Pracovní úrazy a jejich odškodňování

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Pracovní úrazy a jejich odškodňování Bakalářská práce

Autor:

Ladislav Kukumberg Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Josef Mužík

Duben, 2012

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Šakvicích, dne 15. dubna 2012

Ladislav Kukumberg

Děkuji vedoucímu bakalářské práce JUDr. Josefovi Mužíkovi, za cenné rady, připomínky a metodické vedení práce, a také společnosti Norma Czech, s.r.o. za poskytnuté údaje o společnosti.

Anotace Bakalářská práce se zabývá problematikou pracovních úrazů a jejich odškodňováním. Obsahem práce je charakteristika odpovědnosti v pracovněprávních vztazích, vysvětlením terminologie pracovních úrazů, jejich odškodňováním,

druhem náhrad, zákonným

pojištěním a odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu. Praktická část se věnuje pracovním úrazům ve společnosti Norma Czech s.r.o.

Klíčová slova Druhy náhrad, odpovědnost za škodu, odškodňování pracovních úrazů, pracovní úraz, zákoník práce, zákonné pojištění.

Annotation This diploma thesis deals with occupation accidents and their compensation. The thesis contains description of liability in labour relations, explanation of the terminology of occupational accidents, their compensation, types of compensation, statutory insurance and employer liability for damages in occupation accidents. The practical part takes focus on occupation accidents in the company Norma Czech, s.r.o.

Key words Types of compensation, liability for damages, compensation of occupational accidents, occupation accidents, labour code, statutory insurance.

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 7 1.

Pracovněprávní vztahy ....................................................................................................... 9

2.

Odpovědnost v pracovněprávních vztazích ...................................................................... 11 2.1. Odpovědnost zaměstnance za škodu ............................................................................. 11 2.1.1.

Obecná odpovědnost .......................................................................................... 11

2.1.2.

Odpovědnost za nesplnění povinnosti k odvrácení škody .................................. 12

2.1.3.

Odpovědnost za schodek na hodnotách svěřených k vyúčtování ....................... 12

2.1.4.

Odpovědnost za ztrátu svěřených předmětů ....................................................... 12

2.2. Odpovědnost zaměstnavatele za škodu ......................................................................... 13 2.2.1.

Obecná odpovědnost .......................................................................................... 13

2.2.2.

Odpovědnost při odvracení škody ...................................................................... 14

2.2.3.

Odpovědnost na odložených věcech................................................................... 14

3. Vysvětlení základní terminologie pracovních úrazů ............................................................ 16 3.1. Pracovní úraz ................................................................................................................. 16 3.1.1. Dělení pracovních úrazů ......................................................................................... 17 3.2. Předcházení ohrožení života a zdraví při práci .............................................................. 18 3.2.1. Povinnosti zaměstnavatele...................................................................................... 20 3.2.2. Povinnosti zaměstnance.......................................................................................... 21 3.2.3. Práva zaměstnance.................................................................................................. 21 3.3. Evidence pracovních úrazů............................................................................................ 22 4. Odpovědnost zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech ........................................... 24 4.1. Zproštění odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úraz ............................................ 25 4.1.1. Úplné zproštění odpovědnosti ................................................................................ 25 4.1.2. Částečné zproštění odpovědnosti............................................................................ 27 4.1.3. Nemožnost zproštění se odpovědnosti ................................................................... 28 5

5. Odškodňování pracovních úrazů .......................................................................................... 29 5.1. Druhy náhrad dle ustanovení § 369 zákona č. 262/2006 Sb. ........................................ 30 5.1.1. Náhrada za ztrátu na výdělku ................................................................................. 30 5.1.1.1.

Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ....................... 31

5.1.1.2.

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti................. 31

5.1.2. Náhrada za bolest a ztížené společenského uplatnění ............................................ 33 5.1.3. Účelně vynaložené náklady spojené s léčením ...................................................... 35 5.1.4. Náhrada za věcnou škodu ....................................................................................... 35 5.2. Druhy náhrad dle ustanovení § 375 zákona č. 262/2006 Sb. ........................................ 36 5.2.1. Náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením ................................. 36 5.2.2. Náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem ............................................. 37 5.2.3. Náhrada nákladů na výživu pozůstalých ................................................................ 38 5.2.4. Jednorázové odškodnění pozůstalých..................................................................... 38 5.2.5. Náhrada věcné škody .............................................................................................. 39 5.3. Změna poměrů odškodňovaného zaměstnance ............................................................. 39 6. Zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu ................. 41 6.1. Zabezpečení zaměstnance dle stávající normy .............................................................. 41 6.1.1. Povinnosti zaměstnavatele...................................................................................... 42 6.1.2. Povinnosti pojišťovny............................................................................................. 42 6.2. Zabezpečení náhrad dle zákona č. 266/2006 Sb. ........................................................... 43 6.2.1. Druhy dávek ........................................................................................................... 44 6.3. Srovnání obou pojištění ................................................................................................. 45 7. Vybrané údaje o pracovních úrazech ve společnosti Norma Czech, s.r.o. ........................... 46 7.1.

Statistika pracovních úrazů ........................................................................................ 46

Závěr ......................................................................................................................................... 52 Seznam použité literatury ......................................................................................................... 54 Seznam právních předpisů ........................................................................................................ 55 6

Seznam použitých tabulek a grafů ............................................................................................ 56

Úvod Pracovní úrazy se ve společnosti vyskytují od doby, kdy začal existovat pracovní proces. Každý z nás se s nimi může dennodenně setkat v zaměstnání a stát se jejich obětí. Jako pracujícího studenta mě tohle téma zaujalo, protože jak se říká „zdraví máme jen jedno a koupit se nedá“. Taktéž jsem při výběru bakalářské práce přihlížel k tomu, že jsem zodpovědný za tým lidí na pracovišti a bylo by vhodné se o tomto tématu dozvědět co nejvíce. Navíc pracovní úrazy a jejich odškodnění zasahují do naší minulosti, přítomnosti, ale i budoucnosti. Vždyť už 1. ledna 1966 vzešel v platnost zákoník práce č. 65/1965 Sb., který byl postupně novelizován, protože tohle odvětví je neustále v pohybu a je nutné na něj legislativně reagovat. Donekonečna, tak tento proces nešlo zlepšovat a vyšel nový zákoník práce pod zákonem č. 262/2006 Sb., který vychází ze stejných pracovněprávních úprav jak je tomu u jiných států v Evropské Unii. V první kapitole je uvedeno, co jsou to pracovněprávní vztahy, a kterými paragrafy se jimi zákoník práce zabývá. Dále jsou podrobněji rozebrány prvky těchto vztahů, tedy subjektem, objektem a obsahem. Druhá kapitola se zabývá odpovědnostní v pracovně právních vztazích. Nejdříve je charakterizována odpovědnost zaměstnance a dále je to rozčleněno dle skutkové podstaty, která vychází ze zákoníku práce. Následuje charakteristika odpovědnosti zaměstnavatele za škodu a stejně jako u odpovědnosti u zaměstnance jsem tohle téma podrobněji rozebral dle skutkové podstaty. Název třetí kapitoly je „Vysvětlení základní terminologie pracovních úrazů“ nejprve definuje pojem pracovní úraz a jeho dělení na různé typy. Zabývá se také předcházením ohrožení života a zdraví při práci a to jak ze strany povinností a práv zaměstnance, tak i zaměstnavatele, a to dle zákoníku práce. Posledním bodem této kapitoly je evidence pracovních úrazů, za kterou je dle zákona zodpovědný zaměstnavatel. Stěžejním tématem kapitoly čtyři je odpovědnost zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech, který se momentálně řídí zákoníkem práce, ale od 1. ledna 2013 by se touto odpovědností měl zabývat zákon č. 266/2006 Sb., o úrazech pojištění zaměstnanců. Dále jsou rozebrány druhy zproštění odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úraz. 7

Kapitola

pět

se

zaobírá

odškodňováním

pracovních

úrazů.

Nejdříve

jsou

charakterizovány náhrady dle ustanovení § 369 zákona č. 262/2006 Sb., které jsou obligatorní pro úrazy, u kterých nedošlo k úrazu s následkem smrti. Dále jsou popisovány druhy náhrad při úmrtí zaměstnance, které jsou taxativně vymezeny v ustanovení § 375 zákona č. 262/2006 Sb. Předposlední kapitola tedy číslo šest je věnována zákonnému pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech. Je zde charakterizováno zabezpečení dle stávající normy, ale také zabezpečení náhrad dle zákona č. 266/2006 Sb., který ještě nevstoupil v účinnost. Na konci se jedna podkapitola věnuje jejich porovnáním. Závěrečná kapitola se věnuje praktické části ohledně praktických úrazů. Jsou v ní statisticky zpracována data ze společnosti Norma Czech, s.r.o., které mi byly poskytnuty. Ke každému grafu či tabulce jsou rozebrány, dle mého názoru kořenové příčiny daného výsledku. V posledním bodě jsou shrnuty dosáhnuté výsledky a doporučení pro zlepšení aktuální situace. Obecná část bakalářské práce je vypracována převážně charakteristikou jednotlivých částí a jejich následným rozdělením na menší podrobnější celky, které jsou nejdříve analyzovány, a následně mohla být použita komparativní metoda pro vhodné oblasti. Pro určité celky byly použity příklady ze života anebo vhodná judikatura. Praktická část se opírá zejména o statistickou a komparativní metodu, které byly z mého pohledu nejefektivnější pro tuto oblast. Při zkoumání tohoto tématu jsem se snažil využít získané poznatky z praxe.

