Právní režim vodních ploch

Masarykova univerzita v Brně Právnická fakulta Katedra životního prostředí a pozemkového práva

Bakalářská práce

Právní režim vodních ploch Ivo Hofmann 2006/2007

Čestné prohlášení: „Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Právní režim vodních ploch zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny.“

................................. Ivo Hofmann

Obsah

Strana

1. Úvod 2. Základní pojmy 3. Vývoj právní úpravy na území dnešní České republiky 3.1. Rané období vodního práva 3.2. Právní úprava v době Rakouska-Uherska 3.3. Vodní právo po únoru 1948 3.4. Vodní právo na počátku 21. století 4. Objekt právních vztahů 5. Kategorizace vod 6. Majetkoprávní vztahy

4 5 6 6 6 8 9 11 12 14

6.1. Práva k vodám

14

6.2. Pozemky tvořící koryta vodních toků

15

6.3. Povinnosti vlastníků pozemků tvořících koryta vodních toků

16

6.4. Povinnosti vlastníků pozemků s vodními toky sousedících 6.5. Povinnosti vlastníků staveb a zařízení v korytech vodních toků 6.6. Povinnosti vlastníků pozemků v záplavovém území

17 18 18

6.7. Povinnosti vlastníků pozemků při haváriích

19

7. Nakládání s vodami

20

8. Vodní díla

22

8.1. Ochrana vodních děl

23

8.2. Povinnosti vlastníků vodních děl

24

8.3. Vstup na pozemky

25

9. Vodoprávní evidence

26

9.1. Evidence rozhodnutí vodoprávních úřadů

26

9.2. Údaje zapisované do katastru nemovitostí

26

10. Povodně

27

10.1. Povodňová opatření

27

10.2. Vlastníci vodních děl

28

10.3. Vlastníci pozemků a staveb v záplavovém území

29

11. Plošná ochrana vodních zdrojů

30

11.1. Povinnosti vlastníků pozemků v rámci územní ochrany

30

11.2. Chráněné oblasti přirozené akumulace vod

30

2

11.3. Ochranná pásma vodních zdrojů

31

11.4. Zranitelné oblasti

31

12. Závěr

33

13. Resume

34

14. Použitá literatura a prameny

35

3

1. Úvod Závislost na vodě provází lidstvo od nepaměti nejen v podobě potřeby pitné vody jako životadárné tekutiny, nýbrž i jako nezbytné součásti mnoha lidských oborů a činností. Zpočátku člověk potřeboval vodu jenom k pití. Postupem času jsme se však na vodu začali spoléhat více, takže vodou zavlažujeme úrodu, splachujeme odpad, umýváme s ní svá těla i majetek a nejnověji její energie pohání stroje. Mnohé společnosti vynakládají na zajištění dostatku vody obrovské úsilí. Například na Středním východě má voda i dnes mnohdy větší cenu než ropa. Neúspěch při zajišťování vody se může projevit i v podobě ekonomického úpadku. Na vodě závisí zdraví, blahobyt i bezpečnost. Nedostatek sladké vody se již v současné době řadí po klimatických změnách na druhé místo mezi největšími riziky dalšího vývoje. S ohledem na v budoucnu hrozící světovou vodní krizi se tato závislost bude nadále prohlubovat a stane se zřejmě i příčinou mezinárodních konfliktů. Voda se jako cenná a základní surovina značnou měrou projevila v rozvoji dávných vyspělých civilizací. Dokladem tomu jsou například civilizace starověkého Egypta či Mezopotámie, které vznikly v povodí velkých toků Nilu, Eufratu a Tigridu a na jejichž vodách záviselo zejména zemědělství – největší zdroj obživy. O velkém významu vody svědčí dochované zákony tehdejší doby, které již zahrnovaly právní regulaci vodohospodářských poměrů. Jednalo se o řadu povinností a omezení pro vlastníky pozemků vztahující se zejména k budování a údržbě hrází nebo kanálů. V té době už dokonce vznikala společenstva podobná vodním družstvům. S postupem doby vzniká stále větší potřeba vodní poměry upravovat různými zákony a právě těmto zákonům je věnována moje práce.

4

2. Základní pojmy Vodní útvar je vymezené významné soustředění povrchových nebo podzemních vod v určitém prostředí charakterizované společnou formou jejich výskytu nebo společnými vlastnostmi vod a znaky hydrologického režimu. Vodní útvary se rozlišují na útvary povrchových vod a útvary podzemních vod. Vodním útvarem může být vodní tok nebo jeho úsek, voda ve vodní nádrži nebo jen v její vymezitelné části, podzemní vody v určité zvodni nebo jen v její vymezitelné části v určité lokalitě. Útvar povrchové vody je vymezené soustředění povrchové vody v určitém prostředí, například v jezeru, ve vodní nádrži, v korytě vodního toku. Silně ovlivněný vodní útvar je útvar povrchové vody, který má v důsledku lidské činnosti podstatně změněný charakter. Umělý vodní útvar je vodní útvar povrchové vody vytvořený lidskou činností. Útvar podzemní vody je vymezené soustředění podzemní vody v příslušném kolektoru nebo kolektorech; kolektorem se rozumí horninová vrstva nebo souvrství hornin s dostatečnou propustí, umožňující významnou spojitou akumulaci podzemní vody nebo její proudění či odběr. Vodní zdroje, jsou představovány povrchovými nebo podzemními vodami, které jsou využívány nebo které mohou být využívány pro uspokojení potřeb člověka, zejména pro jeho životní potřeby nebo jeho hospodářské aktivity. Nakládáním s povrchovými nebo podzemními vodami se rozumí jejich vzdouvání pomocí vodních děl, využívání jejich energetického potenciálu, jejich využívání k chovu ryb nebo vodní drůbeže, k plavbě nebo k plavení dřeva, jejich odběr, vypouštění odpadních vod do nich a další způsoby, jimiž lze využívat jejich vlastnosti nebo ovlivňovat jejich množství, průtok, výskyt nebo jakost. Nakládat s povrchovými nebo podzemními vodami lze buď na základě práv vyplývajících ze zákona nebo na základě povolení vodoprávního úřadu. Povodí je území, ze kterého veškerý povrchový odtok odtéká sítí vodních toků k určitému místu vodního toku (obvykle soutok s jiným vodním tokem nebo vyústění vodního toku do jiného vodního útvaru). Povodí je ohraničeno rozvodnicí, kterou je myšlená hranice geomorfologického rozhraní mezi sousedními povodími. Plocha povodí zahrnuje také plochy povrchových vodních útvarů v povodí.

5

3. Vývoj právní úpravy na území dnešní České republiky 3.1. Rané období vodního práva Ve středověku rozhodoval o vlastnictví vod panovník. Toto bylo později změněno Vladislavským zřízením zemským (r. 1500), které stanovilo, že splavné řeky jsou předmětem obecného užívání a Obnovené zřízení zemské (r. 1627) pak rozšířilo užívání na všechny řeky. Na základě Dvorského dekretu se od r. 1776 staly splavné toky majetkem státu. V té době plnily funkci „vodohospodářských předpisů“ mlýnské řády vydávané v jednotlivých zemích. Roku 1811 vešel v platnost Všeobecný občanský zákoník, v němž byly zakotveny i některé zásady vodního práva. Podle něj byly veletoky a řeky považovány za veřejný statek (§ 287). Věnoval se rovněž vodním stavbám (§§ 340 – 343) a ochraně břehů (§ 413). Zvláštní užívání vod bylo upraveno ve Všeobecném mlýnském řádu z roku 1814. Pro vodní stavby byla vydána řada dvorských dekretů, dále byly vydány řády plavební, o říční policii apod. Roztříštěnost právní úpravy si vynutila reformu. V roce 1862 vznikla osnova, která se po připomínkách rozdělila do dvou částí: 1. na soukromoprávní a trestní, která byla upravena vodním zákonem z r. 1869, 2. část byla jednotnou osnovou zemského zákona pro všechny země.

3.2. Právní úprava v době Rakouska-Uherska Prvním významným právním předpisem upravujícím vodohospodářské poměry na území tehdejšího Rakouska-Uherska byl vodní zákon č. 93/1869 ř. z., na jehož základě byly přijaty i podrobnější vodní zákony zemské, zvlášť pro Čechy (český zemský vodní zákon č. 71/1870), pro Moravu a Slezsko. Vodní zákon č. 71/1870 čes. z. z. vymezuje pojmy bezprostředně související s vodním hospodářstvím včetně majetkoprávních vztahů, a to především: • Veřejný statek Veřejným nebo také obecným statkem se nazývají věci v obecném užívání (usus publicus). Je to statek státní a obecní. Tím jsou dle § 2 řeky a veleřeky (veletoky) od místa, kde počínají být využívané k plavbě lodí a vorů, a to bez rozdílu, jestli je tato možnost využívána. Veřejným statkem jsou dle § 3 také části veleřek a řek, po kterých nejezdí lodi a vory, ale i potoky, jezera a jiné vody tekoucí nebo stojaté jsou statkem veřejným, pokud dle zákona nebo z nějakého zvláštního titulu soukromého někomu nenáležejí. Jeho užívání je uvedeno v § 15, podle nějž je každému umožněno se ve veřejné vodě koupat, prát, mýt, čerpat ji, ale i dobývat rostliny, bahno, písek, štěrk, kamení a led na místech, na kterých toto není zapovězeno, ale pokud tím průtoku vody, ani břehům nehrozí nebezpečí a nebudou porušena práva někoho jiného, nikomu nebude způsobena škoda. Pokud by chtěl někdo vodu užívat jinak, než je v § 15 stanoveno, je nutné požádat o povolení příslušný orgán veřejné moci (§ 17). •

Soukromé vlastnictví Dle § 4 náleží držiteli pozemku: • podzemní voda, která je v jeho pozemku uzavřená a z pozemku vyvěrá, kromě vody minerální a cementní, • voda srážková (voda dešťová, z tajícího ledu, sněhu, krup),

6

• •

voda ve studních, rybnících, cisternách a jiných nádržích, které se nacházejí na jeho pozemku, nebo v kanálech a trubkách, které držitel nechal postavit pro své soukromé účely, voda, která z výše jmenovaných vod odteče, v případě že nevtekla do některé cizí vody soukromé nebo do vody veřejné a neodtekla z jeho pozemku.

