PRÁVO pro podnikání a zaměstnání

PRÁVO pro podnikání a zaměstnání

OBSAH Úpadek dlužníka ve formě předlužení nejen coby ekonomický fenomén (Mgr. Petr Taranda) ........................... 3 Zdravotní pojištění od 1. 1. 2015 (Ing. Antonín Daněk) ................................................................................... 7 Dávky nemocenského pojištění v roce 2015 (JUDr. Eva Dandová) .................................................................. 14 Některé aspekty postavení věřitele v insolvenčním řízení (Mgr. Hana Boulová) ............................................... 32 Judikatura Evropského soudního dvora (JUDr. Viktor Šmejkal, Ph.D.) .............................................................. 34 Rejstřík 2014 .............................................................................................................................................. 40

Vydalo vydavatelství Comenius Print, s. r. o., IČ: 25050249 Vychází čtyřikrát ročně, číslo 4/2014, celkově číslo 227, ročník XXII., redakční uzávěrka 20. 12. 2014 Toto číslo bylo dáno do výroby 22. 12. 2014, den vydání 31. 12. 2014 Stanoviska a názory obsažené v jednotlivých článcích a příspěvcích jsou stanovisky a názory autorů. ISSN 1801- 6014, Reg. č. MK ČR E 16414 Základní roční předplatné k 1. 1. 2014: 990 Kč Podmínky přijetí díla k uveřejnění: Předáním díla k publikaci v titulech Comenius Print, s.r.o. poskytuje autor nakladatelství právo dílo užít v duchu autorského zákona. Autor souhlasí s tím, že okamžikem zveřejnění díla v periodických publikacích tištěných nebo elektronických vzniká mezi ním a nakladatelstvím licenční nakladatelská smlouva s nevýhradní licencí, která nevyžaduje písemnou formu. Odměna za nabytí licence bude poskytnuta autorovi podle zásad honorářové politiky nakladatelství jednorázově za první zveřejnění a zahrnuje též odměnu za uvedení v archivních souborech. Vydavatelství: Adresa: Comenius Print, U Dubu 48, 147 00 Praha 4 Jednatelka: Vladimíra Šmejkalová, tel.: 734 245 559, fax: 244 468 036, e-mail: [email protected] Šéfredaktor: JUDr. Viktor Šmejkal, Ph. D., tel. 773 313 268, [email protected].

Tisk: Tiskárna Brouček, www.tiskarna-broucek.cz Distribuce: ADLEX spol. s r. o., Xaveriova 1888/45, Praha 5

PPZ_04_14_zlom_FIN.p65

1

26.1.2015, 8:56

Editorial

EDITORIAL

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, V tématu čísla Vám Mgr. Petr Taranda přináší pohled na problematiku úpadku dlužníka ve formě předlužení a s tímto pojmem předkládá několik souvisejících postřehů, které jsou reakcí na dosavadní vývoj jak v oblasti právní, tak i v oblasti ekonomické. Insolvenčním právem nás krátce provede i Mgr. Hana Boulová s příspěvkem zaměřujícím se na postavení věřitele v insolvenčním řízení.

ze ZP 11

Aktuálním příspěvkem je článek Ing. Antonína Daňka zaměřený na změny v zákonech č. 592/1992 Sb. a 48/1997 Sb., ke kterým dochází ve zdravotním pojištění s účinností od 1. 1. 2015, v závěru doplněný o změnu v zákoně o daních z příjmů a o změnu zdravotního pojištění ve vztahu k dohodě o pracovní činnosti a dohodě o provedení práce. V neposlední řadě Vás seznámí JUDr. Eva Dandová s novou právní úpravou pro výpočet dávek nemocenského v roce 2015. Přeji příjemné čtení a poklidný vstup do roku 2015. JUDr. Viktor Šmejkal, Ph. D.

2


2

26.1.2015, 8:56

Téma čísla

né papíry nebo know-how. Občanský zákoník pro tyto účely definuje v § 498 věci nemovité a věci movité. Dále je v § 501 ObčZ zakotvena definice věci hromadné, například knihovny. Za pozornost stojí i § 502 ObčZ s definicí obchodního závodu a § 505 a následující ObčZ, kde je obsažena definice součásti věci, součásti pozemku, příslušenství věci a podobně. Odborná veřejnost občas upozorňuje, že tato definice není zrovna š astná, jelikož vyjde-li se z definice předlužení jako rozdílu mezi majetkem a dluhy, tak negativní stav předlužení lze v praxi odvrátit bu zvýšením hodnoty majetku anebo snížením hodnoty dluhů, případně kombinací obou přístupů. Lze připomenout, že novela zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, která nabyla účinnosti dnem 1. 6. 1996, definovala předlužení jako stav, kdy dlužníkovy společné dluhy jsou vyšší než jeho majetek a přitom se do ocenění dlužníkova majetku zahrnoval i očekávaný výnos z jeho pokračující podnikatelské činnosti, převyšující náklady. Předkladatel, kterým bylo Ministerstvo spravedlnosti, tehdy od této úpravy očekával, že umožní, aby za předlužení nebyl považován každý přechodný rozdíl v neprospěch dlužníkova majetku. V této souvislosti vyvstává do popředí i dlouhodobě známý problém, který spočívá v tom, že není vždy možné jednoznačně rozlišovat mezi přechodnou ztrátou společnosti a skutečným a trvalým předlužením společnosti, což pak někteří manažeři v praxi zkoušejí dotvářet tzv. záchrannými obchody, kdy je na poslední chvíli činěn pokus o „záchranu“ předlužené společnosti prostřednictvím „záchranného“ a leckdy i čistě účelového obchodu. Tento druh obchodu však odporuje jak trestnímu, tak i insolvenčnímu právu.

TÉMA ČÍSLA Úpadek dlužníka ve formě předlužení nejen coby ekonomický fenomén I. Úvodem I když úpadek není zrovna jistě to, po čem by kterýkoli racionálně uvažující podnikatel v současné době toužil, nezaškodí si v kontextu s tímto pojmem položit několik otázek, které významně souvisejí s každodenní ekonomickou realitou. Vůbec základní otázkou pak může být, nakolik současné pojetí úpadkového práva napomáhá řešit zásadní ekonomické otázky, včetně té nejdůležitější. A to, zda sleduje jak zájmy na dobrém fungování hospodářství obecně a nakolik napomáhá k tomu, aby docházelo k uvolnění zdrojů z činností, v nichž jsou využívány neefektivně – tedy v případě ekonomicky neúspěšných podnikatelských subjektů. Možným úhlem tohoto pohledu může být právě definice úpadku ve formě předlužení, která od nabytí účinnosti zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „IZ“) nedoznala zásadnějších změn. A protože od nabytí účinnosti IZ již uplynulo víc než šest let, je možno k této problematice připojit i pár následujících postřehů, které jsou reakcí na dosavadní vývoj jak v oblasti právní, tak i v oblasti ekonomické.

III. Na koho dopadá úpadek ve formě předlužení?

II. Předlužení v insolvenčním zákoně

Úpadek ve formě předlužení se na rozdíl od úpadku ve formě platební neschopnosti aplikuje výlučně na právnickou osobu anebo fyzickou osobu – podnikatele. Podle § 420 a následující ObčZ platí, že kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví příslušný zákon. Má se za to, že podnikatelem je osoba, která má k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění podle jiného zákona. Podnikatel, který nemá obchodní firmu, právně jedná při svém podnikání pod vlastním jménem. Připojí-li k němu dodatky charakterizující blíže jeho osobu nebo obchodní závod, nesmí být klamavé.

V případě definice úpadku ve formě předlužení došlo oproti parametrům v zákoně o konkursu a vyrovnání k určitým změnám. Předlužení je v IZ charakterizováno jako stav, kdy má dlužník vice věřitelů a souhrn jeho dluhů převyšuje hodnotu jeho majetku. Občansky zákoník z roku 1964, který byl na našem území s účinností od 1. 1. 2014 nahrazen novým občanským zákoníkem, pojem majetku blíže nevymezoval. V § 495 ObčZ je definován pojem majetek a jmění. Podle tohoto ustanovení je majetek tvořen souhrnem všech aktiv, dále všech věcí, které má příslušná osoba ve vlastnictví, tj. jak věci movité, tak i věci nemovité. Pod tento pojem se zahrnují i živá zvířata, mají-li reálného vlastníka. Součástí majetku dlužníka jsou dále i pohledávky a jiné majetkové hodnoty, například zaknihované cen-

3


3

Právo pro podnikání a zaměstnání 4/2014

26.1.2015, 8:56

Téma čísla

Je zřejmé, že občanský zákoník tímto způsobem odchází od dosavadního formálního pojetí podnikatele a nahrazuje jej materiálním pojetím. Podnikatelem je tedy obecně ten, kdo podniká a ne jako dříve ten, kdo má oprávnění k podnikání a je současně například i zapsán v obchodním rejstříku. Podnikání není ovšem jen podnikání podle živnostenského zákona, ale též podnikání prováděné na základě jiných právních předpisů, například podle zákona č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců, ve znění pozdějších předpisů. Oproti zákonu o konkursu a vyrovnání, který v případě předlužení počítal se splatnými dluhy, insolvenční zákon již užívá jinou formulaci, požaduje objem dlužníkova majetku porovnat s celkovým souhrnem dluhů, tj. jak splatných, tak i nesplatných. Z praxe se v daném kontextu ozývají občas i názory, které tento koncept z ekonomického pohledu vnímají spíše negativně. Určitým problémem je i otázka stanovení hodnoty dlužníkova majetku dle podmínek obsažených v komentovaném ustanovení insolvenčního zákona. Z hlediska posouzení otázky vzniku předlužení je ovšem nutno přihlédnout i k jeho druhé části, podle níž se do oceněného dlužníkova majetku zahrne i očekávaný výnos z pokračující správy majetku nebo podnikatelské činnosti. Fakticky to s sebou přináší nezbytnost do ocenění dlužníkova majetku zahrnout, respektive přičíst i hodnoty teprve očekávané v rozsahu, v jakém zřejmě jeho majetek zvýší. Ve své podstatě to znamená, že je třeba zohlednit i takový majetek, který účetní jednotka vede na svých podrozvahových účtech, anebo jej eviduje v pomocných evidencích (například drobný majetek, který může být celkově v značném rozsahu). Ke škodě věci bezesporu přispívá, že není stanovena metoda ocenění hodnoty dlužníkova majetku. Očekávaný výnos by měl být sice reálný, ovšem při jistém zohlednění předpokládané míry podnikatelského rizika. Otázkou zůstává, jak se tento předpoklad zákonodárce dokáže optimálně odrazit v reálné praxi a chovaní podnikatelských subjektů, leč je nutno vycházet z toho, že výnos by měl být smluvně nebo jinak právně podložen a měl by být dosažen v dohledné době. Jak bývá občas upozorňováno – smyslem této právní úpravy je zabránit tomu, aby za předlužení byl považován přechodný stav, který lze jistými koncepčními opatřeními rychle překonat. Některé odborné názory kritizují fakt, že toto hledisko se objevilo jen v případě úpadku ve formě předlužení, nicméně by našlo své uplatnění i v případě úpadku ve formě platební neschopnosti. Shrneme-li již uvedené, lze konstatovat, že současná definice předlužení není jistě ideální. V našich podmínkách se proto předlužení bude více prosazovat jako ekonomický fenomén, což je ostatně společný znak i pro právní Právo pro podnikání a zaměstnání 4/2014


4

úpravy zakotvené v sousedních státech. V souvislosti s tím je však třeba si klást otázku, zda se nevrátit ke klasickému konceptu definice předlužení, kdy pasiva převyšují aktiva, jak je tomu v legislativě některých evropských států již zvykem. Zatímco v případě úpadku ve formě platební neschopnosti se očekává, že návrh bude podáván nejvíce z řad dlužníkových věřitelů, v případě úpadku ve formě předlužení lze spíše očekávat trend opačný, tj. že takovýto návrh podává ponejvíce sám dlužník. Je to dáno zejména tím, že převážná část věřitelů není schopna osvědčit dlužníkův úpadek v rovině účetní, poněvadž nemá ve většině případů přístup k dlužníkovu účetnictví. Takovouto možností disponují spíše orgány veřejné moci – zejména tedy finanční úřady, správy sociálního zabezpečení nebo celní orgány. Protože však tyto orgány mají výsadnější postavení v režimu daňové nebo správní exekuce, nejsou ve většině případů iniciátory insolvenčního řízení na majetek dlužníka, jelikož v rámci tohoto řízení poté i pro ně platí principy poměrného uspokojení jimi přihlášených pohledávek. Skutečnost, že rozpoznat stav, kdy je společnost v souladu s definicí předlužení v IZ předlužena a ve kterém okamžiku došlo ke vzniku tohoto stavu, je prakticky v současné době nemožné. To ostatně nejlépe dokazuje fakt, že insolvenční soudy v drtivé většině případů zjiš ují úpadek ve formě platební neschopnosti. Hovoříme-li však o předlužení, respektive o zadlužení podnikatelského subjektu, znamená to, že podnikatel používá k financování svých aktiv cizí zdroje. Ukazatelé zadluženosti pak ukazují rozsah, v jakém je podnikatel, respektive jeho obchodní závod, financován cizím kapitálem, přičemž není žádným tajemstvím, že s růstem zadluženosti klesá finanční stabilita podnikatele a je zde o to větší riziko úpadku. To však nic nemění na tom, že oba již zmíněné definiční znaky předlužení bude nutno i přes jistou problematičnost vyhodnocovat společně a vždy je nutno zohlednit budoucí vývoj.

IV. V čem spočívá úpadkový test? V této souvislosti třeba upozornit na fakt, že zákonodárce v § 40 zákona č. 90/2012 Sb., obchodních korporacích (dále jen „ZOK“) zapovídá výplatu zisku v případech, kdy by si tím společnost přivodila úpadek dle IZ. Na základě toho pak ZOK odkazuje na již zmíněný IZ, který rozlišuje dvě samostatné a vzájemně nezávislé formy úpadku – jednak platební neschopnost a vedle toho předlužení. Jádrem úpadkového testu při platební neschopnosti je třeba se v principu ptát po tom, zda i po výplatě zisku mezi společníky bude společnost schopna uhradit své peněžité dluhy tak, jak se budou postupně stá-

4

26.1.2015, 8:56

Téma čísla

vat splatnými. A jelikož IZ úpadek ve formě platební neschopnosti vymezuje celkem jednoznačně, neměl by být s aplikací tohoto testu žádný výraznější problém. Jiná situace nastává v případě aplikace testu předlužení – jinak tedy bilančního nebo rozvahového testu. Zde je třeba rozlišit dvě subvarianty. Jednak subvariantu statickou, která poměřuje aktuální výši dluhů s aktuální tržní hodnotou majetku společnosti. V podstatě sleduje, zda majetek společnosti – za situace, kdy by byl zpeněžen – dosahuje částky, která by postačovala k zapravení jejích dluhů. V daném kontextu mohou vzniknout určité komplikace, nebo ocenění majetku bude vždy jen přibližné, což praktičnost tohoto testu do jisté míry komplikuje a výsledky mohou být poněkud problematické. Bude-li přikročeno k dynamické variantě testu předlužení, můžeme se dostat ještě do větších problémů, poněvadž bude třeba srovnat aktuální výši dluhů nejen s tržní hodnotou současného majetku, nýbrž i jeho budoucí vývoj vyplývající zejména z dalšího provozu dlužníkova závodu (podniku). V tomto směru se však již případný zadavatel tohoto testu dostává spíše na hranice spekulace. Jak již uvedeno shora, zákonná definice předlužení obsažená v § 3 odst. 3 IZ svým pojetím nahrává spíše k statickému pojetí rozvahového testu. Nicméně – i s odkazem na to, že „lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že společnost bude moci pokračovat ve správě svého majetku nebo v provozu svého závodu“, je nezbytné při stanovení hodnoty jejího majetku přihlédnout i k této další uvažované činnosti. Budeme-li respektovat toto doplnění, pak nezbývá než použít test předlužení v dynamické podobě. Shrnuto a podtrženo – pokud test likvidity porovnává splatné peněžité dluhy s dostupnými likvidními prostředky, pak rozvahový test porovnává veškeré dluhy s aktuální nebo předpokládanou velikostí majetku. Z výše uvedeného přehledu je zřejmé, že každý ze zmíněných úpadkových testů sleduje jiná hlediska a nelze se ani divit tomu, že může přinést různé výsledky. I když ZOK počítá se souběžnou aplikací tohoto testu, bude si muset český člověk jako vždy poradit dle okolností toho kterého případu. To znamená, že rozhodující pro aplikaci konkrétního testu bude, zda se předpokládá další provoz závodu anebo nikoliv. Současně s tím se musí dobře uvážit, zda se předpokládá např. další správa majetku anebo se uvažuje o prostém likvidačním řešení. Bez provedení této úvahy by poté mohla být samotná aplikace testu i vyhodnocení jeho výsledků veskrze zavádějící. V návaznosti na již uvedené lze proto konstatovat, že v rámci plnění povinností, které zákonodárce přenesl na bedra podnikatelů, je prvním krokem identifikace úpadku, popř. jeho hrozby a druhým krokem následně je vysledování příčinného vztahu mezi výplatou zisku

a eventuálním úpadkem společnosti. Zjednodušeně řečeno – k porušení testu dojde zřejmě bez větších pochybností tehdy, jestliže výplata zisku byla skutečně právně relevantní příčinou úpadku společnosti.

V. Lze ještě nějak definici úpadku ve formě předlužení upřesnit? I přes to, že novela insolvenčního zákona, která nabyla účinnosti od 1. 1. 2014, ponechala definici úpadku ve formě předlužení bez většího povšimnutí, ozývají se již nyní hlasy, které volají po zpřísnění v zákoně stanovených kritérií pro posuzování otázky, zda je či není dlužník v úpadku ve formě předlužení. Doporučení v tomto ohledu směřují zejména k stanovení povinnosti odpovědných osob podávat insolvenční návrh v případě úpadku ve formě předlužení již při míře zadlužení nižší než je 100 % majetku dlužníka. Otázkou bude, zda se podaří odborné veřejnosti – bude-li tento návrh nakonec akceptován – dosáhnout potřebné míry shody na tom, jaká míra je všeobecně přijatelná a hlavně, že zaručí zvýšení samotné efektivity insolvenčního zákona v praxi. Snahou je dosáhnout toho, aby již v budoucnu nedocházelo k předlužení u velké skupiny dlužníků, jejichž význam je v rámci ekonomického prostředí dominující. Současně s tím lze pravě definici úpadku ve formě předlužení považovat za nedostatečnou, méně účinnou a málo chránící práva věřitelů v rovině prevence proti případným úpadkům na straně jejich obchodních partnerů. Zákonodárce svým opomíjením výše uvedených nedostatků ponechává břemeno rozhodování o tom, zda je dlužník předlužen či nikoli, v konečném důsledku na insolvenčním soudci, aniž by definoval tento druh úpadku jako ekonomický fenomén, který by bylo možno doložit nezpochybnitelným auditem. Současná soudní praxe proto vychází z toho, že doložit úpadek lze jakýmikoli listinami, bez ohledu na to, zda jejich obsah či formální náležitosti jsou upraveny právem či nikoliv. Předložené listiny však musí osvědčovat, resp. dokládat tvrzené skutečnosti, a proto jejich obsah musí být natolik konkrétní, aby z něj bylo možno dovodit existenci zcela určitých dluhů dlužníka, jejich výši, popř. splatnost a současně tak i posoudit stav tvrzeného úpadku. V případě úpadku ve formě předlužení tak je na doložení úpadku dlužníka ve formě předlužení soudu předkládána rozvaha, která je součástí účetní závěrky a jejíž náležitosti stanoví § 18 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví. Tento zákon kromě jiného ukládá účetní jednotce mj. i povinnost vést účetnictví tak, aby účetní závěrka, stanovená na jeho základě, podávala věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky. Nicméně – existenci, výši a splatnost

5


5


26.1.2015, 8:56

Téma čísla

konkrétních dluhů však z této listiny soud ani jiné subjekty nedovodí. Rozvaha podle § 18 odst. 1 písm. a) zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví není totiž listinou, která dokládá úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, tudíž dlužník je povinen doložit tvrzený úpadek ve formě předlužení jinými listinami. K tomuto závěru dospívají soudy i přes to, že rozvaha má určitou vypovídací schopnost – dá se v ní počítat se základními informacemi, tj. poměrem mezi cizími a vlastními zdroji (čím je poměr vyšší, tím je v podstatě vyšší zadluženost) – viz např. k tomu srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, č.j. 2 VSOL 215/2009-A-22, ale další důležité informace lze čerpat z účetní závěrky a dalších informací, které vyplývají z účetních knih. Zásadním zdrojem informací, který je nástrojem k tomu, jak identifikovat účetní jednotku, případně celek, dále pak správně číst účetní výkazy a popř. porozumět postupům a metodám, které účetní jednotka při své činnosti volí, je příloha. Příloha je povinnou složkou účetní závěrky, pročež obecně platí, že bez přílohy není účetní závěrka úplná. To znamená, že bez přílohy může externí uživatel – třebas tedy i insolvenční soud – jen těžko porozumět účetním výkazům. Pokud tedy dlužník podává insolvenční návrh z důvodu předlužení, může tuto skutečnost osvědčit účetní závěrkou včetně přílohy. Obsah přílohy, která tvoří součást účetní závěrky, je stanovena § 18 odst. 2 zákona č. 563/ 1991 Sb., o účetnictví a dále prováděcí vyhláškou k tomuto zákonu – tj. vyhl.č. 500/2002 Sb., v niž je tato problematika blíže upravena v jejím § 39. Vzhledem k tomu, že součástí této přílohy jsou i doplňující údaje k rozvaze a výkazu zisku a ztráty jako např. pohledávky a závazky po lhůtě splatnosti, rozdělení podle doby po lhůtě splatnosti, rozpis odložené daně z příjmů, doměrky splatné daně z příjmů a další, u nichž musí být podrobný komentář k tomuto údaji, mohou takovéto informace sehrát významnější úlohu při rozhodování soudu o insolvenčním návrhu. Nicméně – s tím již ale souvisí mé dřívější povzdechnutí, které souvisí s tím, že zákonodárce se dosud jednoznačně nerozhodl, zda úpadek, včetně úpadku ve formě předlužení pojme zcela jednoznačně jako ekonomický fenomén, popř. zda bude i nadále setrvávat na nějaké formě kompromisu spojené s budoucími očekáváními. A již bude zákonodárce v dohledné době novelizovat i zmíněné ustanovení IZ – anebo nakonec nebude – je bez větších diskusí zřejmé, že úpadek dlužníka bude vždy provázán s ekonomikou. Za určitou slabinu současné právní úpravy považuji vedle již uvedeného i to, že zákonodárce v souvislosti s povinností podat insolvenční návrh nestanovil výslovně i konkrétní lhůtu, v níž se tak musí bezpodmínečně stát. I když je povinnost podat insolvenční návrh bezodkladná, nicméně dále již blíže nekonkretizovaná – na rozdíl třebas od Právo pro podnikání a zaměstnání 4/2014


6

SRN nebo Polska, kde se tak v případě zjištění úpadku ve formě předlužení musí stát nejpozději do tří týdnů od zjištění tohoto úpadku. Pro naše poměry musíme pro tuto chvíli vydržet jen s judikatorní podporou, která pojem „bez zbytečného odkladu“ chápe jako dobu v řádu dnů, maximálně týdnů.