8

1. Pracovněprávní vztahy Pracovněprávní vztah je vztahem mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, kterým se zabývá zákon č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů v ustanoveních § 1 až § 5. Jedná se o společenský vztah mezi minimálně dvěma subjekty. Pracovněprávní vztah má své prvky: subjekt, objekt a obsah. Mezi subjekty pracovněprávních vztahů patří zaměstnanec, zaměstnavatel a odborová organizace. Za subjekty lze také považovat zástupce pro oblast BOZP a radu zaměstnanců. Objektem pracovněprávních vztahů je jednání subjektů, které realizují obsah práce. Dle § 2 odst. 4 zákoníku práce je za závislou činnost považována práce, která je vykonávána: -

podle pokynů zaměstnavatele,

-

jménem zaměstnavatele,

-

za mzdu, plat či odměnu za práci,

-

na odpovědnost zaměstnavatele,

-

v pracovní době.

Obsahem právních vtahů jsou práva a povinnosti subjektů. Práv a povinností je celá řada a vyplývají z právních předpisů, individuálních a kolektivních smluv, interních předpisů a pokynů zaměstnavatele. Základní práva a povinnosti nazýváme pracovní závazek, jedná se o: -

vytváření vhodných pracovních podmínek,

-

přidělování práce,

-

osobní výkon práce,

-

poskytování odměny za práci.1

Pracovněprávní vztahy lze z hlediska předmětu dělit na individuální pracovněprávní vztahy a pracovněprávní vztahy kolektivní.2 Předmětem individuálně pracovněprávního vztahu je vykonávání práce za určitou odměnu zaměstnancem anebo také kontrolu právních vztahů v oblasti BOZP a odpovědnost za škodu. Lze je dále třídit na základní pracovněprávní vztahy, pracovněprávní vztahy související se 1

HŮRKA A KOLEKTIV, Pracovní právo v bodech s příklady. Praha: Wolters Kluwer a.s., 2010. ISBN 978-807357-531-1. 2 BĚLINA, M a kol. Pracovní právo. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. ISBN 978-80-7400-186-4.

9

základními a další právní vztahy účasti na práci. U základních pracovněprávních vztahů se jedná o pracovní poměr či jiné pracovní dohody, které jsou vykonávány mimo pracovní poměr. Vztahy související se základními pracovněprávními vztahy se zabývají zejména vztahy při zabezpečování zaměstnání, vznikající vztahy při kontrole bezpečnosti předpisů, vztahy sankční a jiné. Za další právní vztahy účasti na práci lze označit například pracovněprávní vztahy justičních čekatelů či státních zástupců.3 Předmětem kolektivního pracovněprávního vztahu, pro který je typické, že jeho subjektem není individuální zaměstnanec.

3

§ 5 odst. 4; zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

10

2. Odpovědnost v pracovněprávních vztazích Teorie pracovněprávní odpovědnosti vychází z koncepce pasivní právní odpovědnosti a konstruuje pracovněprávní odpovědnost za porušení právní povinnosti. Pracovněprávní odpovědnost je nový odvozený pracovněprávní vztah, který vzniká porušením povinností subjektů základního pracovněprávního vztahu. Tento nový odpovědnostní právní vztah je vztahem sankčním, a má podobu relativního závazkového vztahu.4 Pracovněprávní odpovědnost se dá rozdělit na funkci obecnou a zvláštní. Mezi obecné funkce patří preventivně výchovná, ochranná, represivní, satisfakční a u těch zvláštních se jedná o sociálně ochrannou a stimulační.

2.1. Odpovědnost zaměstnance za škodu Odpovědnost zaměstnance za škodu dle § 250 zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů lze charakterizovat jako povinnost zaměstnance poskytnout náhradu škody, která byla způsobena porušením pracovních činností nebo v přímé souvislosti s nimi. Zákoník práce rozděluje odpovědnost na dva druhy a to na obecnou odpovědnost zaměstnance za škodu a zvláštní druhy odpovědnosti zaměstnance za škodu. Odpovědnost zaměstnance se dají rozdělit na tyto skutkové podstaty: -

obecná odpovědnost zaměstnance (§ 250 zákoníku práce),

-

odpovědnost za nesplnění povinnosti k odvrácení škody (§ 251 zákoníku práce),

-

odpovědnost za schodek na hodnotách svěřených k vyúčtování (§ 252 zákoníku práce),

-

odpovědnost za ztrátu svěřených věcí (§ 255 zákoníku práce).

2.1.1. Obecná odpovědnost Předpoklad pro vznik obecné odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli je: -

porušení právních povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním nebo porušení úmyslným jednáním proti dobrým mravům,

-

vznik škody,

4

GALVAS M., GREGOROVÁ Z., HRABCOVÁ D., Základy pracovního práva, Plzeň: Aleš Čeněk, 2010. ISBN 978-80-7380-243-1.

11

-

příčinná souvislost mezi porušením povinností zaměstnancem a úmyslným jednáním proti dobrým mravům,

-

zavinění zaměstnance.5

2.1.2. Odpovědnost za nesplnění povinnosti k odvrácení škody Tato odpovědnost je využívána pro případy, kdy zaměstnanec neupozorní svého nadřízeného na možnou hrozící škodu, a tak nezabrání jejímu vzniku. Zaměstnavatel má pak právo vyžadovat náhradu škody od svého zaměstnance. V případě, že se zaměstnanec snaží odvrátit možnou škodu, která hrozí zaměstnavateli nebo nebezpečí přímo ohrožující život či zdraví, tak za ni neodpovídá, pokud ji sám nevyvolal.

2.1.3. Odpovědnost za schodek na hodnotách svěřených k vyúčtování Byla-li se zaměstnancem uzavřena dohoda o odpovědnosti ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování, za které se považují hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu, s nimiž má zaměstnanec možnost osobně disponovat po celou dobu, po kterou mu byly svěřeny, odpovídá za schodek vzniklý na těchto hodnotách.6 Tato dohoda smí být podepsána pouze s fyzickou osobou, která dosáhla plnoletosti a musí být sepsána písemně.

2.1.4. Odpovědnost za ztrátu svěřených předmětů Předpoklady vzniku tohoto druhu odpovědnosti jsou obdobné jako u odpovědnosti za schodek na hodnotách svěřených k vyúčtování. Jedná se o: -

vznik škody, a to ve formě ztráty svěřených předmětů,

-

písemné potvrzení o převzetí svěřeného předmětu,

-

zavinění zaměstnance, které je presumováno.7

Zaměstnanec, který odpovídá za ztrátu svěřených předmětů, musí uhradit vzniklou škodu v plné výši v případě, že došlo k jejich odcizení.

Pokud se prokáže, že ztráta nebyla

způsobena jeho zaviněním, tak se zprostí odpovědnosti. 5

JAKUBKO J. A KOLEKTIV, Zákoník práce, prováděcí nařízení vlády a další související předpisy s komentářem k 1. 1. 2011. Praha: Anag a.s.r.o, 2011. ISBN 978-80-7263-637-2. 6 § 252 odst. 1; zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů 7 BĚLINA, M a kol. Pracovní právo. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. ISBN 978-80-7400-186-4.

12

V případech, že se jedná o věc v hodnotě vyšší než 50 000 Kč, tak musí být písemně ztvrzeno, že zaměstnanec odpovídá za ztrátu svěřených předmětů a tudíž musí být plnoletý.

2.2. Odpovědnost zaměstnavatele za škodu U odpovědnosti zaměstnavatele za škodu je charakteristické (na rozdíl od odpovědnosti zaměstnance), že preventivně výchovná funkce je spíše potlačena a převládá jednoznačně reparační funkce s cílem nahradit zaměstnanci v plném rozsahu škodu, kterou utrpěl při plnění pracovních úkolů nebo přímé souvislosti s ním. Odpovědnost za škodu vzniklou zaměstnanci je vždy objektivní, a to platí dokonce i pro obecné odpovědnosti zaměstnavatele za škodu. Tato skutečnost je jedním z podstatných rysů odpovědnosti za škodu v pracovním právu na rozdíl od odpovědnosti za škodu v občanském právu, kde je objektivní odpovědnost za škodu vždy zvláštním druhem odpovědnosti a obecná odpovědnost za škodu je subjektivní, tj. za zavinění.8 Skutková podstata zaměstnavatele zahrnuje následující znaky: subjekty, objekty, chování zaměstnance, škodu, protiprávnost, příčinnou souvislost mezi protiprávností a škodou.9 Odpovědnost zaměstnavatele se dá rozdělit na několik skutkových podstat: -

obecná odpovědnost (§ 265 zákoníku práce),

-

odpovědnost při odvrácení škody (§ 266 zákoníku práce),

-

odpovědnost na odložených věcech (§ 267 zákoníku práce).

Dalším druhem odpovědnosti je zabezpečení zaměstnance pro případy újmy na zdraví, pro pracovní úrazy či nemoci z povolání, které upravuje § 365 zákoníku práce, a kterými se budeme zabývat podrobněji v následujících kapitolách.