Ve smyslu rakouského práva bylo vlastnické právo k soukromým řekám chápáno jako vlastnictví k řečišti a vlastnictví práv k užitku. Jiné soukromé tekoucí vody včetně potoků byly považovány za příslušenství pozemků, po kterých, nebo mezi nimiž tekly (§ 5), avšak majitelé měli možnost soukromé tekoucí vody, po nichž bylo možno se plavit na lodích či vorech, prohlásit za veřejný statek (§ 6). V případě, že soukromá tekoucí voda nebyla vlastníkem využívána, mohl správní úřad postoupit vlastnictví vody za náhradu někomu jinému (§ 28). Příslušný správní orgán měl také oprávnění vlastnické právo odejmout. Soukromé vlastnictví k vodám mohlo být prokázáno např. zápisem do knih, soudním rozsudkem či vydržením. Užívání soukromých vod je uvedeno v § 10 a vyplývá z něj, že vlastník vody má možnost nakládat s ní ke svým potřebám a potřebám jiných dle své vůle. Toto ale může být omezeno právem někoho jiného, kdo má také právo k vodě. Voda by měla být vlastníkem užívána tak, aby někomu jinému nebyla způsobena škoda. § 16 přiznává každému k užívání soukromých řek a potoků podobná práva, jaká jsou zákonem garantována u veřejných vod pod podmínkou, že je tak činěno na místech, na kterých je povolen přístup k vodě. •

Vlastnictví vody spodní Vodou spodní nazýváme vodu tekoucí pod povrchem s výjimkou vody, která teče po povrchu a pod povrch zmizí jen na chvíli. Na právní povahu těchto vod však byly rozdílné názory: • vodním zákonem jsou upraveny všechny vody a vody spodní musí být buď soukromé nebo veřejné. Ze zákona tedy vyplývá, že voda spodní je vodou veřejnou. • spodní voda je vodou soukromou, jelikož je součástí pozemku. • spodní voda nepodléhá vodnímu zákonu a je res omnium communis, neboť nemůže být předmětem úplného opanování stejně jako vzduch nebo moře (Randa), nebo res nullius, která se stává vlastnictvím až okupací (Pantůček). Nakonec se rakouský správní soud rozhodl považovat spodní vodu jako res nullius. Toto stanovisko zastával i náš správní soud. „Spodní voda, jež vnikla do povrchu zemského, vsála se do země a zde buďsi propustnými horninami nebo rozsedlinami protéká, nebo se nahromaďuje v podpovrchových nádržích jest res nullius.“ 1

Pro zajímavost lze uvést i pár příkladů z tehdejší judikatury NS: Veřejný statek • Štěrkoviště ve veřejné řece jest veřejným statkem. (Gl. U. 6054) • Podle rakouského práva jest vodní koryto integrující částí vody a jest je proto u veřejných vod považovati také za veřejný statek ve smyslu § 287 ob. z. obč. a za vlastnictví státu. (Gl. U. 7695) 1

Rouček, F., Sedláček, J. Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a Podkarpatské Rusi., díl II., str. 197

7

Soukromá práva na veřejném statku • Pokud se tím neporušují meze obecného užívání, může býti na veřejném statku nabýváno soukromých práv. (Gl. U. 15.177) Uvedená úprava platila v podstatě až do r. 1942. „V období Československé republiky byla sice připravována v letech 1921-1937 osnova nového zákona o vodách známá jako „referentský návrh zákona o vodním právu“, která však nebyla uzákoněna.“ 2 Vládním nařízením č. 305/1942 Sb. ze dne 7.8.1942, jež nabylo účinnosti 29.8.1942, pak došlo k rozšíření platnosti českého zemského vodního zákona z r. 1870 na celé území Čech, Moravy a bývalého Slezska.

3.3. Vodní právo po únoru 1948 K další změně došlo až roku 1955, kdy byl přijat nový zákon č. 11/1955 Sb., o vodním hospodářství. Jeho zavedením byl jednak konečně vyřešen problém do té doby rozdílné právní úpravy na Slovensku, ale došlo rovněž i k přizpůsobení vodohospodářského odvětví stavu odpovídajícímu novým společenskoekonomickým poměrům rozvíjejícím se po únoru 1948. „Projevila se v něm existence centrálního plánování včetně plánovitého usměrňování hospodaření s vodními zdroji, nadřazenost veřejných zájmů zájmům jednotlivců a důraz na administrativní nástroje ochrany vod.“ 3 Přijetím zákona o vodním hospodářství z roku 1955 byla současně ukončena platnost zákona č. 93/1869 ř.z., k němuž se váže rozsáhlá judikatura Nejvyššího správního soudu včetně všech zemských vodních zákoníků. Státní správa vodního hospodářství byla zabezpečována Ministerstvem lesního a vodního hospodářství a národními výbory, přičemž všechny ústřední úřady státu měly povinnost s těmito vodohospodářskými orgány spolupracovat a napomáhat jim. Vlastnická a užívací práva k nemovitostem, vodním dílům a vodním tokům byla převáděna, přičemž pro správu těchto převedených nemovitostí byla stanovena organizační struktura. Veškeré vody měly sloužit k zabezpečení hospodářských a společenských potřeb. V souvislosti s přechody vlastnických a užívacích práv bylo možné prakticky neomezené vyvlastnění nemovitostí a práv nabytých dosud platnými zákony. V případě, že by nedošlo k dohodě o výkupu nebo užívání stavby, náleželo státu právo na vyvlastění nemovitostí a práv v zájmu činností upravených zákonem. Na základě zákona došlo rovněž ke zrušení dosavadních vodních družstev a převodu jejich majetku na stát. Pro vypořádání závazků ze zrušených vodních družstev byla přijata další nařízení. Zákon č.11/1955 Sb., který byl sice pro řadu nedostatků novelizován už v roce 1959, platil až do roku 1973, kdy byl nahrazen novým vodním zákonem č. 138/1973. Sb., o vodách. Ten se v praxi velmi osvědčil a byl v platnosti po dobu téměř 30 let. Nově došlo k vymezení pojmu vodního toku a současně byl stanoven způsob jeho označování a evidence v evidenci nemovitostí. Vodní toky se označovaly buď s parcelním číslem a zápisem do evidence nemovitostí nebo bez čísla, když šíře koryta nedosáhla 2 m. Rovněž byl nově vymezen pojem vodních děl a zřízení ochranných pásem. Ochrana před povodní se řešila zejména prevencí a povinností každého plnit příkazy povodňových orgánů a přispívat za povodně věcnou pomocí.

2

Tureček, K. a kol. Zákon o vodách č. 254/2001 Sb., s komentářem. Praha: SONDY, s.r.o., 2002, s. 5

3

Dudová, Jančářová, Pekárek, Průchová. Právo životního prostředí (2. díl): MU 2006.

8

Tento zákon jako vůbec první vodohospodářský předpis zakotvil institut správy vodních toků a stanovil, že vodní toky spravují státní vodohospodářské organizace, řízené ústředním vodohospodářským orgánem republiky. Podle právní úpravy platné až do r. 2001 nemohly být vody povrchové a podzemní předmětem majetkových práv, protože byly považovány za res nullius a vlastnictví k těmto vodám bylo možné nabýt okupací. Podzemní a povrchové vody nebyly součástí pozemků, na nichž se nalézaly, proto vlastnictví těchto pozemků neopravňovalo s těmito vodami nakládat. Podzemní vody, vodní toky a přírodní léčivé zdroje byly ve státním vlastnictví. Oprávnění vodohospodářského orgánu vyvlastňovat nemovitosti bylo zachováno, ale jen za předem stanovených taxativních podmínek. Jako příklad majetkoprávních vztahů dle tehdejší judikatury lze uvést například: • Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.5.1998, sp. zn. 2 Cdon 1 192/97 Rybník jako vodní dílo ve smyslu veřejného (vodního) práva není z hlediska práva soukromého samostatnou věcí, se kterou by mohlo být nakládáno odděleně od pozemků tvořících jeho dno a břehy. •

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12.4.1996, čj. 6 A 78/94-27 I. Vodní tok ve smyslu § 31 vodního zákona (zák. č. 138/1973 Sb. ve znění pozdějších změn a doplňků) tvoří jednak vlastní vodní tok, který není věcí z pohledu občanskoprávního, jednak jeho přirozené nebo umělé koryto, které je nemovitostí; to neplatí pro rybníky, které neleží na toku (nebeské rybníky). III. Je-li pozemek se samostatným parcelním číslem, který tvoří koryto vodního toku začleněného do rybářského revíru podle § 7 zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství, vydán oprávněné osobě v restituci, např. podle zákona č. 229/1991 Sb. nebo je-li vlastnické právo k němu převedeno v procesu privatizace na jinou právnickou nebo fyzickou osobu, nemění to nic na existenci rybářského práva státu podle § 6 odst. 1 zákona o rybářství, ani na oprávněních, plynoucích z dříve přenechaného výkonu rybářského práva podle § 8 zákona o rybářství.

Po zásadní změně společenských poměrů po listopadu 1989 však dosavadní právní úprava přestala novému stavu v některých směrech vyhovovat, proto byla koncem roku 2001 nahrazena novým vodním zákonem č. 254/2001 Sb. (s účinností od 1. ledna 2002), jenž byl nutností pro vytvoření moderního demokratického prostředí k zajištění vlastnických vztahů, naplnění veřejného zájmu a prvků nezbytných k zabezpečení vodních zdrojů pro budoucí generace.

3.4. Vodní právo na počátku 21. století Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) se stal pátou komplexní úpravou na úseku péče o vodní zdroje, jejich ochrany a využívání. Příprava zákona probíhala od roku 1994 a práci na zákonu nejvíce urychlila příprava České republiky na přijetí do Evropské unie. Velmi podstatnou událostí bylo ustanovení úseku vodního hospodářství na Ministerstvu zemědělství v roce 2000. Návrh byl schválen vládou České republiky při druhém projednání dne 26. července 2000. Následně byl výsledný text schválen dne 18. května 2001 i Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky a 28. června 2001, po schválení Senátem Parlamentu České republiky, byl text předán prezidentovi České republiky a publikován ve Sbírce zákonů dne 25. července 2001. Nový vodní zákon sice nezměnil celkovou koncepci dosavadní právní úpravy, ale

9

přesto přinesl několik výrazných změn. Voda nacházející se v přírodním prostředí již není předmětem vlastnického práva a předmětem vlastnictví se stává až po odebrání z přírodního zdroje. Vody v přírodním prostředí se tedy považují za věc bez vlastníka. „Jakožto věci neovladatelné nemohou být povrchové ani podzemní vody ani předmětem státního vlastnictví. Stát však rozhoduje o nakládání s nimi prostřednictvím vodoprávních úřadů (ty pak udělují povolení k nakládání s vodou, které není obecné).“ 4 Vodní tok není podle tohoto zákona považován za nemovitost, kterou vlastní stát, ale za přírodní jev v podobě vodního toku ohraničeného korytem na pozemku. Tyto pozemky jsou vlastněny konkrétními osobami, které mají ze zákona povinnost je určitým způsobem udržovat. Z toho vyplývá, že koryto vodního toku není chápáno jako součást vodního toku a na rozdíl od vodního toku má svého vlastníka. Zákon také stanovuje podmínky pro využívání podzemních a povrchových vod, upravuje problematiku ochrany před povodněmi, právnickým a fyzickým osobám ukládá určité povinnosti v souvislosti s ochranou podzemních a povrchových vod. Zákonem je rovněž upraven systém financování v oblasti vodního hospodářství a působnost orgánů veřejné správy. Zvláštní pozornost poutá systém financování navazující na ekonomické nástroje v současné praxi používané. Systém zavádí některé nové instituty a je založený na principech „uživatel platí“ a „znečišťovatel platí“. Stát má možnost podílet se na úhradě dalších investičních a neinvestičních nákladů spojených s činnostmi ve veřejném zájmu. Byly zavedeny nové poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních a za odběry podzemní vody na všechny účely užití. Tyto poplatky určitým způsobem zvyšují výdaje fyzických i právnických osob, protože se částečně promítají do vodného a stočeného i do cen výrobků. „Zákon dále zakládá několik institutů v souvislosti s implementací požadavků směrnic ES. Jde zejména o: – nový systém plánování v oblasti vod (centralistické pojetí dosavadního plánování je nahrazeno základním plánováním v gesci regionální samosprávy), – zkvalitnění systému zjišťování a hodnocení stavu podzemních a povrchových vod (výrazně posílený a optimalizovaný monitoring), – nový systém vodoprávní evidence a vedení vodních staveb v katastru nemovitostí, – zavedení správy, resp. správce povodí, – zkvalitnění informačních systémů (zejména zapojení geografických informačních systémů a sdílených údajů v distribuovaných databázích), – zavedení citlivých a zranitelných oblastí (nové typy území se specifickým ochranným režimem), – vymezení tzv. „rybných vod“ (vyžadujících ochranu a opatření ke zlepšení stavu).“ 5 Některé části však nový zákon vypustil. „Oproti dosavadními vodnímu zákonu neupravuje nový zákon oblast zásobování pitnou vodou a odkanalizování, ale ponechává tuto problematiku samostatné úpravě v podobě zákona o vodovodech a kanalizacích.“ 6 Zákon také přinesl zpřísnění požadavků na inovaci průmyslových zařízení zaváděním „nejlepší dostupné techniky“ a uplatňováním zásad „správné zemědělské praxe“.

