LIBRI
15
AA
Praktická encyklopedie žurnalistiky
antikva benátského typu E. Ratdolt 1477
AA – zkratka pro autorský ➚arch. (jh) abonent (franc. abonner = předplatit) – obecně předplatitel či odběratel, jímž se rozumí fyzická či právnická osoba, která si předplatí na určité období místo v kulturním či sportovním zařízení (franc. abonnement = předplatné) nebo také pravidelnou dodávku tisku denního, případně s delší periodicitou (periodika, ➚tisk periodický), do místa bydliště či pracoviště. Noviny a časopisy dle objednávky, tzn. denně nebo jen v určité dny, rozšiřuje pro abonenty v České republice První novinová společnost, a. s. (PNS), a další distribuční firmy. Cena předplatného je zpravidla nižší než ve volném prodeji, a protože je pro vydavatele výhodné mít co největší počet odběratelů, redakce často inzerují předplatné jako součást reklamní kampaně spojené s určitým zvýhodněním, např. ziskem zájezdu, věcné ceny či bonusu při nákupu v dané síti prodejen. (lt) abonent agenturní – označení subjektu mediálního (➚redakce periodického tisku, zejména denního, zpravodajské úseky rozhlasu a televize) i nemediálního (státní správa, hospodářská sféra), který na smluvním základě a za úhradu odebírá agenturní produk-
ci, resp. agenturní ➚servis. V případě, že abonentem je jiná tisková ➚agentura, je možný odběr i na principu reciprocity. (lt) aféra (franc. affaire = věc, záležitost, událost, příhoda, zápletka) – v žurnalistické terminologii vždy ve významu nepříjemnosti, ➚senzace, ostudy, ať už veřejné, např. politické, nebo soukromé, která se později dostane na veřejnost. (bo) aforismus (řec. aforismos = vymezení) – stručná, jadrná průpověď, vtipné heslo, úsečné, zhuštěné vyjádření kritizující jednání jednotlivce nebo nešvary ve společnosti. Aforismus často používá náznaků, jinotajů, ironie, dvojího možného výkladu; charakteristická jsou jednovětá pojmenování, založená na přesnosti, typičnosti a mnohoznačnosti jako jednoho ze základních kritérií aforismu. Mezi klasiky českého aforismu patřila jména známá i z jiných novinářských textů – Karel Čapek, Karel Konrád, Jaroslav Hašek, v poválečném období to byl zejména Karel Lacina a Gabriel Laub. V moderní žurnalistice je aforismus často spojován s grafickou podobou humorného textu (karikaturou). Typické jsou aforismy Sörena Kierkegaarda (1813–1855), namířené právě na žurnalisti-
AG E N T U R A
ku, např.: „Kdyby byl denní tisk povinen vyvěšovati jako ostatní řemeslníci nad krámem firmu, muselo by na ní státi: zde se snadno a rychle demoralizuje lid, podle zaručeně největší míry za nejnižší cenu.“ A také: „Žurnalista zesměšňuje lidi dvojmo. Za prvé tím způsobem, že jim nahučí, jak jest nutno míti nějaké mínění – a snad nejsměšnějším obrázkem při tom jest takový nešťastný počestný občanosta, jemuž by mohlo býti docela hej, jemuž žurnalista namlouvá, že jest třeba, aby měl nějaké mínění. A za druhé tím způsobem, že jim propůjčuje mínění, kterým – byť křehkým jako bublina – se oni dívají a nosí je jako nějaký předmět potřeby.“ (nd) agentura (z lat. agents = jednající) – obecně jednatelství, zastoupení, též kancelář (➚Česká tisková kancelář); viz také agentura fotografická, literární, reklamní, tisková a PR agentura. (lt) agentura fotografická – specializovaná agentura zaměřená výhradně na pořizování, prodej a archivaci fotografické ➚dokumentace všech důležitých událostí lidské společnosti. Fotografické agentury mohou být zaměřeny na poskytování aktuálního fotografického servisu pro denní ➚tisk nebo na fotografické projekty prezentující závažná společenská témata, určená pro ➚časopisy a knižní publikace. Fotografické agentury jsou dnes většinou soukromé, jejich vlastníky mohou být sami fotografové. Historicky první soukromou fotografickou agenturou je Magnum Photos, založená v roce 1947 Henri Cartier-Bressonem, Robertem Capou a Georgem Rodgerem na ochranu tvůrčí a publikační nezávislosti fotografů. Dnes je nejprestižnější a díky více než milionu kvalitních negativů v archivu