2.2.1. Obecná odpovědnost Zaměstnavatel je zaměstnanci zodpovědný za škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům.10 Pokud došlo k porušení právních povinností a to v rámci plnění úkolů zaměstnavatele, tak je zaměstnavatel také povinen odpovídat za škodu. 8

BĚLINA, M a kol. Pracovní právo. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. ISBN 978-80-7400-186-4. GALVAS M., GREGOROVÁ Z., HRABCOVÁ D., Základy pracovního práva, Plzeň: Aleš Čeněk, 2010. ISBN 978-80-7380-243-1. 10 § 265 odst. 1; zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů 9

13

Předpokladem obecné odpovědnosti zaměstnavatele za škodu je především vznik škody na straně zaměstnance při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům. Vzhledem k tomu, že další podmínkou pro vznik odpovědnosti zaměstnavatele je vznik škody porušením právních povinností, musí zaměstnanec prokázat, že mu škoda vznikla protiprávním jednáním.11 Pokud dojde ke škodě na dopravním prostředku, které bylo zaměstnancem použito bez souhlasu zaměstnavatele na pracovní cestu, tak zaměstnavatel za škodu v tomto případě neodpovídá.

2.2.2. Odpovědnost při odvracení škody Povinností zaměstnance je dle § 251 zákoníku práce odvracet možné škody, které mohou nastat. Pokud při tomto plnění dojde k věcné škodě zaměstnance, nebo když mu vzniknou náklady účelně vynaložené při odvracení hrozící rizika, tak je povinností zaměstnavatele tuto škodu uhradit a to v případě, že škoda, která vznikla, nebyla způsobena jeho úmyslným jednáním. Zaměstnanec se musí při odvracení škody počínat tak, aby jeho činy odpovídaly přiměřeným okolnostem. Právo na náhradu škody má i zaměstnanec, který takto odvracel nebezpečí hrozící životu nebo zdraví, jestliže by za škodu odpovídal zaměstnavatel.12 Zaměstnanec musí prokázat, že škoda, která mu byla způsobena je následkem odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo přímo hrozící životu nebo zdraví.

2.2.3. Odpovědnost na odložených věcech Pro vznik odpovědnosti jsou stanoveny následující specifické předpoklady: -

odložení věcí při plnění pracovních úkolů nebo v souvislosti s ním,

-

odložení věcí na místě k tomu určeném nebo obvyklém,

-

škoda na těchto věcech.

Jsou-li splněny uvedené podmínky, odpovídá zaměstnavatel, u něhož je zaměstnanec v pracovněprávním vztahu, za škodu na těchto věcech.13

11

JAKUBKO J. A KOLEKTIV, Zákoník práce, prováděcí nařízení vlády a další související předpisy s komentářem k 1. 1. 2011. Praha: Anag a.s.r.o, 2011. ISBN 978-80-7263-637-2. 12 § 266 odst. 2; zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů 13 GALVAS M., GREGOROVÁ Z., HRABCOVÁ D., Základy pracovního práva, Plzeň: Aleš Čeněk, 2010. ISBN 978-80-7380-243-1.

14

Místo, které je určené k odkládání věcí stanoví zaměstnavatel. Většinou bývá uvedeno v pracovním řádu a může se jednat například o uzamykatelné skříňky. Dle § 226 zákoníku práce je povinností zaměstnavatele zajistit bezpečnou úschovu svršků a osobních předmětů, které zaměstnanci obvykle nosí do práce.14 Náhrada škody na odložených věcech zaniká, když ji zaměstnanec nenahlásí svému zaměstnavateli nejpozději do 15 dnů od doby, kdy se o ní dozvěděl. Modelový příklad může být zaměstnanec, kterému se v průběhu dovolené ztratil jeho pracovní oděv. Doba, která je přípustná k nahlášení této události se začíná započítávat až dnem nástupu zaměstnance z dovolené. Povinností zaměstnavatele je také ručit za věci, které zaměstnanec do práce obvykle nenosí, ale jen do hodnoty 10 000 Kč. V případě, že by se jednalo o věc s vyšší hodnotou, pak by za ni ručil jen v případě, že by si ji vzal do své úschovy.

14


15

3. Vysvětlení

základní

terminologie

pracovních

úrazů 3.1. Pracovní úraz Dle § 380 odstavce 1 zákoníku práce lze pojem pracovní úraz charakterizovat jako poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Za pracovní úraz již nelze brát úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě do zaměstnání nebo ze zaměstnání domů. Za cestu do zaměstnání a zpět je považována cesta z bydliště zaměstnance k místu vstupu do podniku.15 Jestliže zaměstnanec vybočí z plnění pracovních úkolů, tak úraz, který se mu stane nelze klasifikovat jako úraz pracovní. Například zaměstnanec vyhotovuje výrobky pro sebe, na pracovišti dojde k rvačce s následným úrazem aj.16 Judikatura o pojmu pracovní úraz uvádí: „Toto zevní působení, označované také jako úrazový děj, je zpravidla takovou událostí, která vyvolává u postiženého subjektivní potíže, které mu nedovolují pokračovat v obvyklé práci nebo jen s určitými obtížemi anebo jej dokonce z práce vyřazují. O úrazový děj může jít i v případech náhlého poškození zdraví, které nastalo při náhlém vypětí sil, velké námaze, nezvyklém úsilí, kdy pracovní výkon přesahuje obvyklé namáhavé práce, pro kterou však organismus pracovníka není přizpůsoben nebo na kterou svými schopnostmi nestačí.“17 Větší pravděpodobnost pracovního úrazu je u zaměstnanců, kteří vykonávají fyzickou práci nebo činnost s určitou mírou rizika. Nemusí se jednat jen o tělesné ublížení na zdraví, ale také o ublížení psychického charakteru. V tomto případě jej lze posoudit pouze v situaci, že k tomu došlo v důsledku přepětí, které bylo vyvoláno nadměrným pracovním vytížením v zaměstnání. Aktuální zákony nerozlišují příčiny vzniku pracovních úrazů, protože jich může být více. Tudíž příčina nemusí být pouze jedna, ale musí se jednat o příčinu důležitou, podstatnou a značnou. 15

Rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 1962, sp. zn. 6 Co 433/62 MIKYSKA, M. Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání. Praha: Anag, 2010. ISBN 978-80-7263569-6. 17 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 1962, sp. zn. 4 Cz 86/61 16

16

Zaměstnavatel vede v knize úrazů evidenci o všech úrazech, i když jimi nebyla způsobena pracovní neschopnost nebo byla způsobena pracovní neschopnost nepřesahující 3 kalendářní dny. Zaměstnavatel vyhotovuje záznamy a vede dokumentaci o všech pracovních úrazech, jejichž následkem došlo: -

ke zranění zaměstnance s pracovní neschopností delší než 3 kalendářní dny nebo,

-

k úmrtí zaměstnance.

Zaměstnavatel je povinen ohlásit pracovní úraz a zaslat záznam o úrazu stanoveným orgánům a institucím.18, které jsou uvedeny v § 4 nařízení vlády č. 201/2010 Sb. a jsou podrobněji rozebírány v jedné z následujících kapitol. Povinností zaměstnavatele je taktéž přijímat opatření proti opakování pracovních úrazů.

3.1.1. Dělení pracovních úrazů Před uzákoněním vyhlášky č. 489/2001 Sb. se dělily pracovní úrazy dle vyhlášky č. 274/1990 Sb. na smrtelné, těžké, hromadné a ostatní. Ve smyslu ustanovení se jednotlivé typy považovaly: -

za smrtelný: každý pracovní úraz, který způsobil pracovníkovi smrt ihned nebo kdykoliv později, nastala-li smrt podle lékařského posudku následkem tohoto pracovního úrazu,

-

za těžký: každý pracovní úraz, který měl za následek ztrátu orgánu (anatomickou nebo funkční) nebo jeho podstatné části, anebo takové poškození zdraví, včetně průmyslových otrav, které lékař označil za těžké, např. ztráta oka, sluchu, komplikovaná zlomenina, vyvolání potratu, roztržení plic, poranění srdce, otřes mozku spojený s bezvědomím, roztržení nebo rozdrcení ledviny, roztržení jater, sleziny, popáleniny II. A III. Stupně většího rozsahu,

-

za hromadný: každý pracovní úraz, kdy pří téže událost byly zraněny nejméně tři osoby, z nichž alespoň jedna těžce nebo smrtelně, nebo kdy bylo zraněno více než 10 osob,

-

Za ostatní všechny pracovní úrazy, které nejsou uvedeny v předchozích zarážkách.19

18

HŮRKA A KOLEKTIV, Pracovní právo v bodech s příklady. Praha: Wolters Kluwer a.s., 2010. ISBN 97880-7357-531-1. 19 Vyhláška č. 274/1990 Sb.

17

Dle vyhlášky č. 489/2001 Sb. se pracovní úrazy dělí na tyto tři druhy: -

smrtelný: poškození zdraví, díky kterému postižený zaměstnanec zemřel nebo se tomu tak stalo do 1 roku po pracovním úrazu,

-

hospitalizace delší než 5 dní: poškození zdraví, na jehož základě si ošetřování vyžádalo pobyt v nemocnici delší než 5 kalendářních dnů,

-

ostatní: poškození zdraví, díky kterému je postižený v dočasné pracovní neschopnosti.

