 2/1993Sb., je podle čl. 3 Ústavy ČR součásti ústavního pořádku ČR. Hlavními prameny ústavního práva ČR jsou: 11
[Zadejte text.]
Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR, která nabyla účinnosti dnem 1.1.1993 a Listina základních práv a svobod Z Ústavy jako hlavního pramene ústavního práva se sociální pracovník dozví, co se rozumí
Moci zákonodárnou- volené zákonodárné orgány (parlament)
Moci výkonnou – hlava státu, vláda a jí podřízené orgány státní správy
Moci soudní -. Soustava soudů
Z čl. 10 Ústavy ČR, se dozvíme, co znamená platnost mezinárodních dokumentů (Úmluva o právech dítěte) a jejich ratifikace. Z hlavy 7 Ústavy ČR čl. 99, se dozvíme co jsou územně správní celky, je zde návaznost na zákon obcích a krajích - územně správní celky, a čl. 79 Ústavy ČR, návaznost na zákon o úřednících ( 312/2002 Sb.) Listina základních práv a svobod se vztahuje na všechny činnosti sociálního pracovníka, ve spojení s dalšími právními předpisy. Správní právo upravuje organizaci a činnost státního administrativního aparátu. Správní právo je v dnešní právní realitě vůbec nejobsáhlejší oblasti práva. Týká se takových situací, ve kterých občan přichází do styku s úřady. Správní právo je relativně samostatnou, nicméně integrální a integrovanou součásti práva jako celku. Svým posláním a zaměřením správní právo slouží k regulaci vztahů při realizaci veřejné moci ve státě, ve sféře tzv. veřejné správy.4 Hovoříme-li o správním právu, nevyhneme se vysvětlení pojmu veřejná správa, protože v právních vztazích správního práva vystupuje zpravidla na jedné straně stát a na druhé straně občan. Veřejná správa je ústředním pojmem správního práva. Je správní činností související s poskytováním veřejných služeb, ve veřejném zájmu. Veřejným zájmem rozumíme vše, co se týká občana a jeho role ve společnosti. Každý sociální pracovník by toto měl mít na pamětí při práci s klientem. Sociální pracovník, je zároveň úředníkem, na kterého se vztahuje zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků, a principy tohoto zákona. Občanské právo zahrnuje právní normy o majetkových záležitostech fyzických a právnických osob. Základním pramenem práva je občanský zákoník (nově 2014), Obchodní právo: jsou speciální normy o podnikatelských majetkových vztazích. Základním pramenem práva je obchodní zákoník Pracovní právo: je souhrn právních norem o pracovních vztazích a o vztazích, které s výkonem práce souvisejí- zákoník práce
4
Petr Průcha: Správní právo, 7. doplněné a aktualizované vydání, Masarykova univerzita a nakladatelství Doplňek, 2007, ISBN 978-80-7239-207-0
12
[Zadejte text.]
Rodinné právo: se snaží regulovat vztahy mezi manželi, rodiči a dětmi a některé jiné vztahy (náhradní rodinná péče). Soustřeďuje do sebe normy, které upravují některé otázky týkající se manželství, vyživovací povinnosti, rodičovské zodpovědnosti a ochrany dětí. Základním pramenem práva je Zákon o rodině (nově v novém občanském zákoníku) Právo sociálního zabezpečení: je speciálním odvětvím, které upravuje právní vztahy týkající se systému sociálního zabezpečení fyzických osob, které je organizované státem, nebo jinými subjekty veřejného práva. Patří sem celá oblast sociálních dávek, sociální pomoci a sociální péče. (bude upřesněno v dalších právních předpisech) Kromě zmíněných právních odvětví, existují ještě některá další např. právo finanční, právo životního prostředí, právo k nehmotným statkům a další odvětví, která zaujímají v klasifikaci též významné místo.
13
[Zadejte text.]
2
Sociální pracovník a uplatnění v sociální práci s klienty
právních
předpisů
Existuje řada povolání, jejichž hlavní náplni je pomáhat lidem (lékaři, zdravotní sestry, pedagogové, sociální pracovníci, pečovatelky, psychologové). Stejně jako jiná povolání, má každá z těchto profesí svou odbornost, tj. sumu vědomosti a dovednosti, které je třeba si pro výkon daného povolání osvojit.5 V těchto profesích najdeme ještě jeden prvek, který hraje podstatnou roli: lidský vztah mezi pomáhajícím profesionálem a jeho klientem. Každý sociální pracovník, ať už pracuje na jakékoliv pozici v oblasti sociální práce, musí vstupovat do různých vztahů se svými klienty: jako administrátor, facilitátor, aktivista ale také reflexivní odborník. Pracuje s různými cílovými skupinami klientů: s rodinou, s jednotlivci a skupinami klientů, s komunitou, s uživateli sociálních služeb, s lidmi sociálně znevýhodněnými, osobami se specifickými potřebami. Jednání sociálního pracovníka není jen regulováno pouze právními normami, které při své činnosti musí dodržovat, ale celu řadou norem mimoprávních. Mezi těmito normami, významné místo mají normy etické. Pro sociálního pracovníka je důležitý Etický kodex sociálního pracovníka. Právní normy by měly upravovat jen ty nejzávažnější vztahy, které se v životě lidské společnosti vyskytují, ale obecně by měly být respektovány obecné etické normy. Etické normy nebo obecná spravedlnost, na rozdíl od právních norem nejsou tak přesně vymezené. Proto se stává, že v procesu používání práva v sociální práci může dojit třeba jeho nesprávným výkladem k nespravedlnosti. To není mnohdy chybou samotné právní normy ale jejího špatného použití nebo výkladu. Etické normy nesmíme s právními zaměňovat. Které základní právní předpisy musí sociální pracovník znát, když vstupuje do vztahu s klientem:
2.1 Listina základních práv a svobod Základní listina práv a svobod (9. prosince 1948 v Paříži) určena pro členské státy OSN, měla 30 článků. Po roce 1989 vychází nová koncepce – Listina základních práv a svobod, ústavní zákon ČSFR. V r. 1992 schválena Předsednictvem ČNR jako součást Ústavního pořádku ČR. V Základní listině práv a svobod nacházíme (dále ZLPS)
5
Základní lidská práva a svobody
Politická práva
Hospodářská, sociální a kulturní práva
Práva národnostních a etnických menšin
K. Kopřiva: Lidský vztah jako součást profese, Portál 1997,ISBN 80-7178-429-X
14
[Zadejte text.]
Práva na soudní a jinou ochranu
Základní lidská práva charakterizují postavení občana a dalších fyzických osob ČR ve společnosti a vytvářejí tak základní právní rámec jeho práv a svobod. Jsou zaručeny všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry, náboženství, politického či jiného smyšlení, sociálního původu. Základní práva a svobody zakotvuje Listina základních práv a svobod. Zde patří: Právo na život: Lidský život požívá ochrany ještě před narozením a po narození nesmí být nikdo života zbaven. Právo na život- ochrana života koresponduje také s péčí o děti, v souladu s Úmluvou o právech dítěte, článkem 6 Úmluvy. Je zde návaznost na zákon o sociálně právní ochraně dětí ( 401/2012 Sb.), na zákon o sociálních službách a další. Nedotknutelnost osoby a jeho soukromí: Do obydlí člověka není dovoleno vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí. Právo na ochranu osobního soukromí je právem fyzické osoby rozhodnout podle vlastního uvážení zda, popř. v jakém rozsahu a jakým způsobem mají být skutečnosti jejich osobního soukromí zpřístupněny jiným subjektům a zároveň se bránit (vzepřít) proti neoprávněným zásahům do této sféry ze strany jiných osob6 . Jak dále uvedeno v nálezu Ústavního soudu, přílišné zúžení ochrany soukromí může narušit integritu vnitřní sféry, která je pro příznivý rozvoj osobnosti jedince nezbytná. Součásti soukromého života je i život zahrnující vztahy mezi ostatními příbuznými, rodinný život. Důvody vstupu do obydlí občana, upravují jednotlivé právní předpisy. V sociální oblasti se jedná o zákon o sociálně právní ochraně dětí (dále jen SPOD) kde se přímo uvádí důvody vstupu sociálního pracovníka do rodiny, v dalších právních předpisech, zákon o pomoci v hmotné nouzi o sociálních službách – některá sociální šetření jsou podmíněna návštěvou občana a to v případě poskytování dávek pomoci v hmotné nouzi, příspěvku na péči. Obdobně je tomu v zákoně o sociálních službách při poskytování pečovatelské služby. Obecně lze uvést, že důvodem vstupu do obydlí občana, ochranu jeho soukromí upravují právní předpisy, jejich obsahem je řešení situace klienta, jeho života a zdraví. Osobní svobody: Podle ústavního pořádku je osobní svoboda zaručená každé osobě od narození až do smrti. Pojem osobní svobody je velmi široký a zahrnuje nedotknutelnost vlastní osobní svobody a svobody pohybu a pobytu, svobody volby zaměstnání. Obsah práva na osobní svobodu má složku negativní – všeobecné zápovědní právo zásahu a složku pozitivní- právo užívací a dispoziční. Omezení práva je zákonem ustanoveno veřejnoprávním řádem. Např. zadržení osoby policejním orgánem, vazba, předvedení účastníků řízení (ve správním právu, 6
Nález ústavního soudu 517/1999
15
[Zadejte text.]
občanském), svědků, uložení ochranného léčení, vyslovení přípustnosti převzetí či držení v ústavním zařízení, nebo v zařízení zdravotnické péče. Které právní předpisy v oblasti sociální práce se k tomuto článku ZLPS vztahují:
Zákon č. 359/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů o SPOD, v návaznosti na zákon č. 218/2003 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o soudnictví ve věcech mládeže (ochranné léčení, odebrání dítěte z rodiny)
Zákon č. 135/2009 Sb., o domácím násilí
Ve správním řízení zákon č. 500/2004 Sb., (předvedeni účastníka řízení, zákon o hmotné nouzi, zákon o SPOD)
Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotnických službách
Zákon č. 129/2008 Sb., o výkonu zabezpečovací detence
Zákon č. 99/1963 občanský soudní řád
Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (§ 89, opatření omezující pohyb osob)
Ochrana proti nuceným pracím a službám: Zde ZLPS stanoví výjimky, pokud se jedná o ukládání prací ve vymezeném rozsahu dle ZLPS. Za nucenou práci lze považovat institut veřejné služby, kterou ústavní soud zrušil. Za nucenou práci či službu lze také považovat dětskou práci, která by byla v rozporu se zákonem o zaměstnanosti ( 435/2004) a zákonem o sociálně právní ochraně dětí. Další práva osobního charakteru:
Právo na lidskou důstojnost, osobní čest, dobrou pověst a jméno
Právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejněním či jiným zneužitím údajů o své osobě
Svoboda myšlení, svědomí, náboženského vyznáni, vědeckého bádání, umělecké tvorby
Lidská důstojnost má celou řadu jevů a situací. Souvisí s pojmem lidství, člověkem jako bytosti. Je spjatá s ostatními lidskými právy. Souvisí s prosazování práv a chráněných zájmů občana (zákon č. 108/2006 Sb. a další). Lidská důstojnost se prolíná celým naším právním řádem, pojem nacházíme v jednotlivých právních předpisech. Lidská důstojnost má další atributy jako útok, ponižování, nedůstojné zacházení s lidskou bytosti a další. Souvisí také s neoprávněným shromaždováním osobních a citlivých údajů o osobě. Tento článek ZLPS se prolíná celou sociální práci, pracovními aktivitami a činnostmi sociálního pracovníka na všech pozicích a to jak ve veřejné správě, tak v činnosti jiných organizaci, které se zabývají 16
[Zadejte text.]
člověkem jako lidskou bytosti. Požadavek respektování lidské důstojnosti v sociální práci vychází v první řadě z legislativy, je předmětem zájmů profesních komor (Etický kodex sociálních pracovníků, Mezinárodní etický kodex sociální práce). Princip ochrany lidské důstojnosti může se uplatňovat a naplňovat ve vztahu dvou osob: pomáhajícího a klienta. Lidská důstojnost je v singuláru a lidská práva v plurálu a konkretizují nezpochybnitelný význam lidské důstojnosti. S ochranou lidské důstojnosti se sociální pracovník setkává v zákoně o sociálních službách – standardy sociálních služeb a kvalita poskytované služby, dále v sociálně právní ochraně dětí, použití nevhodných výchovných postupů a snížení lidské důstojnosti dítěte, v přestupcích na úseku sociálně právní ochrany dětí, v zákoně o pomoci v hmotné nouzi v dalších právních předpisech v oblasti sociálního zabezpečení a při výkonu konkrétní sociální práce s klientem. Ochrana osobnosti je také upravena v občanském zákoníku. Osobnostní práva dělíme na všeobecná osobnostní práva, která naleží každé fyzické osobě už od narození a nemůžou být žádným způsobem odejmuty. Všeobecným osobnostním právem bude např. souhlas s uveřejnění fotografie dítěte ať už v tisku nebo jinak (souhlas zákonných zástupců, poručníka apod.), ale také na základě zákona ( 401/2012 Sb., o SPOD) pořizování snímků, nahrávek v rámci sociálního šetření. K právu na ochranu osobnosti se také vztahuje zákon o ochraně osobních údajů (101/2000 Sb.) Tento zákon se vztahuje na státní orgány, právnické, fyzické osoby, které zpracovávají osobní údaje, a upravuje nakládání s těmito údaji. Trestní zákon upravuje v souvislosti s ochranou osobních údajů trestný čin pomluvy (§183), podobně zákon o přestupcích (přestupky proti občanskému soužití), zákon č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeže v § 53 upravuje ochranu soukromí mladistvých a veřejnost řízení. Ochrany všeobecných osobních práv se lze domáhat soudní cestou, nebo žádat ochranu po orgánu státní správy. Lze se domáhat nepravdivosti výroku, nebo omluvy ale také peněžitá satisfakce nemajetkové újmy. V této souvislosti je nutno upozornit na další právní předpis, zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci. Zvláštní osobnostní práva nejsou spjatá s každou fyzickou osobou. Vznikají i na základě tvůrčí činnosti Politická práva: jsou zakotvena v čl. 17-23 ZLPS Svoboda projevu Je nejenom upravena v ZLPS, ale také v čl. 18. a 19. Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Tento článek 17 ZLPS je významný ve vztahu k dětem a navazuje na Úmluvu o právech dítěte čl. 13. Dítě má právo vyjádřit svůj názor ve věcech, které se dotýkají a to i proti vůli rodičů či jiných dospělých osob. Má také právo vyjadřovat se ve sdělovacích prostředcích či jiným způsobem, pokud to neodporuje zákonu. Může se také vyjádřit ke způsobu léčby, či provedení zdravotního zákroku.(zákon o zdravotnických službách). Toto právo je zakotveno jednak v zákoně o SPOD, v zákoně o rodině, v přestupkovém zákoně, v zákoně o zdravotních službách, ve správním řádu, je-li účastníkem řízení dítě. Obdobně to platí i o dospělých klientech sociálního pracovníka, 17
[Zadejte text.]
