Práva dítěte. Filozoficko-právní analýza problému

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Právo a právní věda Katedra právní teorie

Diplomová práce

Práva dítěte. Filozoficko-právní analýza problému. Jana Krotká 2011/2012

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Práva dítěte. Filozoficko-právní analýza problému. zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.

2

Děkuji vedoucí práce paní doc. PhDr. Tatianě Machalové, CSc. za poskytnutí cenných rad, podnětů a metodické vedení, které mi byly velkým přínosem při psaní této diplomové práce.

3

Obsah Úvod ................................................................................................................... 7 1

2

Pojem dítěte ................................................................................................ 10 1.1

Jak je chápáno dítě v pedagogické vědě? .............................................. 10

1.2

Pohled na dítě z hlediska psychologie .................................................. 11

1.3

Právní pojetí pojmu dítě ....................................................................... 13

1.3.1

Pojem dítěte v mezinárodních dokumentech ................................. 13

1.3.2

Definice dítěte v českém právním řádu ......................................... 14

Historický exkurz do právní úpravy práv dítěte ........................................... 16 2.1

Vývoj postavení dítěte ve společnosti .................................................. 16

2.2

Proměny pojetí dítěte v právu .............................................................. 17

Ženevská deklarace práv dítěte Společnosti národů ..................................... 18 Deklarace práv dítěte OSN.......................................................................... 18 Úmluva o právech dítěte OSN..................................................................... 18 Listina základních práv a svobod ................................................................ 19 3

Náhradní mateřství a právo dítěte ................................................................ 21 3.1

Historie náhradního mateřství .............................................................. 21

3.2

Argumenty pro a proti náhradnímu mateřství ....................................... 21

3.2.1

Konkludentní souhlas společnosti ................................................. 22

3.2.2

Náhradní mateřství a duševní vývoj dítěte ..................................... 23

3.2.3

Průběh těhotenství náhradní matky ............................................... 24

3.2.4

Skrytá psychika náhradních matek ................................................ 25

3.2.5

Kulturní tradice ............................................................................. 26

3.2.6

Proti vůli přírody .......................................................................... 27

4

4

3.2.7

Zájmy dítěte.................................................................................. 28

3.2.8

Nestandardní postup při zavedení metody náhradního mateřství ... 29

3.2.9

Krok zpátky: dítě jako věc ............................................................ 30

3.2.10

Náhradní matka prostředkem k cizímu dítěti ................................. 32

3.2.11

Jde o léčbu nemoci nebo řešení problému?.................................... 32

3.2.12

Interrupce versus náhradní mateřství ............................................. 33

3.2.13

Náhradní mateřství versus darování vajíček (oocytů) .................... 34

Právní úprava náhradního mateřství ............................................................ 35 4.1

Nutnost právní úpravy.......................................................................... 35

4.2

Vývoj právní definice matky ................................................................ 36

4.3

Částečné surogační mateřství ............................................................... 38

4.4

Změna zákon o péči o zdraví lidu ......................................................... 38

4.5

Informovanost neplodného páru a náhradní matky o úskalích metody

náhradního mateřství ...................................................................................... 39

5

4.6

Právní úprava procesu náhradního mateřství ........................................ 40

4.7

Náhradní mateřství v návrhu českého občanského zákoníku................. 41

4.8

Náhradní mateřství: otevřené otázky a problémy .................................. 42

Náhradní mateřství a práva dítěte v judikatuře soudů .................................. 45 5.1

Určení rodičovství ve prospěch zemřelého žadatele ............................. 45

5.2

Právo na kontakt objednatelského páru s dítětem, které náhradní matka

odmítla předat ................................................................................................ 47 Závěr ................................................................................................................. 50 Resumé .............................................................................................................. 52 Informační zdroje ............................................................................................... 55

5

Literatura........................................................................................................ 55 Právní úprava ................................................................................................. 55 Judikatura....................................................................................................... 56 Internetové zdroje ........................................................................................... 56

6

Úvod Práva dítěte začala být vymezována ve 20. letech 20. století. Později v 80. letech byla jejich platnost uznána v podobě mezinárodně závazného dokumentu řadou států. I přes zakotvení těchto práv prožívají děti různě těžké dětství v závislosti na tom, do jaké společnosti se narodí a v jakých podmínkách pak vyrůstají. Česká republika zaručuje dětem poměrně vysokou úroveň ochrany. Povinná devítiletá školní docházka, pracovní poměr od patnácti let věku a dostupnost kvalitní zdravotní péče jsou jen ukázkou jejich životního standardu. Jak se ale naskytují nové životní situace, ukazuje se být přesto jejich ochrana nedostatečná. Mezi problémy současné společnosti patří i nepříznivý demografický vývoj. Příčiny tohoto vývoje jsou různé, jedním z nich je také stoupající neplodnost párů. Proto se stále rozvíjí různé reprodukční metody a s pokrokem genetiky také i preimplantační genetika. Tyto metody asistované reprodukce se dotýkají práv dítěte již v jeho nejranějším stadiu. Dochází k vytvoření více embryí, ačkoliv použito jich bývá jen několik. Sporná je i selekce nejkvalitnějších embryí, zmrazování embryí či jejich použití pro vědecké účely. Přesto v souvislosti s bioetikou nedošlo zatím k úpravě práv dítěte, a to ani vzhledem ke vzrůstající četnosti, s jakou se tyto metody využívají. Jednou z metod asistované reprodukce je i metoda náhradního mateřství, která je v České republice přes zatím chybějící právní úpravu otevřeně nabízena neplodným párům. Když žena není z různých vrozených i získaných zdravotních důvodů schopna donosit a porodit dítě, může si vyhledat jinou ženu, tzv. náhradní matku. Tato matka by měla být ochotna přijmout embryo neplodného páru do své dělohy, poskytnout mu podmínky pro vývoj a po porodu jej vrátit do jeho péče. Kliniky poté zajistí samotný proces otěhotnění náhradní matky. Institut náhradního mateřství bude nově zařazen do českého práva v novém občanském zákoníku. Nejen že narušuje práva dítěte, ale jde o velmi významný zlom v celém rodinném právu. Definice matky se může stát právní fikcí neodpovídající skutečnosti a vnést do života dítěte takovou nejistotu, která je z právního hlediska nepřípustná. Tyto otázky budou předmětem našeho zájmu. Cílem práce není dávat nějaká

7

jednoznačná stanoviska, zda náhradní mateřství je či není vhodným institutem. Ve výkladu chci poukázat na problémy, které s uplatněním tohoto institutu mohou nastat. Pokusím se ukázat, že jeho zavedení do nového občanského zákoníku je celkem nesystémovým krokem, který nevedl ke změně dalších rodinných vztahů, které občanské právo reguluje. Náhradní mateřství není pro lišící se postoje jednotlivých států k nenarozenému dítěti mezinárodně upraveno. Ve většině evropských zemí je dokonce zakázáno. I když může být důvodem i záporné stanovisko křesťanství k metodám asistované reprodukce, svědčí to o spornosti této metody vůbec. Naopak uzákoněno je pouze v Belgii, Řecku, Nizozemí, Rusku, ve Velké Británii a na Ukrajině, což umožňuje srovnání a inspiraci různými právními úpravami. Česká republika se až do letošního roku řadila mezi země, jež metodu náhradního mateřství právně vůbec neupravují. Se vstoupením nového občanského zákoníku v platnost dojde k zakotvení náhradního mateřství v souvislosti s institutem osvojení. 1 Komplexní úpravu se však do této chvíle prosadit nepodařilo A tak bude v českém právu tato metoda zohledňována při procesu osvojení, ač ji jinak právně vůbec neřeší. K tomu navíc nebude odpovídat ani koncepce rodinného práva, která zůstala nezměněna a nadále definuje matku čistě na základě faktoru porodu. Pro výklad uvedených otázek použiju především analýzu a vysvětlení základních pojmů, jako je pojem dítěte, od kterého se způsob ochrany a práva dítěte odvíjí. Na základě kritické analýzy jednotlivých přístupů k institutu náhradního mateřství se pokusím ukázat, zda a jak je zohledněno právo dítěte. Komparaci budu využívat především pro srovnání různých právních úprav. Na základě stručného historického exkurzu do vývoje právní úpravy se pokusím ukázat, jakými etapami toto právo prošlo a zda právě institut náhradního mateřství bude znamenat v této souvislosti pokrok nebo bude novou cestou a prostředkem ke zvěcňování a instrumentalizaci dětí jako předmětu úzkého zájmu rodičů. 1

Což je výsledkem snahy bývalé ministryně spravedlnosti Kovářové, která byla první, kdo začal o uzákonění této metody usilovat a rozpoutal odborné diskuze na toto téma u nás.

8

Práce bude rozdělena do pěti kapitol. V první bude věnována pozornost výkladu pojmu dítěte z různých pohledů společenských věd zabývajících se dítětem, a to z pohledu pedagogiky, psychologie a práva. Všechny tyto tři disciplíny ve své definici zvýrazňují různé vlastnosti. V našem výkladu ukážu, že nejsložitější vymezení poskytuje právo, a to z důvodu podmíněné právní subjektivity plodu a také proto, že je dítě odlišně definováno v různých právních odvětvích. Druhá kapitola bude věnována stručnému historickému vývoji práv dítěte, abychom mohli lépe porozumět tomu, jak se proměňoval pohled na dítě, které bylo například ve starověké společnosti chápáno jen jako věc, předmět moci rodičů. K tomuto kroku přistoupím proto, abych mohla lépe ukázat, co může z hlediska ochrany práv dítěte znamenat zavedení institutu náhradního mateřství. Třetí kapitola bude věnována analýze názorů a argumentů pro a proti metodě náhradního mateřství, čtvrtá zamýšlené právní úpravě v České republice. Zajímat nás budou především ty názory, které zohledňují nebo zcela opomíjejí práva dítěte. Závěrečná část práce pak bude věnována rozboru konkrétních případů z Velké Británie, 2 na základě kterých se pokusím ukázat, jaké problémy může zavedení náhradního mateřství v České republice způsobit. Záměrem této diplomové práce je poukázat na nutnost zohledňování práv dítěte a na úskalí nově zakotvovaného institutu. Chtěla bych tak poskytnout jiný pohled na celou problematiku.

2

Jde o zemi, která je stejně jako Česká republika členem Evropské unie a smluvní stranou mezinárodních dokumentů týkajících se práv dítěte.

9

1

Pojem dítěte

Než se začnu věnovat přímo otázkám a problémům týkajících se práv dítěte, je nutné, abychom tento pojem vymezili. Pro pedagogiku a psychologii je dítě předmětem zájmů, proto se podíváme na to, jak jej vymezují tyto vědy. Právo vymezuje dítě z pohledu jeho právního postavení a jeho pojetí je pro nás stěžejní, neboť se od něj odvíjí ochrana a práva dítěte. 1.1

Jak je chápáno dítě v pedagogické vědě?

Pedagogika je věda zabývající se výchovou a vzděláváním člověka, především tedy dítěte. Cílem pedagogiky je poznat a aplikovat takové metody, které co nejúčinněji povedou ke vzdělání a rozvoji osobnosti. 3 Známý teoretik Zdeněk Helus dítě definuje takto: „Dítětem je jedinec nacházející se v určitém věkovém rozmezí, které lapidárně označíme jako dětský věk.“4 Ten má podle něj svojí strukturu členící se na stadia. Upozorňuje nás, že průběh předchozích stadií ovlivňuje průběh stadií následných. Uvádí ale, že tato periodizace je obecná a záleží na konkrétním dítěti, jak se bude jeho život vyvíjet. Tento autor vymezuje tyto stadia: prenatální vývojové, kojenecké, batolecí, stadium předškolního věku, raného školního věku, pubescence a adolescence. 5 Prenatální vývojové stadium začíná podle něj již početím. Ze zvyšujícího zájmu vědců včetně lékařů o jeho zkoumání v nedávné době usuzuje, že jeho význam pro další život jedince je podstatný. Popisuje probíhající biochemickou komunikaci mezi matkou a plodem. Již v tomto období reaguje dítě na pocity matky, na hudbu, na tlukot bijícího srdce. Stejně jako vývoji v prenatálním období přikládá velký význam i samotnému porodu.6 Kojenecké období trvá zhruba jeden rok života dítěte. Z. Helus jej charakterizuje tempem vývoje dítěte, symbiotickým vztahem matky a dítěte a

3

PRŮCHA, Jan. Moderní pedagogika. 2.přepr. a akt.vyd. Praha: Portál, 2002, 481 s. ISBN 80717-8631-4, s. 25. 4

HELUS, Zdeněk. Dítě v osobnostním pojetí : Obrat k dítěti jako výzva a úkol pro učitele i rodiče. Praha : Portál, 2004, s. 87. 5

Tamtéž, s. 197-216.

6

Tamtéž, s. 197-198.

10

zlomovými události podporujícími další vývoj dítěte. 7 Tempem vývoje přitom myslí změnu váhy, výšky, dovednost pohybu a vydávání zvuků, kdy roli hraje vztah blízkých k dítěti. Symbiotickým vztahem rozumí to, že: „dítě, ač už je od matky biologicky odděleno, tvoří s ní nicméně nadále po určitou dobu psychickou jednotu – je jaksi matkou prostupováno a také matka je dítětem zcela pohlcena.“ 8 Zdůrazňuje také významnou roli vychovatele při zlomových událostech, neboť jeli okolí vnímavé a tendence podpoří, usnadní a povzbudí tím psychický vývoj dítěte. 9 Jak jsme si nastínili, pohlíží pedagogika na dítě, jako na bytost trvale se vyvíjející a rozvíjející, kdy každá nová zkušenost a poznatek posouvá tuto osobu dále do dospělosti. Proto se snaží vyvarovat se při působení na dítě tomu, aby získalo špatné zkušenosti, které by jeho vývoj ovlivnili negativně a posunuli nechtěným směrem. Pedagogika zkoumá potřeby a pocity dítěte a snaží se předcházet psychickým poruchám vznikajícím v dětství. Zájmy dítěte jsou zde předmětem jejího zkoumání. Z popisu prenatální a kojeneckého období můžeme usoudit, že pedagogika přisuzuje vztahu matky k dítěti velkou důležitost. Na základě prožitků událostí v těchto období se rozvíjí i osobnost dítěte. Dítě je tedy závislé na tom, zda jeho rozvoj bude ze strany matky ovlivněn pozitivně, již od prenatálního vývoje, tedy od početí. I když se z popisu procesu výchovy zdá, že pedagogika nahlíží na dítě jako na „objekt“ výchovy, ať již ze strany matky, rodičů či školy, jde ve skutečnosti o pomoc ve smyslu nasměrování jeho vývoje na tu nejméně problematickou cestu, při které je přihlédnuto také k jeho konkrétním specifickým zájmům. 1.2

Pohled na dítě z hlediska psychologie

Český psycholog Otto Čačka

ve své práci Psychologie dítěte uvádí, že

psychologie zkoumá utváření dětské osobnosti a duševních funkcí, které jsou: „výsledkem střetu individuálních možností s faktory životní situace v procesu 7

Tamtéž, s. 198-199.

8

Tamtéž, s. 199.

9

Tamtéž, s. 198-199.