4

Krecht, J. Zákon o vodách (vodní zákon) č. 254/2001 Sb., s důvodovou zprávou a poznámkami. Praha: IFEC, 2002., s . 1 2 . Tureček, K. a kol. Zákon o vodách č. 254/2001 Sb., s komentářem. Praha: SONDY, s.r.o., 2002, s. 8. 6 Dudová, Jančářová, Pekárek, Průchová. Právo životního prostředí (2. díl): MU 2006. 5

10

4. Objekt právních vztahů Za objekt právních vztahů v rámci právního režimu vodních ploch jsou považovány jak pozemky pokryté vodou, tak i pozemky, na nichž se voda sice nevyskytuje, ale nachází se v blízkosti pozemků vodou pokrytých a na jejichž užívání závisí řádná funkce vodního hospodářství. „Anebo naopak, jejichž vlastníci a uživatelé jsou provozováním vodního hospodářství omezováni, případně které je třeba chránit před škodlivými účinky vod.“ 7 Náleží sem také pozemky, jejichž součástí jsou vodohospodářská díla. Právní režim zákona o vodách je zaměřen především na ochranu vodních zdrojů. „Jde vesměs o veřejnoprávní režim chránící veřejné zájmy, jimž často ustupuje výkon oprávnění vyplývajících ze soukromoprávních pozemkových vztahů.“ 8 „Předmětem zákona je úprava právních vztahů fyzických osob a právnických osob k povrchovým a podzemním vodám a s nimi souvisejících pozemků a staveb, a to v zájmu možnosti trvale udržitelného užívání tohoto obnovitelného přírodního zdroje. Zákon upravuje vztahy k povrchovým a podzemním vodám a vylučuje možnost úprav právních vztahů k nim jinak, např. smluvním ujednáním.“ 9

7

Pekárek, M., Průchová, I. Pozemkové právo: MU 2004, s. 330. Pekárek, M., Průchová, I. Pozemkové právo: MU 2004, s. 331. 9 Tureček, K. a kol. Zákon o vodách č. 254/2001 Sb., s komentářem. Praha: SONDY, s.r.o., 2002, s. 11. 8

11

5. Kategorizace vod Podle zákona se člení vody na povrchové, podzemní a zvláštní. Povrchové vody jsou vody přirozeně se vyskytující na zemském povrchu. Oproti dosavadnímu právnímu vymezení zákon dodává, že těmito vodami nepřestávají být ani v případě, kdy přechodně protékají přirozenými zemskými dutinami, tunely nebo v nadzemních vedeních apod. Za nejvýznamnější povrchové vody jsou považovány vodní toky, přičemž jsou mezi ně zahrnovány i vody odtékající po zemském povrchu v podobě dešťových srážek. Podle zákona jsou vodní toky charakterizovány jako „povrchové vody tekoucí vlastním spádem v korytě trvale nebo po převažující část roku, a to včetně vod v nich uměle vzdutých. Jejich součástí jsou i vody ve slepých ramenech a úsecích přechodně tekoucích přirozenými zemskými dutinami pod zemským povrchem nebo zakrytými úseky“. V případě pochybností, zda jde o vodní tok nebo jeho část, rozhoduje o této věci vodoprávní úřad. „Navíc jej zákon zmocnil prohlásit za vodní tok i jiné vody než ty, které odpovídají shora uvedené definici.“ 10 Zákon definuje vodní toky jako určitou část povrchových vod, které tečou přirozeně, tzn. že se pohybují vlastním spádem v korytě. Koryto určuje prostor pro soustředěný tok vody, ale není součástí vodního toku. Vodní tok existuje, pokud je jeho průtok setrvalý, tzn. že korytem teče trvale nebo alespoň převažující část roku. Tato podmínka nemusí být splněna, pokud jde o slepá ramena vodních toků. Pokud vodní tok v některém svém úseku přechodně protéká přirozenými dutinami zemského povrchu nebo je v určité části zakryt, neznamená to, že ztrácí svůj charakter. V případě pochybností, zda se jedná o vodní tok či nikoliv, rozhoduje vodoprávní úřad ve vodoprávním řízení zahájeném z vlastního podnětu. Tento úřad může rozhodnout, že vodním tokem je i povrchová voda nesplňující žádnou z předchozích podmínek. Povrchovými vodami nazýváme vody v kapalném i pevném skupenství, které se přirozeně vyskytují na zemském povrchu. Jsou to tedy zejména vody ve vodních tocích, včetně vod ve vodních tocích uměle vzdutých pomocí jezů, přehrad a vod v rybnících, vody vzniklé z dešťových srážek odtékající po zemském povrchu, vody vyskytující se na zemském povrchu bez odtoku vody (např. jezera) a vody v odstavných ramenech vodních toků. Podzemní vody jsou vody přirozeně se vyskytující pod zemským povrchem v pásmu nasycení v přímém styku s horninami, ve kterém se voda pohybuje účinkem gravitačních sil. Sem se řadí také vody drenážní a vody ve studních, vrtech apod. do doby, než vniknou do zařízení určeného k jejich odběru. V případě pochybnosti, zda jde o povrchovou nebo podzemní vodu, je příslušný v této věci rozhodnout vodoprávní úřad. Zvláštní vody jsou vody, které jsou podle horních předpisů vyhrazenými nerosty, přírodní léčivé zdroje a zdroje přírodních minerálních vod. Patří sem i vody důlní, které mohou mít povahu jak vod povrchových, tak podzemních, a to v závislosti na prostředí, ve kterém se vyskytují. Důlními vodami jsou vody, které se nacházejí v důlních dílech – nadzemních nebo podzemních. Pokud zvláštní zákon nestanoví jinak, vztahuje se vodní zákon na důlní vody vždy, na vody, které jsou podle horních předpisů vyhrazenými nerosty a na zdroje přírodních minerálních vod, se vztahuje jen tehdy, jestliže to výslovně stanoví.

10

Dudová, Jančářová, Pekárek, Průchová. Právo životního prostředí (2. díl): MU 2006.

12

Horní zákon (zák. č. 44/1988 Sb.) ve svém § 40 odst. 1 popisuje důlní vody tak, že jde o vody, které vnikly do hlubinných nebo povrchových důlních prostorů bez ohledu na způsob tohoto proniknutí. Zůstávají jimi do té doby, dokud se nespojí s jinými povrchovými nebo podzemními vodami. Další členění vod souvisí se správou vodních toků: a) Významné vodní toky – jejich seznam vydává Ministerstvo zemědělství ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí b) Drobné vodní toky – jde o všechny ostatní vodní toky neuvedené v seznamu ministerstva. Zvláštní kategorií jsou vody odpadní. Podle zákona jde o vody, které použitím změnily své fyzikální, chemické, nebo biologické vlastnosti a v důsledku toho mohou ohrozit kvalitu povrchových nebo podzemních vod. Sem zákon počítá i průsakové vody z odkališť a skládek odpadu. Za odpadní vody naopak zákon nepovažuje: - vody z drenážních systémů odvodňovaných zemědělských pozemků, - nepoužité minerální vody z přírodního léčivého zdroje nebo zdroje přírodní minerální vody, - vody užité v plavidlech, u nichž došlo pouze ke zvýšení teploty.

13

6. Majetkoprávní vztahy 6.1. Práva k vodám Povrchové ani podzemní vody nejsou podle zákona č. 254/2001 Sb., o vodách předmětem vlastnictví a nejsou ani součástí nebo příslušenstvím pozemku, na němž nebo pod nímž se vyskytují. Tímto došlo k oddělení povrchové a podzemní vody od pozemků. „Zatímco vody jsou až do okamžiku jejich odebrání věcí bez vlastníka, pozemky svého vlastníka mají.“ 11 Zákon vylučuje vlastnické právo u povrchových a podzemních vod pro všechny subjekty včetně státu. Vlastnictví je totiž podle našeho právního řádu chápáno jako panství nad věcí, ale podzemní a povrchové vody není možné dostatečně ovládat, ani je dostatečně vymezit či uchopit, proto zákon vylučuje možnost vlastnictví k nim. Tyto vody nejsou součástí ani příslušenstvím pozemku, na kterém se vyskytují, nejsou ani součástí nebo příslušenstvím vodních děl. Zákon stanovuje, že voda odebraná z povrchových nebo podzemních vod je předmětem vlastnictví odběratele nebo toho subjektu, pro něhož byla voda odebrána. „Zákon dále výslovně stanoví, že upravuje práva k těmto vodám; proto je například nutné získat právo k vodám samostatným povolením k nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami (§ 8) před nebo nejpozději současně se stavebním povolením k vodnímu dílu (§ 15), které slouží pro odběr povrchové vody.“ 12 Vodoprávní úřad může v případě pochybností, zda se jedná nebo nejedná o povrchové nebo podzemní vody, rozhodnout se všemi důsledky ve věci jejich vlastnictví. Kdokoliv má možnost vznést pochybnosti v této věci, avšak vodoprávní úřad zahájí vodoprávní řízení vždy z vlastního podnětu a jen pokud se zjistí, že pochybnosti v konkrétním případě skutečně jsou. Na problematiku vlastnictví vod byla vždy řada různých názorů, např.: • prof. Randa Podle jeho publikace Právo vlastnické také o právu vodním může být voda předmětem občanskoprávních vztahů, pokud jde o vodu stojatou v pramenech, studních, kašnách a rybnících. Předmětem ale nemůže být voda tekoucí, protože je považována za res omnium communis. Vodotoky jsou považovány za statek veřejný, určený k všeobecnému užívání. • Dr. Kindl Ve svém článku Poznámka k vlastnictví vod polemizuje nad tím, zda voda je věcí v právním slova smyslu. Lze připustit neexistenci vody, ale nelze tedy požadovat náhradu škod. • Dr. Krecht Podle něj může ten, kdo je oprávněný s vodou nakládat, v případě poškození požadovat náhradu škody.

11 12

Pekárek, M., Průchová, I. Pozemkové právo: MU 2004, s. 334. Tureček, K. a kol. Zákon o vodách č. 254/2001 Sb., s komentářem. Praha: SONDY, s.r.o., 2002, s. 14.

14

6.2. Pozemky tvořící koryta vodních toků Podle zákona se může jednat buď o vodní tok protékající po pozemku, který je evidován v katastru nemovitostí jako samostatná parcela, přičemž korytem vodního toku je celý tento pozemek. Pokud vodní tok protéká po pozemku, který není v katastru nemovitostí evidován jako samostatná parcela – vodní plocha, je korytem vodního toku část zahrnující dno a břehy až po tzv. břehovou čáru. „V pochybnostech o hranici koryta vodního toku rozhodne místně příslušný vodoprávní úřad.“ 13 V otázce vlastnických vztahů k takto vymezeným korytům vodních toků zákon rozlišuje podle shora uvedených dvou případů. Koryto vodního toku je definováno jako pozemek, v případě že vodní tok protéká po pozemku, který je evidovaný v katastru nemovitostí jako vodní plocha, považuje se za koryto vodního toku celý tento pozemek a hranice tohoto pozemku tvoří hranice koryta vodního toku. Pokud je ale pozemek v katastru nemovitostí veden jako vodní plocha, ale žádný vodní tok jím neprotéká, není tento pozemek korytem vodního toku. V případě, že pozemek, přes který protéká vodní tok, není veden v katastru nemovitostí jako vodní plocha, za koryto vodního toku se považuje část tohoto pozemku, která je vymezená jeho dnem a břehy až po břehovou čáru. Břehovou čáru určuje hladina vody, která stačí protékat v terénní prohlubni pozemku, aniž by se vylila do přilehlého území. Koryto vodního toku může být uměle vytvořeno či upraveno vodními díly, pak je korytem vodního toku pozemek těmito vodními díly zastavěný. Při pochybnostech o hranici koryta vodního toku v určitém území nebo v určitém úseku vodního toku má vodoprávní úřad možnost o tomto rozhodnout při vodoprávním řízení vedeném z vlastního podnětu. Změny koryta vodního toku Jestliže vlivem přírodních sil při povodni opustí vodní tok své přirozené koryto a vznikne tím koryto nové, mají vlastníci pozemků, správce vodního toku a další osoby oprávněné k nakládání s vodami, které jsou novým stavem dotčeny, možnost jednotlivě nebo společně žádat vodoprávní úřad o povolení vrátit vodní tok na svůj náklad do původního koryta. Stát může žadatelům na obnovu koryta vodního toku po povodni přispět. Jestliže se původní stav neobnoví a vlastník dotčeného pozemku pozemek nabídne k vykoupení státu, stát pozemek původního nebo nového koryta vodního toku vykoupí, s výjimkou pozemků ve vlastnictví obcí. „Zákon nijak neřeší otázku ceny takového pozemku a lze usoudit, že bude předmětem dohody.“ 14 Pokud vodoprávní úřad obnovu koryta nepovolí z veřejného zájmu, mohou být vlastníci dotčených pozemků odškodněni podle odst. 2 a ostatním osobám oprávněným k nakládání s vodami, které jsou tímto rozhodnutím dotčeny, náleží přiměřená náhrada. Po třech letech od roku, v němž došlo ke změně, zaniká právo na obnovu či odškodnění. V souvislosti se změnou koryta vodního toku zákon uvádí pouze změnu přirozeného koryta vodního toku, a to ještě jen vlivem přírodních sil při povodni. Nezmiňuje se tedy o změně koryta uměle vytvořeného, ani o možnosti, kdy se změní koryto sice přirozené, ale nikoliv vlivem přírodních sil, ale lidskou činností. Na koryta uměle vytvořená se vztahuje režim pro vodní díla. Podle § 46 odst. 1 je zakázáno měnit směr, podélný sklon a příčný profil koryta vodního toku, poškozovat břehy. Toto ustanovení dále výslovně zakazuje těžit z koryt vodních toků zeminu, písek nebo nerosty a ukládat do vodních toků předměty, kterými by 13 14