Právo sdružovací: Svoboda sdružovací je konkretizována v prováděcích zákonných normách, v zákoně č. 83/1990 Sb., zákoně č. 424/1991 Sb. Právním základem sdružení v režimu zákona č. 83/90 je registrace. Sdružení jako subjekty práva vznikají registraci u MV. Obsahem této svobody je právo svobodně se sdružovat ve spolcích, politických stranách a hnutích. Takto se můžou sdružovat občané ale také odborníci v dané oblasti. Známa je Liga lidských práv založená v r. 2002, která sdružuje psychology, právníky, sociální pracovníky. Organizace se věnuje ochraně Lidských práv cestou práva. Chrání především práva pacientů, dětí týraných, či jinak zneužívaných, ženy, na kterých bylo pácháno domácí násilí. Sdružení Liga lidských práv, bezplatně zastupuje tyto osoby v soudním řízení, mladistvé osoby v trestním řízení jako poškozené. Svoboda sdružovací také umožňuje zakládat dětské kolektivy, kluby, žákovské samosprávy, včetně dětského parlamentu, který funguje v mnoha městech naší republiky. Taktéž vytvářet občanské komunity světa dospělých, se kterými můžou sociální pracovníci spolupracovat. Právo shromažďovací Je upraveno v čl. 19 ZLPS. Obsahem tohoto práva je pokojně se shromažďovat. Právo shromažďovací slouží k projevení postojů, názorů, jako součást osobní svobody v režimu oznamovacím. Významnou úlohu při posuzování shromažďovacích práv má Evropský soud pro lidská práva, který dohlíží nad dodržováním zakotveného shromažďovacího práva. Porušovaní svobody sdružovací a shromažďovací je trestné podle trestního zákoníku. I tímto způsobem jsou zaručená politická práva. Právo petiční Je zaručeno v Ústavě a ZLPS a v mezinárodních smlouvách, kterými je ČR vázána. Petiční právo upravuje zákon č. 85/1990 Sb., o právu petičním. Petiční zákon ukládá státním orgánům povinnost upravit způsob přijímání, projednávání a vyřizování peticí jim adresovaných ve svých jednacích řádech nebo obdobných předpisech. Jednací řády nebo obdobné předpisy, které mají upravit problematiku petic, budou mít zpravidla povahu interních (vnitřních) předpisů státních orgánů. Povinnost stanovit pravidla pro přijímání a vyřizovaní petic je obsažena v § 102 odst. 2 písm. n), zákona č. 128/2000Sb., o obcích (obecní zřízení), v § 59 odst. 1 písm. h) zákona č. 129/2000Sb., o krajích (krajské zřízení) a v § 68 odst. 2 písm. e) zákona č. 131/2000Sb., o hlavním městě Praze. Ve všech citovaných případech se jedná o vyhrazenou pravomoc rady příslušného územního samosprávného celku. Vyhrazenou pravomoci se rozumí taková pravomoc, kterou si pro sebe nemůže vyhradit jiný orgán územního samosprávného celku, a kterou též nelze až na zákonné výjimky jinému 18
[Zadejte text.]
orgánu svěřit. Rovněž v případě územních samosprávných celků budou mít pravidla pro přijímání a vyřizování petic charakter vnitřního předpisu. Proces přijímání, projednávání a vyřizování petic je upraven komplexně petičním zákonem a jako takový jej nelze považovat za řízení, ve kterém by se rozhodovalo o právech a povinnostech jmenovitě určených osob. Nejedná se tedy o takové řízení, které by šlo připodobnit např. správními řízení (tím ovšem není vyloučena aplikace některých ustanovení zákona č. 500/04 Sb., správní řád.) Z práva podávat petici nevyplyne subjektivní právo na to, aby petici bylo obsahově vyhověno. Výsledkem vyřízení petice není žádné rozhodnutí orgánu veřejné moci, a proto její vyřízení není ani soudně přezkoumatelné (např. podáním správní žaloby podle §65 soudního řádu správního). Ve způsobu vyřízení petice nelze zřejmě shledat ani případný nezákonný zásah státu, proti kterému se lze domáhat ochrany soudu. Petent dále nemůže zabránit nečinnosti orgánu, kterému byla petice doručena. Případné porušení zákonných povinnosti při vyřizování petice (např. porušení stanovených pořádkových lhůt) může mít především důsledky politického charakteru (nelze však zároveň vyloučit např. vyvození pracovněprávní či obdobné odpovědnosti zaměstnanců orgánu veřejné moci, kteří se na vyřízení petice podíleli. Právo volební: je důležitým politickým právem občanů, je to právo podílet se na správě věci veřejných přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců. Právo volební je zaručeno v našem právním řádu mnoha předpisy.
Hospodářská, sociální a kulturní práva občanů ČR( čl. 26 -32) ZLPS
Právo na svobodnou volbu povolání, podnikání a další práva Každý se může rozhodnout, zda chce pracovat a jakou práci by chtěl vykonávat. Znamená to, že právo na práci je subjektivním právem každého občana, s možnosti uplatnění vlastních schopnosti v pracovním procesu. Má také význam pro uspokojení vlastních potřeb, zajištění prostředků k obživě. Právo na zaměstnání je důležitým nástrojem práva na práci. Pojem „každý“ dle citace ZLPS znamená, že toto právo má každá fyzická osoba, každá lidská bytost, bez zřetele na jejich právní vztah k ČR. Součásti je i právo na svobodnou změnu povolání a s tím spojená ochrana občanů- zaměstnanců, před možnými propuštěními. V Listině je počítáno se zvláštní ochranou v pracovních vztazích a pomoci při přípravě k povolání u mladistvých osob a zdravotně postižených. Mladiství požívají zvláštní ochrany, (upravené pracovní podmínky). Jedná se o významné sociální právo, aby mládež se zapojovala do pracovního procesu, aniž by to mělo vliv na zdraví a osobnostní vývoj jedince. V zákoně o SPOD (činnosti kurátora pro děti a mládež), také najdeme informaci o pomoci ze strany státu, při začleňování dětí z ústavních zařízení do přípravy na povolání, ve spolupráci s dalšími institucemi, v zákoně o zaměstnanosti (rekvalifikace), zákoník práce upravuje podmínky mladistvých při výkonu práce. Dle čl. 26 ZLPS může zákon stanovit odchylně 19
[Zadejte text.]
úpravu při zaměstnávání cizinců, (návaznost: živnostenský zákon, zákoník práce, zákon o zaměstnanosti, zákon o azylu)
Právo na zabezpečení Je základním sociálním právem. Právo sociálního zabezpečení tvoří soubor právních norem, upravuje povinnost občanů zabezpečit se pro budoucnost a způsoby přerozdělování mezi lidmi pro krytí jejích státem uznaných sociálních potřeb. Upravuje hmotné zabezpečení a služby, jež stát zabezpečuje, reguluje a poskytuje občanům, kteří v důsledku sociální události nemohou být výdělečně činnými (ústavní práva), upravuje pravidla pro povinnou a dobrovolnou sociální solidaritu mezi občany. Jakým způsobem stát občany zabezpečuje, stanoví příslušné zákony (zákon o pomoci v hmotné nouzi, zákon o důchodovém pojištění, nemocenském pojištění, právo na pomoc, která je nezbytná k zajištění základních životních podmínek (zákon o existenčním a životním minimu) Ochrana zdraví: Dle ZLPS každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají právo na bezplatnou zdravotní péči a zdravotní pomůcky. Právo na ochranu zdraví se také váže na Mezinárodní smlouvy, které ČR přijala a ratifikovala. Ochrana zdraví se promítá do těchto smluv: Úmluva o lidských právech a biomedicíně a dodatky protokolu k této Úmluvě o transplantaci a zákazu klonování. ( 96/2001, Sb. m. s., sdělení) Tato Úmluva byla přijatá v Oviedu a podepsána ve Štrasburku 24. 6. 1998, ratifikována 12. 6. 2001 a v platnost vešla 1. 10. 2001. Úmluva o právech dítěte se vztahuje k některým úsekům o poskytování zdravotnických služeb nezletilým pacientům (také najdeme v Úmluvě o biomedicíně). Evropská sociální charta mimo jiné také definuje právo na ochranu zdraví a právo na dostupnou lékařskou péči a ochranu. Evropská sociální charta byla přijatá dne 18. 10.1961 v Turíně, pro ČR vstoupila v platnost 3. 12.1999. Úmluva o závodních zdravotnických službách obsahuje závazky členských států při zajišťování zdravotní péče pro zaměstnance (ochrana proti nemocem a úrazům z povolání – jedním z úkolů Mezinárodní organizace práce). Text uveřejněn ve vyhlášce Ministerstva zahraničních věcí č. 145/1998 Sb. Ochrana rodiny. S tímto právem souvisí ochrana rodičovství, dětí, pomoc rodinám. Ochranu práv rodiny najdeme jednak v Úmluvě o právech dítěte, kde tato práva jsou podrobně rozpracována, dále v příslušných právních předpisech (zákon o rodině, o SPOD a v dalších procesních právních normách). Ochrana práv rodiny souvisí s transformací péče o ohrožené děti, náhradním rodičovstvím apod. Promítá se s také do Mezinárodních smluv, doporučení RE, kterými je ČR vázaná. (např. Evropská úmluva o právním postavení dětí narozených mimo manželství, Evropská úmluva o osvojení dětí, Směrnice o náhradní péči o děti a další) 20
[Zadejte text.]
Právo na vzdělání Mají dětí všech národnosti, náboženství a sociálních skupin, jakož i dětí postižené. Vzdělávání zajišťuje stát pomocí školských institucí. Právo na vzdělání je zaručeno Ústavou ČR ale i závazky vyplývajícími z mezinárodních úmluv, které ratifikovala ČR. Ve školském zákoně č. 561/04 Sb., je také upraveno vzdělávání cizinců. Povinná školní docházka se vztahuje nejen na dětí občanů ČR ale také na dětí občanů jiného členského státu a její rodinné příslušníky, cizince, kteří zde mají trvalý pobyt, dlouhodobý pobyt nebo víza na 90 dní, azylanty a žadatele o azyl (správní rozhodnutí). Právo na vzdělání je také zakotveno v Úmluvě o právech dítěte, a v dalších právních předpisech v souvislosti s jinými povinnostmi zákonných zástupci při péči o dítě (v zákoně o rodině -. §31 rodičovská zodpovědnost, v zákoně .č. 117/95 o státní sociální podpoře - nárok na sociální výhody rodičů dětí cizinců, zákon o důchodovém zabezpečení – vysvětluje pojem nezaopatřenost dítěte ve vztahu k sociálním nárokům, Boloňský proces – uznávání vzdělání na základních, středních a VŠ školách v jiných zemích apod.) Rovněž je definována rovnost přístupu ke vzdělávání dětí z různých znevýhodněných skupin (inkluzivní pedagogika). Práva národnostních a etnických menšin: Za národnostní menšinu je z hlediska legislativy „považováno společenství občanů ČR žijících na území současné ČR, kteří se odlišují od ostatních občanů zpravidla společným etnickým původem, jazykem, kulturou a tradicemi, tvoří početní menšinu obyvatelstva a zároveň projevují vůli být považování za národnostní menšinu za účelem společného úsilí o zachování a rozvoj vlastní svébytnosti, jazyka, kultury a zároveň za účelem vyjádření a ochrany zájmů jejich společenství. Druhé možné vymezení je z hlediska sociokulturního. Toto vydefinování je založeno na odlišnosti kulturních, resp. sociálních znaků dvou skupin, které spolu přicházejí do kontaktu, V tomto smyslu se pojem národnostní menšina překrývá s definicí etnické skupiny. Práva národnostních menšin a působnost státních institucí ve vztahu k nim vymezuje zákon č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin. Tento zákon je doplněn nařízením vlády č. 262/2005 Sb., které stanovuje podmínky a způsob poskytování dotaci ze státního rozpočtu na aktivity příslušníků národnostních menšin a na podporu integrace. Poradním a iniciativním orgánem vlády pro oblast národnostních menšin je Rada vlády pro národnostní menšiny. Občanům se zaručuje právo na vzdělání v jejich jazyce, vyjadřování se v mateřském jazyce při vyřizování úředních záležitosti (viz správní řád) Nabývání a pozbývání státního občanství ČR Upravuje zákon č. 40/1993 Sb. Co potřebuje k občanství vědět sociální pracovník? Osoby, které se narodily rodičům, kteří jsou občany ČR, nabývají státního občanství ČR. Občanství nabude i dítě, jehož otcovství je určeno a ke dni určení otcovství a rodič, otec je státním občanem ČR. Žádost o vydání osvědčení či potvrzení o státním občanství ČR může podat 21
[Zadejte text.]