Pracovní úrazy můžeme také rozdělit na úrazy typické a atypické. U typických úrazů je zjevná a nepochybná příčinná souvislost mezi poškozením zdraví postiženého a úrazovým dějem. U atypických úrazů nejde výlučně o trauma, ale o jakékoliv poškození zdraví, k němuž došlo nezávisle na vůli poškozeného vlivem krátkodobě působících zevních vlivů, pokud byl zaměstnanec při práci, jíž není zvyklý a nepřiměřeně jeho tělesným možnostem, nucen okamžitým, usilovným vzepětím sil překonávat vnější odpor a zvýšit tak náhle, neobvykle a nadměrně svou námahu. 20

3.2. Předcházení ohrožení života a zdraví při práci Každý zaměstnavatel se snaží předcházet ohrožení života a zdraví v zaměstnání, z toho důvodu, aby k nim nedocházelo vůbec nebo, aby se alespoň jejich výskyt co nejvíce eliminoval. V současné době se jedná také o jeden z důležitých ukazatelů společnosti na trhu práce. Velký důraz na to klade zákoník práce, který se tímto tématem zabývá v § 101 a následujících. Jsou zde definovány jednotlivé povinnosti a práva zaměstnavatelů i zaměstnanců. Péče o bezpečnost a ochranu zdraví při práci uložená zaměstnavateli je nedílnou a rovnocennou součástí pracovních povinností vedoucích zaměstnanců na všech stupních řízení v rozsahu míst, která zastávají.21 Všechny náklady, které vzniknou při zajišťování bezpečnost a ochrany zdraví při práci jsou hrazeny zaměstnavatelem a neměly by být jakkoliv přeúčtovávány na své podřízené zaměstnance.

20

BRHEL, P. Pracovní lékařství: Základy primární pracovnělékařské péče. 1. vydání. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2005. ISBN 80-7013-414-3. 21 § 101 odst. 2; zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

18

Pro zaměstnávající subjekt (bez ohledu na to, je-li jím právnická či fyzická soba) znamená dočasné vyřazení práce neschopného zaměstnance další zatížení spočívající v tom, že práce, kterou dosud tento zaměstnanec konal, musí být vykonána jinak, buď jiným zaměstnancem, nebo se zvýšeným úsilím ostatními zaměstnanci. Lze tedy říci, že bezpečnost a ochrana na zdraví při práci má vliv na samotnou rentabilitu a efektivnost práce.22 Při přijímání a provádění technických, organizačních a jiných opatření k prevenci rizik vychází zaměstnavatel ze všeobecných preventivních zásad, kterými se rozumí: -

omezování vzniku rizik,

-

odstraňování rizik u zdroje jejich původu,

-

přizpůsobování pracovních podmínek potřebám zaměstnanců s cílem omezení působení negativních vlivů práce na jejich zdraví,

-

nahrazování fyzicky namáhavých prací novými technologickými a právními postupy,

-

nahrazování nebezpečných technologií, výrobních a pracovních prostředků, surovin a materiálů méně nebezpečnými nebo méně rizikovými, v souladu s vývojem nejnovějších poznatků vědy a techniky,

-

omezování počtu zaměstnanců vystavených působení rizikových faktorů pracovních podmínek překračujících nejvyšší hygienické limity a dalších rizik na nejnižší počet nutný pro zajištění provozu,

-

plánování při provádění prevence rizik s využitím techniky, organizace práce, pracovních podmínek, sociálních vztahů a vlivu pracovního prostředí,

-

přednostní uplatňování prostředků kolektivní ochrany a před riziky oproti prostředkům individuální ochrany,

-

provádění opatření směřujících k omezování úniku škodlivin ze strojů a zařízení,

-

udílení vhodných pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.23

Zaměstnává-li zaměstnavatel: -

nejvýše 25 zaměstnanců, může zajišťovat úkoly v prevenci rizik sám, má-li k tomu potřebné znalosti,

-

26 až 500 zaměstnanců, může zajišťovat úkoly v prevenci rizik sám, je-li k tomu odborně způsobilý, nebo jednou nebo více odborně způsobilými osobami,

22 23

BĚLINA, M a kol. Pracovní právo. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. ISBN 978-80-7400-186-4. § 102 odst. 5; zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

19

-

více než 500 zaměstnanců, zajišťuje úkoly v prevenci rizik vždy jednou nebo více odborně způsobilými osobami.

Zaměstnavatel může zajišťovat plnění úkolů v prevenci rizik, je-li k tomu způsobilý nebo odborně způsobilý, jinak je povinen zajistit tyto úkoly odborně způsobilým zaměstnancem, kterého zaměstnává v pracovněprávním vztahu.24 Pokud zaměstnavatel takového zaměstnance nemá, tak je povinen si zajistit nějakou jinou odborně způsobilou osobu.

3.2.1. Povinnosti zaměstnavatele Mezi nejdůležitější povinnosti zaměstnavatelů dle § 103 zákoníku práce patří: -

vytvoření bezpečného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí,

-

přijmout opatření v případě, že se riziko pracovního úrazu nedá odstranit,

-

nenutit zaměstnance vykonávat zakázané práce,

-

uhradit zaměstnanci případnou ztrátu na výdělku v případě preventivní prohlídky,

-

zajistit odbornou způsobilost zaměstnanců k výkonu práce,

-

zajistit zaměstnancům poskytnutí první pomoci,

-

vyšetřovat a evidovat pracovní úrazy,

-

poskytnout ochranné pomůcky,

-

zajistit pravidelné školení o bezpečnosti práce na pracovišti.

Pro těhotné, zaměstnankyně, které kojí, a matky do konce devátého měsíce po porodu je zaměstnavatel povinen na pracovišti přizpůsobit vhodný prostor pro odpočinek, stejně tak je povinen přizpůsobovat pracoviště a pracovní podmínky zaměstnancům, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, a plnit vůči nim další povinnosti s cílem, aby tito zaměstnanci stejně jako ostatní mohli na pracovištích zaměstnavatele vykonávat práci.25 Zaměstnavatel je také povinen informovat své zaměstnance o tom, které zdravotní středisko má za povinnost mu poskytnout preventivní péče. Povinností je také informovat o tom jaké zdravotní prohlídky, očkování a vyšetření je pro zaměstnance nutné absolvovat. Když se jedná o tyto prohlídky, tak má zaměstnavatel povinnosti umožnit jejich proběhnutí a v případě ztráty na výdělku ji nahradit.

24

HŮRKA A KOLEKTIV, Pracovní právo v bodech s příklady. Praha: Wolters Kluwer a.s., 2010. ISBN 97880-7357-531-1. 25 JAKUBKO J. A KOLEKTIV, Zákoník práce, prováděcí nařízení vlády a další související předpisy s komentářem k 1. 1. 2011. Praha: Anag a.s.r.o, 2011. ISBN 978-80-7263-637-2.

20

3.2.2. Povinnosti zaměstnance Mezi nejdůležitější povinnosti zaměstnanců dle § 106 zákoníku práce patří: -

dbát o svou vlastní bezpečnost a o zdraví ostatních jedinců, pokud se to bezprostředně týká jeho činnosti,

-

účastnit se školení, které se zabývají bezpečností a ochranou zdraví při práci,

-

navštěvovat preventivní prohlídky,

-

dodržovat předpisy a pokyny ohledně BOZP,

-

dodržovat pracovní postupy a ochranné prostředky,

-

dbát zákazu kouření, požívání alkoholických nápojů či jiných návykových látek,

-

oznamovat závady na pracovišti a pracovní úrazy své či jiné osoby,

-

oznámit nadřízenému pracovníkovi informaci ohledně pracovního úrazu a to jak svého či jiné osoby,

-

nechat se zkontrolovat vedoucím pracovníkem, zda není pod vlivem alkoholu nebo jiných omamných látek.

Součástí kvalifikačních předpokladů zaměstnance vyplývají z právních a ostatních předpisů, které vychází z ustanovení § 349 zákoníku práce, které nám říkají: -

právní a ostatní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou předpisy na ochranu života a zdraví, předpisy hygienické a protiepidemické, technické předpisy, technické dokumenty a technické normy, stavební předpisy, dopravní předpisy, předpisy o požární ochraně a předpisy o zacházení s hořlavinami, výbušinami, zbraněmi, radioaktivními látkami, chemickými látkami a chemickými přípravky a jinými látkami škodlivými zdraví, pokud upravují otázky týkající se ochrany života a zdraví.26 Dané pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci musí být konkrétní a zaměstnanci jsou předány pomocí vedoucího, který je nadřízenou osobou zaměstnance.

3.2.3. Práva zaměstnance Nejdůležitější práva zaměstnanců vychází z ustanovení § 106 zákoníku práce a patří mezi ně:

26

-

mít zajištěnou bezpečnost a ochranu zdraví při práci,

-

být informován o rizicích dané pracovní činnosti,


21

-

odmítnout výkon práce, pokud by bylo zřejmé, že by mohla ohrozit jeho zdraví či život,

-

právem i povinností je podílet se na vytváření bezpečného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí.