zák. č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších změn a doplňků. Tureček, K. a kol. Zákon o vodách č. 254/2001 Sb., s komentářem. Praha: SONDY, s.r.o., 2002, s. 83.

15

mohlo dojít k ohrožení plynulosti odtoku vod, zdraví nebo bezpečnosti, jakož i ukládat takové předměty na místech, z nichž by mohly být splaveny do vod. Porušení těchto zákazů naplňuje skutkovou podstatu pokuty. Tyto zákazy se nevztahují na případy, kdy se činnosti z odst. 1 provádějí v souladu se zákonem, tedy s povolením vodoprávního úřadu nebo na základě povinností uložených zákonem. Jde například o činnosti spojené se zřizováním vodních děl, kterými se upravují a mění koryta vodních toků nebo činnosti nezbytné při správě vodních toků. V případě změny přirozeného koryta vodního toku vyvolané působením vod vodního toku je ponechána iniciativa vlastníkům pozemků, správci vodního toku a subjektům, jimž svědčí oprávnění k nakládání s vodou ve vodním toku. Tyto subjekty musí splňovat předpoklad, že jsou ve svých oprávněních a povinnostech novým stavem dotčeni a teprve pak mohou požádat vodoprávní úřad o povolení vrátit vodní tok do původního koryta.

6.3. Povinnosti vlastníků pozemků tvořících koryta vodních toků Vedle shora uvedených zákazů dle § 46 odst. 1 ukládá zákon vlastníkům těchto pozemků rovněž řadu povinností, a to bez rozlišení, zda se jedná o vodní toky významné či drobné, např.: - musí strpět na svém pozemku vlastní vodní tok. „Ačkoliv tato povinnost není výslovně v zákoně uvedena, lze ji vyvodit z definice vodního toku (§ 43) a jeho chápání jako přírodního fenoménu a souvisí s povinnostmi uloženými v § 46 obecně každému, včetně vlastníků pozemků.“ 15 Možnost změnit koryto vodního toku, které se vytvořilo převážně vlivem přírodních sil, je omezená, a to jen např. na základě povolení vodoprávního úřadu nebo stavebního povolení pro zřízení nebo změnu vodního díla; - strpět na svém pozemku břehové porosty. Tím se rozumí dřevinné porosty rostoucí na břehu vodního toku ode dna až po břehovou čáru. Vlastníci musí strpět na svých pozemcích břehové porosty takového charakteru, který odpovídá potřebám vodního toku, stabilizace jeho koryta a jeho průtočnosti. Tato povinnost tedy představuje určité omezení vlastnického práva vlastníků pozemků k břehovým porostům; - strpět výkon oprávnění, která jsou obsahem obecného nakládání s vodami ve vodním toku; - udržovat břehy koryta vodního toku ve stavu zajišťujícím neškodný odtok vody až do situace zvýšených, resp. povodňových průtoků přesahujících kapacitu průtočného profilu koryta vodního toku; - odstraňovat z koryta vodního toku překážky a cizorodé předměty, které se dostaly do koryta vodního toku splavením (předměty nacházející se v blízkosti vodního toku – např. sláma či dřevo), pádem (např. větve a kmeny z břehových porostů) nebo lidskou činností (pevné odpady různého druhu – např. použité pneumatiky, vraky aut, staré železo, rostlinné zbytky apod.), pokud toto odstranění nevyžaduje vynaložení zvláštních nákladů, odbornou způsobilost nebo použití speciální techniky. Nemusí však odstraňovat nánosy v korytech vodních toků, i když tvoří překážku ve vodním toku, neboť to je povinností správce vodního toku. Pro vlastníky by taková povinnost představovala značné náklady. Sporné situace, zda jde o povinnost vlastníka pozemku či správce vodního toku, rozhoduje Ministerstvo zemědělství nebo příslušný vodoprávní úřad; - strpět na svém pozemku vodní díla umístěná v korytě vodního toku vybudovaná před účinností tohoto zákona. Jde o novou významnou povinnost, která řeší situaci řady vodních děl, zejména k úpravě koryt vodních toků, rybníků či vodních nádrží, jež byly 15

Tureček, K. a kol. Zákon o vodách č. 254/2001 Sb., s komentářem. Praha: SONDY, s.r.o., 2002, s. 94.

16

-

-

v minulosti zřízeny na cizích pozemcích podle tehdy platných předpisů. „Vlastníci pozemků jsou nucení strpět na svých pozemcích vybudovaná vodní díla a nemohou, např. podle § 135 a následujících občanského zákoníku, žádat o jejich odstranění. Toto ustanovení však neomezuje jejich právo na úpravu vzájemných vztahů s jejich vlastníkem, zejména nárok na náhradu za omezení svého vlastnictví k tomuto pozemku.“ 16 Pokud jde o umísťování nových vodních děl na pozemcích, které tvoří koryta vodních toků, tak to se pak řídí stejnými předpisy jako umísťování staveb na jiných pozemcích. Oproti předchozí právní úpravě je možné bez souhlasu vlastníka na jeho pozemku umístit jen zařízení ke sledování stavu povrchových a podzemních vod, ekologických funkcí vodního toku nebo plavebních znaků; umožnit vodoprávnímu úřadu, České inspekci životního prostředí i správci vodního toku výkon jejich oprávnění daných především zákonem, ale i dalšími právními předpisy. V pochybnostech o rozsahu této povinnosti rozhoduje vodoprávní úřad nebo Ministerstvo zemědělství; strpět po svých pozemcích průchod osob podél vodního toku, resp. jeho koryta.

6.4. Povinnosti vlastníků pozemků s vodními toky sousedících „Nejen vlastníci pozemků tvořících koryta vodních toků mají řadu povinností, ale i vlastníci pozemků s koryty vodních toků sousedících.“ 17 Vztahuje se na ně povinnost: - umožnit správci vodního toku výkon jeho oprávnění, a to v rozsahu, čase a místě, jaký je pro správce a řádnou správu vodního nutný, - strpět na svém pozemku umístění zařízení ke sledování stavu povrchových a podzemních vod, umístění plavebních znaků apod. To platí tehdy, když umísťovaná zařízení nejsou vodními díly ani jinými stavbami a zákon tak ukládá vlastníkům pozemků tuto povinnost bez náhrady. - strpět průchod přes tyto pozemky třetími osobami; průchod však musí být s vlastníkem předem projednán; právo průchodu se nevztahuje na pozemky v zastavěném území a na pozemky oplocené. „Z textu zákona lze usoudit, že není nezbytný souhlas s případným průchodem osob po těchto pozemcích, ale že mohou jako vlastníci těchto pozemků požadovat splnění určitých podmínek ohledně způsobu, času, rozsahu a dalších okolností průchodu.“ 18 Vodoprávní úřad může vlastníkům břehových porostů na pobřežních pozemcích zakázat kácet stromy a keře, které zabezpečují stabilitu koryta vodního toku. V případě, že vodoprávní úřad takový zákaz nevydá, může vlastník pobřežního pozemku nakládat s porosty volně. Jestliže správce vodního toku způsobí výkonem svého oprávnění vlastníkovi pozemku škodu, má vlastník nárok na její úhradu. Tento poškozený ale musí nejdříve prokázat, kdo škodu způsobil a jejích rozsah. Pokud se strany o úhradě této škody nedohodnou, rozhodne o ní na základě žaloby soud.

16

Tureček, K. a kol. Zákon o vodách č. 254/2001 Sb., s komentářem. Praha: SONDY, s.r.o., 2002, s. 95. Pekárek, M., Průchová, I. Pozemkové právo: MU 2004, s. 338. 18 Tureček, K. a kol. Zákon o vodách č. 254/2001 Sb., s komentářem. Praha: SONDY, s.r.o., 2002, s. 97. 17

17

6.5. Povinnosti vlastníků staveb a zařízení v korytech vodních toků nebo sousedících s nimi Vlastníci staveb nebo jiných zařízení v korytech vodních toků jsou povinni řešit také problémy, které vznikly v důsledku existence a fungování této stavby v korytě vodního toku při zachycování tzv. spláví, tedy plovoucích předmětů jako listí, větví, kmenů, ale i různých odpadů splavených do vodního toku, včetně usazenin, které mohou v souvislosti se zpomalením rychlostí proudění vodního toku na těchto stavbách vznikat. Vlastník vodního díla, které slouží k zadržování nebo akumulaci vody, je povinen dle § 59 odst. 1 písm. i) nánosy a usazeniny v oblasti vzdutí vodního díla odstraňovat a nakládat s nimi podle zákona o odpadech, jde-li o odpady ve smyslu tohoto zákona. Je nepřípustné, aby byly ze staveb a zařízení v korytech vodních toků tyto zachycené předměty odstraňovány jejich úmyslným pouštěním dále po vodním toku. Vlastníci staveb, které nejsou vodními díly, nebo zařízení v korytech vodních toků, případně které s nimi sousedí, mají povinnost ve veřejném zájmu dbát o jejich statickou bezpečnost a celkovou údržbu, aby nedošlo k ohrožení plynulého odtoku povrchových vod a to včetně zvýšených nebo i povodňových průtoků, a zabezpečit je proti škodám způsobeným vodou a odchodem ledu, včetně povodní. Jestliže dojde k narušení plynulého odtoku vod, jehož příčinou je zanedbání péče o tyto stavby nebo zařízení, jsou vlastníci povinni na své náklady provést nápravu a plynulý odtok vody plně obnovit; odpovědnost za škodu způsobenou zanedbáním povinné péče o stavbu nebo zařízení v korytě vodního toku nebo s ním sousedícím tím není dotčena. Jestliže vlastník neprovede nápravu a plynulý odtok vody nebude plně obnoven, nápravu má oprávnění zajistit na náklady vlastníka vodoprávní úřad. Takto vodoprávní úřad postupuje především v případech nebezpečí z prodlení nebo pokud vlastník dlouhodobě neřeší negativní vliv špatné údržby těchto staveb a zařízení na plynulost průtoku vodního toku.