fyzická osoba, o jejímž státním občanství se jedná, a to nejdříve dnem, kdy nabude zletilosti. Za dítě podává žádost jeho zákonný zástupce. Žádost může podat i jiná osoba, která prokáže právní zájem na zjištění státního občanství dotčené osoby, nebo orgán veřejné správy (viz SPOD). Žádost o vydání osvědčení či potvrzení o státním občanství ČR se podává u krajského úřadu, nebo u matričního úřadu ( 301/2000Sb.) Vydání osvědčení nebo potvrzení o státním občanství ČR se řídí shora citovaným zákonem a správním řádem (vydávání osvědčení). Je zapotřebí také vědět, že občanství lze za určitých podmínek nabyt i udělením. Udělení státního občanství činí MV na základě žádosti. Splnění povinnosti podmínky pro udělení občanství dítěti cizinci, lze prominout v případě, že dítě- cizinec, bylo osvojeno státním občanem ČR. Cizinci a uprchlíci: Ten kdo není občanem ČR (nemá státní občanství) je považován za cizince (zákon č. 326/1999Sb.) o pobytu cizinců na území ČR
2.2 Sociální práce s cílovými skupinami, základní právní předpisy a navazující Sociální práce prostřednictvím metod sociální práce a postupů řeší různé sociální události občanů. Abychom pochopili sociální událost, je zapotřebí některé pojmy vydefinovat. V sociální práci pracujeme s pojmem životní situace, které dělíme na přirozené- biologické (narození dítěte), sociální –( založení rodiny, vstup do zaměstnání) Životní situace nepřirozené: patogenní, biologické (nemoc) a sociální, chudoba, dezintegrace Sociální událost je životní událost, sociální změna, má ekonomické dopady a je zákonem definována. Sociální ochrana se posuzuje v rámci zákonných podmínek:
Ze zákona, např. pojištění
V úředním výkonu – rozhodnutí o přiznání dávky pomoci v hmotné nouzi
Smluvně – pracovní nebo pojistná smlouva
Právní důsledky sociální události: Bezprostředně: právo vzniká tím, že událost nastala Zprostředkovaně: aby právo vzniklo, musí nastat další událost (narození dítěte a zanechání výdělečné činnosti
22
[Zadejte text.]
V této souvislosti je zapotřebí odlišovat, právní a sociálně politickou terminologii. Z hlediska práva není sociální událost ničím jiným, než právní skutečnosti, která má vliv na vznik, změnu, či zánik právních vztahů sociálního práva. Z hlediska sociální politiky je pak sociální událostí každá taková životní situace jedince a jeho rodiny, která by mohla ohrozit stabilitu ve společnosti, pokud by nebyla ošetřena. Z hlediska sociální politiky není relevantní např. rodičovství jako takové, ale z něj plynoucí zvýšené životní náklady, snížená schopnost vydělené činnosti především na straně matky z důvodu péče o dítě. Stejně tak stáři jako takové není sociální události z hlediska sociální politiky. Tato musí řešit až úbytek příjmu z důvodu poklesu schopnosti výdělečné činnosti, zvýšenou potřebou zdravotní péče a sociálních služeb. Naproti tomu např. nezaměstnanost a chudoba jsou sociální události i z hlediska sociální politiky, neboť je třeba na ně bezprostředně reagovat, protože mají v sobě destruktivní vliv na jedince, jeho rodiny a celé společnosti. Sociální pracovnici řeší události různých cílových skupin, k tomu používají odpovídající nástroje a právní předpisy, bez kterých se v sociální práci neobejdou.
23
[Zadejte text.]
3
Rozdělení cílových skupin pro sociální práci 1. 1 Cílová skupina osob se zdravotním postižením nebo s duševním onemocněním, osoby pečující a osoby závislé na péči jiné osoby 2. Cílová skupina osob ohrožených sociálním vyloučením, bez přístřeší a materiálního zabezpečení 3. Cílová skupina obětí agrese, trestné činnosti a domácího násilí 4. Rodiny s dětmi
3.1 Osoby se zdravotním postižením nebo duševním onemocněním, osoby závislé na péči jiné osoby- základní právní předpisy Každý, kdo se chce podrobněji zabývat právy zdravotně postižených osob, musí si nejprve ujasnit, koho takto označit. V zásadě existuje několik možných způsobů, jak definici zdravotního postižení uchopit. Nejčastěji je zmiňován medicínský model a sociální model. Medicínský model vychází z toho, že postižení je individuální problém jednotlivce definovaný přímo samotným nedostatkem zdraví způsobeným nemocí, zraněním apod. Z toho vychází i způsob řešení, které je spatřováno především v medicínské rehabilitaci v širokém smyslu tohoto významu. Sociální model nabízí poněkud odlišný přístup. Chápe postižení ne jako individuální záležitost jedince, nýbrž jako produkt vztahů a souvislosti mezi jedincem a jeho okolím, ať už mají povahu fyzickou (např. špatná přístupnost budov) nebo sociální (např. odmítání ze strany společnosti). OSN uvádí svoji definici zdravotního postižení v aktuální Úmluvě o právech osob se zdravotním postižením z roku 2007, kde se uvádí že: „zdravotní postižení je koncept, který se vyvíjí a který je výsledkem vzájemného působení mezi osobami s postižením a bariérami v postojích a v prostředí, které brání jejich plnému a účinnému zapojení do společnosti, na rovnoprávném základě s ostatními „. 7
Listina základních práv a svobod 2/1993, čl. 29 Osoby zdravotně postižené mají právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky Osoby zdravotně postižené mají právo na zvláštní ochranu v pracovních vztazích a na pomoc při přípravě na povolání
7
10/2010 Sb., m.s.
24
[Zadejte text.]
Zákoník práce 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, stanoví povinnosti zaměstnavatele oznámit ukončení pracovního poměru s osobou se zdravotním postižením příslušnému úřadu práce. Dále stanoví povinnost zaměstnavatele upravit pracoviště, aby bylo vhodné pro osoby se zdravotním postižením, v případě potřeby zřídit chráněné pracovní místo, zajistit zaškolení a další vzdělávání těchto osob. Obecně stanoví povinnost zaměstnavatele zaměstnávat osoby se zdravotním postižením a vytvářet podmínky pro jejich zaměstnání. Zákon o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, stanoví povinnost zaměstnavatelům s více než 25 zaměstnanci zaměstnat nejméně 4% osob se zdravotním postižením z celkového počtu pracovníků. Zakotvená je
Zvýšená ochrana osob se zdravotním postižením
Úprava chráněného pracovního místa
Pracovní rehabilitace a rekvalifikace
Příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením
Zákon č. 561/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání – podle tohoto zákona mají žáci se zdravotním postižením právo na vzdělání, jehož obsah, formy a metody odpovídají jejich potřebám a možnostem. Zdravotně postižení žáci a studenti mají právo na bezplatné speciální učebnice, didaktické a kompenzační pomůcky. Sluchově postižení žáci a studenti mají právo na bezplatné vzdělávání pomoci znakové řeči. Zrakově postižení žáci a studenti mají právo na bezplatné vzdělávání pomoci Braillova písma. Dětí, žáci a studenti se zdravotním postižením mají právo na školy, třídy, oddělení či studijní skupiny s upravenými vzdělávacími programy, vyžaduje-li to povaha zdravotního postižení. Děti, žáci a studenti s těžkým mentálním postižením, více vadami a autisté, které není možné integrovat do běžných škol a nestačí ani vzdělávání v rámci upravených vzdělávacích programů, mají právo na vzdělávání ve speciálních školách. Asistent pedagoga pomáhá žákům se zdravotním postižením či znevýhodněním při přizpůsobování se školnímu prostředí a pedagogům při výchovné a vzdělávací činnosti. Vyhláška MŠTV č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných- konkretizuje: Formy speciálního vzdělávání žáků se zdravotním postižením
Typy speciálních tříd
Individuální vzdělávací plán
25
[Zadejte text.]
Činnost a postavení asistenta pedagoga
Zákon č. 155/1995 o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů, upravuje důchodové pojištění, soustavu důchodů a podmínky nutné k přiznání nároku na důchod. Důchodové pojištění je založeno na těchto principech:
Sociální solidarita
Průběžné financování
Systém poskytuje náhradu příjmu v případě stáří (starobní důchod), invalidity (invalidní důchod) a úmrtí živitele (vdovský, vdovecký a sirotčí důchod).
Systém je dávkově definovány- konstrukce výpočtu důchodu je dvousložková:první složku tvoří základní výměra, která je jednotná (stejná) pro všechny druhy důchodů
Druhou složku tvoří procentní výměra, jejíž výše je rozdílná podle délky doby pojištění a výši příjmu dosažených v rozhodném období před přiznáním důchodu.
S ohledem na sociální práci, zaměříme se na některé druhy důchodů. Sirotčí důchod je druh pozůstalostního důchodů, na který má nárok za podmínek stanovených zákonem nezaopatřené dítě, a to jak nezletilé, tak i zletilé. Sirotčí důchod se skládá ze základní procentní výměry. Základní výměra, je stejná pro všechny důchody, je 2270 Kč měsíčně. Výše procentní výměry sirotčího důchodu činí 40% procentní výměry starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, na který měl nebo by měl nárok zemřelý v době smrti. Žádost o sirotčí důchod podává: zákonný zástupce dítěte, které nedosáhlo zletilosti, nebo zletilé nezaopatřené dítě, popřípadě zákonný zástupce zletilého nezaopatřeného dítěte, pokud bylo zbaveno způsobilosti k právním úkonům nebo jeho způsobilost k právním úkonům byla omezena. Na sirotčí důchod má nárok nezaopatřené dítě, zemře-li rodič, osvojitel nebo osoby, která převzala dítě do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí soudu o svěření dítěte do výchovy nebo do společné výchovy manželů, jestliže rodič, nebo uvedená osoba byli poživateli starobního nebo invalidního důchodu, nebo ke dni smrti splnili podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod nebo podmínky nároku na starobní důchod anebo zemřeli následkem pracovního úrazu. Podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod se pro tyto účely považuje za splněnou, byla-li získána aspoň polovina potřebné doby pojištění. Osiřelé, nezaopatřené dítě má nárok na sirotčí důchod po každém z rodičů. Nárok na sirotčí důchod nevzniká po pěstounovi nebo jeho manželovi. Nárok na sirotčí důchod zaniká osvojením. Pokud oboustranně osiřelé dítě osvojí jen jedna osoba, zaniká nárok na ten sirotčí důchod, který náležel po osobě, kterou osvojitel nahradil. Dojde-li ke zrušení osvojení, vznikne nárok na sirotčí důchod znovu a to ve výši, v jaké by náležel, kdyby byl vyplácen ke dni zrušení osvojení.
26
[Zadejte text.]
Invalidní důchod, slouží pro ty, kteří ze zdravotních důvodů nemohou vykonávat své zaměstnání nebo podnikání. Stát na základě přiznání invalidního důchodu vyplácí potřebnou sociální dávku, která se nazývá invalidní důchod. Význam invalidního důchodu je takový, že zajistí člověka pro zbytek jeho života. Až do konce roku 2009 se užívaly termíny plný invalidní a částečně invalidní důchod. Od 1. ledna 2010 došlo k zásadní změně v posuzování nároků na invalidní důchody. Klíčová podmínka je, aby žadatel měl dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který může výt způsoben nemoci či úrazem. Definice plných a částečných nároků na invalidní důchody se stala časem nevyhovující, proto se začaly invalidní důchody dělit na tři stupně. Kdysi plná invalidita je podle nových podmínek invalidita třetího stupně. Částečná invalidita se dělí do prvního a druhého stupně a to následovně: U Invalidity druhého stupně musí být pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti nejméně o 50%. Invalidita prvního stupně znamená, že pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti byla méně než 50%. Definice invalidita byla změněna od r. 2010 místo plné či částečné invalidity se používají tří stupně, podle kterých se vypočítává invalidní důchod. Ony stupně se vypočítávají na základě závažnosti onemocnění. Na základě posudku od praktického lékaře a patřičného odborného lékaře rozhoduje nejneméně tříčlenné grémium lékařů v rámci příslušné Okresní správy sociálního zabezpečení. Oproti ČSSZ, který vypočítává výši všech důchodů, podřízené správy sociálního zabezpečení provádějí posudkovou činnost na jejímž základě je stanoven stupeň invalidity. Invalidita 1 stupně: - invalidní důchod 1. stupně je takový stav, kdy pracovní schopnosti poklesnou nejméně o 35 % avšak nejvíce o 49 % Invalidita 2. stupně: dojde-li k poklesu pracovní schopnosti, která je zaviněná dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, o 50%, nejvíce však 69%, jde o invaliditu 2. stupně. Invalidita 3. stupně, invaliditu 3 stupně získá každý, kdo má pokles pracovní schopnosti o 70% a více. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách ve znění pozdějších předpisů. Hlavním posláním zákona je chránit práva a oprávněné zájmy lidí, kteří jsou oslabení v jejich prosazování, a to z různých důvodů jako je věk, zdravotní postižení, nedostatečně podnětné sociální prostředí, krizová životní situace a mnoho dalších příčin. Zákon také vytváří právní rámec pro nesčetné množství vztahů mezi lidmi a institucemi v případech, kdy je nezbytné zabezpečit podporu a pomoc lidem, kteří se ocitnou v nepříznivé sociální situaci. Zákon vymezuje vedle práv a povinnosti jednotlivců také práva a povinnosti obcí, krajů, státu a samozřejmě také poskytovatelů sociálních služeb. V zákoně je také upravena oblast týkající se podmínek výkonu sociální práce, a to ve všech společenských systémech, kde sociální pracovníci působí. Zákon o sociálních službách definuje jednotlivé druhy služeb dle cílových skupin. Pro osoby se zdravotním postižením můžeme vyjmenovat některé z nich: sociální poradenství a odborné poradenství, průvodcovské a předčitatelské služby, podpora samostatného bydlení, odlehčovací služby, raná péče, tlumočnické služby denní a týdenní 27
[Zadejte text.]