16
LIBRI
i nejvlivnější fotografickou agenturou. Provozují a financují ji sami členové, kteří mají absolutní tvůrčí volnost, sami vyhledávají témata a určují, jak je zpracují. Negativy jsou vlastnictvím fotografů, agentura dohlíží na jejich mediální využití. Americká agentura Contact Press Images (1976), vedená Robertem Pledgem, se specializuje na barevné fotografické projekty sledující závažné společenské problémy současnosti a události ve třetím světě a v zemích bojujících za svobodu. Spolupracuje s předními světovými fotografy na zakázku pro časopisy jako je Time, The Sunday Magazine, Paris Match, National Geographic, Geo, Life. Světovým zdrojem fotografických aktualit jsou francouzské fotografické agentury Gamma (1968), Sygma (1973) a Sipa (1973), jejichž fotoreportéři jsou u všech důležitých světových událostí, ale fotografují i „lehčí“ témata (kulturu, vědu a společnost). Zvláštní postavení má americká agentura Corbis (Bill Gates), která využívá k archivaci, vyhledávání a distribuci fotografií digitální technologii. U nás pracuje soukromá MAFA (vlastník akciová společnost MAFRA), která připravuje obrazovou dokumentaci pro jediného odběratele – deník Mladá fronta DNES. Druhou českou fotografickou agenturou je LINO, poskytující obrazový servis Lidovým novinám a Slovu, ovšem největší fotografický archiv využitelný v žurnalistice má u nás stále ČTK. (al) agentura literární – instituce, která zprostředkovává nabídky, výměny a prodej autorských ➚práv literárních děl; zastupuje ➚autora, autory, případně majitele (dědice) autorských práv v jednání s domácími, ale především se zahraničními partnery, sjednává výši ➚honoráře, počet ➚vydání publikace
LIBRI
v příslušném ➚nakladatelství, repríz divadelních her apod. Dříve měla u nás na tomto poli monopolní postavení DILIA, dnes v České republice působí okolo dvaceti literárních agentur a záleží na majiteli autorských práv, zda se pro některou rozhodne anebo jedná se zájemci sám bez zprostředkovatele. (jh) agentura PR viz PR agentura agentura reklamní – označení organizace zabývající se tvorbou, návrhy, realizací a prodejem ➚reklam ve všech podobách tištěných – ➚inzeráty (psané, obrazové i kombinované), reklamní ➚články, inzertní ➚přílohy – slyšených, viděných i audiovizuálních. Agentury mohou být specializované na různá ➚média nebo na různé typy produktů, například reklamy pouze tištěné, reklamní ➚spoty, ➚billboardy apod. Do činnosti reklamních agentur přitom patří i poradenská činnost pro zákazníka (kde nejúčinněji a nejlevněji umístit reklamu). (bo) agentura tisková, též zpravodajská – instituce, která shromažďuje, zpracovává a poskytuje ➚abonentům v mateřské zemi i v cizině zpravodajské ➚informace, zpravidla slovní a obrazové, o významném a zajímavém dění domácím a zahraničním. Tiskové agentury bývají někdy v nadsázce označovány za noviny novinářů, továrny na zprávy či velkoobchod s ➚informacemi. Podle náplně a věcného profilu lze rozlišit tiskové agentury univerzální s širokým tematickým záběrem (např. Reuters, AP, AFP, ITAR-TASS, DPA, ČTK) a tiskové agentury specializované (sportovní, např. SID – Sport Informations Dienst, církevní KNA – Katholische Nachrichten Agentur a další).