Zaměstnanec má také právo na to být informován o tom, jaká opatření byla přijata zaměstnavatelem, aby se předcházelo vzniku rizik na pracovišti. Tyto informace musí být podány ve srozumitelné formě, tzn. tak, aby každý pracovník pochopil, o co se jedná. Většinou to bývá provedeno, takže po informování je zaměstnanec povinen podepsat formulář, že porozuměl poskytnutým informacím. V ustanovení § 106 odst. 2, zákoníku práce je zakotveno oprávnění zaměstnance odmítnout práci, o níž se domnívá, že bezprostředně a závažně ohrožuje jeho živo nebo zdraví, popřípadě ohrožuje, zdraví či život jiných osob. Z formulace je patrné, že se nejedná o běžné situace – domněnka zaměstnance musí být důvodná, ohrožení života nebo zdraví zaměstnance nebo jiné osoby musí být bezprostřední a závažné. Pokud jsou v konkrétním případě naplněny všechny uvedené znaky, nelze odmítnutí výkonu práce zaměstnancem posuzovat jako nesplnění povinnosti zaměstnance a případně z takového porušení vyvozovat důsledky.27

3.3. Evidence pracovních úrazů Dle nařízení vlády č. 201/2010 Sb., je povinnost zaměstnavatele evidovat pracovní úrazy buď v elektronické nebo listinné podobě. Evidence obsahuje tyto údaje: -

jméno a příjmení úrazem postiženého zaměstnance,

-

datum a hodinu úrazu,

-

místo, kde k úrazu došlo,

-

činnost, při níž k úrazu došlo,

-

počet hodin odpracovaných bezprostředně před vznikem úrazu,

-

celkový počet zraněných osob,

-

druh zranění a zraněná část těla,

-

druh úrazu,

-

zdroj úrazu,

27

JAKUBKO J. A KOLEKTIV, Zákoník práce, prováděcí nařízení vlády a další související předpisy s komentářem k 1. 1. 2011. Praha: Anag a.s.r.o, 2011. ISBN 978-80-7263-637-2.

22

-

příčiny úrazu,

-

jména svědků úrazu, jméno a pracovní zařazení toho, kdo údaje zaznamenal.

Kvůli statistickým účelům se do smrtelných úrazů započítávají i úrazy, díky kterým poškozená osoba nejpozději do jednoho roku zemřela. Povinností zaměstnavatele je ohlásit pracovní úraz bez zbytečného odkladu odborové organizaci a zástupci pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, příslušnému inspektorátu práce, zdravotní pojišťovně, zaměstnateli, od kterého byl zaměstnanec zaslán v případě dočasného přidělení na jiné pracoviště, a Policii České republiky po všechny skutečnosti nasvědčují tomu, že v souvislosti s pracovním úrazem mohlo dojít ke spáchání trestného činu. V případě smrtelného pracovního úrazu se tato událost ohlašuje za stejných podmínek, jako pracovní úraz bez následku smrti, ale jen s výjimkou, že Police České republiky je informována vždy. Zaměstnavatel vyhotovuje záznam o pracovním úrazu nejpozději do 5 pracovních dní od dne, kdy se o něm dozvěděl.

23

4. Odpovědnost

zaměstnavatele

za

škodu

při

pracovních úrazech Odpovědnost za pracovní úrazy a nemoci z povolání patří mezi skutkové podstaty budované na principu odpovědnosti za výsledek, tj. i bez porušení konkrétní právní povinnosti vzniká odpovědnost na základě právní události. Odpovědnost za výsledek musí být jednoznačně doplněna liberací, a to úplnou i částečnou.28 Byl přijat zákon č. 266/2006 Sb., o úrazech pojištění zaměstnanců, který má transformovat odpovědnost za pracovní úrazy z pracovního práva a předat ho do systému sociálního zabezpečení, kde byl historicky zařazen a patří do tohoto systému i ve většině ostatních zemí. Účinnost tohoto zákona byla přesunuta až na 1. 1. 2013. Podle pracovněprávní úpravy je odpovědnost zaměstnavatele za škodu vzniklou v souvislosti s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání vždy objektivní, což znamená, že zaměstnavatel za vzniklou škodu odpovídá bez ohledu na to, zda tuto škodu zavinil. Pro odpovědnost tohoto typu je tedy nerozhodné, zda se zaměstnavatel porušení povinnosti dopustil nebo zda pracovní úraz nebo nemoc z povolání zavinil, neboť za škodu vzniklou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání odpovídá i v případě, že dodržel veškeré povinnosti vyplývající z předpisů o bezpečnosti a ochranně zdraví při práci, samozřejmě s výjimkou případů, kdy se ve své odpovědnosti zcela nebo zčásti zprostí.29 Předpoklady vzniku odpovědnosti zaměstnavatele za škodu vzniklou zaměstnanci při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání: -

existence pracovního úrazu nebo nemoci z povolání,

-

vznik škody,

-

příčinná souvislost mezi vznikem pracovního úrazu a vznikem škody.

Pracovní úraz byl definován v předchozí kapitole, takže již není nutné ho popisovat. Za škodu, která vznikla následkem pracovního úrazu, odpovídá zaměstnavatel, u kterého má zaměstnanec platný pracovní poměr. Škodou lze chápat nějakou újmu poškozeného, která

28

GALVAS M., GREGOROVÁ Z., HRABCOVÁ D., Základy pracovního práva, Plzeň: Aleš Čeněk, 2010. ISBN 978-80-7380-243-1. 29 JAKUBKO J. A KOLEKTIV, Zákoník práce, prováděcí nařízení vlády a další související předpisy s komentářem k 1. 1. 2011. Praha: Anag a.s.r.o, 2011. ISBN 978-80-7263-637-2.

24

vznikla úrazem, musí být vyjádřena v penězích. Jednotlivými druhy náhrad za škodu se podrobněji zabývá samostatná kapitola této bakalářské práce. Posledním předpokladem vzniku odpovědnosti je příčinná souvislost mezi poškozením zdraví pracovním úrazem a vzniklou škodou. Její součástí je i přímá příčinná souvislost mezi úrazovým dějem a poškozením zaměstnance na zdraví. Nestačí proto pouze připouštění možnosti zhoršení zdravotního stavu v důsledku úrazového děje. Zjištění příčinné souvislosti může být v některých případech obtížné a je věcí znaleckého posouzení. Příčinná souvislost mezi úrazovým dějem a poškozením na zdraví nemusí být vždy dána jednotně vůči všem dílčím nárokům na náhradu škody.30 Aby poškozenému vznikl nárok na náhradu škody, tak k tomu musí být splněny všechny předpoklady.

4.1. Zproštění odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úraz Jak již bylo napsáno výše, tak odpovědnost zaměstnavatele za škodu způsobenou pracovním úrazem je odpovědností objektivní. Zproštění odpovědnosti zaměstnavatele se dá rozdělit na několik druhů, kterými se zabývá ustanovení § 367 a § 368 zákoníku práce: -

úplné zproštění odpovědnosti,

-

částečné zproštění odpovědnosti,

-

nemožnost zproštění se odpovědnosti.

4.1.1. Úplné zproštění odpovědnosti Zaměstnavatel se může zprostit odpovědnost zcela v případech, které jsou uvedeny v ustanovení § 367 odst. 1, zákoníku práce a to jen v případě, že se jedná o jedinou příčinu škody. Zcela se zaměstnavatel zprostí odpovědnosti v případě, kdy prokáže, že: -

škoda byla způsobena tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní nebo ostatní předpisy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,

30


25

ačkoliv byl s nimi řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, -

jednou z příčin škody byla opilost postiženého zaměstnance nebo zneužití jiných návykových látek postiženým zaměstnancem.31

Za opilost lze považovat stav po užití alkoholového nápoje v takové míře, kdy dochází ke snížení duševních funkcí a celkové pohotovosti zaměstnance. Aby se zaměstnavatel zprostil úplně či částečně odpovědnosti vzniklou za pracovní úraz, tak musí dokázat, že příčinnou pracovního úrazu je opilost. Pokud by zaměstnatel byl informován o požití alkoholických nápojů svým zaměstnancem a nechal ho nadále vykonávat pracovní činnost, tak by nebylo možné se zprostit odpovědnosti. Došlo-li při pracovní cestě k pracovnímu úrazu pracovníka, odpovídá organizace za škodu na vlastním vozidle pracovníka (§ 190 a § 193 odst. 1 písm. d) zákoníku práce) bez ohledu na své vlastní zavinění a bez ohledu na protiprávní či protispolečenské jednání, ať ze strany organizace či ze strany třetí osoby (tyto závěry neplatí, nešlo-li o plnění pracovních úkolů). Odpovědnosti se může organizace zcela zprostit z důvodů uvedených v ustanovení § 191 odst. 1 zákoníku práce. To by mohlo přicházet v úvahu např. v případě, že škoda vznikla v příčinné souvislosti s tím, že poškozený pracovník svým zaviněním porušil předpisy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoli s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování organizace soustavně vyžadovala a kontrolovala, a že toto zaviněné porušení uvedených předpisů nebo pokynů bylo jedinou příčinou vzniklé škody. V souvislosti s ustanovením § 272 zákoníku práce přichází při cestě konané vlastním motorovým vozidlem v úvahu úplné zproštění odpovědnosti organizace za podmínek uvedených v ustanovení § 191 odst. 1 zákoníku práce, pokud pracovník porušil dopravní předpisy. V takovém případě není třeba ani zkoumat řádné seznámení s nimi, kontrolu jejich znalosti a dodržování prováděnou organizací. Částečné zproštění odpovědnosti organizace by totiž přicházelo v úvahu za podmínek uvedených v ustanovení § 191 odst. 2 zákoníku práce, které pod písm. a) uvádí zaviněné porušení předpisů nebo pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, s nimiž byl pracovník řádně seznámen, přičemž toto porušení bylo jednou z příčin škody.32

31

JAKUBKO J. A KOLEKTIV, Zákoník práce, prováděcí nařízení vlády a další související předpisy s komentářem k 1. 1. 2011. Praha: Anag a.s.r.o, 2011. ISBN 978-80-7263-637-2. 32 Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z 30. 11. 1981, sp. zn. 3 Cz 26/81

26

4.1.2. Částečné zproštění odpovědnosti Částečným zproštěním odpovědnosti se podrobně zabývá ustanovení § 367 odst. 2, zákoníku práce, který uvádí případy, v kterých je to možné: -

postižený zaměstnanec porušil svým zaviněním právní nebo ostatní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen, a že toto porušení bylo jednou z příčin škody,