6.6. Povinnosti vlastníků pozemků v záplavovém území Záplavové území je administrativně určené území, které může být při výskytu přirozené povodně zaplaveno vodou. V aktivní zóně záplavového území je zakázáno např.: - umísťovat, povolovat a provádět stavby, - těžit nerosty a zeminu, jestliže by způsob těžby zhoršoval odtok povrchových vod, - skladovat odplavitelný materiál, látky a předměty, - zřizovat oplocení včetně živých plotů a jiné podobné překážky, - zřizovat tábory a kempy atd. Aktivní zónou záplavového území se rozumí území nacházející se v zastavěném území obce a v území určeném k zastavění stanovené na návrh správce vodního toku vodoprávním orgánem. Vlastníci pozemků a staveb nacházejících se v záplavovém území, jež jsou ohroženy povodní anebo mohou zhoršit průběh povodně, jsou povinni zpracovávat pro svou potřebu a pro součinnost s povodňovým orgánem obce povodňový plán. Vlastníci pozemků v záplavovém území jsou dále povinni např.: - účastnit se hlásné povodňové služby, - zajišťovat ochranu osob a svého majetku, včetně případné předčasné sklizně, - provádět povodňové zabezpečovací práce, - odstraňovat povodňové škody, zejména kritická místa, pro případ příští povodně atd. 18

6.7. Povinnosti vlastníků pozemků při haváriích Havárii zákon charakterizuje jako mimořádné zhoršení nebo mimořádné závažné ohrožení jakosti povrchových nebo podzemních vod např. ropnými látkami, zvlášť nebezpečnými látkami, radioaktivními zářiči nebo radioaktivními odpady. Jako havárie se posuzují i případy, kdy zatím došlo pouze k technické poruše či závadě na zařízeních sloužících k zachycování, skladování, dopravě a odkládání nebezpečných látek, přičemž nemusí dojít přímo ke zhoršení nebo přímému ohrožení vod proniknutím těchto látek do prostředí. Havárie tedy nepředstavuje jen skutečné závažné zhoršení stavu vod, ale i stav jejich ohrožení. Zákon stanovuje režim pro řešení havárií a jejich původcům ukládá povinnost zakročovaní (odstranit příčiny a následky havárie) a povinnost oznamovací (Policii ČR, Hasičskému záchrannému sboru ČR, jednotce požární ochrany, správci povodí). Vlastníci pozemků, i v případě, že sami havárii nezpůsobili, musí strpět provedení opatření k nápravě, především umožnit vstup a vjezd na své pozemky a strpět omezení obvyklého způsobu jejich užívání.

19

7. Nakládání s vodami Základní povinnosti Zákon stanoví základní obecné povinnosti každého, tedy každé fyzické i právnické osoby, která nakládá s povrchovými nebo podzemními vodami. Tyto povinnosti je třeba dodržovat i tehdy, kdy to není výslovně stanoveno v konkrétním povolení nebo jiném rozhodnutí vodoprávního úřadu. Každá právnická i fyzická osoba, která nakládá s povrchovými nebo podzemními vodami, má současně povinnost dbát o jejich ochranu a zabezpečovat jejich hospodárné a účelné užívání. Musí také zamezit znehodnocování jejich energetického potenciálu a porušování jiných veřejných zájmů chráněných zvláštními právními předpisy. Každý, kdo tyto vody užívá k výrobním účelům, je za účelem splnění výše uvedených povinností povinen provádět ve výrobě účinné úpravy vedoucí k hospodárnému využívání vodních zdrojů a zohledňující nejlepší dostupné technologie. Při provádění staveb jsou stavebníci povinni je podle jejich charakteru a účelu užívání zabezpečit zásobováním vodou a odváděním, čištěním, případně jiným zneškodňováním odpadních vod. Tato povinnost může být zajištěna buď vlastním povoleným nakládáním s vodami, nebo smluvním zajištěním zásobování vodou nebo odvádění odpadních vod. Uvedené ustanovení se vztahuje i na změny těchto staveb či změny jejich užívání. „Splnění těchto povinností musí stavebník nebo vlastník takové stavby prokázat vždy v řízení o jejím povolení, kolaudaci, změně stavby nebo změně jejího užívání příslušnému stavebnímu úřadu.“19 Bez splnění těchto podmínek stavební úřad nesmí stavební povolení vydat, protože by jinak šlo o povolení vadné, vydané v rozporu se zákonem, a to by bylo v odvolacím nebo přezkumném řízení vážně ohroženo možností zrušení. Obecné nakládání s povrchovými vodami Tyto principy jsou zachovány podle předchozí právní úpravy. Obecné nakládání se týká pouze povrchových vod, jelikož pro podzemní vody je vyžadováno povolení dle § 8 zákona. Dle § 6 odst. 1 zákona je každému dovoleno pro vlastní potřebu odebírat povrchovou vodu nebo ji užívat např. k rekreačním účelům (koupání a jiné vodní sporty, bruslení na zamrzlé hladině), praní prádla, získávání vodních organismů nebo plavení zvířat. To se vztahuje i na vodní dílo, jehož vlastníkem je jiná osoba. Zákon nově uvádí, že užívat povrchové vody tímto způsobem lze jen na vlastní nebezpečí, což znamená, že za případné škody vzniklé při takovém nakládání s vodami (např. úrazy při koupání) nejsou odpovědní vlastníci vodních děl nebo vlastníci pozemků koryt vodních toků, správci vodních toků, ani jiné osoby. Za obecné nakládání s povrchovými vodami se nepovažuje užívání těchto vod k plavbě nebo k rybářským účelům. Základním znakem obecného nakládání s povrchovými vodami je, že k němu není používáno zvláštního technického zařízení, jehož provoz by vyžadoval elektrickou, mechanickou nebo jinou energii. Pokud vodoprávní úřad zjistí, že jde o zvláštní technické zařízení, je potom pro takové nakládání s vodami nutné povolení podle § 8 vodního zákona. K zachycování povrchových vod jednoduchými zařízeními (hrázky a stružky, které nejsou vodními díly podle § 55 odst. 2) na jednotlivých pozemcích a stavbách nebo ke změně přirozeného odtoku vod za účelem jejich ochrany před škodlivými účinky těchto vod není potřeba získat povolení nebo souhlas vodoprávního úřadu. 19

Tureček, K. a kol. Zákon o vodách č. 254/2001 Sb., s komentářem. Praha: SONDY, s.r.o., 2002, s. 17.

20

Ten, kdo obecně nakládá s povrchovými vodami, má povinnost neohrožovat zdravotní nezávadnost vod nebo jakost, nezhoršovat odtokové poměry, nenarušovat přírodní prostředí, nepoškozovat břehy, vodní díla a zařízení, zařízení pro chov ryb a neporušovat práva a právem chráněné zájmy jiných. Jakost či zdravotní nezávadnost povrchové vody může ohrozit například máchání prádla, přírodní prostředí může být narušeno například sekáním rákosu, k poškození břehů, vodních děl a zařízení, zařízení pro chov ryb může dojít například provozováním vodních sportů, zhoršení odtokových poměrů může způsobit např. napájení zvířat a k porušení práv a právem chráněných zájmů jiných osob může dojít při odvádění a soustřeďování povrchové vody na pozemku takovým způsobem, že podmáčí sousední stavby či pozemky. Ve veřejném zájmu, především pokud dochází k porušování povinností z odst. 3 a nebo je ohrožena bezpečnost osob, je vodoprávní úřad oprávněn obecné nakládání s povrchovými vodami bez náhrady upravit, omezit, případně i zakázat. K tomuto dochází ve vodoprávním řízení, zahájeném z vlastního podnětu a je třeba prokázat veřejný zájem.

21

8. Vodní díla Předchozí právní úpravy zaváděly pouze pojem „vodohospodářské dílo“, ten odpovídá pojmu vodního díla. Vodními díly nazýváme stavby sloužící ke vzdouvání a zadržování vod, umělému usměrňování odtokového režimu povrchových vod, k ochraně a užívání vod, k nakládání s vodami, ochraně před škodlivými účinky vod, k úpravě vodních poměrů nebo k jiným účelům sledovaným tímto zákonem, a to především a) přehrady, hráze, jezy, které jako vzdouvající stavby přehrazují koryta vodních toků, vodní nádrže sloužící k akumulaci vody a k řízení odtoku vody a zdrže, které slouží v určitém úseku koryt vodních toků ke vzdouvání vodní hladiny pro dosažení požadovaného spádu, vzdutí nebo hloubky vody. Jde tedy o stavby zbudované za účelem nakládání s povrchovými vodami. b) stavby, jimiž se upravují, mění nebo zřizují koryta vodních toků, tedy dno a břehy koryta až po břehovou čáru. Jsou to úpravy, změny nebo umělá koryta vodního toku, kombinovaná, vegetační a nevegetační opevnění zbudovaná za účelem zajištění stability a odolnosti koryta, vodní části nábřežních zdí, především v úsecích vodních toků v zastavěných územích či stísněných poměrech. Patří sem i stavby spádových a speciálních objektů. Tyto stavby neslouží k nakládání s povrchovými vodami. c) stavby vodovodních řadů a vodárenských objektů včetně úpraven vody, které odebírají vodu z povrchových nebo podzemních vodních zdrojů (užitková voda), kanalizačních stok a kanalizačních objektů včetně čistíren odpadních vod, jakož i stavby k čištění odpadních vod před jejich vypouštěním do kanalizací, které odebírají vodu odpadní nebo srážkovou. d) stavby na ochranu před povodněmi, zejména ochranné hráze, pobřežní hráze a ochranné zdi sloužící k ochraně pozemků a staveb před zaplavením při povodních. e) stavby k vodohospodářským melioracím, zavlažování a odvodňování pozemků. f) stavby, které se k plavebním účelům zřizují v korytech vodních toků nebo na jejich březích, především stavby, které jsou součástí vodních cest, např. břehové úpravy, nábřežní zdi vodní části přístavů, plavební komory, včetně rejd, stavební části vyvazovacích a vodicích zařízení, plavební kanály, plavební mosty, plavební zdvihadla, plavební tunely a lodní propustě. g) stavby k využití vodní energie a energetického potenciálu, například vodní části staveb průtočných, akumulačních a přečerpávacích vodních elektráren využívajících k výrobě elektrické energie vodní energii, vodní části staveb, které vodní energii využívají přímo k pohonu strojů či zařízení, stavby získávající tepelnou energii povrchových nebo podzemních vod pro jejich další využití. h) stavby odkališť, které se skládají z objektu hrázového systému, z objektů dělicí hráze, objektu vlastní nádrže, objektu odběrných zařízení odsazené vody, objektů čerpací stanice postřiku, objektů záchytných příkopů. i) stavby sloužící k pozorování stavu povrchových nebo podzemních vod. Zákon tyto stavby blíže nespecifikuje a jejich druh je dán především rozsahem činností, které na tomto úseku provádějí především správci povodí nebo další odborné subjekty v jednotlivých povodích povrchových vod a hydrogeologických rajonech podzemních vod. j) studny. Jedná se o všechny druhy studní, které slouží k nakládání s podzemními vodami, např. šachtové studny kopané, šachtové studny spouštěné, šachtové study s radiálními sběrači a trubní studny. k) stavby k hrazení bystřin a strží, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Bystřinami se nazývají vodní toky s malým povodím s náhlými a výraznými změnami průtoků a se strmými průtokovými vlnami. Hrazení bystřin jsou stavby upravující směrové poměry, zaústění přítoků, podélný sklon nivelety dna, průtočný profil, nebo zvyšující stabilitu a odolnost koryta bystřin.