Namísto závěru Ačkoli poslední slovo při nalézání správné cesty k aplikaci § 40 ZOK bude mít jako vždy bezesporu judikatura, lze již nyní vyjádřit určitou pochybnost k této právní úpravě. A to nejen s přihlédnutím k tomu, že IZ obsahuje dvojí definici úpadku (pomineme-li hrozící úpadek) a skutečnost, že legální výplata zisku je možná pouze za předpokladu, že jsou úspěšně splněny oba dříve popsané úpadkové testy. To může působit v reálném životě společnosti vážné komplikace a cesta k judikatuře, která by poskytla návod k správnému postupu, může být nejen zdlouhavá, ale i nakonec trnitá. Význam jednoznačné definice úpadku ve formě předlužení nabývá na svém významu i v kontextu s tím, že ZOK ve svém § 63 a 64 zakotvil nově ručení člena statutárního orgánu obchodní korporace – resp. obchodní společnosti – v souvislosti s jeho výkonem funkce a následným úpadkem této společnosti. Podle těchto ustanovení ZOK insolvenční soud rozhodne o vyloučení člena statutárních orgánu společnosti v úpadku z výkonu funkce člena statutárního orgánu jakékoli obchodní společnosti až na tři roky, pokud byl ve funkci v době vydání rozhodnutí o úpadku nebo po něm a v průběhu insolvenčního řízení. A pochopitelně v souvislosti s tím vyšlo najevo, že výkon jeho funkce s přihlédnutím ke všem dosavadním okolnostem vedl k úpadku této obchodní společnosti. V kontextu s nepříliš dokonalou definicí úpadku ve formě předlužení pak vyvstává i další dopad ust. § 63 ZOK, které rozšiřuje zákaz i na takové působení v obchodní společnosti, které je obdobné výkonu funkce člena jejího statutárního orgánu. Stejný závěr lze zaujmout ve vztahu k tomu, kdo se stal členem statutárního orgánu společnosti v úpadku po zahájení insolvenčního řízení, pakliže zřejmě přispěl svým jednáním ke snížení majetkové podstaty a poškození věřitelů, jak je ostatně i stanoveno v § 64 odst. 2 ZOK. I když § 63 a násl. ZOK zúžil osobní rozsah diskvalifikace oproti § 38l obchodního zákoníku jen na členy statutárního orgánu obchodní společnosti, nelze toto ustanovení ZOK jakkoli podceňovat. Podle § 69 ZOK se totiž úprava diskvalifikace vztahuje i na fyzickou osobu, která byla právnickou osobou, která je statutárním orgánem určena k tomu, aby vykonávala statutární funkci. Taktéž toto sankční ustanovení dopadá i na osobu v obdobném postavení člena statutárního orgá-

6

26.1.2015, 8:56

Aktuálně

nu a bohužel – toto ustanovení není zrovna přesně formulováno. Takto pojato – jde o vymezení příliš široké a je otázkou, koho všechno postihne. Rozhodné slovo může přinést až dostatečná praxe a to konečné pak judikatura, která však není z pochopitelných důvodů v tuto chvíli k dispozici. Nic to však nemění na tom, že v každém jednotlivém případě musí být ale prokázáno, že vliv těchto osob v souvislosti s výkonem jejich funkce, vedl k úpadku obchodní společnosti anebo ke snížení její majetkové hodnoty a v souvislosti s tím i poškodil její věřitele. A již bude nakonec samotná rozhodovací praxe vypadat jakkoli, nic to nemění na konstatování, že soudům přibude další agenda spojená s posuzováním diskvalifikačních důvodů. Jakkoli je úpadek ekonomický fenomén – by se tak jeho dikce v IZ ne zcela „tváří“, budou muset soudy při řešení otázek spojených s náběhem této agendy dle ZOK při svém rozhodování zohlednit zřejmě nejen pohled právní, ale zřejmě i ten ekonomický. V návaznosti na výše uvedené – a i s ohledem na skutečnost, že insolvenční návrh z důvodu existence úpadku ve formě předlužení bude podávat i v roce 2015 z převážné většiny samotný dlužník, resp. členové jeho statutárního orgánu, bude nezbytné, aby v souladu s péčí řádného hospodáře a při respektování dalších parametrů bylo vedeno i jeho účetnictví – i když ani to samo o sobě nemůže bezezbytku zabránit tomu, aby dlužník nebyl třebas vystaven námitkám svých věřitelů, že se při řízení obchodní společnosti dopustil tak závažných chyb, které nakonec v důsledku dalších s tím spojených faktorů vedly ke vzniku úpadku společnosti.

zákonem č. 458/2011 Sb., ve kterém se kromě daňových předpisů také mění i zákony dotýkající se veřejných pojistných. Zákonem č. 267/2014 Sb., v převážné části účinným dnem 1. ledna 2015, se v podstatě ruší zásadní změny v daňových, pojistných a ostatních zákonech, které měly zákonem č. 458/2011 Sb. nabýt účinnosti právě k datu 1. 1. 2015. Tento legislativní krok však nepředstavuje pouhé potvrzení dříve platného stavu, ale v kontextu zamýšleného vývoje přináší i určité změny, nebo současná vládní koalice výhledově ideu Jednoho inkasního místa neopouští. Nebudeme-li brát v úvahu koordinační nařízení Evropské unie (č. 883/2004 a 987/2009), postavená právní vahou nad národní předpisy jednotlivých států, pak základní právní úpravu českého systému veřejného zdravotního pojištění představují tyto normy: – z. č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění – z. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů – z. č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojiš ovně České republiky – z. č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojiš ovnách všechny ve znění pozdějších předpisů. V následujícím textu se zaměřím na změny v zákonech č. 592/1992 Sb. a 48/1997 Sb., ke kterým dochází ve zdravotním pojištění s účinností od 1. 1. 2015, v závěru doplněné o změnu v zákoně o daních z příjmů a o změnu zdravotního pojištění ve vztahu k dohodě o pracovní činnosti a dohodě o provedení práce.

I. Změny v zákoně č. 592/1992 Sb.

Mgr. Petr Taranda

Přijaté změny se dotýkají především stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, úpravy plnění nezahrnovaných do tohoto vyměřovacího základu, zásadní změny u neplaceného volna a neomluvené absence, jakož i faktického zrušení maximálního vyměřovacího základu ve zdravotním pojištění. Vyměřovací základ zaměstnance Podle § 3 odst. 1 je vyměřovacím základem zaměstnance úhrn příjmů ze závislé činnosti, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle § 6 zákona o daních z příjmů a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním. Zúčtovaným příjmem se pro tyto účely rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho pro-

AKTUÁLNĚ Zdravotní pojištění od 1. 1. 2015 Pro české ekonomické a podnikatelské prostředí je klíčovou informací skutečnost, že k 1. lednu 2015 nedochází ke zřízení Jednoho inkasního místa. V souladu s Koaliční smlouvou však bylo zapotřebí se vypořádat s platným, ale v řadě částí dosud neúčinným

7


7


26.1.2015, 8:56

Aktuálně

spěch, popřípadě připsáno k jeho dobru anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance. Příjmům, které podléhají dani z příjmů, se od 1. 1. 2015 kladou naroveň též příjmy, které by této dani podléhaly, pokud by byl příjem zdaňován v ČR. Toto pravidlo se uplatní především v případech, kdy se příjem podle mezinárodních smluv o zamezení dvojího zdanění nezdaňuje podle právních předpisů platných v ČR, ale příslušný zaměstnanec je účasten zdravotního pojištění v ČR a zaměstnavatel proto podle koordinačních pravidel EU odvádí pojistné na zdravotní pojištění podle českých právních předpisů. Stejný postup se již uplatňuje při stanovení vyměřovacího základu zaměstnance podle § 5 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Touto formulací je rovněž vypuštěno osvobození náhrad výdajů poskytovaných procentem z platové základny představitelům státní moci a některých státních orgánů a soudcům podle zákona č. 236/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, které bylo účinné v letech 2013 a 2014.

výčet plnění, která snižují vyměřovací základ zaměstnance. Ve srovnání s právní úpravou platnou do konce roku 2014:

Plnění nezahrnovaná do vyměřovacího základu zaměstnance Výčet těchto plnění je uveden v § 3 odst. 2 z. č. 592/1992 Sb. a s účinností od 1. 1. 2015 je znění tohoto ustanovení následující: Vyměřovací základ zaměstnance podle odstavce 1 se snižuje o a) náhradu škody podle zákoníku práce a právních předpisů upravujících služební poměry, b) odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné, na která vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů, a odměna při skončení funkčního období, na kterou vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů, c) věrnostní přídavek horníků, d) plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání, e) jednorázovou sociální výpomoc poskytnutou zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události. Na rozdíl od předcházejícího odstavce 1 nově formulovaný § 3 odst. 2 taxativně vyjmenovává plnění, ze kterých se pojistné na zdravotní pojištění neodvádí. Kromě drobné terminologické změny v úvodu tohoto odstavce obsahuje toto zákonné ustanovení upravený

Minimální vyměřovací základ zaměstnance Odvod pojistného v návaznosti na minimální vyměřovací základ, kterým je i nadále minimální mzda, je nově definován v § 3 v odstavcích 4 a 6. I po 1. 1. 2015 zůstávají v platnosti situace, kdy: – minimální vyměřovací základ neplatí pro zaměstnané osoby (a jejich zaměstnavatele), vyjmenované v ustanovení § 3 odst. 8, kdy je vyměřovacím základem dosažený příjem, tedy reálně i nižší než 9200 Kč, bez ohledu například na dobu trvání zaměstnání v příslušném kalendářním měsíci, období nemoci apod. – za podmínky, že registrace v některé z těchto skupin osob jako zaměstnanců trvá u zdravotní pojiš ovny po celý kalendářní měsíc – se minimální vyměřovací základ zaměstnance snižuje na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů trvání dané skutečnosti dle § 3 odst. 9 – zaměstnavatel provádí dopočet do minimálního vyměřovacího základu (resp. do jeho poměrné části) v případě, kdy výší zúčtovaného příjmu není zákonného minima dosaženo



8

-se v písmenu a) doplňuje, že do vyměřovacího základu zaměstnance se – mimo náhrady škody podle zákoníku práce – nezahrnuje ani náhrada škody podle právních předpisů upravujících služební poměry -je zcela vypuštěno dosavadní písmeno d), takže do vyměřovacího základu zaměstnance se započte i každá odměna vyplacená podle zákona o vynálezech a zlepšovacích návrzích, bez ohledu na to, zda vytvoření a uplatnění vynálezu nebo zlepšovacího návrhu mělo či nemělo souvislost s výkonem zaměstnání Příjmy zúčtované po skončení zaměstnání Podle § 3 odst. 3 platí, že pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, kterému byly zúčtovány příjmy po skončení zaměstnání, se použijí odstavce 1 a 2 obdobně. To znamená, že z příjmů zúčtovaných po skončení zaměstnání se pojistné bu odvede (jedná-li s příjmy podle § 3 odstavce 1) nebo neodvede (pokud se jedná o příjmy podle § 3 odstavce 2).

Neplacené volno a neomluvená absence Zákon č. 267/2014 Sb. mění v části jedenácté zcela zásadním způsobem problematiku placení pojistného v případě neplaceného volna poskytnutého zaměstnanci nebo při vykázané neomluvené absenci. Do konce roku 2014 platilo, že neplacené volno (pracovní volno bez náhrady příjmu) a neomluvená

8

26.1.2015, 8:56

Aktuálně

absence zakládaly povinnost zaměstnavatele odvést pojistné. V tomto směru bylo výjimkou pouze neodvádění pojistného z neplaceného volna v případě osob nebo situací, vyjmenovaných v § 3 odst. 5 písm. a) – c) z. č. 592/1992 Sb., kdy se například jednalo o osoby, za které platí pojistné stát. Mimoto ustanovení § 9 odst. 3 z. č. 48/1997 Sb. dávalo zaměstnavateli možnost uzavřít se zaměstnancem písemnou smlouvu ve věci úhrady dvou třetin pojistného zaměstnavatelem standardně hrazeného v případě neplaceného volna v tom smyslu, že tyto dvě třetiny mohl bu zcela nebo zčásti uhradit zaměstnanec. Naopak v případě vykázané neomluvené absence platil veškeré pojistné zaměstnanec (prostřednictvím zaměstnavatele), zde žádné výjimky nebyly. S účinností od 1. 1. 2015 jsou zrušena ustanovení § 3 odst. 5 z. č. 592/1992 Sb. a § 9 odst. 3 z. č. 48/ 1997 Sb. v podobě platné do konce roku 2014. Tato skutečnost mimo jiné znamená, že se z obecného pohledu nově neplatí pojistné z neplaceného volna a ani při neomluvené absenci, avšak zaměstnavatel musí zabezpečit dodržení minimálního vyměřovacího základu zaměstnance resp. jeho poměrné části tehdy, pokud pro zaměstnance (a zaměstnavatele) povinné minimum ve zdravotním pojištění platí. Naopak, nemusí-li být zákonné minimum u zaměstnance dodrženo (§ 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb.), pak se v případě neplaceného volna nebo neomluvené absence k zákonnému minimu nepřihlíží a vyměřovacím základem je bu : – dosažený příjem (od data 1. 1. 2015 i nižší než 9 200 Kč) nebo – není odvedeno žádné pojistné – například v případě trvání neplaceného volna po celý kalendářní měsíc třeba u poživatele některého z důchodů

– škodou vzniklou v souvislosti s tímto pracovním vztahem, a – příjmů uvedených v § 3 odstavci 2 Touto změnou dochází k odstranění určité diskriminace u těchto pracovněprávních vztahů, nebo ve znění účinném do konce roku 2014 se z plnění vyjmenovaných v § 3 odst. 2 nezahrnovaly do vyměřovacího základu pouze: – jednorázová sociální výpomoc poskytnutá zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události a – plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání Podotýkám, že i v těchto případech platí ustanovení o minimálním vyměřovacím základu zaměstnance. Zrušení maximálního vyměřovacího základu S účinností od 1. 1. 2015 je ve zdravotním pojištění v komplexní podobě zrušen maximální vyměřovací základ. Již zákonem č. 500/2012 Sb. došlo k faktickému zrušení maxima u zaměstnance i osoby samostatně výdělečně činné pro rozhodná období let 2013 – 2015. To znamená, že v průběhu těchto tří let neměla být (a v letech 2013 a 2014 ani nebyla) účinná ustanovení řešící maximální vyměřovací základ zaměstnance i OSVČ. Související změna spočívá ve skutečnosti, že příslušná ustanovení, týkající se maximálního vyměřovacího základu, jsou z § 3 a § 3a vypuštěna (včetně zrušení § 3d), což znamená, že „strop“ při odvodu pojistného není nadále určen. Naposledy bylo pojistné do maxima odváděno ve zdravotním pojištění v roce 2012. V roce 2015 tak budou zdravotní pojiš ovny s ohledem na promlčecí dobu řešit případně podané žádosti zaměstnance o vrácení přeplatku na pojistném z titulu překročení maximálního vyměřovacího základu, který vznikl v některém z roků 2010 – 2012. Nárok na vrácení přeplatku za období let 2008 a 2009 je v roce 2015 již promlčen. Pro účely vrácení přeplatku na pojistném, vzniklého v tomto období, potvrzují zaměstnavatelé na žádost zaměstnance úhrn vyměřovacích základů za kalendářní rok, z nichž bylo za zaměstnance odvedeno pojistné.

Příjem vyplácený v cizí měně Pokud je zaměstnanci dle § 3 odst. 5 vyplácen příjem v cizí měně, přepočte se na českou měnu způsobem stanoveným zákonem upravujícím daně z příjmů. Zaměstnavatel je povinen vést ve svých záznamech pro stanovení a odvod pojistného kurz, který použil. Pracovní vztah uzavřený podle cizích právních předpisů Vyměřovacím základem pracovníka v pracovním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů je úhrn příjmů zúčtovaných mu zaměstnavatelem v souvislosti s tímto pracovním vztahem, a to ve výši, ve které jsou nebo by byly předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů, s výjimkou: – příjmů, které tomuto pracovníku nahrazují výdaje jím za zaměstnavatele vynaložené v souvislosti s tímto pracovním vztahem

II. Změny v zákoně č. 48/1997 Sb. Změny provedené zákonem č. 267/2014 Sb. se v zákoně č. 48/1997 Sb. dotýkají s účinností od 1. 1. 2015 především:

9


9


26.1.2015, 8:56

Aktuálně

a) nového pojetí příjmů ze závislé činnosti, stanoveného Zákonným opatřením Senátu č. 344/2013 Sb. b) posuzování více dohod o provedení práce a více dohod o pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele včetně příjmů zúčtovaných po skončení těchto dohod c) problematiky neplaceného volna

hod v kalendářním měsíci nedosáhl příjmu ve výši částky, jež je podmínkou pro účast takové osoby na nemocenském pojištění podle zákona upravujícího nemocenské pojištění (tzv. započitatelný příjem). Započitatelný příjem zúčtovaný zaměstnavatelem až po skončení dohody o provedení práce se považuje za příjem zúčtovaný do kalendářního měsíce, v němž tato dohoda skončila. – osoby činné na základě dohody o pracovní činnosti, popřípadě více dohod o pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele, pokud úhrn příjmů z takových dohod v kalendářním měsíci nedosáhl započitatelného příjmu. Započitatelný příjem zúčtovaný zaměstnavatelem až po skončení dohody o pracovní činnosti se považuje za příjem zúčtovaný do kalendářního měsíce, v němž tato dohoda skončila. Z uvedeného vyplývá, že v rozhodném období kalendářního měsíce zaměstnání ve zdravotním pojištění vzniká a povinnost zaměstnavatele přihlásit osobu jako zaměstnance u zdravotní pojiš ovny včetně odvodu pojistného podle zákona platí i tehdy, pokud u jednoho zaměstnavatele: – převýší úhrn příjmů z více dohod o provedení práce 10 000 Kč nebo – činí úhrn příjmů z více dohod o pracovní činnosti alespoň 2 500 Kč Do konce roku 2014 nebyly ve zdravotním pojištění legislativně upraveny příjmy zúčtované zaměstnanci po skončení některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, nicméně při jejich posuzování se výkladově postupovalo obdobně jako u sociálního pojištění. Proto novelizovaná úprava rovněž obsahuje způsob nakládání s příjmy, které pojištěnci plynou po skončení dohody nebo dohod o provedení práce resp. o pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele. Ty jsou považovány za příjmy zúčtované do kalendářního měsíce, v němž dohoda nebo dohody skončily.

ad a) Zákonné opatření Senátu č. 344/2013 Sb. změnilo s účinností k datu 1. 1. 2014 zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP). K tomuto datu se textově upravilo například znění ustanovení § 6 odst. 1, kde došlo k poměrně zásadní terminologické změně - v nadpise § 6 byla slova „a funkční požitky“ vypuštěna. Z této nové formulace je patrné podřazení funkčních požitků režimu příjmů ze závislé činnosti. To znamená, že příjmem ze závislé činnosti se rozumějí i plnění poskytovaná v souvislosti s výkonem funkce, resp. funkční požitky. Na režim funkčních požitků se tak použijí veškerá ustanovení o příjmech ze závislé činnosti, pokud zákon nestanoví jinak. Ustanovení ZDP, případně jiného právního předpisu, pojednávající o příjmech ze závislé činnosti, se vztahují i na příjmy poskytované v souvislosti s výkonem funkce. Funkční požitky tedy již nejsou postaveny na roveň příjmům ze závislé činnosti, nicméně jejich specifikace zůstává i nadále v § 6 odst. 10 ZDP. Vzhledem k tomu, že se i tato změna promítá do celého právního řádu, zdravotní pojištění samozřejmě nevyjímaje, je od 1. 1. 2015 pojem „funkčních požitků“ vypuštěn z: – úvodní části ustanovení § 5 písm. a) – § 5 písm. a) bodů 1 a 2 ad b) Provedením změn při posuzování dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr je patrná snaha po sjednocení některých oblastí zdravotního pojištění s právní úpravou sociálního resp. nemocenského pojištění. Pro vznik zaměstnání ve zdravotním pojištění nebyla do konce roku 2014 právní opora pro sčítání více příjmů na základě dohod o provedení práce a dohod o pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele. Novelizované ustanovení § 5 písm. a) upravuje body 3 a 5 v tom smyslu, že s účinností od 1. 1. 2015 se pro účely zdravotního pojištění považuje za zaměstnance fyzická osoba, které plynou nebo by měly plynout příjmy ze závislé činnosti podle zákona upravujícího daně z příjmů, s výjimkou: – osoby činné na základě dohody o provedení práce, popřípadě více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele, pokud úhrn příjmů z takových do-



10

ad c) Zrušením § 3 odst. 5 z. č. 592/1992 Sb. v celém jeho rozsahu se od 1. 1. 2015 již neplatí pojistné z poskytnutého pracovního volna bez náhrady příjmu (neplaceného volna) a ani z vykázané neomluvené absence. Z tohoto důvodu se text § 9 odst. 3 z. č. 48/1997 Sb.: „Písemnou smlouvou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem může se zaměstnanec zavázat zaplatit zaměstnavateli zcela nebo zčásti částku odpovídající pojistnému, které za zaměstnance má zaměstnavatel povinnost hradit v době, kdy zaměstnanci poskytl pracovní volno bez náhrady příjmu. Při neomluvené nepřítomnosti zaměstnance v práci je zaměstnanec povinen zaplatit zaměstnavateli částku odpovídající pojistnému, které zaměstnavatel za zaměstnance za tuto dobu uhradil.“ stal nadbytečným, a proto je k 1. 1. 2015

10

26.1.2015, 8:56

Aktuálně

zrušen. Nicméně do konce roku 2014 bylo možno formou písemné smlouvy takto upravit placení dvou třetin pojistného z poskytnutého neplaceného volna, jinak standardně hrazeného zaměstnavatelem.

činnou, s výjimkou dále uvedenou, a to se všemi právy a povinnostmi, které z této skutečnosti vyplývají. Výjimkou, kdy se pojištěnci s těmito příjmy nepovažují ve zdravotním pojištění za OSVČ a tudíž nejsou povinni platit pojistné na zdravotní pojištění a plnit související zákonné povinnosti, jsou příjmy zdaňované u zdroje, který je vyplácí, kde je z daňového hlediska uplatněn postup podle § 36 odst. 2 písm. t) a § 7 odst. 6 ZDP. Z příjmů zdaňovaných zvláštní sazbou daně se pojistné platilo do konce roku 2008, s účinností od 1. 1. 2009 již příjmy této povahy povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění nepodléhají. V této souvislosti dodávám, že pojistné se neplatí z příjmů z nájmu podle § 9 ZDP, z příjmů z kapitálového majetku (§ 8 ZDP) a ani z ostatních příjmů (§ 10 ZDP). Je však současně pravdou, že neplacením pojistného z příjmů této povahy nemá pojištěnec řešeno zdravotní pojištění.

Rozšíření kategorie osob, za které platí pojistné stát S účinností od 1. 1. 2015 jsou „státními pojištěnci“ manželé nebo registrovaní partneři státních zaměstnanců podle zákona o státní službě nebo jiných zaměstnanců v organizačních složkách státu, pokud je následují do místa jejich vyslání k výkonu práce v zahraničí nebo k výkonu zahraniční služby se souhlasem této organizační složky státu, a nejsou zaměstnanci nebo osobami samostatně výdělečně činnými podle § 5 nebo nejsou osobami vykonávajícími obdobné činnosti podle práva cizího státu, do kterého byli jejich manželé nebo registrovaní partneři vysláni k výkonu práce v zahraničí nebo k výkonu zahraniční služby.

III. Změna v zákoně o daních z příjmů

IV. Dohody a zdravotní pojištění v souvislosti se změnami k 1. 1. 2015 Jednou z významných změn ve zdravotním pojištění k datu 1. ledna 2015 je skutečnost, že pro účel posouzení vzniku zaměstnání ve zdravotním pojištění se již sčítají příjmy z více dohod o provedení práce (DPP) nebo dohod o pracovní činnosti (DPČ) u jednoho zaměstnavatele. Do konce roku 2014 neexistovala pro tento postup zákonná opora. Ve srovnání s rokem 2014 se k datu 1. 1. 2015 nemění výše rozhodných částek 10 000 Kč resp. 2500 Kč. To znamená, že po 1. 1. 2015 se zaměstnavatel ve zdravotním pojištění nezabývá v příslušném kalendářním měsíci situací, kdy: – u DPP (jedné či více) příjem nepřevyšuje 10 000 Kč – u DPČ (jedné či více) příjem nečiní alespoň 2500 Kč Dále si formou příkladů předvedeme postup zaměstnavatele při placení pojistného na zdravotní pojištění včetně plnění oznamovací povinnosti na přelomu let 2014/2015, tedy jak v právních podmínkách platných do 31. 12. 2014, tak nově účinných od 1. 1. 2015.