centra, pobytová zařízení pro osoby se zdravotním postižením a další. Součásti zákona je také jedná z dávek a to příspěvek na péči. Příspěvek na péči je pravidelná opakující se dávka poskytována dle zákona o sociálních službách. Příspěvek na péči se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby a je určen na úhradu za pomoc, která je osobě se zdravotním postižením poskytována rodinným příslušníkem, osobou blízkou, jinou osobou nebo registrovaným poskytovatelem sociálních služeb. Táto dávka je nárokem osoby závislé. Závislost se posuzuje ve 4 stupních závislosti a to u osob do 18 let věku a u osob starších 18 let věku. Výše příspěvku je odvislá od stupně závislosti na pomoci jiné fyzické osoby z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem pro účely zákona o sociálních službách se rozumí nepříznivý zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než 1 rok, a který omezuje duševní, smyslové nebo fyzické schopnosti a má vliv na péči o vlastní osobu a soběstačnost. O příspěvku rozhodují kontaktní pracoviště Úřadu práce ČR. Kontaktní pracoviště Úřadu práce ČR vydávají rozhodnutí na základě vypracovaného zdravotního posudku Lékařskou posudkovou službou ČSSZ, podkladem pro vypracování zdravotního posudku jsou aktuální lékařské zprávy a písemný záznam ze sociálního šetření. Dále byl zaveden institut Asistenta sociální péče. Podle zákona o sociálních službách platí, že zdravotní způsobilost se posuzuje podle § 29, odst. 1 písm. e), zákona o sociálních službách. Jedná se o jinou než blízkou osobu (např. soused), která není registrovaným poskytovatelem sociálních služeb. Asistent sociální péče je povinen s osobou, která poskytuje pomoc, uzavřít formální písemnou smlouvu o poskytnutí pomoci. Úhradu za poskytnutou pomoc hradí asistentu sociální péče závislá osoba ze svého příspěvku na péči. Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře ve znění pozdějších předpisů, upravuje systém dávek a podmínek pro jejich přiznání. Součásti dávek státní sociální podpory je rodičovský příspěvek, přídavek na dítě, příspěvek na bydlení, porodné. Rodiče zdravotně postiženého dítěte mohou kromě příspěvku na péči také pobírat i rodičovský příspěvek, tedy obě dávky současně. Ze systému státní sociální podpory jsou také poskytovány dávky pěstounské péče: příspěvek na úhradu potřeb dítěte, odměna pěstouna, příspěvek při převzetí dítěte, příspěvek na zakoupení osobního motorového vozidla a příspěvek při ukončení pěstounské péče. Pokud se jedná o příspěvek na úhradu potřeb dítěte, ten může být navýšen v případě, že dítě je osobou závislou na péči jiné osoby (podle stupně závislosti). Totéž platí o navýšení odměny pěstouna, pokud pečuje alespoň o 1 dítě, které je osobou závislou na pomoci jiné osoby ve II. III. a IV. stupni závislosti, a odměně pěstouna na přechodnou dobu Dle zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, lze vyčlenit dávku na individuální pomůcku a na mobilitu. Příspěvek na mobilitu- jedná se o opakovanou a nárokovou dávku, která je poskytována osobám starším jednoho roku, které nejsou schopny zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace, opakovaně se v kalendářním roce dopravují nebo jsou dopravovány, a nejsou jim poskytovány sociální 28
[Zadejte text.]
služby podle zákona č. 108/2006 Sb., v domově pro seniory, v domově pro osoby se zdravotním postižením. Táto, dávka sloučila dřívější dávky a to příspěvek na individuální dopravu a příspěvek na provoz motorového vozidla. Z důvodu zvláštního zřetele, příspěvek na mobilitu může být přiznán i osobě, které jsou poskytovány výše uvedené pobytové služby. V tomto případě, poskytnutí příspěvku na mobilitu není nárokové a žádosti budou hodnoceny individuálně, a to na základě skutečných cest osoby se zdravotním postižením. Další dávkou je příspěvek na zvláštní pomůcku. Jedná se o jednorázovou a nárokovou dávku, která je určena osobám s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí, těžkým sluchovým nebo těžkým zrakovým postižením nebo těžkým mentálním postižením. Do této skupiny patří i příspěvek na pořízení motorového vozidla. Mimořádné výhody, které plynou osobám se zdravotním postižením z držení průkazu TP, ZTP, ZTP/P zůstávají nadále v platnosti, nejdéle však do 31. 12. 2015 Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů. „Tento zákon upravuje zdravotní služby a podmínky jejich poskytování a s tím spojený výkon státní správy, druhy a formy zdravotní péče, práva a povinnosti pacientů a osob pacientům blízkých, poskytovatelů zdravotních služeb, zdravotnických pracovníků, jiných odborných pracovníků a dalších osob v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb, podmínky hodnocení kvality a bezpečí zdravotních služeb, další činnosti související s poskytováním zdravotních služeb a zapracovává příslušné předpisy Evropské unie“. Zákon dále obsahuje definice mnoha pojmů, jako jsou“ zdravotní služby“, „ zdravotní péče“, „hospitalizace“, pacient je definován např. jako fyzická osoba, které jsou poskytovány zdravotní služby. Dále upravuje „ postavení pacienta a jiných osob v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb“. Zákon pamatuje na pacienty se smyslovým postižením či s vážnými komunikačními obtížemi, způsobenými zdravotním stavem a zakotvuje jejich právo na volbu dorozumívacích prostředků dle jejich potřeb, a to včetně práva dorozumívání pomoci tlumočení jiné osoby. Dle § 30 odst. 3 citovaného zákona „ pacient se smyslovým nebo tělesným postižením, který využívá psa se speciálním výcvikem, má právo s ohledem na svůj aktuální zdravotní stav na doprovod a přítomnost psa u sebe ve zdravotnickém zařízení, a to způsobem stanoveným vnitřním řádem tak, aby nebyla porušována práva ostatních pacientů, nestanoví-li jiný právní předpis jinak. Psem se speciálním výcvikem se pro potřeby věty první rozumí vodicí pes nebo asistenční pes“ Zákon č. 111/2006Sb., o pomoci v hmotné nouzi ve znění pozdějších předpisů, vymezuje situace spojené s nedostatečným zabezpečením základní obživy, bydlení a mimořádnými událostmi. Napomáhá k řešení některých nárazových životních, jde v zásadě o stav, kdy osoba či rodina nemá dostatečné příjmy a její celkové sociální a majetkové poměry neumožňují uspokojení základních životních potřeb na úrovni ještě přijatelné pro společnost. Zákon ,definuje kdy osoba není v hmotné nouzi, ani neprojevuje snahu zvýšit si příjem, není v pracovním či obdobném vztahu a další. Dávkami, kterými se řeší pomoc v hmotné nouzi, 29
[Zadejte text.]
jsou: příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc. O dávkách pomoci v hmotné nouzi rozhodují a vyplácejí je příslušné krajské pobočky Úřadu práce ČR. Mimořádná okamžitá pomoc je poskytována osobám, které se ocitnou v situacích, které je nutno bezodkladně řešit. Zákon stanoví tyto situace: osobě hrozí vážná újma na zdraví a nejsou plněný podmínky pro poskytnutí opakovaných dávek, a osoba je postižená mimořádnou, vážnou události (živelné pohromy), nedostatkem prostředků pro jednorázový výdaj (poplatek za vystavení duplikátu osobních dokladů), nutnost nákupu předmětu dlouhodobé spotřeby, nedostatek prostředků souvisejících s nezaopatřeným dítětem v souvislosti s výkonem sociálně právní ochrany dětí, ohrožení sociálním vyloučením (osoby vracející se z vězení, DD, pěstounské péče) Systém opatrovnictví v ČR. Opatrovnictví definuje občanský zákoník v § 26 až 30. Zákonným zástupcem osoby zbavené nebo omezené ve způsobilosti k právním úkonům je soudem ustanovený opatrovník. Opatrovnictví nad osobami omezenými nebo zbavenými způsobilosti k právním úkonům můžeme rozlišovat také podle toho, jestli je opatrovníkem blízká osoba (člen rodiny), přítel nebo právnická osoba, jejíž je člověk členem, nebo je jím soudem ustanovený orgán veřejné správy. Osoba, která má vykonávat opatrovnictví musí s tím souhlasit a musí složit do rukou předsedy soudu slib. Opatrovnictví není sociální službou ve smyslu zákona 108/2006 Sb., o sociálních službách a opatrovníkovi tedy nepřísluší za poskytování služby odměna. Teoreticky je možné, aby opatrovník pobíral příspěvek na péči podle § 7 zákona o sociálních službách.8 Nemůže-li být opatrovníkem ustanovena některé z výše uvedených osob, soud ustanoví opatrovníkem orgán místní správy (tzv. veřejného opatrovníka). Orgánem místní správy se myslí město, obec, jako právnická osoba, ne městský (obecní) úřad. Orgán místní správy pak určí, který z jeho zaměstnanců bude funkci opatrovníka konkrétní osoby vykonávat. Souhlas veřejného opatrovníka s opatrovnictvím není nutný, protože výkon veřejného opatrovnictví je povinností místní správy (§27 občanského zákoníku) Řízení o zbavení způsobilosti k právním úkonům upravuje § 186 občanského soudního řádu Způsobilost k právům a povinnostem – právní subjektivita- vzniká u každého lidského jedince narozením a zaniká smrti. Této způsobilosti k právům a povinnostem nemůže být lidský jedinec žádným způsobem zbaven ani mu nemůže být omezená. Ustanovení § 10 občanského zákoníku stanoví, že soud zbaví fyzickou osobu způsobilosti k právním úkonům, jestliže není schopná pro duševní poruchu, která není jen přechodná, činit právní úkony. Úprava řízení o způsobilosti k právním úkonům je upravena v § 186 OSŘ a následujících. Řízení o zbavení, omezení nebo vrácení způsobilosti k právním úkonům může být zahájeno na návrh, ale i bez návrhu. Soud může zahájit řízení bez návrhu, jakmile se dozví, že v obvodě jeho působnosti je 8
Marečková J., Matiaško M: Člověk s duševním postižením a jeho právní jednání, Linde 2010, ISBN 978-807201-801-7
30
[Zadejte text.]
osoba, u které je důvodné podezření z duševní poruchy, nebo nadměrného požívání alkoholických i omamných látek a jedů. Účastníkem řízení je navrhovatel (navrhovatelem může být i osoba, která žádá zbavení, omezení nebo navrácení své způsobilosti k právním úkonům) a osoba, o jejíž způsobilosti se rozhoduje, zastoupená opatrovníkem, který je ustanoven na základě § 187 odst. 1 OSŘ. Pro toto řízení platí, že soud je povinen vždy vyšetřovaného osobně vyslechnout. Soud je povinen vyslechnout o zdravotním stavu vyšetřovaného vždy znalce. Na návrh znalce může soud nařídit, aby vyšetřovaný byl po dobu nejvýše 3 měsíců vyšetřován ve zdravotnickém zařízení, jestliže je to nezbytně třeba k vyšetření zdravotního stavu. Ani tento posudek však nemůže nahradit další zjištění a soud by tak měl přistoupit k objasnění osobních a rodinných poměrů vyšetřovaného (např. chování vyšetřovaného v každodenním životě, hospodaření s finančními prostředky apod.)- návaznost na sociální práci, sociální šetření, pokud se jedná o rodiče dítěte – sociální šetření OSPOD. V rozhodnutí o omezení způsobilosti k právním úkonům je vymezen rozsah tohoto omezení. Vydaný rozsudek soud zruší, jestliže se později ukáže, že pro zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům nebyly podmínky. Ke zrušení rozsudku může dojit jak na návrh tak vez návrhu. Kdo může být opatrovníkem – viz předchozí kapitola Důležitý je také § 191a) OSŘ, řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče. Ústav vykonávající zdravotnickou péči, ve kterém jsou umisťovány osoby z důvodu uvedených ve zvláštním předpise (zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, ale také zákon č. 140/1961 Sb., TZ a také zákon č. 129/2008 Sb., detenční řízení), je povinen oznámit (§ 191b) do 24 hodin soudu, převzetí každého kdo v něm byl umístěn bez písemného souhlasu. (k prostudování následující §§ OSŘ.) Pozor: souhlas opatrovníka osoby zbavené nebo omezené ve způsobilosti k právním úkonům nenahrazuje souhlas umístěného
3.2 Osoby ohrožené sociálním vyloučením, bez přístřeší, majetkově nezabezpečené. Sociální vyloučení je jev, se kterým se setkáváme stále častěji, objevuje se v řadě měst, obcí. Osobami sociálně vyloučenými můžou být skupiny, jednotlivci, kteří jsou z různých důvodů zbavení přístupu ke zdrojům nezbytným k uspokojování základních sociálních, životních, ekonomických potřeb. Nejčastěji se jedná o osoby dlouhodobě nezaměstnané, závislé na sociálních dávkách, žijících v prostorově vyloučených lokalitách části obce, s nízkými kvalifikačními předpoklady, se zdravotními problémy, zadlužené.
31
[Zadejte text.]