-

jednou z příčin škody byla opilost poškozeného zaměstnance nebo zneužití omamných prostředků postiženým zaměstnancem,

-

zaměstnanci vznikla škoda proto, že si počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že, ač neporušil žádné předpisy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně a musel si přitom být vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem vědom, že si může přivodit újmu na zdraví.33

Lehkomyslné jednání lze definovat jako neopatrnost při vykonávání pracovní činnosti, i přesto, že zaměstnanec věděl o hrozícím riziku s ohledem na újmu na zdraví. Z tohoto důvodu by se měla lehkomyslnost posuzovat případ od případu. Příkladem může být jednání závozníka nákladního vozidla, který seskočil z korby a přivodil si přitom zlomeninu nohy. V případě, že by daná korba měla schůdky, po kterých bylo možné v relativním bezpečí slézt dolů, tak by se jednalo o lehkovážnost, protože zaměstnanec nevyužil standardní cestu. Kdyby, ale byly schůdky během času zničeny či na vozidle nebyly vůbec obsaženy, tak by se o lehkomyslnost nejednalo. Pokud by, ale zase byl zaměstnanec vlivem nepříznivých okolností přinucen k seskoku a neměl by čas využít schůdky a došlo by k úrazu, tak by se nejednalo o porušení předpisů a nedošlo by tak k částečnému zproštění odpovědnosti zaměstnavatele. V případě nastane-li skutečnost, že se zaměstnavatel zprostí odpovědnosti z části, tak musí být určena odpovědnost za část škody, kterou dle míry zavinění nese zaměstnanec. Vznikne-li zaměstnanci škoda proto, že si počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ač neporušil právní nebo ostatní předpisy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně a musel si přitom být 33


27

vědom, že si může přivodit újmu na zdraví, uhradí zaměstnavatel zaměstnanci alespoň jednu třetinu škody. Je-li zaměstnanci náhrada škody z důvodu částečného zproštění odpovědnosti krácena, týká se toto krácení všech druhů náhrad, na které vznikne zaměstnanci v souvislosti s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání nárok, tedy i náhrad, na které mají nárok pozůstalí v případě pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, v jejichž důsledku zaměstnanec zemřel.34

4.1.3. Nemožnost zproštění se odpovědnosti Ustanovení § 368 zákoníku práce, kogentně stanoví, kdy se zaměstnavatel nemůže zprostit odpovědnosti zcela a ani z části. V případě, že se zaměstnanec snaží odvrátit škodu, která hrozí zaměstnavateli nebo nebezpeční přímo ohrožující život či zdraví a utrpí přitom újmu na zdraví, tak zaměstnavatel nemá právo se zprostit odpovědnosti zcela či z části. Výjimkou je, kdyby zaměstnanec hrozící škodu sám úmyslně vyvolal a při tomto činu či v úmyslu tuto skutečnost dát do pořádku došlo k pracovnímu úrazu, tak je zaměstnavatel zproštěn odpovědnosti za tuto škodu. Pokud je škoda způsobená pouze z nedbalosti a při jejím odvracením došlo k úrazu, tak není možné se zprostit odpovědnosti ze strany zaměstnavatele a to ani z části.

34


28

5. Odškodňování pracovních úrazů Při vzniku pracovního úrazu je povinností zaměstnavatele, nahradit zaměstnanci vzniklou škodu, která byla způsobena a to v plném rozsahu, kterému daná škoda odpovídá. Výjimkou je ustanovení § 374 zákoníku práce dle platného znění, který se zabývá případnou ztrátou na důchodu, která se neodškodňuje. § 374 zákoníku práce výslovně stanoví, že případná ztráta na důchodu, jejímž účelem bylo nahradit poškozenému zaměstnanci ztrátu, která mu vznikala v souvislosti s tím, že mu byl důchod vyměřen z nižšího vyměřovacího základu, neboť se mu poskytovaná náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti do tohoto vyměřovacího základu nezapočítávala, a která byla proto až do roku 1988 škodu související s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, jíž touto škodou není. Náhrada za ztrátu za důchodu tvořila rozdíl mezi výší poskytovaného důchodu a výší důchodu, který by poškozenému zaměstnanci náležel, kdyby k pracovnímu úrazu nebo nemoci z povolání nedošlo. Protože se u důchodů přiznaných do 31. prosince 1988 náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti zahrnuje do průměrného měsíčního výdělku pro výpočet důchodu, nemůže u zaměstnanců ke ztrátě na důchodu již docházet. Nároky na náhradu za ztrátu na důchodu, které však vznikly do tohoto data, byly zachovány, což znamená, že se v některých případech náhrada za ztrátu na důchodu vyplácí dodnes a bude se poškozeným vyplácet až do jejich smrti, neboť pro tuto náhradu neplatí věkový limit. Pokud poškozenému trvá nárok na náhradu za ztrátu na důchodu, je zaměstnavatel ji povinen vyplácet, nikoliv však valorizovat.35 V případě, že u zaměstnavatele je založená odborová organizace, tak je povinností podniku způsob a náhradu odškodění s ní projednat. Platí to jak pro případy, kdy je poškozená osoba členem takové organizace, tak i pro ty kdy není. Pokud není, tak se jedná dle ustanovení § 284 odstavce 2 zákoníku práce, který říká, že za zaměstnance v pracovněprávních vztazích bude zastupovat organizace s největším počtem členů, kteří jsou v pracovním poměru u zaměstnavatele.

35


29

5.1. Druhy náhrad dle ustanovení § 369 zákona č. 262/2006 Sb. Jedná se o druhy náhrad, které vyplývají z pracovního úrazu zaměstnance, nebo když u něj byla zjištěna nemoc z povolání, tak je zaměstnavatel povinen poskytnout náhradu za: -

náhrady na ztrátě na výdělku,

-

náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění,

-

náhrady za účelně vynaložené náklady spojené s léčením,

-

náhrady za věcnou škodu.

Pouze tyto náhrady ze zákoníku práce může zaměstnavatel poskytnout. Tyto náhrady jsou vypláceny jen v případě, že zaměstnanec z důvodu pracovního úrazu nezemře. Při úmrtí zaměstnance následkem pracovního úrazu by se jednalo dle ustanovení § 375 zákoníku práce.

5.1.1. Náhrada za ztrátu na výdělku Zákoník práce rozděluje náhradu za ztrátu na výdělku do dvou zcela samostatných celků. Jedná se o náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Jsou v nich uvedeny pojmy, které by stálo za to si je objasnit, než si tyto náhrady rozebereme. Průměrný výdělek dle hlavy XVIII zákoníku práce stanovuje postup výpočtu průměrného výdělku, od kterého se účastníci pracovněprávních vztahů nemohou odchýlit. Průměrným výdělkem se myslí průměrný hrubý výdělek, pokud zákon nestanoví jinak. Průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období.36 Rozhodné období definuje zákoník práce jako období předchozího kalendářního čtvrtletí, pokud není v zákoně stanoveno jinak, a to k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období. Pokud je zaměstnanec přijat do pracovního poměru v průběhu kalendářního čtvrtletí, je rozhodným obdobím doba od vzniku zaměstnání do konce kalendářního čtvrtletí.37 Pravděpodobný výdělek se využívá tehdy, když zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval minimálně 21 dní. Zaměstnavatel vychází z hrubé mzdy nebo platu, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popřípadě z hrubé mzdy nebo platu, které 36 37

§ 353 odst. 1; zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů § 354 odst. 3; zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

30

by zřejmě dosáhl.38 K pravděpodobnému výdělku by se mohlo dojít také tou cestou, že by se vzal výdělek zaměstnanců, kteří vykonávají stejnou práci, a bylo by posuzováno dle nich.

5.1.1.1. Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti představuje rozdíl mezi průměrným výdělkem zaměstnance před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší nemocenského. Tato náhrada je náhradou skutečné škody a patří do kategorie tzv. opakujících se nároků na náhradu škody. To znamená, že nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti se skládá z jednotlivých plnění na tento nárok z každé pracovní neschopnosti v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Při vymezení této náhrady se důsledně uplatňuje zásada ne bis in idem damnum reparare, tj. při vymezení náhrady se důsledně odpočítává plná výše nemocenského, které bylo poskytnuto z téhož důvodu. Současně je třeba si rovněž uvědomit, že k nižší výměře nemocenského, způsobené snížením nebo odnětím dávky nebo situací, kdy nárok na nemocenské nevznikl, se při poskytování této náhrady nepřihlíží.39 Touto náhradou se zabývá § 370 zákoníku práce. Od začátku roku 2011 došlo ke změně poskytování nemocenských dávek, které se vyplácí až 22. dne dočasné pracovní neschopnosti. Prvních 21 kalendářních dnů dostává zaměstnance náhradu mzdy nebo platu za pracovní dny, a to s výjimkou prvních 3 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti, za které náhradu nedostává. V případě pracovního úrazu jsou, ale již jsou první 3 kalendářní dny vyplaceny, protože musí dojít k náhradě skutečné škody.