Zdravotní pojištění nemůže fungovat izolovaně, což ve svých důsledcích znamená, že je navázáno na účinnost jiných právních norem. Autorské honoráře K datu 1. 1. 2014 došlo ke změně v ustanovení § 7 odst. 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP), kdy příjmy autorů uvedené v odstavci 2 písm. a) plynoucí ze zdrojů na území České republiky byly samostatným základem daně pro zdanění zvláštní sazbou daně za předpokladu, že úhrn těchto příjmů od téhož plátce nepřesáhl v kalendářním měsíci 10 000 Kč. Toto zevšeobecňující či rozšiřující pojetí („příjmy autorů“) však vydrželo pouze kalendářní rok 2014 a od 1. 1. 2015 v podstatě dochází k návratu k právní úpravě platné před datem 1. 1. 2014. To znamená, že od 1. 1. 2015 je samostatným základem daně pro daň vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně příjem autora za příspěvek do novin, časopisu, rozhlasu nebo televize plynoucí ze zdrojů na území České republiky za předpokladu, že úhrn těchto příjmů od téhož plátce daně nepřesáhne v kalendářním měsíci 10 000 Kč a jde o příjem uvedený v § 7 odstavci 2 písm. a) ZDP. Pokud má pojištěnec v rozhodném období kalendářního roku 2015 nezdaňované (by nepravidelné) příjmy za příspěvek do novin, časopisu, rozhlasu nebo televize, plynoucí ze zdrojů na území České republiky, tedy příjmy převyšující v kalendářním měsíci od jednoho plátce 10 000 Kč, považuje se z tohoto pohledu ve zdravotním pojištění za osobu samostatně výdělečně

Příklad č. 1 Osoba je v měsících prosinci a lednu zaměstnána u dvou zaměstnavatelů, u každého na DPČ s příjmem nižším než 2500 Kč. Protože není u žádného zaměstnavatele dosaženo příjmu zakládajícího účast na nemocenském (a návazně i na zdravotním) pojištění, nevzniká zaměstnavatelům povinnost platit pojistné. Zároveň však taková osoba nemá řešen ve zdravotním pojištění pojistný vztah, což znamená, že musí využít některou z možností uvedených v Příkladě č. 9.

11


11


26.1.2015, 8:56

Aktuálně

Nezabývá se však problematikou minimálního vyměřovacího základu, nebo pokud při zaměstnání na DPP vznikne z pohledu zdravotního pojištění zaměstnání (v lednu), je automaticky dodržen i minimální vyměřovací základ. Pokud příjem (úhrn příjmů) nepřesáhne 10 000 Kč, třebaže převýší úroveň minimální mzdy, nevznikají pro zaměstnavatele žádné povinnosti. Zaměstnavatel může zaměstnance nanejvýš upozornit, že nemá tímto zaměstnáním řešeno zdravotní pojištění.

Příklad č. 2 Osoba pracuje u jednoho zaměstnavatele na dvě DPČ (takzvaně za sebou), každá v trvání deseti kalendářních dnů s příjmy 2000 Kč a 2400 Kč. V prosinci Příjmy na základě více DPČ se nesčítají, zaměstnavatel pojistné neodvádí, pojištěnec si v prosinci řeší pojistný vztah podle Příkladu č. 9. V lednu Příjmy se sčítají a pro zdravotní pojištění činí 4400 Kč. Zaměstnavatel dvakrát přihlásí a odhlásí zaměstnance. Při plnění oznamovací povinnosti se u dohod postupuje dle § 8 odst. 2 písm. d) z. č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kdy zaměstnavatel přihlašuje zaměstnance ke dni, ve kterém poprvé po uzavření dohody začal vykonávat sjednanou práci, a odhlašuje dnem, jímž uplynula doba, na kterou byla dohoda sjednána. Poměrná část minima za celkem 20 kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci lednu činí 5 935,48 Kč [(20:31) x 9 200]. Zaměstnavatel musí provést dopočet do této poměrné části minimálního vyměřovacího základu takto: Při sazbě 13,5 % z částky 5935,48 Kč musí zaměstnavatel zaplatit za zaměstnance pojistné zdravotní pojiš ovně, u které je zaměstnanec pojištěn, v částce 802 Kč (5935,48 x 0,135). S ohledem na příjem 4400 Kč činí výše odvodu pojistného z této hrubé mzdy částku 594 Kč. Jedna třetina (198 Kč) bude sražena zaměstnanci z příjmu, zbývající dvě třetiny (396 Kč) ak zaplatí zaměstnavatel ze svých prostředků. Za této situace však ještě není zabezpečen odvod pojistného ze zákonného minima, tedy přesněji z poměrné části minimálního vyměřovacího základu. Aby zaměstnavatel dodržel zákon, musí provést doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky 1 535,48 Kč, tj. 208 Kč. Doplatek hradí prostřednictvím zaměstnavatele zaměstnanec, na zaměstnavatele přechází povinnost úhrady doplatku pouze v situacích vyjmenovaných v § 207 až 209 zákoníku práce. Z celkové částky pojistného 802 Kč zaplatí zaměstnanec standardně 406 Kč (198 + 208) a zaměstnavatel 396 Kč. Tento dopočet by se neprovedl u osoby, vyjmenované v § 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů – v takovém případě by vyměřovací základ činil 4400 Kč.

Příklad č. 4 Se zaměstnancem je uzavřena DPP od 1. 12. do 15. 1. s příjmy 8200 Kč za prosinec a 5960 Kč za leden. U zaměstnance musí být dodrženo zákonné minimum. V prosinci Zaměstnavatel musí provést dopočet do minimálního vyměřovacího základu následovně: Ve vazbě na výši minimální mzdy 8500 Kč odvede zaměstnavatel doplatek pojistného ve výši 13,5 % z částky: (8500 – 8200) x 0,135 = 41 Kč Zaměstnavatel odvede celkové pojistné ve výši 0,135 x 8500 = 1148 Kč Zaměstnanci strhne z platu 1/3 pojistného ze skutečně dosaženého příjmu: (8200 x 0,135) : 3 = 369 Kč a dále výše uvedený doplatek pojistného, tedy celkem: 369 + 41 = 410 Kč Ze svých prostředků pak zaplatí zaměstnavatel 1148 – 410 = 738 Kč V lednu S ohledem na délku trvání zaměstnání je v měsíci lednu výší příjmu 5960 Kč překročena poměrná část minima 4451,61 Kč [(15:31) x 9200], takže zaměstnavatel žádný dopočet neprovádí, i když příjem nedosahuje minimální mzdy 9200 Kč. Zaměstnáním v trvání 15 kalendářních dnů má zaměstnanec vyřešen ve zdravotním pojištění celý měsíc leden. Příklad č. 5 Zaměstnanec pracuje na DPČ s příjmem 9000 Kč. Větší část měsíce ledna je však nemocný, takže příjem za tento měsíc činí pouze 1880 Kč. V prosinci V měsíci prosinci je odvodem pojistného z vyměřovacího základu 9000 Kč zajištěn postup podle zákona. V lednu Protože příjem v měsíci lednu nečiní alespoň 2500 Kč, platí následující: – zaměstnavatel odhlásí zaměstnance k datu 31. 12. 2014 – příjem 1880 Kč nepodléhá odvodu pojistného na zdravotní pojištění

Příklad č. 3 Osoba je zaměstnána u jednoho zaměstnavatele na dvě DPP v trvání šesti a deseti kalendářních dnů s příjmy 5000 Kč a 8200 Kč. V měsících prosinci a lednu postupuje zaměstnavatel obdobně jako v předcházejícím příkladě, a to včetně přihlašování a odhlašování zaměstnance.



12

12

26.1.2015, 8:56

Aktuálně

– zaměstnavatel může upozornit zaměstnance, že v měsíci lednu nemá kryté zdravotní pojištění tímto zaměstnáním – osoba může svůj pojistný vztah vyřešit předložením dokladu o čerpání nemocenských dávek v měsíci lednu (od 15. kalendářního dne nemoci), což je „státní kategorie“, řešící pojistný vztah – zaměstnavatel znovu přihlásí osobu jako zaměstnance k 1. dni kalendářního měsíce, ve kterém bude příjem činit alespoň 2 500 Kč – jelikož výše příjmu nedosahuje 9 200 Kč, provádí zaměstnavatel dopočet do této částky zákonného minima

s použitím kódů „P“ k datu 1. 12. 2014 a „O“ k datu 31. 12. 2014 – podat za měsíc prosinec opravný Přehled o platbě pojistného zaměstnavatele, na kterém bude navýšen počet zaměstnanců – za měsíc leden 2015 odvést pojistné z částky vyměřovacího základu 12 000 Kč ve výši 1 620 Kč. Úhradu je zapotřebí provést v rámci hromadné platby nejpozději do 20. 2. 2015, a to již připsáním platby na účet příslušné zdravotní pojiš ovny. Vzhledem k tomu, že 1. leden je datem, ke kterému mohou pojištěnci standardní cestou změnit zdravotní pojiš ovnu, upozorňuji zaměstnavatele, aby byli v takových případech velmi obezřetní. Protože zaměstnanec změnil k datu 1. 1. 2015 zdravotní pojiš ovnu, provede zaměstnavatel odvod částky pojistného za leden ve výši 1620 Kč ve prospěch té zdravotní pojiš ovny, ke které zaměstnanec k 1. 1. 2015 přestoupil.

Příklad č. 6 DPČ byla uzavřena od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014. Nová DPČ je uzavřena od 1. 1. 2015, nicméně zaměstnanec začne pracovat až 2. 1. 2015. Při plnění oznamovací povinnosti postupuje zaměstnavatel takto: – zaměstnance odhlásí kódem „O“ k datu 31. 12. 2014 – protože se zaměstnanec přihlašuje u zdravotní pojiš ovny ke dni, ve kterém poprvé po uzavření dohody začal vykonávat sjednanou práci, přihlásí jej zaměstnavatel kódem „P“ k datu 2. 1. 2015, nebo z tohoto pohledu oba pracovněprávní vztahy na sebe plynule nenavazují. Tímto se v lednu snižuje i poměrná část minima na 8903,22 Kč [(30:31) x 9200]. – kdyby zaměstnanec začal fakticky pracovat dne 1. 1. 2015, zaměstnavatel by žádné oznámení neprováděl, protože by tímto postupem byla zajištěna bezprostřední návaznost obou pracovněprávních vztahů. Stejně by zaměstnavatel postupoval i tehdy (to znamená, že by neprováděl žádné oznámení), pokud by byla s účinností od 1. 1. 2015 uzavřena pracovní smlouva, přičemž by zaměstnanec začal pracovat až dne 2. 1. 2015.

Příklad č. 8 Zaměstnanec pracuje u jednoho zaměstnavatele na základě pracovní smlouvy s hrubým příjmem 28 000 Kč. Současně má uzavřenu DPČ na období od 1. 12. do 28. 2. s příjmy v: – prosinci 4 000 Kč – lednu 2 000 Kč – únoru 3 000 Kč V případě takto sjednaných souběžných příjmů vychází zaměstnavatel z těchto zásad: – pro účel placení pojistného i plnění oznamovací povinnosti se každý pracovněprávní vztah posuzuje samostatně – i když příjem na základě DPČ poklesl v lednu pod rozhodnou částku 2 500 Kč, zaměstnavatel odhlášení na daný měsíc neprovádí, nebo u osoby trvá zaměstnání z titulu běžící pracovní smlouvy – vyměřovací základ pro placení pojistného činí v: – prosinci 32 000 Kč – lednu 28 000 Kč – únoru 31 000 Kč Poznámka: Kdyby příjem na základě pracovní smlouvy trvale činil například 8000 Kč (při zkráceném pracovním úvazku), musel by být v lednu proveden dopočet do minimálního vyměřovacího základu 9200 Kč.

Příklad č. 7 DPP byla sjednána na období od 1. 8. 2014 do 31. 12. 2014 s měsíčním příjmem 7000 Kč. Do měsíce ledna byla na základě této dohody zúčtována odměna 5 000 Kč. Zaměstnanec se v průběhu května 2014 rozhodl pro změnu zdravotní pojiš ovny k 1. lednu 2015. Příjem 7000 Kč nezakládal v roce 2014 účast na zdravotním pojištění, zaměstnavatel tohoto zaměstnance u zdravotní pojiš ovny nepřihlašoval a pojistné se (bez ohledu na minimální mzdu) z dosaženého příjmu neodvádělo. Dodatečně zúčtovaná odměna však ukládá zaměstnavateli tyto povinnosti: – v posledním měsíci trvání této dohody vzniklo zaměstnání, proto musí být osoba jako zaměstnanec na tento měsíc přihlášena u zdravotní pojiš ovny

Příklad č. 9 Příjmy zúčtovanými na základě sjednané DPP nebo DPČ, popřípadě více DPP nebo DPČ u jednoho zaměstnavatele, není dosaženo částky rozhodné pro vznik zaměstnání ve smyslu ustanovení § 5 písm. a) bodů 3 a 5 z. č. 48/1997 Sb. Nedosahuje-li příjem (příjmy) zúčtovaný na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr potřebných částek, nemá pojištěnec takovou dohodou

13


13


26.1.2015, 8:56

Aktuálně

(dohodami) řešen svůj pojistný vztah. To znamená, že v rámci takového měsíce musí být evidován u zdravotní pojiš ovny v některé (tedy alespoň jedné) z těchto tří kategorií: – zaměstnanec v jiném zaměstnání s příjmy ze závislé činnosti, které zakládají účast na zdravotním pojištění (například zaměstnání na základě pracovní smlouvy) nebo – osoba samostatně výdělečně činná nebo – osoba, za kterou platí pojistné stát, přičemž postačí registrace v některé z těchto skupin osob třeba jen po část daného měsíce nebo dokonce postačí i jen jeden den evidence v tomto měsíci. Není-li využita některá z výše uvedených možností, stává se pojištěnec na celý příslušný kalendářní měsíc osobou bez zdanitelných příjmů. S účinností od 1. 7. 2002 se z hlediska zdravotního pojištění za osobu bez zdanitelných příjmů považuje takový pojištěnec s trvalým pobytem na území České republiky, který nemá v rámci celého kalendářního měsíce příjmy ze zaměstnání nebo ze samostatné výdělečné činnosti nebo není za něj plátcem pojistného stát. Jinak řečeno, pokud je pojištěnec v průběhu kalendářního měsíce alespoň jeden den registrován u zdravotní pojiš ovny bu jako zaměstnanec nebo jako osoba samostatně výdělečně činná nebo je zařazen v některé ze skupin osob, za které platí pojistné stát, není v tomto měsíci osobou bez zdanitelných příjmů. Měsíční platba pojistného osoby bez zdanitelných příjmů činí v roce 2015 částku 1 242 Kč. Alternativně přichází v úvahu i vynětí z českého systému veřejného zdravotního pojištění, kdy nejpoužívanějšími možnosti jsou: a) Výkon výdělečné činnosti v zahraničí ve smyslu koordinačních nařízení Evropské unie V rámci států osob ze států Evropské unie včetně Norska, Islandu, Lichtenštejnska a Švýcarska se postupuje podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení včetně prováděcího Nařízení č. 987/2009. Jedním ze základních principů těchto nařízení je pojištění (neboli účast ve všech systémech sociálního zabezpečení) ve státě, na jehož území je vykonávána výdělečná činnost. b) Dlouhodobý pobyt v zahraničí O dlouhodobém pobytu v cizině hovoříme tehdy, jsou-li splněny tyto tři podmínky: 1. nepřetržitý pobyt v cizině trvá déle než 6 měsíců, 2. zdravotní pojištění v cizině trvá po celou dobu pobytu v cizině, 3. písemné prohlášení o ukončení platby pojistného bylo doručeno zdravotní pojiš ovně před dnem ukončení platby pojistného.



14

Osoba splňující uvedené podmínky je tímto vyňata ze zdravotního pojištění v ČR a současně je povinna odevzdat před odjezdem průkaz zdravotní pojiš ovny. Za osobu dlouhodobě pobývající v cizině nikdo pojistné v ČR neplatí, současně však tato osoba nemá po uvedenou dobu nárok na úhradu případně poskytnutých hrazených služeb českým systémem veřejného zdravotního pojištění. Ing. Antonín Daněk

Dávky nemocenského pojištění v roce 2015 Podle § 22 odst. 3 zákona o NP vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí pravidelně od 1. ledna kalendářního roku výši redukčních hranic. Pro rok 2015 se tak stalo na základě Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 214/2014 Sb., kterým se vyhlašuje pro účely nemocenského pojištění výše redukčních hranic pro úpravu denního vyměřovacího základu platných v roce 2015. Jaké změny bude znamenat tato nová právní úprava pro výpočet dávek nemocenského v r. 2015 je předmětem následujících řádků.

Úvodem Je všeobecně známo, že 1. ledna 2009 nabyl účinnosti zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění (dále jen „zákon o NP“). Také je známo, že nabytí zákona o NP bylo původně plánováno k datu 1. ledna 2007, tedy k datu nabytí účinnosti zákoníku práce č. 262/2006 Sb. S ním bezprostředně souviselo i uvedení v život nové právní úpravy náhrady mzdy, platu nebo odměny z dohody o pracovní činnosti při dočasné pracovní neschopnosti (karanténě) v zákoníku práce Podle § 4 zákona o NP se z nemocenského pojištění poskytují tyto dávky: – nemocenské, – peněžitá pomoc v mateřství, – ošetřovné, – vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství. Z toho tedy vyplývá, že „nový“ systém nemocenského pojištění převzal druhy peněžitých dávek z právní úpravy platné do konce roku 2008, tedy ze systému nemocenského pojištění zaměstnanců podle zákona č. 54/ 1956 Sb. a zákona č. 88/1968 Sb. Pouze došlo ke změně názvu podpory při ošetřování člena rodiny v ošetřovné. Jiná plnění než výše uvedené čtyři dávky – nemocenské, mateřská, ošetřovné a vyrovnávací příspěvek – nejsou ze systému nemocenského pojištění poskytovány.

14

26.1.2015, 8:56

Aktuálně

Okruh pojištěných osob

dy o provedení práce budou podrobeny odvodu zdravotního i sociálního pojištění. tak se stalo na základě novely zákona o NP, která do zákona vložila nový § 7a. Z citovaného ustanovení vyplývá, že nemocenského (důchodového) pojištění jsou účastni jen zaměstnanci, jejichž příjem u zaměstnavatele na základě jedné či více dohod o provedení práce přesáhne částku 10 000 Kč v kalendářním měsíci. Do okruhu nemocensky pojištěných osob však nepatří – žáci středních škol a studenti vysokých škol; od 1.1.2010 nejsou studenti ani důchodově pojištěni z důvodu studia – členové zastupitelstev, kteří jsou odměňováni jako neuvolnění členové zastupitelstva; – funkcionáři občanských sdružení, pokud nejsou členy kolektivního orgánu, i když jejich odměna je zdaňována daní ze závislé činnosti.

Zákon o NP upravuje jak dávky nemocenského pojištění, tak organizaci, provádění a řízení ve věcech nemocenského pojištění. Ve srovnání s původní roztříštěnou úpravou se tedy jedná o komplexní úpravu. Zákon o NP zrušil celkem 50 předpisů, zákonů a vyhlášek, novým zákonem o NP došlo k sjednocení právní úpravy nemocenského pojištění pro zaměstnance, pro osoby samostatně výdělečně činné a i pro další skupiny osob (příslušníci Policie ČR, Hasičského záchranného sboru ČR, Celní správy ČR, Vězeňské služby ČR, Bezpečnostní informační služby), jejichž účast na nemocenském pojištění byla upravena zvláštními právními předpisy. Obecně platí, že zaměstnanci jsou i nadále účastni nemocenského pojištění přímo ze zákona, na rozdíl od osob samostatně výdělečně činných, jejichž nemocenské pojištění je i nadále dobrovolné. Nemocenského pojištění jsou účastni jako zaměstnanci jen osoby vyjmenované v § 5 zákona o NP, které vykonávají činnost v pracovním vztahu v tomto ustanovení uvedeném a splňují podmínky účasti na nemocenském pojištění. To je rozdíl mezi sociálním (nemocenským a důchodovým) pojištěním a zdravotním pojištěním. V sociálním pojištění je okruh pojištěných osob taxativně vymezen výčtem pracovních vztahů (např. členové družstva v družstvech, kde podmínkou členství je jejich pracovní vztah k družstvu, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro družstvo práci, za kterou jsou jím odměňováni) a ve zdravotním pojištění je vymezen vazbou na zdanitelný příjem. Pro praxi byli důležitější zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce, to byl zásadní problém novely zákona o NP v r. 2012. Dohoda o provedení práce představuje nejflexibilnější základní pracovněprávní vztah podle zákoníku práce. Je však třeba konstatovat, že u zaměstnanců v pracovním poměru zakládá účast na nemocenském pojištění příjem aspoň ve výši 1/10 průměrné mzdy zaokrouhlené na 500 Kč směrem dolů, což od roku 2012 znamená příjem ve výši 2 500 Kč. Tato částka platí i pro rok 2015. U dohod o provedení práce však tak tomu nikdy nebylo, zaměstnanci činní na základě dohod o provedení práce účastni pojištění nebyli a ze své odměny odváděli pouze daň z příjmu fyzických osob. Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr jsou však stejně jako pracovní poměr závislou prací, která představuje předmět úpravy pracovněprávních vztahů ve smyslu § 2 a § 3 ZP. Vzhledem k tomu, že novelou zákoníku práce provedenou zákonem č. 365/ 2011 Sb., s účinností také od 1.1.2012, byl navýšen rozsah dohod o provedení práce z původních 150 hodin ročně na 300 hodin, bylo rozhodnuto, že i doho-

Podmínky účasti zaměstnanců na nemocenském pojištění Pro účast na nemocenském pojištění i pro poskytování náhrady mzdy (platu) nebo odměny z dohody o pracovní činnosti z titulu dočasné pracovní neschopnosti podle zákoníku práce jsou u zaměstnanců stanoveny tři základní podmínky, a to – výkon zaměstnání na území České republiky, přitom zaměstnáním se rozumí právní vztah, na základě kterého vykonávají práci, – zaměstnání mělo trvat nebo trvalo alespoň 15 kalendářních dnů – sjednání měsíčního započitatelného příjmu. Výkonem zaměstnání na území ČR se považuje i přechodný výkon práce mimo území ČR, je-li místo výkonu práce trvale v ČR, nebo v cizině pro zaměstnavatele se sídlem na území ČR, pokud místo výkonu práce je trvale v cizině a nejsou povinně účastni důchodového pojištění podle předpisů státu, ve kterém trvale vykonávají zaměstnání, a mají trvalý pobyt na území ČR nebo jiného členského státu Evropské unie. Ze zásady výkonu zaměstnání na území ČR jsou výjimky, které vyplývají jednak z předpisů nadřazených českému právu (z mezinárodních smluv a koordinačních nařízení EU) a jednak z podmínek uvedených v § 6 odst. 1 zákona. Zaměstnanec, i když pracuje na území ČR, není v ČR účasten nemocenského pojištění, jestliže podle koordinačních nařízení EU je pojištěn v jiném státě EU (zpravidla ve státě, v němž má bydliště), nebo pokud neuběhla doba vyslání uvedená ve smlouvě o sociálním zabezpečení, nebo nesplňuje-li další podmínky účasti. Doba trvání zaměstnání záleží na okolnostech. Platí podmínka, že potřebná délka doby trvání zaměst-

15


15


26.1.2015, 8:56

Aktuálně

nání pro účast zaměstnance na nemocenském pojištění činí alespoň 15 kalendářních dnů. Pokud bylo tedy zaměstnání sjednáno na 14 dnů a dohodnuta odměna třeba 100 000 Kč pak takové zaměstnání účast na nemocenském pojištění nezaloží, pokud je sjednáno ojediněle. Aby však nemohlo docházet k spekulativnímu uzavírání pracovních poměrů na dobu kratší 15 kalendářních dnů mezi jedním a týmž zaměstnancem a zaměstnavatelem, pak platí, že v případě, když od skončení předchozího nemocensky pojištěného nebo nepojištěného zaměstnání jen z důvodu jeho krátkosti (částka dosaženého příjmu splněna byla), neuplynula doba šesti „běžných“ měsíců do nástupu dalšího takového zaměstnání kratšího 15 kalendářních dnů a i v tomto dalším zaměstnání byla sjednána částka započitatelného příjmu, je zaměstnanec nemocensky pojištěn. Pokud zaměstnanec onemocní ve zkušební době před 15. dnem trvání pracovního poměru, nemá to z tohoto pohledu žádný význam, platí, že pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. V případě započitatelného příjmu je třeba také vycházet z konkrétních okolností případů, zda je nebo není naplněna částka 2500 Kč měsíčně. U pracovních poměrů většinou částka započitatelného příjmu nečiní problémy. Problémy mohou vznikat u dohod o pracovní činnosti, které jsou sjednány „podle potřeby“ a kde není předem sjednáno, že zaměstnanec v měsíci odpracuje minimálně 25 hodin s hodinovou mzdou 100 Kč. Tam pak se musí v jednom konkrétním měsíci zjiš ovat splnění této podmínky. Nakonec mohou být účastni nemocenského pojištění i zahraniční zaměstnanci, pokud se přihlásili k dobrovolnému nemocenskému pojištění. Od 1. 1. 2010 platí, že zahraniční zaměstnanec může být účasten nemocenského pojištění pouze pokud je účasten i dobrovolného důchodového pojištění. V případě smluvního zaměstnance platí, že je-li smluvní zaměstnanec, který splňuje podmínky trvání zaměstnání po dobu delší 15 dnů a sjednané částky započitatelného příjmu, povinně účasten důchodového pojištění ve státě, kde má sídlo jeho zaměstnavatel, je účasten podle zákona o NP po uplynutí doby 270 kalendářních dnů trvání zaměstnání na území na ČR s tím, že do tohoto počtu se započtou všechny kalendářní dny doby výkonu zaměstnání na území ČR, které spadají do období 2 let přede dnem zahájení výkonu posledního zaměstnání na území ČR. Výše uvedené podmínky účasti zaměstnanců na nemocenském pojištění musí zkoumat každý zaměstnavatel, protože bez jejich splnění zaměstnanci nevznikne ani právo na náhradu mzdy (platu) nebo odměny z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr z titulu dočasné pracovní neschopnosti.