22

l) jiné stavby potřebné k nakládání s vodami povolovanému podle § 8, např. rybí přechody, vodní části staveb pro chov ryb, vodní drůbeže, případně jiných vodních živočichů, náhony, odpady, stavby sloužící k převodům povrchových vod. Jednoduchá zařízení mimo koryta vodních toků na jednotlivých pozemcích a stavbách k zachycení vody a k ochraně jednotlivých pozemků a staveb proti škodlivým účinkům povrchových nebo podzemních vod, jakož i jednoduchá zařízení mimo koryta vodních toků k akumulaci odpadních vod (žumpy) a vodovodní a kanalizační přípojky, průzkumné hydrogeologické vrty a další zařízení realizovaná v rámci geologických prací, pokud zvláštní právní předpisy nestanoví jinak, se za vodní díla nepovažují. K zachycování povrchových vod jednoduchými zařízeními na jednotlivých pozemcích a stavbách není podobně jako u předchozí právní úpravy třeba povolení nebo souhlasu. Za taková zařízení jsou považována jednoduchá lehce odstranitelná zařízení, která si zřizuje vlastník pozemku nebo stavby k zachycení vody a k ochraně těchto pozemků a staveb proti škodlivým účinkům vod. Jsou to např. jednoduché hrázky na pozemcích k neškodnému usměrnění odtoku povrchových i podzemních vod při soustředěném odtoku dešťových srážek a k zachycení vody pro účely koupání, zalévání apod. Tato jednoduchá zařízení nejsou považována za vodní díla, jestliže splňují podmínku, že se nacházejí mimo koryta vodních toků. Vodními díly nejsou ani zařízení, která nejsou zvláštními technickými zařízeními a slouží k odebírání nebo jinému nakládání s vodami pro vlastní potřebu v rámci obecného nakládání s povrchovými vodami. To jsou např. ruční nádoby, kropicí konve či jednoduchá ruční čerpadla na odběr povrchové vody a zařízení, která slouží ke koupání nebo bruslení na zamrzlé hladině. Vodní díla jsou v zákoně vyjmenovaná příkladmo, tzn. že jejich výčet není úplný a i další stavby lze za vodní díla považovat, pokud slouží k účelům stanovených zákonem. U některých staveb je pouze část stavby vodním dílem. Pokud existují pochybnosti o tom, zda jde o vodní dílo či nikoliv, rozhoduje příslušný vodoprávní úřad ve vodoprávním řízení.

8.1. Ochrana vodních děl Poškozovat vodní díla a jejich funkce je zakázáno. Především je zakázáno vysazovat dřeviny na ochranných hrázích, jezdit po nich vozidly, jestliže se nejedná o údržbu, s výjimkou míst k tomu určených, poškozovat vodočty, vodoměry, cejchy, vodní značky, značky velkých vod a jiná zařízení, která slouží k plnění úkolů stanovených tímto zákonem. Zákon tedy zakazuje poškozování zařízení sloužících k plnění úkolů stanovených tímto zákonem, jako např. zařízení sloužící k zjišťování úrovně hladin povrchové vody ve vodních tocích, ve vodních nádržích i zdržích a množství vody ve vodovodech a vodovodních přípojkách. Na návrh vlastníka vodního díla může vodoprávní úřad v zájmu jeho ochrany rozhodnutím stanovit ochranná pásma podél něho a zakázat nebo omezit na nich podle povahy vodního díla umísťování a provádění některých staveb nebo činností. Pokud tímto zákazem nebo omezením vznikne vlastníkům pozemků a staveb v ochranném pásmu majetková újma, mají vůči vlastníkovi vodního díla nárok na náhradu újmy. Jestliže se vlastník vodního díla a vlastník pozemků a staveb v ochranném pásmu na výši náhrady nedohodnou, rozhoduje o její výši soud. Ochranná pásma jsou stanovována formou správního rozhodnutí. „Vzhledem k tomu, že zákon v tomto případě nemá obdobné ustanovení jako je u ochranných pásem vodních zdrojů, tj. ustanovení § 30 odst. 7, a protože správní rozhodnutí o

23

stanovení ochranných pásem vodního díla není rozhodnutím o povolení, na které spadá ustanovení § 12 zákona, toto rozhodnutí o stanovení ochranného pásma vodního díla nelze změnit nebo zrušit, s výjimkou případu, který nastane podle ustanovení § 115 odst. 12 zákona.“ 20

8.2. Povinnosti vlastníků vodních děl „Vlastník vodního díla je povinen a) dodržovat podmínky a povinnosti, za kterých bylo vodní dílo povoleno, zejména schválený manipulační, popřípadě provozní řád, a předkládat vodoprávnímu úřadu ke schválení návrh na jeho úpravu tak, aby byla v souladu s komplexním manipulačním řádem soustavy vodních nádrží; náležitosti manipulačních a provozních řádů stanoví Ministerstvo zemědělství vyhláškou, b) udržovat vodní dílo v řádném stavu tak, aby nedocházelo k ohrožování bezpečnosti osob, majetku a jiných chráněných zájmů, c) provádět na vlastní náklad u vodního díla technickobezpečnostní dohled, pokud tomuto dohledu vodní dílo podléhá, d) provádět na svůj náklad opatření, která mu vodoprávní úřad uloží k odstranění závad zjištěných na vodním díle, zejména při vodoprávním dozoru, e) dbát pokynů správce vodního toku v případě mimořádných situací na dotčeném vodním toku, f) odstraňovat předměty a hmoty zachycené či ulpělé na vodních dílech a nakládat s nimi podle zvláštního zákona, g) osadit na vodním díle cejch, vodní značku nebo vodočet a zajistit zvláštní úpravu přelivu nebo výpusti podle rozhodnutí vodoprávního úřadu, h) osadit na vodním díle plavební znaky, i) u vodního díla sloužícího ke vzdouvání vody ve vodním toku udržovat na vlastní náklad v řádném stavu dno a břehy v oblasti vzdutí a starat se v něm o plynulý průtok vody, zejména odstraňovat nánosy a překážky, a je-li to technicky možné a ekonomicky únosné, vytvářet podmínky pro migraci vodních živočichů, nejde-li o stavby, j) odstraňovat náletové dřeviny z hrází sloužících k ochraně před povodněmi, ke vzdouvání vody nebo k akumulaci vody; na tyto povinnosti se nevztahuje zvláštní zákon s výjimkou případů, kdy se jedná o památné stromy nebo zvláště chráněné druhy rostlin. Před jejich odstraněním, není-li nebezpečí z prodlení, je vlastník vodního díla povinen oznámit svůj záměr orgánu ochrany přírody.“ 21 Vodoprávní úřad má možnost svým rozhodnutím uložit povinnost zpracovat a předložit mu ke schválení manipulační, případně provozní řád vodního díla. Vyžaduje-li to veřejný zájem a jestliže ten, kdo je k tomu povinen, tyto povinnosti řádně neplní a nezjednal-li nápravu ve stanovené lhůtě, vodoprávní úřad může rozhodnout, že jiná osoba přejímá na dobu nezbytné potřeby provoz nebo údržbu vodních děl. Tento provoz a údržbu obstarává určená osoba na náklady toho, kdo byl povinen tyto povinnosti plnit; není-li taková osoba, nese tyto náklady stát. Jestliže ten, kdo je k tomu povinen, tyto povinnosti řádně neplní a jestliže nezjednal nápravu ve stanovené lhůtě, pak může vodoprávní úřad rozhodnout o převzetí provozu nebo údržby vodních děl na dobu nezbytnou potřeby, pokud to vyžaduje veřejný zájem.

20 21

Tureček, K. a kol. Zákon o vodách č. 254/2001 Sb., s komentářem. Praha: SONDY, s.r.o., 2002, s. 116. Vodní zákon

24

Předchozí právní úpravy umožňovaly vodohospodářskému orgánu, aby sám tuto údržbu či provoz vodního díla převzal, nyní může vodoprávní úřad rozhodnout, za určitých podmínek, že jiná osoba jím určená přejímá provoz nebo údržbu vodního díla. Jestliže se toto vodní dílo nachází na vodním toku, pak údržba a provoz mohou být přiděleny správci významného vodního toku. Údržbu a provoz obstarává určená osoba na náklady toho, jehož povinností bylo tyto povinnosti plnit. V případě, že taková osoba není, nese tyto náklady stát. Pokud se ve vodním toku nacházejí překážky pro migraci vodních živočichů způsobené vodními díly vybudovanými před účinností tohoto zákona, pak se na jejich odstraňování podílí stát. To znamená, že vlastníkovi předmětných vodních děl není dána povinnost tyto překážky odstraňovat.

8.3. Vstup na pozemky Vlastníci pozemků sousedících s vodním dílem mají povinnost umožnit vstup na ně nejen vlastníkům vodního díla, ale i osobám zajišťujícím provoz nebo provádějícím jejich údržbu po předchozím projednání a v nezbytném rozsahu. U předchozího projednání se určuje například doba a způsob vstupu na pozemek, avšak zákon nepředpokládá, že musí být dosaženo dohody obou stran. Pokud dojde k pochybnostem o rozsahu vzájemných práv a povinností, nemá vodoprávní úřad kompetenci rozhodnout, spory řeší soud. V případě, že vlastníkovi pozemku vznikne škoda vstupem na pozemky, má nárok na její úhradu.

25

9. Vodoprávní evidence 9.1. Evidence rozhodnutí vodoprávních úřadů Vodoprávní úřady mají povinnost vést evidenci jimi vydaných rozhodnutí dle tohoto zákona, rozsah a způsob vedení evidence stanovuje vyhláškou Ministerstvo zemědělství ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí. Vymezuje rozsah údajů a způsob, jakým jsou ukládány do informačního systému veřejné správy a způsob přechodu informací z dosavadní vodohospodářské evidence a souhrnné vodohospodářské evidence do informačního systému. To by mělo zabezpečit přístup k údajům pro více subjektů a možnost jejich dalšího využití pro různé účely. Vodoprávní evidenci v informačním systému veřejné správy využívají zejména správci povodí, Česká inspekce životního prostředí, vodoprávní úřady všech stupňů, pověřené odborné subjekty, které se podílejí na zajišťování a hodnocení stavu povrchových a podzemních vod, finanční úřady.

9.2. Údaje zapisované do katastru nemovitostí V katastru nemovitostí se evidují přehrady, hráze, jezy, stavby, které se k plavebním účelům zřizují v korytech vodních toků nebo na jejích březích, stavby k využití vodní energie a stavby odkališť, pokud jsou spojené se zemí pevným základem. Přesné vymezení těchto děl stanovuje Ministerstvo zemědělství v dohodě s Českým úřadem zeměměřickým a katastrální vyhláškou. Dále se zde vyznačují ochranná pásma vodních děl a vodních zdrojů údaji o způsobu ochrany nemovitostí. Vodoprávní úřad má povinnost zasílat katastrálnímu úřadu údaje nutné k evidování ochrany území do 30 dnů ode dne nabytí jeho právní moci. V případě, že existují ochranná pásma vodních děl i vodních zdrojů, stanovená dle předchozích předpisů, není určena povinnost zapsat je do katastru nemovitostí, ale jejich evidence v katastru nemovitostí je v zájmu vlastníků vodních děl, osob s povolením nakládat s vodami z vodního zdroje a vlastníků vodárenských nádrží či osob s právem hospodaření k nim.

26

10. Povodně Povodně jsou přechodná výrazná zvýšení hladin vodních toků nebo jiných povrchových vod, při kterých voda již zaplavuje území mimo koryto vodního toku a je zde riziko vzniku škody. Povodní se rozumí i stav, kdy voda může způsobit škody tím, že z určitého území nemá možnost dočasně přirozeným způsobem odtékat nebo její odtok je nedostatečný nebo dochází k zaplavení území při soustředěném odtoku srážkových vod. Povodeň může být způsobena přírodními jevy, zejména táním, dešťovými srážkami nebo chodem ledů, takovým druhům povodní se říká přirozené povodně. Zákon definuje také tzv. zvláštní povodeň, kterou způsobují jiné vlivy, zejména poruchy vodních děl, které mohou vést až k jeho havárii nebo nouzová řešení kritických situací na vodním díle. „Povodeň začíná vyhlášením druhého nebo třetího stupně povodňové aktivity a končí odvoláním třetího stupně povodňové aktivity, není-li v době odvolání třetího stupně povodňové aktivity vyhlášen druhý stupeň povodňové aktivity. V tom případě končí povodeň odvoláním druhého stupně povodňové aktivity. Povodní je rovněž situace uvedená v odstavci 1, při níž nebyl vyhlášen druhý nebo třetí stupeň povodňové aktivity, ale stav nebo průtok vody v příslušném profilu nebo srážka dosáhla směrodatné úrovně pro některý z těchto stupňů povodňové aktivity podle povodňového plánu příslušného územního celku. Pochybnosti o tom, zda v určitém území a v určitém čase byla povodeň, rozhoduje, je-li splněna některá z těchto podmínek, vodoprávní úřad.“ 22 Tři situace se považují za nebezpečí povodně, jsou to: a) dosažení stanoveného limitu vodního stavu nebo průtoku ve vodním toku a jeho stoupající tendence, b) déletrvající vydatné dešťové srážky, případně prognóza nebezpečí intenzivních dešťových srážek, očekávané náhlé tání, nebezpečný chod ledů nebo vznik nebezpečných ledových zácp a nápěchů, nebo c) vznik mimořádné situace na vodním díle, kdy hrozí nebezpečí jeho poruchy.