V sociálně vyloučených lokalitách terénní sociální práce je jednou z metod sociální práce, která je zaměřena na pomoc lidem nacházejících se v nepříznivé životní situaci nebo lidem žijícím v sociálně vyloučených lokalitách. Terénní sociální práce je poskytována prostřednictvím terénních programů podle § 69 zákona o sociálních službách. Sociální službou se podle § 3a) citovaného zákona se rozumí činnost nebo soubor činnosti zajišťujících pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení. Důležitým znakem terénních programů je jejich poskytování v přirozeném sociálním prostředí, které vymezuje § 3d) zákona o sociálních službách Jaké právní předpisy se vztahují k řešení situace těchto exkludovaných občanů
Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisu
Vyhláška č. 519/2004 o rekvalifikaci uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání a o rekvalifikaci zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 117/1995 o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 359/1999Sb., ve znění 401/2012 Sb., o sociálně právní ochraně dětí
Zákon č. 155/1995 o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, ve znění pozdějších předpisů
Občanský zákoník č. 40/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů
Zákon o obcích č. 128/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 257/2000 Sb. o PMS, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 248/2000Sb., o podpoře regionálního rozvoje
Co řeší zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu ve znění pozdějších předpisů Životní minimum je minimální společensky uznaná hranice peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních potřeb. Existenční minimum stanoví minimální hranici 32
[Zadejte text.]
peněžních příjmů, která se považuje za nezbytnou k zajištění výživy a ostatních základních potřeb na úrovní umožňující přežití. Existenční minimum nelze použit u nezaopatřeného dítěte, poživatele starobního důchodu, u osoby invalidní ve třetím stupni a u osoby starší 68 let. Hlavní využití životního a existenčního minima je v zákoně o hmotné nouzi. Životní minimum plní rozhodující úlohu při posuzování hmotné nouze i jako sociálně – ochranná veličina. Životní a existenční minimum je také využíváno v zákoně o státní sociální podpoře, při zjišťování nároku na dávky, které zabezpečují adresnou pomoc občanům, pomoc rodinám s dětmi ve stanovených sociálních situacích. Další využití životního minima je např. v soudní praxi pro stanovení alimentačních povinnosti, v případě exekucí pro nezabavitelné peněžní částky. Životní minimum ani existenční minimum nezahrnuje nezbytné náklady na bydlení. Ochrana v oblasti bydlení je řešena v rámci systému státní sociální podpory poskytováním příspěvku na bydlení a v systému pomoci v hmotné nouzi doplatkem na bydlení. Zákon také specifikuje osoby společně posuzované a započitatelné příjmy. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách Osobám sociálně vyloučeným dle citovaného zákona lze nabídnout služby: sociální poradenství, potřebné informace přispívající k řešení jejich situace. Využití azylových zařízení osobám se ztrátou bydlení, ubytování, pomoc při zajištění bydlení, výchovné a vzdělávací a aktivizační činnosti. Domy na půl cesty, které poskytují pobytové služby na přechodnou dobu pro osoby do 26 let věku, které po dosažení zletilosti opouštějí školská zařízení pro výkon ústavní výhovy nebo ochranné výchovy, nízkoprahová denní centra, která poskytují ambulantní služby pro osoby bez přístřeší, noclehárny poskytují ambulantní služby osobám bez přístřeší, které mají zájem o využití hygienického zařízení a přenocování. Služby můžou poskytovat obce a kraje, nestání neziskové organizace Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi Z uvedeného systému dávek lze poskytovat příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení, a mimořádnou okamžitou pomoc. Podmínky poskytování dávek upravuje zákon
Zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, ve znění pozdějších předpisů Tento zákon upravuje řešení úpadku a hrozícího úpadku soudním řízením, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem, nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu uspokojení dlužníkových věřitelů. Zákon je velmi obsáhlý a řeší i oblast podnikatelské sféry jako dlužníků. Pro sociální práci je důležitá ta část zákona, která pojednává o způsobech oddlužení fyzických osob, osobním bankrotem. Informace můžou sociální pracovníci využit v rámci poradenských služeb při práci s klientem. Oddlužení (osobní bankrot) je způsob řešení úpadku, kdy jsou dlužníkovy dluhy sjednoceny, zajištění věřitele jsou uspokojení zcela, nezajištění do jimi schválené výše a zbytek dluhu 33
[Zadejte text.]
může být dlužníkovi odpuštěn. Tento institut preferuje sociální účel před ekonomickým, má umožnit dlužníkovi nový životní start. Oddlužení je řešením pro ty dlužníky, kteří se do úpadku nedostali v důsledku své podnikatelské činnosti, ale činnosti běžné (provoz domácnosti apod.) Návrh a povolení oddlužení podává vždy a jen dlužník sám současně s insolvenčním návrhem. V návrhu musí uvést označení dlužníka a osob oprávněných za něho jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících 5 letech, údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky. K oddlužení je nutno doložit: seznam majetku a závazků, označení nezajištěných věřitelů, kteří souhlasí s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší, než 30% jejich pohledávky a uvede nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitele s dlužníkem dohodli. Dlužník začíná splácet dle splátkového kalendáře a to k cílové částce 30% z výše pohledávek. Tato částka je minimum. Po dobu trvání účinku schválení oddlužení, plněním splátkového kalendáře, dlužník je povinen vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost, v případě, že je nezaměstnaný o získání příjmu usilovat. Po 5 letech, kdy dlužník splní řádně a včas všechny své povinnosti, které mu byly soudem uloženy, se řízení o oddlužení ukončí. Poté je dlužník oprávněn podat návrh soudu na osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení. Dlužníkovi jsou smazaný všechny dluhy z minulosti až do okamžiku schválení oddlužení. Zákon o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů Práva a povinnosti nezaměstnaných jsou upravena citovaným zákonem o zaměstnanosti. Tento zákon vytváří legislativní podmínky pro snižování nezaměstnanosti, rozšiřuje nástroje aktivní politiky nezaměstnanosti (rekvalifikace, investiční pobídky, vytváření společenský účelných pracovních míst). Zákon definuje právo na zaměstnání jako právo fyzické osoby, která chce a může pracovat a o práci se uchází, na zprostředkování zaměstnání, uchazeč se může obrátit na příslušný úřad práce s žádosti o zajištění rekvalifikace, dále zákon specifikuje podporu v nezaměstnanosti a podporu při rekvalifikaci. V § 4 je garantování rovného zacházení a zákaz diskriminace při uplatňování práva na zaměstnání, dále specifikuje práva a povinnosti uchazečů o zaměstnání, úřady práce podhájí zpracovat individuální plánu (akční plán) za účelem zvýšení možnosti získat zaměstnání. Zaměstnání můžou také zprostředkovávat Agentury práce. Pozornost je věnována osobám mladistvým a dlouhodobě nezaměstnaným. Úřady práce poskytují odborné služby a poradenství v oblasti hledání zaměstnání. Občanský zákoník č. 40/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů Cílová skupina sociálně vyloučených nejčastěji má problémy s bydlením a to hned z několika důvodu. Buď vlastní vinou přišli o bydlení (neplacení nájmu), nebo bydlí různě, bez základního dokumentu, kterým je nájemní smlouva, případně z jiných důvodů. Nájemní smlouva k bytu je smluvním typem, uzavřít platnou nájemní smlouvu lze za podmínek předepsaných zákonem (kdo je pronajimatel a kdo nájemce, cena nájmu, příslušenství k bytu, doba nájmu.) Nájemní smlouva musí být uzavřená písemně. Pronajimatel také může 34
[Zadejte text.]
požadovat kauci před uzavřením nájemní smlouvy. Kauce slouží k úhradě případných pohledávek na nájemném. Jak vyplývá z § 685odst. 3 OZ, nájem bytu je chráněn. Ochrana nájemce se projevuje například v tom, že pronajimatel může vypovědět nájem bytu jen z důvodu výslovně stanovených v zákoně, v některých případech pouze se soudním přivolením. Základní povinnosti nájemce je platit nájemné a úhrady za služby spojené s užíváním bytu (plyn, elektřina, voda apod.). Nájemné se platí v termínech stanovených pronajimatelem. Pokud nájemník nezaplatí včas je v prodlení, za co mu hrozí penále – poplatky z prodlení, pokud je nezaplatí i po upozornění pronajimatele, může hrozit výpověď z nájmu. Důvody vypovědí z nájmu, kromě neplacení nájemného jsou i jiné. Jaké je postavení obce. Podle § 35 odst. 2 zákona č. 128/2000 sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, obec v samostatné působnosti ve svém územním obvodu pečuje v souladu s místními předpoklady a s místními zvyklostmi o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a uspokojovaní potřeb svých občanů. Mezi potřebami, které zákon uvádí, je potřeba bydlení na prvním místě. Což je logické, neboť bezdomovectví je v životě člověka těžko zvratitelným stavem. Zákon o státní sociální podpoře má speciální dávku pro doplnění úhrady bydlení příspěvek na bydlení, zákon o pomoci v hmotné nouzi, doplatek na bydlení.Pokud občan řádně bydlení neplatí lze ustanovit zvláštního příjemce pro tento druh dávky a dávka může být posílána přímo pronajimateli bytu.
3.3 Osoby ohrožené rizikovým způsobem života - základní právní předpisy
Základní listina práv a svobod
Úmluva o právech dítěte
Zákon č. 359/1999 Sb., ve znění 401/2012 Sb., o sociálně právní ochraně dětí
Zákon č. 117/2006 o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 111/2006 o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 109/2002 ve znění 333/2011 o ústavní a ochranné výchově ve školských zařízeních
Zákon č., 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholem a jinými toxikomaniemi
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů
35
[Zadejte text.]
Zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 135/2006 o domácím násilí
Zákon č. 237/2008 Sb., o Policii ČR (institut vykázání)
Zákon č. 200/2000Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 94/1963 o rodině, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 169/1999Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 129/2008 o výkonu zabezpečovací detence, ve znění pozdějších předpisů
Vybraná ustanovení Občanského zákoníku a Občanského soudního řádu
Charakteristiky zákonů vztahující se k cílové skupině klientů Zákon č. 135/2006 Sb., na ochranu před domácím násilím Právní rámec problematiky domácího násilí zakotvuje tři pilíře pomoci ( PČR, Intervenční centra, Justici) a je tvořen těmito zákony: Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách ve znění pozdějších předpisů, upravuje také zřizování a provoz intervenčních center. IC centra jsou poradenská zařízení pro osoby ohrožené domácím násilím. Jejich úkolem je provádět kontrolu dodržování povinností uložených násilné osobě policií, v rámci vykázání a poskytnout následnou pomoc ohrožené osobě. Pomoc má především formu psychologickou, sociální a právní Zákon č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím. Jeho podstatou je možnost zásahu státu do vztahu dvou osob, a to v jejich společném obydlí, pokud je jedná osoba druhou ohrožena. Tím zákonem je institut vykázání. Zákon č.273/2008 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů. Zákon upravuje oprávnění policisty rozhodnout o vykázání ze společného obydlí, zákazu vstupu do něj a zákazu navazování kontaktu s osobou ohroženou. Policie představuje prvotní a jediný zásah státu do vztahu, v němž aktuálně dochází k domácímu násilí9. Vykázání násilné osoby ze společného bytu nebo domu je novým institutem upraveným v § 21a až 21d zákona o Policii ČR. 9
Čírtková L. Domácí násilí. Kriminalistika ( on- line). 2006 č. 3
36
[Zadejte text.]
Vykázání je správněprávní opatření, nikoliv trestněprávní sankci. Při realizaci vykázání násilné osoby může dojit k zásahu do jejich ústavně zaručených práv a svobod10, zejména práva na nedotknutelnost obydlí, a svobody pohybu. O vykázání rozhodné na místě policie (čl. 3 Závazného pokynu policejního prezidenta č. 179/2006 , kterým se stanoví postup příslušníků Policie ČR v případech domácího násilí, diagnostická metoda SARA.) V praxi rozlišujeme dvě situace vykázání: první- násilná osoba je při zásahu policie na místě, tudíž může být vydáno rozhodnutí o vykázání ze společného obydlí nabývající účinnosti poté, co bylo násilné osobě prokazatelně sděleno. Druhá situace, kdy násilná osoba není při zásahu na místě přítomná a proto nelze rozhodnutí o vykázání vydat. Vydal lze pouze rozhodnutí o zákazu vstupu násilné osoby do společného obydlí, které nabývá účinnosti v okamžiku, kdy se o něm násilná osoba dozví. Doba vykázání je zákonem stanovena na 10 dnů. Tuto dobu není možné nijak zkrátit, a to ani se souhlasem ohrožené osoby. Je možné ji prodloužit, pokud ohrožená osoba podá během vykázání návrh na vydání předběžného opatření podle § 76b OSŘ. O tomto návrhu rozhodne soud v rámci občanskoprávního řízení, lhůta vykázáním se prodlužuje až do vydání pravomocného rozhodnutí soudu o tomto návrhu
Předběžné opatření ve věcech domácího násilí11
Domácím násilím je zejména fyzické, psychické či sexuální násilí, k němuž dochází mezi blízkými osobami. O domácí násilí se jedná vždy, jsou-li přítomny následující znaky: opakování, dlouhodobost, eskalace, jasné a nezpochybnitelné rozdělení rolí, neveřejnost. Zákonem č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím, byl zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"), obohacen o § 76b "Uložení předběžného opatření ve věcech domácího násilí", v dalších ustanoveních byl doplněn - to vše za účelem řešení jevu označovaného jako domácí násilí. Podle § 75c občanského soudního řádu bude předběžné opatření nařízeno, jsou-li splněny podmínky § 76b občanského soudního řádu, tj. v případě, kdy jednáním účastníka, proti kterému návrh směřuje, je vážně ohrožen život, zdraví, svoboda nebo lidská důstojnost navrhovatele. Dospěje-li soud na základě skutečností popsaných v návrhu (doložených zpravidla lékařskými zprávami či záznamy policie) k závěru, že hrozí útok proti životu, zdraví, svobodě nebo lidské důstojnosti, návrhu vyhoví. Uložit lze různá opatření Soud může násilné osobě uložit, aby dočasně opustila společné obydlí i jeho bezprostřední okolí, pokud se zde zdržuje, nebo aby do něj nevstupovala, a to ať už se zde zdržuje, nebo již byla vykázána rozhodnutím policie či se zde nezdržuje z jiného důvodu. Soudy postupují dvěma způsoby - buď ve výroku rozhodnutí uvedou jen"bezprostřední okolí", 10 11
Dudík T. Nové přístupy k řešení problematiky domácího násilí v ČR: Právo a rodina 2004 Pravniradce.ihned.cz/c1-33542030-predbezne-opatreni-ve-vecech-d…
37
[Zadejte text.]