16

Krátkodobé zaměstnání Je-li zaměstnání uzavřeno pouze na 14 kalendářních dnů (na dobu kratší než 15 kalendářních dnů – viz výše), je třeba při posuzování, zda zakládá účast na nemocenském pojištění zjistit, zda jde o první zaměstnání u téhož zaměstnavatele nebo o zaměstnání, které se opakuje až po uplynutí 6 měsíců od skončení posledního zaměstnání nebo o zaměstnání, které se opakuje u téhož zaměstnavatele do 6 měsíců od skončení předchozího zaměstnání, které založilo účast na nemocenském pojištění. Pokud jde o krátkodobé zaměstnání, které je prvním u zaměstnavatele nebo které je zaměstnáním, které se opakuje až po uplynutí 6 měsíců od skončení posledního zaměstnání, pak takové zaměstnání nezakládá účast na nemocenském pojištění, i kdyby započitatelný příjem z takového zaměstnání činil 30 000 Kč, pojistné na sociální pojištění se z takového příjmu neodvádí a zaměstnavatel ani nemá žádnou oznamovací povinnost vůči OSSZ. V případě, že jde o zaměstnání, které se opakuje u téhož zaměstnavatele do 6 měsíců od skončení předchozího zaměstnání, které založilo účast na nemocenském pojištění (včetně zaměstnání na dohodu o provedení práce) nebo předchozím zaměstnáním bylo zaměstnání, které nezaložilo účast na nemocenském pojištění jen proto, že bylo prvním zaměstnáním nebo zaměstnáním opakujícím se po 6 měsících od skončení předchozího zaměstnání je třeba předně zjistit, zda byl sjednán příjem alespoň ve výši 2500 Kč. Pokud byl sjednán příjem ve výši alespoň 2500 Kč, je zaměstnanec z tohoto zaměstnání účasten nemocenského pojištění od vstupu do zaměstnání do jeho skončení bez ohledu na to kolik činil zúčtovaný příjem z tohoto zaměstnání. Pokud nebyl sjednán příjem v částce alespoň 2500 Kč, pak musí zaměstnavatel vyčkat na výši zúčtovaného příjmu a pak teprve rozhodnout. Bude-li zúčtovaný příjem činit aspoň 2 500 Kč, je zaměstnanec účasten nemocenského pojištění od vstupu do zaměstnání do jeho skončení.

Zaměstnání malého rozsahu Zaměstnáním malého rozsahu může být pouze zaměstnání, které má trvat nebo trvá déle než 14 kalendářních dnů. Zaměstnání je nebo se stane zaměstnáním malého rozsahu, jestliže nebyl sjednán započitatelný příjem za kalendářní měsíc, nebo byl sjednán na částku nižší než rozhodný příjem pro daný kalendářní rok, tedy v roce 2015 nižší než 2500 Kč. Zaměstnání malého rozsahu založí účast na nemocenském pojištění jen v tom kalendářním měsíci, v němž byl zaměstnanci zúčtován započitatelný příjem alespoň ve výši 2500 Kč. Tato

16

26.1.2015, 8:56

Aktuálně

částka se nesnižuje, by by zaměstnanec např. po část měsíce nepracoval z důvodu překážky v práci (neplaceného volna).

Pro úplnost nutno uvést, že shodným způsobem byla změněna také úprava zdravotního pojištění, a to novelizací § 5 písm. a) bod 3. ve spojení s novelizací § 8 odst. 2 písm. d) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Od 1. l. 2012 se považuje za zaměstnance pro účely zdravotního pojištění osoba činná na základě dohody o provedení práce, která v kalendářním měsíci dosáhla příjmu vyššího než 10 000 Kč.

Druhy zaměstnání z pohledu nemocenského pojištění Po uzavření pracovního poměru či jiného druhu zaměstnání, které zařazuje zaměstnance do okruhu pojištěných osob, ale ještě před nástupem zaměstnance do zaměstnání musí zaměstnavatel rozhodnout z hlediska posouzení účastni na nemocenském pojištění, zda po vstupu zaměstnance do zaměstnání bude toto zaměstnání zaměstnáním – krátkodobým – malého rozsahu nebo – ostatním. Podle zařazení zaměstnance do jedné z uvedených skupin zaměstnavatel pozná, kdy má po nástupu zaměstnance do zaměstnání oznámit nástup zaměstnance příslušné OSSZ.

Souběh pojištění z více zaměstnání Vykonává-li zaměstnanec více zaměstnání, z nichž každé zakládá účast na pojištění, je pojištěn z každého z těchto zaměstnání. Je-li však společník společnosti s ručením omezeným současně jednatelem téže společnosti s ručením omezeným, je pojištěn z těchto činností jen jednou. Vykonává-li zaměstnanec souběžně více zaměstnání, posuzuje se jeho účast na nemocenském pojištění v každém zaměstnání zvláš , nepřihlíží se k tomu, že vykonává ještě jiné zaměstnání. To platí i v případě, kdy zaměstnanec vykonává více zaměstnání u téhož zaměstnavatele – např. s týmž zaměstnavatelem má uzavřen pracovní poměr a vedle toho dohodu o pracovní činnosti či dohodu o provedení práce. Kromě toho může být zaměstnanec účasten nemocenského pojištění zároveň jako zaměstnanec i jako osoba samostatně výdělečně činná. Jediná výjimka platí pro souběh činnosti společníka a jednatele společnosti s ručením omezeným. Tyto dvě činnosti se od 1.1.2012 posuzují jako jedno zaměstnání a odměny z těchto dvou činností se musí sčítat. Z úhrnu sjednaných započitatelných příjmů se teprve posuzuje, zda zaměstnání zakládá účast zaměstnance na nemocenském pojištění od vstupu do zaměstnání nebo zda se jeho účast na nemocenském pojištění bude posuzovat v každém kalendářním měsíci zvláš , protože jde o zaměstnání malého rozsahu.

Dohody o provedení práce Jak jsme si uvedli výše, od 1.1.2012 platí, že zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce jsou účastni nemocenském pojištění, jestliže splňují tyto dvě podmínky – vykonávají zaměstnání na území České republiky; za výkon zaměstnání na území České republiky se považuje i přechodný výkon práce mimo území České republiky, je-li místo výkonu práce trvale v České republice, – je jim zúčtován v daném měsíci započitatelný příjem v částce vyšší 10 000 Kč. Pro dohody o provedení práce platí odlišné podmínky účasti na nemocenském pojištění oproti podmínkám platným pro ostatní zaměstnance. Zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce jsou účastni pojištění jen v těch kalendářních měsících po dobu trvání této dohody, do nichž jim byl zúčtován započitatelný příjem z dohody o provedení práce v částce vyšší 10 000 Kč. Pojištění vzniká zaměstnanci činnému na základě dohody o provedení práce dnem, ve kterém poprvé po uzavření dohody o provedení práce začal konat sjednanou práci, a zaniká dnem, jímž uplynula doba, na kterou byla tato dohoda sjednána. Zaměstnanec činný na základě dohody o provedení práce je účasten pojištění též, jestliže vykonával v kalendářním měsíci u téhož zaměstnavatele více dohod o provedení práce a úhrn započitatelných příjmů z těchto dohod dosáhl v kalendářním měsíci aspoň částku 10 001 Kč. V takovém případě je zaměstnanec účasten pojištění nejvýše po dobu trvání takových zaměstnání v tomto kalendářním měsíci.

Vynětí zaměstnanců z nemocenského pojištění Z nemocenského pojištění jsou vyňati zaměstnanci vykonávající zaměstnání v ČR pro – zaměstnavatele, který požívá diplomatických výsad a imunit, pokud jsou účastni pojištění v jiném státě, – mezinárodní organizaci, pokud jsou účastni pojištění prostřednictvím této mezinárodní organizace a písemně prohlásí orgánu nemocenského pojištění, že chtějí být z tohoto důvodu vyňati z pojištění v ČR; toto prohlášení podávají zaměstnanci orgánu nemocenského pojištění prostřednictvím mezinárodní organizace, pro niž vykonávají zaměstnání.

17


17


26.1.2015, 8:56

Aktuálně

Z nemocenského pojištění jsou dále vyňaty osoby, které nejsou občany ČR nebo občany EU a jsou zaměstnány v ČR bez platného oprávnění k pobytu na území ČR podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů.

a převedení zaměstnankyně na jinou práci, státní zaměstnankyně na jiné služební místo nebo ustanovení příslušnice na jiné služební místo. Pro jednotlivé dávky jsou stanoveny další podmínky nároku na dávku. Je třeba rozlišovat podmínky nároku na dávku a podmínky pro poskytování (výplatu) dávky. V případě splnění podmínek nároku na tutéž dávku ze souběžných pojištění bude náležet jen jedna dávka. Důvodem je, že dávka se bude stanovovat z jednoho vyměřovacího základu, za který se bude považovat úhrn denních vyměřovacích základů z jednotlivých pojištění, který bude upraven podle redukčních hranic (viz § 20 a 21 zákona o NP). Pokud bude poskytnuto v zaměstnání volno k výkonu práce v jiném zaměstnání, bude dávka náležet jen z tohoto jiného zaměstnání. Jestliže zaměstnanec v době trvání zaměstnání zakládajícího pojištění nastoupil do dalšího zaměstnání, které sjednal na dobu pracovního (služebního) volna v prvním zaměstnání a ve kterém koná práci místo práce v prvním zaměstnání, a ke vzniku sociální události došlo za trvání tohoto dalšího zaměstnání, náleží dávky jen z tohoto dalšího zaměstnání.

Vznik a zánik nemocenského pojištění Nemocenské pojištění vzniká zpravidla vstupem do zaměstnání a zaniká skončením zaměstnání. Z této zásady platí výjimka u zaměstnanců v pracovním poměru, kde se za vstup do zaměstnání považuje den, za který jim i před zahájením práce náleží podle zákoníku práce náhrada mzdy, nebo se jim měsíční mzda nekrátí. V případě, že pracovní poměr je uzavřen od 1. ledna, kdy 1. leden je státní svátek, za který se mzda nekrátí a zaměstnanec nastupuje výkon práce nejdříve 2. ledna, platí, že účast na nemocenském pojištění vzniká již 1. ledna. Navazují-li na sebe bezprostředně dva pracovní vztahy stejného druhu (s výjimkou dohod o provedení práce) – např. pracovní poměr na pracovní poměr apod. a žádný z nich není považován za zaměstnání malého rozsahu, posuzují se tyto vztahy pro účely nemocenského pojištění za jeden pracovní vztah. Nemocenské pojištění v takovém případě trvá nepřetržitě, zaměstnavatel proto neoznamuje skončení zaměstnání a nástup do nového zaměstnání. I pro stanovení rozhodného období se jedná o týž pracovní vztah, do rozhodného období se zahrnují kalendářní měsíce z obou zaměstnání. S účinností od 1. 1. 2012 byl zrušen institut „přerušení pojištění“.

Ochranná lhůta Podmínky pro nemocenské a peněžitou pomoc v mateřství se mohou splnit též v ochranné lhůtě. Platí zásada, že nemocenské náleží též, jestliže ke vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo k nařízení karantény došlo po zániku pojištění v ochranné lhůtě. Ochranná lhůta pro nemocenské činí 7 kalendářních dnů ode dne zániku pojištění; pokud však pojištění trvalo kratší dobu, činí ochranná lhůta jen tolik kalendářních dnů, kolik dnů pojištění trvalo. To v praxi znamená, že ochranná lhůta běžně trvá 7 kalendářních dnů po skončení pracovního poměru, pouze v případech, kdy např. pracovní poměr skončí tři dny po svém zahájení činí ochranná lhůta pouze ty tři dny. Ochranná lhůta neplyne – z pojištěné činnosti poživatele starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, – z dalšího zaměstnání sjednaného jen na dobu dovolené v jiném zaměstnání, – ze zaměstnání malého rozsahu, – ze zaměstnání, které sjednal pojištěnec, který je žákem nebo studentem, pokud doba zaměstnání spadá výlučně do období školních prázdnin nebo prázdnin, – v případě, že pojištění odsouzeného nebo osoby ve výkonu zabezpečovací detence skončí v době jejich útěku z místa výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence, – ze zaměstnání zaměstnance činného na základě dohody o provedení práce.

Obecné podmínky vzniku nároku na dávky Obecné podmínky vzniku nároku na dávky a jejich výplatu jsou upraveny v § 14 až § 17 zákona o NP. V případě vícero pojištění se nároky na dávky budou posuzovat v každém pojištění samostatně. Je-li nárok na tutéž dávku, s výjimkou vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství, současně z více pojištění, náleží dávka ze všech pojištění jen jednou. Obecnou podmínkou nároku na dávku nemocenského pojištění, platnou pro všechny čtyři dávky (nemocenské peněžitá pomoc v mateřství, ošetřovné a vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství) je účast na nemocenském pojištění nebo trvání ochranné lhůty v tom dnu, v němž vznikla sociální událost. Sociální události podle definice tohoto pojmu se rozumí události, s níž tento zákon spojuje vznik nároku na dávku, vznik dočasné pracovní neschopnosti, nařízení karantény, vznik potřeby ošetřování nebo péče o člena domácnosti, nástup na peněžitou pomoc v mateřství



18

18

26.1.2015, 8:56

Aktuálně

Peněžitá pomoc v mateřství náleží též, jestliže po zániku pojištění došlo k nástupu na peněžitou pomoc v mateřství v ochranné lhůtě. Ochranná lhůta činí u žen, jejichž pojištění zaniklo v době těhotenství, 180 kalendářních dnů ode dne zániku pojištění; pokud však pojištění trvalo kratší dobu, činí ochranná lhůta jen tolik kalendářních dnů, kolik dnů pojištění trvalo. Vznikne-li ženě v ochranné lhůtě znovu pojištění, ochranná lhůta po dobu tohoto nového pojištění neběží a nevyčerpaná ochranná lhůta z dřívějšího pojištění se připočítává k ochranné lhůtě získané na základě tohoto nového pojištění, a to nejvýše do celkové výměry 180 kalendářních dnů. Nestanoví-li se ochranná lhůta, činí ochranná lhůta 7 kalendářních dnů ode dne zániku pojištění; pokud však pojištění trvalo kratší dobu, činí ochranná lhůta jen tolik kalendářních dnů, kolik dnů pojištění trvalo. Vzhledem k tomu, že těhotenství trvá 40 týdnů, tj. 280 dnů, na mateřskou dovolenou se nastupuje minimálně šest týdnů před porodem, tj. 42 dnů před porodem, když k tomu přičteme 180 dnů ochranné lhůty, pak platí, že z titulu ochranné lhůty může na mateřskou nastoupit i žena, s kterou byl pracovní poměr ukončen např. dohodou v průběhu 9. týdne těhotenství, resp. 7 týdne od početí. Pro zaměstnavatele však platí, že i kdyby doručil zaměstnankyni výpově v době, kdy dotyčná o těhotenství nevěděla a dodatečně se prokáže, že byla v den doručení výpovědi těhotná, výpově je neplatná, zaměstnankyně je v ochranné lhůtě. Ochranná lhůta pro dávky nemocenského se tedy oproti právní úpravě platné dříve nemění. U žen, jimž zaměstnání skončilo v době těhotenství, činí ochranná lhůta pro peněžitou pomoc v mateřství i nadále prakticky stejnou dobu (za staré právní úpravy 6 měsíců, nyní 180 dnů), avšak ne vždy jako za předchozí právní úpravy. I u těchto žen nemůže být ochranná lhůta delší, než trvala jejich účast na pojištění, s výjimkou zápočtu nevyčerpané ochranné lhůty ze zaměstnání, které předcházelo tomuto poslednímu zaměstnání. Ochranná lhůta zaniká – vznikem nového pojištění; vznikem pojištění osob samostatně výdělečně činných ochranná lhůta ze zaměstnání nezaniká, pokud nárok na nemocenské a peněžitou pomoc v mateřství nevznikne z pojištění osob samostatně výdělečně činných a ochranná lhůta již neprošla dříve, s tím, že ustanovení o sčítání ochranných lhůt zde neplatí, – posledním dnem přede dnem, od něhož náleží výplata starobního nebo invalidního důchodu; to však neplatí v případě vzniku nároku na výplatu invalidního důchodu pro invaliditu prvního nebo druhého stupně, jde-li o nárok na peněžitou pomoc v mateřství, – posledním dnem přede dnem nastoupení výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence,

– posledním dnem přede dnem útěku odsouzeného nebo osoby ve výkonu zabezpečovací detence z místa výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence. Důležité je uvědomit si, že ochranná lhůta se nevztahuje na ošetřovné. Ošetřovné nelze tedy vyplácet z titulu ochranné lhůty.

Společná ustanovení o dávkách Jak jsme uvedli výše, zákon o NP rozlišuje nárok na dávku a nárok na výplatu dávky. Nárok na výplatu dávky zaniká uplynutím tří let ode dne, za který dávka nebo její část náleží. Tato lhůta neplyne po dobu řízení o dávce a po dobu, po kterou fyzické osobě, která musela mít opatrovníka, nebyl opatrovník ustaven. Pojištěnec se může na základě písemného prohlášení podepsaného plátci dávky vzdát nároku na výplatu nemocenského, peněžité pomoci v mateřství a ošetřovného. Vzdáním se nároku zaniká nárok na výplatu dávky až do konce podpůrčí doby. Zaměstnanec předá žádost o dávku svému zaměstnavateli, který ji spolu s podklady pro stanovení nároku na dávku a její výplatu zašle na příslušnou okresní správu sociálního zabezpečení. Pojištěnec nemá nárok na výplatu nemocenského, peněžité pomoci v mateřství a ošetřovného za dobu, po kterou – vykonává v pojištěné činnosti, ze které tyto dávky náleží, práci nebo osobně vykonává samostatnou výdělečnou činnost, – mu náleží podle zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání a zákona č. 361/2003 Sb. náleží, nadále započitatelný příjem, s výjimkou přídavku na bydlení poskytovaného podle zákona o vojácích z povolání, – je ve vazbě, jde-li o dávky, na které vznikl nárok před vzetím do vazby, – vykonává trest odnětí svobody nebo zabezpečovací detenci, jde-li o dávky, na které vznikl nárok před nástupem výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence; to však neplatí v případě peněžité pomoci v mateřství, pokud žena ve výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence pečuje o dítě. Obecně tedy platí, že nemocenské, ošetřovné a peněžitá pomoc v mateřství se nevyplácí za období, v němž pojištěnec pracoval v tom zaměstnání, z něhož mu náleží dávka. Z této zásady jsou dvě výjimky. První je případ, že má-li zaměstnanec za kalendářní den, v němž vznikl nárok na dávku nebo v němž nárok na dávku zanikl, nárok na započitatelný příjem za část pracovní doby, náleží mu dávka za kalendářní den v poměrné výši, která se určí jako poměrný díl připa-

19


19


26.1.2015, 8:56

Aktuálně

dající na tu část pracovní doby, za kterou mu nenáleží započitatelný příjem. Druhou výjimkou je případ, kdy se dočasná pracovní neschopnost považuje za pokračování předchozí dočasné pracovní neschopnosti nebo v případě, kdy zaměstnanec po skončení jednoho ošetřovného vykonával práci jen po část dne z důvodu, že ošetřovaná osoba byla přijata do zdravotnického zařízení lůžkové péče nebo propuštěna z tohoto zařízení. Ošetřovné a peněžitá pomoc v mateřství náležejí za část neodpracované pracovní doby v prvním a posledním dni nároku na dávku, jestliže v něm pojištěnec po část dne pracoval. Nemocenské náleží za část neodpracované pracovní doby, jde-li o poslední den pracovní neschopnosti.kalendářní den, za který náleží nemocenské, ošetřovné nebo peněžitá pomoc v mateřství jen po část dne, protože po část dne zaměstnanec pracoval, se celý započítává do podpůrčí doby.

obdobím období od vzniku pojištění zaměstnance do konce tohoto kalendářního měsíce. Nemá-li zaměstnanec v rozhodném období 12 kalendářních měsíců před kalendářním měsícem, ve kterém vznikla sociální událost vyměřovací základ nebo jsou-li v tomto rozhodném období jen vyloučené dny, je rozhodným obdobím první předchozí kalendářní rok, v němž byl dosažen započitatelný příjem a je v něm alespoň 30 kalendářních dnů, jimiž se dělí vyměřovací základ. Rozhodné období začíná nejdříve dnem vzniku pojištění zaměstnance. První předchozí kalendářní rok se zjiš uje postupně od roku, v němž vznikla sociální událost. Vyloučenými dny jsou – kalendářní dny omluvené nepřítomnosti zaměstnance v práci nebo ve službě, za které zaměstnanci nenáleží náhrada příjmu nebo za které mu nebyl poskytnut služební příjem nebo plat, s výjimkou kalendářních dnů pracovního volna bez náhrady příjmu nebo služebního volna, za které nebyl poskytnut služební příjem nebo plat, poskytnutých zaměstnanci jeho zaměstnavatelem v případech, kdy zaměstnanec nemá na pracovní (služební) volno nárok podle zvláštního právního předpisu, kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti, za které zaměstnanci nevznikl nárok na nemocenské a kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti po ukončení podpůrčí doby, – kalendářní dny dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény, v nichž náleží zaměstnanci náhrada mzdy, platu nebo odměny v roce 2015 období prvních 14 kalendářních dní dočasné pracovní neschopnosti (karantény) nebo snížený plat (snížená měsíční odměna) v období prvních 14 kalendářních dní dočasné pracovní neschopnosti (karantény); – kalendářní dny, za které bylo zaměstnanci vypláceno nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství nebo ošetřovné, – kalendářní dny připadající na kalendářní měsíce, za které osoba samostatně výdělečně činná podle zvláštního právního předpisu neplatí pojistné na pojištění, – kalendářní dny připadající na kalendářní měsíce, v nichž osoba samostatně výdělečně činná nebyla účastna pojištění, a kalendářní dny před zahájením samostatné výdělečné činnosti, pokud se nejedná o kalendářní dny spadající do kalendářního měsíce, v němž byla zahájena samostatná výdělečná činnost a v němž byla osoba samostatně výdělečně činná účastna pojištění. Denní vyměřovací základ vypočítává OSSZ z podkladů, které obdrží od zaměstnavatele spolu se žádostí o dávku na tiskopise „Příloha k žádosti o ….“. Zaměstnavatel musí nejdříve stanovit rozhodné období,