10.1. Povodňová opatření „Přípravná opatření a opatření při nebezpečí povodně jsou a) stanovení záplavových území, b) vymezení směrodatných limitů stupňů povodňové aktivity, c) povodňové plány, d) povodňové prohlídky, e) příprava předpovědní a hlásné povodňové služby, f) organizační a technická příprava, g) vytváření hmotných povodňových rezerv, h) vyklízení záplavových území, i) příprava účastníků povodňové ochrany, j) činnost předpovědní povodňové služby, k) činnost hlásné povodňové služby, l) varování při nebezpečí povodně, m) zřízení a činnost hlídkové služby, n) evidenční a dokumentační práce. (2) Opatření za povodně jsou a) řízené ovlivňování odtokových poměrů, b) povodňové zabezpečovací práce, 22

Vodní zákon

27

c) povodňové záchranné práce, d) zabezpečení náhradních funkcí a služeb v území zasaženém povodní. (3) Součástí povodňových opatření jsou dokumentační práce, vyhodnocení povodňové situace včetně vzniklých povodňových škod, příčin negativně ovlivňujících průběh povodně, účinnosti přijatých opatření a návrhy na úpravu povodňových opatření. (4) Povodňová opatření ve smyslu ustanovení § 65 tohoto zákona nejsou výstavba, údržba a opravy staveb a ostatních zařízení sloužících k ochraně před povodněmi, jakož i investice vyvolané povodněmi.“ 23

10.2. Vlastníci vodních děl V rámci zabezpečení úkolů při ochraně před povodněmi mají vlastníci vodních děl, která mohou mít vliv na průběh přirozených povodní, • provádět ve spolupráci s povodňovými orgány obcí s rozšířenou působností a krajů povodňové prohlídky vodních děl, prověřovat stav objektů a jejich připravenost z hlediska ochrany před povodněmi a odstraňovat zjištěné závady, • zajišťovat pracovní síly a věcné prostředky na provádění zabezpečovacích prací na vodních dílech, • provádět zabezpečovací práce na vodních dílech, • v době nebezpečí povodně zajišťovat dosažitelnost svých zaměstnanců a dostupnost věcných prostředků a prověřovat jejich připravenost, • sledovat na vodních dílech všechny jevy rozhodné pro bezpečné převedení povodně, především funkci přelivných objektů, stav hladiny vody, postup a rozsah zamrzání, tvorbu nebezpečných ledových zácp a nápěchů, postup tání a chod ledů, případně nahromadění plovoucích předmětů, • účastnit se hlásné povodňové služby, informovat o nebezpečí a průběhu povodně správce vodního toku, příslušného správce povodí, povodňový orgán okresu, pracoviště Českého hydrometeorologického ústavu a Hasičský záchranný sbor České republiky, • zabezpečovat dokumentování průběhu povodně na vodních dílech, • manipulovat na vodních dílech v mezích schváleného manipulačního řádu tak, aby se snížilo nebezpečí povodňových škod; přitom dbají pokynů vodohospodářského dispečinku příslušného správce povodí, • podle možného dosahu vlivu manipulace vyžadovat souhlas povodňového orgánu okresu nebo uceleného povodí k mimořádným manipulacím na vodních dílech nad rámec schválených manipulačních řádů, • po povodni provádět prohlídku vodních děl, zjišťovat rozsah a výši povodňových škod, posuzovat účelnost provedených opatření a poskytovat povodňovému orgánu okresu, správci vodního toku a příslušnému správci povodí podklady pro zprávu o povodni, • odstraňovat povodňové škody na vodních dílech a zejména je zabezpečovat pro případ další povodně. Dále zákon vlastníkům vodních děl, na kterých mohou vzniknout zvláštní povodně, ukládá např. poskytnout povodňovým orgánům údaje o parametrech zvláštních povodní pro zapracování těchto údajů do povodňových plánů územních celků. Neprodleně a pokud možno s předpovědí dalšího vývoje oznamují příslušným povodňovým orgánům, správcům vodních toků a Hasičskému záchrannému sboru České republiky skutečnosti rozhodné pro vyhlášení stavů pohotovosti a ohrožení při nebezpečí vzniku zvláštních povodní. V nebezpečí z prodlení mají povinnost informovat o možném vzniku 23

Vodní zákon

28

zvláštní povodně nejen povodňové orgány a účastníky ochrany před povodněmi, ale i přímo ohrožené osoby.

10.3. Vlastníci pozemků a staveb, které se nacházejí v záplavovém území nebo zhoršují průběh povodní Vlastníci těchto pozemků zajišťují, aby nebyly zhoršovány odtokové podmínky a průběh povodně. Zároveň jsou povinni: • zpracovávat povodňové plány, mají-li takovou povinnost podle § 71 odst. 4 nebo jim byla uložena vodoprávním úřadem podle § 71 odst. 5, • odstraňovat na příkaz povodňového orgánu své předměty a zařízení, které by mohly způsobit při odplavení ucpání koryta vodního toku, • provádět ve spolupráci s povodňovými orgány povodňové prohlídky a hlavně prověřovat stav objektů v záplavovém území z hlediska možného ovlivnění odtokových podmínek za povodně a možného odplavení staveb, jejich částí a movitých věcí, • zajišťovat pracovní síly a věcné prostředky k zabezpečení svých předmětů a zařízení, které mohou způsobit zhoršení odtokových poměrů nebo ucpání koryta níže po toku, • zajišťovat v době nebezpečí povodně dosažitelnost svých pracovníků a dostupnost věcných prostředků, přičemž prověřují jejich připravenost podle povodňového plánu, • provádět povodňové zabezpečovací práce na objektech propustků a mostů, silničních a železničních náspů, aby nebyla omezena jejich průtočná kapacita, • sledovat na pozemcích a stavbách všechny jevy rozhodné pro bezpečné převedení povodně, zejména nahromadění plovoucích předmětů a ucpání průtočného profilu, • účastnit se hlásné povodňové služby, informovat o nebezpečí a průběhu povodně povodňový orgán, správce vodního toku a Hasičský záchranný sbor České republiky, • zajišťovat ochranu plavidel a zařízení sloužících k plavbě a přitom se řídit pokyny orgánů státní plavební správy, • zajišťovat záchranu osob a svého majetku, včetně případné předčasné sklizně, • provádět po povodni prohlídky pozemků a staveb, zjišťovat rozsah a výši povodňových škod a poskytovat povodňovému orgánu podklady pro zprávu o povodni, • odstraňovat povodňové škody a zabezpečovat kritická místa pro případ další povodně. „Zákon ukládá těmto vlastníkům nemovitostí řadu dalších povinností směřujících k zamezení situace, kdy by, při nebezpečí povodně nebo při povodni, mohl jejich majetek způsobit zhoršení průběhu povodně. Takové povinnosti jsou uloženy i vlastníkům movitých věcí v korytech vodních toků – např. lodí – nebo v záplavových územích – např. většího množství sena nebo dřeva.“ 24

24

Tureček, K. a kol. Zákon o vodách č. 254/2001 Sb., s komentářem. Praha: SONDY, s.r.o., 2002, s. 151.

29

11. Plošná ochrana vodních zdrojů Takto označujeme ty právní prostředky ochrany vod, které směřují nikoli přímo jen k ochraně vod, jejich povrchových nebo podzemních zdrojů a útvarů, ale většího či menšího území, z něhož tyto zdroje a útvary vodu sbírají nebo jsou napájeny. V novém zákoně jsou tyto prostředky soustředěny do hlavy IV pod označením „Ochrana vodních poměrů“, i když toto označení není se shora uvedeným zcela totožné.

11.1. Povinnosti vlastníků pozemků v rámci územní ochrany Zde jsou na myšleny všechny pozemky, včetně těch, které bezprostředně s vodními zdroji nesouvisí, ale jsou s vodami a vodními zdroji je spojeny koloběhem vody v přírodě. Negativní důsledky aktivit na těchto pozemcích se mohou projevit i na vodních zdrojích (na kvalitě vody či vydatnosti), proto musí být tyto aktivity regulovány. Z těchto důvodů ukládá zákon všeobecnou povinnost vlastníkům pozemků pečovat o ně tak, aby se jejich stav nebo nakládání s nimi nestaly příčinou zhoršení vodních poměrů (odtokových poměrů, erozi), ale naopak, aby se zlepšovala zadržovací schopnost krajiny. Tato povinnost je zákonem uložena s tím, že zvláštní zákony (zákon o ochraně zemědělského půdního fondu a zákon o lesích) mohou upravit jinak. Další povinností vlastníků je strpět výkon oprávnění správce vodního toku nebo strpět umisťování zařízení ke sledování stavu vodního toku, jeho ekologických i dalších funkcí. „Podobně zákon ukládá povinnosti i vlastníkům staveb a zařízení, a to nejen v korytech vodních toků, ale i na pozemcích sousedících s nimi (§ 51). Jde zejména o povinnost řádně se o tyto stavby starat, aby svým stavem neohrožovaly plynulý odtok povrchových vod a naopak nebyly samy těmito vodami poškozovány.“ 25 V zákoně jsou zvlášť uvedeni vlastníci pozemků, kteří při své jiné činnosti (než při vyhledávání zdrojů podzemních vod) zjistí výskyt podzemních vod v neobvyklém množství nebo s tzv. napjatou hladinou. Kromě učinění potřebných opatření k ochraně zakládaných staveb, ale i zjištěného vodního zdroje, je jim uložena povinnost ohlásit tuto skutečnost příslušnému vodoprávnímu úřadu.

11.2. Chráněné oblasti přirozené akumulace vod Oblasti přirozené akumulace vod jsou relativně velká území, v nichž příznivé přírodní podmínky vedou k významné přirozené akumulaci vod. Pro tuto schopnost jim je zákonem poskytována zvýšená ochrana. „V chráněných oblastech přirozené akumulace vod se v rozsahu stanoveném nařízením vlády zakazuje a) zmenšovat rozsah lesních pozemků, b) odvodňovat lesní pozemky, c) odvodňovat zemědělské pozemky, d) těžit rašelinu, e) těžit nerosty povrchovým způsobem nebo provádět jiné zemní práce, které by vedly k odkrytí souvislé hladiny podzemních vod, f) těžit a zpracovávat radioaktivní suroviny, g) ukládat radioaktivní odpady.“ 26

25 26

Dudová, Jančářová, Pekárek, Průchová. Právo životního prostředí (2. díl): MU 2006. Vodní zákon

30

Výjimku z uvedených zákazů může po předchozím souhlasu vlády povolit Ministerstvo životního prostředí. Vlastníci pozemků, kterým v důsledku ochranného režimu vznikne škoda, mají nárok na její úhradu.