17
AG E N T U R A T I S K OVÁ
Tiskové agentury mohou být vlastněny ➚médii, nemediálními subjekty, mohou exi-
stovat jako instituce státní či s veřejnoprávním statutem; na základě objemu, rozsahu a úrovně poskytovaných služeb bývají klasifikovány jako tiskové agentury světové, mezinárodní, regionální či národní. První tiskovou agenturu založil v roce 1835 v Paříži Charles Havas a k jejím tradicím se dodnes hlásí francouzská agentura Agence France-Presse/AFP. Druhou nejstarší je americká Associated Press/AP, připomínající si 150 let existence v roce 1998. Jako třetí v pořadí vznikla roku 1849 agentura v Berlíně a v názvu nesla jméno svého zakladatele Bernharda Wolffa, ale ta se oslav 150 let trvání nedočkala. K nejstarším agenturám patří také Reuters, Paul Julius Reuter otevřel svůj podnik v Londýně v roce 1851. Na rok 1998 připadlo 80. výročí vzniku Československé, dnes České tiskové kanceláře/ČTK, která spatřila světlo světa současně se vznikem Československé republiky 28. října 1918. Vznik nových tiskových agentur je i v posledním desetiletí 20. století často spjat se vznikem nových států, což platí jak pro území někdejšího Sovětského svazu, tak bývalé Jugoslávie či Československa. (lt) agentura zpravodajská viz agentura tisková agenturní abonent viz abonent agenturní agenturní bulletin viz bulletin agenturní agenturní fotografie viz fotografie agenturní
AKCIDENCE
agenturní servis viz servis agenturní agenturní zpráva viz zpráva novinová, rozhlasová, televizní agenturní zpravodajství viz zpravodajství akcidence, též akcidencie, akcidenční tiskoviny (lat. accidens = naskytující se) – označení příležitostných ➚tiskovin, které lze podle účelu dělit na osobní, např. navštívenka, osobní dopisní papír a obálka, různá osobní oznámení a poděkování, novoročenka, ➚ex libris atp.; firemní, např. pozvánka, navštívenka, ➚katalog, jídelní a nápojový lístek, kalendář atd.; hospodářské, např. formuláře, věstníky a vyhlášky, nejrůznější tiskopisy, kreditní a platební karty apod.; a reklamní, zejména plakáty, ➚letáky, pozvánky, ➚billboardy atd. Akcidence jsou určeny pro jednorázovou potřebu a charakterizuje je především široká škála využití, různosti Mezi nejznámější akcidenční tiskoviny patří vizitky.
18
LIBRI
použitého ➚formátu a kvality papíru i nabídky nejrůznějších tiskových možností. K běžným formátům akcidencí patří ➚jednolist, dvoulist či skládačka. Viz také merkantil. (js) akreditace (franc. accréditer = zjednati důvěru, pověřit) – doslova pověření, původně jmenování určité osoby zástupcem vysílajícího státu a udělení souhlasu přijímajícího státu. V ➚žurnalistice pověření ➚redaktora zastupovat ➚médium a jeho přijetí na různých akcích ve smyslu zaregistrování a souhlasu s přijetím. Mediální činitelé se zpravidla registrují v tiskovém středisku, kde získají potřebné osobní dokumenty (legitimace, jmenovky, označení, že jde o novináře nebo fotografa – PRESS či TISK aj.) a podklady k probíhající akci (např. tisková ➚konference); akreditováni jsou také zahraniční ➚korespondenti a ➚zpravodajové, takže tím přijímající země dává najevo, že jejich činnost na svém území akceptuje. (bo)
LIBRI
19
A K T UA L I TA F OT O G R A F I C K Á
Výbuch v autobusu, Tel Aviv, 19. 10. 1994. Foto Ziv Koren
aktualita (lat. actualis = činný) – dobová, naléhavá, časová věc, novinka, současná událost zachycená ➚médii, někdy chápána ve smyslu ➚zprávy. Nestačí, aby věc byla krvavá nebo hořící; musí být nová. Nestačí, aby mluvila k imaginaci; musí být především co možná dnešní... Svět novin, podobně jako svět divoké zvěře, existuje pouze v současnosti; vědomí novin (lze-li tu mluvit o vědomí) je omezeno na čirou přítomnost, sahající od ranního vydání do večerního nebo obráceně. Čte-li člověk týden staré noviny, je mu, jako by se probíral v Dalimilově kronice, nejsou to už noviny, nýbrž památka. Noetický systém novin je aktuální realismus: jest, co je právě nyní: extra praesentiam non est existentia: ergo bibamus.