5.1.1.2. Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity nebo částečné invalidity se poskytuje jako rozdíl mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem zaměstnance po pracovním úrazu či nemoci z povolání připočtením případného invalidního důchodu poskytovaného z téhož důvodu. Nepřihlíží se ke snížení tohoto důchodu podle předpisů o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím. Tato náhrada patří k sociálně 38

§ 355 odst. 2; zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů GALVAS M., GREGOROVÁ Z., HRABCOVÁ D., Základy pracovního práva, Plzeň: Aleš Čeněk, 2010. ISBN 978-80-7380-243-1. 39

31

a právně nejvýznamnějším a nejsložitějším složkám práva na náhradu škody z pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Pokud však zaměstnanec bez vážného důvodu odmítne nastoupit práci, která mu byla zajištěna, přísluší mu tato náhrada jen ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem, kterého mohl dosáhnout na práci, jež mu byla zajištěna (samozřejmě s připočtením invalidního důchodu). Stejně jako zaměstnavatel nehradí škodu v té částce, kterou si zaměstnanec bez vážných důvodů opomenul vydělat. Poskytování této náhrady je časově limitováno tak, že se náhrada poskytuje nejdéle do konce kalendářního měsíce, ve kterém zaměstnanec dovrší 65 let věku. I při poskytování náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti se uplatňuje zásada ne bis in idem damnum reparare, jejímž projevem je zahrnutí invalidního důchodu, poskytovaného z téhož důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, pro stanovení výše náhrady. Náhrada představuje rovněž náhradu skutečné škody.40 V zákoníku práce se jedná o § 371, který má spoustu souvisejících ustanovení. Na základě § 390 zákoníku práce dochází k pravidelnému zvýšení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. To znamená, že není možné, aby zaměstnavatel dle svých představ zvyšoval průměrný výdělek před vznikem škody a to například dle toho jak se zvyšoval ostatním jeho zaměstnancům, ale musí počkat na vydání nařízení vlády. Ta rozhode o tom, o kolik procent a kdy se průměrný výdělek zvýší. Předposlední valorizace vstoupila v účinnost od 1. ledna 2011 a jednalo se o 3,9%. Pokud vznikl nárok na náhradu za ztrátu na výdělku anebo na náhradu nákladů na výživu pozůstalých po 31. 12 2010, tak valorizace provedena nebyla. Dotčení zaměstnanci či pozůstalí, tak museli sečkat až na valorizaci další, která byla provedena k 1. lednu 2011 a činila 1,6%. Velmi často lidé používají nesprávný výpočet při valorizaci průměrného výdělku. Jako vzorový příklad správného výpočtu valorizace uvádím tento: Průměrný výdělek zaměstnance před pracovním úrazem byl 30 000 Kč. Po úrazu již poškozený dostával jen 24 000 Kč. Náhrada na ztrátu na výdělku proto činí 6 000 Kč. Pokud budeme počítat s valorizací, která vstoupila v platnost na začátku letošního roku, kdy se jednalo o 1,6 %, tak se průměrný výdělek 30 000 Kč zvýší na 30 480 Kč, a za toho důvodu bude vyplácená náhrada činit 6 780 Kč. Nesprávné je provádět valorizaci přímo na náhradě za ztrátu na výdělku.

40


32

Náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti lze podle ustálené judikatury soudu přiznat i ohledně plnění, která se stanou splatnými teprve v budoucnu (tj. jako opětující se dávky neboli rentu)41

5.1.2. Náhrada za bolest a ztížené společenského uplatnění Náhradou za bolest a ztížení společenského uplatnění se zabývá § 372 zákoníku práce jen obecně. Z ustanovení vyplývá, že náhrada poskytuje zaměstnanci jednorázově. Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláškou výši, do které je možné poskytnou náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění a určování výše náhrady v jednotlivých případech.42 Tato náhrada má charakter nemateriální újmy. Bližší úpravu k § 372 zákoníku práce nám stanoví vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění ve znění vyhlášky č. 50/2003 Sb. Dle § 2 vyhlášky 440/2001 Sb. se odškodnění za bolest určuje za bolest způsobenou škodou na zdraví, jejím léčením nebo odstraňováním trvalých následků. Bolest je definována jako každé tělesné a duševní strádání. Za ztížení společenského uplatnění se považují následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, zejména na uspokojování jeho životní a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, a to s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví. Odškodnění za ztížení společenského uplatnění musí být přiměřené povaze následků a jejich předpokládanému vývoji, a to v rozsahu, v jakém jsou omezeny možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti.43 Lékařský posudek, na základě, kterého je odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění prováděno, zpracovává posuzující lékař, který je ošetřujícím lékařem poškozeného, nebo v případě nemoci z povolání ošetřující lékař zdravotnického zařízení oprávněného k posuzování nemocí z povolání formou bodového ohodnocení. Hodnota jednoho bodu činí 120 Kč. O lékařský posudek může požádat buď poškozený zaměstnanec, nebo právnická či fyzická osoba, která za škodu zaměstnanci odpovídá. Výši odškodnění bolesti a ztížení 41

Rozsudek nejvyššího soudu České republiky v Brně ze dne 15. října 2003 21 Cdo 1987/2002 § 372 odst. 2; zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů 43 Vyhláška č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění. § 3 odst. 1 42

33

společenského uplatnění, na které vznikne zaměstnanci nárok, může ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele zvýšit soud, přičemž horní limit pro zvýšení stanoven není.44 Příkladem ztížení společenského uplatnění může být pracovník montáže hal, na kterého se jedna z rozestavených hal zřítila. Následkem této nehody došlo zaměstnanci k újmě na zdraví v tom smyslu, že musí být nezvratně upoután na invalidní vozík, a tak nemůže pokračovat ve vykonávání své činnosti. § 6 vyhlášky č. 440/2001 Sb. nám uvádí, v jakých dalších případech je možné navýšit bodového ohodnocení: -

pokud škoda na zdraví vyžadovala náročný způsob léčení, tak se zvýší bodové ohodnocení maximálně o 50 % celkové částky bodového ohodnocení. Příkladem může být infekce rány prodlužující dobu léčení,

-

pokud škoda na zdraví vyžadovala mimořádně náročný způsob léčení, tak se bodové ohodnocení škody na zdraví zvýší maximálně na dvojnásobek celkové částky bodového ohodnocení. Příkladem může být léčení zahrnující dlouhodobou plicní ventilaci, kanylaci velkých cév nebo dialýzu,

-

pokud škoda na zdraví vedla ke zvlášť těžkým následkům, tak se bodového ohodnocení škody na zdraví zvýší maximálně o 50 % celkové částky bodového ohodnocení. Zvlášť těžkými následky na zdraví se rozumí takové následky, které podstatně omezují nebo významně mění uplatnění v životě, anebo znemožňují další uplatnění v životě, a to s ohledem na věk poškozeného i jeho předpokládané uplatnění v životě.45

Pokud lze škodu na zdraví hodnotit dle více kritérií poškození zdraví, tak se bodové ohodnocení sčítá. Zákoník práce dle § 328 odst. 1 stanoví, že peněžitá práva smrtí nezanikají, a z toho důvodu nezaniká ani nárok na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění smrtí zaměstnance a stává se předmětem dědictví.

44

JAKUBKO J. A KOLEKTIV, Zákoník práce, prováděcí nařízení vlády a další související předpisy s komentářem k 1. 1. 2011. Praha: Anag a.s.r.o, 2011. ISBN 978-80-7263-637-2. 45 Vyhláška č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění. § 6 odst. 1

34

5.1.3. Účelně vynaložené náklady spojené s léčením Dle § 373 zákoníku práce, účelně vynaložené náklady spojené s léčením přísluší tomu, kdo tyto náklady vynaložil. Jedná se o náklady, které nejsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Může se jednat například o léky, regulační poplatky, lékařské výkony, cestovné či ortopedické pomůcky, které jsou nezbytné k léčení poškozeného. Za účelně vynaložené náklady spojené s léčením se dají také považovat náklady na zaplacení osoby, která se o danou osobu stará, protože poškozený toho není schopen. Všechny tyto náklady se v současné době neustále zvyšují, tak je na ně potřeba brát větší zřetel. Při posuzování účelnosti výše uvedených nákladů nelze podle soudní judikatury vycházet pouze z objemu vynaložených prostředků, ale je třeba zohlednit jejich přínos v rámci procesu odstraňování nebo zmírňování následků pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Z tohoto důvodu nelze proto považovat například vyšší náklady vynaložené na jízdné a cestovné k určitému lékaři za neúčelně vynaložené jen proto, že mohly být nižší, kdyby poškozený vyhledal lékařskou péči u jiného lékaře, který je blíže jeho bydlišti nebo pracovišti. Soud vycházel přitom z hlediska, že každý občan, a tedy i poškozený zaměstnanec, má svobodnou volbu lékaře, založenou na subjektivní důvěře pacienta v lékaře, a že tudíž právo na tuto svobodnou volbu nemůže být omezeno jen touto vzdáleností.46 Pokud poškozená osoba vyžaduje nadstandardní péči, tak si ji musí hradit z vlastních prostředků, pokud ji nehradí zdravotní pojišťovna v rámci svých služeb. V případě nákladů, které jsou spojeny s návštěvou nejbližších příbuzných, je nutné posoudit, jaký vliv měla a zda to nějak prospělo v léčbě. Je potřeba postupovat individuálně. Náklady dietního stravování lze jako náklady spojené s léčením ve smyslu ustanovení § 193 odst. 1 písm. c) zák. práce přiznat jen jako náklady již prokazatelně účelně vynaložené, nikoliv formou peněžního důchodu.47

5.1.4. Náhrada za věcnou škodu Náhradou věcné škody se zaobírá § 265 zákoníku práce. Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu, a to v penězích, pokud škodu neodčiní uvedením v předešlý stav.48