11.3. Ochranná pásma vodních zdrojů Ve srovnání s chráněnými oblastmi přirozené akumulace vod se zde jedná o výrazně menší území, jejichž účel spočívá v ochraně povrchových nebo podzemních zdrojů vody využívaných nebo využitelných pro zásobování pitnou vodou s průměrným odběrem více než 10.000 m3 za rok. V případě závažných okolností může být důvodem zřízení ochranného pásma i vodní zdroj s nižší kapacitou. Zřizování ochranného pásma je spojeno s veřejným zájmem na ochranu těchto vodních zdrojů. Účelem ochranných pásem spočívá v ochraně vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti zdrojů uvedených podzemních nebo povrchových vod. Ochranná pásma stanoví vodoprávní úřad svým rozhodnutím ve vodoprávním řízení. Náleží mu i oprávnění je měnit či rušit na návrh nebo z vlastního podnětu. Subjekt, který má nebo žádá o povolení k nakládání s vodním zdrojem, může být k podání návrhu vodoprávním orgánem vyzván. Podle zákona se ochranná pásma dělí na: a) ochranné pásmo I. stupně – slouží k ochraně vodního zdroje v bezprostředním okolí jímacího nebo odběrného zařízení do vzdálenosti stanovené zákonem nebo rozhodnutím o zřízení ochranného pásma, b) ochranné pásmo II. stupně. – se stanovuje vně ochranného pásma I. stupně. V rozhodnutí o zřízení ochranného pásma vodního zdroje je po projednání s dotčenými orgány státní správy vodoprávním orgánem stanoveno, které činnosti nelze v pásmu provádět anebo naopak, jaká technická opatření je třeba provést, případně i způsob a omezení užívání pozemků a staveb nacházejících se v pásmu. Náklady spojené s provedením uložených opatření nesou subjekty, které jsou oprávněny k nakládání s vodou vodního zdroje, v případě vodárenských nádrží vlastníci nebo stavebníci vodních děl sloužících ke vzdouvání vody. Seznam vodárenských nádrží a zásady vyhlašování ochranných pásem stanoví Ministerstvo životního prostředí vyhláškou.

11.4. Zranitelné oblasti Toto je nový institut, který byl zaveden vodním zákonem v souladu s požadavky Směrnice Rady 91/676/EHS o znečištění dusičnany ze zemědělských zdrojů. „Takto jsou označena území, v nichž se vyskytují vodní zdroje (povrchové nebo podzemní), s vysokým obsahem dusičnanů.“ 27 Zákon v § 33 rozlišuje dvě skupiny oblastí, v nichž se vyskytují a) povrchové nebo podzemní vody využívané nebo určené jako zdroje pitné vody, a koncentrace dusičnanů přesahuje hodnotu 50mg/l anebo které mohou této hodnoty dosáhnout, b) povrchové vody, u nichž v důsledku vysoké koncentrace dusičnanů ze zemědělských zdrojů dochází nebo může dojít ke zhoršení jakosti vody. 27

Dudová, Jančářová, Pekárek, Průchová. Právo životního prostředí (2. díl): MU 2006.

31

Podle § 33 odst. 2 je vláda zmocněna svým nařízením tyto oblasti vymezit a současně v nich upravit používání a skladování hnojiv, pravidla střídání plodin (osevní postup) a provádění protierozních opatření. Vymezení zranitelných oblastí podléhá přezkoumání v pravidelných maximálně čtyřletých cyklech.

32

12. Závěr Obsah této práce je zaměřen na právní vztahy k vodním plochám, a to zejména na pozemky s nimi související. Na úvod bylo nezbytné se seznámit se základními pojmy a definovat především, co je vodní útvar, vodní zdroj nebo povodí. Právní úprava vodních ploch na území České republiky má bohatou historii, sahající až do středověku. Vývoji právní úpravy na našem území je věnována samostatná kapitola, která je rozdělena na několik etap. První období začíná středověkem, kdy o vlastnictví vod rozhodoval panovník, a pokračuje výčtem několika zákonů upravujících vodní poměry v období Habsburské monarchie. Druhou etapu představuje první významný právní předpis upravující vodohospodářské poměry na území tehdejšího Rakouska-Uherska, a to vodní zákon z roku 1869 a 1870, který byl v platnosti po dobu neuvěřitelných 85 let. Jeho komunistické nástupce z let 1955 a 1973 popisuje rovněž samostatná podkapitola. Chronologickým postupem se dostaneme až k současné právní úpravě, kterou představuje vodní zákon č. 254/2001 Sb., jenž vznikl v důsledku změny společenských poměrů po listopadu 1989, kdy dosavadní právní úprava přestala novému stavu v některých směrech vyhovovat. Tento zákon je v oblasti vodního práva nejdůležitějším předpisem, proto je jeho rozboru věnována samostatná podkapitola, v níž se kromě informací o jeho přípravě a přijetí dozvíme především o nejvýraznějších změnách, které tento zákon přinesl. Nejvýraznější změnou je fakt, že voda nacházející se v přírodním prostředí již není předmětem vlastnického práva a předmětem vlastnictví se stává až po odebrání z přírodního zdroje. Vody v přírodním prostředí se tedy považují za věc bez vlastníka. Podobně jako základní pojmy bylo třeba vymezit jednotlivé druhy vod. Ty se podle zákona člení na povrchové, podzemní a zvláštní. Nezbytné rovněž bylo vymezit majetkoprávní vztahy, a to zejména práva k vodám, pozemky tvořící koryta vodních toků a povinnosti jejich vlastníků či povinnosti vlastníků pozemků, které s vodními toky sousedí. Z vodního zákona vyplývá, že povrchové ani podzemní vody nejsou předmětem vlastnictví a nejsou ani součástí nebo příslušenstvím pozemku, na němž nebo pod nímž se vyskytují. Došlo tedy k oddělení povrchové a podzemní vody od pozemků. V rámci vodního práva je důležitá i vodoprávní evidence, kterou se rozumí zejména povinnost vodoprávních úřadů vést evidenci svých rozhodnutí v informačním systému veřejné správy, nebo evidence vodních děl v katastru nemovitostí. V souvislosti s právním režimem vodních ploch nelze opomenout ani ochranu vod a pozemků s nimi sousedících, neboť podle vědeckých průzkumů na naší planetě docházejí zásoby vody, která je základem existence všech živých organismů. V mnoha zemích je už dnes situace kritická a v budoucnu má nedostatek vodních zdrojů postihnout až ¾ lidské populace. Voda se má údajně stát nejcennější surovinou, která bude pro své majitele předmětem výnosného obchodu, na druhé straně zřejmě zapříčiní stěhování národů a možná i válečné konflikty. Proto je nezbytné vodní zdroje chránit a této problematice je věnována poslední kapitola, jejíž význam spočívá zejména v určení povinností vlastníků pozemků v rámci územní ochrany.

33

13. Resume How prompts title of this pursuit is sure that subject localizes at legislative relations to water areas, especially at lands with this connected. Preliminary was necessary to acquaint with basic definitions and to define especially what is water body, water source or drainage area. Legal regulations of water areas at the territory of Czech Republic has rich history ranging until the Middle Ages. Progression of legal regulation on our territory is given selfcontained chapter, which is divided into several periods. First period begins with Middle Ages, where the monarch decided about ownership of water, continue with enumeration several statutes doctoring water estates in the epoch of Habsurg monarchy. Second period presents first importatnt legal enactment doctoring at the area estates then Austria-Hungary, that is water statue from 1869 and 1870, which was in availibility for unbelievable 85 years. His communistic successor desribes also self-contained subhead. By chronological movement we will get to present legal regulation, which presents water statue n. 254/2001, which arose in consequence of social modification after the november of 1989, when being legal regulation wasn´t able to correspond in some events. This statue is in the section of water legislation the most important enactment therefore is his analysis given self-contained subhead, where we, except informations about his preparing and receiving, will learn especially about the most important modifications, which this statue brought. The most serious is the fact, that water is not the subject of property right already and the subject of property right becomes after withdrawal from open water. Waters in open source are considered as the things without owner. Next chapter brings out that the subjects of the legal relations are both lands covers by water and lands, where water is not found, but is found on the lands next to lands covers by water. This includes also the areas where are waterworks. Legal regime of statue about waters is especially targeted the water protection. Similary such as basic definitions was necessary to define individual types of water. These are according to law divided into surface waters, underground waters and special waters. Surface waters are found naturally on the earth´s surface. The most important surface waters are watercourses. Underground waters are waters under the earth´s surface in the saturated zone in direct contact with minerals, where water moves by effect of gravity. Special waters are waters, which are according to mining regulations dedicated at minerals, natural healing sources and sources of natural mineral waters. Here belongs also hutch waters, which can be found in workings – underground or above-ground. Necessary was also to define rights in property relations, mainly right to waters, lands creating water courses and duties of their owners or duties of owner of areas, which neighbouring the water courses. Upon water statue sequent that surface waters and underground waters are not part of area where or under it are found. It was satisfied that surface and uderground waters were divided from areas. Within the frame of water right is also important the water evidence, that includes mainly water right office statutory duties to tend the evidence of their verdicts in the information system of public administration or evidence of waterworks in real estate register. In context of legal regime of water areas can´t be failed water protection and protection of lands, which neighbour upon water areas. Last chapter is given to this problem. There are established statutory duties of areas owners within the frame of territory protection.

34

14. Použitá literatura a prameny Publikace • • •

• • • • • • • • • • • • •

Pekárek, M., Průchová, I. Pozemkové právo: MU 2004. Dudová, Jančářová, Pekárek, Průchová. Právo životního prostředí (2. díl): MU 2006. Průchová, I., Chyba, J. Omezení vlastnického práva k pozemku z důvodu obecného zájmu: MU 1998. Tureček, K. a kol. Zákon o vodách č. 254/2001 Sb., s komentářem. Praha: SONDY, s.r.o., 2002. Životní prostředí České republiky, ministerstvo životního prostředí ve spolupráci se s. p. TERPLAN a s použitím materiálů Ekologické sekce Československé bilogické společnosti při ČSAV: Academia, Praha 1990, 284 str. Bulíček a kol. Voda v zemědělství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1977, s. 291. Kindl, M. Poznámka k vlastnictví vod, Právník, 1997, č. 2. Krecht, J. Poznámka k vlastnictví vod, Právník, 1997, č. 6. Krecht, J. K právní povaze vodních toků, Právník, 1998, č. 10-11. Krecht, J., Mikule, V. Vodohospodářské předpisy s komentářem. Praha: Prospectum, 1999 Krecht, J. Zákon o vodách (vodní zákon) č. 254/2001 Sb., s důvodovou zprávou a poznámkami. Praha: IFEC, 2002. Randa, A. Právo vlastnické dle rakouského práva. Praha: Česká Akademie pro vědy, slovesnost a umění, 1922. Rouček, F., Sedláček, J. Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a Podkarpatské Rusi. díl II. Praha: Codex, 1998. Šembera, J. Systém vodního hospodářství. Praha: Ministerstvo lesního a vodního hospodářství, 1979. Zachariáš, J. Odnímání vlastnictví, Právník, 1997, č. 7. Kolářová, H. Voda v rukou člověka, Bedrník, 2005, č. 2.

Legislativa:

• • • • •

• • • • • •

z. z. č. 71/1870 Sb. o tom, kterak lze vody užívati, ji svozovati a jí se brániti zák. č. 11/1955 Sb., o vodním hospodářství zák. č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon) zák. č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. zák. č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších změn a doplňků. zák. č. 305/2000 Sb., o povodích, ve znění pozdějších změn a doplňků. zák. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon) zák. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) vyhl. č. 470/2001 Sb., kterou se stanoví seznam významných vodních toků a způsob provádění činností souvisejících se správou vodních toků ve znění pozdějších změn a doplňků. vyhl. č. 7/2003 Sb., o vodoprávní evidenci, ve znění vyhlášky č. 619/2004 Sb. vyhl. 590/2002 Sb., o technických požadavcích pro vodní díla

35

Webové stránky: http://www.mze.cz/ - Ministerstvo zemědělství http://www.voda.mze.cz/ - Vodohospodářský informační portál http://www.vodnihospodarstvi.cz/ - Vodní hospodářství http://www.nssoud.cz/ - Nejvyšší správní soud http://www.nsoud.cz/ - Nejvyšší soud ČR http://www.pmo.cz/ - Povodí Moravy http://www.env.cz/ - Ministerstvo životního prostředí http://www.cizp.cz/ - Česká inspekce životního prostředí http://www.pzp.juristic.cz/ - Právo a životní prostředí

36