Čapek, Karel: Chvála novin, Marsyas, Praha 1971. (bo) aktualita fotografická – nejdůležitější ➚žánr žurnalistické ➚fotografie, obrazová
zpráva o událostech a lidech do událostí zapojených, která přináší ➚informaci o něčem novém, co se právě událo. Fotografované události mají bezprostřední sociální, politický nebo ekonomický dopad; fotografická aktualita je aktuální (ukazuje události momentální důležitosti nebo zájmu), je relevantní (zabývá se nejdůležitějšími aspekty a ukazuje souvislosti), obrazově působivá (ostrá, dobře exponovaná s kompozicí, která zdůrazňuje hlavní objekt) a na první pohled čitelná (srozumitelná). Fotografické aktuality pořizují fotografové z ➚redakcí, tisko-
A L M A N AC H
vých a obrazových ➚agentur a výjimečně fotoamatéři, kteří byli náhodou na místě události. Nedílnou součástí fotografické aktuality je ➚popisek, upřesňující ➚fakta, která nelze fotografickým obrazem vyjádřit. Viz také momentka. K událostem, které fotografická aktualita pokrývá, patří tzv. spot news, neplánované události, které nelze předvídat, nelze předem určit, kdy a kde vzniknou a jak se budou vyvíjet, kdo bude přítomen. Jsou to například přírodní katastrofy, lidské tragédie, ale i šťastné události. Autory těchto snímků jsou často fotoamatéři. Druhou kategorii tvoří general news, zasedání parlamentu, tiskové konference, zahajování výstav, koncerty, přehlídky a jiné události předem plánované nebo očekávané, s předpokládaným průběhem, probíhající na obvyklých místech s podobnými aktéry. Fotograf se na ně může předem připravit, takže by tomu měla odpovídat obrazová kvalita snímku. Opakující se průběh událostí se stejnými aktéry na stejných místech přináší nebezpečí obrazového stereotypu. (al) allonym viz pseudonym almanach (arab. al manah = výpočet, míra) – kalendář, ➚ročenka, sborník prací, vydavatelský ➚katalog. Původně soubor kalendářních tabulek s astronomickými výpočty, postupně od šestnáctého století doplňovaný praktickými návody, radami, anekdotami či různým vyprávěním, v 19. a následujícím století již převážně sborník s publicistickými nebo literárními příspěvky, a to často začínajících ➚autorů, spojených generačně, názorově, programově apod. Mezi naše první almanachy patří Klicperův a Chmelův Almanach aneb Novoročen-
20
LIBRI
Studentský almanach z roku 1998
ka z roku 1824, básnický almanach Máj (1858 ad.), vlasteneckobásnické almanachy Ruch (1868, 1870, 1873), Almanach českého studentstva (1869), Umělecké besedy, z konce století Almanach secese S. K. Neumanna, Teigeho Revoluční sborník Devětsilu z roku 1922 a další. (jh) anagram viz pseudonym ananym viz pseudonym anketa (franc. enquête = výslech, vyšetřování, průzkum) – v žurnalistice žánrová forma rozhovoru, která se využívá v ➚tisku, rozhlase a televizi k bezprostřednímu zjištění názorů více osob, zpravidla náhodně vybraných, obvykle na stejnou anketní otázku,
LIBRI
někdy na více otázek. Na rozdíl od ➚besedy nemají dotazovaní možnost seznámit se s názory ostatních účastníků ankety a reagovat na ně. Anketa se v rozhlase a televizi vysílá buď živě, nebo ze záznamu, někdy se odpovědi na anketní otázku získávají telefonicky; anketa se také často využívá jako expozice dalších publicistických ➚žánrů, zejména besedy; zjištění získaná anketou nelze zobecňovat a ztotožňovat s veřejným míněním celé populace. (jm) anonce (franc. annonce = oznámení, vyhláška, inzerát) – veřejné oznámení v ➚tisku, na návěští apod.; často i název periodických ➚tiskovin zprostředkujících inzertní či nabídkové služby, nebo též označení ➚rubrik v periodickém tisku. (jh) anonym (řec. anónymus = bezejmenný, nejmenovaný) – doslova ten, kdo zůstal bez jména, kdo je zapřel, někdy také v hanlivém významu: někdo, kdo se stydí za své jméno nebo nechce být jako ➚autor odhalen. Obecně neznámý tvůrce díla, nepodepsaný autor, také pisatel dopisu, autor literárního nebo také výtvarného díla; anonymové v novinách a ➚časopisech se snaží své autorství utajit z politických, osobních či uměleckých důvodů, případně veřejnost záměrně mystifikovat. Viz také autor, autorizace, pseudonym. V osmnáctém a devatenáctém století se některá významná díla objevila nejprve v anonymním vydání, například Utrpení mladého Werthera J. W. Goetha, Loupežníci Friedricha Schillera, Don Juan G. G. Byrona, u nás k nejznámějším patří 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida Vítězslava Nezvala. Zejména v době nacistické a poté komunistické totality se mnoho autorů včetně publicistů a novinářů uchylovalo
21
A N O TAC E
do anonymity, resp. z důvodů, aby jejich dílo mohlo vyjít, přijímali vymyšlená či vypůjčená jména. (jh) anotace (lat. annotatio = poznámka, poznamenání) – 1. stručná charakteristika slovesného díla, která přináší údaje o jeho obsahu, tématu, zaměření i o ➚autorovi, a to včetně vizuálního grafického vybavení; v mediálním významu je vždy součástí celého marketingového i reklamního procesu a je zaměřena na širokou i úzkou čtenářskou skupinu; v informačním smyslu využívá anotace ➚tisk, ➚kniha, film, divadlo i další
Nové knihy – týdeník čtenářů, nakladatelů a knihkupců – přinášely do listopadu 2001 každý týden bibliografii titulů, které právě vycházely, recenze, rozhovory i kulturní informace.
