Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomiky a managementu zdravotních a sociálních sluţeb
Právní úprava eutanazie Bakalářská práce
Autor:
Renáta Šarochová
Obor:
Ekonomika a management zdravotních a sociálních sluţeb
Vedoucí práce:
Praha
Mgr. Vladimír Tetur
Duben 2012
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Praze dne 26. dubna 2012
……………………… Renáta Šarochová
2
Poděkování:
Děkuji Mgr. Vladimíru Teturovi za odborné vedení, podněty a cenné rady při zpracování mé bakalářské práce. Ráda bych poděkovala téţ všem respondentům, kteří byli ochotni podělit se o své názory a zkušenosti a věnovali svůj čas spolupráci na výzkumné části mé bakalářské práce. V neposlední řadě bych chtěla vyjádřit svůj upřímný dík a vděčnost téţ svým blízkým, kteří při mně stáli po celou dobu mých studií.
3
Anotace Práce je věnována právní úpravě eutanazie v České republice. Nejprve jsem eutanazii determinovala a podrobila ji komparaci. Následně jsem nahlédla do dějin a procesu právní úpravy. Vzhledem k tomu, ţe je nutné tento problém řešit komplexně, věnovala jsem se rovněţ právní úpravě vybraných států. Předmětné téma není jen otázkou právní, ale také problémem jiných odvětví, a tak jsem zařadila jako další kapitolu fórum. V této části akceptuji názory proti eutanazii a asistované sebevraţdě, ale prezentuji také důvody, proč je třeba eutanazii i v ČR regulovat.
Annotation The work is devoted to the legislation of the euthanasia in the Czech Republic. First I defined and made a comparative analysis of euthanasia. Then I looked at the history and the evolution of its legal framework. Considering that it is necessary to address this issue in a comprehensive manner, I also interested myself in the legal framework of a selection of States. As the matter is not only legal but goes beyond, I added a chapter including a forum. In the latter, I accept opinions against euthanasia and assisted suicide, but I also present the reasons why it is necessary to regulate euthanasia in the Czech Republic.
Klíčová slova Eutanazie, aktivní eutanazie, asistovaná sebevraţda, hospic, dystanazie, paliativní péče, legalizace, lékařská péče, living will.
Key words Euthanasia, active euthanasia, assisted suicide, hospice, dysthanasia, palliative care, legalization, medical care, living will.
4
OBSAH: SEZNAM GRAFŮ: ....................................................................................................................... 7 ÚVOD ............................................................................................................................................. 8 1. VYMEZENÍ POJMU EUTANAZIE .................................................................................... 10 2. VYMEZENÍ POJMU ASISTOVANÁ SEBEVRAŢDA, PALIATIVNÍ PÉČE, HOSPIC13 2.1 Asistovaná sebevraţda....................................................................................................... 13 2.2 Paliativní péče a hospic ..................................................................................................... 14 3. HISTORICKÝ VÝVOJ EUTANAZIE ................................................................................. 16 4. EUTANAZIE VE VYBRANÝCH ZEMÍCH SVĚTA ......................................................... 19 4.1 Právní stav eutanazie ve vybraných evropských zemích................................................... 22 4.1.1 Švýcarská konfederace .............................................................................................. 22 4.1.2 Nizozemské království .............................................................................................. 25 4.1.3 Belgické království .................................................................................................... 27 4.1.4 Lucembursko ............................................................................................................. 28 4.2 Návrhy právní úpravy eutanazie mimo Evropu ................................................................. 29 5. PRÁVNÍ POSTAVENÍ EUTANAZIE V ČESKÉ REPUBLICE ....................................... 30 5.1 Účast na sebevraţdě .......................................................................................................... 31 5.2 Etický kodex České lékařské komory ............................................................................... 33 5.3 Negace lékařské péče......................................................................................................... 34 5.4 Historie neakceptovaných návrhů právní úpravy eutanazie .............................................. 37 5.4.1 Historie návrhů novelizace, rekodifikace trestního zákoníku a vlastní průzkum stran moţnosti sníţení trestní odpovědnosti................................................................................... 37 5.4.2 Návrh zákona o důstojné smrti – r. 2008 .................................................................. 40 5.4.3 Návrh zákona o důstojné smrti – r. 2009 ................................................................... 43 5.5 Zákon o zdravotních sluţbách ........................................................................................... 44 5.6 Moţnost důstojného doţití ................................................................................................ 47 5.6.1 Organizační struktura hospice ................................................................................... 47 6. FORUM NA TÉMA EUTANAZIE ....................................................................................... 49 6.1 Diskuze na téma postojů proti eutanazii ............................................................................ 49 6.2 Diskuze na téma postojů pro eutanazii .............................................................................. 52 6.3 Výsledky vlastního průzkumu ........................................................................................... 55 7. SWOT ANALÝZA OBČANSKÉ SDRUŢENÍ TŘI ............................................................ 58 8. PERSPEKTIVA EUTANAZIE V ČR................................................................................... 60 ZÁVĚR ......................................................................................................................................... 62 9. SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY A DOKUMENTŮ ................................................... 64 9.1 Odborná literatura .............................................................................................................. 64 9.2 Právní normy a další předpisy ........................................................................................... 66 9. Internetové zdroje .............................................................................................................. 67 5
PŘÍLOHY .................................................................................................................................... 71
6
Seznam grafů: Graf č.1 Výsledek průzkumu - souhlasíte se sníţením trestní sazby pro osoby, které by uskutečnily eutanazii? .............................................................................................................. 40 Graf č. 2 Výsledek průzkumu - souhlasíte s legalizací eutanazie za stanovených podmínek? 55 Graf č. 3 Výsledek průzkumu - chtěl/a byste rozhodnout o problematice eutanazie osobně v referendu? ................................................................................................................................. 56
Úvod Progresivní vývoj v oblasti lidských práv spolu s rozvojem lékařské vědy a dalších disciplín s sebou přináší stále více diskutovanou otázku eutanazie či asistence při sebevraţdě. Jiţ odnepaměti se lidé zabývali tímto delikátním problémem, a tak jako se měnila doba a okolnosti, tak se měnily i názory lidí na toto téma. I dnes se pohledy na moţnost jejich uzákonění a provádění značně různí a prakticky pro svou závaţnost nevznikl a ani nemůţe vzniknout objektivní názor, se kterým by jednoznačně souhlasila široká veřejnost. Avšak jistá shoda panuje alespoň o potřebě zaujmout k této tématice v nejbliţší době stanovisko a zhodnotit její potřebnost či naopak nebezpečí. Vzhledem k aktuálnosti, závaţnosti a diskutabilnosti úzce souvisejících konkrétních témat, jako je eutanazie nebo řízená sebevraţda, představovalo pro mne výzvu zvolit si právě tuto problematiku za předmět své bakalářské práce. První kapitola mé bakalářské práce se věnuje vymezení eutanazie a přibliţuje některé související témata, jako je asistovaná sebevraţda nebo paliativní péče. Následně jsem nahlédla do dějin přístupu společnosti k eutanazii, a také do procesu právní úpravy nejen v České republice, ale i v některých jiných zemích. Vzhledem k tomu, ţe je nutné tento problém řešit kolektivně a ne jen interně, věnovala jsem jednu kapitolu právní úpravě vybraných zemí v Evropě i ve světě. Poněvadţ není eutanazie jen otázkou právní, ale také dosud nevyřešeným problémem jiných odvětví, je další kapitola mé bakalářské práce věnována vlastnímu průzkumu. Zde uvádím názory proti eutanazii, ale uvádím také názory proč je nutné eutanazii i v České republice regulovat. Meritum bakalářské práce se zaměřuje na současnou právní úpravu a právní kvalifikaci eutanazie a moţnostem odmítnutí lékařské péče v České republice. V dalších kapitolách se věnuje moţné právní úpravě eutanazie v ČR, kde uvádím nereflektované návrhy trestního zákoníku v oblasti eutanazie nejen z posledních let, ale rovněţ z doby předválečné, či formulace zcela samostatného 8
zákona o eutanazii. Finále této práce se věnuje perspektivě právní úpravy eutanazie v České republice prezentované a novým zákonem o zdravotních sluţbách. Zde se pojednává o praktických moţnostech a podmínkách poskytování alternativ eutanazie v České republice, Přestoţe je obtíţné vytvořit si jednoznačný názor na tak citlivé téma, které se také můţe týkat osobně kaţdého z nás, kde nejen negativa, ale i pozitiva hrají významnou roli a vzájemně se agresivně střetávají, pokusila jsem se ve své bakalářské práci zaujmout co nejobjektivnější stanovisko, které tímto nabízím, jako určitou variantu postoje k zamyšlení. Věřím, ţe má bakalářská práce zaujme, a ţe v ní je moţno nalézt přehledný, ucelený a věcný dokument o problematice eutanazie.
9
1.
Vymezení pojmu eutanazie
Často dosti emocionální soudy laické veřejnosti spolu s novinářským klišé zjednodušují a zároveň zatemňují podstatu problému. Pod slovem eutanazie si pak mohou někteří lidé představovat něco trochu jiného. Proto povaţuji za základ, co moţná úspěšného uchopení tohoto tématu, přesné vymezení terminologie. Eutanazie pochází, jak známo, ze slov řeckého původu, eu – dobře a thanatos – smrt. Eutanazie tedy v překladu znamená „dobrá smrt―. „Tento termín prvně pouţil anglický filozof Francis Bacon (1561-1626)― 1 v díle „O důstojnosti a pokroku věd―. Pod pojmem eutanazie si Bacon přestavuje bezbolestnou, šťastnou a snadnou smrt. Dnes si pod tímto pojmem spíše představíme úmyslné urychlení smrti na přání pacienta či jeho rodiny. Pojem eutanazie obsahuje čtyři podstatné znaky: souhlas nevyléčitelně, smrtelně nemocného, pacienta způsobilého k právním úkonům k usmrcení lékařem, konání lékaře směřující k smrti pacienta, který dal souhlas k usmrcení, motivem je nelidské utrpení, soucit, jiné prostředky léčby selhaly. Eutanazie je tedy úmyslné konání lékaře, který se souhlasem pacienta vykoná úkony, jednoznačně směřující k smrti pacienta za účelem zbavení se nelidského utrpení, ze svobodné, váţné, určité a srozumitelné vůle smrtelně nemocného pacienta, a to pouze za podmínky, ţe dostupné prostředky léčby jiţ selhaly. Zkráceně řečeno – eutanazie je usmrcení na ţádost a ze soucitu. 1
) KERECMAN, P. Eutanázia, asistovaná samovraţda – právné aspekty. Bratislava: Eurounion, 1999. ISBN 80-88984-01-7. str. 18.
10
Podle způsobu a míry účasti jiné osoby na usmrcení se všeobecně rozeznává eutanazie aktivní a pasivní. Pasivní eutanazií chápeme takové jednání spočívající v přerušení či upuštění od opatření (léčby), která by směřovala k prodluţování ţivota umírajícího, např. vypnutím lékařských přístrojů, jeţ pacienta uměle udrţují při ţivotě. Málo všeobecně známým pojmem je „dysthanasie― (zadrţená smrt). Jde prakticky o opak eutanazie. Dysthanazie se pouţívá pro tzv. přístrojový ţivot, při němţ základní ţivotní funkce nemocného zajišťují pouze přístroje, a „orthothanasie― pak znamená jeho ukončení, tj. odpojení přístrojů. Jedná se tak o další nepokračování léčby (withdrawing) v případě, ţe je léčba bez úspěchu. Můţe jít také o nezahajování další léčby (withholding), nebo nezahajování resuscitace, na pacientovu vlastní ţádost. Pasivní eutanazie je ve většině zemí tolerována morálně i právně.2 Aktivní, chtěná eutanazie (AVE - active voluntary eutanazia) je aktivní činnost jiné osoby, které má za následek smrt pacienta na jeho ţádost. A to buď přímo – konáním přímo směřujícím ke zkrácení utrpení s následkem smrti (podání smrtících prostředků), anebo nepřímo – tedy způsobem neúmyslným, mimoděk v důsledku např. podáváním stále většího mnoţství dávek léků utišujících bolest, u kterých je známo, ţe jejich aplikace můţe vést ke zkrácení ţivota pacienta. Za určitých okolností však nemusí být pasivní eutanazie trestným činem. Nutno podotknout, ţe eutanazie však nemusí být vţdy pouze na ţádost, můţe být rovněţ nevyţádaná (nonvoluntary, involuntary eutanazia). V této formě chybí souhlas pacienta, který není schopen dát souhlas pro svůj zdravotní stav. Aktivní eutanazie je ve většině států na rozdíl od pasivní eutanazie všeobecně odmítána.3 Z medicínského hlediska eutanazii můţeme také dělit na rannou a prenatální. Prenatální eutanazií rozumíme usmrcení lidského plodu při jeho negativním vývoji a rannou pak rozumíme eutanazii provedenou u těţce malformovaných novorozenců. 2
) Bártová, S. Sociologie medicíny a zdravotnictví. Praha: Grada Publishing,a.s. 2005. ISBN 80-2471197-4.str.75 – 78. 3 ) Špinková, M. Špinka, Š. Euthanasie Víme o čem mluvíme?.Paha: Hospicové občanské sdruţení Cesta domů. 2006. Str. 11 – 15.
11
Rozdíl mezi rannou a prenatální eutanazií je zejména v morálce, ale také v legálním zajištění v ČR.
12
2.
Vymezení pojmu asistovaná sebevraţda, paliativní péče, hospic
2.1 Asistovaná sebevraţda Je potřebné v této práci rovněţ přiblíţit pojem „asistovaná sebevraţda―, neboť tento pojem bývá často s eutanazií zaměňován. Asistovanou sebevraţdou rozumíme „poskytnutí prostředků asistující osobou ke spáchání sebevraţdy na ţádost osoby, jeţ si přeje spáchání sebevraţdy―4. Tato osoba si následně jiţ sama, vlastními silami ukončí svůj ţivot. Je třeba rozlišit pojem asistovaná sebevraţda a účast na sebevraţdě. Rozdíl je podstatný, účast na sebevraţdě je pojmem širším, zahrnuje účast na sebevraţdě osob s materiálním či jiným zájmem. Důkladné vymezení pojmů eutanazie, asistovaná sebevraţda k pojmům příbuzným je z právního hlediska podstatné a neopomenutelné. Pouze s jednotnými, jasnými a nezaměnitelnými definicemi lze přepokládat budoucí právní úpravu za dostatečně kvalitní. Ačkoliv bývá eutanazie zaměňována s pojmem asistované sebevraţdy, rozdíl v pojmech je markantní. Asistovaná sebevraţda v podstatě znamená poskytnutí asistující osobou prostředky ke spáchání sebevraţdy sebevrahovi, který je pak sám, vlastnoručně pouţije. V případě eutanazie jde o konání jiné osoby, která způsobí smrt dané osobě. Kardinální rozdíl mezi eutanazií a asistovanou sebevraţdou spočívá v opodstatnění takového úkonu. Při eutanazii se vyţaduje jako důvod nevyléčitelná choroba spojená
4
) KERECMAN, P. Eutanázia, asistovaná samovraţda – právné aspekty. Bratislava: Eurounion, 1999. ISBN 80-88984-01-7. str. 19
13
s nesnesitelným utrpením, kdeţto u asistované sebevraţdy se tento důvod nevyţaduje, čímţ se tento pojem stává širším, neţli eutanazie. Rozdíl je také v subjektu, jenţ smrt vyţaduje. Při eutanazii je to vţdy pacient, kdeţto u asistované sebevraţdy to můţe být prakticky kdokoliv. Rozdíl je také v subjektu, který smrt vykoná. Při eutanazii je to vţdy lékař, kdeţto u asistované sebevraţdy je to rovněţ kdokoliv. Tudíţ asistovaná sebevraţda má spíše více společného se sebevraţdou samotnou, neţli s eutanazií.
2.2 Paliativní péče a hospic Dalším důleţitým pojmy jsou paliativní péče a hospic. Slovo paliativní pochází z latinského slova „palium― - plášť, přikrývka. Evokuje představu, ţe kdyţ nemůţeme ránu vyléčit, tak ji alespoň přikryjeme, aby trpícího netíţili bolesti a měl pocit naší účasti. Paliativní nebo také tzv. útěšná medicína představuje ucelený systém pomoci umírajícím a jejich rodinám. Za nejdůleţitější tato medicína povaţuje léčení bolesti, stejně jako řešení psychologických či sociálních problémů nemocných. Paliativní medicína se tak soustřeďuje především na přinášení úlevy terminálně nemocným pacientům prostřednictvím zvládnutí symptomů choroby a bolesti. Pozornost se nesoustřeďuje na smrt, ale na specializovanou péči o kvalitu ţivota umírajícího. Postupy paliativní medicíny se nemoc sice neodstraní, ale přesto se subjektivní stav pacienta můţe zlepšit. Speciální zařízení poskytující paliativní péči jsou hospice. Hospic5 je určen především pro terminálně nemocné. Zde je akcentován psychický rozměr péče, proto jsou součástí profesionálních týmů v hospicích navíc sociální pracovník, psycholog, často také teolog. 5
) V Praze je to např. Hospic Štrasburk v Bohnicích a Malovická v Praze 4
14
V České republice byl první hospic zřízen dne 1. 12. 1994 v Červeném Kostelci. Poté následovalo další zřízení hospiců v České republice. 4Hospic Dobrého pastýře tohoto roku funguje jiţ 12 rokem, kde jejím posláním je zbavení veřejnosti strachu ze smrti a návrat důstojných tradic rodinného doprovázení a poskytování odborné péče tam, kde jiţ rodinná péče nestačí. V roce 2010 poskytl své sluţby 293 pacientům, 231 z nich doprovodili na věčnost. Průměrná doba hospitalizace byla 23 dnů. Tento čas je nezbytně nutný, aby bylo moţné nastavit optimální léčbu a pacient mohl proţít poslední část ţivota v klidu, bez bolestí a dalších těţko snesitelných příznaků.6 Alternativ hospicové péče je hned několik. Jednak jde o domácí hospicovou péči, dále stacionář – denní pobyt, kdy je pacient přijat ráno a odpoledne, či večer se vrací domů a lůţkovou péči, jeţ nastupuje aţ v době, kdy předchozí dvě formy nevyhovují. K otázce eutanazie má paliativní medicína jednoznačně vyhraněný postoj. S pomocí při umírání souhlasí, ovšem s pomocí ke smrti jednoznačně ne. Tato zařízení povaţuji za alternativní pomoc trpícím, nevyléčitelně nemocným osobám. Jejich provozování je však poměrně velmi finančně náročné, a tak doufám, ţe bude vţdy dostatek finančních zdrojů pro jejich provoz a personál bude v kaţdém případě dokonale profesionální. Leč paliativní péče stále nemění nic na situaci, ţe právní regulace aktivní eutanazie v českém právním řádu chybí, a ţe je třeba zajistit podporu i těm lidem, kteří si přejí, vzhledem k neúnosnosti utrpení z nemoci, zemřít i těm, kterým ani utišující léky v konečném stádiu nemoci nepomáhají.
6
) Výroční zpráva 2010 občanského sdruţení Tři
15
3.