Denní vyměřovací základ Denní vyměřovací základ se stanoví tak, že se vyměřovací základ zjištěný z rozhodného období vydělí počtem kalendářních dnů připadajících na rozhodné období, pokud se dále nestanoví jinak; jsou-li v rozhodném období vyloučené dny, snižuje se o ně počet kalendářních dnů připadajících na rozhodné období. Denní vyměřovací základ se stanoví s přesností na 2 platná desetinná místa. Vyměřovacím základem zaměstnance je úhrn vyměřovacích základů pro pojistné na důchodové pojištění za jednotlivé kalendářní měsíce v rozhodném období. Vyměřovacím základem osoby samostatně výdělečně činné je úhrn měsíčních základů v rozhodném období, z nichž tato osoba zaplatila pojistné na pojištění. Do úhrnu vyměřovacích základů pro pojistné na důchodové pojištění zaměstnance se zahrnují i ty vyměřovací základy, z nichž nebylo odvedeno pojistné z důvodu překročení maximálního vyměřovacího základu; do úhrnu měsíčních vyměřovacích základů osoby samostatně výdělečně činné se zahrnují jen ty měsíční vyměřovací základy, z nichž bylo odvedeno pojistné. Rozhodným obdobím je období 12 kalendářních měsíců před kalendářním měsícem, ve kterém vznikla sociální událost, pokud se dále nestanoví jinak. Jestliže sociální událost u zaměstnance vznikla v období, kdy od vzniku pojištění zaměstnance do konce kalendářního měsíce, který předchází kalendářnímu měsíci, v němž sociální událost vznikla, neuplynulo 12 kalendářních měsíců, je rozhodným obdobím období od vzniku pojištění zaměstnance do konce kalendářního měsíce, který předchází kalendářnímu měsíci, v němž sociální událost vznikla. Jestliže sociální událost u zaměstnance vznikla v kalendářním měsíci, v němž vzniklo pojištění zaměstnance, je rozhodným



20

20

26.1.2015, 8:56

Aktuálně

z něhož se budou zjiš ovat údaje pro výpočet dávky tj. započitatelný příjem a vyloučené dny. Rozhodné období musí jednoznačně stanovit od – do. Zaměstnavatel tedy musí určit, který ze 4 způsobů stanovení rozhodného období platí u zaměstnance, který uplatnil nárok na dávku: – rozhodné období je 12 kalendářních měsíců před vznikem sociální události, – rozhodné období je období od vstupu do zaměstnání do konce kalendářního měsíce před vznikem sociální události, – rozhodné období je období od vstupu do zaměstnání do konce kalendářního měsíce, v němž došlo k nástupu do zaměstnání, pokud sociální událost vznikla v měsíci, v němž zaměstnanec vstoupil do zaměstnání, – rozhodné období je první předcházející kalendářní rok s aspoň 30 započitatelnými dny, není-li v rozhodném období 12 kalendářních měsíců alespoň 7 započitatelných dnů, nebo v něm není žádný započitatelný příjem Denní vyměřovací základ se vypočte tak, že úhrn příjmů v rozhodném období se dělí počtem započitatelných dnů. Za příjem se považují vyměřovací základy, které spadají do rozhodného období a z nichž bylo nebo mělo být odvedeno pojistné na sociální zabezpečení. Započitatelnými dny jsou kalendářní dny spadající do rozhodného období, od nichž byly odečteny tzv. vyloučené dny. Platí zásada, že od kalendářních dnů rozhodného období se odečítají dny omluvené nepřítomnosti v práci s výjimkou následujících dnů, které jsou tzv. vyloučenými dny – jsou to dny, které se od dnů rozhodného období neodpočítávají, i když nepřítomnost zaměstnance v práci byla zaměstnavatelem omluvena: – dny, za které náleží náhrady mzdy (platu nebo odměny), tj. například dny dovolené nebo dny důležitých osobních překážek v práci (např. návštěva lékaře, úmrtí v rodině) a překážek – jiných úkonů v obecném zájmu (např. dárcovství krve) – dny pracovní neschopnosti, kterou si zaměstnanec způsobil úmyslně Dny pracovní neschopnosti jsou vyloučenými dny, i když – za ně nenáleží náhrada mzdy nebo nemocenské, – v nich zaměstnanec po část dne pracoval a měl nárok za odpracovanou dobu na náhradu mzdy nebo plat, – byl zaměstnanec uznán práce neschopným v době neplaceného volna, a proto náhrada mzdy a nemocenské za dny pracovní neschopnosti nebyly vypláceny. Za vznik pojištění pro stanovení rozhodného období se již od 1.1.2012 nepovažuje den, v němž byl zaměstnanec uznán invalidním.

U dohod o provedení práce začíná rozhodné období dnem nástupu do zaměstnání, i když v kalendářním měsíci, v němž zaměstnanec začal pracovat, nebyl účasten nemocenského pojištění. U dohod o provedení práce se proto postupuje stejně jako u zaměstnání malého rozsahu. U zaměstnání malého rozsahu se do rozhodného období zahrnují od vstupu do zaměstnání všechny kalendářní měsíce a všechny příjmy do nich zúčtované, i když z nich nebylo odvedeno pojistné jen proto, že zaměstnanec nebyl v kalendářním měsíci účasten nemocenského pojištění.

Pravděpodobný příjem Denní vyměřovací základ se nevypočítává z příjmů zúčtovaných do rozhodného období a započitatelných dnů připadajících na rozhodné období, ale vypočítává se z pravděpodobné výše příjmu v těchto případech – není-li v rozhodném období započitatelný příjem nebo – není-li v rozhodném období alespoň 7 započitatelných dnů, – není-li v rozhodném období, kterým je první kalendářní rok před vznikem sociální události s alespoň 30 započitatelnými dny, žádný kalendářní rok s 30 započitatelnými dny. Pravděpodobný příjem činí 1/30 z pravděpodobné výše příjmu, kterou by zaměstnanec dosáhl v kalendářním měsíci, v němž vznikla sociální událost, kdyby v tomto měsíci pracoval po celý měsíc v rozsahu pracovní doby, kterou má sjednanou. Pro stanovení pravděpodobného příjmu není stanoven zákonem přesný postup, protože také nejsou všechny případy stejné. Proto musí zaměstnavatel zvolit takový postup, který bude co nejvíc odpovídat skutečnosti. Pravděpodobný příjem musí být vypočten z příjmu za celý měsíc a zaměstnavatel musí být schopen doložit, proč stanovil pravděpodobný příjem v dané výši a z jakých podkladů přitom vycházel. U zaměstnání malého rozsahu a u dohod o provedení práce je poněkud odlišný výpočet pravděpodobného příjmu. Tam platí, že když měsíční příjem není stanoven nebo je stanoven pod hranicí 2500 Kč, tedy pod hranicí zaměstnání malého rozsahu, že se pravděpodobný příjem stanoví jako 1/30 skutečně dosaženého příjmu. To se týká zejména zaměstnanců, kteří pracují podle potřeby zaměstnavatele nebo si určují rozsah práce v jednotlivých měsících sami. Tam je pak téměř vyloučeno, aby jim zaměstnavatel stanovil objektivně pravděpodobný příjem. U zaměstnání malého rozsahu a u dohod o provedení práce je na druhé straně tiskopisu „Příloha k žádosti o ….“ uvedena výše skutečně dosaženého příjmu. Aby mohl nárok na dávku vzniknout, musí za-

21


21


26.1.2015, 8:56

Aktuálně

Redukční hranice

počitatelný příjem u zaměstnání malého rozsahu 2500 Kč a u dohod o provedení práce musí být vyšší než 10 000 Kč. U dohod o provedení práce, které jsou sjednány na určenou pracovní dobu a u nichž odměna přesahuje limit 10 000 Kč, se postupuje při stanovení pravděpodobného příjmu jako u běžných zaměstnanců, tj. určí se pravděpodobný příjem, kterého by dotyčný dosáhl, kdyby pracoval. I zde musí zaměstnavatel sdělit výši pravděpodobného příjmu na tiskopise. Nemůže-li OSSZ zjistit vyměřovací základy zaměstnance za jednotlivé kalendářní měsíce rozhodného období, považuje se za vyměřovací základ zaměstnance za jednotlivý kalendářní měsíc minimální mzda platná v kalendářním měsíci. Tento vyměřovací základ se nazývá fiktivní vyměřovací základ. To neplatí u zaměstnání malého rozsahu.

Redukční hranice nejsou stanoveny v zákoně o NP pevnými částkami, nýbrž zákon stanoví princip jejich výpočtu prostřednictvím parametrů používaných v důchodovém pojištění a ministerstvo práce a sociálních věcí je pak vyhlašuje Sdělením ve Sbírce zákonů. V kalendářním roce činí první redukční hranice jednu třicetinu součinu všeobecného vyměřovacího základu stanoveného podle zákona o důchodovém pojištění za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, pro který se výše redukční hranice stanoví a přepočítacího koeficientu stanoveného podle zákona o důchodovém pojištění pro úpravu tohoto vyměřovacího základu. Proto pro redukční hranice platné v roce 2015 je rozhodný všeobecný vyměřovací základ pro rok 2013. Podle vyhlášky č. 208/2014 Sb., o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2013, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2013, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu pro rok 2015 a základní výměry důchodu stanovené pro rok 2015 a o zvýšení důchodů v roce 2015 platí následující – Výše všeobecného vyměřovacího základu za rok 2013 činí 25 903 Kč. – Výše přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2013 činí 1,0273. Pro rok 2015 činí výše – první redukční hranice pro stanovení výpočtového základu činí 11 709 Kč, – druhé redukční hranice pro stanovení výpočtového základu činí 106 444 Kč, Z těchto hodnot se odvozují redukční hranice nemocenského pojištění neboli denní hranice. První redukční hranice činí jednu třicetinu výše uvedených hodnot. Druhá redukční hranice činí 1,5 násobek částky první redukční hrance a třetí redukční hranice 3násobek částky první redukční hranice. Částky redukčních hranic se zaokrouhlují na celé koruny směrem nahoru, a to až po výpočtu jednotlivých redukčních hranic. Pro výpočet nemocenského a ošetřovného se denní vyměřovací základ upraví tak, že do částky první re-

Denní vyměřovací základ Denní vyměřovací základ stanovený postupem uvedeným výše se upraví pro výpočet – nemocenského a ošetřovného tak, že do částky první redukční hranice se počítá 90 %, z částky nad první redukční hranici do druhé redukční hranice se počítá 60 %, z částky nad druhou redukční hranici do třetí redukční hranice se počítá 30 % a k částce nad třetí redukční hranici se nepřihlíží, – peněžité pomoci v mateřství a vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství tak, že do částky první redukční hranice se počítá 100 %, z částky nad první redukční hranici do druhé redukční hranice se počítá 60 %, z částky nad druhou redukční hranici do třetí redukční hranice se počítá 30 % a k částce nad třetí redukční hranici se nepřihlíží. Výše uvedené částky denního vyměřovacího základu v pásmech do první redukční hranice, nad první redukční hranici do druhé redukční hranice a nad druhou redukční hranici do třetí redukční hranice se zaokrouhlují s přesností na 2 platná desetinná místa. Denní vyměřovací základ stanovený se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.

Srovnání redukčních hranic platných pro r. 2012 až 2014

Redukční hranice

Kalendářní rok 2012



I. redukční hranice

837 Kč

863 Kč

865 Kč

888 Kč

II. redukční hranice

1257 Kč

1295 Kč

1298 Kč

1331 Kč

III. redukční hranice

2514 Kč

2589 Kč

2595 Kč

2662 Kč

nepřihlíží se k částce

nad 2514 Kč

nad 2589 Kč

nad 2595 Kč

nad 2662 Kč




22

22

26.1.2015, 8:56

Aktuálně

dukční hranice se počítá 90%, z částky nad první redukční hranici do druhé redukční hranice se počítá 60%, z částky nad druhou redukční hranicí do třetí redukční hranice se počítá 30% a k částce nad třetí redukční hranici se nepřihlíží. Pro výpočet peněžité pomoci v mateřství a vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství se denní vyměřovací základ upraví tak, že do částky první redukční hranice se počítá 100%, z částky nad první redukční hranici do druhé redukční hranice se počítá 60%, z částky nad druhou redukční hranici do třetí redukční hranice se počítá 30% a k částce nad třetí redukční hranici se nepřihlíží. Způsob redukce denního vyměřovacího základu (RDVZ) je znázorněn v následujících tabulkách (VDVZ znamená vypočtený denní vyměřovací základ)

ší ve výši 60 % průměrného výdělku od 4. dne dočasné pracovní neschopnosti. U karantény karenční doba neplatí, tam se náhrada poskytuje od prvního dne. Důležité -právo na náhradu mzdy podle zákoníku práce přichází v úvahu jen u zaměstnance v pracovním poměru nebo u zaměstnance činného na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr pouze tehdy, jsou-li zároveň splněny podmínky jeho účasti na nemocenském pojištění stanovené zákonem o NP. Pro účely stanovení náhrady mzdy nebo platu se zjištěný průměrný výdělek upraví stejným způsobem, jakým se upravuje denní vyměřovací základ pro výpočet nemocenského z nemocenského pojištění, s tím, že pro účely této úpravy se příslušná redukční hranice stanovená pro účely nemocenského pojištění vynásobí koeficientem 0,175 a poté zaokrouhlí na haléře směrem nahoru. To z důvodu i přepočtu denního výdělku na hodinový a narovnání kalendářních dnů proti pracovním.

Redukce denního vyměřovacího základu pro výpočet nemocenského a ošetřovného

VDVZ v Kč

RDVZ v Kč

do 888

90% z VDVZ

nad 888 do 1331

799,20 + 60% z rozdílu VDVZ a 888

nad 1331 do 2662

1 065,00 a 30% z rozdílu VZDZ a 1331

nad 2662

1464,30

Obecné zásady poskytování náhrady dle zákoníku práce Dále platí zásada, že náhradu mzdy lze vyplácet jen do dne skončení pracovního poměru. To znamená, že dojde-li v průběhu prvních 14 kalendářních dnů pracovní neschopnosti nebo karantény ke skončení pracovního poměru nebo dohody o práci konané mimo pracovní poměr, vyplácí se náhrada mzdy jen do posledního dne trvání uvedeného pracovněprávního vztahu. Bez ohledu na existenci dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény však skončí uvedený pracovněprávní vztah vždy uplynutím sjednané doby (byl-li sjednán na dobu určitou), dohodou o rozvázání pracovního poměru, výpovědí nebo zrušením ve zkušební době daných zaměstnancem ve všech případech a výpovědí danou zaměstnavatelem v případech, na které se podle § 54 ZP nevztahuje zákaz výpovědi, a také v případě okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele nebo zaměstnance. Podle § 66 odst. 1 ZP však nemůže zaměstnavatel ve zkušební době zrušit se zaměstnancem pracovní poměr, a to v době prvních 14 dnů trvání jeho pracovní neschopnosti nebo karantény. Tímto omezením se sleduje, aby zaměstnanec, který byl ve zkušební době uznán práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa, byl v období prvních 14 kalendářních dnech trvání této sociální události zabezpečen náhradou mzdy, jestliže splňuje podmínky pro tuto náhradu a nedocházelo tak ze strany zaměstnavatele k účelovému ukončení pracovního poměru s cílem vyhnout se placení náhrady mzdy. Naproti tomu si však musíme uvědomit, že pracovní poměr zaměstnance lze i při jeho pracovní neschopnosti či karanténě zrušit ve

Redukce denního vyměřovacího základu pro výpočet peněžité pomoci v mateřství a vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství

VDVZ v Kč

RDVZ v Kč

do 888

100% z VDVZ

nad 888 do 1331

888 a 60% z rozdílu VDVZ a 888

nad 1331 do 2662

1153,80 a 30% z rozdílu VDVZ a 1153,80

nad 2662

1553,10

Částky denního vyměřovacího základu vypočtené podle uvedených pravidel se v pásmech do první redukční hranice, nad první redukční hranici do druhé redukční hranice nad druhou redukční hranici do třetí redukční hranice zaokrouhlují s přesností na dvě desetinná místa. Výsledná částka denního vyměřovacího základu se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.

Výpočet náhrady mzdy (platu) nebo odměny z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr podle zákoníku práce Náhrada mzdy (platu) nebo z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr při dočasné pracovní neschopnosti a karanténě podle zákoníku práce příslu-

23


23


26.1.2015, 8:56

Aktuálně

zkušební době, ale nejdříve však k 15. dni trvání pracovní neschopnosti nebo karantény zaměstnance. Zaměstnanec však může skončit pracovní poměr ve zkušební době kdykoliv a bez jakéhokoliv omezení.

městnanec v tomto kalendářním čtvrtletí neodpracoval alespoň|ń 21 dnů, je průměrný výdělek zjiš ován jako výdělek pravděpodobný. Výchozí průměrný hodinový výdělek je tedy jen ten průměrný výdělek, který je u zaměstnance používán pro ostatní pracovněprávní účely. Pokud by doba v roce 2015 prvních 14 dnů pracovní neschopnosti či karantény zasáhla do dvou rozhodných období, tedy do dvou kalendářních čtvrtletí, musí se pro náhradu mzdy použít průměrný hodinový výdělek v každém z těchto rozhodných období vždy pro příslušnou část pracovních směn, resp. hodin připadajících na každé toto kalendářní čtvrtletí.

Redukovaný průměrný výdělek podle zákoníku práce v návaznosti na redukční hranice Průměrný výdělek, který se používá pro účely náhrady mzdy/platu či odměny z dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr při dočasné pracovní neschopnosti nebo karanténě, není totožný s průměrným výdělkem, používaným pro jiné pracovněprávní účely jako např. náhradu mzdy při jiných překážkách v práci či při dovolené., i když z takto zjištěného průměrného výdělku vychází. Zákoník práce v § 192 odst. 2 stanoví, že zjištěný průměrný výdělek se upraví obdobným způsobem, jakým se upravuje denní vyměřovací základ pro výpočet nemocenského pojištění, přičemž dále uvádí některá pravidla pro tuto úpravu průměrného výdělku. Jak je známo, právní úprava výpočtu průměrného výdělku je uvedena v § 351 a násl. ZP a je kogentní, takže se od ní nelze odchýlit. Redukovat je nutné průměrný hodinový výdělek a to způsobem vycházejícím z právní úpravy denního vyměřovacího základu pro nemocenské pojištění. Podle § 192 odst. 2 ZP platí, že se pro účely této úpravy příslušná redukční hranice stanovená pro účely nemocenského pojištění, vynásobí koeficientem 0,175 a poté zaokrouhlí na haléře směrem nahoru. Koeficient 0,175 vyjadřuje poměr kalendářních dnů a obvyklých pracovních dnů v týdnu, tedy 7 : 5 dále dělený standardním počtem pracovních hodin ve směně, tedy osmi (tj. 7 : 5 :8). Jestliže zaměstnanec pracuje u téhož zaměstnavatele ve více pracovněprávních vztazích, z nichž je účasten nemocenského pojištění, vzniká mu nárok na náhradu mzdy z každého tohoto vztahu samostatně. Proto se i průměrný výdělek musí zjiš ovat pro každý z těchto vztahů samostatně a samostatně se musí také provádět redukce průměrného výdělku. Jak vyplývá z § 351 a násl. ZP průměrný výdělek pro pracovněprávní účely se zásadně stanoví z hrubé mzdy zúčtované k výplatě a z odpracované doby v rozhodném období, tj. v předchozím kalendářním čtvrtletí (s výjimkou konta pracovní doby). Jestliže za-

Redukční hranice Jak jsme si uvedli výše, pro úpravu průměrného výdělku se používají redukční hranice stanovené pro účely nemocenského pojištění v § 21 a § 22 zákona o NP. Také jsme uvedli, že redukční hranice jsou vypočítávány pro každý kalendářní rok a jsou odvozovány ze všeobecného vyměřovacího základu stanoveného podle zákona o důchodovém pojištění. Tyto redukční hranice spolu s hodnotou tzv. přepočítacího koeficientu byly pro rok 2015 stanoveny vyhláškou č. 208/2014 Sb. Redukční hranice pro účely nemocenského pojištění tvoří jednu třicetinu všeobecného vyměřovacího základu a byly pro rok 2015 stanoveny ve Sdělení MPSV č. 214/2014 Sb. první redukční hranice činí 888 Kč denně, druhá redukční hranice 1 331 Kč denně a třetí redukční hranice činí 2 662 Kč denně. Redukční hranice nemocenského pojištění se vztahují k dennímu vyměřovacímu základu. Redukční hranice pro úpravu průměrného výdělku z nich musí být odvozeny převodem na hodinu. Jak již bylo uvedeno, pro účely náhrady mzdy/platu nebo odměny z dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr se proto násobí koeficientem 0,175 a poté se v souladu s § 192 odst. 2 ZP zaokrouhlí na haléře směrem nahoru. Jak je patrno z níže uvedeného, oproti roku 2013 k určitému navýšení. Nicméně přepočítáme-li si redukční hranice na měsíční příjem zaměstnanců podle pravidla § 356 odst. 2 ZP, tj. vynásobíme-li si redukční hranice koeficientem 173,92, který je pro 40 hodinou stanovenou týdenní pracovní dobu používán k přepočtu průměrného hodinového výdělku na průměrný měsíční výdělek, zjistíme následující

Redukční hranice hodinové pro náhradu mzdy/platu nebo odměny z dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr

Redukční hranice





155,40 Kč (888 x 0,175)

151,38 Kč

151,03 Kč


232,92 Kč (1 331 x 0,175)

227,15 Kč

226,63 Kč


465,85 Kč (2 662 x 0,175)

454,13 Kč

453,08 Kč



24

24

26.1.2015, 8:56

Aktuálně

I. redukční hranice představuje mzdu 27 027 Kč/ měsíčně II. redukční hranice představuje mzdu 40 509 Kč/ měsíčně III. redukční hranice představuje mzdu 81 020 Kč/ měsíčně.

Redukční hranice

Hodinová výše náhrady

z I.redukční hranice

83,91 Kč (139,86 x 0,6)

z II. redukční hranice

111,82 Kč (186,37 x 0,6)

z III. redukční hranice

153,74 Kč (256,24 x 0,6)

Stejně jako není správné zaokrouhlovat průměrný hodinový redukovaný průměrný výdělek, s výjimkou zaokrouhlení na celé haléře, neměla by se zaokrouhlovat ani náhrada mzdy/platu nebo odměny z dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr připadající na jednu hodinu. Náhradu lze na celé koruny zaokrouhlovat výlučně až v rámci zúčtování mzdy za příslušný kalendářní měsíc.

Postup redukce Postup redukce není stanoven v zákoníku práce, ale pouze v § 21 zákona o NP. Obecně platí, že do částky první redukční hranice se započítává z průměrného hodinového výdělku zaměstnance částka ve výši 90%, z částky nad první redukční hranici do druhé redukční hranice se počítá 60% průměrného hodinového výdělku a z částky nad druhou redukční hranici do třetí redukční hranice se počítá 30% průměrného hodinového výdělku. K částce nad třetí redukční hranici se nepřihlíží. Jak jsme si uvedli výše, jde o redukční hranice pro náhradu mzdy/platu nebo odměny z dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, tedy hodinové. Tímto postupem budou v roce 2015 činit maximální částky redukovaného průměrného hodinového výdělku v jednotlivých pásmech redukčních hranic – do I. redukční hranice bude započítáno 139,86 Kč (155,40 x 0,9) – nad I. redukční hranici do II. redukční hranice bude započítáno 46,51 Kč (232,92 – 155,40 = 77,52 x 0,6) – nad II. redukční hranici do III. redukční hranice bude započítáno 69,87 Kč (465,85 – 232,93 = 232,92 x 0,3) – v součtu I. a II. redukční hranice činí průměrný výdělek 186,37 Kč – v součtu I. až III. redukční hranice činí průměrný výdělek 256,24 Kč.