nebo "bezprostřední okolí - tj. ve vzdálenosti 100 (50, 80) metrů od společného obydlí". Tato praxe kopíruje praxi policie, která při vykázání specifikuje bezprostřední okolí vymezením vzdálenosti od společného obydlí v metrech. Protože však většina návrhů a poté i rozhodnutí obsahuje také výrok, kterým se násilné osobě zakazuje setkávání s ohroženou osobou a navazování kontaktů s ní, není specifikace bezprostředního okolí tak důležitá, jak by se mohlo na první pohled zdát. Násilné osobě je možné uložit, aby se zdržela setkávání s navrhovatelem a navazování kontaktů s ním, i když ohrožená a násilná osoba nemají společné obydlí. Jde o případy, kdy násilná osoba ohroženou osobu vyhledává a obtěžuje svou přítomností, sleduje ji, případně napadá nejen v soukromí. Z plnění povinností uložených předběžným opatřením soud stanoví, s přihlédnutím k oprávněným zájmům násilné osoby, výjimky. Děje se tak tehdy, jsou-li účastníky řízení rodiče nezletilých dětí a soudem je upraven styk otce s těmito dětmi za přítomnosti matky nebo probíhá-li řízení o rozvod a účastníci se tak musejí setkat na jednání soudu. OBDOBNÉ POSTUPY JAKO U "BĚŽNÉHO" PŘEDBĚŽNÉHO OPATŘENÍ O předběžném opatření podle § 76b občanského soudního řádu, stejně jako u ostatních předběžných opatření, soud rozhoduje bezodkladně (zde nejpozději do 48 hodin od podání návrhu), bez slyšení účastníků, bez jednání, přičemž podkladem pro jeho rozhodnutí nejsou výsledky dokazování (§ 75c odst. 3). Všechny okolnosti, které jsou významné pro rozhodnutí o předběžném opatření, by se měly podávat z návrhu a připojených listin. Specificky je třeba řešit situaci nezletilého dítěte, které je policistou vykázáno ze společného obydlí jako osoby, jež se dopouští domácího násilí na ostatních osobách obývající společné obydlí s vykázaným dítětem (např. rodiče, manžel nebo druh rodiče, prarodiče, pěstouni apod.) Zákon o Polici ČR nevylučuje, aby institut vykázání byl použit vůči nezletilému dítěti jako pachateli domácího násilí. V případě vykázání nezletilého dítěte ze společného obydlí se nelze spokojit s tím, že policista poskytne vykázanému dítěti informace o možnostech ubytování jako u dospělých vykázaných pachatelů o možnostech ubytování jako u dospělých vykázaných pachatelů domácího násilí. V takových případech je nezbytné, aby v návaznosti na provedené vykázání bylo vždy zajištěno umístění vykázaného dítěte v jiném vhodném prostředí, ať už u vhodné dospělé fyzické osoby (u druhého rodiče, který nežije s dítětem ve společné domácnosti, u jiné osoby blízké dítěti), nebo v zařízení pro péči o děti (zpravidla Diagnostický ústav, Středisko výchovné péče. Policista musí za účelem zajištění dalšího umístění nezletilého dítěte bezodkladně kontaktovat pracovníky OSPOD. Podle konkrétní situace zprostředkuje tento orgán svěření vykázaného dítěte do péče vhodné fyzické osoby nebo zařízení, a to buď dobrovolnou cestou, nebo na základě předběžného opatření soudu. Do doby než bude provedeno umístění vykázaného dítěte do náhradní péče zařízení nebo fyzické osoby, by mělo být dítě zajištěno zasahujícím orgánem Policie ČR podle § 26 zákona o polici ČR. 38
[Zadejte text.]
Zákon č- 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, trestní zákoník, také upravuje trestní postih projevů domácího násilí, upravuje trestní postih projevů nebezpečného pronásledování tzv. stalking. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád mj. upravuje předběžné opatření ve vztahu k řešení domácího násilí Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, upravuje v § 6 písm. g) postavení dětí, které jsou ohrožovány násilím mezi rodiči nebo jinými osobami odpovědnými za jejich výchovu, popřípadě násilím mezi dalšími fyzickými osobami. Zákon rovněž upravuje oznamovací povinnosti. Zákon č. 89/2012 Sb., (nový občanský zákoník), má v § 751 a následujících zvláštní ustanovení proti domácímu násilí. Zákon č. 94/1963 Sb. o rodině, ve znění pozdějších předpisů. Odvětví rodinného práva tvoří právní normy, které upravují manželství, vztahy mezi rodiči a dětmi a mezi dalšími příbuznými, vztahy při náhradní výchově dětí a při jejich sociálně právní ochraně. Účelem těchto právních norem je ochrana manželství, mateřství, rodiny a zájmů dětí. Právním základem rodinného života je zásada solidarity, podle které jsou členové rodiny povinní vzájemně si pomáhat a podle svých schopností a možností, usilovat o zvyšování hmotné a kulturní úrovně rodiny. Rodinné vztahy sice patří do oblasti soukromého práva, ale státní orgány do nich mohou zasahovat za účelem ochrany zájmů nezletilých dětí. Účastníci rodinných vztahů většinou nemohou se svými právy a povinnostmi volně nakládat, nemohou se jich vzdát, nebo je převádět na jiné osoby. Rodinné majetkové vztahy jsou upraveny jednak normami rodinného práva (vyživovací povinnosti), jednak normami občanského práva (společné jmění manželů) Zákon č. 359/1999 Sb., ve znění zákona č. 401/2012 Sb., o sociálně právní ochraně děti Sociálně právní ochrana dětí je odvětvím veřejného práva, vychází ze ZLPS, Úmluvy o právech dítěte, která byla přijatá 20. 11.1989. Předním hlediskem poskytování sociálně právní ochrany je podle zákona nejlepší zájem a blaho dítěte. Zákony související se zákonem o sociálně právní ochraně dětí -
zákon č. 94/1963 Sb. o rodině, ve znění pozdějších předpisů
-
zákon č. 359/1999Sb. ve znění 401/2012 Sb. o SPOD
-
zákon č. 109/2002 Sb., ve znění 333/2012 Sb., o výkonu ústavní nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních
39
[Zadejte text.]
-
zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládež ve znění pozdějších předpisů
-
Úmluva o právech dítěte
Co je vlastně sociálně právní ochrana dětí? Zjednodušeně se dá říci, že SPOD se zaměřuje na ty dětí a rodiny, kde je nějaký problém. Problém oznámí sama rodina, škola, lékař, policie, nebo někdo z okolí rodiny. SPOD se poskytuje všem dětem bez rozdílu, bez jakékoliv diskriminace Sociálně právní ochrana se poskytuje bezplatně všem dětem do 18 let. Dále SPOD specifikuje pojem dítě: nezletilá osoba, která má právo požádat OSPOD, státní orgány, pověřené osoby, školu a další zařízení uvedená v zákoně při ochraně svého života a dalších svých práv. Dítě, které je schopno formulovat své názory, má právo pro účely SPOD, tyto názory svobodně vyjadřovat. Při své činnosti bere OSPOD v úvahu přání dítěte a potřeby dítěte, s přihlédnutím k jeho věku a vývoji. Stát je odpovědný za ochranu dětí před tělesným nebo duševním násilím, stát ale nenahrazuje povinnost a odpovědnost rodičů, nezasahuje do jejich postavení, do rodičovské zodpovědnosti, nejsou-li práva nebo vývoj dítěte ohroženy. SPOD zajišťují: krajské úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působnosti, ministerstvo, Úřad práce ČR- krajské pobočky, Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí. Dále SPOD se zabývá systémem náhradní výchovy a náhradní rodinné výchovy. Pokud se Dítě ocitne bez jakékoliv péče nebo je vážně ohrožen jeho příznivý vývoj nebo život, podává orgán SPOD návrh k soudu na vydání předběžného opatření( § 76a ) podle občanského soudního řádu: -
návrh na svěření dítěte do péče jiné osoby
-
do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc
-
do zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy
-
do předpěstounské péče na přechodnou dobu
Nově zákon upravuje způsob vyhodnocování ohroženého dítěte a zpracování individuálního plánu ohroženého dítěte. Rovněž upravuje opatření na ochranu dětí (rozšiřuje druhy výchovných opatření), rozhodovací činnost SPOD v oblasti náhradní rodinné péče, zároveň upravuje dohody o výkonu pěstounské péče, rozšiřuje součinnost pověřených osob k výkonu SPOD. Samostatně je upravena péče o děti vyžadující zvláštní pozornost, sociální kuratela. Zákon rovněž upravuje činnosti orgánu SPOD ve vztahu k cizině, dále povinnosti a úkoly pověřených osob na úseku sociálně právní ochrany dětí. Vyhláška č. 473/2012 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o SPOD upravuje způsob vyhodnocování ohroženého dítěte, zpracování individuální plánu péče o dítě, obsah a rozsah odborné přípravy fyzických osob vhodných stát se osvojitelem nebo pěstounem 40
[Zadejte text.]
k přijetí dítěte do rodiny. Důležité jsou standardy kvality při poskytování sociálně právní ochrany dětí a standardy pro výkon pověřených osob n na úseku SPOD. Zákon č. 109/2002 Sb., ve znění zákona 333/2012 Sb., o výkonu ústavní nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních Upravuje -
činnost středisek výchovné péče, ambulantních, pobytových, internátních, diagnostickou činnost dětí s výchovnými problémy, služby střediska výchovné péče, činnosti diagnostických ústavů, práva a povinnosti ředitelů ústavních zařízení, úhrady za pobyt v ústavním zařízení, součinnost a postupy ústavního zařízení a orgánu SPOD, důvody zřizování ústavních zařízení., počty dětí v ústavních zařízeních. Nově zpracovávání individuálního plánu dítěte, ve spolupráci s orgánem sociálně právní ochrany dětí, dále podmínky pobytu dítěte mimo ústavní zařízení- opět ve spolupráci s SPOD
Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů Pro osoby mladší 18 let, které se dopustily trestného činu, platí zvláštní režim. Ten je upraven v zákoně č. 218/2003 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon rozlišuje mezi mladistvými (osobami které dosáhly věku 15 let, ale ještě nedovršily 18 rok věku), a dětmi mladšími 15 let. Za mladistvého považuje zákon toho, kdo v době spáchání provinění dovršil 15 rok věku a nepřekročil 18 rok věku. Trestní činy mladistvých se nazývají provinění, za které by měl být mladistvý stihán, popř. odsouzen, musí toto provinění vykazovat míru závažnosti vyšší než malou. Mladistvý musí mít vždy obhájce, a to až do doby, než dosáhne 18 let věku. Do vazby jej lze vzít pouze ve výjimečných případech. V trestním řízení ve věcech mladistvých musejí všechny zúčastněné osoby dodržovat pravidla ochrany osobních údajů mladistvých, mohou být zveřejňovány takové informace, které nemohou vést k odhalení totožnosti mladistvého. Všechny zúčastněné orgány (policejní orgány, soudci, státní zástupci, úředníci probační a mediační služby, sociální pracovníci, musejí mít zvláštní průpravu pro zacházení s mládeží. Podle zákona projednávají trestní věci mladistvých soudy pro mládež. V praxi to neznamená, že by byly vytvořeny nové soudní orgány, ale trestní kauzy mladistvých řeší specializovaní soudci obecných soudů. Je-li mladistvý soudem shledán vinným, neukládá se mu trest ale tzv. opatření. Zákon zná tři druhy opatření: výchovná opatření, ochranná opatření a trestní opatření. Výchovnými opatřeními jsou:
Dohled probačního úředník
Probační program
41
[Zadejte text.]
Výchovné povinnosti
Výchovná omezení
Napomenutí s výstrahou
Ochrannými opatřeními jsou:
Ochranné léčení (psychiatrické, protialkoholní, protitoxikomanické)
Zabezpečovací detence (je to vlastně ochranné léčení, které ale je vykonáváno v uzavřeném zařízení, spravovaném vězeňskou službou)
Zabraní věci nebo jiné majetkové hodnoty (týká se věci, které byly získány trestním činem, nebo věci, které ohrožují jeho bezpečnost, či věci, které náleží mladistvému, kterého nelze odsoudit, nebo u něhož bylo upuštěno od uložení opatření)
Ochranná výchova ukládá se v případech, kdy o výchovu mladistvého není dostatečně postaráno, dosavadní výchova byla zanedbávána.
Trestní opatření:- druhy trestních opatření
Obecně prospěšné práce, horní hranice je poloviční oproti trestu obecně prospěšných prací ukládaných dospělým pachatelům, musí se přihlédnout k možnostem mladistvého a jeho poměrům
Domácí vězení – ukládá se mladistvým za stejných podmínek jako dospělým pachatelům
Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Mladistvému může být tento trest uložen nejdéle na dobu 5 let.
Peněžité opatření lze uložit jen tehdy, je-li mladistvý výdělečně činný nebo to umožňují jeho majetkové poměry
Peněžité opatření s podmíněným odkladem výkonu- je to vlastně pohrůžka peněžitým opatřením. Mladistvému se stanoví zkušební doba. Pokud v ní nepovede řádný život, bude muset peněžité opatření zaplatit
Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, lze uložit, jedná-li se o věc, která byla použitá ke spáchání provinění nebo k tomu byla určena, nebo o věc získanou proviněním, či ji získal za věc získanou proviněním
Zákaz činnosti, uloženy zákaz nesmí být na překážku přípravě na povolání mladistvého a nesmí být delší než 5 let 42
[Zadejte text.]