Historický vývoj eutanazie
Problematika eutanazie provází lidstvo snad od počátku jeho existence. Jiţ pravěká společnost, ţijící v krajně drsných podmínkách, byla nucena zbavovat se jedinců, kteří jí byli na obtíţ – z příčin tělesných či duševních. Praxe starověkého Řecka byla obdobná. "Obec mají tvořit jednotlivci duševně a tělesně zdraví" uvedl ve svém díle "O ideálním státu" Platon s tím, ţe ostatní se sami nechají zemřít.7 Antická kultura, podobně jako mnohé orientální kultury, převáţně neodsuzovala usmrcení ani sebevraţdu z útrpnosti. Číše bolehlavu byla v Řecku uznávaným prostředkem. Starořečtí stoici chápali eutanazii jako právo na dobrovolný odchod ze ţivota, kdyţ nemoc, staroba nebo jiné okolnosti uţ nedovolovaly důstojný ţivot. Ve starověké Spartě shazovali defektní novorozence ze skály. V Římě Seneca děkuje přírodě, ţe nám dala tisícero cest, jak ze světa odejít. Neváhá přitom volit formu bezbolestného odchodu ze ţivota proti smrti v útrapách. Právo na milosrdnou, dobrou smrt obhajoval i Sokrates a Aristoteles. Naproti tomu antická lékařská etika od počátku odmítala spolupůsobení lékaře k ukončení útrap umírajícího, jak bylo vyjádřeno i v textu Hippokratovy přísahy. Mnohem více však evropské myšlení a vytváření morálky ovlivnil příchod křesťanství, které bezvýhradně odsuzuje svévolný zásah proti ţivotu druhého i proti ţivotu vlastnímu. Tento pohled se udrţuje ve většině států dodnes. Renesanční myslitelé však tvrdili, ţe lékař má právo vysvobodit nevyléčitelně nemocného pacienta z utrpení. Aţ burţoazní revoluce umoţnily otevřenější diskuse, nejen v odborných kruzích, o problému eutanazie. Ke konci 19. století vyšla kniha „Právo na smrt―. Autor knihy
7
)Platón Ústava. Praha:Oikoymenh 2001. ISBN 80-7298-024-6
16
A. Jost v ní vyjádřil názor, ţe kaţdý člověk má právo na usmrcení na ţádost, jestliţe není sám schopen se usmrtit. Takové právo pak podle Josta přechází na stát.8 Nedlouho poté ve dvacátých letech 20. století byla vydána kniha „Povolení zničit ţivot, jenţ nemá cenu―. Kniha vznikla společnou prací německého lékaře a právníka Alfreda Hoche a Karla Bindinga.9 Ve třicátých letech začala vznikat různá sdruţení, která usilovala o uzákonění eutanazie. Např. společnost The Euthanasia Legislation Society ve Velké Británii vznikla roku 1935, Society for the Right to Die v USA v roce 1938. Do dnešních dnů tak vznikla celá řada společností usilujících o legalizaci všech forem eutanazie. Po druhé světové válce usilovala předsedkyně komise OSN pro lidská práva E. Rooseveltová o to, aby právo na eutanazii bylo zahrnuto do Charty Spojených národů. Tato snaha však nebyla nijak realizována, a tak diskuse o eutanazii i nadále neutichaly. Počátkem 80. let byla zaloţena společnost zvaná World Federation of Right to Die Societies, která sdruţuje téměř čtyřicet národních organizací z dvou desítek zemí světa. Za cíl má právě legalizaci eutanazie. V 90. letech vydalo Parlamentní shromáţdění Rady Evropy (dále RE) Doporučení č. 1418. Jiţ v úvodu „Ochrana práv člověka a důstojnosti nevyléčitelně nemocných a umírajících― upozorňuje na odosobněný přístup lékaře k pacientovi, který s sebou přinesl technický pokrok medicíny. Dále upozorňuje na hrozbu v pošlapávání základních lidských práv. Mezi ně patří např. nedostatečně rozvinutý systém paliativní péče, opomínání léčby duševních bolestí, dystanazie, nedostatečné vyškolení ošetřujícího personálu nebo sociální diskriminace umírajících. A tak RE 8
)Virt, G. Ţít aţ do konce, etika umírání, smrti a eutanazie. Praha:Vyšehrad, spol. s.r.o.. 2000. ISBN 80-7021-330-2 str. 19 9 ) Virt, G. Ţít aţ do konce, etika umírání, smrti a eutanazie. Praha:Vyšehrad, spol. s.r.o.. 2000. ISBN 80-7021-330-2 str.19 - 20
17
vyzývá členské státy EU k provedení nezbytných úprav vnitřních právních norem za účelem zajištění „dostatečné právní a sociální ochrany― nevyléčitelně nemocných a umírajících. Nová nebo modifikovaná, legislativa jednotlivých členských zemí by měla poskytovat dostatečnou právní ochranu proti dystanazii, umírání v opuštěnosti, sociální izolaci a v nesnesitelných bolestech a proti omezování zdravotních sluţeb z ekonomických důvodů. Doporučení se tedy týká práva na sebeurčení a autonomii, včetně úplného zákazu aktů vedoucích záměrně ke zkrácení ţivota pacientů, protoţe „právo na ţivot je členskými státy garantováno―10 a pacientem proklamovaná ţádost o eutanazii „nemůţe nikdy představovat právní základ pro její provedení třetí osobou―. Za nutné povaţuji podotknout, ţe všechna světová náboţenství, jak křesťanství, tak islám, ale i judaismus, povaţují provádění eutanazie za nepřijatelné. A pochopitelně právě postoj těchto náboţenství bezesporu vţdy ovlivňoval a ovlivňovat bude názory společnosti o přijatelnosti eutanazie. Jestliţe bude aktivní eutanazie ve většině zemí prosazena, znamenalo by to v podstatě odklon od víry. Tak jako tak vývoj diskuzí na téma eutanazie je čím dál frekventovanější a podrobnější a lze tedy očekávat do budoucna ještě strmější vývoj diskuzí v této oblasti.
10
) URBÁNEK, J. Eutanazie – problém napětí mezi lékařstvím, etikou a právem. in Trestní právo 09/2007, str. 11.
18
4. Eutanazie ve vybraných zemích světa O právní úpravě eutanazie v Evropě v předmětných obdobích nelze v pravém slova smyslu hovořit. Do 19. století nebyla v ţádné zemi výslovně upravena. Naopak byla řešena sebevraţda. Ta byla předmětem právní kvalifikace jiţ v antickém Římě. Jestliţe se tehdy voják pokusil o sebevraţdu, byl potrestán trestem smrti. Pokud spáchal sebevraţdu ten, který byl rovněţ obviněný ze zločinu, byl potrestán trestem zabavení majetku. Jestliţe kdokoli urazil principa, byl nepřímo vyzván, aby spáchal sebevraţdu osobně.11 Středověké právo bylo svázáno pevnými pouty s církví. Sebevraţda byla dle Koldvínových Práv městských z r. 1579 trestná. Církev mj. nedovolovala sebevrahovi důstojný, církevní pohřeb. Stíhány však nebyly osoby, které spáchaly sebevraţdu v duševní chorobě. V Anglii bylo sebevraţedné chování trestné a takové chování podléhalo majetkovým sankcím aţ do roku 1961. Od středověku byla sebevraţda nejtěţším zločinem, coţ obnášelo rovněţ různé odstrašující sankce jako např. znetvoření mrtvého těla sebevraha.12 Sebevraţda byla od r. 1769 definována rovněţ v Constitutio Criminalis Theresiana.13 Pojem sebevraţdy je zde vymezen negativně, obsahuje kritéria pro kvalifikaci a stanovuje také postup při pochování sebevrahů, včetně sankcí. Sebevraţda je kaţdý čin spáchaný uváţeným konáním vlastní rukou. Za sebevraţdu se tak nepovaţují sebeusrmcení v důsledku duševní poruchy či náhody. Jestliţe nebylo moţné rozpoznat bezpochyby stav věci, platilo, ţe sebevraţda byla spáchaná bez rozmyslu a tedy nebyla souzena jako trestný čin. Rozhodoval hrdelní soud, ve výjimečných případech soud krajský či vrchnostenský. Během 18. století začaly některé země 11
)Vojáček, l. Evropské právní dějiny. [online] Dostupné z http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/praf/js09/dejiny/web/prednasky/4._Staroveke_a_stredoveke_trestni _pravo.pdf [cit. 2011-11-16] 12 )Právní dějiny. [online] Dostupné z http://www.pravnidejiny.estranky.cz/ [cit. 2012-02-18] 13 ) Constitutio Criminalis Theresiana. [online] Dostupné z http://www.rozhlas.cz/toulky/vysila_praha/_zprava/266289 [ cit.2012-04-11]
19
přísné středověké zákony zmírňovat.14 Např. Francie zrušila nařízení o konfiskaci majetku samovraha. Jiné státy si však přísné zákony udrţovaly v platnosti i v období 19. století. V Anglii zůstává pokus o sebevraţdu přestupkem ještě dnes. Vývoj právní úpravy sebevraţdy České republiky je úzce spjatý s vývojem práva Rakouska – Uherska a Slovenska. Ranný feudalismus nesl znaky rodových zvyklostí. V Rakousku – Uhersku nebylo trestní právo nejprve systematicky zpracované, aţ na Dolní Rakousko, kde bylo v roce 1656 přijato Constitutio Criminalis Ferdinandae.15 Následně byla jeho platnost rozšířena do právního systému celého Uherska. Podle uvedeného kodexu byla sebevraţda trestná. V letech 1787 – 1790 byl na krátkou dobu kodex nahrazen Všeobecným zákoníkem o zločinech a trestech Josefa II. Ten však upravoval samovraţdu podobně. V roce 1791 však vznikla osnova nového uherského trestního zákoníku, která sebevraţdu povaţovala za beztrestnou, avšak nikdy nevstoupila v platnost. I Zákoník o zločinech a těţkých policejních přestupcích z roku 1803 povaţoval sebevraţdu za trestnou. Tento zákoník platil aţ do r. 1852, kdy vznikl nový zákon o zločinech a přečinech (zák. č. 117/1852). Podle něho je sebevraţda beztrestná, krom případu, kdy byl ohroţený cizí právní statek. Za přečin je povaţováno účastenství na sebevraţdě. Vojenský trestní zákon o zločinech a přečinech z r. 1855 upravoval sebezmrzačení, tedy trestné následky za sebepoškození a účasti na něm.16 Ve druhé polovině 19. století byla v praxi pouţívána učebnice T. Paulera v důsledku absence trestněprávních předpisů. Ta obsahovala zásady ukládání trestů, včetně uherských feudálních trestněprávních norem. Z nedostatku trestněprávní úpravy 14
)Stručná historie dobrovolné smrti. [online] Dostupné z http://www.mercatornet.com/articles/view/a_short_history_of_voluntary_death [cit. 2012-04-11] 15 ) Kodifikace trestního práva za Marie Terezie a Josefa II. [online] dostupné z http://ius.tulacek.eu/historie/pfuk/cech/zkouska/skupina-a/otazka-24 [cit. 2012-04-11] 16 )Skoblová, J. Historie trestního práva 2000[online] Dostupné z http://trestni.juristic.cz/30486/clanek/trest2.html [cit. 2012-04-11]
20
vznikl v roce 1878 kodifikovaný Trestní zákoník o zločinech a přečinech. V své hlavě XVIII. Zločiny a přečiny proti lidskému ţivotu obsahoval právní úpravu usmrcení na ţádost a účast na sebevraţdě. Ale sebevraţda, či neúspěšný pokus o sebevraţdu zůstali beztrestné. § 282 upravuje trestnost usmrcení na ţádost. Trestně odpovědným je i ten, kdo jiného k usmrcení pohnul. Trest odnětí svobody tak mohl znít aţ na 3 roky odnětí svobody. V roce 1879 vznikl Trestný zákoník o přestupcích platný za Rakouska – Uherska a později po recepci v období Československa, který v IX. hlavě Přestupy proti veřejnému zdraví bezpečnosti těla §93 upravoval odepření lékařské pomoci jako přestupek. Tohoto přestupku se dopustil lékař, který odepřel poskytnout první lékařskou pomoc, anebo s ní jen otálel. Za přestupek hrozil maximálně peněţitý trest. Trestný zákon č. 86/1950 Sb. v hlavě VI. Trestné činy proti ţivotu a zdraví obsahoval mimo jiné účast na sebevraţdě (§226) a neposkytnutí pomoci (§ 227, § 228). Trestného činu účasti na sebevraţdě se dopustil ten, kdo jiného pohnul k sebevraţdě, anebo jinému k sebevraţdě pomáhá, pokud došlo alespoň k pokusu sebevraţdy. Za takovýto trestný čin hrozil trest odnětí svobody na 6 měsíců aţ 3 roky. V případě, ţe trestný čin byl spáchán na osobě mladší 18 let nebo na osobě postiţené duševní chorobou, či duševně nevyzrálé, hrozil trest odnětí svobody aţ na 10 let. Trestné je také jak spolčení, tak nepřekaţení tohoto trestné činu. V zákoně je rovněţ zařazen trestný čin neposkytnutí pomoci pro kaţdého, tedy ne pouze pro lékaře (§ 227). Trest následně činí aţ 6 měsíců odnětí svobody. Aţ jeden rok v případě, kdy pomoc neposkytla osoba k tomu povolaná, tedy nejen lékař, ale i jiné osoby.17 V roce 1926 vznikla osnova trestního zákona, ve které se navrhovalo ustanovení § 217 odst. 3 trestního zákona „Usmrtí-li viník úmyslně jiného ze soucitu, aby uspíšil 17
)Trestní zákon 86/1950 Sb. [online] Dostupné z http://odboj.jicinsko.cz/zdroje/zakony/08650-1.htm [2012-04-11]
21
jeho neodvratnou, nedalekou smrt a tím jej vysvobodil z krutých bolestí způsobených nezhojitelnou nemocí nebo z jiných tělesných muk, proti nimţ není pomoci, můţe soud trest mimořádně mírnit nebo od potrestání upustit.― V roce 1937 byla navrhována změna trestního zákona, kde byl text modifikován následovně „kdo usmrtí někoho na jeho ţádost, aby urychlil jeho neodvratnou smrt a osvobodil ho od krutých bolestí, proti kterým není pomoci, bude stíhán za přečin, a ne za trestný čin. Avšak ani toto ustanovení se do trestního zákona nedostalo.18 Sebepoškozování dále upravovaly některé předpisy zdravotnické či vězeňské a nepřímo rovněţ zák. č. 150/1969 Sb.19 ve znění zák. č. 46/1973 Sb.20 o přestupcích, který povaţoval mj. za maření výkonu úředního rozhodnutí konání osoby, jeţ odmítá stravu, či si poškozuje zdraví. Zák. č. 64/1956 Sb.21 umoţňoval vzetí do vazby podezřelé osoby, jeţ má u sebe zbraň, která by mohla slouţit ke spáchání sebevraţdy.
4.1 Právní stav eutanazie ve vybraných evropských zemích 4.1.1 Švýcarská konfederace Švýcarská konfederace, tak jako i většina dalších zemí, přestoţe zde není tato oblast výslovně v trestním zákoně upravena, kvalifikuje zde přímou aktivní eutanazii jako trestný čin. Naopak nepřímá aktivní eutanazie nenaplňuje ve Švýcarsku skutkovou podstatu ţádného trestného činu. Benevolence švýcarské legislativy a úřadů prakticky kaţdý rok vyuţívají, kromě asi stovky Švýcarů, i občané jiných zemí, ve kterých není asistovaná sebevraţda
18
)Zimek, J. Právo na ţivot. Brno Masarykova univerzita ISBN 80-210-1140-8 str. 33 Zákon č. 150/1969 Sb. o přečinech 20 )Zákon č.46/1973 Sb. kterým se mění a doplňuje zákon č. 150/1969 Sb. o přečinech 21 ) Zákon č.64/1956 Sb. o trestním řízením soudním 19
22
tolerována.22 Švýcarská konfederace se tak v roce 2011 stala místem poslední cesty řady cizinců (rovněţ Čechů) smířených se svým osudem těţce nemocných, s neblahou prognózou vývoje nemoci a rozhodnutých zemřít za důstojných podmínek. V roce 2Oll bylo provedeno referendum v Zurichu, zda mohou i cizinci vyuţívat asistovanou sebevraţdu. Proti zákazům se postavila drtivá většina lidí, kteří k referendu přišli. Pro zákaz eutanazie se vyslovilo jen l5,5 procenta voličů. „Sebevraţednou turistiku― – eutanazií nevyléčitelně nemocných cizinců ve Švýcarsku – chtělo zakázat necelých 22 procent voličů.23 Kaţdý rok je v Curychu provedeno na 200 asistovaných sebevraţd. Kanton Curych je díky povolené eutanazii vyhledávanou destinací cizinců, zejména z Německa, Británie a Francie, kteří chtějí dobrovolně ukončit svůj ţivot za asistence lékaře. Vţil se pro to dokonce termín ―sebevraţedná turistika― nebo cestování za smrtí―. Zákaz eutanazie pro cizince se pokusily prosadit strany Spolková demokratická unie a Evangelická lidová strana Švýcarska. Uţ podle předběţných průzkumů veřejného mínění, ale většina obyvatel kantonu byla proti zákazu eutanazie. Přesto se ozývaly i hlasy proti ―sebevraţedné turistice,― a to i z řad švýcarských zastánců eutanazie. Podle nich není pro Švýcarsko dobré, aby svým liberálním postojem k dobrovolné smrti řešilo morální dilema za ostatní evropské sáty. Eutanazie je ve Švýcarsku akceptovaná od roku l941. Organizace, které asistovanou sebevraţdu provádějí, připraví pacientům smrtící nápoj – nemocný člověk si ho sám
22
)Eutanazie ve světě. [online] Dostupné z http://www.epravo.cz/top/clanky/eutanazie-ve-svete33479.html [cit. 2012-02-03] 23 )Můţete si k nám jezdit pro smrt, potvrdili Švýcaři. [online] Dostupné z http://tn.nova.cz/zpravy/zahranici/muzete-si-k-nam-jezdit-pro-smrt-potvrdili-svycari.html [cit. 201201-19]
23
vezme a vypije. Ovšem předtím musí organizaci uhradit cca částku 120 000 Kč, coţ je potřebná částka k úhradě nákladů spojené s asistovanou sebevraţdou. Umírající musí nejdříve sám vyplnit potřebné formuláře, na jejichţ základě se začne zabývat daným případem lékař. Pouze lékař můţe následně pacientovi předepsat recept na výdej preparátu na bázi vysoké dávky pentobarbitalu sodného – tedy jedu, který způsobí pacientovu smrt. Jed je k dostání na recept v lékárnách. Podmínkou asistované sebevraţdy zůstává, ţe roztok jedu a dalších preparátů zabraňujících zvracení vypije pacient sám bez cizí pomoci. V opačném případě by se totiţ jednalo o aktivní eutanazii – a tedy trestný čin. Těmito sluţbami proslula zejména firma Dignitas z Forchu, která tuto sluţbu nabízí jako jediná i cizincům.24 Zde stojí asistovaná sebevraţda v přepočtu stodvacet tisíc korun. Cena zahrnuje rovněţ pomoc s vyřízením potřebných formalit, s pronájmem bytu určeného k závěrečnému dějství pacientova ţivota apod. Ročně firma takto zprostředkuje smrt více neţ stovce lidí. Kromě ní se zabývají asistovanou sebevraţdou i další organizace jako Exit, Humanitas a Ex International. Za rok 2011 tuto sluţbu ve Švýcarsku vyuţilo na čtyři sta klientů obou zařízení, z toho v Dignitas téměř dvě stě. V 2011 roce Dignitas poskytl eutanazii dvě stě klientům. Politici proto připravují větší regulaci tohoto „trhu―. Organizace jako je Švýcarská lékařská asociace a Národní etický výbor zastávají názor, ţe v zájmu respektování přání a nezávislosti pacientů by měla být asistovaná sebevraţda povolena ve výjimečných případech, neměla by se však nikdy stát rutinní záleţitostí.25
24
)Pokorný, J. Švýcarský byznys na smrt. [online] Dostupné z http://www.ceskatelevize.cz/porady/1142743803-reporteri-ct/209452801240032/ [cit. 2012-01-14] 25 )Můţete si k nám jezdit pro smrt, potvrdili Švýcaři. 15. 5. 2011 [online] Dostupné z http://tn.nova.cz/zpravy/zahranici/muzete-si-k-nam-jezdit-pro-smrt-potvrdili-svycari.html [cit. 201204-12]
24
K výše popsanému stavu se v minulosti jiţ vícekrát vyjádřila i Švýcarská akademie pro medicínu. Akademie vystupuje jako nezávislá morální autorita, ale její úvahy nemají váhu platných právních norem, přesto ostatní politické orgány a instituce ve Švýcarsku se snaţí její stanoviska v praktické medicíně respektovat a řídit se jimi. Akademie své předchozí závěry o problematice umírání vícekrát přehodnocovala, přičemţ své poslední stanovisko k eutanazii a asistované sebevraţdě vydala v roce 1995. Mimo jinými potvrdila povinnost lékaře pomáhat pacientovi tišit bolesti s cílem chránit jeho ţivot. Aktivní eutanazii označila za zakázanou. Asistovanou sebevraţdu povaţuje za nepřípustnou, jelikoţ se tato neřadí k „lékařským výkonům.― Připouští však provádění pasivní eutanazie ve velmi váţných případech onemocnění s neblahou prognózou vývoje zdravotního stavu pacienta trpícího nesnesitelnými bolestmi. V takových případech se lékaři mohou zdrţet poskytnutí dalších lékařských výkonů udrţujících pacienta při ţivotě. Pro speciální lékařské výkony paliativní péče, jejichţ cílem je utišit bolesti, avšak s existencí rizika ukrácení pacientova ţivota, akademie pouţívá termín „nepřímá eutanazie―.
