Pražské chodníky a dláždění Vegetace vyrůstající mezi dlažebními kostkami, ve spárách podél obrubníků nebo v puklinách asfaltu je bezesporu jedním z prvních motivů, které nás napadnou, začneme-li uvažovat o městské vegetaci. Vlivy formující toto společenstvo jsou nesporně velmi silné, ať už uvažujeme o střídání teplot, o sešlapu nebo rozjíždění pneumatikami, zimním solení, či celoročním zásobováním motorovým olejem nebo svéráznými hmotami vyplňujícími mezery v dlažbě. Možná překvapí, co se v těchto mezerách téměř vždy nachází ve velkém množství, pokud se rozhodneme sebrat rostlinku do herbáře a vytrhneme ji i s kořeny: lidské vlasy a psí chlupy. Po celé Praze jich musejí být stovky kilogramů. Jestli nějak podstatně ovlivňují možnosti vegetace aspoň tím, že zadržují částice prachu, zatím s jistotou nevíme, ale je to pravděpodobné.
Sešlap, provoz aut a zřejmě i herbicidy poznamenaly tyto rostliny turanu ročního na dlažbě Senovážného náměstí. 78
Divoka_priroda_Prahy_imprimatur.indd 78
3.2.2015 15:30:18
Florenc: rajče za stánkem se zeleninou.
Vápencové kostky na Senovážném náměstí s heřmánkem terčovitým (Matricaria discoidea). 79
Divoka_priroda_Prahy_imprimatur.indd 79
3.2.2015 15:30:19
„Palmeta“ řeřichy rumní (Lepidium ruderale).
Písečnice douškolistá (Arenaria serpyrifolia) ze žabí perspektivy. Rašínovo nábřeží. 80
Divoka_priroda_Prahy_imprimatur.indd 80
3.2.2015 15:30:20
Šrucha zelná (portulák) na Senovážném náměstí.
Je dost těžké vybrat jednu nejlepší exkurzi po pražských chodnících, protože dlažby města mají několik variant vegetace s poměrně stabilním druhovým složením. Trasa, na které jsme ji hledali my, byla Senovážné náměstí – Příkopy – Celetná – Králodvorská – náměstí Republiky – Truhlářská – Petrská – Florenc – Prvního pluku – tunel pod Vítkovem. Senovážné náměstí v Praze má na vozovkách běžnou žulovou dlažbu, občas se najde nějaká ta křemencová kočičí hlava. Součástí chodníků na náměstí je také trochu předimenzovaný, a proto neužitečný trojúhelník o velikosti asi 30 × 30 × 40 m v těsné blízkosti tramvajové křižovatky, vydlážděný narůžovělým a šedavým vápencem. Druhové složení na tomto poměrně malém prostoru silně kolísá: na jednom z okrajů trojúhelníka roste šťavnatý porost šruchy zelné (Portulaca oleracea); mimochodem, tento druh v posledních letech neuvěřitelným způsobem opanoval pásy chodníků podél stěn starých malostranských domů v horní části Újezda. Ale zpět k Senovážnému náměstí: o kousek dál dominuje truskavec ptačí, úrazník položený (Sagina procumbens) anebo milička menší (Eragrostis minor). Vegetaci se daří mezi zaparkovanými auty při kraji vozovky: do výše dvou tří decimetrů tu vyrůstá hvězdník roční (Stenactis annua) a merlík trpasličí (Chenopodium pumilio). Mezi všemi těmito druhy občas najdeme růžice jitrocele většího. Cesta na Příkopy a do Celetné a dále pak ulicemi Rybnou, Dlouhou a Soukenickou je cestou kamenitou pouští: jen při samotných krajích chodníků, nejspíše 81
Divoka_priroda_Prahy_imprimatur.indd 81
3.2.2015 15:30:20
Milimetrové kvítky úrazníku položeného (Sagina procumbens) ve spárách žulových kostek. Senovážné náměstí.
Dlouhá třída: klidnější a vlhčí oáza hojně využitá lipnicí roční („sešlapový stín“).