Krácení náhrady mzdy (platu, odměny z dohod o práci konané mimo pracovní poměr) Podle zákoníku práce platí, že porušil-li zaměstnanec v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti povinnosti týkající se dodržování léčebného režimu, které jsou součástí režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, může zaměstnavatel se zřetelem na závažnost porušení těchto povinností náhradu mzdy, platu nebo odměnu z dohody snížit nebo neposkytnout. V praxi není možné tzv. automaticky zkrátit zaměstnanci náhradu mzdy (platu, odměny) aniž by zaměstnavatel řádně celou věc nevyšetřil. Může totiž existovat řada případů, kdy zaměstnanec bude např. práce neschopen pro angínu a rozbolí ho zub a musí i dočasně práce neschopen navštívit ještě dalšího lékaře, proto nelze ze samotné skutečnosti, že zaměstnanec nebyl v místě bydliště zastižen činit obecné závěry o porušení léčebného režimu. I v případě, kdy není zaměstnanec v místě pobytu zastižen a je prokazatelné, že neměl povoleny vycházky, musí zaměstnavatel celý případ řádně vyšetřit a zejména nechat si jej objasnit zaměstnancem, to je stejná situace jako když se zaměstnavatel rozhoduje, že nepřítomnost v práci zaměstnanci omluví nebo že mu dá neomluvenou absenci. Je třeba mít i na paměti, že zákoník práce je veden zásadou dobrých mravů, a proto by za-

Hodinová výše náhrady mzdy Při plném dosažení jednotlivých redukčních hranic v roce 2015 bude náhrada mzdy/platu nebo odměny z dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr od 4. pracovního dne dočasné pracovní neschopnosti, resp. od její 25. hodiny a od 1.dne karantény činit:

Redukovaný průměrný výdělek (hodinový) pro náhradu mzdy/platu nebo odměny z dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr

Redukční hranice





139,86 Kč (155,40 x 0,9)

136,25 Kč

135,93 Kč


186,37 Kč (139,86 + 46,51)

181,72 Kč

181,29 Kč


256,24 Kč (139,86 + 46,51 + 69,87)

249,82 Kč

249,23 Kč

25


25


26.1.2015, 8:56

Aktuálně

městnavatel měl v této situaci tuto zásadu ctít. Také by provádění kontroly nemělo být ani nástrojem šikany ze strany zaměstnavatele. Provede-li tedy zaměstnavatel kontrolu a zjistí přitom porušení léčebného režimu, je povinen o tomto porušení vyhotovit písemný záznam a uvést v něm, kdy a kým nebyl zaměstnanec zastižen v místě pobytu, nebo kdy a kým byl zaměstnanec zastižen mimo místo pobytu. Stejnopis záznamu je zaměstnavatel povinen doručit zaměstnanci, příslušné OSSZ podle místa pobytu zaměstnance a ošetřujícímu lékaři. Protože podle § 334 odst. 1 ZP se jedná o písemnost doručovanou zaměstnavatelem zaměstnanci, musí být doručena do vlastních rukou zaměstnance. Nakonec je třeba zdůraznit, že intenzita postihu snížením či neposkytnutím náhrady mzdy však musí být úměrná závažnosti porušení režimu dočasně neschopného zaměstnance. Kriteria k tomu zákoník práce nestanoví, to je stejné posuzování jako např. v případě porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, když se zaměstnavatel rozhoduje, zda-li se dá zaměstnanci upozornění na možnost výpovědi, výpově nebo okamžité zrušení.

le 380 kalendářních dnů ode dne vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízení karantény, pokud se dále nestanoví jinak. Vznikl-li nárok na nemocenské z důvodu dočasné pracovní neschopnosti, započítávají se do podpůrčí doby všechny doby předchozích dočasných pracovních neschopností, pokud spadají do období 380 kalendářních dnů před vznikem dočasné pracovní neschopnosti. Tento zápočet se provede i v případě, že předchozí dočasná pracovní neschopnost byla uznána pro jinou pojištěnou činnost. Předchozí období dočasné pracovní neschopnosti se započítávají do podpůrčí doby, i když při nich nemocenské nenáleželo. Podpůrčí doba je omezena trváním pracovní neschopnosti bez ohledu na to, zda za dobu pracovní neschopnosti náležela náhrada mzdy nebo nemocenské. Do podpůrčí doby se u nemocenského započítávají předchozí období pracovních neschopností od prvního dne trvání pracovní neschopnosti bez ohledu na to, zda byla za dny pracovní neschopnosti poskytována náhrada mzdy nebo nemocenské, anebo náhrada mzdy nebo nemocenské nenáležely např. proto, že si zaměstnanec způsobil pracovní neschopnost úmyslně. Skutečnost, že pracovní neschopnost vznikla následkem pracovního úrazu, nebo nemoci z povolání, nemá již žádný vliv na její zápočet do podpůrčí doby. Zákon o NP vůbec nepoužívá pojem pracovní úraz nebo nemoc z povolání a nijakým způsobem nezohledňuje pracovní neschopnost z titulu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Po uplynutí výše uvedené podpůrčí doby se nemocenské vyplácí na základě žádosti pojištěnce po dobu stanovenou v rozhodnutí OSSZ podle vyjádření lékaře OSSZ, která vyplácí nemocenské, pokud lze očekávat, že pojištěnec v krátké době, nejdéle však v době 350 kalendářních dnů od uplynutí podpůrčí doby, nabude pracovní schopnost, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti. Takto lze postupovat i opakovaně, přičemž při jednotlivém prodloužení výplaty nemocenského nesmí být doba tohoto prodloužení delší než 3 měsíce. Po vyčerpání podpůrčí doby může OSSZ na žádost zaměstnance prodloužit poskytování nemocenského. Prodloužená „podpůrčí doba“ nemůže být delší než 2 roky, tj. 380 dnů a 350 dnů, tedy 730 dnů. V případě poživatele starobního důchodu a poživatele invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně platí, že – nemocenské se od 15. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo od 15. kalendářního dne nařízené karantény po dobu nejvýše 70 kalendářních dnů, nejdéle však do dne, jímž skončilo zaměstnání, jde-li o zaměstnance, popřípadě skončilo pojištění, jde-li o osobu samostatně výdělečně činnou nebo o zahraničního zaměstnance;

Nemocenské podle zákona o nemocenském pojištění Jak jsme uvedli výše, nemocenské pojištění vzniká zpravidla vstupem do zaměstnání a zaniká skončením zaměstnání. Případy, kdy pojištěnec nemá nárok na nemocenské, jsou shodné s případy, kdy zaměstnanec nemá nárok na náhradu mzdy, platu či odměny z dohody o práci konané mimo pracovní poměr podle § 192 ZP. V praxi je nejčastější případ, kdy si pojištěnec úmyslně přivodil dočasnou pracovní neschopnost. Od r. 2009 má přednost poskytování starobního důchodu před poskytováním nemocenského v případě, když zaměstnání skončilo. V tomto případě musí také poskytování nemocenského skončit dnem, který předchází dni, od něhož je starobní důchod přiznán. Pokud by nemocenské bylo poskytnuto i za dobu po přiznání důchodu, vznikne přeplatek na nemocenském a příjemce nemocenského je povinen ho vrátit. OSSZ je povinna informovat ošetřujícího lékaře, kterým dnem zaniká zaměstnanci nárok na nemocenské a ošetřující lékař je povinen ukončit pracovní neschopnost. Podpůrčí doba u nemocenského začíná 15. kalendářním dnem trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo 15. kalendářním dnem nařízené karantény a končí dnem, jímž končí dočasná pracovní neschopnost nebo nařízená karanténa, pokud nárok na nemocenské trvá až do tohoto dne; podpůrčí doba však trvá nejdé-



26

26

26.1.2015, 8:56

Aktuálně

– nemocenského se v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 se nemocenské poživatelům těchto důchodů vyplácí od 22. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo od 22. kalendářního dne nařízené karantény po dobu nejvýše 63 kalendářních dnů, nejdéle však do dne, jímž skončilo zaměstnání, jde-li o zaměstnance, popřípadě skončilo pojištění, jde-li o osobu samostatně výdělečně činnou nebo o zahraničního zaměstnance – při více dočasných pracovních neschopnostech v jednom kalendářním roce se nemocenské vyplácí v tomto roce nejvýše po výše uvedenou dobu. Byla-li podpůrčí doba vyčerpána v jednom kalendářním roce, nevzniká nárok na výplatu nemocenského od 1. ledna následujícího kalendářního roku, pokračuje-li dočasná pracovní neschopnost nebo karanténa v tomto následujícím kalendářním roce. Podpůrčí doba u nemocenského u poživatelů starobních důchodu a důchodů pro invaliditu III. stupně činí 63 kalendářních dnů při jedné pracovní neschopnosti i při více pracovních neschopnostech v jednom kalendářním roce. Do této podpůrčí doby se zahrnují jen kalendářní dny pracovní neschopnosti, za které je nárok na nemocenské, nezahrnují se do ní proto dny v prvních 21 trvání pracovní neschopnosti, za které se poskytuje náhrada mzdy, platí nebo odměny z dohody o práci konané mimo pracovní poměr podle § 192 ZP a dny po vyčerpání 63 pro poskytování nemocenského. U poživatele starobního důchodu a invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně zároveň platí, že nemůže být vyčerpána podpůrčí doba 380 kalendářních dnů trvání pracovní neschopnosti, včetně zápočtu předchozích pracovních neschopností. Z uvedeného vyplývá, že poživatel starobního důchodu může být v průběhu roku třeba čtyřikrát práce neschopen po dobu 20 dnů. Tato doba se mu však do podpůrčí doby 63 kalendářních dnů počítat nebude. Nemocenské ze zaměstnání sjednaného jen na dobu dovolené z jiného zaměstnání se vyplácí nejdéle do dne, ve kterém měla skončit tato dovolená. Nemocenské ze zaměstnání, které sjednal pojištěnec, který je žákem nebo studentem, jen na dobu školních prázdnin (prázdnin) nebo jejich část, se vyplácí nejdéle do dne, kdy toto zaměstnání mělo skončit.

lendářního roku z důvodu zvýšení redukčních hranic denního vyměřovacího základu. Výše nemocenského za kalendářní den činí 50 % výše nemocenského, jestliže si pojištěnec přivodil dočasnou pracovní neschopnost – zaviněnou účastí ve rvačce; rvačkou se zde rozumí vzájemné napadení či fyzický střet dvou nebo více osob, nejde-li o sebeobranu nebo pomoc napadenému, pokud se nejedná o případ úmyslného trestného činu nebo úmyslně zaviněného přestupku. – jako bezprostřední následek své opilosti nebo zneužití omamných prostředků nebo psychotropních látek, nebo – při spáchání úmyslného trestného činu nebo úmyslně zaviněného přestupku. Podle starých předpisů v uvedených případech nemocenské nenáleželo, ale OSSZ jej mohla dobrovolně přiznat až do výše tří čtvrtin, pokud měl zaměstnanec rodinné příslušníky, jinak do výše poloviny nemocenského. V nyní platném zákoně o NP se pojem rodinný příslušník nepoužívá.

Mateřství z pohledu zákoníku práce Doba mateřské dovolené je ve své podstatě z pohledu zákoníku práce překážkou v práci stejně jako doba dočasné pracovní neschopnosti. V zákoníku práce je proto doba mateřské a rodičovské dovolené zařazena v § 191 ZP mezi důležité osobní překážky v práci na straně zaměstnance. Ustanovení § 195 ZP upravuje maximální a minimální délku mateřské dovolené, včetně určení okamžiku nástupu této dovolené. V souvislosti s porodem a péčí o dítě náleží zaměstnankyni mateřská dovolená ve stanoveném rozsahu, tj. v délce 28 týdnů, popř. 37 týdnů, porodí-li žena dvě nebo více dětí. O poskytnutí mateřské dovolené nemusí žena žádat, postačí, že zaměstnavateli oznámí nástup této dovolené na předepsaném tiskopise potvrzeném příslušným lékařem. Doba mateřské dovolené je ve smyslu § 195 ZP dobou pracovního volna, které je zaměstnavatel povinen omluvit. Zaměstnankyně nastupuje mateřskou dovolenou zpravidla od počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu, nejdříve však od počátku osmého týdne před tímto dnem. Vyčerpá-li zaměstnankyně před porodem méně než 6 týdnů proto, že porod nastal dříve, než určí lékař, náleží jí mateřská dovolená v celé délce 28 (popř. 37 týdnů), pokud však nevyčerpala celých šest týdnů před porodem z jiných důvodů, náleží jí mateřská dovolená ode dne porodu jen do uplynutí 22 (popř. 31) týdnů. Zaměstnankyně, které se dítě narodilo mrtvé, náleží mateřská dovolená po dobu 14 týdnů. Zákoník práce výslovně stanoví, že doba mateřské dovolené nesmí

Výše nemocenského Výše nemocenského za kalendářní den činí 60 % denního vyměřovacího základu. Výše sazby již není vázána na dobu trvání pracovní neschopnosti. Výše nemocenského se po celou dobu trvání pracovní neschopnosti nemění, s výjimkou snížení nemocenského pro porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce a přepočtu výše nemocenského k 1. lednu ka-

27


27


26.1.2015, 8:56

Aktuálně

být nikdy kratší než 14 týdnů (tj. 6, popř. 8 týdnů před porodem a 8, popř. 6 po porodu) přitom doba mateřské dovolené nemůže v žádném případě skončit ani být přerušena před uplynutím 6 týdnů ode dne porodu (tzv. šestinedělí). Po dobu mateřské dovolené nepřísluší náhrada mzdy, zaměstnankyně je po tuto dobu zabezpečena dávkami nemocenského.

důchodového pojištění, jestliže toto studium bylo úspěšně dokončeno – doba pobírání invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně, pokud byl tento důchod odňat a po odnětí tohoto důchodu vznikla, popřípadě dále trvala pojištěná činnost. Do doby 270 dnů účasti na nemocenském pojištění v posledních dvou letech před nástupem na peněžitou pomoc v mateřství se nezapočítává: – doba vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, – doba pobírání důchodu z důchodového pojištění, s výjimkou doby pobírání invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně, pokud nárok na peněžitou pomoc v mateřství vznikne po odnětí tohoto důchodu, – doba studia, s výše uvedenou výjimkou (doba studia na střední, vyšší odborné nebo vysoké škole nebo na konzervatoři, která je považovaná za soustavnou přípravu na budoucí povolání pro účely důchodového pojištění). Za „normální“ se považuje nástup na peněžitou pomoc v mateřství v období 6 až 8 týdnů před očekávaným dnem porodu. Těhotná zaměstnankyně má také od této doby právo na mateřskou dovolenou podle zákoníku práce. Ukončení výkonu zaměstnání je z hlediska zdraví matky a jejího dítěte žádoucí. Nástup na mateřskou dovolenou a nástup na peněžitou pomoc v mateřství si zaměstnankyně určuje sama, nelze jí nástup na mateřskou dovolenou nařídit a nelze jí ani přiznat peněžitou pomoc v mateřství od dřívějšího data, než které uvede v žádosti o peněžitou pomoc v mateřství. Od 1. 1. 2009 dokonce již není ani žádná vazba mezi mateřskou dovolenou a poskytováním peněžité pomoci v mateřství. Pokud zaměstnankyně nastoupí na mateřskou dovolenou nebo si požádá o peněžitou pomoc v mateřství od pozdějšího data než od začátku 63. týdne před očekávaným dnem porodu, je „trestána“, nebo mateřská dovolená nemůže být po porodu delší než 22 týdnů. U těhotné, která nastoupila na peněžitou pomoc v mateřství později než na začátku šestého týdne před porodem, se podmínka splnění 270 dnů účasti na nemocenském pojištění v posledních dvou letech zjiš uje k začátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu, nikoliv k datu, od něhož pojištěnka žádá o přiznání peněžité pomoci v mateřství.

Peněžitá pomoc v mateřství Okruh pojištěnců, jimž se vyplácí peněžitá pomoc v mateřství, je v zásadě shodný se starou právní úpravou. Jedná se o – pojištěnku, která porodila dítě s tím, že před porodem má nárok v době nejdříve od počátku osmého týdne před očekávaným dnem porodu, – pojištěnce, pokud převzal dítě do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, – pojištěnce, který pečuje o dítě, jehož matka zemřela, · pojištěnce, který o dítě pečuje a je otcem dítěte nebo manželem ženy, která dítě porodila, pokud matka dítěte nemůže nebo nesmí o dítě pečovat pro závažné dlouhodobé onemocnění, pro které byla uznána dočasně práce neschopnou, · pojištěnce, který pečuje o dítě a je otcem dítěte nebo manželem ženy, která dítě porodila, pokud s matkou dítěte uzavřel písemnou dohodu, že bude pečovat o dítě s tím, že tuto dohodu lze uzavřít s účinkem nejdříve od počátku sedmého týdne po porodu dítěte. Právní úprava v zákoně o NP rozšířila okruh osob, které mají nárok na peněžitou pomoc v mateřství o manžela ženy, která porodila, a není-li otcem dítěte, tak rovněž o otce dítěte. Porodem se rozumí obecně takové ukončení těhotenství, kdy je do matriky zapsáno narozené dítě. Podmínkou nároku na peněžitou pomoc v mateřství je účast pojištěnce na pojištění alespoň po dobu 270 kalendářních dnů v posledních dvou letech přede dnem nástupu na peněžitou pomoc v mateřství. Je-li uplatňován nárok na peněžitou pomoc v mateřství z více pojištění, musí být tato podmínka účasti na pojištění splněna v každém z těchto pojištění. U osoby samostatně výdělečně činné se navíc vyžaduje její účast na pojištění po dobu 180 kalendářních dnů v posledním roce přede dnem počátku podpůrčí doby. Do doby účasti na pojištění pro nárok na peněžitou pomoc v mateřství se započítává též – doba studia na střední, vyšší odborné nebo vysoké škole nebo na konzervatoři považovaná za soustavnou přípravu na budoucí povolání pro účely důchodového pojištění, která je považovaná za soustavnou přípravu na budoucí povolání pro účely



28

Podpůrčí doba u peněžité pomoci v mateřství Podpůrčí doba (tedy doba poskytování dávky) u peněžité pomoci v mateřství začíná nástupem na peněžitou pomoc v mateřství, který si pojištěnka volí v rozmezí mezi počátkem 8. až 6. týdne před očekávaným dnem porodu. Podpůrčí doba činí

28

26.1.2015, 8:56

Aktuálně

– 28 týdnů u pojištěnky, která dítě porodila, – 37 týdnů u pojištěnky, která porodila zároveň dvě nebo více dětí, přičemž po uplynutí 28 týdnů podpůrčí doby peněžitá pomoc v mateřství náleží, jen jestliže pojištěnka dále pečuje alespoň o dvě z těchto dětí, – 22 týdnů u pojištěnce, – pokud převzal dítě do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, – který pečuje o dítě, jehož matka zemřela, – který o dítě pečuje a je otcem dítěte nebo manželem ženy, která dítě porodila, pokud matka dítěte nemůže nebo nesmí o dítě pečovat pro závažné dlouhodobé onemocnění, pro které byla uznána dočasně práce neschopnou a nemá nárok na výplatu peněžité pomoci v mateřství nebo – který pečuje o dítě a je otcem dítěte nebo manželem ženy, která dítě porodila, pokud s matkou dítěte uzavřel písemnou dohodu, že bude pečovat o dítě; tuto dohodu lze uzavřít s účinkem na dobu nejdříve od počátku sedmého týdne po porodu dítěte, – 31 týdnů u pojištěnce, který z důvodu, že – převzal dítě do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, – který pečuje o dítě, jehož matka zemřela, – že o dítě pečuje a je otcem dítěte nebo manželem ženy, která dítě porodila, pokud matka dítěte nemůže nebo nesmí o dítě pečovat pro závažné dlouhodobé onemocnění, pro které byla uznána dočasně práce neschopnou a nemá nárok na výplatu peněžité pomoci v mateřství nebo – že pečuje o dítě a je otcem dítěte nebo manželem ženy, která dítě porodila, pokud s matkou dítěte uzavřel písemnou dohodu, že bude pečovat o dítě; tuto dohodu lze uzavřít s účinkem na dobu nejdříve od počátku sedmého týdne po porodu dítěte. Po uplynutí 22 týdnů podpůrčí doby peněžitá pomoc v mateřství v posledním výše uvedeném případě náleží, jen jestliže pojištěnec dále pečuje alespoň o dvě z těchto dětí. Podmínkou nároku na peněžitou pomoc v mateřství osoby samostatně výdělečně činné je kromě splnění

podmínky účasti na pojištění účast na pojištění jako osoby samostatně výdělečně činné po dobu alespoň 180 kalendářních dnů v posledním roce přede dnem počátku podpůrčí doby. Podmínkou nároku na peněžitou pomoc v mateřství zahraničního zaměstnance je kromě splnění podmínky účasti na pojištění jako zahraničního zaměstnance po dobu alespoň 180 kalendářních dnů v posledním roce přede dnem počátku podpůrčí doby. Osamělým pojištěnkám, které porodily dítě, náleží peněžitá pomoc v mateřství jen po dobu 28 týdnů. Zákon o NP nyní již nerozlišuje vdanou a osamělou pojištěnku. Pouze u pojištěnek, které porodily dvojčata či více dětí, náleží peněžitá pomoc v mateřství až 37 týdnů. Podmínkou pro poskytování peněžité pomoci v mateřství po uplynutí 26 týdnů pobírání peněžité pomoci v mateřství je péče alespoň o dvě narozené děti. U ostatních pojištěnců (zejména otců dítěte a manželů matky dítěte) je doba poskytování peněžité pomoci v mateřství o 6 týdnů kratší, 6 týdnů je dobou poskytování peněžité pomoc v mateřství před porodem.

Výše peněžité pomoci v mateřství Výše peněžité pomoci v mateřství činí od prvního kalendářního dne 70% redukovaného denního vyměřovacího základu za kalendářní den. Denní vyměřovací základ se u peněžité pomoci v mateřství zjistí tak, že se započitatelný příjem zúčtovaný v rozhodném období (zpravidla období 12 kalendářních měsíců před kalendářním měsícem, ve kterém zaměstnankyně nastoupila na mateřskou dovolenou) dělí počtem „započitatelných“ kalendářních dnů připadajících na toto rozhodné období. Takto stanovený průměrný denní příjem podléhá redukci, která se u peněžité pomoci v mateřství provede stejným způsobem jako u nemocenského s tím, že do částky první redukční hranice, se příjem započítává 100%. Z toho vyplývá, že denní vyměřovací základ je u peněžité pomoci v mateřství vyšší než u nemocenského, protože jednak se do první redukční hranice neredukuje na 90% a dále že po redukci činí peněžitá pomoc v mateřství 70% a nemocenské pouze 60%.

Výpočet peněžité pomoc v mateřství v roce 2015 Redukce DVZ do

888 Kč

redukce na

100%

tj. na

888,00 Kč

nad

888 Kč

do

1331 Kč

redukce na

60%

tj. na

265,80 Kč

nad

1331 Kč

do

2662 Kč

redukce na

30%

tj. na

399,30 Kč

nad

2662 Kč

nezohledňuje se redukovaný DVZ

PPM (denně)

70%

29


29

1553,10 Kč z 1553 Kč

1087,10 Kč


26.1.2015, 8:56

Aktuálně

Peněžitá pomoc v mateřství v r. 2009 , v r. 2014 a v r. 2015

hrubá mzda měsíční PPM za 30 kal. dnů v r. 2009

PPM za 30 kal. dnů v r. 2014

10 000 Kč

6 930 Kč

6 930 Kč

6 930 Kč

15 000 Kč

10 380 Kč

10 380 Kč

10 380 Kč

20 000 Kč

13 830 Kč

13 830 Kč

13 830 Kč

25 000 Kč

16 980 Kč

17 280 Kč

17 280 Kč

30 000 Kč

19 050 Kč

19 710 Kč

19 890 Kč

40 000 Kč

22 350 Kč

23 730 Kč

24 060 Kč

50 000 Kč

24 390 Kč

25 800 Kč

26 620 Kč

Ošetřovné

obou rodičů za domácnost považuje domácnost každého z těchto rodičů. Zákon vylučuje nárok na ošetřovné v případě potřeby ošetřování dítěte, kdy jiná osoba z důvodu péče o takové dítě pobírá peněžitou pomoc v mateřství nebo rodičovský příspěvek podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. Zákon zavedl možnost, aby ošetřování převzala jiná oprávněná osoba a aby se tak pečující osoby tak mohly vystřídat. Tím se sleduje, aby si oprávněné osoby mohly rozdělit ošetřování a plnit i své povinnosti v zaměstnání. Zákon však umožňuje jen jedno vystřídání po dobu trvání nároku na ošetřovné.