4.1.2 Nizozemské království V roce 2001 byl schválen zákon, který obsahuje výčet podmínek, za nichţ není moţné trestat lékaře za pomoc pacientovi při dobrovolném odchodu ze ţivota. Zákon o kontrole ukončení ţivota na ţádost a o kontrole asistovaných sebevraţd vstoupil v platnost na jaře roku 2002.26 Stejně tak trestní zákon a zákon o pohřebních sluţbách. Zákon jiţ za určitých podmínek nepovaţuje eutanazii za trestnou. Zmíněný zákon zaručuje nizozemským lékařům beztrestnost za předpokladu, ţe pacient neúnosně trpěl, nebyla naděje na zlepšení jeho zdravotního stavu a současně neexistuje reálná moţnost alternativního zásahu. Lékař před zákrokem musí pacienta dokonale informovat o jeho stavu a budoucích vyhlídkách. Jeho stav rovněţ 26
) Nizozemský trestní zákoník v originálním znění. Dostupný z
, v českém překlad dostupný z: http://www.ok.cz/iksp/docs/328_1.pdf [cit. 2012-02-19]
25
konzultuje alespoň s jedním nezávislým lékařem. Samotný zákrok lékař musí vykonat s řádnou lékařskou péčí, vypracuje zprávu ve stanovené formě a zákrok oznámí místně příslušnému patologovi. ―Patolog také vypracovává zprávu, ve které uvádí, ţe pacientova smrt nastala z nepřirozené příčiny. Zprávu postupuje státnímu zastupitelství, které dává souhlas s pohřbem. Obě zprávy se doručují místně příslušné Regionální komisi pro kontrolu eutanazie spolu s vyjádřením nezávislého lékaře, který byl konzultován, a s písemným příkazem zemřelého.―27 Poslední slovo při posuzování vhodnosti ukončení ţivota si ve svých rukou Regionální komise ponechává mimo jiné také proto, aby bylo jasné, ţe eutanazie není normálním lékařským zákrokem. Přitom platí základní zásada zákona a to, ţe pacient nemá absolutní právo na eutanazii a lékař nemá absolutní povinnost ji vykonat. Od prvního března 2012 přišla Nizozemská společnost pro dobrovolný odchod ze ţivota s myšlenkou na vznik sluţby, kterou budou moci vyuţít lidé, jejichţ lékař eutanazii odmítl vykonat. Mobilní týmy sloţený s lékaře a zdravotní sestry, kteří budou provádět eutanazii a do domácností pacientů budou dojíţdět na zavolání. S ţádostí o eutanazii jim mohou zavolat sami pacienti nebo jejich rodinní příslušníci. Odborníci pak posoudí, zda dotyčnému mohou jeho přání zemřít splnit. Podle zákona smějí lékaři provádět eutanazii pouze u lidí, kteří trpí nevyléčitelnou chorobou, mají silné bolesti a není naděje na zlepšení jejich stavu. Projekt schválilo ministerstvo zdravotnictví, a však kritizují jej lékařské svazy. Poukazují na to, ţe lékaři mobilní kliniky nebudou schopni seznámit se s případy dostatečně a budou se rozhodovat chybně. Lékaři i zdravotnice prošli speciálním školením a budou sluţbu poskytovat po celém Nizozemsku. O sluţbu projevilo zájem uţ sedmnáct lidí.28
27
) Pejchalová-Grünwaldová V., Eutanazie a pomoc při sebevraţdě, Parlamentní institut, Informační podklad č. 5.244, 2005, str. 22 Dostupné z http://www.milanhamersky.cz/download/eutanaziePI.pdf [cit. 2011-11-15] 28 )Nizozemsko zavádí mobilní doktory smrti. [online] Dostupné z http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/nizozemsko-zavadi-mobilni-doktorysmrti_226431.html [cit. 2012-03-23]
26
4.1.3 Belgické království Samostatný zákon upravující eutanazii vstoupil v platnost v září 2002. Eutanazie je zde definována jako úmyslné ukončení ţivota osoby na její vlastní ţádost jinou osobou (čl. 2). Zákon nemodifikuje trestní zákon, ale zaručuje právní ochranu lékařům, kteří eutanazii provádějí na ţádost pacientů. Lékař, který tedy provedl eutanazii, není trestně odpovědný, za předpokladu, ţe splnil zákonem stanovené podmínky (čl. 3 odst. 1 zákona). 29 Článek 5 stanovuje, ţe lékař, který provedl eutanazii, má povinnost informovat Federální komisy pro kontrolu a evaluaci zaloţenou pro tento účel na základě článků 6, 10, 11. Informaci lékař podává písemnou formou na stanoveném formuláři. V případě, ţe Komise usoudí, ţe podmínky stanovené zákonem nebyly respektovány, přepošle sloţku na prokuraturu v místě úmrtí pacienta. V tomto případě Komise vykonává kontrolní funkci. Komise má také funkci evaluační, v rámci, které kaţdé dva roky vpracovává zprávu o aplikaci zákona, kterou zasílá oběma komorám Parlamentu. Komise můţe také vydat doporučení, které by mohly vyústit v nový legislativní návrh. Šest měsíců po předloţení zprávy, obě komory Parlamentu musí zorganizovat diskuzi na dané téma. Článek 14 výslovně stanovuje, ţe ţádný lékař není povinen provést eutanazii, a ţe ţádná jiná osoba není povinna se na ní podílet. V případě, ţe lékař odmítne provést eutanazii, musí o tom informovat pacienta.
29
) Pejchalová-Grünwaldová, V. Euthanasie a pomoc při sebevraţdě. Informační podklad č. 5.244 Praha, Parlamentní institut, 2005 str. 6. [online] Dostupné z: <www.milanhamersky.cz/download/eutanaziePI.pdf>[cit. 2011-11-19]
27
Článek 15 upřesňuje, ţe osoba, která zemřela následkem eutanazie (podle podmínek dané zákonem), je pro účely výkonu smluvních závazků, zejména pojišťovacích smluv, povaţována za osobu zesnulou přirozenou smrtí.30
4.1.4 Lucembursko Lucembursko je třetí zemí Evropské unie, kde je legální eutanazie. Lucemburský parlament dne 18. 12. 2008 schválil legalizaci eutanazie v nejmenší členské zemi Evropské unie. V platnost přišel v březnu roku 2009. Dosud tak bylo v Nizozemsku a Belgii.31 V šedesátičlenném parlamentu hlasovalo pro eutanazii 31 poslanců, 26 bylo proti a tři se zdrţeli hlasování. Velkovévoda Henri přišel v souvislosti se zákonem o právo veta nad zákony schválenými parlamentem. Lucemburský parlament mu v reakci na to omezil pravomoci a odhlasoval pro velkovévodu čistě reprezentativní funkci. Lucemburský premiér Jean-Claude Juncker oznámil, ţe by měla být přepsána ústava, aby vévoda nové zákony „neschvaloval―, ale pouze podepisoval. „To znamená, ţe zákony jen technicky uvede v platnost,―32 V březnu v roce 2009 vstoupila platnost zákona, podle nějţ lékaři, kteří provádějí eutanazii a asistované sebevraţdy, nemají „čelit trestnímu stíhaní nebo civilním sankcím―.
30
)La nouvelle loi belge relative à l’euthanasie : la consécration de l’autonomie individualle/Bont, Walter de In: Revue de droit international et de droit compré, Vol. 80, deuxième trimestre 2003, p.233-246 EP Librai – BRU PER-FR 31 )Eutanazie je jiţ v Lucembursku legální. 17.3.2009 [online] Dostupné z http://zahranicni.eurozpravy.cz/evropa/386-eutanazie-je-jiz-v-lucembursku-legalni/ [cit. 2012-01-28] 32 )Lucembursko je třetí zemí EU, kde bude legální eutanazie. 18.12.2008 [online] Dostupné z http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=624002 [cit. 2012-03-15]
28
Podmínkou je jednomyslný souhlas dvou lékařů a zároveň panelu odborníků pokud o to opakovaně zaţádají nevyléčitelně nemocný.
4.2 Návrhy právní úpravy eutanazie mimo Evropu Obecně byly v USA návrhy na legalizaci eutanazie opakovaně předkládány ve státech Ohio r. 1906, Iowa r. 1906, Idaho r. 1969, Oregon r. 1973, Washington r. 1991, California r. 1992. Ačkoliv tyto návrhy měly značnou podporu mezi laickou i odbornou veřejností (lékaři, spisovatelé, členové různých komisí pro uzákonění eutanazie aj.), podařilo se prosadit eutanazii pouze ve státě Oregon (od r. 1997).33 Na základě srovnání jednotlivých právních úprav je moţno konstatovat, ţe ve všech vybraných státech je aktivní eutanazie trestným činem, zpravidla trestným činem vraţdy. Pouze tedy evropské země jako jsou Nizozemí, Belgie a Lucembursko přijaly speciální zákony, které stanoví podmínky, při jejichţ dodrţení není osoba, která eutanazii vykonala, trestně odpovědná. Co se týče asistované sebevraţdy, ve všech jmenovaných státech pomoc při sebevraţdě je nebo můţe být kvalifikována jako trestný čin. Pouze Nizozemí a stát Oregon přijaly speciální zákony, které stanoví podmínky, za jejichţ dodrţení není osoba, která pomoc při sebevraţdě vykonala, trestně odpovědná.
33
)Eutanazie ve světě. [online] Dostupné z http://www.epravo.cz/top/clanky/eutanazie-ve-svete33479.html [cit. 2012-03-16]
29
5.
Právní postavení eutanazie v České republice
V celé historii českého platného právního řádu nebyla eutanazie speciálně upravena. Dle zákon 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. Listina základních práv a svobod, hlava druhá lidská práva a základních svobod, článek 6 odst. 1 Kaţdý má právo na ţivot. Lidský ţivot je hoden ochrany jiţ před narozením. Článek odst.. 2 Nikdo nesmí být zbaven ţivota. Článek 6 odst. 4 Porušením práv podle tohoto článku není, jestliţe byl zbaven ţivota v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné. Článek 6 by se dal shrnout do třech slov právo na ţivot. Ustanovení článku 6 mohou být kontroverzní zejména v souvislosti s odst. 4. Z hlediska praktického se zdá být zamýšlena zákonodárcem především ochrana ţivota zdravého, chtěného.34 Právo na ţivot a odpovědnost za jeho zmaření vystihuje také Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod článek 2 odst. 1 Právo kaţdého na ţivot je chráněno zákonem. Nikdo nesmí být úmyslně zbaven ţivota kromě výkonu soudem uloţeného trestu následujícího po uznání viny za spáchání trestního činu, pro který zákon ukládá tento trest. 35 platná od 1. Června 2010. V nynější trestněprávní praxi je tak usmrcení na ţádost, ze soucitu zpravidla kvalifikováno podle části druhé, hlavy I. „Trestné činy proti ţivotu a zdraví― jako trestný čin vraţdy podle ustanovení § 140 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, či podle ustanovení § 140 odst. 2 vraţda spáchaná s rozmyslem nebo po předchozím uváţení, u níţ je sankce ještě výraznější. Důvodem tohoto rozlišování je snaha zákonodárce diferencovat různě závaţné úmyslné útoky proti ţivotu. Podstatně výrazněji však je z uvedeného hlediska odlišeno úmyslné usmrcení člověka v případě, kdy pachatel jiného usmrtí v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli anebo 34 35
) Zimek, J. Právo na ţivot. Brno Masarykova univerzita ISBN 80-210-1140-8 str. 5 )European court of human rights [online] Dostupné z http://conventions.coe.int [cit. 2012-4-8].
30
v důsledku předchozího zavrţeníhodného jednání poškozeného, a to v rámci samostatné privilegované skutkové podstaty trestního činu zabití upraveného v § 141. V tomto směru je významné, ţe v těchto výjimečných případech zákonodárce nejen postihuje čin podstatně mírněji, ale i názvem trestního činu snímá z pachatele stigma vraha. Oproti tomu vraţda prostá podle §140 odst. 1 je vymezena vůči závaţnějšímu typu vraţdy i vůči zabití negativně. Jde o úmyslné usmrcení jiného, které bylo spácháno bez rozmyslu nebo předchozího uváţení, při kterém však pachatel na druhé straně nejednal v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli anebo v důsledku předchozího zavrţeného jednání poškozeného. Důvodová zpráva v této souvislosti hovoří o jednání pachatele v náhlém hnutí mysli, v afektu a podobných stavech, resp. o spontánnosti smrtícího útoku. Trestní zákoník nemá ţádné zvláštní ustanovení, které by privilegovalo usmrcení na ţádost nebo se souhlasem poškozeného, tzv. eutanazii. Nicméně je zřejmé, ţe takováto pohnutka sniţuje závaţnost činu a můţe být zejména s ohledem na souhlas poškozeného v konkrétním případě důvodem pro pouţití ustanovení §58 odst. 1 o mimořádném sníţení trestu odnětí svobody (srov. č.6/1998
36
Sb.rozh.tr.).
Eutanazii lze vymezit jako usmrcení z útrpnosti, aby byly zkráceny útrapy umírajícího, případně i na ţádost trpícího. Osnova nového trestního zákoníku z roku 2004 obsahovala zvláštní skutkovou podstatu usmrcení na ţádost. Její zařazení bylo kritizováno
pro
závaţné
legislativní
nedostatky
předloţeného návrhu při
projednávání v Poslanecké sněmovně i Senátu Parlamentu České republiky. Trestní zákoník z roku 2009 obdobnou skutkovou podstatu neobsahuje.
5.1 Účast na sebevraţdě Pokus sebevraţdy není trestním činem. Trestním činem je však účast na sebevraţdě jiného. Sebevraţda je úmyslné způsobení smrti sobě samému. Pro naplnění znaků
36) Jelínek,J. a kolektiv. Trestní právo hmotné.Praha, Leges, s.r.o.2009 ISBN 978-80-87212-24-0 str.478
31
trestního činu účasti na sebevraţdě podle §144 odst. 1 proto nestačí, ţe pachatel měl účast na události, při které si jiný způsobil smrt neúmyslně viz. (č. 24/1986 37
Sb.rozh.tr.).
Za spáchání trestného činu vraţdy podle § 140 odst. 1 hrozí pachateli trest odnětí svobody v délce 10 aţ 18 let. Podle § 140 odst. 2 hrozí pachateli odnětí svobody v délce 12 aţ 20 let. Ţivot člověka je tak chráněn i v době, kdy osoba, o níţ se jedná, je nevyléčitelně nemocná, smrt je neodvratitelná, a přestoţe si taková osoba „dobrou― smrt prokazatelně přeje. Soud zde má však určitou „volnou ruku― a tak můţe aplikovat ustanovení § 58 odst. 1 trestního zákoníku o mimořádném sníţení trestu odnětí svobody, má-li vzhledem k okolnostem případu či vzhledem k poměrům pachatele za to, ţe by pouţití trestní sazby odnětí svobody trestním zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, a ţe lze účelu trestu dosáhnout trestem kratšího trvání, jenţ můţe sníţit aţ pod dolní hranici stanovené trestní sazby. Tudíţ se v českém právním řádu pohlíţí na aktivní eutanazie analogicky jako na trestný čin. Nejpravděpodobnějším důvodem, proč nebyla aktivní eutanazie výslovně nikdy upravena, byla nepříliš vysoká naléhavost daného tématu. S rostoucím komfortem „ţivobytí― se stává téma eutanazie aktuálním v současné době více neţ kdy předtím. Sebevraţda se podle současné platné právní úpravy jako trestná neposuzuje. Jestliţe ovšem někdo jiného k sebevraţdě pohne nebo mu v ní pomáhá (asistuje), nemůţe se zpravidla, podle českého trestního práva dovolávat beztrestnosti. V části druhé, hlavě I. „Trestné činy proti ţivotu a zdraví― zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku ve znění pozdějších předpisů je takováto účast na sebevraţdě trestná. Znění § 144
37
) Jelínek, J. a kolektiv. Trestní právo hmotné.Praha, Leges, s.r.o.2009 ISBN 978-80-87212-24-0 str.487
32
„Účast na sebevraţdě― ve svém prvém odstavci uvádí, ţe „kdo jiného pohne k sebevraţdě nebo jinému k sebevraţdě pomáhá, bude potrestán, došlo-li alespoň k pokusu sebevraţdy, odnětím svobody aţ na tři léta―. Druhý odstavec řeší spáchání takového trestného činu na dítěti nebo na těhotné ţeně. Zde pak pachateli hrozí trest odnětí svobody na dva roky aţ osm let. Třetí odstavec řeší spáchání takového činu na dítěti mladším patnácti let nebo na osobě stiţené duševní poruchou. V takovém případě bude pachatel potrestán odnětím svobody na pět aţ dvanáct let. Ovšem pasivní eutanazie, oproti aktivní, je tak jako ve většině zemí světa všeobecně akceptována. Pasivní eutanazie je tolerována, a to ve velmi váţných případech onemocnění se špatnou prognózou vývoje zdravotního stavu pacienta trpícího nesnesitelnými bolestmi. V takových případech se lékaři mohou zdrţet poskytnutí dalších lékařských výkonů udrţujících pacienta při ţivotě. V praxi to obnáší zanechání pacienta bez léčebných zákroků a napospas všem procesům nemoci s očekávaným výsledkem smrti.
5.2 Etický kodex České lékařské komory Stavovský předpis České lékařské komory č. 10 Etický kodex v ustanovení § 2 odst. 7 stanovuje, ţe nemá být cílem, vůči neodvratitelné a bezprostředně očekávané smrti, prodluţovat ţivot za kaţdou cenu. Znění ustanovení § 2 odst. 7 zmíněného kodexu stanovuje, ţe „lékař u nevyléčitelně nemocných a umírajících účinně tiší bolest, šetří lidskou důstojnost a mírní utrpení. Vůči neodvratitelné a bezprostředně očekávané smrti však nemá být cílem lékařova jednání prodluţovat ţivot za kaţdou cenu“. Věta třetí následně ihned výslovně doplňuje, ţe „Eutanazie a asistované suicidium nejsou přípustné.“ Ovšem hranice mezi větou druhou a větou třetí zmíněného odstavce je velice tenká. Takţe, pokud by byla eutanazie legalizována v podobě, v jaké mám na mysli (viz
33
níţe), došlo by tak současně k vymezení pozitivních hranic mezi neprodluţováním ţivota za kaţdou cenu a eutanazií. To platí nejen pro lékaře.