11

subjekt-objektového vyrovnávání.“10 Dále uvádí, že: „Na procesu střetávání „já“ a „světa“ se spolupodílí i genotyp – tj. vlivy jak zděděné (genetické informace), tak vrozené (mutace genů), včetně kongenitálních (prenatální a perinatální vlivy), i fenotyp – tj. činitelé konstituční (stabilní fyzikální a chemické faktory) a další variabilní vlivy sociálního prostředí včetně výuky a výchovy.“ 11 Píše také o tzv. senzitivních obdobích, kdy je důležité uspokojit naléhavé potřeby správnými podněty, neboť by to mohlo způsobit zvláštnosti projevů určitých funkcí. Mezi ně patří potřeba bezprostředního nejužšího kontaktu matky s novorozencem a v raných stádiích potřeby senzorické stimulace, sociální kontakt aj. Co se týče prenatálního vývoje a novorozence, uvádí: „Chování embrya a plodu je ještě prepsychické. Teprve po pátém měsíci lze pozorovat větší diferencovanost reflexních pohybů jednotlivých svalových skupin. Vývoj v prenatální fázi může ovlivnit i řada chemických látek (farmaka, alkohol, nikotin aj.), ionizující záření atp.“12 Dále zdůrazňuje velmi jemný vztah mezi novorozencem a jeho matkou, který funguje díky vzájemnému vcítění a který vedl k zavádění tzv. roomin-in (umožnění permanentního kontaktu novorozence s matkou). Zároveň ale varuje před přehnaným kontaktem, který by matka navazovala bez reálných podnětů, protože hrozí, že dítě upadne až do apatie. Naopak neposkytnutí kontaktu by mohlo způsobit opožďování nebo narušení vývoje. Z výše

uvedeného

vyplývá,

že

psychologie

se

v zásadě

shoduje

s pedagogikou na významnosti vztahu dítěte a jeho matky. Podstatné je uspokojování potřeb dítěte. Matka hraje i v psychickém vývoji dítěte velkou roli, neboť se na jeho vývoji odráží životní styl matky v době těhotenství a vztah matky k dítěti po jeho narození přímo ovlivňuje další vývoj jeho psychiky. Protože psychologie přiznává význam jak prenatálnímu období vývoje dítěte, tak úzkému kontaktu novorozence s matkou těsně po porodu, lze tedy indukovat, že pojem dítě zahrnuje i v psychologii rovněž období před porodem. 10

ČAČKA, Otto. Psychologie dítěte. Tišnov : SURSUM, 1996, s. 14.

11

Tamtéž, s. 15.

12

Tamtéž, s. 38.

12

1.3

Právní pojetí pojmu dítě

Další oblastní, ve které se s pojmem dítěte setkáváme, je právo. Na rozdíl od pedagogiky a psychologie, které dítě vymezovaly na základě jeho potřeb, tady pohlížíme na dítě z hlediska jeho postavení v právních vztazích, ze kterých vznikají práva a povinnosti, resp. v případě malého dítěte spíše práva, která lze uplatňovat v podobě nároků. Pojmu se budu věnovat nejdříve v kontextu mezinárodních dokumentů a poté z pohledu práva českého. 1.3.1 Pojem dítěte v mezinárodních dokumentech Základním pramenem práva dítěte je Úmluva o právech dítěte přijata v roce 1989 Valným shromážděním OSN. Signatáři této úmluvy jsou až na Somálsko a USA všechny státy OSN, 13 což je historicky nejvyšší počet ratifikujících zemí. 14 Nejdůležitějším principem, který se prolíná celým dokumentem je princip blaha a nejlepšího zájmu dítěte, jež je zakotven v článku 3.15 Úmluva zaručuje občanská, politická, ekonomická, sociální a kulturní práva dětí. Její obsah je členěn do tzv. „tří P“, tedy provision (přístup ke všem zdrojům a službám pro děti), protection (ochrana např. před špatným zacházením či diskriminací) a participation (aktivní účast dítěte).16 Právě její nadnárodní obsah činí z této úmluvy velice důležitý dokument nejen z hlediska práv dítěte, ale i v kontextu lidských práv vůbec. Úmluva definuje dítě takto: „Pro účely této úmluvy se dítětem rozumí každá lidská bytost mladší osmnácti let, pokud podle právního řádu, jenž se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaženo dříve.“17 Každý stát může stanovit podle svého uvážení, za jakých podmínek lze zletilosti nabýt již dříve, tudíž odvisí od vůle jednotlivých států, zda umožní vlastní právní úpravou dítěti dospět již před osmnáctým rokem a tak zúžit množinu dětí ve své jurisdikci.

13

BŮŽEK, Antonín. Století dítěte a práva dítěte. Sdružení zastánců dětských práv ČR [online]. 2011 [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: http://dcicz.org/userfiles/file/sdpd.pdf. 14

Obecné zásady EU v oblasti prosazování a ochrany práv dítěte. Rada Evropské unie [online]. 3.12.2007 [cit. 2012-03-19]. Dostupné z: http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cmsUpload/16031.cs07.pdf. 15

Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb., o Úmluvě o právech dítěte.

16

Potřeby, požadavky, práva a povinnosti dětí. Ústav veřejného zdravotnictví a medicínského práva [online]. [cit. 2012-03-19]. Dostupné z: http://usm.lf1.cuni.cz/download/4p_deti.pdf. 17

Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb., o Úmluvě o právech dítěte.

13

Úmluva o právech dítěte neřeší ani otázku, zda považujeme za dítě také dítě ještě

nenarozené.

Nadnárodní

definici

dítěte

nelze

stanovit

vzhledem

k odlišnostem v náboženství, v kulturách a ve společenských postojích jednotlivých států, které jsou smluvními stranami této úmluvy. Úprava práv dítěte v prenatálním stádiu je ponechána čistě na jejich vnitrostátním právu. 1.3.2 Definice dítěte v českém právním řádu Listina základních práv a svobod, jež je součástí našeho ústavního pořádku, zakotvuje ve svém článku 6 odstavci 1 právo na život následně: „Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením.“ 18 Právě druhou větou přesně odráží vnímání společnosti počatého dítěte, které je neurčité k fázi prenatálního stádia a k formě ochrany nascitura. Při formulaci tohoto článku zastávala část legislativců názor, že dítě má být chráněno od početí. 19 Taková úprava v ústavním právu by se však dostala do kolize se zákony, např. s úpravou interrupcí, což se nelíbilo jejich zastáncům. Z těchto důvodů došlo ke kompromisu, který vyjadřuje, že lidský život tvoří ve společnosti důležitou hodnotu již před narozením. Tím, že ale neurčuje jeho konkrétní počátek, kolizi se zákonnou úpravou některých institutů nepřivodil. S ohledem na článek 6 Listiny základních práv a svobod stanovuje občanský zákoník v § 7 odstavci 1, že způsobilost mít práva a povinnosti má i počaté dítě. Zároveň ale klade podmínku, že se musí narodit živé. 20 V našem občanském právu se pak uvádějí pojmy fyzická osoba, nezletilý, počaté dítě. Dítě jako takové už české právo nedefinuje, přejímá se definice podle Úmluvy o právech dítěte. Vzhledem k ní stanovuje občanský zákoník, že zletilost lze nabýt i před dovršením osmnáctého roku, a to uzavřením manželství. 21 V zákoně o rodině je tato možnost omezena § 17a stanovením minimálního věku

18

Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky. 19

LOJKOVÁ, Jana a Darina POPOVIČOVÁ. Právní a etické aspekty ochrany nenarozených dětí a dětí s vrozenými vadami. Masarykova univerzita: Právnická fakulta [online]. 2008 [cit. 2012-0322]. Dostupné z: http://www.law.muni.cz/sborniky/dp08/files/pdf/prteorie/lojkova_popovicova.pdf. 20

Zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

21

Tamtéž

14

šestnácti let a v § 13 je navíc podmíněna povolením soudu.22 Český právní řád o dětech pojednává ještě ve věcech trestních. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže používá pojmy mládež, dítě mladší patnácti let a pojem mladiství. 23 V § 2 tohoto zákona je definován pojem mladiství, jako ten, kdo dovršil patnáctý a nepřekročil osmnáctý rok svého života. Mládeží jsou pak myšleny děti mladší patnácti let a mladiství. V trestním právu je tedy dítě vždy chráněno přiměřeně jeho věku bez ohledu na to, zda jde o zletilého jedince podle občanského zákoníku. Dítě je tedy v českém právním řádu definováno, ale vždy jen vzhledem ke konkrétnímu předmětu právní úpravy. Jednotná definice dítěte není ani možná. Občanský zákoník doplňuje definici Úmluvy o právech dítěte upravením pojmu zletilost, co se týče konce období dítěte. A co se týče doby, od kdy je dítě za dítě považováno, zakotvuje podmínku, že narodí-li se dítě živé, považuje se za dítě i počaté dítě, nenarodí-li se živé, jakoby dítětem nikdy nebylo. Je pouze plodem. S plodem je ale nutné vždy zacházet jako s dítětem. V případě, že se nenarodí živé, umožňuje však tato podmínka považovat právní vztahy dítěte za nicotné, což není v rozporu s jeho právy a ani zájmy.

22

Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů.

23

Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů.

15

2

Historický exkurz do právní úpravy práv dítěte

Postavení dítěte ve společnosti se v průběhu jejího vývoje měnilo. Dnes je na dítě nahlíženo jako na budoucnost lidstva, jako na jedince rovného všem ostatním, znevýhodněného svým nízkým věkem, se kterým se pojí jeho neschopnost postarat se o své zájmy. Dnes má dítě svá zaručená práva, která jej chrání, poskytují mu jistoty a umožňují mu se rozvíjet. 24 Dítě vystupuje jako subjekt práv, kterému jsou práva dítěte přímo adresována. Toto pojetí je výsledkem dlouhodobého procesu uvědomování si, jak důležité je období dětství pro život dospělého jedince a proč je tedy nutné považovat dítě za dospělému rovnou osobu. Přesto však dnes můžeme pozorovat tendence k oslabení jeho postavení. Jednou z nich může být právě institut náhradního mateřství. S novou metodou asistované reprodukce se postavení dítěte může vrátit ve svém vývoji nazpět do dob, kdy dítě bylo často pouhým nástrojem k dosažení zájmů dospělých nebo kdy dítě bylo chráněno nepřímo jako objekt právních vztahů mezi státem a adresáty právních norem, jimiž byli pouze dospělí.

Proto se následně budu

věnovat historii postavení dítěte ve společnosti, abych tak poukázala na podobnosti v souvislosti s touto novou hrozbou, a to nejprve obecně, poté z pohledu právního zakotvení. 2.1

Vývoj postavení dítěte ve společnosti

Jak uvádí Jiří Dunovský, přibližně do 4. století bylo dítě považováno za doslova majetek svého otce a do jeho rozhodování o něm nemohl nikdo zasahovat. Až s rozšířením křesťanství hlásajícím rovnost dětí a lidí před Bohem byl vydán zákonný zákaz zabíjení dětí. Bylo to vůbec poprvé, co se zákon o dětech zmiňoval. Dostalo-li se dítě do postavení dospělého člověka, bylo s ním tak také zacházeno a na jeho nízký věk nebyly brány žádné ohledy. Období od 14. do 17. století se vyznačovalo ambivalentním přístupem. Ve snaze o výchovu budoucích králů vyvstává potřeba dítě více poznat. Pomalu se začíná přikládat význam

24

HELUS, Zdeněk. Dítě v osobnostním pojetí : Obrat k dítěti jako výzva a úkol pro učitele i rodiče. Praha : Portál, 2004. Dějiny dítěte, dějiny dětství, s. 15-37.

16

vývoji dítěte zejména pro přípravu na dospělost.25 18. století nazývá Dunovský obdobím intruze. Popisuje jej takto: „Rodiče vstupují do života dítěte, snaží se jej formovat k obrazu svému. Čím výše směřují, tím větší nároky na dítě kladou.“26 Vzhledem k osvícenství a rozvíjející se demokracii se klade větší důraz na přirozené potřeby dítěte, které jsou poznávány a uspokojovány. Stát se začíná starat o trpící děti. Ač se hodnota dítěte ve společnosti zvyšuje a poznání života dětí se prohlubuje, s industrializací a urbanizací zemí se objevil z pohledu dítěte velký problém. Rozmohla se totiž námezdní práce, a to i mezi dětmi, což přineslo dětem bídu, nemoci, utrpení až smrt. Poprvé tak společnost pocítila potřebu chránit děti ve větší míře než doposud. Nejhůře na tom byly děti v Anglii, proto se tam začali v parlamentě projevovat snahy o prosazení tzv. dětských zákonů týkajících se věku pracujících dětí, druhů práce a především pracovní doby. Protože bylo potřeba specifikovat potřeby dítěte, začali se odborníci specializovat na dětský věk. V této době Freud otevřel problematiku vývoje dítěte do 3 let, kdy vzniká řada psychických odchylek a poruch. Do popředí se dostává i význam rodiny pro dítě. Nutno zmínit, že zvyšující se hodnota dítěte souvisí i se stárnutím populace, které je v této době již diskutovaným fenoménem. 27 2.2

Proměny pojetí dítěte v právu

V nejstarších dobách se dítě v právu nezmiňovalo vůbec, což odráželo jeho tehdejší postavení. Postupem doby se dostávalo do právní úpravy jako objekt právních vztahů. V zákonech se o něm jednalo, jemu samotnému to však žádná práva nezaručovalo. Až v době industrializace bylo vykořisťování dítěte tak znepokojující, že se začalo uvažovat o zakotvení postavení dítěte v aktu pojednávajícím o dítěti samotném. Postupně tak vznikaly dokumenty s čím dál vyšší právní silou a významem pro dítě.

25

DUNOVSKÝ, Jiří. Sociální pediatrie : Vybrané kapitoly. Praha : Grada Publishing, 1999. Dítě, dětství a jeho postavení ve společnosti, jeho vývoj a chápání, s. 40-44. 26

Tamtéž, s. 44.

27

Tamtéž, s. 44-48.

17

Ženevská deklarace práv dítěte Společnosti národů Jako reakce na události první světové války přijala Liga národů na jejím zasedání v roce 1923 tento dokument vyhlášený v roce 1924, který, ač je pro státy právně nezávazný, přináší velký pokrok ve vývoji práv dětí, protože je v něm poprvé řečeno, že dítěti by mělo být poskytnuto zvláštní zacházení, ochrana, pomoc a péče.28 Deklarace obsahuje pět kritérií týkající se fyzických potřeb dítěte, jeho duševního rozvoje, výchovy k životu a ochrany před vykořisťováním. 29 Z jejího textu není patrné, že by práva byla adresována přímo dítěti, spíše jde o neformální povinnost zajistit ochranu dítěte. Deklarace práv dítěte OSN Dne 20. listopadu 1959 byla v New Yorku podepsána Deklarace práv dítěte.30 Již ve své preambuli připomíná, že dítě pro svou nezralost potřebuje zvláštní záruky a ochranu před narozením i po něm, čímž rozšiřuje ochranu dítěte i na jeho prenatální období. Není ale myšleno prenatální období celé, od početí. Tato otázka je ponechána výhradně na zvážení jednotlivých států, neboť některé státy již v té době povolovaly provádět za určitých podmínek interrupci. 31 Tato deklarace je oproti té ženevské rozšířena na deset zásad práv dětí. Také není smlouvou, kterou musí smluvní strany bezvýhradně dodržovat, nýbrž jde o doporučení smluvním stranám k uznání práv dítěte. Z její koncepce je ale jasné, že jde o práva adresovaná přímo dětem. Dítě se tedy dostává z pozice objektu práv do postavení subjektu rovného všem lidem, což z pohledu práv dítěte znamená velký přelom. Úmluva o právech dítěte OSN Konečně i při snaze o právně závazný akt byl vzat v potaz fakt, že dítě není

28

BŮŽEK, Antonín. Století dítěte a práva dítěte. Sdružení zastánců dětských práv ČR [online]. 2011 [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: http://dcicz.org/userfiles/file/sdpd.pdf. 29

Declaration of the Rights of the Child. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-2012, 10.3.2012 [cit. 2012-03-12]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Declaration_of_the_Rights_of_the_Child. 30

Deklarace práv dítěte. Informační centrum vlády [online]. 2009 [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: http://icv.vlada.cz/assets/udalosti/Charta_detskych_prav.pdf. 31

BŮŽEK, Antonín. Století dítěte a práva dítěte. Sdružení zastánců dětských práv ČR [online]. 2011 [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: http://dcicz.org/userfiles/file/sdpd.pdf.