Okruh důvodů, na jejichž základě může vzniknout nárok na ošetřovné, se oproti právní úpravě platné v roce 2008 v podstatě nemění. Podle zákona o NP má nárok na ošetřovné zaměstnanec, který nemůže vykonávat v zaměstnání práci z důvodu – ošetřování – dítěte mladšího 10 let, pokud toto dítě onemocnělo nebo utrpělo úraz, nebo – jiného člena domácnosti, jehož zdravotní stav z důvodu nemoci nebo úrazu vyžaduje nezbytně ošetřování jinou fyzickou osobou, a členky domácnosti, která porodila, jestliže její stav v době bezprostředně po porodu vyžaduje nezbytně ošetřování jinou fyzickou osobou, nebo – péče o dítě mladší 10 let, protože – školské zařízení nebo zvláštní dětské zařízení, popřípadě jiné obdobné zařízení pro děti, v jehož denní nebo týdenní péči dítě jinak je, nebo škola, jejímž je žákem, jsou uzavřeny z nařízení příslušného orgánu z důvodu havárie, mimořádného opatření při epidemii nebo jiné nepředvídané události, – dítě nemůže být pro nařízenou karanténu v péči školského zařízení nebo zvláštního dětského zařízení, popřípadě jiného obdobného zařízení pro děti, v jehož denní nebo týdenní péči dítě jinak je, nebo docházet do školy, nebo – fyzická osoba, která jinak o dítě pečuje, onemocněla, utrpěla úraz, nebo byla přijata k poskytnutí lůžkové péče nebo byla poskytnuta lázeňská léčebně rehabilitační péče či která byla přijata do zdravotnického zařízení jako průvodce nezletilého dítěte do lůžkové péče, porodila nebo jí byla nařízena karanténa, a proto nemůže o dítě pečovat. Dále platí, že podmínkou nároku na ošetřovné je, že výše osoba uvedená žije se zaměstnancem v domácnosti. To neplatí pouze v případě ošetřování nebo péče o dítě mladší 10 let rodičem. Pro účely zákona o NP se totiž v případě rozvodu manželství a svěření dítěte soudem do společné nebo do střídavé výchovy Právo pro podnikání a zaměstnání 4/2014


PPM za 30 kal. dnů v r. 2015

30

Důležité – ošetřovné nelze poskytnout zaměstnanci na dítě, na které někdo jiný uplatnil nárok na peněžitou pomoc v mateřství nebo na rodičovský příspěvek. Pouze v případě, kdy pojištěnec pobírající peněžitou pomoc v mateřství nebo rodičovský příspěvek by ze zdravotních důvodů nemohl o dítě pečovat, náleželo by ošetřovné druhému z rodičů nebo osobě žijící s dítětem v domácnosti, – uznáním ošetřující osoby práce neschopnou v době pobírání ošetřovného jí zaniká nárok na poskytování ošetřovného, – ošetřovné bude náležet i z důvodu, kdy osoba, která pečuje o dítě, na které pobírá rodičovský příspěvek, byla přijata do nemocnice jako průvodce jiného dítěte než toho, na které pobírá rodičovský příspěvek. V témže případě ošetřování náleží ošetřovné jen jednou a jen jednomu z oprávněných nebo postupně dvěma oprávněným, jestliže se v témže případě ošetřování (péče) vystřídají. Vystřídání je možné jen jednou; u zaměstnance, který takto převzal ošetřování, se podmínky nároku na ošetřovné posuzují ke dni převzetí ošetřování. Změna druhu onemocnění (diagnózy) se nepovažuje za nový případ ošetřování. Nárok na ošetřovné nemají – příslušníci, – zaměstnanci činní na základě dohody o pracovní činnosti a zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce,

30

26.1.2015, 8:56

Aktuálně

– domáčtí zaměstnanci, – dobrovolní pracovníci pečovatelské služby, – odsouzení ve výkonu trestu odnětí svobody zařazení do práce a osoby ve výkonu zabezpečovací detence zařazené do práce, – pojištěnci, kteří jsou žáky nebo studenty, ze zaměstnání, které spadá výlučně do období školních prázdnin nebo prázdnin, – zaměstnanci účastní pojištění z důvodu výkonu zaměstnání malého rozsahu, – zahraniční zaměstnanci, – členové kolektivních orgánů právnické osoby. Výše ošetřovného za kalendářní den činí 60% denního vyměřovacího základu. (viz výše). Podpůrčí doba je dvojí, obecná činí nejdéle 9 kalendářních dnů a pro osamělého zaměstnance, který má v trvalé péči aspoň jedno dítě ve věku 16 let, které neukončilo povinnou školní docházku, činí nejdéle 16 kalendářních dnů. Podpůrčí doba u ošetřovného počíná od prvého dne potřeby ošetřování nebo péče. Věta první platí též v případě převzetí ošetřování (péče) jiným oprávněným. Vznikla-li potřeba ošetřování (péče) dnem, v němž má zaměstnanec směnu již odpracovanou, počíná podpůrčí doba následujícím kalendářním dnem. Běh podpůrčí doby u ošetřovného se staví po dobu poskytování zdravotnických služeb ošetřované osobě u poskytovatele lůžkové péče. Ošetřovné se poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně vyplácí nejdéle do dne, jímž končí zaměstnání.

konce devátého měsíce po porodu nebo podle rozhodnutí ošetřujícího lékaře ohrožuje její zdraví nebo mateřství, – zaměstnankyně, která kojí a je převedena na jinou práci, protože práce, kterou předtím konala, je podle zvláštních právních předpisů zakázána kojícím ženám nebo podle rozhodnutí ošetřujícího lékaře ohrožuje její zdraví nebo schopnost kojení, – těhotná příslušnice, příslušnice do konce devátého měsíce po porodu nebo příslušnice, která kojí, jestliže podle zvláštních právních předpisů byla odvolána z dosavadního služebního místa, nebo to vyžaduje její bezpečnost a ochrana zdraví při práci, a byla ustanovena na jiné služební místo, pokud dosahuje bez svého zavinění nižšího započitatelného příjmu, než před tímto převedením na jinou práci nebo ustanovením na jiné služební místo. Ke snížení započitatelného příjmu z důvodu kratší pracovní doby nebo doby služby se nepřihlíží. Zvláštními předpisy, na které zákon odkazuje je vyhláška č. 288/2003 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázány těhotným ženám, kojícím ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu a mladistvým, a podmínky, za nichž mohou mladiství výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání a vyhláška č. 432/2004 Sb., kterou seznam činností zakázaných těhotným příslušnicím, příslušnicím do konce devátého měsíce po porodu a příslušnicím, které kojí. Nárok na vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství má také těhotná zaměstnankyně nebo příslušnice činná v uměleckém sboru, která je převedena na jinou práci nebo ustanovena na jiné služební místo, protože z důvodu těhotenství nemůže veřejně vystupovat. Za převedení se pro tyto účely považuje převedení na jinou práci nebo ustanovení na jiné služební místo také úprava pracovních podmínek spočívající – ve snížení množství požadované práce a pracovního tempa, popřípadě zproštění výkonu některých prací, kterým se odstraní příčiny, na základě kterých je taková práce zakázána těhotným ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu nebo kojícím ženám, nebo která ohrožuje těhotenství ženy, její zdraví, mateřství nebo kojení, · v přeložení k výkonu práce do jiného místa nebo k převedení na jiné pracoviště z důvodu, že práce na dosavadním pracovišti je zakázána těhotným ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu nebo kojícím ženám, nebo ohrožuje těhotenství ženy, její zdraví, mateřství nebo kojení, – ve zproštění výkonu noční práce (služby v noci). Nárok na vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství nemá zaměstnankyně, pokud je – činná na základě dohody o pracovní činnosti,

Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství U vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství se v zákoně o NP oproti právní úpravě předchozí platné právní úpravě stanoví, že nárok na vyrovnávací příspěvek vzniká i při převedení na jinou práci z důvodu kojení. Důvodem toho byla skutečnost, že pracovněprávní úprava v tomto ohledu předešla úpravu nemocenského pojištění a zavedla převedení na jinou práci z důvodu kojení obdobně jako z důvodu těhotenství a mateřství. Podle zákona o NP tedy nárok na vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství má – těhotná zaměstnankyně, která je převedena na jinou práci, protože práce, kterou předtím konala, je podle zvláštních právních předpisů zakázána těhotným ženám nebo podle rozhodnutí ošetřujícího lékaře ohrožuje její těhotenství, – zaměstnankyně, která je v období do konce devátého měsíce po porodu převedena na jinou práci, protože práce, kterou předtím konala, je podle zvláštních právních předpisů zakázána matkám do

31


31


26.1.2015, 8:56

Problémy, analýzy

– odsouzenou ve výkonu trestu odnětí svobody zařazenou do práce, – účastna pojištění z důvodu výkonu zaměstnání malého rozsahu, – dobrovolnou pracovnicí pečovatelské služby, – žákyní nebo studentkou, pokud zaměstnání spadá výlučně do období školních prázdnin nebo prázdnin, – zahraničním zaměstnancem. Vyrovnávací příspěvek se stanoví jako rozdíl mezi denním vyměřovacím základem zjištěným ke dni převedení zaměstnankyně na jinou práci nebo ustanovení příslušnice na jiné služební místo a průměrem jejích započitatelných příjmů připadajícím na jeden kalendářní den v jednotlivých kalendářních měsících po tomto převedení nebo ustanovení. Průměr započitatelných příjmů se zjistí tak, že se dosažený příjem za jednotlivý kalendářní měsíc vydělí počtem kalendářních dnů v tomto měsíci.

nutnost pravidelně sledovat dění v rejstříku předpokládá to, že o dlužníkovi budou v insolvenčním rejstříku dostupné veškeré identifikační údaje, včetně např. identifikačního čísla dlužníka, vyjde-li jeho existence v době zahájení řízení či později najevo. Přihlašovací lhůta činí s účinností od 1.1.2014 2 měsíce, ale pokud bude spojeno usnesení o úpadku s rozhodnutím o způsobu řešení úpadku oddlužením, pak tato lhůta činí jen 30 dnů. I tak jde však v případě dvouměsíční lhůty o pozitivní legislativní posun ve prospěch věřitelů, protože do účinnosti poslední novely insolvenčního zákona provedené zákonem č. 294/2013 Sb. činila přihlašovací lhůta 30 dnů až dva měsíce, přičemž v praxi insolvenční soudy v drtivé většině řízení dávaly věřitelům k dispozici jen lhůtu 30denní. Pakliže věřitel zmeškal přihlašovací lhůtu by o jeden jediný den, byla jeho přihláška pohledávky odmítnuta pro opožděnost, přičemž v insolvenčním řízení není prominutí zmeškání přihlašovací lhůty přípustné. Přihlášky pohledávky je třeba adresovat příslušnému insolvenčnímu soudu. To je rozdíl např. od německé praxe, kdy podle německého Insolvenzordnung (zákon ze dne 5.10.1994, BGBl I.S. 2854) se přihláška pohledávky zasílá insolvenčnímu správci. Pokud věřitel adresuje přihlášku pohledávky nesprávnému soudu, tento ji sice postoupí příslušnému insolvenčnímu soudu, avšak stane-li se tak až po přihlašovací lhůtě, nelze tuto skutečnost klást soudu k tíži. 2. Oč hůře jsou na tom „domácí“ věřitelé, o to lépe jsou na tom věřitelé, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska. Ty totiž insolvenční soud v souladu s § 430 IZ vyrozumí o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku a doručí jim i výzvu k přihlašování pohledávek. Pokud by se stalo, že zahraniční věřitel nebyl takto vyrozuměn z důvodu, že jej dlužník jako svého věřitele zatajil a existence zahraničního věřitele by vyšla najevo později, nelze tento fakt klást zahraničnímu věřiteli k tíži. Pokud dlužník svého věřitele zatají, může to mít vliv i na způsob řešení úpadku. Při zaslání vyrozumění je třeba dbát na to, aby výzva a usnesení byly zaslány skutečně zahraničnímu věřiteli, nikoli odlišné osobě. Na to je třeba dbát i v případě mateřských a dceřiných společností. Pokud jde o pobočku zahraniční banky se sídlem v České republice, lze odkázat na usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. MSPH 90 INS 5366/2012, č.j. 1 VSPH 1050/2012-P5-7 ze dne 20. srpna 2012, podle kterého je třeba zahraničním věřitelem zacházet jako se zahraničním věřitelem uvedeným v § 430 odst. 1 IZ i za situace, kdy má v České republice umístěnu svoji organizační složku. Obdobně viz též usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp.zn. KSBR 28 INS 23088/2012, č.j. 3 VSOL 1196/2013-P6-7 ze dne 22. ledna 2014. K otázce známého věřitele se vyjádřil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sen. zn. 29 NSČR 13/2010 (publi-

JUDr. Eva Dandová

PROBLÉMY, ANALÝZY Některé aspekty postavení věřitele v insolvenčním řízení 1. Za dobu existenci zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, se již i mezi laickou veřejnost rozšířilo povědomí o tom, že chce-li věřitel uplatnit svůj nárok z pohledávky za dlužníkem, musí svoji pohledávku do insolvenčního řízení řádně a včas přihlásit na formuláři pro přihlašování pohledávek. Na „domácí“, tedy „české“ věřitele je kladen nárok, aby pravidelně insolvenční rejstříku sledovali, protože v opačném případě by mohli zmeškat přihlašovací lhůtu k uplatnění své pohledávky za dlužníkem. Věřitel může případně využít tzv. webovou službu, která umožňuje automaticky komunikovat a vyměňovat si údaje z aplikace insolvenčního rejstříku s jinými aplikacemi přes Internet a poskytuje shodné údaje, které jsou dostupné v interaktivním prohlížení insolvenčního rejstříku, kterou lze získat na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti anebo některou z komerčních nabídek, které umožní sledovat, zda nebylo zahájeno insolvenční řízení dlužníka. Na druhé straně



32

32

26.1.2015, 8:56

Problémy, analýzy

kovaném pod číslem 138/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), kde konstatoval, že známým věřitelem dlužníka, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, je věřitel, o kterém by se insolvenční soud či správce dozvěděli při obvyklém chodu věci ze seznamu závazků či z účetnictví dlužníka. Pokud nevede řádné záznamy o svém majetku a závazcích či nesplní povinnost předložit soudu seznam závazků, nemá právo spoléhat na to, že věřitel přijde v důsledku dlužníkovy nedbalosti o možnost přihlásit pohledávku do insolvenčního řízení. Skutečnost, že se existence známého věřitele dlužníka zjistí až po uplynutí propadné přihlašovací lhůty, neznamená, že by insolvenční správce či insolvenční soud neměli postupovat podle § 430 IZ. Navrhoval-li např. dlužník řešení úpadku oddlužením, může insolvenční soud v zatajení věřitele spatřovat nepoctivý záměr dlužníka a z toho důvodu mu řešení úpadku oddlužením odepřít. Bude však vždy záležet na konkrétních okolnostech případu – jistě je rozdíl, pokud dlužník neuvedl věřitele s menší pohledávkou než pohledávka ostatních věřitelů, které řádně uvedl, oproti situaci, kdy dlužník neuvede věřitele s majoritní pohledávkou. Blíže lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSCR 45/2010, uveřejněné pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle kterého platí, že vyjde-li po schválení oddlužení najevo, že dlužník navrženým oddlužením sledoval nepoctivý záměr, je to důvodem ke zrušení schváleného oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona. Dlužník je ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 písm. b), odst. 3 insolvenčního zákona povinen uvést v seznamu závazků i pohledávku, jejíž pravost (důvodnost) zpochybňuje. Z toho, že dlužník v seznamu závazků zamlčel své zahraniční věřitele a že v seznamu svého majetku neoznačil majetek tvořený podíly v zahraničních společnostech, lze usuzovat na nepoctivý záměr dlužníka při oddlužení. 3. Prvotním předpokladem, aby věřitel mohl být vůbec v insolvenčním řízení uspokojen, je podání včasné a řádné přihlášky pohledávky k insolvenčnímu soudu. K tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2012, sen. zn. 29 NSCR 3/2012, uveřejněné pod číslem 84/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek: Insolvenčním soudem ve smyslu ustanovení § 2 písm. b) insolvenčního zákona je krajský soud, před nímž probíhá insolvenční řízení vedené na majetek konkrétního dlužníka. Přihláška pohledávky podaná u jiného krajského soudu je ve smyslu ustanovení § 173 odst. 4, věty druhé, insolvenčního zákona přihláškou podanou u jiného než insolvenčního soudu. Přihlásí-li věřitel pohledávku vůči dlužníku u jiného než insolvenčního soudu, je pohledávka přihlášena včas do insolvenčního řízení pouze tehdy,

jestliže jiný než insolvenční soud odevzdá přihlášku nejpozději posledního dne lhůty určené k přihlášení pohledávek v rozhodnutí o úpadku orgánu, který má povinnost ji doručit insolvenčnímu soudu. Pohledávku je třeba podat na formuláři, který je dostupný na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti. Pokud bude přihláška pohledávky neúplná či jinak vadná, insolvenční správce vyzve věřitele k opravě či doplnění přihlášky a určí k tomu lhůtu zpravidla 15 dnů. Jestliže věřitel v této lhůtě opravenou či doplněnou přihlášku pohledávky nezašle, pak bude pravděpodobně, shledá-li insolvenční soud, že přihláška pohledávky skutečně vykazuje vady či je neúplná, přihláška pohledávky odmítnut a uspokojení věřitele v rámci insolvenčního řízení nebude možné. Z ustálené judikatury plyne, že insolvenční soud není vázán názorem insolvenčního správce, že přihláška má vady, které věřitel přes jeho výzvu neodstranil, a i v případě, že insolvenční správce předloží insolvenčnímu soudu návrh na odmítnutí přihlášky pohledávky, insolvenční soud si musí sám vyhodnotit, zda jsou dány skutečně důvody pro odmítnutí přihlášky pohledávky pro její vady či neúplnost. Pokud by například věřitel ani k výzvě správce neoznačil v případě přihlášené zajištěné pohledávky zajištění, nemělo by toto opomenutí vést k odmítnutí přihlášky, ale pohledávka bude přezkoumána jako toliko nezajištěná. Insolvenční správce dlužníka není osobou subjektivně oprávněnou k podání dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud změnil usnesení insolvenčního soudu o odmítnutí přihlášky pohledávky věřitele pro vady tak, že se přihláška pohledávky neodmítá (blíže viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. května 2014, sen. zn. 29 NSCR 109/2013, uveřejněné pod číslem 104/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 4. Každé insolvenční řízení téhož dlužníka je třeba považovat za samostatné. S tím souvisí i povinnost věřitele, chce-li dosáhnout uspokojení své pohledávky, přihlásit řádně a včas svoji pohledávku do insolvenčního řízení. K tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sen. zn. 29 NSCR 118/2013, podle kterého další insolvenční řízení ve věci téhož dlužníka není „pokračováním“ řízení předchozího, ale samostatným řízením. Skončí-li insolvenční řízení způsobem předvídaným v ustanovení § 142 insolvenčního zákona či zastavením insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle § 108 odst. 3 insolvenčního zákona, přihlášené pohledávky věřitelů nemohou být v řízení uspokojeny a účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení zanikají účinnosti těchto rozhodnutí (srov. § 146 odst. 1 a § 89 odst. 1 insolvenčního zákona). 5. Zajímavou otázkou je, co s přihláškou pohledávky, kterou původní věřitel po uplynutí přihlašovací lhůty po-

33


33


26.1.2015, 8:56

Judikatura EU

stoupil na jiného věřitele. Z usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 1 VSPH 825/2014-P20-7 ze dne 14. května 2014 plyne, že insolvenční zákon počítá toliko s vyrozuměním zahraničního věřitele se sídlem v členském státě EU, nikoliv v případě singulární sukcese již jeho právního nástupce. Mimořádná oprávnění zahraničního věřitele ohledně vyrozumění o zahájení insolvenčního řízení, usnesení o úpadku a výzvy k přihlašování pohledávek vychází z Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení, a nelze je vztahovat na postupníka zahraničního věřitele. Jde o logickou úvahu s ohledem na praktické dopady, kdy by jinak výhody určené zákonem pro zahraniční věřitele mohly být zneužity ze strany věřitelů, kteří zmeškaly přihlašovací lhůtu k přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení. 6. V rámci přezkumného jednání může přihlášené pohledávky popírat insolvenční správce, insolvenční věřitel a dlužník. Význam popěrného úkonu dlužníka narůstá v souvislosti se schválením sanačního způsobu řešení úpadku oddlužením či reorganizací a na tuto skutečnost musí věřitel s popřenou nevykonatelnou pohledávkou myslet i při podání incidenční žaloby. Zmeškání lhůty k podání žaloby o určení pravosti pohledávky je důvodem k vydání rozhodnutí o odmítnutí přihlášky ve smyslu ustanovení § 185 insolvenčního zákona. Popěrný úkon věřitele musí být doručen insolvenčnímu soudu nejpozději tři dny předem dnem konání přezkumného jednání.

JUDIKATURA EU Judikatura ESD Přinášíme pravidelnou informaci o výkladových výrocích Soudního dvora, období 16. 9. 2014 – 1. 12. 2014, ve sledovaných oblastech hospodářská soutěž, evropské pracovní právo, volný pohyb osob, evropské sociální právo, svoboda usazování, volné poskytování služeb, volný pohyb zboží, veřejné zakázky a ochrana spotřebitelů. Výroky Soudního dvora jsou redakčně upraveny, případně zkráceny. Zdroj informací: stránky Soudního dvora Evropské unie (www.curia.eu) a Úřední věstník EU.

Hospodářská soutěž a veřejné zakázky Rozsudek Soudního dvora ze dne 17. září 2014, ve věci C-242/13, Commerz Nederland NV v. Havenbedrijf Rotterdam NV „Státní podpory – Článek 107 odst. 1 SFEU – Pojem ,podpora‘ – Záruky, které veřejný podnik poskytl bance za účelem poskytnutí úvěru třetím osobám – Záruky, které ředitel tohoto veřejného podniku poskytl vědomě v rozporu s ustanoveními stanov uvedeného podniku – Presumpce nesouhlasu veřejného subjektu, jenž je vlastníkem uvedeného podniku – Přičitatelnost záruk státu“ Výrok: Článek 107 odst. 1 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že pro účely určení, zda záruky poskytnuté veřejným podnikem jsou či nejsou přičitatelné veřejnému orgánu, který ho ovládá, jsou spolu se souborem indicií vyplývajících z okolností věci v původním řízení a z kontextu, v němž tyto okolnosti nastaly, relevantní okolnosti, že na straně jedné jediný jednatel uvedeného podniku, který tyto záruky poskytl, jednal neoprávněně, jejich poskytnutí vědomě tajil a porušil stanovy svého podniku, a že na straně druhé uvedený veřejný orgán by s poskytnutím těchto záruk nesouhlasil, pokud by o nich byl informován. Tyto okolnosti jsou samy o sobě v takové situaci, o jakou se jedná ve věci v původním řízení, způsobilé takovouto přičitatelnost vyloučit pouze tehdy, pokud z nich vyplývá, že se tento veřejný orgán na poskytnutí dotčených záruk nepodílel.