5.3 Negace lékařské péče Kromě výše uvedeného se pacientovi nabízí další legální cesta, jak odejít ze svého ţivota. Jde o institut odmítnutí lékařské péče, který upravuje § 23 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění účinném k 31. březnu 2012. Uvedené ustanovení praví „odmítá-li nemocný přes náleţité vysvětlení potřebnou péči, vyţádá si ošetřující lékař o tom písemné prohlášení (revers).― Čili k právům pacienta náleţí právo na odmítnutí lékařské péče. Ovšem s aktivní eutanazií to má pramálo společného. Aktivní eutanazie má obnášet pro pacienta nevyléčitelně nemocného důstojnou smrt. U odmítnutí lékařské péče jsme odkázáni zcela sami na sebe (popř. rovněţ na své blízké) a průběh těţké, nevyléčitelné nemoci si musíme protrpět od počátku aţ do konce. Jediným smyslem moţnosti odmítnutí lékařské péče, kterou nám náš právní řád nabízí je, ţe pacient si můţe zvolit nadále uměle neprodluţovat svůj ţivot. V případě, ţe dojde k negaci lékařské péče, je třeba v prvé řadě právně zabezpečit situaci osoby lékaře (zdravotnického zařízení) před případnou právní odpovědností. Podle MUDr. Mgr. Dagmar Záleské z právního oddělení České lékařské komory je nutno výše uvedené zákonné ustanovení § 23 odst. 2 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění účinném k 31. březnu 2012, chápat nejen jako „respekt k právu pacienta odmítnout potřebnou zdravotní péči―, ale také jako ustanovení, které stanovenou povinností (vyţádat si v daném případě písemné prohlášení) „chrání lékaře, resp. zdravotnické zařízení, před případnou právní odpovědností plynoucí z neposkytnutí potřebné zdravotní péče nemocnému―.38
38
)Záleská, D. Česká lékařská komora doc. [online] Dostupné z www.urgmed.cz/ostatni/0506_negatrevers.doc [cit. 2012-06-01]
34
Aby písemné odmítnutí potřebné zdravotní péče ze strany nemocného bylo skutečně právní ochranou daného lékaře (zdravotnického zařízení), je nutné jeho kvalitní odborné vypracování. To znamená, ţe z takového prohlášení by mělo srozumitelně a patrně vyplývat nejen to, ţe dotyčný člověk potřebnou zdravotní péči odmítá, ale také to, jaké informace mu lékař sdělil v souvislosti s jeho odmítnutím zdravotní péče. Nemocný by tak měl být naprosto otevřeně a kompletně informován o všech zdravotních rizicích (následcích), které mohou odmítnutím diagnostického či léčebného úkonu nastat, a která pro něho z takového odmítnutí plynou s tím, ţe tato rizika by měla být vţdy uvedena v přímé souvislosti s jeho aktuálním zdravotním stavem. Nemocný musí být při rozhodování emočně vyrovnaný a bez uţití přípravků, které by mohly jeho rozhodnutí ovlivnit. Lékař při poskytování informací musí vystupovat neemotivně, neutrálně a nesmí pacienta jakkoliv ovlivňovat. Lékař by neměl ţádný výkon u pacienta zahajovat bez jeho informativního souhlasu. Institut negativního reversu má dvě základní zásady; a to, aby pacient nebyl povaţován za objekt lékařské péče, s nímţ je manipulováno bez náleţitých vysvětlení a bez respektování jeho vůle, a aby se pacient mohl svobodně rozhodnout o podrobení se určitým úkonům nebo o jejich odmítnutí. Jestliţe pacient odmítne podepsat negativní revers, je nutné o jeho rozhodnutí učinit přesný záznam, který podepíše ošetřující lékař a další svědek, nejlépe i dva svědci. Stávající právní úprava správně váţe vystavení písemného negativního reversu striktně a pouze na osobu lékaře a z právního hlediska není jeho vypracování jiným zdravotnickým pracovníkem přípustné. Podobně tímto způsobem je upravena problematika negace lékařské péče a nemělo by činit větší problémy vytvořit analogickou právní úpravu aktivní eutanazie, která by stejně, jako odmítnutí lékařské péče, nečinila v praxi závaţné právní problémy. Vedle tzv. negativního reversu zná právní řád také tzv. pozitivní revers. Tento institut zajišťuje pacientům provádění vyšetřovacích a léčebných výkonů lékařem 35
pouze s jeho souhlasem39. Jedná se o tzv. informovaný souhlas, neboli oboustrannou dohodu mezi nemocným, seznámeným s povahou svého onemocnění a potřebnými lékařskými úkony a lékařem. Pozitivní revers nesmí obsahovat latinskou terminologii, má být individuálně ke stavu pacienta podán a pro pacienta musí být srozumitelný. Účelem tohoto souhlasu je docílit aktivní spolupráci ze strany nemocného při léčebném procesu a dále chránit jeho autonomii. Jiţ uzavřený informativní souhlas můţe být následně pacientem zrušen. Moţnost informovaného souhlasu by neměla být vyloučena emočním stresem nebo duševní chorobou. Znění § 2340 odst. 4 téhoţ zákona taxativně vymezuje případy, kdy k provedení vyšetřovacích a ošetřovacích úkonů a případně i k převzetí pacienta do ústavní péče podle povahy onemocnění, není nutný souhlas pacienta. Jedná se o případy, kdy pacient trpí nemocí, u které lze dle zvláštního předpisu uloţit povinné léčení (např. přenosné nemoci, protialkoholní léčení) nebo pacient jeví známky duševní choroby nebo intoxikace a ohroţuje tím sebe nebo své okolí, nebo jestliţe jde o neodkladné výkony nutné k záchraně ţivota či zdraví nemocného a vzhledem ke zdravotnímu stavu nemocného si nelze vyţádat jeho souhlas. V posledním případě se jedná o situaci, kdy pacient je nosičem infekce dle § 53 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném k 31. březnu 2012. Z hlediska rizik zdravotního poškození z nerespektování pokynů lékaře se doporučuje, aby revers byl sepsán velice podrobně a v souladu s faktickým stavem. Náleţitosti obou reversů musí být stvrzovány podpisem nemocného a svědka s tím,
39
) Česká republika je vázána Úmluvou o ochraně lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny. Dle čl. 5 této úmluvy, jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví je moţno provést pouze za podmínky, jestliţe k němu dotčená osoba poskytla svobodný a informovaný souhlas. Právo na informovaný souhlas a povinnost poskytnout pacientovi potřebné. 40 ) Poučení upravuje také § 23 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění účinném k 31. březnu 2012.
36
ţe nemocný bere na vědomí riziko, a ţe (ne)souhlasí s diagnostickým, léčebně preventivním výkonem. Z výše uvedeného vyplývá, ţe institut pozitivního reversu slouţí více pro ochranu lékaře, neţli samotného pacienta, který si tímto evidentně jistí své budoucí, moţné pochybení a není zde prakticky dána moţnost odmítnutí akceptace pozitivního reversu, jestliţe si pacient i bez něho přeje daný lékařský zákrok provést. Tudíţ lze tedy téţ úspěšně pochybovat, zda je pozitivní revers pacientem podepisován, např. těsně před akutní operací, skutečně bez nátlaku a v emoční stabilitě. Prostřednictvím negativního reversu se nabízí jistá autonomie v rozhodování pacientovi, avšak nenahrazuje svobodu v rozhodování pacienta o jeho vlastním ţivotě, či okamţité smrti, která by jej zbavila utrpení. A tedy i nadále v českém právním řádu chybí právní úprava eutanazie.
5.4 Historie neakceptovaných návrhů právní úpravy eutanazie V České republice si zejména v nedávné době získala eutanazie pozornost našich zákonodárců a vládních představitelů, neboť se jedná o problematiku v naši zemi právně nezajištěnou.
5.4.1 Historie návrhů novelizace, rekodifikace trestního zákoníku a vlastní průzkum stran moţnosti sníţení trestní odpovědnosti V dřívější době uţ trestní zákoník myslel na tu moţnost o upuštění trestu lékaře za pomoc při důstojném ukončení ţivota. Osnova československého trestního zákona z roku 1926 u ustanovení § 217 odst. 3 předpokládala tento text: „Usmrtí-li viník úmyslně jiného ze soucitu, aby uspíšil jeho neodvratnou, nedalekou smrt a tím jej vysvobodil z krutých bolestí způsobených nezhojitelnou nemocí nebo z jiných 37
tělesných muk, proti nimţ není pomoci, můţe soud trest mimořádně zmírnit nebo od potrestání upustit.― Další návrh právní úpravy eutanazie byl koncipován v roce 1937 následovně „kdo usmrtil někoho na jeho ţádost, aby urychlil jeho neodvratnou smrt a osvobodil ho od krutých bolestí, proti kterým není pomoci, měl se stíhat za přečin, a ne za trestný čin―41. V roce 2004 předloţila vláda sněmovně nové znění trestního zákoníku. Značnou odezvu vzbudilo začlenění několika ustanovení k tématu eutanazie. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D, hlavní autor návrhu zákona a soudce Nejvyššího soudu zde představil návrh zanést do zákona nový trestný čin, jenţ by rozlišil mezi eutanazii a vraţdou, poněvadţ trestný čin vraţdy je mnohem závaţnější čin.42 Je třeba rozlišit sprostý čin vraţdy a čin uskutečnění eutanazie z „dobrého úmyslu― bez získání jakéhokoli příjmu, či jiné výhody. § 118 Usmrcení na ţádost (1) Kdo ze soucitu usmrtí nevyléčitelně nemocnou osobu, která trpí somatickou nemocí, na její váţně míněnou a naléhavou ţádost, bude potrestán odnětím svobody aţ na šest let. (2) Váţně míněnou a naléhavou ţádostí se rozumí svobodný a určitý projev vůle osoby starší osmnácti let, která není zbavena ani omezena ve způsobilosti k právním úkonům a není stiţena duševní poruchou, jednoznačně a důrazně směřující k jejímu vlastnímu usmrcení.43 V ustanovení § 118 se řeší jen velmi úzká výseč z eutanazie, a to tzv. eutanazie voluntární, vyţádaná dotčenou osobou. Rozhodujícím motivem zde pak je 41) Urbánek, J., Eutanazie – problém napětí mezi lékařstvím, etikou a právem, Trestní právo 09/2007, str. 13 42 )Sum,T. Eutanazie v právním řádu ČR. 22. 10. 2004. [online] Dostupné z http://www.epravo.cz/top/clanky/eutanazie-v-pravnim-radu-cr-28721.html [cit. 2012-03-22] 43)Sum, T. Eutanazie v právním řádu ČR. 22.10.2004.[online] http://www.epravo.cz/top/clanky/eutanazie-v-pravnim-radu-cr-28721.html [cit. 2012-03-23]
38
omluvitelná pohnutka, především soucit s trpícím. V této souvislosti důvodová zpráva pokládá za důleţité zdůraznit, ţe navrhované znění není řešením vedoucím k beztrestnosti, ale jen k niţší trestnosti takového jednání. 44 Také
v roce 2009 Parlament České republiky projednával vládní návrh
rekodifikovaného trestního zákona, avšak opět ustanovení o „Usmrcení na ţádost―, přestoţe je většina Čechů nakloněna nejen k této privilegované skutkové postatě, ale je ve své většině nakloněna i k legalizaci aktivní eutanazie, nebylo reflektováno. Eutanazie je spíše politické téma. Většina politických stran toto téma odmítá. Z posledního návrhu bylo toto téma vyňato, poněvadţ by celý trestní zákoník byl zamítnut v senátu. Jak tomu bylo u návrhu Ing. Domšové. I další pokusy o legalizaci eutanazie byly negativní. Podle průzkumu45, jeţ jsem uskutečnila na podzim roku 2011, by se sníţením trestní odpovědnosti pro osobu, která by usmrtila na ţádost, souhlasilo celých 70 % dotazovaných osob. Ovšem za předpokladu, ţe by eutanazie nebyla zcela v ČR legalizována a jen v případě ţe by byla smrt spáchána ze soucitu k nevyléčitelně nemocné osobě a bez materiálního zájmu.
44
) Důvodová zpráva k návrhu trestního zákoníku.[online] Dostupné z http://trestnizakonik.cz/navrh/duvodova-zprava.html [cit. 2011-11-11] 45 ) Průzkumu bylo podrobeno 60 respondentů v Praze a okolí. Dotázané osoby byly z 55% ţeny a z 45% muţi. Vzdělání 53% VŠ, 38% SŠ, 2% ZŠ a 2% s výučním listem.
39
ne 30%
ano 70%
Graf č.1 Výsledek průzkumu - souhlasíte se sníţením trestní sazby pro osoby, které by uskutečnily eutanazii?
5.4.2 Návrh zákona o důstojné smrti – r. 2008 Dne 14. 7. 2008 předloţila oficiálně tehdejší senátorka Ing. Václava Domšová k rukám MUDr. Přemyslu Sobotkovi senátní návrh zákona o důstojné smrti s ţádostí o jeho postoupení Organizačnímu výboru. Jednalo se v podstatě o podobnou verzi právní úpravy platné v Belgii. V návrhu definuje pojem důstojné smrti.46 Podle ustanovení § 1 odst. 1 se tak „Důstojnou smrtí se pro účely tohoto zákona rozumí ukončení ţivota osoby (pacienta) na její vlastní ţádost s vědomou, odbornou pomocí jiné osoby za podmínek stanovených tímto zákonem.“
46
) Návrh senátorky Václavy Domšové senátního návrhu zákona o důstojné smrti. [online] Dostupné z: http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/webNahled?id_doc=47525&id_var=40369 [cit. 2011-11-12]
40
Podle ustanovení § 1 odst. 2 „Důstojnou smrtí se pro účely tohoto zákona rovněţ úmyslné ukončení ţivota osoby (pacienta) na její vlastní ţádost jinou osobou, pokud není moţné pouţít postup dle odst. 1.“ Navrhovaný zákon se hned na začátku snaţí o rozdělení mezi asistovanou sebevraţdou aktivní eutanazii. S tím, ţe základní variantou je pomoc k důstojné smrti, ale pokud není moţné vyuţít tento postup, přichází vyvolání důstojné smrti jako takové. Podle § 2 dle tohoto zákona můţe být nápomocen jen lékař, a to jen za podmínek stanovených tímto zákonem. Lékař, který bude nápomocen důstojné smrti nebo ji vyvolá, nebude posuzován podle trestního práva. Za předpokladu ţe, splní podmínky tohoto zákona a prováděcích předpisů a postupuje v souladu s postupy tohoto zákona. Lékař nemůţe být nucen k důstojné smrti nebo k jejímu vyvolání. Pokud stav pacienta dovoluje, upřednostňuje se pomoc k ní. Podle § 3 můţe pacient poţádat předem o důstojnou smrt pro případ, ţe v budoucnu nebude schopen vyjádřit svoji vůli. Ţádost pacienta dle § 4 vymezuje podmínky, bez kterých nelze k eutanazii přistoupit. Lékař musí s pacientem podrobně probrat zdravotní stav a další moţnosti léčby pokud je moţná. Předpokládanou délkou ţivota za předpokladu uţívání utišujících léků a jejich účinků. Lékař musí s pacientem konzultovat jeho ţádost a musí si být jistý, ţe je ţádost pacienta dobrovolná a ţe jiţ neexistuje ţádná jiná rozumná alternativa. Mezi lékařem a pacientem musí proběhnout minimálně tři rozhovory o ţádosti, kde se lékař ujistí o pacientově utrpení a o jeho opakované vůli. Lékař musí konzultovat jiného nezávislého lékaře o stavu pacienta. Konzultovaný lékař přezkoumá záznamy a vyšetří pacienta. Vypracuje zprávu a seznámí pacienta s výsledkem zprávy. V případě pochybností některého konzultujícího lékaře o odůvodněnosti důstojné smrti stanoví návrh povinnosti konzultace dalšího 41
nezávislého lékaře. K důstojné smrti nelze dopomoci nebo ji vyvolat na základě stáří a bezmocnosti. A nelze dříve neţ čtyři týdny od vyhotovení ţádosti pacientem. Ţádost o důstojnou smrt by se zakládala do zdravotní dokumentace pacienta. V případě zpětvzetí je ţádost okamţitě vyňata a zničena. Ţádost o důstojnou smrt můţe pacient kdykoliv vzít zpět. K moţnosti poţádat předem k důstojné smrti musí pacient aktuálně trpět váţnou a nevyléčitelnou nemocí, zdravotní stav musí být nezvratný, musí se nacházet ve stavu nezměnitelného bezvědomí a ve stavu trvalého utrpení fyzického nebo psychického. Samostatný akt eutanazie nebo asistované sebevraţdy, by podle návrhu měla stanovit vyhláška ministerstva.47 Ustanovení podle § 13 návrhu stanový formulář ministerstva, který lékař po provedení eutanazie nebo asistované sebevraţdy vyplnit a zaslat ministerstvu. Formulář bude postoupen komisi zřízené při úřadu veřejného ochránce práv. V návrhu se zmiňuje, ţe komise by měla být sloţena z lékařů, právníků a expertů na oblast důstojné smrti. Usnášeníschopná by byla za přítomnosti alespoň dvou třetin jejich členů a všichni členové jsou povinni zachovat mlčenlivost. Komise by měla být zřízena ministerstvem. Komise by měla přezkoumávat formulář postoupený od ministerstva, a pokud by nastala nějaká pochybnost tak by byla oprávněna si vyţádat dokumentaci pacienta s důstojnou smrtí. Do šedesáti dní od doručení formuláře bude povinna vydat rozhodnutí, zda byly splněny veškeré podmínky stanovené tímto návrhem. Pokud tomu bude, naopak shledá porušení podmínek tohoto zákona, postoupí to státnímu zastupitelství.48 Z důvodové zprávy k návrhu zákona o důstojné smrti je závěrem uvedeno: ―Závěrem je třeba konstatovat, ţe návrh zákona o důstojné smrti je v souladu s ústavním pořádkem České republiky i s předpisy 47 48
) Návrh neobsahuje vysvětlení, které ministerstvo je pro účel zákona myšleno. ) Návrh senátorky Václavy Domšové senátního návrhu zákona o důstojné smrti viz příloha
42
mezinárodního práva. Návrh rovněţ není v rozporu s legislativou Evropských společenství a nejsou v něm obsaţená ţádná diskriminační ustanovení. Dopad na státní rozpočet je moţné označit za minimální, neboť výdaje se dotknou pouze zřízení komise pro posuzování případů, kdy byla vyvolána důstojná smrt. K tomu je však nutno dodat, ţe odměny členů komise nebude mít na státní rozpočet ţádný zásadní dopad.“49 Přestoţe je tento zákon poměrně detailně propracován, nebyl schválen. Důvodová zpráva k návrhu zákona o důstojné smrti z roku 2008 obsahuje rovněţ zhodnocení dopadu zřízení eutanazie v České republice na státní rozpočet. Podle mého názoru se však jedná o ne zcela vhodné odůvodnění, jelikoţ se jedná o lidský ţivot, jehoţ přezkoumávání jeho další existence by nemělo být ovlivněno ani finančními dopady pro státní rozpočet.
5.4.3 Návrh zákona o důstojné smrti – r. 2009 Návrh zákona z roku 2009 navrhovaný stranou Liberálové je proti minulému návrhu mírnější a umoţňuje pouze asistovanou sebevraţdu nevyléčitelně nemocných. Lékař podle této verze nemůţe „vyvolat ukončení ţivota― např. u lidí v kómatu, můţe pouze „napomoci― asistovat umírajícímu v ukončení ţivota. Novým návrh počítá s tím, ţe by o eutanazii mohl poţádat nevyléčitelně nemocný pacient, u kterého by byly jiţ vyzkoušeny všechny dostupné metody, které by mohly zlepšit jeho zdravotní stav. Není zřejmé, jaký způsob usmrcení by si pacient zvolil. Určila by to vyhláška ministerstva zdravotnictví. Na přípravě smrtící látky by se podílel lékař, ale i farmaceut.
49
)Důvodová zpráva k návrhu zákona o důstojné smrti. 2008. [online] Dostupné z http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/webNahled?id_doc=47525&id_var=40369 [2012-02-15]
43
Nová pravidla pro asistovanou sebevraţdu v dohledné době do praxe nevstoupí.50
5.5 Zákon o zdravotních sluţbách Od 1. dubna 2012 nabyl účinnosti zákon 372/2012 Sb., o zdravotních sluţbách a podmínkách jejich poskytování, který nahradil po 46 letech zákon 20/1966 Sb.,o péči a zdraví lidu. Část čtvrtá Postavení pacienta a jiných osob v souvislosti s poskytováním zdravotních sluţeb, Hlava I Práva a povinnosti pacienta a jiných osob řeší moţnosti pacientů vůči zdravotním zařízením a moţnost pacienta rozhodnout se o případném léčení či neléčení. Tento zákon nám tedy přináší nemalé změny a to také v podobě moţnosti předem sepsat dokument o „dříve vysloveném přání―. Podle mého názoru se jedná o významný pokrok v oblasti svobodného rozhodování pacienta.