82
Divoka_priroda_Prahy_imprimatur.indd 82
3.2.2015 15:30:21
Merlík trpasličí, naturalizovaný jihoameričan, vyrostl v zákoutí u petrského kostela poměrně bujně. 83
Divoka_priroda_Prahy_imprimatur.indd 83
3.2.2015 15:30:22
Tudy skoro nikdo nechodí, a tak výsledek připomíná rumiště s lopuchem větším a turanem ročním.
Pod Vyšehradem se s dlažbou sžil i rozchodník ostrý.
kolem spodních částí netěsných okapových rour, se zelená jeden z nejběžnějších členů pražského chodníkového společenství, lipnice roční (Poa annua). Trochu veseleji je až v Petrské, hlavně ve stinných a vlhkých zákoutích u kostela svatého Petra. Samozřejmě ani tato zákoutí nejsou vlhká vždy: procházku, během níž budete pozorovat vegetaci pražských chodníků, doporučujeme vykonat mezi květnem a červencem, po silnějších deštích. Kytky jsou pak pěkně vyvinuté, nezmučené přísušky, s menší pravděpodobností něco přehlédneme. Deštivé počasí navíc také omyje chodníky, hlavně od všudypřítomné psí moči. Těšnov a Florenc: neuvěřitelná mozaika lidmi vytvořených povrchů, ve velmi různé míře vystavených ošlapu, solení, přihnojování. Své místo zde nalezly všechny už jmenované druhy a také například pelyněk černobýl, pampelišky (Taraxacum sect. Ruderalia) nebo slanomilný zblochanec oddálený (Puccinelia distans). Asi není náhoda, že zpoza stánku s ovocem a zeleninou vyrůstají ze široké spáry mezi asfaltem a betonovou deskou rajčata. Těsně za viaduktem v ulici Prvního pluku pokračujeme podél zdí, rohů a dalších překážek v chůzi. Chodců celkově není mnoho, a tak některé části chodníků připomínají spíše běžná rumiště – s pcháči a lebedou lesklou (Atriplex sagittata). Ve Vítkově ulici pak jdeme podél domu, jehož okna zdobí květinové truhlíky. Živé části rostlin mohou při troše štěstí zakořenit mezi kostkami, nacházíme tak celé větvičky pelargonií! Ještě lépe se může dařit vysemeněným letničkám, jako 84
Divoka_priroda_Prahy_imprimatur.indd 84
3.2.2015 15:30:22
je šrucha velkokvětá (Portulaca grandiflora); ta se může v dlažbě pod truhlíky udržet i několik let. Vegetace chodníků a dlažeb je květenou určenou opravdu každému. V ulicích mezi starými činžáky Žižkova či Karlína je při běžném pohledu na město také často vegetací jedinou.
Praha jako kóan (8) Pohlcené stromy Agresivní, drátěné šlahouny kustovnice pozřívají nenápadně stromy na předměstích, zabíjejí akáty. Těžká masa urputného keře, prašné sídlo vrabců, prostředí solnatého prachu a drtě z hnijícího kmenu.
Mrtvé kmeny se hroutí a vnitřnosti svahů a parků se vyvalují na bahnitá staveniště v Libni nebo Karlíně; temná a rychlá dynamika vzájemného se pohlcování křovin a stromů, tuhé a organické vytlačování.
85
Divoka_priroda_Prahy_imprimatur.indd 85
3.2.2015 15:30:22
Pes už cepení v černým sklepení neboli příroda pražského podzemí Psát průvodce po přírodě pražského podzemí naráží na několikeré úskalí. Za prvé: pražské podzemí jako atraktivní tajemný svět slibující dobrodružství a adrenalin bylo mnohokrát popsáno, citujme Cílkovu Podzemní Prahu (1995), jednotlivosti publikované v časopisech Speleo a Krasová deprese nebo četné internetové zdroje. Za druhé: do pražského podzemí se většinou nesmí chodit, alespoň do těch částí, kde lze mluvit o přírodě (metro vyjímáme). Za třetí: neživá složka prostředí v podzemí většinou převládá nad složkou živou (nebo čerstvě mrtvou). Za čtvrté: nechceme nikoho posílat třeba do zimovišť netopýrů, již
Přezimující babočka paví oko v proseckém podzemí. 86
Divoka_priroda_Prahy_imprimatur.indd 86
3.2.2015 15:30:23