Závěr Jak je vidět, postavení „domácího“ a zahraničního věřitele není stejné, přičemž „domácí“ věřitelé s tímto právní postupem mohou leckdy cítit znevýhodněni oproti věřitelům zahraničním. Lze sice vzít v úvahu jazykovou bariéru, která zahraničním věřitelům může bránit sledovat dění v insolvenčním rejstříku, avšak ani tento důvod není leckdy ten nejdůležitější, protože za zahraničního věřitele lze považovat i věřitele se sídlem na Slovensku, přičemž jazyk český a slovenský jsou si v řadě aspektů podobné. Naopak, pro běžné „domácí“ věřitele bez právního vzdělání a bez povědomí o existenci insolvenčního rejstříku, který je pro ně velmi důležitým informačním zdrojem, může být bariéru i prostá neznalost práva a insolvenčního rejstříku a nutnosti v něm své dlužníky pravidelně sledovat. Bariérou proto z tohoto hlediska může být lecos. Nezbývá proto než zatím bedlivě sledovat dění v insolvenční rejstříku a doufat, že v budoucnu snad dojde v právní úpravě postavení věřitele a dalším pozitivním změnám. Vždy jsou i „domácí“ věřitelé, kteří zmeškají přihlašovací lhůtu i jen o jeden den, a přesto je podle insolvenčního zákona třeba držet se pravidla, že prominutí zmeškání přihlašovací lhůty není přípustné.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 9. října 2014, ve věci C-522/13, Ministerio de Defensa, Navantia SA v. Concello de Ferrol

Mgr. Hana Boulová



34

34

26.1.2015, 8:56

Judikatura EU

„Státní podpory – Článek 107 odstavec 1 SFEU – Pojem ,státní podpora‘ – Daň z nemovitostí ze staveb a pozemků – Osvobození od daně“ Výrok: Článek 107 odst. 1 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že osvobození od daně z nemovitostí vztahující se na pozemek ve vlastnictví státu, jenž je poskytnut do užívání podniku s výhradní kapitálovou účastí tohoto státu, přičemž tento podnik na uvedeném pozemku dodává zboží a poskytuje služby, které mohou být předmětem obchodu mezi členskými státy na trzích otevřených hospodářské soutěži, může představovat státní podporu zakázanou tímto ustanovením. Je však na předkládajícím soudu, aby určil, zda s ohledem na všechny relevantní aspekty sporu, který projednává, posouzené ve světle výkladu podaného Soudním dvorem Evropské unie, musí být takové osvobození od daně kvalifikováno jako státní podpora ve smyslu téhož ustanovení.

nizacemi UNICE, CEEP a EKOS – Námořní doprava – Trajekty uskutečňující přepravu mezi dvěma přístavy nacházejícími se v témže členském státě – Po sobě jdoucí pracovní smlouvy na dobu určitou – Ustanovení 3 bod 1– Pojem ,pracovní smlouva na dobu určitou‘ – Ustanovení 5 bod 1– Opatření zaměřená na předcházení zneužívání smluv na dobu určitou – Sankce – Přeměna na pracovní poměr na dobu neurčitou – Podmínky“ Výrok: 1) Rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou, uzavřená dne 18. března 1999, která je obsažena v příloze směrnice 1999/70/ES2), musí být vykládána v tom smyslu, že se vztahuje na takové zaměstnance, jako jsou žalobci v původním řízení, kteří jsou zaměstnáni jako námořníci na základě pracovních smluv na dobu určitou na trajektech zajiš ujících námořní spojení mezi dvěma přístavy nacházejícími se v témže členském státě. 2) Ustanovení rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, o jakou se jedná ve věcech v původních řízeních, která stanoví, že pracovní smlouvy na dobu určitou musí uvádět svoji délku trvání, ne však svůj konec. 3) Ustanovení 5 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou musí být vykládáno v tom smyslu, že v zásadě nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, o jakou se jedná ve věcech v původních řízeních, která stanoví přeměnu pracovních smluv na dobu určitou na pracovní poměr na dobu neurčitou pouze v případě, kdy byl dotyčný zaměstnanec na základě těchto smluv nepřetržitě zaměstnán týmž zaměstnavatelem po dobu delší než jeden rok, přičemž se pracovní poměr považuje za nepřetržitý, pokud mezi pracovními smlouvami na dobu určitou neuplynulo více než šedesát dnů. Je však věcí předkládajícího soudu, aby ověřil, že podmínky pro použití, jakož i účinné provedení této právní úpravy z ní činí náležité opatření pro předcházení a sankcionování zneužívání po sobě jdoucích pracovních smluv nebo poměrů na dobu určitou.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 6. listopadu 2014, ve věci C-42/13, Cartiera dell’Adda SpA v. CEM Ambiente SpA „Veřejné zakázky – Zásady rovného zacházení a transparentnosti – Směrnice 2004/18/ES – Důvody pro vyloučení z účasti – Článek 45 – Osobní situace zájemce či uchazeče – Povinné prohlášení týkající se osoby označené jako ‚technický ředitel‘ – Opomenutí prohlášení v nabídce – Vyloučení ze zadávacího řízení bez možnosti nápravy tohoto opomenutí“ Výrok: Článek 45 směrnice 2004/18/ES1), ve spojení s článkem 2 této směrnice, jakož i zásadou rovného zacházení a povinností transparentnosti musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vyloučení hospodářského subjektu ze zadávacího řízení z důvodu, že tento subjekt nesplnil povinnost, stanovenou v dokumentaci týkající se veřejné zakázky, přiložit k nabídce pod hrozbou vyloučení prohlášení, že proti osobě označené v této nabídce jako technický ředitel uvedeného subjektu není vedeno trestní stíhání ani nebyla tato osoba odsouzena v trestním řízení, a to ani v případě, že k datu následujícím po uplynutí lhůty stanovené k podání nabídek bylo takové prohlášení doručeno veřejnému zadavateli nebo se prokáže, že funkce technického ředitele byla této osobě připisována omylem.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 9. října 2014, ve věci C-268/13, Elena Petru v. Casa Judedeană de Asigurări de Sănătate Sibiu, Casa Na?ională de Asigurări de Sănătate „Nařízení (EHS) č. 1408/71 – Článek 22 odst. 2 druhý pododstavec – Zdravotní pojištění – Nemocniční péče poskytnutá v jiném členském státě – Odmítnutí předchozího povolení – Nedostatek léků a základního zdravotnického materiálu“ Výrok: Článek 22 odst. 2 druhý pododstavec nařízení č. 1408/713) musí být vykládán v tom smyslu, že povolení vyžadované na základě odst. 1 písm. c) bodu i) téhož článku nemůže být odmítnuto, pokud nelze příslušnou nemocniční péči poskytnout v přiměřené

Evropské pracovní a sociální právo Rozsudek Soudního dvora ze dne 3. července 2014. ve spojených věcech C-362/13, C-363/13 a C-407/13, Maurizio Fiamingo (C-362/13), Leonardo Zappalŕ (C-363/13), Francesco Rotondo a další (C-407/13) v. Rete Ferroviaria Italiana SpA „Směrnice 1999/70/ES – Rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřená mezi orga-

35


35


26.1.2015, 8:56

Judikatura EU

době v členském státě bydliště účastníka sociálního pojištění z důvodu nedostatku léků a základního zdravotnického materiálu. Tato nemožnost musí být posouzena na úrovni všech nemocničních zařízení tohoto členského státu, která jsou způsobilá uvedenou péči poskytnout, a s ohledem na časový úsek, během něhož lze uvedenou péči získat v přiměřené době.

doby pojištění ve více členských státech – Možnost pojištěnce vyhnout se uplatnění pravidla o souběhu příspěvkových dob a dob pojištění – Odnětí přiznaného důchodu a požadování vrácení přeplatku – Povinnost platit úroky“ Výrok: 1) Článek 49 SFEU brání takovému vnitrostátnímu ustanovení (…), podle něhož podléhá přiznání nároku na starobní důchod předchozímu splnění podmínky spočívající v přerušení placení příspěvků na sociální pojištění v souvislosti s činností vykonávanou v jiném členském státě. 2) Článek 45, čl. 46 odst. 2 a čl. 94 odst. 2 nařízení č. 1408/716) musí být vykládány v tom smyslu, že sociálně pojištěným osobám neposkytují možnost volby v tom směru, že pro účely určení nároků vzniklých v jednom členském státě nebudou započteny doby pojištění získané v jiném členském státě před datem počátku uplatňování tohoto nařízení v tomto prvním členském státě.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 15. října 2014, ve věci C-221/13, Teresa Mascellani v. Ministero della Giustizia „Směrnice 97/81/ES – Rámcová dohoda o částečném pracovním úvazku uzavřená mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS – Přeměna pracovní smlouvy na částečný úvazek na pracovní smlouvu na plný úvazek bez souhlasu zaměstnance“ Výrok: Rámcová dohoda o částečném pracovním úvazku uzavřená dne 6. června 1997, která je obsažena v příloze směrnice 97/81/ES4), a konkrétně její ustanovení 5.2, musí být vykládána v tom smyslu, že za takových okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, nebrání vnitrostátní právní úpravě, podle které zaměstnavatel může nařídit přeměnu pracovní smlouvy na částečný úvazek na pracovní smlouvu na plný úvazek bez souhlasu dotyčného zaměstnance.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. listopadu 2014, ve věci C-311/13, O. Tümer v. Raad van bestuur van het Uitvoeringsinstituut werknemersverzekeringen „Ochrana zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele – Směrnice 80/987/EHS – Zaměstnanec, který je státním příslušníkem třetí země a není držitelem platného povolení k pobytu – Nepřiznání nároku na odškodnění v případě platební neschopnosti“ Výrok: Ustanovení směrnice 80/987/EHS7) brání takové vnitrostátní právní úpravě týkající se ochrany zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele (…), podle níž státní příslušník třetí země, který v dotčeném členském státě pobývá neoprávněně, není považován za zaměstnance, který by mohl uplatňovat nárok na odškodnění v případě platební neschopnosti v souvislosti zejména s nesplacenými mzdovými pohledávkami v případě platební neschopnosti zaměstnavatele, třebaže je tento státní příslušník třetí země kvalifikován na základě ustanovení občanského práva tohoto členského státu jako „zaměstnanec“, který má nárok na odměnu, jež může být předmětem žaloby proti jeho zaměstnavateli u vnitrostátních soudů.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. listopadu 2014, ve věci C-476/12, Österreichischer Gewerkschaftsbund v. Verband Österreichischer Banken und Bankiers „Rámcová dohoda o částečném pracovním úvazku – Zásada zákazu diskriminace – Kolektivní smlouva stanovící příspěvek na vyživované dítě – Výpočet příspěvku placeného zaměstnancům na částečný pracovní úvazek podle zásady ‚poměrným dílem‘ “ Výrok: Ustanovení 4 bod 2 rámcové dohody o částečném pracovním úvazku uzavřené dne 6. června 1997, která je uvedena v příloze směrnice 97/81/ ES5) musí být vykládáno v tom smyslu, že zásadu „poměrným dílem“ lze použít na výpočet výše příspěvku na vyživované dítě, který poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci na částečný pracovní úvazek na základě takové kolektivní smlouvy, jako je kolektivní smlouva pro rakouské zaměstnance bank a bankéře.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 6. listopadu 2014, ve věci C-4/13, Agentur für Arbeit Krefeld – Familienkasse v. Susanne Fassbender-Firman „Sociální zabezpečení – Nařízení (EHS) č. 1408/71 – Rodinné dávky – Pravidla pro případ souběhu nároků na rodinné dávky“ Výrok: Článek 76 odst. 2 nařízení č. 1408/718) musí být vykládán v tom smyslu, že členský stát zaměstnání opravňuje, aby ve svých právních předpisech stanovil pozastavení nároku na rodinné dávky přísluš-

Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. listopadu 2014, ve věci C-103/13, Snežana Somova v. Glaven direktor na Stolično upravlenie „Socialno osigurjavane“ „Sociální zabezpečení – Nařízení (EHS) č. 1408/71 – Články 12, 45, 46 a 94 – Vnitrostátní právní úprava podmiňující přiznání starobního důchodu přerušením placení příspěvků na důchodové pojištění – Doplacení příspěvků za chybějící doby pojištění – Překrývající se Právo pro podnikání a zaměstnání 4/2014


36

36

26.1.2015, 8:56

Judikatura EU

nou institucí v případě, že v členském státě bydliště nebyla podána žádost o rodinné dávky. Za takovýchto okolností, pokud členský stát zaměstnání stanoví takovéto pozastavení nároku na rodinné dávky ve svých vnitrostátních právních předpisech, je příslušná instituce povinna toto pozastavení podle tohoto čl. 76 odst. 2 provést, pokud jsou splněny podmínky pro jeho provedení stanovené těmito právními předpisy, a nedisponuje v této souvislosti posuzovací pravomocí.

ny v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která maximální věk pro přijetí příslušníků místní policie stanoví na 30 let. Rozsudek Soudního dvora ze dne 26. listopadu 2014, ve spojených věcech C-22/13, C-61/13 až C-63/13 a C-418/13, Raffaella Mascolo (C-22/ 13), Alba Forni (C-61/13), Immacolata Racca (C-62/13) v. Ministero dell’Istruzione, dell’ Universitŕ e della Ricerca „Rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřená mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS – Po sobě jdoucí pracovní smlouvy na dobu určitou – Školství – Veřejný sektor – Zástupy na uprázdněných a volných místech do doby, než proběhnou výběrová řízení – Ustanovení 5 bod 1 – Opatření k předcházení zneužívání smluv na dobu určitou – Pojem ‚objektivní důvody‘ ospravedlňující použití takových smluv – Sankce – Zákaz změny na pracovní poměr na dobu neurčitou – Absence práva na náhrady škody“ Výrok: Ustanovení 5 bod 1 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou, uzavřené dne 18. března 1999 a tvořící přílohu směrnice 1999/ 70/ES, musí být vykládáno v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava dotčená ve věcech v původních řízeních, která do doby, než proběhnou výběrová řízení na přijetí stálých zaměstnanců státních škol, umožňuje obnovování pracovních smluv na dobu určitou za účelem obsazení uprázdněných a volných míst pedagogických, jakož i administrativních, technických a pomocných pracovníků, aniž jsou stanoveny konkrétní lhůty pro dokončení těchto výběrových řízení, a současně vylučuje, aby tito pracovníci mohli získat náhradu újmy, kterou případně utrpěli z důvodu takového obnovování. Tato právní úprava totiž podle všeho neumožňuje vyvodit objektivní a transparentní kritéria za účelem ověření toho, zda obnovení takových smluv opravdu odpovídá skutečné potřebě, je způsobilé dosáhnout sledovaného cíle a je za tímto účelem nezbytné, a dále nestanoví žádné opatření k předcházení a postihování zneužívání po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou, což musí ověřit předkládající soudy.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 11. listopadu 2014, ve věci C-530/13, Leopold Schmitzer v. Bundesministerin für Inneres „Směrnice 2000/78/ES – Rovné zacházení v zaměstnání a povolání – Článek 2 odst. 1 a odst. 2 písm. a) – Článek 6 odst. 1 – Diskriminace na základě věku – Vnitrostátní právní úprava, která započtení dob odborného vzdělávání a služby absolvovaných před dovršením 18. roku věku pro účely stanovení odměny podmiňuje prodloužením dob potřebných pro služební postup – Odůvodnění – Schopnost dosáhnout sledovaného cíle – Možnost napadnout prodloužení dob potřebných pro služební postup“ Výrok: 1) Článek 2 odst. 1 a odst. 2 písm. a) a čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78/ES9) musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která za účelem odstranění diskriminace na základě věku započítává doby odborného vzdělávání a služby před dovršením 18. roku věku, avšak zároveň stanoví prodloužení doby nezbytné k tomu, aby bylo možné postoupit z prvního do druhého platového stupně každé zaměstnanecké kategorie a každé platové třídy, o tři roky, pouze v případě diskriminovaných úředníků. 2) Články 9 a 16 směrnice 2000/78 musí být vykládány v tom smyslu, že úředník, který byl diskriminován na základě věku v důsledku způsobu určení rozhodného data zohledňovaného pro účely jeho služebního postupu, musí mít možnost dovolávat se článku 2 této směrnice za účelem zpochybnění diskriminačních účinků prodloužení dob potřebných pro služební postup, ačkoli na základě své žádosti dosáhl revize tohoto data. Rozsudek Soudního dvora ze dne 13. listopadu 2014, ve věci C-416/13, Mario Vital Pérez v. Ayuntamiento de Oviedo „Rovné zacházení v zaměstnání a povolání – Listina základních práv Evropské unie – Článek 21 – Směrnice 2000/78/ES – Článek 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 – Diskriminace na základě věku – Vnitrostátní ustanovení – Podmínka přijetí příslušníků místní policie – Stanovení maximálního věku na 30 let – Odůvodnění“ Výrok: Článek 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 písm. c) směrnice Rady 2000/78/ES musí být vykládá-

Volné poskytování služeb Rozsudek Soudního dvora ze dne 18. září 2014, ve věci C-549/13, Bundesdruckerei GmbH v. Stadt Dortmund „Omezení – Směrnice 96/71/ES – Postupy při zadávání veřejných zakázek na služby – Vnitrostátní právní předpisy, které ukládají uchazečům a jejich subdodavatelům, aby

37


37


26.1.2015, 8:56

Judikatura EU

přijali závazek vyplácet zaměstnancům poskytujícím služby, které jsou předmětem veřejné zakázky, minimální mzdu – Subdodavatel se sídlem v jiném členském státě“ Výrok: V situaci, kdy uchazeč má v úmyslu plnit veřejnou zakázku výlučně za pomoci pracovníků zaměstnaných subdodavatelem se sídlem v členském státě odlišném od státu, z něhož pochází veřejný zadavatel, brání článek 56 SFEU použití právních předpisů členského státu, ze kterého pochází tento veřejný zadavatel, jež tomuto subdodavateli ukládají povinnost, aby uvedeným pracovníkům vyplácel minimální mzdu stanovenou těmito právními předpisy.

„Směrnice 2003/54/ES a 2003/55/ES – Ochrana spotřebitele – Vnitřní trh s elektřinou a zemním plynem – Vnitrostátní právní úprava, která určuje obsah smluv uzavíraných se spotřebiteli v rámci všeobecné zásobovací povinnosti – Jednostranná změna ceny služby poskytovatelem – Informace o důvodech, podmínkách a rozsahu změny, poskytnutá v přiměřeném předstihu před nabytím účinku této změny“ Výrok: Článek 3 odst. 5 směrnice 2003/54/ES ze dne 26. června 200311), ve spojení s přílohou A této směrnice, a čl. 3 odst. 3 směrnice 2003/55/ES12), ve spojení s přílohou A této směrnice, musí být vykládány v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která určuje obsah smluv o dodávce elektřiny a plynu uzavíraných se spotřebiteli v rámci všeobecné zásobovací povinnosti a stanoví možnost změnit tarif za tyto dodávky, avšak nezaručuje, že spotřebitelé budou v přiměřeném předstihu před nabytím účinku této změny informováni o jejích důvodech, podmínkách a rozsahu.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 22. října 2014, ve spojených věcech C-344/13 a C-367/13, Cristiano Blanco (C-344/13), Pier Paolo Fabretti (C-367/13) v. Agenzia delle Entrate – Direzione Provinciale I di Roma – Ufficio Controlli „Omezení – Daňové právní předpisy – Příjmy z výher v hazardních hrách – Rozdíl ve zdanění výher dosažených v zahraničí a výher pocházejících z vnitrostátních heren“ Výrok: Články 52 SFEU a 56 SFEU brání právním předpisům členského státu, které podrobují dani výhry z hazardních her organizovaných v hernách nacházejících se v jiných členských státech a osvobozují od daně obdobné příjmy pocházející z heren nacházejících se na území tohoto státu.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 20. listopadu 2014, ve věci C-310/13, Novo Nordisk Pharma GmbH v. S. „Směrnice 85/374/EHS – Odpovědnost za vadné výrobky – Věcná působnost směrnice – Zvláštní systémy odpovědnosti existující v okamžiku oznámení této směrnice – Přípustnost vnitrostátního systému odpovědnosti, který umožňuje získat informace o vedlejších účincích léčivých přípravků“ Výrok: Směrnice 85/374/EHS13) nebrání vnitrostátní právní úpravě, jako je ta, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, jež zavádí zvláštní systém odpovědnosti ve smyslu článku 13, který po změně této právní úpravy, k níž došlo po dni oznámení uvedené směrnice dotyčnému členskému státu, stanoví, že spotřebitel je oprávněn požadovat od výrobce léčivého přípravku informace o vedlejších účincích tohoto přípravku.

Volný pohyb zboží Rozsudek Soudního dvora ze dne 6. listopadu 2014, ve věci C-108/13, Mac GmbH v. Ministčre de l’Agriculture, de l’Agroalimentaire et de la Foręt „Množstevní omezení – Opatření s rovnocenným účinkem – Přípravky na ochranu rostlin – Povolení k uvedení na trh – Souběžný dovoz – Požadavek povolení k uvedení na trh vydaného v souladu se směrnicí 91/414/EHS ve státě vývozu“ Výrok: Články 34 SFEU a 36 SFEU brání vnitrostátní právní úpravě, která vylučuje vydání povolení k souběžnému dovozu pro přípravek na ochranu rostlin, jenž v členském státě vývozu sice nemá povolení k uvedení na trh vydané na základě směrnice 91/414/ EHS10 , avšak má povolení k souběžnému dovozu a lze jej považovat za totožný s přípravkem, který má v členském státě dovozu povolení k uvedení na trh vydané v souladu s touto směrnicí.

Poznámky: Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/ 18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby, ve znění nařízení Komise (ES) č. 1177/2009 ze dne 30. listopadu 2009. 2) Směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS. 3) Nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybují1)

Ochrana spotřebitelů Rozsudek Soudního dvora ze dne 23. října 2014, ve spojených věcech C-359/11 a C-400/11, Alexandra Schulz v. Technische Werke Schussental GmbH und Co. KG Právo pro podnikání a zaměstnání 4/2014


38

38

26.1.2015, 8:56

Judikatura EU

4)

5)

6)

7)

8)

9)

cí se v rámci Společenství, ve znění nařízení Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 592/2008 ze dne 17. června 2008. Směrnice Rady 97/81/ES ze dne 15. prosince 1997 o Rámcové dohodě o částečném pracovním úvazku uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS. Ve znění směrnice Rady 98/23/ES ze dne 7. dubna 1998. Ve znění nařízení Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1992/2006 ze dne 18. prosince 2006. Směrnice Rady 80/987/EHS ze dne 20. října 1980 o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/74/ES ze dne 23. září 2002. Ve znění nařízení Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996, ve znění nařízení Rady (ES) č. 1606/98 ze dne 29. června 1998.

10)

11)

12)

13)

Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání. Směrnice Rady 91/414/EHS ze dne 15. července 1991 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/ 54/ES ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 96/92/ES. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/ 55/ES ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 98/30/ES. Směrnice Rady 85/374/EHS ze dne 25. července 1985 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se odpovědnosti za vadné výrobky, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/34/ES ze dne 10. května 1999. Zpracoval: Viktor Šmejkal

  

39


39


26.1.2015, 8:56

Rejstřík

PRÁVO PRO PODNIKÁNÍ A ZAMĚSTNÁNÍ Ročník 2013

Rejstřík zahrnuje příspěvky, které tvořily obsah ročníku 2014. Je zpracován abecedním způsobem podle jmen autorů. U každého autora jsou pak uvedeny názvy článků v chronologickém pořadí a číslo časopisu, v němž byl každý příspěvek publikován.

C

– Zvýšení minimální mzdy v souvislostech (č. 3/2014, str. 19) – Zvýšení důchodů a zdravotní pojištění (č. 3/2014, str. 25) – Zdravotní pojištění od 1. 1. 2015 (č. 4/2014, str. 7) J

Crha Martin, JUDr. PhDr., Ph.D. – Vliv skončení pracovního poměru na podporu v nezaměstnanosti (č. 1/2014, str. 15)

Jouza Ladislav, JUDr. – Aktuální změny v pracovním právu - důsledky nového občanského zákoníku (č. 1/2014, str. 16) – Zápočet přestávek do pracovní doby (č. 3/2014, str. 21)

B Boulová Helena, Mgr. – Některé aspekty postavení věřitele v insolvenčním řízení (č. 4/ 2014, str. 32)

P Pauličková Alena, doc., JUDr, Ph.D. – Náhrada škody ako právny prostriedok na ochranu majetku (č. 1/2014, str. 3) – Štrajk a jeho následky (č. 2/2014, str. 22)

D Dandová Eva, JUDr. – Problémy s doručováním v pracovněprávních vztazích (č. 1/2014, str. 20) – Zákoník práce ve světle nového občanského zákoníku (č. 2/2014, str. 3) – Překážky v práci (č. 3/2014, str. 3) – Dávky nemocenského pojištění v roce 2015 (č. 4/2014, str. 14)

Š Šmejkal Viktor, JUDr., Ph.D. – Judikatura Evropského soudního – Judikatura Evropského soudního – Judikatura Evropského soudního – Judikatura Evropského soudního

Daněk Antonín, Ing. – Závislá práce a zdravotní pojištění od 1. 1. 2014 (č. 1/2014, str. 12) – Sociální a zdravotní pojištění – pravděpodobná výše pojistného u zaměstnavatele v roce 2014 (č. 2/2014, str. 20) – Pracovněprávní vztahy – cizí prvek a zdravotní pojištění v rámci Evropské unie (č. 2/2014, str. 24)


40

(č. (č. (č. (č.

1/2014, 2/2014, 3/2014, 4/2014,

str. str. str. str.

25) 26) 28) 34)

T Taranda Petr, Mgr. – Úpadek dlužníka ve formě předlužení nejen coby ekonomický fenomén (č. 4/2014, str. 3)

  


dvora dvora dvora dvora

40

26.1.2015, 8:56

PRÁVO pro podnikání a zaměstnání

Recommend Documents