Podle §31 se musí pacient seznámit srozumitelným způsobem v dostatečném rozsahu o svém zdravotním stavu. Lékař vysvětlí pacientovi příčinu a původ nemoci, pokud je známa, v jakém stádiu se nachází a perspektivu vývoje nemoci. Navrhne individuální postup jeho léčby a s případnými neţádoucími účinky. Dále jaký to bude mít na současný a budoucí způsob ţivota dopad. Dle § 32 se pacient můţe vzdát podání informací o svém zdravotním stavu nebo určit jinou osobu, které informace budou podány. Po srozumitelném vysvětlení bez jakéhokoliv nátlaku můţe dát svobodný souhlas dle § 34 odst. 1 Poskytování zdravotních sluţeb se souhlasem. Dle odst. 2 se vyţaduje písemná forma souhlasu, pokud tak stanoví
50
)Liberálové, Důvodová zpráva k návrhu zákona o důstojné smrti 224.2009. [online] Dostupné z http://eutanazie-dobrasmrt.bluefile.cz/?akce=paragraf&id=11[cit. 2011-11-15]
44
právní předpis51 vţdy musí být písemná pokud je pacient hospitalizován. Pokud uplyne 30 dnů od podání informace o zdravotním stavu musí se celý proces zopakovat dle odst. 1 a potvrdit souhlas. Pacient, který odmítá vyslovit souhlas s poskytnutím zdravotních sluţeb je mu opakovaně vysvětleno nebezpečí, kterému se vystavuje, neboť můţe váţně poškodit jeho zdraví a můţe být ohroţen na ţivotě. Pokud nadále trvá na nevyslovení souhlasu musí podepsat revers. Nejde-li o poskytnutí bez souhlasu vymezené v zákonu. Je moţnost i odvolat svůj souhlas pokud jiţ nebyla zahájena léčba, která by po přerušení mohla způsobit poškození zdraví nebo ohrozit ţivot pacienta dle odst. 5. Zákon nám téţ umoţňuje, pokud je zdravotní stav pacienta, který mu neumoţňuje vyjádřit souhlas nebo nesouhlas poţadovaným způsobem zaznamená zdravotnický personál nepochybný projev vůle pacienta. Zdravotnický personál zaznamená, jakým způsobem byl projev vůle vyjádřen a podepíše to i se svědkem. Pacient se můţe dostat do situace, kdy si nebude přát poskytnutí zdravotních sluţeb. Pokud bude ve stavu, kdy se nebude moci vyjádřit tak to řeší § 36 Dříve vyslovené přání a předpis č. 96/2001 Sb. m. s.52 článek 9.53 Předem vyslovené přání má zohlednit přání pacienta, ale neznamená, ţe musí být splněna za kaţdých okolností. Pokud bylo přání pacienta vysloveno dlouho před zákrokem a věda mezitím pokročila nebo mohou existovat důvody proč přání nerespektovat. Poskytovatel by si měl být jist, zda přání pacienta je stále platné a přání pacienta se týká současné situace. Dříve vyslovené přání nesmí vést k aktivnímu ukončení ţivota tzv. eutanazii.
51
) Například zákon č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů (transplantační zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních sluţbách. 52 ) Předpis č. 96/2001 Sb. m. s. Úmluva o lidských právech a biomedicíně 53 ) Článek 9 - Dříve vyslovená přání Bude brán zřetel na dříve vyslovená přání pacienta ohledně lékařského zákroku, pokud pacient v době zákroku není ve stavu, kdy můţe vyjádřit své přání.
45
Je povinností kteréhokoliv zdravotnického pracovníka, aby respektoval dříve vyslovené přání pacienta, a přizpůsobil mu léčbu, pokud mu je existence takového přání známa v době započetí zdravotnického zákroku. Pokud mu nebyla známa a byla započata léčba nelze respektovat přání pacienta, jejichţ přerušení by vedlo k aktivnímu ukončení ţivota. Dříve vyslovené přání nelze uplatnit v případě nezletilých pacientů nebo pacienti, kteří byli zbaveni způsobilosti k právním úkonům. Dříve vyslovené přání musí mít písemnou formu a úředně ověřeným podpisem. V dříve vysloveném přání je uvedena situace a postup lékaře, který si v ní pacient přeje realizovat. Pacient můţe vyslovit přání i během hospitalizace a to se zaznamená do zdravotní dokumentace pacienta. To se zhotoví formou záznamu, který podepíše pacient, zdravotní personál a svědek. Pacient si určí, za jakých okolností chce být léčený. Byl k tomu zřízen institut ― Předem vyslovené přání „ kde umoţní stanovit, jaké zákroky chtějí nebo nechtějí do budoucna podstoupit v případě, ţe nebudou schopni o nich sami rozhodnout. Tento institut je zaloţen na několika myšlenkových konceptech, majících velmi blízko k lidskoprávnímu přístupu v lékařské etice.54 Doba platnosti předem vysloveného přání je 5 let, ale pacient ho můţe kdykoliv zrušit. Součástí podepsaného přání musí být i písemné poučení od praktického lékaře, u něhoţ je pacient registrován, o důsledcích takového rozhodnutí. Při tvorbě zákona o zdravotních sluţbách se přihlédlo k předpisu č. 96/2001 Sb. m. s. úmluva o lidských právech a biomedicíně. Aby vznikly pravidla na mezinárodní úrovni.
54
) Matějek, J. Zdraotnictví v České republice. Nymburk 2011/9 ISSN 1213-6050 str.28 - 31
46
5.6 Moţnost důstojného doţití Pro těţce nemocné lidi, kteří by chtěli svůj ţivot ukončit konvekčně tj. přirozeným způsobem je ovšem nejlepším vyuţít sluţby, které poskytují tzv. hospici, nejedná se o léčebny pro dlouhodobě nemocné, ale o zařízení, kde je o těţce nemocné lidi, kteří jiţ vyčerpali veškeré moţnosti léčby, velmi dobře postaráno. Je jim k dispozici špičkový tým lidí, který jim pomůţe od bolestí a smíří je se smrtí. Je to i velká pomoc při čekání na poslední chvíle pro blízké osoby a pro všechny zainteresované. Bohuţel těchto zařízení je v celé republice málo. Všeobecná znalost o provozu hospiců mezi lidmi je velmi malá. Lidé mají zkreslené představy o tom, co nabízí a k čemu slouţí. Bohuţel se setkáváme i s tím, ţe v různých zdravotnických zařízení nejsou informace pacientům podávány, protoţe zdravotnický personál není v těchto věcech erudovaně proškolen.
5.6.1 Organizační struktura hospice Hospic Dobrého Pastýře je organizačně pod občanské sdruţení Tři. Občanské sdruţení Tři vzniklo k uskutečnění výstavby a provozování hospice v Čerčanech. Víc jak po pěti letech se jim povedlo otevření hospice, které zkvalitnilo péči o terminálně nemocné ve středních Čechách a okolí. V současné době je v České republice patnáct hospiců s kapacitou 400 lůţek. Doporučený počet je 515 lůţek na celou Českou republiku. Hospic se věnuje velké propagaci a informovanosti o poslání a účelu hospiců. Mezi lid, ale i mezi zdravotní personál přinášejí osvětu o poslání a účelu. Hospic slouţí lidem, kteří mají před sebou pár dní či týdnů ţivota. Nejedná se o nadstandardní domov či penzion pro seniory či léčebnu dlouhodobě nemocných. V současnosti je občanské sdruţení Tři jednou z největších nestátních organizací ve středních Čechách v oblasti sociálně zdravotních sluţeb a jiných humanitárních aktivit ve středočeském kraji. 47
Struktura občanského sdruţení Tři v Čerčanech:
Občanské sdružení Tři Ředitel
Předseda a místopředseda správní rady
Hospic Dobrého Pastýře
Vedoucí lékař
Vrchní sestra
Lékaři
Odborný garant zdravotní péče
Vedoucí sociálních služeb
Zdravotní sestra
Pracovnice sociálních služeb
ošetřovatelky
Dobrovolníci
48
6. Forum na téma eutanazie Vzhledem k tomu, ţe převládající pozitivní názor v demokratickém státě je prvním krokem k uzákonění eutanazie, zařadila jsem diskuzi na toto téma jako zvláštní kapitolu této práce. Současné veřejné mínění povaţuji za základ pro zformování zdravého postoje k tématu eutanazie.
6.1 Diskuze na téma postojů proti eutanazii Předně je důleţité si uvědomit, ţe ať uţ je eutanazie zdůvodňována jakkoliv, vţdycky je v sázce lidský ţivot. Jde o usmrcení člověka, který zpravidla neznamená pro nikoho hrozbu. Motivem však můţe být pouze soucit, ale hranice mezi usmrcením a vraţdou je velmi křehká. A právě subtilní hranice mezi usmrcením na ţádost a trestným činem vraţdy je hlavní důvod, proč případnou legalizaci eutanazie schvalovat. Rozvoj stávajících medicínských oborů a vznik dalších technických oborů vede k nebývalému nárůstu poskytování komplexní zdravotní péče. Tento nárůst náročných a rizikových zdravotních výkonů, které jsou provázeny stále větším rizikem komplikací, klade na zdravotnické pracovníky i větší nároky nejen na odbornost, ale především etiku. Zároveň však vede i k nárůstu úrovně poţadavků těch, kterým je zdravotní péče poskytována. Také modernizace lékařství a nárůst moţností umělého udrţování ţivota stále častěji vede k etablaci diskuse. Jednou z norem, které se dovolávají odpůrci eutanazie, je Hippokratova přísaha. Té se dovolávají všichni, ať jde o problém v oblasti etiky a morálky, či o problém čistě odborný. Lékaři je mj. uloţeno, aby zasvětil svůj ţivot ve prospěch nemocných s tou výhradou, ţe míra tohoto zasvěcení je ponechána na lékaři samotném. Neboť ―má pracovat podle svých sil a svědomí, a to ať jiţ jde o léčení nemocného, či o jeho ochranu před úhonou a bezprávím‖. Výše zmíněná přísaha zásadně odmítá eutanazii. 49
Přísaha stanovuje, ţe se lékař ani prosbami nedá pohnout k podání smrtícího léku a ani sám k tomu nedá podnět. Také kodexy lékařské etiky téměř ve většině zemí světa zastávají názor, ţe eutanazie je neetická. Světová lékařská asociace, udávající směr v mezinárodní lékařské etice, vypracovala dvě deklarace - o eutanazii a o asistované sebevraţdě. První z nich konstatuje, ţe eutanazie je neetická.55 To však nebrání tomu, aby lékař respektoval přání pacienta a dovolil, aby se v konečné fázi nemoci ponechal volný průběh přirozenému procesu smrti. V druhé deklaraci se praví: „Sebevraţda za lékařské asistence je stejně jako eutanazie neetická a musí být lékařským stavem zavrţena―. Nicméně právo odmítnout lékařskou péči je základním právem pacienta a lékař si nepočíná neeticky, i kdyţ respekt k takovému přání končí smrtí pacienta. Tudíţ podle odpůrců zabití ze soucitu toto právo člověku jednoduše stačí a není třeba legalizace eutanazie či asistované sebevraţdy. Přesvědčivým argumentem je také poukázání na riziko narušení důvěry veřejnosti k lékařům. Při legalizaci aktivní eutanazie si totiţ nemůţe být pacient skutečně jist, zda v kritické situaci nebude rozhodnuto o konci jeho ţivota. Lidé v těchto situacích by mohli pociťovat obavu, ţe u nich v kritické době dojde k "usmrcení ze soucitu". Dalším důvodem proti eutanazii je obtíţnost zaručit dané osobě, ţe bude moci svobodně vyslovit nebo odmítnout souhlas. I jemná forma nátlaku můţe ovlivnit rozhodnutí umírajícího, jehoţ emocionální situace není příliš stabilní a běţně se u něj prolínají pocity zmatku, hněvu, deprese, odporu, úzkosti, strachu, neporozumění a zbytečnosti. K nejsilnějším argumentům odpůrců eutanazie patří samozřejmě moţnost zneuţití a to, jak ze strany medicíny, tak ze strany osob blízkých, ať uţ z důvodu 55
) Munzarová, M. Akceptováním eutanazie bychom mohly dospět k tomu, ţe smrt má větší cenu neţ ţivot 1. 4. 2011 [online] Dostupné z http://zpravy.idnes.cz/tiskni.asp?r=kavarna&c=A110331_154735_kavarna_chu [cit.2012-04-12]
50
materiálního či jiného zájmu. Vliv na odmítnutí eutanazie má určitě také náboţenská tradice, která se opírá o nedotknutelnost a posvátnost ţivota. Eutanazie porušuje šesté přikázání „Nezabiješ!―. Prof. Pavel Klener56 je uznávaným lékařem a patří mezi osoby, které nejsou zastánci eutanazie, ani řízené sebevraţdy. Ačkoli případy jako operace indické holčičky s osmi končetinami, či operace slovenských siamských dvojčat povaţuje za neetické a také nákladné, povaţuje z praxe eutanazii za nesprávný lékařský postup. „Psychika nemocných se velice rychle mění. Nesetkal jsem se u nikoho s naléhavým poţadavkem zemřít, který přetrvával delší dobu. Zda se dnes v nemocnicích dělá tzv. divoká eutanazie, kdy lékař odpojí pacienta od přístrojů tak nejsem přesvědčen, ţe se tak děje. U onkologicky nemocného vyčerpají všechny moţnosti léčby a její další podávání by jen působilo nemocnému neţádoucí účinky, pak lékař mohl označit jako pasivní eutanazie. Dnešní medicína má prostředky, aby udrţela základní ţivotní funkce téměř libovolně dlouho. Taková „léčba za kaţdou cenu― někdy označovaná jako dystanzie, však rovněţ odporuje zásadám lékařské etiky.57 Kaţdý má zcela určitě svůj názor na tuto problematiku. I přes argumenty odpůrců eutanazie se přikláním k té straně, která povolení eutanazie neodsuzuje. Zároveň si však také uvědomuji, ţe v sázce jsou lidské ţivoty, a tak pokud by mělo dojít k legalizaci eutanazie v České republice, pak jedině v době, ve které bude připravena co nejoptimálnější, tedy vyhovující většině argumentů proti eutanazii, jen těţko zpochybnitelná právní úprava. Vzhledem k celosvětovému vývoji této problematiky by nemělo činit problém přistoupení na určitou formu legalizace aktivní eutanazie.
56
) Pavel Klener, uznávaný onkolog, odborník na protinádorovou chemoterapii, býv. Ministr zdravotnictví (1989 – 1990), býv. člen České národní rady za Občanské fórům (1990-1992). 57 ) Jsem zásadně proti eutanazii, i umírající na ţivotě lpí. 5. 5. 2008 [online] Dostupné z http://www.umirani.cz/detail-clanek/jsem-zasadne-proti-eutanazii-i-umirajici-na-zivote-lpi.html [cit2012-03-16]
51
6.2 Diskuze na téma postojů pro eutanazii Argumenty zastánců eutanazie jsou často pochopitelně napadány a vyvráceny ze strany odpůrců. Jde tu o ţivot, tedy o vlastnictví nám všem jistě nejcennější. K nejvýznamnějším argumentům, kterými se eutanazie ospravedlňuje, však především patří snaha milosrdně zbavit člověka neúnosného utrpení. Nepochybně většinu ze zastánců eutanazie k tomu vede upřímný soucit. Jiní chtějí dát průchod lidským právům, zvláště právu na respektování osobní autonomie a respektování práva na soukromí. Kaţdý by měl mít právo na smrt, tak jako má i právo na ţivot. Další zastánci eutanazie povaţují eutanazii za osvobození jedince od nepřijatelně bídné kvality ţivota. Tento argument však osobně povaţuji za nepřesvědčující. Stejně tak argument o regulaci nákladů na zdravotní péči. Neboť důvod provedení eutanazie musí být zásadně nemateriální. Nemateriálnost provádění eutanazie by měla platit nejen pro jednotlivce, ale rovněţ pro stát. Ačkoli jiţ výše zmíněná Hippokratova přísaha zásadně odmítá eutanazii, jednoznačně se stanovuje, ţe se lékař ani prosbami nedá pohnout k podání smrtícího léku a ani sám k tomu nedá podnět. Nutné je upozornit na fakt, ţe stejně tak jednoznačný je negativní postoj k umělému ukončení těhotenství. Lékař v přísaze slibuje, ţe ţádné ţeně neposkytne prostředek ―k vyhnání plodu―. Ačkoli lékař přísahá, ţe nepomůţe ţeně „k vyhnání plodu―, přesto je v ČR interrupce plodu zákonem umoţněna. Provádění eutanazie lékařem či jinou osobou je stále upraveno trestním zákoníkem, ovšem umělé přerušování těhotenství je v ČR legální a tedy poměrně běţně vykonávaným zákrokem. Tudíţ jakýkoliv argument týkající se souvislosti Hippokratovi přísahy a zákazu eutanazie se zdá absurdní. Hippokratova přísaha měla v dějinách společnosti zásadní význam při tvorbě etických a morálních norem v oblasti poskytování zdravotní péče. Některé právní normy z ní i vycházejí. „Hippokratova přísaha však v ţádné zemi nemá a ani neměla charakter normy právní. I kdyţ byla uznávána, byla vţdy specifickou etickou 52
normou upravující chování lékaře. Byla tedy normou profesní etiky úzké skupiny lidí― 58. I kdyţ nelze v ţádném případě sniţovat význam Hippokratovy přísahy, je nutné si přiznat, ţe se v mnohém jiţ přeţila a v současné době by se dostala do kolize s právní normou ―vyšší právní síly‖. Konkrétně například se zákonnou právní normou upravující umělé přerušení těhotenství a v budoucnu i s moţnou právní úpravou eutanazie. Nejen z uvedeného vyplývá, ţe se při řešení problému eutanazie nelze zcela jistě opírat o znění Hippokratovy přísahy. Co se týče argumentů odpůrců legalizace eutanazie poukázáním na riziko narušení budoucí důvěry veřejnosti k lékařům, povaţuji tento argument rovněţ za nepřijatelný. Tato důvěra je podle mého názoru nabourána naopak právě nyní. Oproti americké praxi, není sice v tuzemsku moţné ukončit ţivot na přání pacienta nebo jeho blízkých, ale kdo o nás v postavení pacienta rozhoduje? Jsou to sami konkrétní lékaři. Oni, ač fundovaní ve svém oboru, rozhodují, který zákrok pro záchranu ţivota provést či neprovést, který lék podat či nepodat a proč? Vţdyť i tuzemští lékaři neoficiálně přiznávají, ţe sami, u beznadějných případů ukončují léčbu a to i bez vyjádření pacienta. Motivem takového jednání můţe být i nemalá cena léku, jeţ by mohl pacientovi jakýmkoli způsobem pomoci. Ponechávají ho tak napospas procesům nemoci s důsledkem pomalé, trýznivé smrti. Přestoţe Česká republika nepovoluje eutanazii, přiznávají mnozí lékaři, ţe občas nějakým způsobem „urychlí― umírání nevyléčitelně nemocného člověka.
59
Čeští lékaři mají podle zjištění
Lidových novin první oficiální doporučení, kdy přestat se zbytečnou léčbou, která jen prodluţuje umírání nevyléčitelně nemocného. Týká se to hlavně pacientů v bezvědomí, kteří nemohou sami rozhodnout o ukončení intenzivní léčby.―Je to
58
) MUDr. JUDr. Vondráček, L.Hypokratova přísaha. 2001 [online] Dostupné z http://www.clkuo.cz/dokumenty/prolekare/hippokratova_prisaha.htm [cit. 2012-03-16] 59 ) Čabanová, A. Lékaři uţ nemají léčit nevyléčitelně nemocné. 26.2.2010 [online] Dostupné z http://www.lidovky.cz/lekari-uz-nemaji-lecit-nevylecitelne-nemocne-fnk/ln_domov.asp?c=A100225_211828_ln_domov_ani [cit. 2012-03-16]
53
téma, o kterém se všichni raději tváří, jako by neexistovalo,―říká prezident lékařské komory Milan Kubek.―60 České pacienty čeká v roce 2012 revoluční změna, zda se budou moct rozhodnout, jestli chtějí přeţívat na přístrojích, nebo zemřít. Změnu chtěl před třemi lety prosadit bývalý ministr zdravotnictví Tomáš Julínek, ovšem neuspěl. Současný šéf resortu Leoš Heger ji dotáhl do konce. Pacient bude moci odmítnout resuscitaci či udrţování na přístrojích. Toto prohlášení bude muset udělat dopředu, kdy je toho ještě schopen, a u notáře. Výslovný souhlas s razítkem a úředně ověřeným podpisem. Tento výslovný souhlas bude zařazen v pacientově kartě a jeho platnost bude pět let. V časopise týden uvedl Leoš Heger touto „téměř eutanazii― vyhověl většině lidí. Podle loňského průzkumu agentury CS&C totiţ chtějí legalizovat smrt z rukou lékaře téměř dvě třetiny obyvatel. Osmadvacet procent občanů bylo proti eutanazii, zbylých osm procent nemělo jednoznačný názor.― Právo na ukončení ţivota je jedno ze základních práv člověka,―říká Tomáš Hříbek z Filozofického ústavu Akademie věd České republiky. V česku by byl s legalizací opatrnější. „Jsou tu špatné vztahy mezi lékaři a pacienty―. Pacient se cítí být v podřízené pozici.61 Obdobné jako v některých zemích je 62„living wils“(dokumenty, které uvádějí přání člověka, ţe nechce být uměle udrţován při ţivotě v případě smrtelné nemoci). Ovšem i tak je to kontroverzní téma, protoţe názor člověka se můţe vyvíjet. Rozhodně se tedy nedomnívám, ţe zásadní rozhodování o ţivotě či smrti je dobré nechávat pouze na lékaři, navíc za okolností minimální kontroly správnosti takového
60
)Koubek, M. Lékaři uţ nemají léčit nevyléčitelně nemocné 26. 2. 2010 [online] Dostupné z http://www.lidovky.cz/lekari-uz-nemaji-lecit-nevylecitelne-nemocne-fnk/ln_domov.asp?c=A100225_211828_ln_domov_ani [cit.2012-03-12] 61 ) Smrt na lůţku- Eutanazie? Skončit ţivot je právo kaţdého člověka, tvrdí expert 16. 11. 2011[online] Dostupné z http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/eutanazie-skoncit-zivot-je-pravokazdeho-cloveka-tvrdi-expert_217605.html [cit. 2012-03-16] 62
) Living wils [online] Dostupné z http://wings.buffalo.edu/bioethics/lwill.html [cit.2012-03-16]
54
rozhodování. Jestliţe propracovanější systém funguje v USA, proč by nemohl fungovat i v České republice.