Vyhoštění lze uložit jen cizincům, kteří v ČR nemají rodinu a nemají ani azyl
Odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu (podmíněné odsouzení)
Odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu s dohledem
Odnětí svobody nepodmíněně lze uložit jen tehdy, kdy by žádná jiná opatření nevedla k dosažení účelu zákona, tj. k nápravě mladistvého. Oproti dospělým obviněným se trestní sazby snižují na polovinu, přičemž dolní hranice nesmi přesáhnout jeden tok a horní hranice 5 let odnětí svobody. Pouze v případech, kdy by dospělému pachateli mohl být uložen výjimečný trest, může být opatření odnětí svobody uloženo mladistvému až na 10 let. Toto trestní opatření se vykonává odděleně od dospělých odsouzených ve zvláštních věznicích pro mladistvé nebo alespoň ve zvláštním oddělení věznice
Řízení ve věcech dětí do 15 let Dětí do 15 let nejsou trestně odpovědné, tj., nemohou být stíhány za spáchání trestného činu (§ 25 zákona č. 40/2009 Sb.). Pokud se dopustí jednání, které jinak nese znaky trestného činu, koná se řízení podle občanského soudního řádu (tedy nikoliv podle trestního řádu). V tomto řízení musí mít dítě opatrovníka (zpravidla je jim advokát). Pokud soud neupustí od uložení opatření, může dítěti uložit: -
dohled probačního úředníka
-
zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu ve středisku výchovné péče
-
ochrannou výchovu
3.4 Trestní právo, stručná charakteristika a předpisy navazující Odvětví trestního práva je souhrn právních norem o trestání fyzických osob za závažná provinění - trestné činy, proti chráněným společenským a individuálním zájmům. Toto právní odvětví je pojmenováno podle trestu, jak se nazývají sankce postihující pachatele trestných činů. Trestní právo patří do oblasti veřejného práva, dělí se na právo hmotné a procesní. Trestní právo hmotné popisuje znaky trestných činů a za jejich spáchání určuje tresty a ochranná opatření. Trestní řízení je zákonem stanoveny postup orgánů činných v trestním řízení( soud, státní zástupce, policejní orgán, pramen § 12, odst.2. z. č. 141/61 ve znění pozdějších předpisů – trestní řád), a dalších osob zúčastněných na trestním řízení, jehož úkolem je zjistit, zda byl spáchán trestný čin, zjistit pachatele a uložit mu odpovídající trest či ochranné opatření. Některá ustanovení, např. zásady řízení, nalezneme v Ústavě a ZLPS. Hlavním pramenem trestního práva hmotného je zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Provinění méně závažná než trestné činy se nazývají přestupky. Přestupky neprojednávají 43
[Zadejte text.]
soudy, ale obce, orgány policie ČR (dopravní přestupky) a jiné orgány státní správy. Právní normy o přestupcích a jejich trestání patří do odvětví správního práva. Hlavním pramenem trestního práva správního je zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Mimo trestní řád lze jistou dílčí úpravu trestního práva procesního nalézt ještě v těchto zákonech: -
zákon č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby
-
zákon č. 209/1997 o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti
-
zákon č. 257/2000Sb. o PMS
Proč jsou tyto navazující zákony pro sociální pracovníky důležité. V § 25 zákona č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby najdeme podmínky výkonu vazby pro mladistvé a v § 26 zvláštní ustanovení týkající mladistvých, jejich umisťování do cel, práva mladistvých ve vazbě a úkoly sociálně právní ochrany dětí, navštěvovat mladistvé, hovořit s nimi bez přítomnosti třetí osoby. Mladistvému, který má plnit školní docházku, věznice zabezpečuje její plnění. Zde je také návaznost na zákon o SPOD (sociální kuratela). Dále § 26a) hovoří o zajištění výkonu ochranné nebo ústavní výchovy( opět návaznost na zákon o SPOD.)
Odškodnění oběti trestného činu – zákon č. 209/1997 Sb. Kategorie oprávněných osob se nekryje s pojmem poškozeného v trestním řízení. Za oběť trestného činu je považován pouze ten, komu vznikla škoda na zdraví a pozůstaly po oběti, která v důsledku trestného činu zemřela. Takovým pozůstalým je dále pouze ten kdo je rodičem oběti, manželem, dítětem a současně v době smrti žil ve společné domácnosti nebo byl povinen poskytovat výživu. Žádost o odškodnění se podává k Ministerstvu spravedlnosti. Příklad: dopravní nehoda pod vlivem alkoholu, otec jako živitel rodiny zemřel, byť nehodu nezpůsobil ani nezapříčinil a měl vyživovací povinnost k dětem Probační a mediační služba (dále jen „PMS ČR“) zřízená zákonem č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě. Probační a mediační služba v rozsahu stanoveném tímto nebo zvláštním zákonem, provádí úkony probace a mediace ve věcech projednávaných v trestním řízení. Zákon o Probační a mediační službě službě se váže k základním trestně právním předpisům, kterými jsou zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „trestní zákon“) a zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“). PMS vytváří podmínky k tomu, aby věc mohla být ve vhodných případech projednána v některém ze zvláštních druhů trestního řízení. PMS vykonává dohled nad chováním obviněného, ve sledování a kontrole chování odsouzeného v průběhu zkušební doby v případech, kdy bylo rozhodnuto o podmínečném propuštění 44
[Zadejte text.]
odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody, dále pomáhá odstraňovat následky trestného činu poškozeným a dalším osobám dotčených trestným činem. Zákon navazuje na činnost orgánu sociálně právní ochrany 359/1999 Sb., na zákon č. 218/2003 Sb., zákon 135/2006 Sb., o domácím násilí a další Sociální pracovnici by měli být obeznámení se základními pojmy TZ a TŘ a správně je používat. Pachatel trestného činu je ten, kdo svým jednáním naplnit znaky skutkové podstaty trestného činu nebo jeho pokusu či přípravy, je-li trestná. Pojem „pachatel“ používá trestní právo hmotné – trestní zákon. Trestní právo procesní – trestní řád tento pojem nemůže použit a to z důvodu postupu procesu řízení, jednotlivých fázi řízení. Podezřelý, pojem, který se používá ve zkráceném přípravném řízení (od prvního výslechu) až do podání návrhu soudu na potrestání. S tímto pojmem se často setkává kurátor pro mládež. Obviněný je pojem, který patří do stádia přípravného řízení. Osoba, proti které bylo zahájeno trestní stíhání a bylo jí sděleno obvinění Obžalovaným je osoba obviněná v okamžiku nařízení hlavního líčení soudem a zůstává jim až do jeho skončení (právní moc odsuzujícího rozsudku, nebo zprošťujícího rozsudku Odsouzeným se stává obviněný (obžalovaný) nabytím právní moci rozsudku Kolizní opatrovník dle trestního řádu, § 45, odst. 2, TŘ Kolizní opatrovník v trestním řízení musí být dítěti ustanoven v případě, že v tomto řízení je dítě poškozenou osobou. Poškozený může vykonávat svá práva v trestním řízení buď osobně, nebo v některých případech prostřednictvím jiné osoby – zákonného zástupce, opatrovníka nebo zmocněnce. Je-li poškozená osoba zbavena způsobilosti k právním úkonům, nebo je-li její způsobilost omezena, vykonává její práva zákonný zástupce. Za nezletilou osobu vykonává práva poškozeného v trestním řízení zákonný zástupce, neboť tato osoba v něm nemá způsobilost k právním úkonům. Zákonným zástupcem nezletilého může být rodič, opatrovník, poručník či osvojitel. Poškozený může vykonávat svá práva v trestním řízení buď: V případech, v nichž zákonný zástupce poškozeného nemůže vykonávat svá práva a je nebezpečí z prodlení, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce (§4 odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů) ustanoví k výkonu práv poškozeného opatrovníka. Rozhodnutí o ustanovení opatrovníka dopadá na případy, kdy jsou zákonní zástupci poškozeného např. dlouhodobě hospitalizování, nebo dlouhodobě v cizině, dále i na případy kolize mezi zákonnými zástupci a poškozeným. O ustanovení opatrovníka rozhoduje soud a v přípravném řízení státní zástupce. Proti usnesení o ustanovení opatrovníka je přípustná stížnost, která nemá odkladný účinek. Opatrovníkovi, pokud je jim
45
[Zadejte text.]
obecní úřad obce s rozšířenou působnosti, orgán sociálně právní ochrany dětí, pak z opatrovnictví vyplývá povinnost uplatnit práva poškozeného dle § 43 trestního řádu. Adhezní řízení- uplatnění náhrady škody za dítě Pokud dítěti bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková, morální nebo jiná škoda, je v souladu s § 43 odst. 1 zákona č. 141/1966 Sb., poškozeným a má právo, aby jeho zákonný zástupce či opatrovník uplatňoval za něj práva poškozeného dle příslušných ustanovení trestního řádu. Na rozdíl od ustanovení opatrovníka dle § 37 ZR, ustanovení opatrovníka dle trestního řádu je institutem trestního řízení a opatrovník je oprávněn zastupovat dítě pouze v konkrétním trestním řízení. Naplnilo-li jednání trestně odpovědné osoby skutkovou podstatu trestného činu (např. týrání, zneužívání), v probíhajícím řízení má dítě postavení poškozeného, neboť uvedeným jednáním mu bylo ublíženo na zdraví, nebo způsobená morální či jiná ujma. Poškozený je procesní stranou ve smyslu § 12 odst. 6 TŘ a má právo uplatňovat trestním řádem deklarována práva. Nezletilé dítě uplatňuje svá práva prostřednictvím svého zákonného zástupce či opatrovníka. Poškozený má v trestním řízení zejména následující práva: -
Právo na náhradu škody, která mu byla způsobena trestným činem a je oprávněn podat návrh, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému nahradit tuto škodu. Návrh je třeba učinit nejpozději u hlavního líčení, před zahájením dokazování a musí z něj být patrné, z jakých důvodů a v jaké výši se nárok na náhradu škody uplatňuje. Rozsah a způsob náhrady škody se řídí předpisy občanského práva hmotného, dle zákona 40/1964 Sb., a zákona č. 65/1965 zákoníku práce (např. při zaměstnávání osob mladistvých, odpovědnost zaměstnavatele, pracovní úraz apod.). Oprávněná osoba uplatňuje nárok vůči určité osobě, a pokud je obviněných osob více, návrh poškozeného musí směřovat ke každému obviněnému. Je třeba, aby z návrhu byl patrný důvod a výše uplatňovaného nároku na náhradu škody. Soud nemůže rozhodnout o výši náhrady škody jinak, než je uvedeno v návrhu. Bylo-li o nároku poškozeného rozhodnuto v občanskoprávním či jiném řízení, nelze podat návrh na rozhodnutí v adhezním řízení. Poškozeného je třeba rovněž poučit o jeho právech a o podstatě institutu narovnání dle § 309 a násl. TŘ a také dle zákona č. 209/1997, § 14 o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti. U poškozeného nezletilého dítěte, přisuzuje soud uplatněný nárok dítěti, avšak konkrétní výplata plnění je určená do rukou zákonného zástupce (u dětí ohrožených, opatrovníkovi) Rozhodování o nárocích poškozeného v adhezním řízení je významnou součásti trestního řízení. Adhezní řízení není samostatným řízením, ale je vtěleno jako neoddělitelná část do trestního řízení. Je zřejmé, že pro uplatnění náhrady škody, musí být vyjádření odborníků. Dalším nárokem poškozeného podle občanského zákoníku je odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, které upravuje vyhláška MZ č. 440/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Lékař podávající posudek ohodnotí poškození na 46
[Zadejte text.]
zdraví počtem bodů podle sazeb stanovených v tomto předpise. Opatrovník – obecní úřad obce s rozšířenou působnosti, může také požádat formou návrhu, aby vyšetřovatel přibral pro vyčíslení výše škody způsobené trestním činem soudního znalce, o čemž dle § 105 odst. 1 TŘ rozhodné orgán činný v trestním řízení a v řízení před soudem předseda senátu, a to za předpokladu, že k objasnění skutečnosti důležitých pro trestní řízení je třeba odborných znalosti.