ANTOLOGIE ➚média; 2. v agenturní praxi se jako anotace označuje tzv. dlouhý ➚titulek, který co nejvýstižněji vyjadřuje obsah sdělení a jehož funkce jsou srovnatelné s novinovým titulkem; anotace má být obsažná a srozumitelná, má umožnit rychlou orientaci v nabídce i upoutat pozornost; 3. ve fotodokumentaci představuje anotace také popis fotografie včetně jejího archivního čísla, pod nímž je snímek uložen ve fotoarchivu; 4. v ➚bibliografii doplňuje anotace jakožto stručná poznámka či vysvětlivka bibliografický a katalogizační popis, který umožňuje rychlé vyhledávání potřebných informací. V počítačových ➚databázích pro stejné účely slouží klíčová ➚slova. (jh, lt)
antologie (řec. anthos = květ, légein = sbírat) – označení výborů z literárních děl, přičemž se nemusí jednat vždy jen o celistvé dílo, ale i třeba jen o jeho část, různých domácích i zahraničních ➚autorů, které spojuje společné téma, ➚žánr, či časové vymezení, typ tvorby, národnost autorů apod. Antologie mají v publicistické, beletristické, ale i nebeletristické produkci své pevné místo a často představují i významný ediční počin; od ➚almanachu se odlišuje tím, že se jedná
Schematické znázornění možností nového systému fotografie – Advanced Photo System
22
LIBRI
o autory již dříve publikující či přímo autory-klasiky. Antologie patří k čtenářsky oblíbeným typům literatury již od antiky, kdy také v prvním století před naším letopočtem vznikl první výbor nazvaný Anthologia Graeca Palatina, sestavený postupně z několika sbírek epigramů a tvořící nakonec patnáct knih. Velkou oblibu antologií zažila renesance, v devatenáctém století byly antologie sestavovány často s didaktickým a naučným záměrem, u nás se na nich podíleli F. L. Čelakovský, K. J. Erben, J. Jireček, o století později patří k nejznámějším Francouzská poezie nové doby od Karla Čapka. (jh) APS (angl. Advanced Photo System = zdokonalený fotografický systém) – označení nové technologie pro barevnou amatérskou ➚fotografii, uvedenou na trh v roce 1996. APS měla přinést nejjednodušší systém fotografování, jaký byl dosud vyvinut; pro tento systém byly vyrobeny nové druhy APS fotoaparátů, které zaznamenávají obraz na klasický celuloidový film, doplněný magnetickou stopou pro záznam doprovodných dat. K hlavním výhodám APS systému patří: možnost výběru ze tří formátů snímku u kaž-
LIBRI
dého záběru (klasický, širokoúhlý a panoramatický) a funkce IX (Information Exchange), která umožňuje výměnu informací mezi fotoaparátem a filmem a filmem a laboratoří. Při fotografování se u každého záběru zaznamenají na magnetickou vrstvu filmu údaje o datu, čase, světelných podmínkách a použitém formátu, které si při zpracování přečte minilab a automaticky se nastaví k dosažení nejlepších fotografií z každého okénka. Systém přináší také zjednodušené zakládání filmu pouhým zasunutím (jako baterie) a pohodlnější archivaci – vyvolaný film vrátí laboratoř v původní kazetě s tzv. index-printem, který v malém formátu zobrazí všechny snímky na filmu. (al) argot (z franc. = hantýrka, žargon) – soubor výrazů, které mezi sebou užívají příslušníci minoritní uzavřené sociální, pracovní nebo zájmové skupiny, zvláště mluva společensky vyřazených vrstev (zlodějů apod.), jiným nesrozumitelná. Argot není uceleným jazykovým systémem s vlastní hláskoslovnou a tvaroslovnou soustavou, ale běžně mluveným útvarem národního jazyka doplněným o nápadná pojmenování specifických sku-
23
A R G OT