18

pouhým objektem péče a pomoci, ale především subjektem majícím své zájmy a práva a s jako takovým je s ním třeba zacházet. V tomto duchu byla vytvořena Úmluva o právech dítěte, která byla přijata v roce 1989 a od roku 1990 je platná. 32 Česká republika je stranou této úmluvy od roku 1991. Svým obsahem navazuje úmluva na Deklaraci práv dítěte. Tato úmluva platí dodnes a zaručuje dětem již celý katalog jejich práv. Co se týče práv dítěte, která by mohla být metodou náhradního mateřství porušena, je nutné uvést především čl. 3 upřednostňující hledisko zájmu dítěte při všech činnostech týkajících se dítěte. Následně je důležitý i čl. 7 zakotvující právo znát své rodiče a právo na jejich péči. Nelze pominout právo na pravidelný osobní kontakt s oběma rodiči v čl. 9. Na paměti bychom měli mít také čl. 27, ze kterého vyplývá právo dítěte na životní úroveň nezbytnou pro jeho duševní rozvoj, a velmi důležitý čl. 35 zakazující obchodování s dětmi. 33 K této úmluvě byl podepsán i opční protokol, který se týká práv dítěte ve vztahu k ozbrojeným konfliktům státu. Druhý opční protokol týkající se prodeje dětí, dětské prostituce a pornografie však Česká republika zatím kvůli neodpovídající úpravě odpovědnosti právnických osob neratifikovala. 34 Listina základních práv a svobod Od roku 1993 jsou děti v České republice chráněny vedle mezinárodních úmluv také v našem ústavním pořádku, a to v Listině základních práv a svobod. 35 Článek 32 zaručuje mimo jiné dětem a mladistvým zvláštní ochranu a stanovuje právo dětí na rodičovskou výchovu a péči. Odnětí dětí rodičům lze ve výjimečných případech jen na základě rozhodnutí soudu. Stejně jako práva zaručená Úmluvou o právech dítěte i tento článek je metodou náhradního mateřství dotčen, protože pojem „rodičovská“ výchova a péče se spolu s nejistotou v chápání pojmu matky stává pojmem neurčitým.

32

Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb., o Úmluvě o právech dítěte.

33

Tamtéž.

34

Deklarace práv dítěte. Informační centrum vlády [online]. 2009 [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: http://icv.vlada.cz/assets/udalosti/Charta_detskych_prav.pdf. 35

Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky.

19

Z výše uvedené ukázky z dějin vývoje postavení dítěte je patrný pokrok od dítěte s hodnotou srovnatelnou s majetkem k dítěti jako rovnocennému subjektu všech vztahů. V dnešní době je pravidlem, že když o sobě dítě není způsobilé rozhodnout samo, zastupuje ho v jeho právních vztazích zástupce a tím je postaráno o to, aby byly zajištěny všechny jeho zájmy, ať vůči státu, okolí či rodině. Náhradní mateřství může však inklinovat k uvažování o dítěti znovu jako o objektu zájmů, jako o prostředku k uspokojení touhy rodičů po vlastním dítěti. Ač je dítě cílem tohoto institutu, jeho zájmy zde nezastupuje nikdo. A proto je potřeba zvážit tento institut ze všech možných pohledů včetně pohledu dítěte a zabránit tak porušení jeho práv a degradaci postavení.

20

3 3.1

Náhradní mateřství a právo dítěte Historie náhradního mateřství

Náhradní mateřství není novým institutem, existovalo i v dřívějších dobách. To jak je díky lékařské praxi prezentováno dnes, přišlo až s postupným vývojem vědy. Považujeme-li za náhradní mateřství fakt, že dítě vychovává jiná žena, než jej porodila, nalezneme zmínky o něm již ve Starém zákoně v Bibli. V První knize Mojžíšově, kapitole 16, se píše, že Sáraj nemůže otěhotnět, a tak navrhne Abramovi, jejímu manželovi, ať zplodí dítě s její otrokyní Hagarou. Tak se také stalo a narodil se Izmael. Už zde se ale Bible zmiňuje o narušení vztahů, které tímto přivodili. 36 Podobně tomuto příkladu, se praktikovalo náhradní mateřství již ve středověku, nápomocna byla rodina, otrokyně i milenky. 37 Až s medicínským pokrokem se v roce 1978 v Anglii narodilo metodou in vitro první dítě, Luisa Brownová. 38 V roce 1982 se československé medicíně povedlo zopakovat tento úspěch u nás.39 A už v roce 1986 se v USA narodilo dítě, které nemělo geneticky nic společného se svojí náhradní matkou (tzv. úplné náhradní mateřství). 40 3.2

Argumenty pro a proti náhradnímu mateřství

Ač se metoda náhradního mateřství v České republice již veřejně provádí, přetrvávají argumenty také v její neprospěch. Proto následně uvedu několik argumentů jak pro tak proti praxi provádění této metody. Zabývat se jimi budu především z hlediska práv dítěte.

36

Bible. Písmo svaté Starého a Nového zákona. Český ekumenický překlad. Praha : Česká biblická společnost. 1985. 37

La Vita Felice: Mezinárodní centrum pro náhradní mateřství [online]. [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: http://mother-surrogate.com/sk/surrogacy/nahradni_materstvi_historie.html. 38

Louise Brown. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001, 30.1.2012 [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Louise_Brown. 39

Centrum asistované reprodukce Pardubice aneb umělé oplodnění Vaše cesta k otěhotnění. Sanus: Sanatorium pro zdraví, krásu, plodnost [online]. [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: http://pardubice.sanus.cz/cs/centrum-asistovane-reprodukce-lecba-neplodnosti-umeleoplodneni/pardubice/. 40

La Vita Felice: Mezinárodní centrum pro náhradní mateřství [online]. [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: http://mother-surrogate.com/sk/surrogacy/nahradni_materstvi_historie.html.

21

3.2.1 Konkludentní souhlas společnosti Otázka, zda institut náhradního mateřství zakázat, povolit či jej tolerovat, je zajímavá v tom, že když ji někomu položíte, většinou na ni nemá názor, a pak jen záleží na tom, jaké informace mu poskytnete. Člověk je bytost empatická, tudíž se dokáže vcítit do pozice rodičů toužících po vlastním dítěti. Jejich touha je přirozená. Předat své geny potomstvu a rozmnožit se je odjakživa základním úkolem v životě člověka. Méně žen si pak dovede odpovědět na otázku, zda by byla ochotna stát se náhradní matkou a jak by na to reagovala jejich emoční stránka. Z pohledu dítěte si ale situaci nedokáže představit téměř nikdo. Jak se může cítit člověk, který ví nebo se později dozví, že jeho genetická a biologická matka není tatáž žena? Je známo, že adoptivní děti mají snahu dozvědět se, kdo je jejich rodičem a proč se o ně nestarají, budou se po náhradní či genetické matce ptát i děti z náhradního mateřství? Náhradní mateřství, jak jej dnes umožňuje medicína, je na světě již 25 let a povědomost o něm není vysoká. Nicméně lze tvrdit, že až na ohrazení církve nevyvolává žádné tvrdší konflikty, vedou se pouze odborné diskuze o jeho přínosu společnosti. Jak se křesťanství staví k institutu náhradního mateřství, vyjádřila katolická církev v roce 1987 dokumentem Donum vitae. Hlavní myšlenkou je, že důstojné zrození života se musí dít pouze ve svazku manželském z manželské lásky. Manželé přesto na dítě právo nemají, dítě není předmětem vlastnictví. 41 Z těchto postojů vyplývá jasné odmítavé stanovisko křesťanství k náhradnímu mateřství. Tento postoj zopakovala církev také v souvislosti s odmítáním vytváření lidských embryích v dokumentu Dignitas personae z roku 2008, tedy po 21 letech a za situace, kdy se metoda náhradního mateřství již na světě provádí běžně.42 S častějším využíváním této metody neplodnými páry začala řada zemí

41

OVEČKA, Libor. Donum vitae. Teologické texty: Časopis pro teoretické a praktické otázky teologie [online]. 2008, č. 2 [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: http://www.teologicketexty.cz/casopis/2008-2/i-Donum-vitaei.html?co=n%E1hradn%ED%20mate%F8stv%ED. 42

Dignitas personae - 1. část. Rádio Vaticana: Česká sekce Vatikánského rozhlasu [online]. 12.12.2008 [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=10529.

22

institut náhradního mateřství upravovat ve svém vnitrostátním právu. Těžko se však udává problematičnost nového institutu, když nemáme důvěryhodná čísla o počtu takto narozených dětí,43 a to díky i tzv. „cestování“ objednatelných párů za náhradními matkami do zahraničí, 44 když v jejich zemi je náhradní mateřství zakázáno. V České republice se metoda náhradního mateřství provádí již řadu let, mluvit o ní se začalo až relativně nedávno a zdravotnická zařízení se i začala veřejně k této metodě hlásit. Přes nesoulad názorů v odborných kruzích se praktikuje stále. Protože vláda se snaží najít pro metodu náhradního mateřství legislativní řešení a neuvažuje o jejím zakázání, je možno se domnívat, že vzhledem k faktu, že v Evropské unii tuto metodu většina zemí zakazuje, je Česká republika velmi liberální zemí. 3.2.2 Náhradní mateřství a duševní vývoj dítěte Ačkoli již byla snaha o prozkoumání dětské psychiky, rozhodně nemůžeme tvrdit, že bychom měli přesnou představu o tom, co se v prenatálním vývoji s dětskou psychikou děje, co a jak na ni působí nebo jak ji lze pozitivně či negativně ovlivnit. Nesporné je, že ze strany matky se k dítěti v tomto období vytváří emotivní pouto, jež je doprovázeno změnou chemického složení v jejím těle, změnou hormonální. O intenzitě vztahu nenarozeného dítěte k matce se však můžeme pouze dohadovat. Z práce Z. Matějčka a J. Langmaiera věnující se počátkům duševního života člověka nicméně vyplývá, že děti nechtěné mají ve svém životě mnoho problémů, které pocházejí právě z prožitků v těhotenství. 45 Nenarozené dítě již od 30. týdne těhotenství reaguje na emoční stav matky. Jak matka reaguje na spontánní projevy dítěte, vytváří si dítě určité vzorce podnětových situací a tak navazuje se svou

43

BUSBY, Karen a Delaney VUN. Revisiting The Handmaid´s Tale: Feminist Theory Meets Empirical Research on Surrogate Mothers. University of Manitoba, 2010. Dostupné z: http://robsonhall.ca/faculty_public_data/images/stories/s%20Tale%20cjfl.pdf. 44

LIŠKOVÁ, Karolína. Pronajmu dělohu. Instinkt [online]. 2011, roč. 2011, č. 3 [cit. 2012-03-05]. Dostupné z: http://instinkt.tyden.cz/rubriky/ostatni/tema/pronajmu-delohu_25836.html. 45

Děloha není futrál na dítě. HONZÁK, Radkin. Vanilka: Pro všechny, kteří ještě neztratili hlavu. [online]. 12.2.2010 [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: http://www.vanilka.cz/clanek/deloha-nenifutral-na-dite.

23

matkou sociální kontakt, který jim ulehčuje komunikaci po porodu, neboť jsou oba na neverbální komunikaci již připravení. Stále více autorů se proto věnuje prenatálnímu rozhovoru matky s dítětem, kdy jeho smyslem je, účelně si vytvořit oboustranné návyky na určité podněty. U rodičů, kteří spolu vytvářejí atmosféru lásky a porozumění a na dítě se těší, dochází ke komunikaci s dítětem spontánně. Takto se psychologové snaží preventivně vyhnout vztahovým poruchám, které by se později mohly projevit.46 3.2.3 Průběh těhotenství náhradní matky Nejvýraznějším zastáncem argumentu, že náhradní mateřství není pro dítě vhodné,

je psychiatr

Radkin Honzák,

který upozorňuje

na

fakt,

že

v době těhotenství se v těle ženy odehrává celá řada procesů. Příroda tak připravuje ženu na budoucí roli matky. Popisuje, jak se budoucí matce např. zlepšuje paměť (neurony vytvářejí nové výběžky), dostává bystřejší vnímání a aktivují se její emoční stavy, jak se ukazuje i větší úzkostnost, to vše pro lepší schopnost postarat se o dítě.47 Nejdůležitější roli hraje podle R. Honzáka hormon oxytocin (hormon důvěry), který se vyplavuje v harmonických vztazích. Tento hormon způsobuje podle něj ke konci těhotenství spolu s hormonem estrogenem nárůst receptorů v mozku matky. Navíc uvádí: „Oxytocin působí také na skutečnost, že matka vnímá vůni svého děťátka velmi intenzivně a rozezná ji od vůně děťátek jiných. Také novorozenec má vyvinutý čich a podle vůně plodové vody bezpečně poznává svoji matku.“ 48 Za velmi důležitou část argumentace R. Honzáka považuji jeho popis a význam tzv. připoutávací vazby: „Kontakt se mnohonásobně zpevňuje prvním dotekem rtů novorozence s prsní bradavkou matky. Tento mechanismus je odpovědný za unikátní blízkost a těsnost vztahu mezi matkou a jejím děťátkem v

46

LANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. 2. aktualizované vydání. Praha : Grada Publishing, 2006. 47

Děloha není futrál na dítě. HONZÁK, Radkin. Vanilka: Pro všechny, kteří ještě neztratili hlavu. [online]. 12.2.2010 [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: http://www.vanilka.cz/clanek/deloha-nenifutral-na-dite. 48

Děloha na leasing - proč jsem proti. HONZÁK, Radkin. Blog.aktuálně.cz [online]. 27.8.2009 [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/radkinhonzak.php?itemid=7403.