6.3 Výsledky vlastního průzkumu Podle průzkumu63, který jsem provedla v Praze ke konci roku 2011, je pro legalizaci eutanazie za stanovených podmínek 25% dotazovaných osob, 59% osob spíše souhlasí a pouze zhruba 16% dotazovaných osob je proti.
spíše nikoli, bojím se zneužití 8% rozhodně ne 8%
rozhodně ano 25%
spíše ano 59%
Graf č. 2 Výsledek průzkumu - souhlasíte s legalizací eutanazie za stanovených podmínek?
Nejen na základě průzkumu ohledně zájmu o legalizaci eutanazie, ale i podle průzkumu agentury SC&C pro MF DNES (viz. příloha č. 4), které vypovídají o zájmu české veřejnosti o legalizaci eutanazie se domnívám, ţe by se v této problematice měly rozhodně učinit patřičné kroky. Jde o problematiku, která dosud není v českém právním řádu speciálně řešena a přitom se jedná o problematiku velmi závaţnou. Z vlastní zkušenosti vím, ţe se situace, vyţadující provedení eutanazie či 63
) Průzkumu bylo podrobeno 60 respondentů v Praze a okolí. Dotázané osoby byly z 55% ţeny a z 45% muţi. Vzdělání 53% VŠ, 38% SŠ, 2% ZŠ a 2% s výučním listem.
55
asistované sebevraţdy u nevyléčitelně nemocného, bez naděje na uzdravení, na jeho přání, mohou vyskytnout. Přičemţ ti, kteří se dostali do podobně situace, mají k této problematice pozitivní vztah a ve své většině souhlasí s legalizací eutanazie. Do průzkumu na podzim a v zimě roku 2011 jsem tak rovněţ zahrnula otázku ohledně otázky referenda o eutanazie či asistované sebevraţdě. Překvapivě většina dotazovaných osob by chtěla o této problematice rozhodovat osobně. Takový postoj povaţuji za pozitivní, neboť jde o zjevný aktivní projev zájmu řešit tuto velmi závaţnou a často diskutovanou problematiku. Po právu matky rozhodnout o potratu, můţe být eutanazie pouze dalším krokem ke svobodnějšímu rozhodování člověka ve věci svého ţivota či smrti.
ne 30%
ano 70%
Graf č. 3 Výsledek průzkumu - chtěl/a byste rozhodnout o problematice eutanazie osobně v referendu?
Přehnané obavy odpůrců eutanazie o nátlaku při rozhodování umírajícího o předčasné smrti jsou jistě podnětné. Nejen proto je nutné případnou právní úpravu aktivní eutanazie zaloţit na řadě přísných, přesně formulovaných podmínkách, zásadách, které bude muset splnit jak lékař, jeţ by měl eutanazii vykonat, tak i pacient, jehoţ by se zákrok týkal. 56
Rizika doprovázející legalizaci eutanazie jsou zjevná, přesto to neznamená, ţe není v našich silách udělat veškeré kroky k tomu proto, abychom je minimalizovaly.
57
7.
SWOT analýza Občanské sdruţení Tři
Od roku 1989 dochází k řadě změn, vstup do Evropské unie a vzniku Sociálního zákona, které významným způsobem ovlivnily legislativní procesy i v sociální sféře a ekonomické podmínky. Pro sdruţení je nezbytné sledovat vnější a vnitřní změny, které se týkají sdruţení poskytující sociální sluţby. Vzniká nutnost a potřeba minimalizovat vznik rizik, ohroţující sociální sféru. Prohlubovat a rozvíjet vzdělání pracovníků v sociální sféře a získané dovednosti implementovat v praxi. Proces strategického plánování společnosti začal při vzniku v roce 1992. V tomtéţ roce společnost získal pozemek v Červanech pro výstavbu farního střediska a upevňuje se spolupráce mezi třemi církvemi. Od roku 2000 prošlo sdruţení změnami stanov sdruţení, redefinice cílů a poslání, definování obsahu plánovaného centra. Se změnou názvu. Specifikace stavebního a provozního programu jednotlivých částí centra. Dokumentace pro územní rozhodnutí hospice. Stavební rozhodnutí a výběr dodavatele stavby. Dne 1. září 2008 byl otevřen zkušební provoz. Mezi výstavbou centra zahájily alespoň mobilní hospic v Benešově, který je iniciátorem vzniku a zakládajícím členem Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče „APHPP―. Na základě poptávky zahajuje program Asistenčních sluţeb, sluţbou osobní asistence s asistenčním autem. Na základě strategického plánu a poptávky vznikají v následujících letech rozšíření sluţeb o odborné sociální poradenství, ambulanci paliativní medicíny, odlehčovacích sluţeb, ambulanci klinického psychologa a centra denních sluţeb. Sdruţení od roku 1992 vytyčuje konkrétní roční cíle, které vedou k postupnému naplňování strategického plánu. Tím vzniká nástroj pro střednědobé řízení rozvoje sdruţení. Do následujících let má sdruţení v plánu po udělení akreditace na vzdělání v oboru paliativní medicína a léčba bolesti. Občanské sdruţení Tři rozpracovalo strategický plán a naplňoval strategické cíle celého sdruţení. 58
SWOT64 analýza Občanského sdruţení Tři: SILNÉ STRÁNKY Právní sluţby v sociální sféře Profesionální tým Pracovníci mají povědomí o standardech Pravidelné schůzky týmu Dobrá spolupráce se samosprávou, sociálním odborem, lékaři Všichni pracovníci jsou schopni poskytnout základní sociální poradenství Spokojenost uţivatelů se sluţbou Interní spolupráce týmu Stabilita pracovního týmu Spolupráce tří církví Technické a materiální vybavení Systém vzdělávání pracovníků Spolupráce s lidmi z okolí Pomoct kaţdému zájemci v co nejkratším čase Vysoký profesionální přístup PŘÍLEŢITOSTI Vzdělávání Moţnost osobního i profesního rozvoje Spolupráce s místními aktivitami Vzájemná informovanost o nových poznatcích v týmu Zvyšující se kvalita poskytovaných sluţeb Rozšiřování sluţeb Hledání finančních zdrojů
64
SLABÉ STRÁNKY Nárůst administrativy versus uţivatel Nedokončené standardy - nepřipravenost Finanční ohodnocení pracovníků
OHROŢENÍ Nestabilita financování Nejednota pracovního týmu Velké mnoţství administrativy Psychická zátěţ-stres Legislativa Syndrom vyhoření pracovníků
)J. Veber &kol. Uvádí: Název SWOT analýza je odvozen z počátečních písmen anglických slov, která ji charakterizují: Strengths (S) neboli silné stránky, Weaknesses (W) neboli slabé stránky, Opportunities (O) neboli příleţitosti v okolí firmy a Threats (T) neboli hrozby okolí. Postup: vypíšeme k příslušným kategoriím charakteristiky, které nám pomohou k volbě strategií.
59
8. Perspektiva eutanazie v ČR Problém eutanazie nevyvolává pouze nevyřešené otázky medicínské, ale i řadu jiných nevyřešených etických, právních, náboţenských a v dnešní době především ekonomických hledisek. Při diskuzi těchto problémů si musíme ptát, jak moc jsou lidé morálně vyspělí, ve vztahu k rozhodování o ţivotech těch druhých. Je vůbec moţné, aby lékař popř. další osoba, třeba i soudce mohl posoudit míru utrpení a kvalitu ţivota jiných. Jak vůbec stanovit kritéria a objektivně posoudit bytí či nebytí nemocného člověka. Jsem přesvědčena, ţe ţádný člověk není schopen i přes svou těţkou nemoc posoudit a rozhodnout se pro smrt či ţivot. Velká neznámá pro nás můţe být i zneuţití eutanazie, jak z důvodu hmotného, tak i pro obtíţe, který svou nemocí můţe svému okolí působit. Nebude se proto brát zřetel na moţnosti moderní medicíny, zejména transplantologie, kdy tyto moţnosti mohou odsunout hranice smrti daleko dál, neţ bylo obvyklé v minulosti. Musíme brát v úvahu, ţe ceny takových zákroků jsou ekonomicky velmi náročné a opět pouze kdo má stanovit, kdo ano a kdo ne. Při sledování vývoje názorů na eutanazii lze pozorovat, ţe existují odpůrci i příznivci eutanazie, ale vyloţeně není řešeno upuštění od péče v beznadějných případech. Negativní reakce na eutanazii mají především církve, kde eutanazie by vlastně zpochybnila desatero boţích přikázání „nezabiješ―. A proto bylo významné stanovisko papeţe Pia XII., který připustil moţnost pouţít se souhlasem nemocného zvyšující dávky utišujících prostředků i s tím rizikem, ţe ţivot pacienta můţe být zkrácen a dále pak prohlášení Vatikánu v roce l98O uznávat upuštěné od udrţování ztraceného ţivota. Ve většině zemí na světě je zastáván princip trestnosti aktivní eutanazie. Aktivní eutanazie se povaţuje za velký zásah do osobnosti člověka a především jeho práva na ţivot. Právo na ţivot je chráněno mnoha právními i etickými normami, a proto by bylo velmi nesnadné posuzovat kdy ţivot ukončit. 60
Ve své bakalářské práci jsem představila různé varianty návrhů právní úpravy eutanazie ČR a tedy, z čeho zhruba vycházet při představě právní regulace eutanazie v budoucnu. Jistou inspirací v této oblasti by mohla být i právní regulace existující v zahraničí. Jak a jestli právně zajistit bezpečnou regulaci eutanazie v České republice je otázkou daleké budoucnosti a ještě bude jistě podrobena tato otázka řadě diskuzí nejen v odborných kruzích. Domnívám se však, ţe Česká republika v tomto ohledu jisté pokroky uskutečnila a tak se nedá říci, ţe by tato otázka byla opomíjena. V zásadě se však přikláním k tomu, aby otázka eutanazie v ČR byla specifikována, avšak nedomnívám se, ţe by to byla cesta nutná. Naopak existuje řada jiných moţností řešení bezvýchodné situace. Současně pevně doufám, ţe případů, které by uvaţovaly nad volbou eutanazie, bude pouze drtivé minimum.
61
Závěr Problém eutanazie je velmi sloţitý pro kaţdého člověka a je i sloţitý pro odborníky, pacienty i rodiny těţce nemocných. Jiný náhled má člověk, který se s tímto problémem denně setkává a člověk, který najednou den ze dne se do této situace dostane, coţ není nic neobvyklého. Nikdo z nás se nemůţe na tuto situaci připravit předem, protoţe nevyléčitelné nemoci jsou velmi zákeřné a přicházejí, kdy je vůbec nečekáme. Najednou se dostáváme do situace, která je pro nás nová, a snaţíme se postiţenému pomoci. Nevíme, zda naše pomoc bude přijata a dále začneme spolupracovat s odborníky. Hlavně čekáme dobrou radu a pomoc, ale i doufáme, ţe naše zdravotnictví je na tuto nemoc připraveno. Myslím, ţe v této situaci nikdo z nás by nepomýšlel na smrt jak svou, tak i svých blízkých. Zřejmě aţ po určité době, kdy vidíme své blízké v situaci, kdy všechny léčebné prostředky selhaly, bychom mohli uvaţovat jak pomoci, aby nemocný člověk tak netrpěl. Ovšem došla jsem k závěru, ţe jsou prostředky, které mohou pomoci od velkých bolestí v posledních dnech ţivota, a ukončení ţivota by mi přišlo neférové vůči blízkému člověku. Vím, ţe blízký člověk v této situaci můţe mít dojem, ţe svým blízkým znepříjemňuje ţivot svou nemocí, ale někdy je opak pravdou. Najednou zjišťujeme, ţe k nemocnému máme blíţ, neţ jsme kdy měli. Jeho utrpení nás sbliţuje a jsme překvapení, co všechno jsme o blízkém člověku nevěděli. Rozmluva a dobrá vůle těch zdravých dělá divy a ulehčuje poslední dny nemocného člověka. Kdyţ v tomto duchu jednáme s nemocným, těţko bychom čekali, ţe nemocný by stál o eutanazii. A kolikrát jsme četli o zázraku a vyléčení, kdy to jiţ nikdo nečekal. Myslím si, ţe vše záleţí na rodině a příbuzných jak se k nemocnému chovají. Potom můţe i dojít k tomu, ţe negativní přístup a hlavně pak nezájem můţe vést k tomu, ţe nemocný vidí jediné východisko a to ukončení ţivota. I v tomto případě velmi mnoho záleţí na lidech, kteří se o nemocného starají, ţe se necítí ve své nemoci osamoceni a tak si myslím, ţe hospic je ideální řešení. Kde se o člověka 62
kvalitně postarají, aby neměl ţádné bolesti a nebyl na konci ţivota sám. Pokud budeme racionální tak nikomu z nás nám nebrání vyslovit přání předem dle nového zákona o zdravotních sluţbách. Dnes máme více moţností, neţ tomu bylo před deseti lety. Kaţdý z nás má zcela určitě ve své mysli zformulovaný nějaký názor na problematiku eutanazie, postavený na základě získaných poznatků nebo i zaloţený na vlastní osobní zkušenosti. Rovněţ já měla dříve jisté povědomí a určitý názor o této problematice, ale teprve v průběhu zpracovávání komplexní problematiky této oblasti v mé bakalářské práci jsem si do důsledku uvědomila, o jak závaţnou, citlivou, rozsáhlou a konfliktní tématiku jde. Všude tam, kde legalizace eutanazie či asistované sebevraţdy byla uskutečněna, však došlo předtím k detailním diskuzím, nejen odborné veřejnosti. I laici byli zasvěceni podrobně do problematiky eutanazie, co obnáší a její právní i etické důsledky. Proto i v České republice, dříve neţli dojde k jakékoli regulaci eutanazie, mělo by k řadě podobných diskuzí dojít, příp. i k referendu. Teprve následně je moţné rozhodnout o tak váţném tématu, jehoţ dopady můţe pocítit na sobě osobně kaţdý z nás. Jak pravil Gabriel Laub, „bojujme tedy za právo kaţdého člověka na kolektivní ţivot a individuální smrt“.
63
9. Seznam pouţité literatury a dokumentů 9.1 Odborná literatura BÁRTOVÁ, S. Sociologie medicíny a zdravotnictví. Praha: Grada Publishing, a.s., 2005, ISBN 80-247-197-4 JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. Praha: Leges, s.r.o., 2009, ISBN 978-8087212-24-0 JELÍNEK, J. a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou Praha: Leges, s.r.o., 2009, ISBN 978-80-87212-22-6 KERECMAN, P. Eutanázia, asistovaná samovraţda – právné aspekty. Bratislava: Eurounion, 1999, ISBN 80-88984-01-7 KOŘÍNEK, J. Lékařská etika. Praha: Triton, s.r.o., 2004, ISBN 80-7254-538-8 La nouvelle loi belge relative à l’euthanasie : la consécration de l’autonomie individualle/Bont, Walter de In: Revue de droit international et de droit compré, Vol. 80, deuxième trimestre 2003, p.233-246 EP Librai – BRU PER-FR MATĚJEK, M. Dříve projevená přání pacientů – Výhody a rizika Praha: Galén, 2011, ISBN 978-80-7262-850-6 MUNZAROVÁ, M. a kol. Proč ne eutanazii aneb být, či nebýt? Kostelním Vydří: Ecce homo, o.s., 2008, ISBN 978-80-7195-304-3
64
MUNZAROVÁ, M. Eutanazie, nebo paliativní péče? Praha: Grada Publishing, a.s., 2005, ISBN 80-247-1025-0 PLATÓN Ústava. Praha:Oikoymenh 2001. ISBN 80-7298-024-6 POLLARD,B. Eutanazie ano či ne? Praha: Dita, 1996, ISBN 80-85926-07-5 ROTTER, H. Důstojnost lidského ţivota. Praha: Vyšehrad, 1999, ISBN 80-7021302-7 ŠPINKOVÁ, M.; ŠPINKA, Š. Eutanazie: Víme, o čem mluvíme? Praha: Hospicové občanské sdruţení Cesta domů, ISBN neuvedeno URBÁNEK, J. Eutanázie – problém napětí mezi lékařstvím, etikou a právem, Trestní právo 09/2007, s. 9 – 15, ISSN 1211-2860 VEBER, J. a kol. Management: Základy moderní manaţerské přístupy výkonnost a perspektiva. Praha: Management Press, s.r.o., 2009, ISBN 978-80-7261-200-0 Velký domácí právník. Praha: Reader’s Digest Výběr, s.r.o., 1999, ISBN 80-8619604-6 VIRT, G. Ţít aţ do konce. Etika umírání, smrti a eutanazie. Praha: Vyšehrad, 2000, ISBN 80-7021-330-2 VOZÁR, J. Eutanázia, právné aspekty. Pezinok: nakl. Formát, 1995, ISBN 80967469-2-8
65
Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích, Praha: Diderot, 1998, ISBN 80-8584117-7 ZIMEK, J. Právo na ţivot. Brno: Masarykova univerzita, 1995, ISBN 80-210-1140-8 Úplné znění č. 825 trestní předpisy. Ostrava- Hrabůvka, 2011, ISBN 978-80-7208843-0
9.2 Právní normy a další předpisy Trestný zákon č. 86/1950 Sb. Zákon č.64/1956 Sb. o trestním řízením soudním Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění účinném k 31. březnu 2012 Zákon č. 150/1969 Sb. o přečinech Zákon č.46/1973 Sb. kterým se mění a doplňuje zákon č. 150/1969 Sb. o přečinech Zákon 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. Listina základních práv a svobod. Zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném k 31. březnu 2012 Předpis č. 96/2001 Sb. m. s. Úmluva o lidských právech a biomedicíně Zákon č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů (transplantační zákon), ve znění pozdějších předpisů
66
Zákon č. 40/2009 Sb. trestní zákoník Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních sluţbách Informační podklad 5.244 Eutanazie a pomoc při sebevraţdě Návrh zákona o důstojné smrti z roku 2008 senátorky Václavy Domšové Návrh zákona o důstojné smrti z roku 2009 Stavovský přepis č. 10 – Etický kodex České lékařské komory Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod Hippokratova přísaha
9.3 Internetové zdroje http://petrmach.cz/docs/LF2007-09.pdf [cit. 2012-03-16] http://wings.buffalo.edu/bioethics/lwill.html [cit.2012-03-16] http://www.clkuo.cz/dokumenty/prolekare/hippokratova_prisaha.htm [cit. 2012-0316] http://www.lidovky.cz/lekari-uz-nemaji-lecit-nevylecitelne-nemocne-fnk/ln_domov.asp?c=A100225_211828_ln_domov_ani [cit. 2012-03-16] 67
http://www.umirani.cz/detail-clanek/jsem-zasadne-proti-eutanazii-i-umirajici-nazivote-lpi.html [cit2012-03-16] http://zpravy.idnes.cz/tiskni.asp?r=kavarna&c=A110331_154735_kavarna_chu [cit.2012-04-12] http://zahranicni.eurozpravy.cz/evropa/386-eutanazie-je-jiz-v-lucembursku-legalni/ [cit. 2012-01-28] http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=624002 [cit. 2012-0315] http://www.epravo.cz/top/clanky/eutanazie-ve-svete-33479.html [cit. 2012-03-16] http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/nizozemsko-zavadi-mobilni-doktorysmrti_226431.html [cit. 2012-03-23] http://www.milanhamersky.cz/download/eutanaziePI.pdf>[cit. 2011-11-19] http://wetten.overheid.nl/BWBR0001854/volledig/geldigheidsdatum_12-042009#Opschrift[2012-02-19] http://www.ok.cz/iksp/docs/328_1.pdf [cit. 2012-0219] http://www.milanhamersky.cz/download/eutanaziePI.pdf [cit. 2011-11-15] http://www.ceskatelevize.cz/porady/1142743803-reporteri-ct/209452801240032/ [cit. 2012-01-14] http://tn.nova.cz/zpravy/zahranici/muzete-si-k-nam-jezdit-pro-smrt-potvrdilisvycari.html[cit. 2012-04-12] http://www.epravo.cz/top/clanky/eutanazie-ve-svete33479.html [cit. 2012-02-03] 68
http://tn.nova.cz/zpravy/zahranici/muzete-si-k-nam-jezdit-pro-smrt-potvrdilisvycari.html [cit. 2012-01-19] z http://odboj.jicinsko.cz/zdroje/zakony/08650-1.htm [2012-04-11] http://ius.tulacek.eu/historie/pfuk/cech/zkouska/skupina-a/otazka-24 [cit. 2012-0411] http://trestni.juristic.cz/30486/clanek/trest2.html [cit. 2012-04-11] http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/praf/js09/dejiny/web/prednasky/4._Staroveke_a_st redoveke_trestni_pravo.pdf [cit. 2011-11-16] http://www.pravnidejiny.estranky.cz/ [cit. 2012-02-18] http://www.rozhlas.cz/toulky/vysila_praha/_zprava/266289 [ cit.2012-04-11] http://www.mercatornet.com/articles/view/a_short_history_of_voluntary_death [cit. 2012-04-11] http://eutanazie-dobrasmrt.bluefile.cz/?akce=paragraf&id=11[cit. 2011-11-15] z http://wiki.aktualne.centrum.cz/volby-2010/programy/eutanazie/ [cit. 2012-03-23] http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/webNahled?id_doc=47525&id_var=40369 [2012-02-15] http://trestnizakonik.cz/navrh/duvodova-zprava.html [cit. 2011-11-11] http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/webNahled?id_doc=47525&id_var=40369 [cit. 2011-11-12] http://www.epravo.cz/top/clanky/eutanazie-v-pravnim-radu-cr-28721.html [cit. 2012-03-22] 69
www.urgmed.cz/ostatni/0506_negatrevers.doc [cit. 2012-06-01] http://conventions.coe.int [cit. 2012-4-8]
70
Přílohy Příloha č.1 Hippokratova přísaha Příloha č.2 Senátní návrh o důstojné smrti z r. 2008 Příloha č. 3 návrh zákona o důstojné smrti z r. 2009 Příloha č. 4 názory na eutanazii z MF DNES a ČT Příloha č. 5 Belgický zákon v anglickém překladu
71
Příloha č. 1 Hippokratova přísaha Hippokratova přísaha Přísahám a volám Apollóna lékaře a Asklépia a Hygieiu a Panakín a všechny bohy a bohyně za svědky, ţe budu tuto smlouvu a přísahu dle svých moţností a dle svého svědomí dodrţovat. Toho, kdo mě naučil umění lékařskému, budu si váţit, jako svých rodičů a budu ho ze svého zajištění podporovat. Kdyţ se dostane do nouze, dám mu ze svého, stejně jako i jeho potomkům dám a budou stejní jako moji bratři. Pokud znalosti tohoto umění (lékařského) zatouţí, budu je vyučovat zdarma a bez smlouvy. Seznámím své syny a syny svého učitele a všechny ustanovené a na lékařský mrav přísahající s předpisy, přednáškami a se všemi ostatními radami. Jinak však s nimi neseznámím nikoho dalšího. Lékařské úkony a ve prospěch svých schopností Vystříhám se škodě a co by
budu konat v zájmu nemocného, dle a svého úsudku. všeho, co by bylo ke nebylo správné.