3.5 Občanský soudní řád – Zákon č. 99/1963Sb., - obecná charakteristika Občanské soudní řízení je postup soudu v součinnosti spravedlivé ochrany práv a oprávněných zájmů účastníků. zejména ustanovení o pravomoci a příslušnosti soudů, o průběhu a ukončení řízení, o opravných prostředcích proti o výkonu soudního rozhodnutí.
s účastníky řízení za účelem Občanský soudní řád obsahuje účastnících řízení, o zahájení, rozsudkům a usnesením soudů,
Která ustanovení OSŘ jsou důležitá pro sociální pracovníky: Ustanovení § 76 – předběžné opatření - předběžným opatřením může být účastníku uloženo zejména, aby platil výživné v nezbytné míře, odevzdal dítě do péče druhého z rodičů nebo do péče toho, koho označí soud. § 76a) odst. 1 – souvisí s činnosti orgánu SPOD, použije se v případě, že se ocitlo nezletilé dítě bez jakékoliv péče nebo jsou-li jeho život nebo příznivý vývoj vážně ohroženy nebo narušeny, předseda senátu předběžným opatřením nařídí, aby bylo na nezbytně nutnou dobu umístěno ve vhodném prostředí, které v usnesení označí. Soud může předběžným opatřením nařídit rovněž svěření dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu podle zákona o SPOD. Předběžné opatření podle odstavce 1 citovaného § trvá po dobu jednoho měsíce od jeho vykonatelnosti, a s výjimkou předběžného prodloužení opatření o svěření dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu, u něhož po uplynutí doby 3 měsíců od vykonatelnosti předběžného opatření může být, nebude-li mít soud podklady pro rozhodnutí ve věci, trvání předběžného opatření prodlouženo. Bylo-li před uplynutím této doby zahájeno řízení ve věci samé, může soud předběžné opatření podle odstavce 1 opakovaně prodloužit o jeden měsíc tak, aby celková doba trvání předběžného opatření nepřesáhla šest měsíců. Návrh na předběžné opatření dle § 76a OSŘ, podává soudu orgán sociálně právní ochrany dětí. Občanský soudní řád rovněž upravuje řízení opatrovnické ve věci nezletilých dětí. Toto řízení je řízením nesporným. Nesporné řízení je vedle řízení sporného, druhou základní formou občanského soudního řízení. Podstatným znakem je, že proti sobě nestojí žalobce a žalovaný, účastnící řízení nemají postavení vzájemných odpůrců. V nesporném řízení nejde 47
[Zadejte text.]
o vyřešení sporu, ale o to aby soud svým rozhodnutím upravil poměry účastníků zpravidla do budoucna. V nesporném řízení se projednávají věci, na jejichž úpravě má výrazný zájem společnost. Proto se zpravidla účastníci řízení nemohou dohodnout na jejich řešení mimosoudně, nýbrž se musí obrátit na soud. Péče soudu o nezletilé je souhrnný název pro řízení ve věci nezletilých dětí a je nesporným řízením. Nesporné řízení ve věci péče o nezletilé je osvobozené od soudních poplatků, může být zahájeno na návrh i bez návrhu, věcně příslušný je soud okresní, místně příslušný (§88) je soud, v jehož obvodu má nezletilý na základě dohody rodičů nebo rozhodnutí soudu své bydliště. Soud může přenést svou příslušnost k jednání (v zájmu nezletilého), účastníkem řízení jsou zákonní zástupci, pokud nemůžou v řízení dítě zastupovat, soud ustanoví dítěti opatrovníka. Dle čl. 9 Evropské úmluvy o výkonu práv dětí č. 54/2001 Sb. m. s., jsou z důvodu konfliktu zájmů osoby, mající rodičovskou zodpovědnost, vyloučeny ze zastupování dítěte a soudní orgán má pravomoc ustanovit dítěti pro toto řízení zvláštního zástupce. Toto ustanovení koresponduje s § 37 zákona o rodině č. 94/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který uvádí v odst. 1, že žádný z rodičů nemůže zastoupit své dítě, jde-li o právní úkony ve věcech, při nichž by mohlo dojit ke středu zájmů mezi rodičem a dítětem nebo ke střetu zájmů týchž rodičů. Pro tyto případy se dle odst. 2 citovaného zákona ustanoví dítěti opatrovník – obecní úřad obcí s rozšířenou podobnosti – orgán sociálně právní ochrany dětí. Rovněž zákon č. 99/1963 Sb., OSŘ uvádí v § 32 odst. 2, že zástupcem účastníka nemůže být ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného. Soud sleduje provádění přijatých opatření a hodnotí jejích účinnost, ze zákona musí vyřizovat podněty, o vhodnosti a účelnosti navržených opatření soud zjišťuje názor orgánu sociálně právní ochrany dětí. Nesporné řízení se týká řízení o styku s rodičem, prarodičem, sourozenci (úprava styku), řízení o navrácení dítěte, řízení ve věcech rodičovské zodpovědnosti, řízení ve věcech o ustanovení poručníka, řízení ve věcech schválení právního úkonu nezletilého, řízení o záležitostech, na nichž se rodiče nemohou dohodnout, řízení ve věcech rodičovské zodpovědnosti, řízení o nařízení, prodloužení, zrušení ústavní výchovy. Oblast nesporného řízení péče soudu o nezletilé upravují § 176 a následující, dále §192 a následující OSŘ. Nutno ještě upozornit na § 251 odst. 1 – nařízení a provedení výkonu rozhodnutí o výchově nezletilých dětí. Způsob výkonu rozhodnutí se používá zejména v situacích kdy soud rozhodl, u koho má být dítě případně se rodiče dohodli. Výkon rozhodnutí řeší situace, kdy druhý rodič dítě nevrátí, případně dítě unesl. Způsobem výkonu rozhodnutí je ukládání pokud, a to i opakovaně. Soud nařídí výkon rozhodnutí uložením pokut proti tomu, kdo neplní dobrovolně soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu o výchově nezletilých dětí, po případě o úpravě styku s ním, anebo rozhodnutí o navrácení dítěte. Soud může také požádat příslušný orgán SPOD, aby vedl povinného k dobrovolnému plnění soudního rozhodnutí nebo soudem schválené dohody o výchově nezletilých dětí a o úpravě styku s nimi, nebo o navrácení dítěte aniž by bylo zapotřebí nařizovat výkon rozhodnutí. Zůstane-li postup soudu (jak uvedeno) bezvýsledný, nařídí soud výkon rozhodnutí odnětím dítěte proti tomu u koho podle rozhodnutí nebo dohody 48
[Zadejte text.]
nemá být a jeho předání tomu, komu bylo podle rozhodnutí nebo dohody svěřeno, nebo navráceno.
3.6 Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů, upravuje zpracování osobních údajů, citlivých údajů, dále pozornost je věnována právům a povinnostem osob zpracovávajících informace, kontrole a problematice předávání osobních údajů do zahraničí. Základním pramenem právní úpravy ochrany osobních údajů je Základní listina práv a svobod, která je součásti ústavního pořádku ČR, ve které je zakotveno i právo na ochranu osobních údajů, právo na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí, v čl. 10 odst. 3, právo každého, na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním údajů o své osobě a v čl. 13 stanoví, že nikdo nesmi porušit tajemství jiných písemnosti a záznamů. Ochrana osobních údajů je také zakotvená v dalších zákonech: občanský zákoník – na právní úpravu obsaženou v ZLPS, upravuje ochranu osobnosti. Zákon č. 20/1966 Sb., ve znění pozdějších předpisů, stanoví zdravotnickým pracovníkům v § 55 odst. 2 písm. d) mimo další povinnosti též povinnost zachovávat učenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděli v souvislosti s výkonem svého povolání. Trestní zákoník a zákon o přestupcích - v trestním zákoníku je upraveno neoprávněné nakládání s osobními údaji, pořádku v územní samosprávě, v přestupkovém zákoně- obecně formulována skutková podstata proti pořádku ve státní správě. Zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, který stanovuje, že pokud není trestní stíhání pravomocně skončeno, mohou orgány činné podle tohoto zákona zveřejňovat jen takové informace o řízení vedeném proti mladistvému, kterým nebude ohroženo dosažení účelu trestního řízení a které neodporuje požadavku ochrany osobnosti mladistvého a osobních údajů, a to i jiných zúčastněných na řízení. Dále zákon č. 359/1999Sb., ve znění pozdějších předpisů, upravuje mlčenlivost pracovníků orgánů sociálně právní ochrany dětí. Zákon č. 101/2000 Sb., specifikuje pojmy: osobní údaje, kterými rozumíme jakoukoliv informaci týkající se určeného subjektu údajů. Zákon vysvětluje, co jsou citlivé údaje, které jsou v právních předpisech výslovně vyčleňovány proto, jelikož je jim poskytována zvýšená ochrana a platí pro ně přísnější režim, než pro ostatní osobní údaje Za citlivý je označen údaj, který vypovídá o národnostním, rasovém nebo etnickém původu, politických postojích, náboženském, filozofickém přesvědčení, odsouzení za trestný čin, zdravotním stavu, sexuální orientaci subjektu a genetický údaj subjektu údajů.
49
[Zadejte text.]
3.7 Zákon č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů – správní řád Neodmyslitelnou součásti znalosti právních předpisů v sociální oblasti při výkonu práce sociálních pracovníků je dobrá znalost zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Ten se prolíná celou sociální sférou a používá se při různých činnostech, které navazují na sociální práci. Se správním řádem a správním řízením se setkáváme ve všech dávkových systémech (důchodové a nemocenské pojištění, dávky státní sociální podpory, dávky pomoci v hmotné nouzi, příspěvek na péči) v přestupkovém řízení, včetně přestupků na úseku sociálně právní ochrany dětí., dále ve správním řízení se rozhoduje dle některých ustanovení zákona o SPOD. Zákon o SPOD je zvláštním zákonem ve vztahu ke správnímu řádu. Na co se vztahuje správní řád: Na veřejnoprávní formy činnosti uskutečňované správními orgány a určené převážně adresátům veřejné správy (právnickým a fyzickým osobám, pokud zvláštní zákon nestanoví jiný postup). Jedná se o tyto činnosti:
Rozhodování ve správním řízení
Vyjádření, osvědčení, sdělení a další obdobné činnosti
Vydávání opatření obecní povahy
Správní řízení je zákonem stanovený postup, ve kterém správní orgány rozhodují o individuálních právech a povinnostech konkrétně uvedených fyzických a právnických osob. Správní řízení směřuje k vydání individuálního správního aktu tj. správního rozhodnutí. Základními právními předpisy jsou Ústava ČR., ZLPS a zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. Správní řád je obecným procesním předpisem, který platí, pokud zvláštní zákon nestanoví jiný postup. Zvláštní zákony upravují dílčí odchylky od správního řádu. Správní řád obsahuje základní zásady správního řízení, vymezuje subjekty správního řízení, orgány rozhodující ve správním řízení, dále věcnou, místní příslušnost, vymezuje účastníky řízení, stadia správního řízení, průběh správního řízení, ukončení řízení a vydání správního rozhodnutí, formy správního rozhodnutí, opravné prostředky
3.8 Odpovědnost v režimu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci, ve znění pozdějších předpisů Dle tohoto zákona stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány, právnické, fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřená zákonem nebo na základě zákona jako úředním osobám. Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Za nesprávný úřední postup se považuje rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě; nestanoví-li zákon žádnou lhůtu, považuje 50
[Zadejte text.]
se za nesprávný úřední postup porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle § 7 citovaného zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo. Zákon rovněž vysvětluje nemajetkovou újmu (§ 31a), bez ohledu zdali byla způsobená nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Může se jednat o nepřiměřenou délku řízení, průtahy apod. Uplatňování správně právní odpovědnosti může být realizováno formou sankci (přestupky na úseku veřejné správy, §21 a další přestupky), správní delikty.
51
[Zadejte text.]
4
Závěr:
Cílem studijního materiálů je seznámit sociální pracovníky s právními pojmy, základními právními předpisy, poukázat na jejich vzájemnou provázanost a tím podpořit zájem o další studium, rozšíření vědomosti a znalosti, které jsou potřebné pro sociální práci. Autorka neměla problém, co napsat, ale co vynechat, neboť sociální oblast je velmi rozsáhlá, právní předpisy doznávají změn, na které musí sociální pracovník umět reagovat a změny aplikovat v praxi. Cílem také nebylo „opisovat“ jednotlivé zákony, když jejích znění najdeme v příslušných sbírkách zákonů. Pouze nastínit základní charakteristiku právního předpisu, případně charakterizovat ty části zákona, které pro praxi považujeme za důležité. Studijní materiál může posloužit každému, kdo se připravuje na povolání sociálního pracovníka
52
[Zadejte text.]
Použité zdroje a literatura Odborná literatura Břeň J., Jemelka L.: Zákon o právu shromažďovacím, zákon o právu petičním petičním komentářem 2007, ASPI, ISBN 978-80-7357-279-2 Gerloch Aleš: Teorie práva, 5. upravené vydání, Vydavatelství Aleš Čeněk s.r.o. Plzeň 2009, ISBN 978-80-7380-233-2 Havrdová Z.:Hodnoty v prostředí sociálních a zdravotních služeb, Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy, 2011, ISBN 9788087398067 Keller J.: Tři sociální světy, Slon 2010, ISBN 9788074190315 Kopřiva K.: Lidský vztah jako součást profese, Portál 1997, ISBN 80-7178-429-X Marečková J., Matiaško M.: Člověk s duševním postižením a jeho právní jednání, Linde Praha, 2010, ISBN 978-80-7201-801-7 Matoušek O.: Metody a řízení sociální práce, Portál 2008, ISBN 978-80-7367-502-8 Navrátil P.: Teorie a metody sociální práce, Brno, M. Zeman P. Průcha: Správní právo, 7. Doplněné a aktualizované vydání, Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, 2007, ISBN 978-89-7239-207-0 Spirit M. a kol.: Základy práva pro neprávníky Vydavatelství A. Čeněk, s.r.o., Plzeň 2012, ISBN 978-80-7380-391-9 Vrtišková M: Teorie a metody sociální práce, Tribun EU, 2009 ISBN 978-80-7399-877-6 Periodika: Sociální práce – Sociálna práca, č. 2/2010 (J. Šiklová Madajlon) Kriminalistika č. 3/2006 (Čírtková L. Domácí násilí) Právo a rodina 4/2005 (Durdík T: Nové přístupy k řešení problematiky domácího násilí v ČR)
53
[Zadejte text.]
Právní předpisy: Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Listina základních práv a svobod 2/1993 Sb. Úmluva o právech dítěte, Sdělení č. 104/1991 Sb., o přijetí Úmluvy o právech dítěte Zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících samosprávných celků, Zákon č. 101/2002 Sb., o ochraně osobních údajů, Zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci Zákon č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, Zákon č. 129/2000 Sb. o krajích Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců Zákon č. 85/1990 Sb., o právu petičním Zákon č. 359/1999Sb., ve znění 401/2012 Sb., o sociálně právní ochraně dětí Zákon č. 94/1963 Sb., zákon o rodině Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody Zákon č. 129/2008 Sb., o výkonu zabezpečovací detence Zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě Zákon č. 209/1997 Sb., o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti Zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství Zákon č. 200/1990 Sb., přestupkový zákon Zákonč. 135/2009 Sb., o domácím násilí
54
[Zadejte text.]
Zákon č. 109/2002 Sb., ve znění 333/2011 Sb., o ústavní a ochranné výchově ve školských zařízeních Zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád Zákon č.40/1964 Sb., občanský zákoník Zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
Citovaný je základní předpis, nutno vzít v úvahu, že uvedené právní předpisy byly novelizovány *
*
55
*