24

prvních hodinách a dnech po porodu. … Čím déle kontakt trvá, tím mocněji se upevňuje, matka rozpoznává stále přesněji potřeby svého dítěte, přičemž oxytocin snižuje i hladinu stresů vyplývajících z nadměrných požadavků náročné poporodní situace jak u matky, tak u dítěte. Při porušení procesů připoutávací vazby, stoupá naopak u dítěte hladina stresového hormonu kortizolu, což se nepříznivě odráží jak na aktuálním stavu, tak na dalším vývoji jedince, protože dochází k chronickým a někdy nezvratným změnám ve funkci i struktuře mozku. Psychiatři zpětně zjišťují narušení připoutávací vazby u mnoha psychických poruch, zejména u takzvaných poruch osobnosti, kdy dítě nevstoupilo do „bezpečného světa“.“ 49 R. Honzák věnuje pozornost také účinku hormonu prolaktinu: „prolaktin, vyvolávající jednak produkci mateřského mléka, ale také trochu utlumující matku, což má rozumný cíl: omezit její aktivity na péči o miminko.“ a opiodů: „chemie proti bolesti a současně „molekuly odměny“ tečou při porodu …. Opioidní mechanismy jsou odpovědné za ten typ lásky (na rozdíl od „zamilovanosti“, která je řízená především fenylethylaminem), která se obává ztráty milované bytosti.“ 50 Tyto procesy však probíhají v těle náhradní matky, ta je připravována na výchovu miminka, ale co matka genetická, která miminko dostane, aniž by její tělo touto přípravou prošlo? Bude rozumět potřebám dítěte a zvládne stres z této nové role? Ve stresu bude jak novorozeně, tak i jeho genetická matka a nepovedeli se jim najít k sobě cestu, troufám si říci, že se tento psychický zážitek ještě v jejich životě mnohokrát projeví. 3.2.4 Skrytá psychika náhradních matek Proč se některé ženy rozhodnou pomoci neplodným párům, ukázal výzkum Helene Ragone, kdy se zjistilo, že 26 % náhradních matek se k pomoci rozhodlo z důvodu výčitek potratu v minulosti a dalších 9 % proto, že dříve daly dítě k adopci. 51 Z této studie tedy vyplývá, že zhruba třetina žen se touto pomocí snaží vyřešit své vlastní psychické problémy. V čem je ale lehčí vyrovnat se

49

Tamtéž.

50

Tamtéž.

51

Tamtéž.

25

s odevzdáním dítěte neplodnému páru, než s odevzdáním dítěte k adopci, či s potratem? Tato studie spíše dokazuje, že ztráta dítěte, ať už dobrovolná či nikoliv, znamená pro matku zkušenost, která se jí promítá do psychiky a postupem času vyvstává. Důsledkem toho, že žena není schopna se se ztrátou vyrovnat, mohou nastat situace, že bude dítě již v těhotenství považovat za nechtěné, nebo u ní dojde k depersonalizaci

52

či bude minimálně potřebovat pomoc specialisty. Je

pravda, že tyto černé scénáře ženu potkat nemusí, ale jen málo z nás dospěje v životě k takovému sebepoznání, že si troufne předvídat, jak bude jeho psychika reagovat. Podněty žen k náhradnímu mateřství ovlivňují jejich nahlížení na celý proces a přenášejí tyto emoce na plod, proto je potřeba se jimi zabývat nejen pro dobro žen, ale především pro dobro budoucího dítěte. 3.2.5 Kulturní tradice Na světě existuje mnoho kultur, jejichž součástí je i představa o naplnění úkolu ženy vychovat děti. Mezi těmito kulturami jsou ale značné rozdíly o tom, kolik dětí má žena mít, aby byla její role matky splněna. Klademe-li si tak za úkol, řešit institut náhradního mateřství globálně vzhledem k právům všech žen a dětí, musíme mít na mysli i rozdílné postavení jednotlivých žen spojených s kulturou, které jsou ženy součástí. Z těchto postavení totiž pak plynou pohnutky žen, uspořádání životních priorit a oběti, které jsou schopné podstoupit vzhledem k naplnění role matky. Některé ženy zasvětí svůj život práci či jiným činnostem, přesto považují svůj život za smysluplný a plně prožitý. Další ženy se spokojí s jedním dítětem, kterému obětují vše. Setkala jsem se i s názorem, že matka nechce další dítě proto, aby mohla svému jedinému dítěti dopřát vše a to se nemuselo o životní resp. finanční prostředky rodičů dělit s dalším sourozencem. Oproti tomu jsou ale kultury, kdy spokojená rodina čítá např. pět dětí bez ohledu na jejich životní standard.

52

Děloha není futrál na dítě. HONZÁK, Radkin. Vanilka: Pro všechny, kteří ještě neztratili hlavu. [online]. 12.2.2010 [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: http://www.vanilka.cz/clanek/deloha-nenifutral-na-dite.

26

Významnou roli hraje kult uctívání ženy, který je spojován s plodností. Kult, kde je žena oslavována pro svoji schopnost přivést na svět život, řadíme dnes mezi pohanské zvyky (bohyně Venuše), přesto tento kult přežívá na našem území např. v romské kultuře.53 V mnohých náboženstvích na světě lze kult ženy také pozorovat. Plodnost má v sociálním životě ženy velký význam. V Indii se ještě dnes najdou případy, kdy jsou dodržovány staré tradice, podle kterých nepřivede-li žena do roka manželovi na svět dítě, může ji vyhostit zpět a vrací se věno. Nebo stane-li se bezdětná žena vdovou, je považována za přítěž rodiny. Vdova se nesmí vdát, mít děti, vycházet z domu a pracovat. Dříve byla dokonce upalována za živa na hranici svého zemřelého manžela, tento rituál je nazýván Sátí. Dnes už je zakázaný, přesto k němu někdy dochází. 54 Bude-li se tedy společnost rozhodovat o institutu náhradního mateřství s ambicí nadnárodního uspořádání, měla by mít při tom na mysli tradice všech kultur. Umožnit využití institutu náhradnímu mateřství například pouze ženám, které ještě děti nemají, je s ohledem na rozlišnost kultur diskriminační. Na druhou stranu je třeba vždy mít na zřeteli práva dítěte a zamezit tak narození dítěte do rodiny, kde je předem jasné (např. jí už byli nějaké děti odebrány), že není schopna se o něj vhledem k počtu dětí plně postarat, především uspokojit všechny jeho fyziologické a psychické potřeby. 3.2.6 Proti vůli přírody Každý zásah do běhu přírody způsobí určitě změny. Někdy jsou to změny záměrné, jindy změny nezamýšlené, nechtěné.

Náhradním mateřstvím do

přirozeného plynutí přírody nesporně zasahujeme. K zamyšlení považuji fakt, že neexistují žádné studie, které by zkoumaly, zda tímto zásahem způsobujeme nějaké nechtěné procesy. Dovedu si například představit, že náhradní matka v ní vyrůstající dítě nějakým způsobem ovlivňuje, vždyť je napojeno na její tělo tak úzce, v podstatě z ní vzniká. Docházelo by tím k utváření jedince nejen ze strany 53

Náboženství Romů. Romové v České republice [online]. 26.2.2000 [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: http://romove.radio.cz/cz/clanek/18147. 54

Neplodnost - fenomén dneška. Životní energie: jedině příroda ví, co chce. [online]. 23.2.2009 [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: http://zivotni-energie.cz/neplodnost-fenomen-dneska.html#id02.

27

jeho genetické matky a genetického otce, ale i ze strany jeho náhradní matky. Znamenalo by to, že se na vzniku života podílí tři osoby a my nemáme žádnou představu o tom, co to může do budoucna znamenat. Z genetiky víme, že není dobré plodit děti vzájemně příbuznými rodiči, známe již i studie týkající se psychiky nechtěných dětí,55 čili víme, jak rozmanitá může příroda být, a přesto experimentujeme beze snahy po tom, zjistit kam až to může vést. Nemělo by lidstvo ctít zákony přírody i přesto, že přesně neví, před čím je chrání? Prvním, kdo by na tuto experimentaci mohl doplatit, je právě dítě, a proto bychom měli být tím opatrnější, když se to týká jedince, který o tom nemůže za sebe rozhodnout. 3.2.7 Zájmy dítěte V diskuzi o náhradním mateřství jen málokdo pomyslí na zájem dítěte, přitom to si zaslouží největší pozornost. Když už je dítě přivedeno na svět, klade si společnost za úkol, co nejlépe se postarat o jeho blaho. Dítěti počatému a vloženému do těla náhradní matky nevadí, že nenese genetický kód své „hostitelky“, vytváří se a roste, jakoby se jednalo o jeho genetickou matku. Má však pouze tři možnosti, kam se bude jeho osud vyvíjet. První verze je příznivá jak pro náhradní matku, tak pro jeho genetické rodiče, když dojde po jeho narození k předání do rukou genetických rodičů a náhradní matce to nezpůsobí psychické problémy. Dítěti ale po dobu vývoje hrozí, že se náhradní matka účelně z obavy psychických následků „obrní“ proti možnému vztahu k němu, tudíž se bude vyvíjet jako dítě nechtěné. Bude ochuzeno o sociální kontakt během těhotenství, nebude připraveno na svět a poté, co ho jeho domnělá matka po porodu odevzdá, nebude umět se svou novou matkou komunikovat. Z takového prenatálního zážitku mohou vznikat dítěti psychické poruchy, které se mohou projevit v jeho životě později. 56 V druhé možnosti se náhradní matka k dítěti bude po dobu těhotenství chovat normálně, dítě se bude spokojeně vyvíjet a ke komplikacím dojde až po porodu. Zcela proti očekávání dítěte se dítě octne u ženy, která jeho neverbální 55

Děloha není futrál na dítě. HONZÁK, Radkin. Vanilka: Pro všechny, kteří ještě neztratili hlavu. [online]. 12.2.2010 [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: http://www.vanilka.cz/clanek/deloha-nenifutral-na-dite. 56

Tamtéž.

28

řeči nerozumí, nepoznává ji, čímž se mu zvyšuje stresová hladina 57 a opět hrozí riziko psychických komplikací. Poslední variantou je, že nedojde k předání dítěte jeho genetickým rodičům, což mu v období po porodu nevadí, nesplní se tím ale účel celého procesu náhradního mateřství a do budoucna to rovněž může dítěti způsobit problémy, až si začne uvědomovat, že jeho genetičtí rodiče jsou také jeho rodiče. Z uvedeného vyplývá, že ať již proces náhradního mateřství dopadne jakkoli, pro dítě to nebude nikdy úplně bezproblémová cesta. V každé z uvedených situací se vyskytují rizika, která mohou na dítě působit, a nelze se jich dopředu vyvarovat. Jinou otázkou je, jak bude reagovat dítě, které se dozví o způsobu svého přivedení na svět. Osvojené děti mají potřebu hledat své pravé rodiče a mají také nárok znát svůj původ.58 Děti z náhradního mateřství budou také považovat za své matky ty ženy, které je nakonec vychovaly, ale co když se budou časem pokoušet kontaktovat

druhou ženu, čímž by po psychické stránce nepochybně

zkomplikovali životy všech zúčastněných. Jak se asi vedle sebe budou cítit dvě děti, když by jedno pocházelo z náhradní matky a bylo předáno svým genetickým rodičům, a druhého by se náhradní matka nedokázala po porodu vzdát, a tak by žilo s rodinou, se kterou nemá geneticky nic společného. Právě tuto situaci totiž může přivodit právní nejistota dítěte, u které ženy bude vyrůstat. 3.2.8 Nestandardní postup při zavedení metody náhradního mateřství V dřívějších dobách jsme dospívali k pokroku metodou pokus-omyl. V dnešní době se vědci s ohledem na minimalizaci neúspěšných pokusů snaží důsledky objevů předvídat, zkoumat, ověřovat a teprve s určitou mírou znalosti účinků se tyto objevy začínají využívat za daným účelem. Pokusy na lidech byly nahrazeny pokusy na zvířatech a už i ty jsou chráněny tak, aby se prováděli jen v případech nezbytných. V případě náhradního mateřství došlo k postupu minimálně 57

Děloha na leasing - proč jsem proti. HONZÁK, Radkin. Blog.aktuálně.cz [online]. 27.8.2009 [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/radkinhonzak.php?itemid=7403. 58

Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb., o Úmluvě o právech dítěte.

29

nestandardnímu. Doktoři provádějící asistované reprodukce jsou zřejmě tak nadšeni novými možnostmi pomoci neplodným párům, že nezkoumají všechny dopady ani za situace, kdy k náhradnímu mateřství dokonce dochází a podmínky pro výzkumy jsou dobré. Měli bychom se zamyslet a dát praxi náhradního mateřství nějaký směr, alespoň do chvíle, kdy se společnost rozhodne o zakázání nebo právní úpravě metody náhradního mateřství. Jako první by podle mě měl přijít na řadu podnět k umožnění jejího kvalifikovaného zkoumání, a to tím spíše, když se týká dětí, jejichž osud určují všichni lidé podílející se na procesu náhradního mateřství. 3.2.9 Krok zpátky: dítě jako věc Ve druhé části této práce jsme si nastínili, jakou cestou prošla práva dítěte k současnému pojetí. Na institut náhradního mateřství je pohlíženo jako na pomoc neplodným párům v jejich snaze o geneticky vlastní dítě, kdy náhradní matka z různých důvodů soucítí s tímto párem a je jim ochotna k dítěti pomoci. Z pohledu dítěte to ale znamená, že je popřeno jeho postavení rovnocenného člověka. Dokonce už i u nenarozených dětí dnes existují zákony k jejich ochraně (zákaz bezdůvodné interrupce po dvanáctém týdnu těhotenství; dítě je dědicem, narodí-li se živé). U metody náhradního mateřství však práva dítěte nezastává nikdo. Přesto, že ještě není, o kom rozhodovat, měli bychom zvážit osud tohoto možného jedince, protože bez pomoci společnosti by se nenarodil. Když se rozhodne zdravý pár počít dítě, také uvažuje nad tím, zda ho bude schopen vychovávat a živit. V případě náhradního mateřství se na zrodu dítěte podílí ještě další lidé, bez kterých by to nebylo možné, těmi jsou náhradní matka a lékaři. Znamená to tedy, že by se na rozhodnutí, zda na svět přivést dalšího člověka, měli podílet všichni? Nebo jde o výhradní právo budoucích rodičů, kteří se sami rozhodnou, zda chtějí mít dítě počaté metodou náhradního mateřství nebo ne? A kterých rodičů? Ze strany lékařů je praxe nejednotná, což svědčí o jejich pocitu, že mají za početí dítěte také svojí zodpovědnost. Z medicínského hlediska není metoda

30

náhradního mateřství složitá,59 nedá se tedy říci, že by odmítali provádět metodu náhradního mateřství kvůli rizikům, komplikovanosti nebo dražším nákladům. Domnívám se, že jde právě o pocit odpovědnosti za osudy těchto dětí. Neboť metoda náhradního mateřství není posvěcená zákonem ani společenským míněním, zůstává odpovědnost na lékařích. Jejich svědomí pramení z novodobého pojetí dítěte jako samostatného jedince, který potřebuje naši ochranu a kterému má být poskytnuto pro jeho vývoj všechno nejlepší, co společnost může nabídnout. Jelikož ani společnost není za jedno v tom, zda je náhradní mateřství pro dítě dobrým způsobem vstupu na svět, ani lékařské názory a praxe nejsou sjednocené, není správné požadovat toto rozhodnutí na lékařích či zdravotnických zařízeních jednotlivě. Někdo může namítat, že za jiných okolností se žena může rozhodnout jít na interrupci a že je tedy plod chráněn až od dvanáctého týdne těhotenství, proč se tedy zaobírat způsobem početí dítěte. U nechtěného těhotenství vazba mezi matkou a nechtěným dítětem nebyla navázána a dítě na svět přivedené za těchto okolností nečeká mnohdy plnohodnotný život. Jde o případy, kdy už matka neměla šanci se o početí dítěte rozhodnout, proto jí bylo umožněno řešit situaci následně. U náhradního mateřství není pravděpodobné, že by bylo dítě počato neplánovaně či nechtěně a odpadá tím potřeba chránit ho před odložením. Okamžik rozhodování o osudu dítěte je zde právem posunut na úplný začátek, protože tady mají osoby podílející se na početí na vybranou a nemusí řešit nastalé těhotenství až následně. Nepředpokládá se, že by začaté těhotenství bylo ukončeno potratem, když by nešlo o zdravotní komplikace. Naopak je důvodné, se domnívat, že těhotenství skončí porodem a na světě bude dítě, které je prioritou naší ochrany. Společnost by se neměla zbavovat odpovědnosti za početí dítěte metodou náhradního mateřství a měla by chránit práva dětí i před jejich početím, i když je to nezvyklé. Mějme na mysli, že příroda tady medicíně ustupuje. Náhradní

59

KRÁLOVÁ, Silvie. Nejcitlivější místa náhradního mateřství. Náhradní mateřství [online]. 30.7.2006 [cit. 2012-03-05]. Dostupné z: http://nahradni-materstvi.webnode.cz/news/nejcitlivejsimista-nahradniho-materstvi/.