Nepodám nikomu ani kdyby mne a nikomu také zemřít). Ţádné prostředek
smrtící prostředek, o to kdokoli poţádal, nebudu radit (jak ţeně nedám k vyhnání plodu.
Svůj ţivot a bohabojnosti, lékařské umění. řezat, ani ty, co zákrok přenechám takovéto řemeslo
uchovám v čistotě stejně tak i své Nebudu (lidské tělo) trpí kameny, a tento muţům, kteří provádějí.
Do všech domů, kam vstoupím budu vstupovat ve prospěch nemocného, zbaven kaţdého vědomého bezpráví a kaţdého zlého činu. Zvláště se vystříhám pohlavního zneuţití ţen i muţů, svobodných i otroků. Cokoli, co při léčbě i mimo svou praxi ve styku s lidmi uvidím a uslyším, co nesmí se sdělit, to zamlčím a uchovám v tajnosti. Kdyţ tuto přísahu dodrţím a neporuším, nechť ve svém ţivotě i ve svém umění skromně dopředu postoupím. Tak získám si váţnost všech lidí po všechny ty časy. Kdyţ ale zákazy přestoupím a přísahu poruším, nechť stane se pravý opak.
72
Příloha č.2 Senátní návrh o důstojné smrti z r. 2008 Parlament České republiky
Senát 6. funkční období 2008
Návrh senátorky Václavy Domšové
senátního návrhu zákona
o důstojné smrti
73
Návrh ZÁKON ze dne ……….. 2008, o důstojné smrti §1 (1) Důstojnou smrtí se pro účely tohoto zákona rozumí ukončení ţivota osoby (pacienta) na její vlastní ţádost s vědomou, odbornou pomocí jiné osoby za podmínek stanovených tímto zákonem. (2) Důstojnou smrtí se pro účely tohoto zákona rozumí rovněţ úmyslné ukončení ţivota osoby (pacienta) na její vlastní ţádost jinou osobou, pokud není moţné pouţít postup dle odst. 1. §2 (1) Důstojné smrti můţe být dle tohoto zákona nápomocen, případně ji vyvolat pouze lékař, a to za podmínek stanovených tímto zákonem a prováděcími předpisy. (2) Lékař, který je nápomocen důstojné smrti nebo ji vyvolá, není odpovědný za tento skutek podle předpisů trestního práva, pokud splní podmínky tohoto zákona a prováděcích předpisů a postupuje v souladu s postupy v nich stanovenými. (3) Ţádný lékař však nemůţe být k nápomoci důstojné smrti či k jejímu vyvolání nucen. (4) Pokud to stav pacienta dovoluje, pouţije se přednostně před vyvoláním důstojné smrti pomoc k ní. §3 O důstojnou smrt můţe pacient ţádat předem pro případ, ţe by v budoucnu nebyl schopen vyjádřit svoji vůli. Ţádost pacienta §4 (1) V době vyhotovení ţádosti o důstojnou smrt musí být pacient plně způsobilý k právním úkonům a musí být plně při vědomí. Ţádost musí být vyhotovena písemně 74
a musí z ní být nade vší pochybnost zřejmé, ţe pacient dobrovolně a po náleţitém zváţení ţádá o důstojnou smrt. Pacient musí ţádost vlastnoručně sepsat, datovat a podepsat; podpis pacienta musí být úředně ověřen. (2) Pokud pacient nemůţe číst nebo psát, nebo je nevidomý, můţe svoji ţádost o důstojnou smrt učinit před třemi současně přítomnými svědky v listině, která musí být hlasitě přečtena a přítomnými svědky podepsána. Přitom pacient musí před svědky potvrdit, ţe listina obsahuje jeho ţádost o důstojnou smrt. Pisatelem a předčitatelem můţe být i svědek; pisatel však nesmí být zároveň předčitatelem. (3) V listině podle odst. 2 musí být uvedeno, ţe pacient nemůţe číst nebo psát, kdo listinu napsal a kdo nahlas přečetl a jakým způsobem pacient potvrdil, ţe listina obsahuje jeho ţádost o důstojnou smrt. Listinu musí svědci podepsat. (4) Osoby neslyšící, které nemohou číst nebo psát, mohou projevit ţádost o důstojnou smrt před třemi současně přítomnými svědky, ovládajícími znakovou řeč, a to v listině, která musí být tlumočena do znakové řeči. (5) V listině podle odst. 4 musí být uvedeno, ţe pacient nemůţe číst nebo psát, kdo listinu napsal a kdo nahlas přečetl a jakým způsobem pacient potvrdil, ţe listina obsahuje jeho ţádost o důstojnou smrt. Obsah listiny podle odst. 4 musí být po jejím sepsání přetlumočen do znakové řeči; i toto musí být v listině uvedeno. Listinu musí svědci podepsat. (6) Svědky ţádostí o důstojnou smrt uvedených v tomto paragrafu mohou být pouze osoby, které jsou plně způsobilé k právním úkonům. Svědky nemohou být osoby nevidomé, neslyšící, němé, ty, které neznají jazyk, ve kterém se projev vůle činí, a osoby, které by mohly mít na smrti pacienta jakýkoli materiální zájem. §5 Ţádost o důstojnou smrt můţe pacient vzít kdykoliv zpět. §6 Ţádost o důstojnou smrt se zakládá do zdravotnické dokumentace pacienta. V případě jejího zpětvzetí je ţádost ze zdravotnické dokumentace okamţitě vyňata a zničena. §7 (1) K důstojné smrti lze na základě jeho ţádosti dopomoci nebo ji vyvolat pouze u pacienta, který je v situaci, kdy jeho zdravotní stav je beznadějný, a kdy se nachází ve stavu trvalého utrpení fyzického nebo psychického, které je výsledkem nahodilé nebo dlouhodobé závaţné a nevyléčitelné nemoci. (2) K důstojné smrti nelze dopomoci nebo ji vyvolat u osoby pouze na základě stáří nebo bezmocnosti. 75
(3) K důstojné smrti nelze dopomoci nebo ji vyvolat dříve neţ 4 týdny od vyhotovení ţádosti pacientem. Postup lékaře §8 Pokud pacient poţádá o pomoc k důstojné smrti či o její vyvolání, musí být před samotnou pomocí nebo vyvoláním důstojné smrti současně splněny následující podmínky: a) ošetřující lékař musí podrobně seznámit pacienta s jeho zdravotním stavem, předpokládanou délkou jeho ţivota, moţnými léčebnými postupy a utišující léčbou včetně jejích účinků b) ošetřující lékař musí prodiskutovat s pacientem jeho ţádost o důstojnou smrt a musí nabýt přesvědčení, ţe vzhledem ke všem okolnostem neexistuje ţádné jiné rozumné řešení situace pacienta a ţe ţádost pacienta je zcela dobrovolná c) ošetřující lékař musí s pacientem vést o jeho ţádosti o důstojnou smrt nejméně tři časově přiměřeně oddělené rozhovory, aby se ujistil o trvání fyzického nebo psychického utrpení pacienta a o jeho opakované vůli. §9 (1) Před pomocí k důstojné smrti nebo jejím vyvoláním musí ošetřující lékař konzultovat jiného lékaře, kterého zevrubně informuje o zdravotním stavu pacienta. Tento lékař musí být nezávislý ve vztahu k pacientovi i ošetřujícímu lékaři a musí splňovat další podmínky stanovené prováděcím předpisem. Konzultovaný lékař přezkoumá lékařské záznamy a vyšetří pacienta. Konzultovaný lékař vypracuje o svých zjištěních zprávu, se kterou musí ošetřující lékař seznámit pacienta. (2) Pokud pacienta pravidelně ošetřuje lékařský tým, ošetřující lékař musí pacientovu ţádost o důstojnou smrt konzultovat i se členy tohoto lékařského týmu. Výsledky těchto konzultací je nutno zachytit v písemné formě. Členové ošetřujícího lékařského týmu musejí tento dokument podepsat. (3) Pokud některý z konzultovaných lékařů vyjádří pochybnost o odůvodněnosti vyvolání důstojné smrti, je ošetřující lékař povinen konzultovat postupem dle odst. 1 dalšího lékaře. (4) Při splnění podmínek tohoto ustanovení ošetřující lékař postupuje dále podle § 12. Postup lékaře v případě ţádosti učiněné předem § 10 Důstojnou smrt lze za podmínek tohoto zákona vyvolat i u pacienta, který o důstojnou smrt poţádal způsobem stanoveným tímto zákonem předem. 76
§ 11 (1) Pokud pacient poţádal o vyvolání důstojné smrti předem, musí být před samotným vyvoláním důstojné smrti současně splněny následující podmínky: a) pacient trpí váţnou a nevyléčitelnou nemocí; b) pacient se nachází ve stavu nezměnitelného bezvědomí; c) zdravotní stav pacienta je s ohledem na stav lékařské vědy v té době nevratný; d) ošetřující lékař musí konzultovat jiného lékaře, kterého zevrubně informuje o zdravotním stavu pacienta. Tento lékař musí být nezávislý ve vztahu k pacientovi i ošetřujícímu lékaři a musí splňovat další podmínky stanovené prováděcím předpisem. Konzultovaný lékař přezkoumá lékařské záznamy, vyšetří pacienta a sdělí, zda podle jeho názoru jsou splněny podmínky písm. a) aţ c). (2) Pokud pacienta pravidelně ošetřuje lékařský tým, ošetřující lékař musí pacientovu ţádost o důstojnou smrt konzultovat i se členy tohoto lékařského týmu. Výsledky těchto konzultací je nutno zachytit v písemné formě. Členové ošetřujícího lékařského týmu musejí tento dokument podepsat. (3) Pokud některý z konzultovaných lékařů vyjádří pochybnost o odůvodněnosti vyvolání důstojné smrti, je ošetřující lékař povinen konzultovat postupem dle písm. d) dalšího lékaře. (4) Při splnění podmínek tohoto ustanovení ošetřující lékař postupuje dále podle § 12. § 12 Lékařské postupy pro pomoc k důstojné smrti a pro její vyvolání stanoví ministerstvo vyhláškou. § 13 Lékař, který byl nápomocen k důstojné smrti nebo ji vyvolal, musí vyplnit formulář sestavený ministerstvem a doručit jej ministerstvu do pěti pracovních dnů od vyvolání nebo pomoci k důstojné smrti. Ve formuláři musí být uvedeno pohlaví, místo a datum narození pacienta; datum, místo a hodina úmrtí; povaha utrpení, které bylo trvalé; zda byl pacient v nezměnitelném bezvědomí; důvody, které vedly k přesvědčení, ţe vzhledem ke všem okolnostem neexistovalo ţádné jiné rozumné řešení situace pacienta a ţe ţádost pacienta byla zcela dobrovolná; datum sepsání ţádosti o důstojnou smrt; data a výsledky konzultací s jinými lékaři, případně se členy ošetřujícího lékařského týmu. § 14 77
Ministerstvo formulář uvedený v § 13 nejpozději do 3 pracovních dnů postoupí komisi zřízené při úřadu veřejného ochránce práv a sloţené lékařů, právníků a expertů na oblast důstojné smrti, která na základě údajů ve formuláři přezkoumá, zda byly v daném případě splněny podmínky tohoto zákona. V případě pochybností si komise můţe vyţádat od ošetřujícího lékaře údaje ze zdravotní dokumentace pacienta vztahující se k vyvolání důstojné smrti, zejména zprávy z veškerých konzultací, které byly učiněny v rámci postupu stanoveného tímto zákonem. Ošetřující lékař má povinnost vyţádanou dokumentaci komisi poskytnout. § 15 Komise vydává ke kaţdému případu do dvou měsíců od doručení formuláře rozhodnutí o tom, zda byly splněny podmínky tohoto zákona. Na rozhodování komise se přiměřeně pouţijí ustanovení správního řádu. § 16 Pokud komise dospěje v rozhodnutí k názoru, ţe při pomoci k důstojné smrti nebo při jejím vyvolání nebyly splněny podmínky stanovené tímto zákonem, postoupí případ místně příslušnému státnímu zástupci. § 17 Komise je usnášeníschopná, pokud jsou přítomny nejméně dvě třetiny jejích členů. § 18 Členové komise jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichţ se dozvědí v souvislosti s činností v komisi. Tím není dotčena povinnost uvedená v § 16. Rovněţ ustanovení zvláštních zákonů o zproštění mlčenlivosti touto zásadou nejsou dotčena. Členové komise rovněţ důsledně dbají ochrany osobních údajů. § 19 Ministerstvo stanoví prováděcím předpisem bliţší podmínky, které musí splňovat lékař konzultovaný v souvislosti se ţádostí o důstojnou smrt, sestaví formulář uvedený v § 13 tohoto zákona a určí početní zastoupení odborníků v komisi podle § 14 tohoto zákona.