tečností, je tedy převážně záležitostí slovníku a frazeologie. Zdrojem argotických výrazů v češtině většinou bývají některé jazyky cizí (němčina, slovenština, romština, rumunština, maďarština, nověji angličtina). V souvislejší podobě písemné se objevuje hlavně v literárně stylizovaných textech, v tajných zprávách, motácích apod. V české literatuře argot příslušníků městské periferie využívá např. E. Vachek (Bidýlko), vězeňský argot E. Kantůrková (Přítelkyně z domu smutku), K. Pecka (Horečka, Motáky nezvěstnému), argot narkomanů J. Topol (Anděl). Hlavní funkce argotu je kryptografická (má ztížit, popř. znemožnit porozumění lidem, kteří nejsou nebo nemají být do aktivit dané skupiny zasvěceni). Zároveň je však pro argot příznačná i funkce ludická (hravá), využívající zvukové příbuznosti slov (perník = pervitin, hanykuješ hantýres? = mluvíš tajnou řečí?), metonymických a metaforických vztahů (vočko = kukátko ve dveřích cely, vězeňský dozorce) a vynalézavosti frazeologických pojmenování (vysunout válec = ubalit nebo darovat cigaretu). Prostřednictvím umělecké literatury také některé argotické výrazy přešly do obecné češtiny (prachy, čokl, fízl,
A R C H AU T O R S K Ý
24
LIBRI
5
12
9
8
7
10
11
6
4
13
16
1
2
15
14
3
Ukázka vyřazení tiskového archu
brynda, šlamastika). Viz také slang, žargon novinářský. (jk) arch autorský (AA) – v knižní produkci znamená autorský arch nakladatelský měrný plánovací údaj, který vyjadřuje rozsah díla a míru autorovy práce a slouží jako podklad pro výpočet autorského ➚honoráře; za jeden AA se pokládá 36 000 úhozů na psacím stroji, tj. písmen, interpunkcí a mezislovních mezer (zjednodušeně 20 normalizovaných stránek strojopisu), nebo 620 veršů, u ilustrací 2 300 cm2 obrazové plochy. Tento údaj býval zpravidla uváděn (dnes spíše ojediněle) v ➚tiráži, avšak pro tiskárnu jsou rozhodující zejména počty vydavatelských ➚archů (VA). A chce-li (český literát) žíti jen obstojně, musí den co den vyrobiti asi něco přes „dva metry rukopisu“ nebo jinými slovy musí počmárati osm až deset půlarchů papíru. Arbes, Jakub: O číslech, počtářích a ledačems jiném, Feuilletony I., Praha 1886. (jh) arch tiskový – potištěný papír, který odpovídá ➚formátu tiskového stroje, na němž jsou jednotlivé stránky vyřazeny při osvitu nebo v ➚montáži tak, aby po složení archu do publikace odpovídalo jejich stránkové
číslování správnému pořadí. Archy jsou po tisku skládány do složek, které jsou poté formovány. Nejběžnější vyřazení je 8, 16, 32 stran. Tento počet je limitován hlavně tloušťkou papíru, neboť papíry o vyšší gramáži nelze skládat donekonečna. Správné vyřazení jednotlivých stran má také vliv na hospodárnost výroby. (js) arch vydavatelský (VA), též nakladatelský – polygrafický termín pro rozměry tištěné publikace. Na rozdíl od autorského ➚archu (AA), jenž je vyjádřením rozsahu díla a autorovy práce na něm a slouží jako podklad pro výpočet autorského ➚honoráře, pro tiskárny je v knižní produkci rozhodující vydavatelský arch. Vydavatelský arch zahrnuje všechny části ➚knihy (nikoliv jen autorský ➚text), tj. i celou plochu ➚titulu, záhlaví kapitol, ➚tiráž, vstupní strany i volná místa (➚vakáty) a tak podobně. Celkový počet autorských archů je vždy menší oproti vydavatelským archům, mnohdy u bohatě vypravených knih až do rozsahu jednoho autorského archu. V tiráži knihy je také vyjádřen v arších i přesný podíl ilustrací, takže všichni uživatelé mají k dispozici věrohodné údaje o celém rozsahu publikace. Tyto dříve samozřejmé náležitosti jsou však