31

mateřství se normálnímu mateřství vzdaluje a nelze, jak je tomu u běžného umělého oplodnění in vitro nebo u dárcovství gamet, simulovat, že dítě bylo počato běžnou přirozenou cestou hlavně kvůli skutečnosti, že po porodu jej biologická matka předává matce genetické. 3.2.10 Náhradní matka prostředkem k cizímu dítěti Novým problémem se začíná ukazovat instrumentalizace náhradní matky. Do dnešní doby se matka nemohla stát nástrojem těhotenství, neboť vždy vystupovala jako subjekt, jako matka s úmyslem matkou být. Nyní se ale ukazuje, že ženy nacházející se ve špatné životní situaci (většinou ženy třetích zemí) bývají neplodnými páry využívány za peníze v takové míře, že se mluví o vykořisťování. 60 Vedle úmyslu pomoci jiné ženě k vlastnímu dítěti zde hraje velkou roli finanční částka, kterou náhradní matka obdrží. Nebudu se zabývat vlastními dětmi či celou širokou rodinou náhradní matky, které se tímto naskytla možnost, jak je uživit, ani sociální politikou a situací v daných zemích. Otázka zní, zda je morální zneužívat tělo jiné ženy k uspokojení vlastní touhy po dítěti. Zkušenosti s dárcovstvím orgánů nám ukázaly, že za peníze rozhodně ne, neboť vidina peněz zaslepuje rozhodování člověka při zvážení všech rizik, navíc se rozmáhá černý obchod a podněcuje trestná činnost. V případě náhradního mateřství je třeba chránit náhradní matku proti vykořisťování, chránit její zdraví a psychiku, poskytovat jí co nejvíce informací. Musí se dbát na ochranu všech zúčastněných stran. Náhradní matka je po dítěti nejzranitelnější osobou podílející se na zrození dítěte a my bychom měli udělat vše proto, aby se se zavedením metody náhradního mateřství nepřivodily této ženě nové problémy v životě, které ji mohou způsobit značné komplikace. 3.2.11 Jde o léčbu nemoci nebo řešení problému? Účelem vědy je prohlubovat naše znalosti o všem kolem nás. Úkolem medicíny je léčit lidské nemoci. Medicínská věda se snaží najít nová možná řešení na všechny problémy, které člověka trápí. Neplodnost je jistě problémem, který si zaslouží pozornost lékařů a ženám či mužům takto zasaženým je právem poskytnuta 60

ZAMYKALOVÁ, Lenka. Kdo smí participovat na asistované reprodukci. Biograf: Časopis pro kvalitativní výzkum [online]. 2003, č. 31 [cit. 2012-03-05]. Dostupné z: http://www.biograf.org/clanky/members/clanek.php?clanek=v3103.

32

pomoc. Je ale metoda náhradního mateřství ještě léčbou nebo jen obcházením faktu, že daný pár prostě své děti mít nemůže? V medicíně je běžné, že se pro pomoc jednomu člověku využívá druhého člověka, dokladem jsou tak běžné transplantace orgánů. Dárci orgánů (krve, dřeně atd.) úmyslně a vědomě podstupují riziko zákroku s vědomím oslabení svého vlastního zdraví pro pomoc druhému člověku, proč by náhradní matka nemohla podobně pomoci neplodným párům? Jejím rozhodnutím je, zda se chce vystavit fyzickým, ale i psychickým rizikům. Medicínská věda tuto možnost objevila, medicína ji praktikuje a část společnosti ji odsuzuje a zakazuje. Kdo má právo na rozhodnutí, co je správné a co už není? Je to medicínská věda, společnost nebo každý člověk jednotlivě? Myslím si, že v případě léčby je to právě medicínská věda, která vyhodnocuje veškerá rizika. Podle mě ale metoda náhradního mateřství není léčbou nemoci, ale cestou k vlastnímu dítěti. Náhradní mateřství se dotýká mnoho oblastní života člověka, nejen zdravotní stránky. Poté, co medicínská věda svůj úkol splnila a řešení vyvinula, je to právě společnost, kdo musí rozhodnout. Domnívám se, že zde nejde ani o konkrétní jednotlivce, neboť se na procesu náhradního mateřství podílí více lidí a každý v jiné pozici, navíc jde o významný institut zasahující nejen do právních, ale i rodinných, sociálních vztahů a do hodnot společností uznávaných. 3.2.12 Interrupce versus náhradní mateřství Hlavním argumentem proti metodě náhradního mateřství je podle mého názoru možný zásah do práv dítěte formou narušení jeho psychického zdraví změnou matky po jeho narození. Společenský konsenzus umožnil ženám rozhodnout se do určité doby těhotenství pro interrupci, čímž končí vývoj daného embrya. Toto rozhodnutí vychází jedině ze zájmů budoucí matky, které se narozením dítěte zásadně změní životní situace. V řadě případů, došlo-li by opravdu k narození dítěte, prožilo by dítě plný a smysluplný život. Jedná-li se o otázku, zda žádné dítě nebo dítě přivedené na svět náhradní matkou, jsme na vážkách. Znamená to, že má-li se vývoj dítěte umožnit nebo ukončit, necháváme ženy rozhodnout o jeho ukončení, ale o jeho započetí ne?

33

V čem tedy vidíme zásadní rozdíly, kde spočívají důvody těchto rozhodnutí? Základem je asi problematická otázka, od jakého stupně vývoje je embryo považováno za nenarozené dítě, protože s tím se pojí otázka, zda vůbec dochází při interrupci k ukončení něčeho relevantního. Naopak nechá-li společnost narodit dítě náhradní matkou, cítí pak zodpovědnost za jeho životní osud, který je s touto formou vstupu na svět spojený. Protože se u náhradního mateřství narození dítěte předpokládá, přesouvá se okamžik rozhodování na úplný začátek těhotenství a nečeká se na dobu, až bude plod ve stadiu, od které jej provází ochrana před svévolným potratem. 3.2.13 Náhradní mateřství versus darování vajíček (oocytů) Při srovnání náhradního mateřství s dárcovstvím ženských vajíček se v obou případech jedná o trojúhelník dvou žen a jednoho muže. V prvním případě patří muž k ženě oocyt poskytující, v druhém případě naopak k ženě přijímající. Rozdíl mezi svým účelem tak rozlišnými metodami asistované reprodukce spočívá tedy v pouhém volním rozhodnutí muže, se kterou ženou chce rodinu vytvářet. Dalším rozdílem je anonymita vztahů. Zatímco dárcovství oocytů se děje na základě utajení ženy dárkyně a vzájemném neseznámení obou žen, náhradní mateřství je doprovázeno navázáním úzkého sociálního kontaktu mezi náhradní matkou a neplodným párem. Nejpodstatnějším rozdílem ale je, že u dárcovství oocytů se jedná jen o jednu pohlavní buňku, ze které by se bez spermie embryo nevytvořilo. V okamžiku přenesení se tedy o dítě nejedná. Naopak u metody náhradního mateřství jde většinou o přenos již celého embrya, tedy počatého dítěte, a tak také musíme k náhradnímu mateřství přistupovat, tedy jako k metodě svým významem velmi odlišné.

34

4

Právní úprava náhradního mateřství

V návaznosti na výše uvedené přístupy k náhradnímu mateřství, doplním následně tyto o další argumenty týkající se možné komplexní právní úpravy. Zabývat se budu rovněž zavedením institutu náhradního mateřství v novém občanském zákoníku. 4.1

Nutnost právní úpravy

Základní otázku, kterou si na začátku musíme položit, je, zda je vůbec vhodné náhradní mateřství vůbec právně upravovat. Až do této doby funguje vztah mezi objednatelským párem a náhradní matkou na základě absolutní důvěry. Strany bývají od lékařů poučeny o právních důsledcích a úskalí, do kterých se mohou dostat. Předem vědí, že změní-li kdokoliv svůj názor nebo změní-li se situace, nemají možnost domáhat se dohody u soudu. To je nutí rozmýšlet se a vybírat si účastníky procesu důkladně. Lze nicméně do budoucna očekávat, že se možnost náhradního mateřství rozšíří v povědomí více lidí a přibude neplodných párů, které ji budou chtít využít. Vzhledem k problémům, které mohou během procesu nastat, by se tak mohla stát právní úprava postavení účastníků žádoucí především k ochraně stran procesu a předcházení konfliktů, jež by se mohly vyskytnout. Můžeme rovněž očekávat, že až metoda náhradního mateřství „zevšední“, nebudou se strany procesu bát řešit případné konflikty veřejně a o dítě usilovat jakýmikoli prostředky. Také vezmeme-li v potaz, že u nás není institut náhradního mateřství zakázán a že hlavním cílem je budoucí dítě, které je ve společnosti prioritou ochrany, bylo by ho možná vhodné právně ochránit. Jeho početí není přirozené. Naopak může být přivedeno na svět za okolností, kdy o něj usiluje více žen. V případě konfliktu mezi náhradní matkou a objednatelským párem lze očekávat, že strany budou natolik zaujaté, že nebudou schopny řešit spor s ohledem na nejlepší zájmy dítěte. Právní úprava náhradního mateřství by ale musela vyřešit spoustu otázek, které doposud nejsou jasné.

35

4.2

Vývoj právní definice matky

V souvislosti s asistovanou reprodukcí a dárcovstvím gamet vznikla potřeba definovat matku narozeného dítěte. Tak se v roce 1998 dostala do zákona o rodině definice,61 jak ji známe i dnes. Tato definice je v souladu s Evropskou úmluvou o právním postavení dětí narozených mimo manželství platnou pro Českou republiku od roku 2001, která v článku 2 říká, že rozhodující je pro určení mateřství pouze faktor porodu.62 S pokrokem medicínské vědy se však tato definice může zdát vzhledem k metodě náhradního mateřství zastaralá. Sice odpovídá cílům asistované reprodukce z doby bez náhradního mateřství, kdy dárci gamet ztrácejí právo na dítě, jež zůstane matce, která dítě porodila, ale za situace provádění náhradního mateřství jsou dnes cíle také úplně opačné, totiž že rodiči dítěte se fakticky stanou dárci (spíše propůjčitelé) gamet nebo embrya. Znamená to, že definice matky ztrácí svůj původní smysl, kterým bylo myšleno i následné uspořádání vztahů po porodu a nejen právní postavení ženy rodičky. Můžete oponovat, že i tehdy bylo možné se dítěte po porodu vzdát a ihned jej dát k adopci, proč by se to samé nemělo dít u náhradního mateřství, kdy navíc žena bude geneticky s dítětem příbuzná. Odpovědí je možná fakt, že adopce je až následným řešením nastalé situace, kdy matka své dítě odmítá a raději jej přenechá náhradní rodině, kde bude milováno. Nejde však o stav, o který je usilováno od začátku, jak je tomu u náhradního mateřství. Úprava osvojení se navíc nedotýká práva dítěte na poznání svého původu a je beze sporu v souladu s jeho zájmy a blahem. Definice matky jako rodičky je proto i v tomto případě správná. V případě náhradního mateřství se definice komplikuje tím, že se matkou dítěte mohou cítit dvě ženy a obě budou mít svým způsobem pravdu. Ani zdánlivě bezproblémovým předáním dítěte genetické matce není vyhráno, neboť pocit viny se může projevit v životě náhradní matky později a způsobit jí psychické komplikace. Z pohledu psychologie je situace složitější také chybějící anonymitou

61

Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů.

62

Sdělení č. 47/2001 Sb.m.s. Ministerstva zahraničních věcí o přistoupení České republiky k Evropské úmluvě o právním postavení dětí narozených mimo manželství.