78
Příloha č. 3 návrh zákona o důstojné smrti z r. 2009 Návrh ZÁKON ze dne ……….. 2009,
o důstojné smrti §1 (1) Důstojnou smrtí se pro účely tohoto zákona rozumí ukončení života osoby (pacienta) na její vlastní žádost s vědomou, odbornou pomocí jiné osoby za podmínek stanovených tímto zákonem. (2) Pro účely tohoto zákona se rozumí a) pacientem osoba, která se nachází v terminálním stádiu života; b) smrtící látkou chemická látka nebo jejich kombinace, která – podána ve stanovené koncentraci – vyvolá smrt pacienta. Složení a koncentrace smrtících látek, jejichž užití je dovoleno při nápomoci k důstojné smrti stanoví vyhláškou Ministerstvo zdravotnictví; c) lékařem osoba se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání lékaře dle příslušných právních předpisů a s minimální praxí pět let; d) farmaceutem osoba se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání farmaceuta dle příslušných právních předpisů a s minimální praxí pět let. §2 (1) Důstojné smrti podle tohoto zákona může být nápomocen pouze lékař a na přípravě smrtící látky se může podílet pouze farmaceut, a to za podmínek stanovených tímto zákonem a prováděcími předpisy. (2) Osoba uvedná v odst. 1, která je nápomocna ve stanoveném rozsahu důstojné smrti (připraví smrtící látku), není odpovědná za tento skutek podle předpisů trestního práva, pokud splní podmínky tohoto zákona a prováděcích předpisů a postupuje v souladu s postupy v nich stanovenými. (3) Žádná z osob uvedených v odst. 1 nemůže být k nápomoci k důstojné smrti nucena a může tuto kdykoliv odmítnout. Žádost pacienta §3 (1) V době vyhotovení žádosti o nápomoc k důstojné smrti musí být pacient plně způsobilý k právním úkonům a musí být plně při vědomí. Žádost musí být vyhotovena písemně a musí z ní být nade vší pochybnost zřejmé, že pacient dobrovolně a po náležitém zvážení žádá o nápomoc k důstojné smrti. Pacient musí žádost vlastnoručně sepsat, datovat a podepsat; podpis pacienta musí být úředně ověřen. (2) Pokud pacient nemůže číst nebo psát, nebo je nevidomý, může svoji žádost o nápomoc k důstojné smrti učinit před třemi současně přítomnými svědky v listině, která musí být hlasitě přečtena a přítomnými svědky podepsána. Přitom pacient musí před
79
svědky potvrdit, že listina obsahuje jeho žádost o nápomoc k důstojné smrti. Pisatelem a předčitatelem může být i svědek; pisatel však nesmí být zároveň předčitatelem. (3) V listině podle odst. 2 musí být uvedeno, že pacient nemůže číst nebo psát, kdo listinu napsal a kdo nahlas přečetl a jakým způsobem pacient potvrdil, že listina obsahuje jeho žádost o nápomoc k důstojné smrti. Listinu musí svědci podepsat. (4) Osoby neslyšící a hluchoslepé, které nemohou číst nebo psát, mohou projevit žádost o nápomoc k důstojné smrti před třemi současně přítomnými svědky, ovládajícími příslušný komunikační systém neslyšících a hluchoslepých osob, a to v listině, která musí být tlumočena prostřednictvím příslušného komunikačního systému neslyšících a hluchoslepých osob. (5) V listině podle odst. 4 musí být uvedeno, že pacient nemůže číst nebo psát, kdo listinu napsal a kdo nahlas přečetl a jakým způsobem pacient potvrdil, že listina obsahuje jeho žádost o nápomoc k důstojné smrti. Obsah listiny podle odst. 4 musí být po jejím sepsání přetlumočen prostřednictvím příslušného komunikačního systému neslyšících a hluchoslepých osob; i toto musí být v listině uvedeno. Listinu musí svědci podepsat. (6) Svědky žádostí o nápomoc k důstojné smrti uvedených v tomto paragrafu mohou být pouze osoby, které jsou plně způsobilé k právním úkonům. Svědky nemohou být osoby nevidomé, neslyšící, němé, ty, které neznají jazyk, ve kterém se projev vůle činí, a osoby, které by mohly mít na smrti pacienta jakýkoli materiální zájem. §4 Žádost o nápomoc k důstojné smrti může pacient vzít kdykoliv zpět. §5 Žádost o nápomoc k důstojné smrti se zakládá do zdravotnické dokumentace pacienta vedené ošetřujícím lékařem. V případě jejího zpětvzetí je žádost ze zdravotnické dokumentace okamžitě vyňata a zničena. §6 (1) K důstojné smrti lze na základě jeho žádosti dopomoci pouze u pacienta, který je v situaci, kdy jeho zdravotní stav je beznadějný, a kdy se nachází v terminálním stádiu života, které je výsledkem nahodilé nebo dlouhodobé závažné a nevyléčitelné nemoci. Po vyčerpání léčebných postupů, které by vedly ke zlepšení zdravotního stavu. (2) K důstojné smrti nelze dopomoci u osoby pouze na základě stáří, úrazu nebo bezmocnosti. (3) K důstojné smrti nelze dopomoci dříve než 4 týdny od vyhotovení žádosti pacientem a po jejím opakování. Postup lékaře §7 Pokud pacient požádá o nápomoc k důstojné smrti, musí být před samotnou nápomocí současně splněny následující podmínky: a) ošetřující lékař musí podrobně seznámit pacienta s jeho zdravotním stavem, možnými léčebnými postupy a utišující léčbou včetně jejích účinků b) ošetřující lékař musí prodiskutovat s pacientem jeho žádost o nápomoc k důstojné smrti a musí nabýt přesvědčení, že vzhledem ke všem okolnostem neexistuje žádné jiné rozumné řešení situace pacienta a že žádost pacienta je zcela dobrovolná
80
c) ošetřující lékař musí s pacientem vést o jeho žádosti o nápomoc k důstojné smrti nejméně tři časově přiměřeně oddělené rozhovory za účasti svědka, aby se ujistil o trvání fyzického nebo psychického utrpení pacienta a o jeho opakované vůli. §8 (1) Před nápomocí k důstojné smrti musí ošetřující lékař konzultovat jiného lékaře, kterého zevrubně informuje o zdravotním stavu pacienta. Tento lékař musí být nezávislý ve vztahu k pacientovi i ošetřujícímu lékaři a musí splňovat další podmínky stanovené prováděcím předpisem. Konzultovaný lékař přezkoumá lékařské záznamy a vyšetří pacienta. Konzultovaný lékař vypracuje o svých zjištěních zprávu, se kterou musí ošetřující lékař seznámit pacienta. (2) Pokud některý z konzultovaných lékařů vyjádří pochybnost o odůvodněnosti žádosti o nápomoc k důstojné smrti, je ošetřující lékař povinen konzultovat postupem dle odst.1 dalšího nezávislého lékaře. Pokud tento lékař rovněž vyjádří pochybnost o odůvodněnosti žádosti o nápomoc k důstojné smrti, je třeba celý postup dle tohoto paragrafu opakovat, a to nejdříve po uplynutí čtyř týdnů od vyjádření dalšího nezávisléhol lékaře dle tohoto odstavce. (3) Při splnění podmínek tohoto paragrafu ošetřující lékař postupuje dále podle § 9. §9 Lékařské postupy pro nápomoc k důstojné smrti stanoví Ministerstvo zdravotnictví vyhláškou. § 10 Lékař, který byl nápomocen k důstojné smrti, musí vyplnit formulář sestavený Ministerstvem zdravotnictví a doručit jej Ministerstvu zdravotnictví do pěti pracovních dnů od nápomoci k důstojné smrti. Ve formuláři musí být uvedeno pohlaví, místo a datum narození pacienta; datum, místo a hodina úmrtí; základní diagnóza, povaha utrpení, které bylo trvalé; důvody, které vedly k přesvědčení, že vzhledem ke všem okolnostem neexistovalo žádné jiné rozumné řešení situace pacienta a že žádost pacienta byla zcela dobrovolná; datum sepsání žádosti o nápomoc k důstojné smrti; data a výsledky konzultací s jinými lékaři, případně se členy ošetřujícího lékařského týmu. § 11 Ministerstvo zdravotnictví formulář uvedený v § 10 nejpozději do 3 pracovních dnů postoupí komisi zřízené při Veřejném ochránci práv a složené z lékařů, právníků a expertů na oblast důstojné smrti, která na základě údajů ve formuláři přezkoumá, zda byly v daném případě splněny podmínky tohoto zákona. V případě pochybností si komise může vyžádat od ošetřujícího lékaře údaje ze zdravotní dokumentace pacienta vztahující se k nápomoci k důstojné smrti, zejména zprávy z veškerých konzultací, které byly učiněny v rámci postupu stanoveného tímto zákonem. Ošetřující lékař má povinnost vyžádanou dokumentaci komisi poskytnout. § 12
81
Komise vydává ke každému případu do dvou měsíců od doručení formuláře rozhodnutí o tom, zda byly splněny podmínky tohoto zákona. Na rozhodování komise se přiměřeně použijí ustanovení správního řádu. § 13 Pokud komise dospěje v rozhodnutí k názoru, že při nápomoci k důstojné smrti nebyly splněny podmínky stanovené tímto zákonem, postoupí případ místně příslušnému státnímu zastupitelství. § 14 Komise je usnášeníschopná, pokud jsou přítomny nejméně dvě třetiny jejích členů. § 15 Členové komise jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvědí v souvislosti s činností v komisi. Tím není dotčena povinnost uvedená v § 13. Rovněž ustanovení zvláštních zákonů o zproštění mlčenlivosti touto zásadou nejsou dotčena. Členové komise rovněž důsledně dbají ochrany osobních údajů. § 16 Ministerstvo zdravotnictví stanoví prováděcím předpisem bližší podmínky, které musí splňovat lékař konzultovaný v souvislosti se žádostí o důstojnou smrt a sestaví formulář uvedený v § 10 tohoto zákona.
82
Příloha č. 4 názory na eutanazii z MF DNES a ČT
Jak vyplývá z exkluzivního průzkumu agentury SC&C pro MF DNES 64 procent dotázaných lidí je pro eutanazii. Proti je 28 procent, ostatní dotazovaní lidé nevědí. Podrobnější analýza výsledků průzkumu mezi 2013 respondenty ukazuje, ţe legalizaci nejvíce odmítají starší lidé, obyvatelé Jihomoravského, Zlínského i Olomouckého kraje a také příznivci KDU-ČSL. Naopak nejvíce ji ţádají mladí, dále lidé s vyššími příjmy, z Prahy plus příznivci ODS a částečně také KSČM. Toto je výzkum z roku 2007. Česká televize provedla průzkum 1.3.2012 v pořadu studio 6 na svých stránkách a téţ na facebooku kde se lidé vyjadřovaly k danému tématu. Průzkum dopadl tak ţe většina lidí odpověděla ano.
Byli byste pro legalizaci eutanazie?
71 % 29 %
153 hl.
Ano
61 hl .Ne
83
Příloha č. 5
The Belgian Act on Euthanasia of May, 28th 2002
Albert II, King of the Belgians, To all those present now and in the future, greetings.
*
– the patient is in a medically futile condition of constant and unbearable physical or mental suffering that can not be alleviated, resulting from a serious and incurable disorder caused by illness or accident;
The Chambers have approved and We sanction
what follows:
and when he/she has respected the conditions and procedures as provided in this Act.
Section 1 This law governs a matter provided in article 78 of
§2. Without prejudice to any additional condi-
the Constitution
tions imposed by the physician on his/her own action, before carrying out euthanasia he/she
Chapter I: General provisions
must in each case: 1) inform the patient about his/her health con-
Section 2
dition and life expectancy, discuss with the patient his/her request for euthanasia and the possible therapeutic and palliative courses of action and their consequences. Together with the patient, the physician must come to the belief that there is no reasonable alternative to the patient’s situation and that the patient’s request is completely voluntary;
For the purposes of this Act, euthanasia is defined as intentionally terminating life by someone other
than the person concerned, at the latter’s request. Chapter II: Conditions and procedure Section 3 §1.
The physician who performs euthanasia com-
mits no criminal offence when he/she ensures
that: – the patient has attained the age of majority or is an emancipated minor, and is legally competent and conscious at the moment of making the request; – the request is voluntary, well-considered and repeated, and is not the result of any external pressure;
2) be certain of the patient’s constant physical
or mental suffering and of the durable nature of his/her request. To this end, the physician has several conversations with the patient spread out over a reasonable period of time, taking into account the progress of the patient’s condition; 3) consult another physician about the serious
and incurable character of the disorder and inform him/her about the reasons for this consultation. The physician consulted
* This unofficial translation was provided by Dale Kidd under the supervision of Prof. Herman Nys, Centre for Biomedical Ethics and Law, Catholic University of Leuven (Belgium).
84
reviews the medical record, examines the patient and must be certain of the patient’s constant and unbearable physical or mental suffering that cannot be alleviated. The physician consulted reports on his/her find-
2) allow at least one month between the patient’s written request and the act of
euthanasia. §4. The patient’s request must be in writing. The
ings.
document is drawn up, dated and signed by the patient himself/herself. If the patient is not capable of doing this, the document is drawn up by a person designated by the patient. This person must have attained the age of majority and must not have any material interest in the
The physician consulted must be independent of the patient as well as of the attending physician and must be competent to give an opinion about the disorder in question. The attending physician informs the patient about the results of this con-
death of the patient.
sultation;
This person indicates that the patient is incapable of formulating his/her request in writing and the reasons why. In such a case the request is drafted in the presence of the physician whose name is mentioned on the document. This document must be annexed to the
4) if there is a nursing team that has regular contact with the patient, discuss the request of the patient with the nursing team or its members, 5) if the patient so desires, discuss his/her
request with relatives appointed by the patient;
medical record. The patient may revoke his/her request at any time, in which case the document is removed from the medical record and returned to the
6) be certain that the patient has had the
opportunity to discuss his/her request with the persons that he/she wanted to meet. §3. If the physician believes the patient is clearly not expected to die in the near future, he/she
patient. §5. All the requests formulated by the patient, as well as any actions by the attending physician and their results, including the report(s) of the consulted physician(s), are regularly noted in
must also: 1) consult a second physician, who is a psy-
chiatrist or a specialist in the disorder in question, and inform him/her of the reasons for such a consultation. The physician consulted reviews the medical record, examines the patient and must be certain of the constant and unbearable physical or mental suffering that cannot
the patient’s medical record. Chapter III: The advance directive
Section 4 §1. In cases where one is no longer able to
be alleviated, and of the voluntary, wellconsidered and repeated character of the
express one’s will, every legally competent person of age, or emancipated minor, can draw up an advance directive instructing a physician to perform euthanasia if the physi-
euthanasia request. The physician con-
sulted reports on his/her findings. The
cian ensures that:
physician consulted must be independent of the patient as well as of the physician initially consulted. The physician informs
– the patient suffers from a serious and incurable disorder, caused by illness or
the patient about the results of this consultation;
accident;
85
– the patient is no longer conscious; – this condition is irreversible given the current state of medical science. In the advance directive, one or more person(s) taken in confidence can be designated in order of preference, who inform(s) the attending physician about the patient’s will. Each person taken in confidence replaces his or her predecessor as mentioned in the advance directive, in the case of refusal, hindrance, incompetence or death. The patient’s attending physician, the physician consulted and the members of the nursing team may
not act as persons taken in confidence. The advance directive may be drafted at any moment. It must be composed in writing in the presence of two witnesses, at least one of whom has no material interest in the death of the patient and it must be dated and signed by the drafter, the witnesses and by the person(s) taken in confidence, if applicable. If a person who wishes to draft an advance
directive is permanently physically incapable of writing and signing an advance directive, he/she may designate a person who is of age, and who has no material interest in the death of the person in question, to draft the request in writing, in the presence of two witnesses who have attained the age of majority and at least one of whom has no material interest in the patient’s death. The advance directive indicates that the person in question is incapable of signing and why. The advance directive must be dated and signed by the drafter, by the witnesses and by the person(s) taken in confidence, if applicable.
The King determines the manner in which the advance directive is drafted, registered and confirmed or revoked, and the manner in which it is communicated to the physicians involved via the offices of the National Register. §2. The physician who performs euthanasia, in consequence of an advance directive as referred to in §1, commits no criminal offence
when he ensures that: – the patient suffers from a serious and
incurable disorder, caused by illness or accident; – the patient is unconscious; – and this condition is irreversible given the
current state of medical science; and when he/she has respected the conditions and procedures as provided in this Act. Without prejudice to any additional conditions
imposed by the physician on his/her own action, before carrying out euthanasia he/she must: 1) consult another physician about the irre-
versibility of the patient’s medical condition and inform him/her about the reasons for this consultation. The physician consulted consults the medical record and examines the patient. He/she reports on his/her findings. When the advance directive names a person taken in confidence, the latter will be informed about the results of this consultation by the attending physician. The physician consulted must be independent of the patient as well as of the attending physician and must be competent to give an opinion about the disorder in question;
A medical certificate must be annexed to the
advance directive proving that the person in question is permanently physically incapable of drafting and signing the advance directive.
2) if there is a nursing team that has regular
contact with the patient, discuss the content of the advance directive with that team or its members;
An advance directive is only valid if it is draft-
ed or confirmed no more than five years prior to the person’s loss of the ability to express his/her wishes.
3) if a person taken in confidence is designat-
ed in the advance directive, discuss the request with that person;
The advance directive may be amended or
revoked at any time.
86
4) if a person taken in confidence is designated in the advance directive, discuss the content of the advance directive with the relatives of the patient designated by the person taken in confidence. The advance directive, as well as all actions by the attending physician and their results, including the report of the consulted physician, are regularly noted in the patient’s medical record. Chapter IV: Notification Section 5 Any physician who has performed euthanasia is required to fill in a registration form, drawn up by the Federal Control and Evaluation Commission established by section 6 of this Act, and to deliver this document to the Commission within four working days. Chapter V: The Federal Control and Evaluation Commission
of the federal government or one of the regional or community governments. While respecting language parity — where each linguistic group has at least three candidates of each sex — and ensuring pluralistic representation, the members of the commission are appointed by royal decree enacted after deliberation in the Council of Ministers for a four-year term, which may be extended, from a double list of candidates put forward by the Senate. A member’s mandate is terminated de jure if the member loses the capacity on the basis of which he/she is appointed. The candidates not appointed as sitting members are appointed as substitutes, in the order determined by a list. The commission is chaired by a Dutchspeaking and a French-speaking member. These chairpersons are elected by the commission members of the respective linguistic group. The commission’s decisions are only valid if
there is a quorum present of two thirds of the members. §3. The commission establishes its own internal regulations.
Section 6 §1 For the implementation of this Act, a Federal Control and Evaluation Commission is established, hereafter referred to as ―the commis-
sion‖. §2. The commission is composed of sixteen members, appointed on the basis of their knowledge and experience in the issues belonging to the commission’s jurisdiction. Eight members are doctors of medicine, of whom at least four are professors at a university in Belgium. Four members are professors of law at a university in Belgium, or practising lawyers. Four members are drawn from groups that deal with the problem of incurably ill patients. Membership in the commission cannot be combined with a post in one of the legislative bodies or with a post as a member
Section 7 The commission drafts a registration form that must be filled in by the physician whenever he/she performs euthanasia. This document consists of two parts. The first part must be placed under seal by the physician. It includes the following information: 1) the patient’s full name and address; 2) the full name, address and health insurance institute registration number of the attending
physician; 3) the full name, address and health insurance institute registration number of the physi-
cian(s) consulted about the euthanasia request; 4) the full name, address and capacity of all persons consulted by the attending physician, and
the date of these consultations;
87
5) if there exists an advance directive in which one or more persons taken in confidence are designated, the full name of such person(s). The document’s first part is confidential, and is
supplied to the commission by the physician. It can only be consulted following a decision by the commission. Under no circumstances the commission may use this document for its evaluation. The second part is also confidential. It includes
the following information: 1) the patient’s sex, date of birth and place of birth; 2) the date, time and place of death; 3) the nature of the serious and incurable condition, caused by accident or illness, from which
the patient suffered; 4) the nature of the constant and unbearable suffering; 5) the reasons why this suffering could not be alleviated; 6) the elements underlying the assurance that the request is voluntary, well-considered and repeated, and not the result of any external
pressure; 7) whether one can expect that the patient would die within the foreseeable future; 8) whether an advance directive has been drafted; 9) the procedure followed by the physician; 10) the capacity of the physician(s) consulted, the
Act. In cases of doubt, the commission may decide by simple majority to revoke anonymity and examine the first part of the registration form. The commission may request the attending physician to provide any information from the medical record having to do with the euthanasia. The commission hands down a verdict within
two months. If, in a decision taken with a two-thirds major-
ity, the commission is of the opinion that the conditions laid down in this Act have not been fulfilled, then it turns the case over to the public prosecutor of the jurisdiction in which the patient died. If, after anonymity has been revoked, facts or
circumstances come to light which would compromise the independence or impartiality of one of the commission members, this member will have an opportunity to explain or to be challenged during the discussion of this matter in the commission. Section 9 For the benefit of the legislative chambers, the commission will draft the following reports, the first time within two years of this Act’s coming into force and every two years thereafter: a) a statistical report processing the information from the second part of the completed registration forms submitted by physicians
pursuant to section 8;
recommendations and the information from
these consultations; 11) the capacity of the persons consulted by the
b) a report in which the implementation of the
physician, and the date of these consultations;
c) if required, recommendations that could lead to new legislation or other measures
law is indicated and evaluated;
12) the manner in which euthanasia was performed and the pharmaceuticals used. Section 8 The commission studies the completed registration form submitted to it by the attending physician. On the basis of the second part of the registration form, the commission determines whether the euthanasia was performed in accordance with the conditions and the procedure stipulated in this
concerning the execution of this Act. For the purpose of carrying out this task, the commission may seek additional information from the various public services and institutions. The information thus gathered is confidential. None of these documents may reveal the identities of any persons named in the dossiers submitted to the commission for the purposes of the review as determined in section 8.
88
The commission can decide to supply statistical and purely technical data, purged of any personal information, to university research teams that submit a reasoned request for such data. The commission can grant hearings to experts.
Section 10 The King places an administration at the commission’s disposal in order to carry out its legal functions. The composition and language framework of the administrative personnel are established by royal decree, following consultation in the Council of Ministers, on the recommendation of the Minister of Health and the Minister of Justice.
Chapter VI: Special Provisions Section 14 The request and the advance directive referred to in sections 3 and 4 of this Act are not compulsory in nature. No physician may be compelled to perform
euthanasia. No other person may be compelled to assist in
performing euthanasia. Should the physician consulted refuse to per-
form euthanasia, then he/she must inform the patient and the persons taken in confidence, if any, of this fact in a timely manner, and explain his/her reasons for such refusal. If the refusal is based on medical reasons, then these reasons are noted in the patient’s medical record.
Section 11 The commission’s operating costs and personnel costs, including remuneration for its members, are divided equally between the budget of the Minister of Health and the budget of the Minister of Justice. Section 12 Any person who is involved, in whatever capacity, in implementing this Act is required to maintain confidentiality regarding the information provided to him/her in the exercise of his/her function. He/she is subject to section 458 of the Penal Code. Section 13 Within six months of submitting the first report and the commission’s recommendations referred to in section 9, if any, a debate is to be held in the Chambers of Parliament. The six-month period is suspended during the time that Parliament is dissolved and/or during the time there is no government having the confidence of Parliament.
At the request of the patient or the person
taken in confidence, the physician who refuses to perform euthanasia must communicate the patient’s medical record to the physician designated by the patient or person taken in confidence. Section 15 Any person who dies as a result of euthanasia performed in accordance with the conditions established by this Act is deemed to have died of natural causes for the purposes of contracts he/she had entered into, in particular insurance contracts. The provisions of section 909 of the Civil Code
apply to the members of the nursing team referred to in section 3 of this Act. Section 16 This Act comes into force no later than three months following publication in the Official Belgian Gazette. Promulgate the present Act, order that it be sealed with the seal of the State and published in the Official Belgian Gazette.
89
Issued at Brussels, 28th May 2002. Albert
M. Verwilghen sealed with the seal of the State: the Minister of Justice, M. Verwilghen
for the King: the Minister of Justice,
90