36

mezi oběma ženami, která zde ani není žádoucí. Která z žen by tedy měla být matkou? Česká republika je smluvní stranou Úmluvy o právech dětí, kde se zavázala ochraňovat zájmy dítěte a jeho blaho. Posoudíme-li tuto otázku z pohledu budoucího novorozence, shodneme se na tom, že on by měl jasno. Stejně jako při dárcovství oocytů je pro něj matkou žena, která ho devět měsíců připravovala na svět, na kterou je celou tu dobu zvyklý a která se má stát po jeho narození stabilním známým bodem v novém světě. Z pohledu novorozence je tedy definice vyhovující. Kterou ženu bude ale dítě považovat za svou matku ve vyšším věku, zůstává otázkou. V případě, že bude vyrůstat u své genetické matky, bude možná schopno v budoucnu, pokud se o svém způsobu narození dozví, považovat náhradní matku jen jako pomoc své genetické matce (pomíjím zde problematiku porušení připoutávací vazby předáním dítěte po porodu, kterou jsem již zmiňovala). Zůstane-li po porodu u své původně náhradní matky a dozví-li se o okolnostech jeho narození, nemůžeme jeho postavení srovnávat s dárcovstvím gamet, neboť zde se bude nejčastěji jednat o „dárcovství“ embrya. V tomto případě může dítě pocítit touhu znát své genetické rodiče a otázka matky zůstává nevyřešená. Ponecháme-li definici matky nezměněnou a představíme-li si, že si dítě náhradní matka ponechá, čímž se stane jeho právní matkou, neporušíme tím právo dítěte znát svůj původ? Myslí-li se původem jeho genetický původ, pak ano. Co se ale myslí původem v případě dárcovství gamet? Můžeme se shodnout, že v případě dárcovství postačí, že se dítě dozví svůj genetický původ alespoň jednoho rodiče, kdy může dárce nadále zůstat v anonymitě. Jedná-li se ale o embryo předané původně náhradní matce, dochází podle mého názoru k porušení práva tohoto dítěte na poznání svého původu. Rozdělením úlohy ženy, kdy jedna poskytuje genetickou informaci a druhá dítě odnosí a porodí, dělí i definici matky. Určíme-li původně náhradní matku za právní matku, popřeme význam předání genetické informace v embryu. Budemeli uvažovat o matce jako o ženě, která předala své genetické informace, popřeme fyzickou a psychickou vazbu mezi dítětem a ženou rodičkou. Nalezení právního řešení definice matky, kdy jsou u metody náhradního mateřství uvažovány dvě

37

situace, které mohou nastat, aniž by bylo porušeno právo dítěte na poznání svého původu a byly zachovány všechny jeho zájmy, je opravdu velký nejen právní, ale i sociální, morální a psychologický problém. 4.3

Částečné surogační mateřství

Jak by se mělo hodnotit tzv. částečné surogační mateřství, kdy biologická matka je zároveň genetickou matkou dítěte a jedná se pouze o darování mužských spermií? Jde v tomto případě o proces odložení dítěte a následnou adopci nebo jde situaci také řešit institutem náhradního mateřství? Záleží jen a pouze na úmyslu stran procesu, které přistupovali k situaci jako k náhradnímu mateřství, nebo se situace liší už jen faktem jednotnosti matky? Metoda náhradního mateřství je obhajována především pro páry, kdy jsou oba plodní, žena však není schopna dítě donosit a potřebuje k tomu pomoc jiné ženy. Není-li tedy žena ani schopna vytvořit vajíčko, jedná se tedy pořád ještě o případ, kdy je vhodné náhradního mateřství využít? Náhradní mateřství je postaveno na touze a z druhé strany pochopení touhy po geneticky vlastním dítěti. Kterým institutem docílit toho, aby dítě bylo nositelem alespoň mužovi genetické informace? Anonymitu dárkyně vajíčka lze v tomto případě zajistit spojením dárcovství vajíčka od třetí ženy s náhradním mateřstvím, ale je to mnohem složitější proces, než spojení dárkyně vajíčka s náhradní matkou v jedné osobě. Problém je nejen morální a psychologický, ale z pohledu dítěte mnohem komplikovanější než náhradní mateřství z embrya objednatelského páru. Dítě se dostává do situace, kdy jeho matka je i jeho náhradní matkou a po porodu se má dostat ke svému otcovi a své sociální matce, která s ním tvoří objednatelský pár. Jednoduše řečeno žena uměle počne dítě s mužem z objednatelského páru s tím, že jej po porodu předá do péče tohoto páru. Kloním se k závěru, že v případě částečného náhradního mateřství by mělo být uvažováno o procesu spíše jako o adopci, než jako o náhradním mateřství, neboť nejde o náhradní matku v pravém slova smyslu, nýbrž o pravou matku. 4.4

Změna zákon o péči o zdraví lidu

Pokud bychom chtěli zakotvit institut náhradního mateřství v našem právním

38

řádu, museli bychom upravit i zákon o péči o zdraví lidu. 63 Ten v § 27e odstavci 2 považuje za dárce člověka netvořící neplodný pár, nicméně u metody náhradního mateřství buď vůbec nejde o dárce, neboť neplodný pár očekává navrácení svého poskytnutého embrya v podobě dítěte, anebo, připustíme-li si případ ponechání dítěte u původně náhradní matky, jsou sice nedobrovolnými dárci, ale oba tvoří neplodný pár. Větším problémem by byla změna § 27e odstavce 9 zakotvující anonymitu mezi dárcem a příjemkyní a dárcem a dítětem, neboť důvodem jeho přijetí byla ochrana dítěte a rodiny, ve které vyrůstá, před změnou názoru dárce a domáháním se dítěte. V případě náhradního mateřství se většinou nejedná o gametu, ale o celé embryo, jež se projevuje v právu dítěte znát svůj původ. Anonymita není žádoucí ani z pohledu psychologů. Z toho mála, co víme, vyplývá, že je lepší, když se objednatelský pár s náhradní matkou znají a navštěvují se před porodem z důvodu psychické stimulace obou stran na předání dítěte.64 Možná by se mohlo uvažovat o anonymitě dítěte a náhradní matky po předání dítěte, což by nebylo možné dodržet v případě, že by k předání nedošlo. 4.5

Informovanost neplodného páru a náhradní matky o úskalích metody náhradního mateřství

Nespornou otázkou při úvaze o úpravě náhradního mateřství se mi jeví povinnost informovat a poučit případné náhradní matky a objednatelské páry o všech právních, psychologických i medicínských rizicích, aby se strany procesu mohli kvalifikovaně rozhodnout, zda ho podstoupí, a minimalizovaly se tak případné problémy. Forma podepsání poučení se mi jeví jako nedostatečná. Možností by mohla být povinná účast na konzultacích u odborníka z oboru psychologie. Objednatelský pár by si měl být vědom, čím prochází psychika dítěte během těhotenství a k čemu to může u dítěte vést. Náhradní matka se může ujistit, zda těhotenství a předání dítěte zvládne, případně jak se s tím vyrovná. Oběma stranám to pak pomůže pochopit zájmy dítěte a uvědomit si, že jeho zájmy budou

63

Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu.

64

KONEČNÁ, Hana. Chce tu někdo moji dělohu?. Respekt.cz [online]. 27.8.2009 [cit. 2012-0305]. Dostupné z: http://respekt.ihned.cz/vase-dopisy/c1-38164430-chce-tu-nekdo-moji-delohu.

39

vždy přednější, než jejich vlastní, a tímto způsobem k procesu náhradního mateřství přistupovat. 4.6

Právní úprava procesu náhradního mateřství

Podařilo-li by se vyřešit výše zmíněné otázky, vyvstaly by další problémy týkající se samotného uskutečnění procesu náhradního mateřství jako např. otázka placení za pomoc náhradním matkám, způsob úhrady výloh spojených s těhotenstvím a fyzickým opotřebením těla náhradní matky, životní styl náhradní matky v těhotenství, interrupce, případné sankce za nedodržení dohody či narození nezdravého dítěte. Co se týče práv dítěte, nelze přistoupit na úplatné náhradní mateřství, neboť by šlo o obchod, jehož předmětem by se stalo dítě a s dětmi obchodovat je nepřípustné i ve stadiu embrya.65 Podmiňovat předání dítěte životním stylem v době těhotenství nebo narozením zdravého dítěte také nelze z důvodu obchodování s dětmi. Jak ale nelze nutit náhradní matku k předání dítěte, tak nelze ani nutit objednatelský pár k jeho převzetí. Ve většině zemí, kde je institut náhradního mateřství právně zakotven, jde totiž o proces, kdy za splnění určitých podmínek jsou objednatelskému páru přiznána rodičovská práva, jinak zde platí definice matky jako ženy, která dítě porodila. Zůstane-li dítě po porodu s původně náhradní matkou, je to z důvodu, že mezi nimi vznikl vztah, který není rodička schopna přerušit a zájmů dítěte se to nedotkne vůbec nebo ne v takové míře, jako když odmítne objednatelský pár dítě přijmout, a to zůstane ženě, která na jeho předání byla připravena a s jeho výchovou ani nepočítala. Odmítnutí objednatelského páru se nepředpokládá už jen z toho důvodu, že jde o jejich genetického potomka. S přibývající praxí metody náhradního mateřství se však mohou vyskytnout

případy, kdy bude dítě třeba nechtěného pohlaví,

handicapované či se pár do té doby rozejde. Co když náhradní matka takové dítě, které jí zůstalo jako vlastní, prostě odmítne a dítě skončí v péči státních orgánů? Přijatá právní úprava by neměla připouštět takovou právní nejistotu dítěte, či vůbec u některé matky po porodu zůstane.

65

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

40

4.7

Náhradní mateřství v návrhu českého občanského zákoníku

Návrh občanského zákoníku byl v únoru 2012 podepsán prezidentem Václavem Klausem. Jeho účinnost je stanovena na začátek roku 2014.66 S tímto zákoníkem nastanou určité změny v občanském právu, co se ale týče institutu náhradního mateřství, dá se říci, že jej pouze zohledňuje. Vzhledem k tomu, že se o náhradním mateřství zmiňuje pouze v souvislosti s adopcí, nemůžeme si myslet, že by nový občanský zákoník problematiku náhradního mateřství komplexně upravoval. Na druhou stranu ze zmínky o něm se dá usuzovat, že v době jeho uzákonění je náhradní mateřství již praktikou známou. V podstatě se jedná o vůbec první oficiální připuštění tohoto institutu ze strany státu. V tuto chvíli již nemůžeme považovat náhradní mateřství za institut zakázaný, ani za obcházení zákona, nýbrž za institut neupravený zákonnou úpravou. Do nového občanského zákoníku je přejata stávající úprava mateřství, totiž že „matkou dítěte je žena, která je porodila“. 67 V ustanoveních upravující institut osvojení se nicméně v § 804, který se týká zákazu osvojení mezi příbuznými v přímé linii a sourozenci, uvádí, že toto omezení neplatí v případě náhradního mateřství. 68 Tato věta má velký vliv na praxi náhradního mateřství, protože jsou případy, kdy náhradní matkou není cizí žena, ale například matka ženy z objednatelského páru. Do této doby nebylo možno dosáhnout stavu, kdy genetická matka vstoupí do všech práv jako právní matka, když náhradní matkou byla jí příbuzná po přímé linii nebo sestra. Tato změna usnadní těmto genetickým matkám dostat se přes institut osvojení do postavení právních matek. Samotné podstaty náhradního mateřství se to ale nedotýká, pouze to usnadňuje cestu nepřímou přes institut přijatý k jinému účelu.

66

Klaus podepsal nový občanský zákoník, který mění vše od nájmů po závěti. IDNES.cz [online]. 20.2.2012 [cit. 2012-03-05]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/klaus-podepsal-novy-obcanskyzakonik-ktery-meni-vse-od-najmu-po-zaveti-1mq/domaci.aspx?c=A120220_155219_domaci_brd. 67

Návrh zákona - Občanský zákoník. Nový občanský zákoník [online]. 2011 [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymcestorage/files/Obcansky%20zakonik%202011%20PS.pdf. 68

Tamtéž.

41

Nový občanský zákoník tedy institut náhradního mateřství ponechává pořád ve stejné situaci, tedy neupravuje jej. Odpovědnost za provádění metody náhradního mateřství se všemi jeho riziky zůstává na stranách procesu. Právní nejistota dětí takto narozených o jejich budoucím vývoji zůstává nevyřešena. 4.8

Náhradní mateřství: otevřené otázky a problémy

Zaprvé je otázkou, jestli není značně riskantní přijmout stanovisko, zda podpořit institut náhradního mateřství, v době, kdy neexistuje podpora kvalifikovaného a komplexního výzkumu. Především vzhledem k jedincům takto na svět přivedeným můžeme jen hádat, co to s jejich psychikou udělá, navíc když někteří z nich budou žít u svých původně náhradních matek a jiní u genetických rodičů. Toto riziko se sice může snížit, je-li náhradní matkou příbuzná jednoho z objednatelského páru, protože se nemusí s dítětem loučit navždy a v rodině již fungují sociální vazby, s právní úpravou by bylo možno ale počkat na dobu, kdy budeme schopni zhodnotit zkušenosti a dopady této metody. Na základě kvalifikovaných a úplných informací si společnost může vytvořit názor, který by zastávala většina. Zatím si však názor vytvořili jen lékaři, kteří tuto metodu podporují a dokonce provádějí bez ohledu na to, že jiní lékaři této metodě nakloněni nejsou, a to pouze na základě soukromoprávního pravidla, že co není zakázáno, je dovoleno. Druhým významným problémem je nemožnost přiznání práva na dítě objednatelskému páru. Z důvodu toho, aby se dítě ani náhradní matka nedostali do pozice pouhého objektu právních vztahů a s ohledem na možnost vzájemného psychického připoutání se náhradní matky a dítěte, nelze předem rozhodnout, ke komu by mělo dítě v budoucnu patřit. Předání dítěte do péče neplodného páru musí být aktem čistě dobrovolným. V případě, kdy by o svěření do péče nebo o právu na kontakt rozhodoval soudce, musí být vzat v potaz fakt, že každý případ náhradního mateřství má své jedinečné pozadí, každý účastník své pohnutky a bez ohledu na to musíme vždy tyto případy posuzovat z pohledu dítěte, které je hodné nejvyšší ochrany. Je to velmi komplikované, protože je zde nutno zvážit fyzické potřeby dítěte, jeho materiální zajištění, vztah dítěte ke svému okolí i jeho možnosti vývoje a rozvoje do budoucna. Srovnání důležitosti těchto veličin je

42

velice složitý úkol. Díky jedinečnosti každého případu proto může nastat spoustu situací, které způsobí velkou míru právní nejistoty pro všechny včetně dítěte. Na druhou stranu je výsledkem celého úsilí přes všechny snahy a rizika dítě. Dítě ve společnosti, kde každé dítě je prioritou jak v právních, tak v sociálních a rodinných vztazích. Proto za další otázku považuji úvahu o tom, co je přijatelnější, zda radši nepovolit metodu náhradního mateřství vůbec a zabránit tak narození dětí, které by mohli v budoucnu mít psychické problémy spojené se svým způsobem narození, nebo metodu náhradního mateřství povolit a umožnit tím radost neplodným párům z geneticky vlastního dítěte i za cenu určitých psychických potíží dítěte nebo náhradní matky. Když se na tuto otázku podíváme z globálního hlediska, můžeme nabýt dojmu, že práva dítěte nejsou dodržována všude na světě. Mnoho dětí trpí hladem, žízní nebo nemocemi. Mnoho lidí na světě má psychické problémy. Zakázáním náhradního mateřství bychom dokázali eliminovat riziko psychických problémů spojených s prenatálním obdobím a porodem, jde ale jen o část rizik, které na děti v životě mohou působit. Může-li se v naší společnosti matka rozhodnout o donošení a porození dítěte, u kterého je velká pravděpodobnost, že bude handicapované, proč by se nemohlo jít rozhodnout pro dítě s rizikem možných psychických problémů. Rozdíl je akorát v tom, že u náhradního mateřství se na procesu narození dítěte podílí i další lidé, a proto nejde jen o rozhodnutí rodičů, ale i o názor náhradní matky a lékařů, na kterých leží odpovědnost, zda podpoří metodu náhradního mateřství. Dalším problémem je otázka právní úpravy. Stejně jako ostatní metody asistované reprodukce, u kterých je zapotřebí pomoci lékařů, si i metoda náhradního mateřství právní úpravu zaslouží, už jen kvůli přenesení odpovědnosti lékařů za rozhodnutí, zda jí poskytnout či nikoli. Také by se právní úpravou mohlo zamezit zneužití této metody ženám, které plodné jsou, ale z nějakého důvodu nechtějí těhotenstvím projít a z druhé strany zakázat ženám stát se náhradní matkou kvůli penězům nebo aby si touto formou obstarávali dítě bez partnera. Navíc by se metoda náhradního mateřství mohla stát jednou z metod hrazenou zdravotními pojišťovnami. Velkým problémem zůstává definice matky. I v době asistované reprodukce

43

stačila právní definice jedné matky, neboť gamety jsou poskytovány za účelem darování. V případě náhradního mateřství se již ale jedná ve většině případů o celé embryo a navíc je porušena anonymita. S novou metodou asistované reprodukce by se mohla rozdvojit i právní definice matky. Zakotvení biologické a genetické matky by umožnilo v případě sporu i upravit vztahy mezi náhradní matkou a objednatelským párem po porodu, ať už dítě zůstane u kterékoliv matky. Udržovat kontakt v těchto případech doporučují i psychologové. 69 Právo otce na styk s dítětem vyplývá už z jeho uznání otcovství, nově by tento nárok mohl být přiznán i druhé matce. Nikdo ale neví, zda z pohledu dítěte jsou dvě matky myslitelné, jestli je člověk vůbec schopen chápat dvě ženy jako matky, když v přírodě by tato situace nemohla nastat. Rodiče jsou velmi důležitou a velmi stabilní součástí života nás všech a rozdvojení této jistoty by se mohlo v životě člověka nepředvídatelně projevit. Připouštím ale možnost, že se časem ukáže, že člověk vnitřně považuje za svou matku ženu, která je s ním geneticky příbuzná, nebo naopak ženu, která jej porodila bez ohledu na genetiku, a v takovém případě by bylo možné zakotvit pouze jeden vztah mezi matkou a dítětem. Co se týče úvahy o smlouvách mezi náhradní matkou a objednatelským párem, je pro mne nepřijatelné, že by takové smlouvy měly mít nějaký význam, neboť mne nenapadá žádná věc týkající se této metody, která by měla záviset na vůli stran procesu s výjimkou rozhodnutí náhradní matky o předání dítěte, které je kvůli biologickým a psychickým procesům v jejím těle pochopitelné. Z pohledu dítěte nelze podle mého názoru připustit možnost právní úpravy, která by umožnila, aby po jeho narození mohly nastat dva scénáře, které absolutně ovlivní jeho život. Podle mě nelze připustit možnost, aby společnost rozhodla o početí dítěte, aniž může s určitostí říci, kdo bude jeho matka, nebo jestli nakonec v případě, že by z nějakého důvodu odmítly jeho převzetí obě potencionální matky, nepůjde rovnou do ústavní péče státu. Současná právní úprava sice stanovuje za matku náhradní matku, ale v tomto případě se může jednat o fikci, díky které sice právně bude matkou dítěte, zodpovědnost za něj ale cítit nemusí. 69

KONEČNÁ, Hana. Chce tu někdo moji dělohu?. Respekt.cz [online]. 27.8.2009 [cit. 2012-0305]. Dostupné z: http://respekt.ihned.cz/vase-dopisy/c1-38164430-chce-tu-nekdo-moji-delohu.

44

5

Náhradní mateřství a práva dítěte v judikatuře soudů

Problému ohrožení práv dítěte v kontextu náhradního mateřství se budu věnovat i na základě judikatury. Ve Velké Británii je tento institut právně zakotven od roku 1985.70 Pro demonstrování problémů, které tato právní úprava způsobuje, jsem zvolila případy, které by se v případě podobné právní úpravy institutu náhradního mateřství v České republice mohly řešit i u nás. 5.1

Určení rodičovství ve prospěch zemřelého žadatele

V případu A v P, P a B [2011] EWHC 1738 (Fam)

71

se Vrchní soud Velké

Británie, rodinné oddělení, zabýval otázkou výkladu zákona Human Fertilisation and Embryology Act z roku 2008.72 Dne 8. července 2011 vynesl rozsudek, ve kterém dospěl k závěru, že při rozhodování o žádosti o vydání příkazu k rodičovským právům je nutno pojem žadatelé vykládat i ve prospěch zemřelého žadatele a rodičovská práva mu přiznat. Soud se při rozhodování opíral o Úmluvu OSN o právech dítěte zakotvující mimo jiné i právo znát svůj původ. Podle něj se zákon Human Fertilisation and Embryology Act musí vykládat takovým způsobem, který je v souladu s tímto právem. Z jeho obsahu vyplývá povinnost zajistit právní i faktický vztah s oběma rodiči, i když již nejsou naživu. Proto se soud rozhodl žádosti vyhovět. Žádost o rodičovství k tříměsíčnímu dítěti byla podána manželským párem. Dítě se narodilo na klinice v Indii na základě dohody o náhradním mateřství. Přesto, že nebylo jisté, zda žadatelka je biologickou matkou dítěte (žadatelka poskytla dvě gamety, tři gamety byly od dárkyně), bylo jasné, že žadatel biologickým otcem dítěte je. Manželský pár si dítě převzal do péče v Indii a následně o něj pečoval ve Velké Británii. 8. července 2010 podal manželský pár svou žádost, ale 19. prosince 2010, dříve než bylo o žádosti rozhodnuto, zemřel

70

Surrogacy Arrangements Act 1985. Legislation.gov.uk [online]. 16.7.1985 [cit. 2012-03-25]. Dostupné z: http://www.legislation.gov.uk/ukpga/1985/49. 71

A & Anor v P & Ors [2011] EWHC 1738 (Fam). England and Wales High Court (Family Division) Decisions [online]. 8.7.2011 [cit. 2012-03-05]. Dostupné z: http://www.bailii.org/ew/cases/EWHC/Fam/2011/1738.html. 72

Human Fertilisation and Embryology Act 2008. Legislation.gov.uk [online]. 13.11.2008 [cit. 2012-03-25]. Dostupné z: http://www.legislation.gov.uk/ukpga/2008/22.

45

žadatel na rakovinu jater. Soudkyně přesto shledala, že má pravomoc se případem zabývat a posoudit splnění dalších podmínek. K tomuto názoru dospěla proto, že všechny otázky se týkaly dítěte. Právní otázkou bylo, zda slovo „žadatelé“ vyžaduje, aby oba žadatelé byli naživu pouze v okamžiku podání žádosti nebo i v době rozhodnutí o ní. Právní zástupkyně žadatelky uváděla, že soud by měl přijmout takový rozsudek, který bude v nejlepším zájmu a blaha dítěte. Připomínala, že soudce by měl brát ohled na účel ustanovení. Záměrem těchto ustanovení bylo, aby o přiznání rodičovství nemohla žádat jedna osoba, aby nemohla být ani smluvní stranou dohody o náhradním mateřství a aby smluvní stranou nemohla být osoba mladší osmnácti let. Soudkyně zkoumala podobnou právní úpravu a poznamenala, že v případě adopce, je-li to v zájmu dítěte, může soudce přiznat adopci oběma žadatelům, i když už se rozešli. Právní zástupkyně dítěte doporučila použít analogickou úpravu a kopírovat po právní stránce faktický stav, kdy dítě je potomkem zemřelého žadatele. Dítěti to přináší právní a sociální výhody. Nepřiznání rodičovství zemřelému žadateli by bylo považováno za zásah do práva na rodinný život. Pojem identity zahrnuje podle ní i právní uznání vztahů mezi rodiči a dětmi. Soudkyně rozhodla, že žádná jiná úprava vztahů by dítěti nezaručila stejný status, jaký mu vznikne přiřčením rodičovství vyhověním žádosti. V době podání žádosti byly všechny právní podmínky pro vyhovění splněny. V zájmu dítěte je upravit rodinný status jak ve prospěch žadatelky, tak ve prospěch zemřelého žadatele.73 Z uvedeného případu vidíme, že pro vyhovění žádosti je zapotřebí, aby byli žadatelé naživu alespoň v době jejího podání. Podle anglického práva musí žádost podat dva lidé, kteří tvoří pár a alespoň jeden z nich je s dítětem geneticky příbuzný. 74 Vyplývá z toho tedy, že smrt jednoho z nich před podáním této žádosti způsobí nemožnost druhého nabýt rodičovská práva ke svému genetickému dítěti, 73

A & Anor v P & Ors [2011] EWHC 1738 (Fam). England and Wales High Court (Family Division) Decisions [online]. 8.7.2011 [cit. 2012-03-05]. Dostupné z: http://www.bailii.org/ew/cases/EWHC/Fam/2011/1738.html. 74

Human Fertilisation and Embryology Act 2008. Legislation.gov.uk [online]. 13.11.2008 [cit. 2012-03-25]. Dostupné z: http://www.legislation.gov.uk/ukpga/2008/22.

46

které zůstane z právního hlediska dítětem své náhradní matky. 5.2

Právo na kontakt objednatelského páru s dítětem, které náhradní matka odmítla předat

V případu CW v NT and another [2011] EWHC 33 náhradní matka změnila později svůj názor a rozhodla se nechat si dítě. Objednatelský pár nemohl kvůli nesplnění zákonných podmínek žádat o přiřčení rodičovských práv, proto se muž z titulu otce dožadoval alespoň svěření dítěte do jejich péče. Soudce musí na základě Úmluvy OSN o právech dítěte rozhodovat s ohledem na jeho nejlepší zájem a blaho, proto v takovém brzkém věku dítěte převážila jeho fyzická potřeba nakojení nad všemi ostatními. V roce 2009 se objednatelský pár seznámil na internetu se ženou, se kterou později uzavřel neformální dohodu o náhradním mateřství. Podle této dohody byla náhradní matka inseminována mužem z objednatelského páru a po otěhotnění od něj dostala několik tisíc liber. Dne 16. července 2010 se narodila holčička, nyní jí je asi pět měsíců, ale náhradní matka ji odmítla předat objednatelskému páru. Otec dítěte pak požádal o svěření do péče. Soudce mu nevyhověl, ponechal dítě v péči matky, ale povolil otci pravidelný styk s dítětem. Dále naplánoval revizi případu na únor 2010. Původně náhradní matka (25 let) má ještě dvě starší dvojčata, chlapce. Otec (44 let) má ještě sedmnáctiletou dceru žijící se svojí matkou. V kontaktu se svojí dcerou byl v poslední době jen málo. Žena z objednatelského páru má své tři děti ve věku 19, 17 a 15 let, přičemž nejmladší z nich žije spolu s objednatelským párem. Objednatelský pár se pokoušel mít spolu děti, ale žena přišla kvůli rakovině o část svého lůna, což vedlo k několika potratům. Přes internet se seznámili s náhradní matkou. Pomocí ejakulátu muže vpraveného do těla náhradní matky injekční stříkačkou náhradní matka otěhotněla. Objednatelský pár poté spolu s náhradní matkou absolvoval několik vyšetření. Neboť hrozilo riziko, že dítě trpí Downovým syndromem a objednatelský pár nechtěl podstoupit test dítěte, jež mohl dítěti ublížit, vznikl mezi oběma stranami spor. Náhradní matka test přesto podstoupila a ukázalo se, že dítě je zdravé. V dubnu 2010 podstoupila náhradní matka operaci žlučových kamenů, v nemocnici změnila svůj názor a

47

chtěla si dítě nechat. Tvrdila, že jí objednatelský pár vyhrožoval odejmutím jejích dětí a odsouzením za podvod. Před porodem došlo k obnovení jejich vzájemného kontaktu a žena z objednatelského páru navštívila náhradní matku v porodnici, necítila se však ze strany přátel a rodiny náhradní matky vítána. Už sedm dní po porodu podal otec žádost o svěření dítěte do péče. 13. října, po testech DNA, stanovil soudce dítěti zástupce a zakázal, aby náhradní matka umožňovala kontakt mezi dítětem a jejím přítelem. Až 15. prosince přiznal soudce otcovi rodičovství, do té doby neměl otec se svým dítětem žádný kontakt. Postupně jej však objednatelský pár s dítětem navazoval a na pátém sezení už jej krmili z láhve. Na slyšení v prosinci řekl soudce, že skutečnost, že ani jeden z nich mu neříkali celou pravdu, činila jeho rozhodování těžším. Shrnul, že úmysl náhradní matky byl dítě předat, postupně si však uvědomovala, že to nedokáže. Opatrovník dosvědčil, že vztah k dítěti má velmi dobrý. Pominu-li dokazování konkrétních skutečností, věnoval se soudce tomu, zda strany chápou potřeby dítěte. Z návrhu objednatelského páru, že by dcera měla být bezprostředně po řízení svěřena do jejich péče, a to za situace, kdy s ní byli v kontaktu jen párkrát a je kojena náhradní matkou, soudce vydedukoval, že nechápou dobře potřeby dítěte. Dále uvedl jiný případ, kdy náhradní matka, která již měla své tři děti, dvakrát lživě informovala objednatelský pár o potratu a dítě si pokaždé nechala. Podruhé se to však tento objednatelský pár dozvěděl a po nějakém čase soudce rozhodl, že lepší budoucnost dítě čeká u tohoto objednatelského páru. V tomto případě rozhodoval soudce obdobně. Měl na paměti blaho a potřeby dítěte, což znamená vyšší pravděpodobnost dále se rozvinout do šťastné a vyrovnané dospělosti. Rozdíl mezi případy je v tom, že tady náhradní matka vstoupila do dohody v dobré víře. Soudce se rozhodl nechat dítě v péči náhradní matky vzhledem k tomu, že odloučení dítěte od ní by mu způsobilo citovou újmu a že se domnívá, že náhradní matka umožní otci kontakt spíše, než by objednatelský pár umožnil náhradní matce. Otci umožnil kontakt s dítětem s tím, že tento případ přezkoumá v únoru.75

75

CW v NT & Anor [2011] EWHC 33 (Fam). England and Wales High Court (Family Division) Decisions [online]. 21.1.2011 [cit. 2012-03-05]. Dostupné z: http://www.bailii.org/ew/cases/EWHC/Fam/2011/33.html.

48

Rozsudek však ještě neznamená, že by dítě nemohlo být svěřeno otcovi do péče později. Každopádně je z tohoto případu patrné, že anglická právní úprava umožňuje vzniknout situaci, kdy je právně matkou dítěte matka náhradní a otcem muž z objednatelského páru, kteří nikdy neměli v úmyslu, vytvořit spolu rodinu. Genetické matce dítěte pak nezakládá žádné právo, které by jí umožnilo udržovat s dítětem kontakt, ač je pravděpodobné, že dítě bude o své genetické matce vědět a mohlo by si s ní vytvořit vztah.

49

Závěr Cílem této práce bylo poukázat na ohrožení práv dítěte a problémy, které mohou s nově zaváděným institutem náhradního mateřství nastat. Rovněž jsem chtěla upozornit na nesystematičnost zavedení tohoto institutu do českého práva. K tomu bylo nezbytné využít analýzy a vysvětlení pojmu dítěte. Za pomoci komparace stručné historie postavení dítěte ve společnosti a kritické analýzy argumentů pro a proti náhradnímu mateřství a jeho možné právní úpravě jsem chtěla dojít k vymezení základních sporných problémů. Ve své práci jsem dospěla k závěru, že největším problémem z pohledu práv dítěte je právní nejistota v osobě matky. Vzhledem k důležitosti, kterou pro dítě v životě má, jde o velmi zásadní otázku. Dítě má právo znát svůj původ, což nelze splnit, nelze-li určit nebo definovat jeho matku, popřípadě matky. Navíc je za situace nedostatku informací o výzkumech prováděných v souvislosti s metodou náhradního mateřství těžké, vžít se do postavení dítěte a tuto otázku rozhodnout. K tomuto

názoru

jsem

došla

na

základě

následujících

závěrů

z jednotlivých částí této práce. Z důvodu nejednotnosti společnosti v pojetí dítěte jsem v první kapitole vysvětlila tento pojem z různých pohledů společenských věd. Bylo ukázáno, že pro pedagogiku i psychologii je předmětem jejich zkoumání dítě již od početí. Na základě zájmů dítěte periodizují dětství a popisují vývoj a rozvoj dítěte v jednotlivých obdobích. V průběhu prenatálního období nevymezují žádný větší zlom ve vývoji plodu, na základě kterého by šlo vědecky podložit nějaký termín, od kterého by bylo možno považovat plod za dítě. V právu je dítě definováno z hlediska jeho postavení v právních vztazích, proto se jeho definice v každém právním odvětví liší. Podmíněná právní subjektivita nascitura odráží pojetí dítěte v ústavním pořádku, kde je nenarozené dítě považováno za jednu z hodnot společnosti. Komparací stručné historie postavení dítěte ve společnosti jsem ve druhé kapitole přiblížila problém objektivizace a instrumentalizace dítěte, neboť by se mohl stát v kontextu metody náhradního mateřství opět aktuálním. Naznačila jsem počáteční postavení dítěte, které bylo srovnatelné s majetkem svého otce. Postupem doby se dítěti dostalo určité ochrany, tato byla však koncipována jako

50

ochrana objektu právních vztahů dospělých. V roce 1989 byla práva dítěte zakotvena v mezinárodně závazném dokumentu, ve kterém již bylo dítě považováno za jedince hodného nejvyšší ochrany. Tím se také dítě dostalo do postavení subjektu právních vztahů. V práci jsem pokračovala kritickou analýzou argumentů pro a proti náhradnímu mateřství a jeho právní úpravě. V těchto částech jsem prokazovala kontroverznost této metody. Dospěla jsem k závěrům, že možné psychické projevy v životě dítěte a náhradní matky, ohrožení zájmů a postavení dítěte či nepřirozenost a odlišnosti náhradního mateřství od jiných metod asistované reprodukce jsou problémy bez jednoznačného řešení. Problematičnost možné právní úpravy jsem demonstrovala zamyšlením se nad nutností právní úpravy, definicí náhradní matky, rozporem se zákonem upravujícím asistovanou reprodukci nebo úvahou o zakotvení povinného kvalifikovaného informování osob uvažujících o této metodě. V rozboru nového občanského zákoníku jsem zdůvodnila, proč je jeho právní úprava z hlediska institutu náhradního mateřství nesystematická. Nakonec jsem uvedla dva příklady z judikatury Velké Británie. Z případu, kdy se soud zabýval otázkou přiřčení rodičovských práv zemřelému žadateli, vyplynulo, že smrt jednoho partnera z objednatelského páru může znemožnit stát se druhému rodičem dítěte po právní stránce. Na druhém případu bylo ukázáno, že anglická právní úprava umožňuje, aby se rodiči dítěte stali náhradní matka a muž z objednatelského páru, a genetické matce nezaručuje žádné právo na kontakt s dítětem. I dnes nastávají v této zemi problematické situace, a to přesto, že je zde institut náhradního mateřství právně zakotven více než 25 let. Metoda náhradního mateřství zasahuje do práv dítěte. Nejen, že ohrožuje jeho právo znát svůj původ, ale připouští právní nejistotu v osobě matky. Se zamýšlenou právní úpravou by se situace mohla změnit. Jak jsme ale naznačili, řešení zmíněných problémů se nachází těžko. Svědčí pro to i fakt, že spornost metody náhradního řešení nezmizela ani v zemích, kde je tento institut upraven již delší dobu. Přesto se v České republice aplikuje a postoj vlády k ní je kladný.

51

Resumé Mit dem Problem der sinkenden Natalität entwickeln sich immer noch verschiedene

Reproduktionsmethoden.

Diese

Methoden

der

assistierten

Reproduktion berühren die Rechte des Kindes in seinem frühesten Stadium. Eine von ihnen ist auch die Methode der Leihmutterschaft, die in der Tschechischen Republik trotzt der bislang fehlenden Gesetzgebung öffentlich angeboten ist. Das Institut der Leihmutterschaft wird in Verbindung mit dem Institut der Adoption neu ins tschechische Recht im neuen Bürgerlichen Gesetzbuch eingereiht werden. Bis jetzt wird noch nicht gelungen, die komplexe Gesetzgebung durchzusetzen. Nicht nur, dass die Rechte des Kindes verletzt werden, sondern es geht um einen sehr bedeutenden Bruch im ganzen Familienrecht. Die Definition der Mutter kann eine rechtliche Fiktion werden, die der Wirklichkeit nicht entspricht wird, wobei die eher von der Teilung der Mutterschaft zwischen zwei Frauen zeugt. Die Leihmutterschaft ist nicht wegen verschiedener Stellungen einzelner Staaten zum ungeborenen Kind international rechtlich geregelt. In meisten europäischen Ländern ist sogar verboten. Im ersten Kapitel dieser Arbeit ist geschaut, dass der Gegenstand der pädagogischen und psychologischen Erforschung das Kind schon von der Empfängnis ist. Aufgrund der Interessen des Kindes periodisieren diese Wissenschaften die Kindheit und charakterisieren die Entwicklung des Kindes in einzelnen Perioden. Innerhalb der pränatalen Periode begrenzen sie keinen großen Bruch in der Entwicklung des Embryos, dank dem wäre es möglich, einen Termin zu stützen, ab dem man ein Embryo für ein Kind halten kann. Im Recht ist ein Kind in Bezug auf seine Position in rechtlichen Verhältnissen definiert, daher unterscheidet sich seine Definition in jedem Rechtszweig. Bedingte Rechtspersönlichkeit des Kindes im Mutterleib reflektiert die Auffassung des Kindes in der Verfassungsordnung der Tschechischen Republik, wo das ungeborene Kind als ein von wichtigsten Werten der Gesellschaft betrachtet ist. Im zweiten Kapitel ist kurz die Geschichte der Position des Kindes geschrieben. Zuerst wurde das Kind ins Eigentum seines Vaters gereiht. Im Laufe

52

der Zeit wurde ihm gewisser Schutz gewährt. Der war aber als der Schutz des Gegenstandes in rechtlichen Verhältnissen der Erwachsenen konzipiert. Im Jahre 1989 wurden die Rechte des Kindes im internationalen rechtlich verbindlichen Dokument verankert, in dem das Kind schon als die Einzelperson betrachtet ist, deren der höchste Schutz gewährleistet werden soll. Damit erwarb das Kind die Position des Subjekts in rechtlichen Verhältnissen. Der Ziel dieser Teile der Arbeit war, dem Leser zu ermöglichen, Ähnlichkeiten damaliges Problems der Versachlichung und Instrumentalisierung des Kindes mit seinem möglichen nochmaligen

Vorkommen

in

Zusammenhang

mit

der

Methode

der

Leihmutterschaft heute zu finden. Das dritte Kapitel enthält die Argumentation für und gegen die Methode der Leihmutterschaft. Die hinweisen auf die Verletzung der Rechte des Kindes. Für Probleme ohne eindeutige Lösung halte ich mögliche psychische Äußerungen im Leben des Kindes und der Leihmutter, die Bedrohung der Interessen und der Position

des

Kindes

Leihmutterschaft

oder

Unnatürlichkeit

und

Unterscheidungen

von anderen Methoden assistierter

Reproduktion.

der Die

Kontroverse der möglichen Gesetzgebung ist im vierten Kapitel durch die Überlegung über Notwendigkeit der Gesetzgebung, die Analyse der Definition der Mutter, die Notwendigkeit

der

Änderung des assistierte Reproduktion

festsetzenden Gesetzes oder die Möglichkeit der obligatorischen qualifizierten Informationen demonstriert. Zum Schluss ist auch die Regelung des neuen bürgerlichen Gesetzbuches kommentiert. Letzter

Teil

ist

zwei

Beispielen

von

der

Rechtsprechung

des

Großbritanniens gewidmet. Im Ersten beschäftigt sich das Gericht mit der Frage des Zusprechens der elterlichen Rechte zum Kind dem toten Antragsteller. In dem zweiten Beispiel hat sich um Regelung des Kontakts des sterilen Paars mit dem Kind gehandelt, das die Leihmutter in Pflege des Paars zu übergeben ablehnt. Die Methode der Leihmutterschaft griff in die Rechte des Kindes ein. Nicht nur, dass sie das Recht auf Erkenntnis eigenes Ursprungs bedroht, sondern auch zulässt rechtliche Unsicherheit des Kindes in Person der Mutter. Mit beabsichtigen Gesetzgebung kann sich diese Situation ändern, dazu ist aber

53

notwendig, gegebene Fragen und Probleme zu lösen. Die Streitsucht der Methode der Leihmutterschaft verschwand auch noch nicht in Ländern, die dieses Institut lange regeln. Trotzdem ist diese Methode in Tschechische Republik appliziert und die Haltung der Regierung zu ihr ist positiv.

54

Informační zdroje Literatura Bible. Písmo svaté Starého a Nového zákona. Český ekumenický překlad. Praha : Česká biblická společnost. 1985. ČAČKA, Otto. Psychologie dítěte. Tišnov : SURSUM, 1996. DUNOVSKÝ, Jir í. Sociální pediatrie: vybrané kapitoly. Vyd. 1. Praha: Grada Pub., 1999, s. 40-48. HADERKA, J. Surogační mateřství. Právní obzor, 1986, č. 10, s. 917-934. HELUS, Zdeněk. Dítě v osobnostním pojetí : Obrat k dítěti jako výzva a úkol pro učitele i rodiče. Praha : Portál, 2004. HRUŠÁKOVÁ, Milana a Zdeňka KRÁLÍČKOVÁ. České rodinné právo. 3., přeprac. a dopl. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006c1998, s. 190-191. ISBN 80-723-9192-5. LANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. 2. aktualizované vydání. Praha : Grada Publishing, 2006. LEIFER, Gloria. Úvod do porodnického a pediatrického ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Grada, 2004, s. 317. ISBN 80-247-0668-7. MUNZAROVÁ, Marta. Lékařský výzkum a etika. Praha: Grada, 2005, s. 63. ISBN 978-80-247-6204-3. MUNZAROVÁ, Marta. Zdravotnická etika od A do Z. Vyd. 1. Praha: Grada, 2005, s. 39. ISBN 80-247-1024-2. PRŮCHA, Jan. Moderní pedagogika. 2.přepr. a akt.vyd. Praha: Portál, 2002, 481 s. ISBN 80-717-8631-4. Právní úprava Deklarace práv dítěte. Informační centrum vlády [online]. 2009 [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: . Human Fertilisation and Embryology Act 2008. Legislation.gov.uk [online]. 13.11.2008 [cit. 2012-03-25]. Dostupné z: . Human Rights Act 1998. Legislation.gov.uk [online]. 9.11.1998 [cit. 2012-03-25]. Dostupné z: .

55

Návrh zákona - Občanský zákoník. Nový občanský zákoník [online]. 2011 [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: . Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb., o Úmluvě o právech dítěte. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 47/2001 Sb.m.s. o přistoupení České republiky k Evropské úmluvě o právním postavení dětí narozených mimo manželství. Surrogacy Arrangements Act 1985. Legislation.gov.uk [online]. 16.7.1985 [cit. 2012-03-25]. Dostupné z: . Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky. Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Judikatura A & Anor v P & Ors [2011] EWHC 1738 (Fam) (08 July 2011). England and Wales High Court (Family Division) Decisions [online]. 8.7.2011 [cit. 2012-0305]. Dostupné z: . CW v NT & Anor [2011] EWHC 33 (Fam). England and Wales High Court (Family Division) Decisions [online]. 21.1.2011 [cit. 2012-03-05]. Dostupné z: . Internetové zdroje BUSBY, Karen a Delaney VUN. Revisiting The Handmaid´s Tale: Feminist Theory Meets Empirical Research on Surrogate Mothers. University of Manitoba, 2010. Dostupné z:

56

. BŮŽEK, Antonín. Století dítěte a práva dítěte. Sdružení zastánců dětských práv ČR [online]. 2011 [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: . Centrum asistované reprodukce Pardubice aneb umělé oplodnění Vaše cesta k otěhotnění. Sanus: Sanatorium pro zdraví, krásu, plodnost [online]. [cit. 2012-0304]. Dostupné z: . Declaration of the Rights of the Child. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-2012, 10.3.2012 [cit. 2012-03-12]. Dostupné z: . Dignitas personae - 1. část. Rádio Vaticana: Česká sekce Vatikánského rozhlasu [online]. 12.12.2008 [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: . Děloha na leasing - proč jsem proti. HONZÁK, Radkin. Blog.aktuálně.cz [online]. 27.8.2009 [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: . Děloha není futrál na dítě. HONZÁK, Radkin. Vanilka: Pro všechny, kteří ještě neztratili

hlavu.

[online].

12.2.2010

[cit.

2012-03-04].

Dostupné

z:

. Klaus podepsal nový občanský zákoník, který mění vše od nájmů po závěti. IDNES.cz [online]. 20.2.2012 [cit. 2012-03-05]. Dostupné z: . KONEČNÁ, Hana. Chce tu někdo moji dělohu?. Respekt.cz [online]. 27.8.2009 [cit. 2012-03-05]. Dostupné z: . KRÁLOVÁ, Silvie. Nejcitlivější místa náhradního mateřství. Náhradní mateřství [online]. 30.7.2006 [cit. 2012-03-05]. Dostupné z: .

57

La Vita Felice: Mezinárodní centrum pro náhradní mateřství [online]. [cit. 201203-04]. Dostupné z: . LIŠKOVÁ, Karolína. Pronajmu dělohu. Instinkt [online]. 2011, roč. 2011, č. 3 [cit. 2012-03-05]. Dostupné z: . LOJKOVÁ, Jana a Darina POPOVIČOVÁ. Právní a etické aspekty ochrany nenarozených dětí a dětí s vrozenými vadami. Masarykova univerzita: Právnická fakulta [online]. 2008 [cit. 2012-03-22]. Dostupné z: . Louise Brown. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 30.1.2012 [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: . MATĚJŮ, Pavla. Náhradní matku si přiveďte samy, vzkazuje lékař ženám s vadou dělohy. OnaDnes.cz [online]. 15.9.2009 [cit. 2012-03-05]. Dostupné z: . Náboženství Romů. Romové v České republice [online]. 26.2.2000 [cit. 2012-0304]. Dostupné z: . Neplodnost - fenomén dneška. Životní energie: jedině příroda ví, co chce. [online]. 23.2.2009 [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: . Obecné zásady EU v oblasti prosazování a ochrany práv dítěte. Rada Evropské unie [online]. 3.12.2007 [cit. 2012-03-19]. Dostupné z: . OVEČKA, Libor. Donum vitae. Teologické texty: Časopis pro teoretické a praktické otázky teologie [online]. 2008, č. 2 [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: . Potřeby, požadavky, práva a povinnosti dětí. Ústav veřejného zdravotnictví a medicínského práva [online]. [cit. 2012-03-19]. Dostupné z:

58

. Vývoj obyvatelstva České republiky v roce 2007. Český statistický úřad [online]. 2011 [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: . ZAMYKALOVÁ, Lenka. Kdo smí participovat na asistované reprodukci. Biograf: Časopis pro kvalitativní výzkum [online]. 2003, č. 31 [cit. 2012-03-05]. Dostupné z: . Zprávy: plnění mezinárodních úmluv: Úmluva o právech dítěte. Vláda České republiky [online]. 3.10.2008 [cit. 2012-03-08]. Dostupné z: . ZUNOVÁ, Andrea. Mužská plodnost výrazně klesá. Novinky.cz [online]. 29.4.2011 [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: .

59