46

JAKUBKO J. A KOLEKTIV, Zákoník práce, prováděcí nařízení vlády a další související předpisy s komentářem k 1. 1. 2011. Praha: Anag a.s.r.o, 2011. ISBN 978-80-7263-637-2. 47 Rozsudek nejvyššího soudu České republiky v Brně ze dne 7. července 2005 21 Cdo 2697/2004 48 § 269 zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

35

Právní teorie a judikatura rozlišuje škodu na věcech vzniklou bezprostředně při úrazu a vznikající věcnou škodu.49 Náhrada věcné škody zahrnuje škodu na oděvu a jiných věcech, které byly v souvislosti s pracovním úrazem poškozeny nebo zničeny. Nezahrnuje však škodu na osobním automobilu, který zaměstnanec použil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním bez souhlasu zaměstnavatele.50

5.2. Druhy náhrad dle ustanovení § 375 zákona č. 262/2006 Sb. Zemře-li zaměstnanec následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, je zaměstnavatel povinen v rozsahu své odpovědnosti poskytnout náhrady vzniklé v důsledku jeho smrti. Jedná se o taxativní druhy náhrad: -

náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s jeho léčením,

-

náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem,

-

náhradu nákladů na výživu pozůstalých,

-

jednorázové odškodnění pozůstalých,

-

náhradu věcné škody, ustanovení § 265 odst. 3 platí i zde.51

Jedná se o náhrady taxativní, takže jiné náhrady poskytnout nelze. Nároky pozůstalých jsou přímé, nejsou závislé na tom, zda postižený zaměstnanec uplatnil své nároky na náhradu škody ve stanovené lhůtě.52

5.2.1. Náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením Náhradami účelně vynaložených nákladů spojených s léčením se zabývá § 376 odst. 1 zákoníku práce, který říká, že nárok na odškodnění jako § 373 zákoníku práce náleží pouze, jen a jen té osobě, která tyto náklady vynaložila. To znamená, že v případě, že náklady ještě za života vynaložil sám poškozený zaměstnanec, není po jeho smrti oprávněná osoba, která by se úhrady těchto nákladů mohla 49

BĚLINA, M a kol. Pracovní právo. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. ISBN 978-80-7400-186-4. GALVAS M., GREGOROVÁ Z., HRABCOVÁ D., Základy pracovního práva, Plzeň: Aleš Čeněk, 2010. ISBN 978-80-7380-243-1. 51 § 375 zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů 52 GALVAS M., GREGOROVÁ Z., HRABCOVÁ D., Základy pracovního práva, Plzeň: Aleš Čeněk, 2010. ISBN 978-80-7380-243-1. 50

36

domáhat.53 Jedná se jak o fyzické, tak i právnické osoby, které například vynaložily náklady na lékařské ošetření, které bylo nad rámec pojištění, ale mělo mít pozitivní efekt k uzdravení zemřelého.

5.2.2. Náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem Náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem přísluší všem osobám a to bez ohledu na příbuzenský vztah zemřelého a osoby, které náklady vznikly. Jedinou výjimkou je výdaj na pořízení smutečního ošacení, na které má nárok pouze osoba blízká. Definici osoby blízké je možné dohledat v ustanovení § 116 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. V ustanovení § 376 zákoníku práce, který se touto problematikou zabývá, jsou taxativně vymezeny jednotlivé druhy náhrady náhrad spojené s pohřbem. Jedná se o výdaje účtované za pohřeb, hřbitovní poplatky, výdaje na zřízení pomníku nebo desky, výdajem úpravu pomníku nebo desky a cestovní výlohy. Výdaj za zřízení pomníku nebo desky má limitovanou hodnotu, která činí maximálně 20 000 Kč. Výdaj na smuteční ošacení, jak již bylo řečeno je propláceno jen osobám blízkým, ale má taky své omezení. Proplacena bude jen jedna třetina obvyklých nákladů, protože se počítá s tím, že daný oděv bude v budoucnu použit i k jiným příležitostem. Mělo by se jednat výdaj přiměřený, tzn. například, že nebude proplacen zimní kabát, pokud se bude konat pohřeb v letních měsících. Do dne nabytí účinnosti zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, který novelizoval kromě jiného i zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, činila částka pohřebného 5 000 Kč. Od 1. ledna 2008 je výše pohřebného, stanovená částkou 5 000 Kč, poskytována pouze osobě, která vypravila pohřeb dítěti, které bylo ke dni smrti nezaopatřeným dítětem, nebo osobě, která vypravila pohřeb osobě, která byla ke dni smrti rodičem nezaopatřeného dítěte.54

53


37

5.2.3. Náhrada nákladů na výživu pozůstalých Náhrada nákladů na výživu posůstalých (§377 zákoníku práce) přísluší pozůstalým, kterým zemřelý výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat. Vychází se z průměrného výdělku zemřelého. Náhrada přísluší pozůstalým ve výši 50 % průměrného výdělku zaměstance, zjištěného před jeho smrtí (pokud výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat jedné osobě) a ve výši 80 % tohoto výdělku, pokud výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat více osobám. Náhrada je poskytována nejdéle do fiktivního dosažení věku 65 let zemřelým. Při poskytnutí této náhrad platí zásada ne bis in edem repare damnum, která zde znamená, že náhrada přísluší, pokud není hrazena dávkami důchodového pojištění, poskytovanými z téhož důvodu. Náhrada nákladů na výživu všech pozůstalých nesmí úhrnem převýšit částku, do které by zaměstanci příslušela náhrada za ztrátu na výdělku podle § 371 zákoníku práce, a nesmí být poskytované déle, než by příslušela zemřelému zaměstnanci. Nárok na náhradu nákladů na výživu pozůstalých představuje dílčí nárok na náhradu škody, který má zpravidla povahu dlouhodobého nároku a je uspokojován dílčími měsíčními plněními. Z hlediska okruhu oprávněných osob zaujala judikatura názor, že tento nárok přísluší i pozůstalé družce zemřelého (druhovi zemřelé), pokud s ním žila ve společné domácnosti, společně s ním hospodařila a pečovala o společnou domácnost (stějně se posuzují i děti družky, kterým zemřelý výživu poskytoval). Pro rozsah náhrady nákladů na výživu pozůstalých vycházi judikatura z rozsahu výživného, které náleží oprávněné osobě podle zákona o rodině.55 Stejně jako u náhrady nákladů na výživu pozůstalých se na základě zmocnění obsaženém v zákoníku práce od roku 2005 zvyšuje nařízeními vlády o stanovená procenta, stejně jako náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti.56

5.2.4. Jednorázové odškodnění pozůstalých Dle § 375 zákoníku práce přísluší jednorázové odškodnění pozůstalému manželovi a v případě, že měli dítě, tak i jemu. Jedná se o částku 240 000 Kč, jak pro manžela či manželku, tak i pro dítě. V případě, že zemřelá osoba žila ve společné domácnosti stále s rodiči, tak stejná peněžní hodnota patří jim, ale s tím, že ji dostanou dohromady. Pokud žije pouze jeden z rodičů, tak mu připadá celá částka.

55


38

Pokud nastanou změny ve mzdové rovině, tak má vláda možnost navýšit jednorázové odškodnění pozůstalých. Jedná se o druh náhrad, který pozůstalým, alespoň částečně pomůže pokrýt zvýšené náklady, které vznikly úmrtím.

5.2.5. Náhrada věcné škody Náhrada věcné škody při úmrtí osoby následkem pracovního úrazu se zabývá § 379 zákoníku práce, který nám říká, že tato náhrada příslušní dědicům zaměstnance. Chápání věcné škody při úmrtí zaměstnance je bráno v užším ohledu, než je tomu u věcné škody, která vznikla poškozenému zaměstnanci. Zpravidla se jedná o hmotné věci, které měla daná osoba u sebe a vznikla, tak věcná škoda pozůstalým. Může se například jednat o osobní automobil, který užíval zaměstnanec a měl k tomu řádné povolení od svého zaměstnavatele. Věcnou škodou je jen taková škoda, která se projevila na majetku poškozeného v době jeho smrti.57

5.3. Změna poměrů odškodňovaného zaměstnance Dle ustanovení § 390 zákoníku práce se uplatňuje zásada změnitelnosti, která bere v potaz, že mohou nastat změny, které můžou ovlivnit výši náhrad škody. Toto ustanovení dovoluje zaměstnanci (pozůstalým), postiženému pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, i zaměstnavateli, odpovědnému za pracovní úraz nebo nemoc z povolání, dovolávat se změny poměrů na straně zaměstnance, ke kterým došlo od doby, kdy byla naposledy určena výše určitého dílčího nároku na náhradu škody. Změna poměrů se prakticky dotýká náhrady za ztrátu na výdělku podle § 371 zákoníku práce a náhrady nákladů na výživu pozůstalých podle § 377 zákoníku práce, vzhledem k dlouhodobé povaze těchto

nároků,

které

jsou

uspokojovány

prostřednictvím

jednotlivých

opakujících

se měsíčních plnění. Zásada změnitelnosti představuje průlom do obecné procesní zásady res iudicata, protože připouští, aby věc pravomocně rozhodnutá byla za určitých podmínek znovu rozhodována.58

57

Mikyska M., Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, Praha: Anag, 2010, ISBN 978-80-7263569-6. 58 GALVAS M., GREGOROVÁ Z., HRABCOVÁ D., Základy pracovního práva, Plzeň: Aleš Čeněk, 2010. ISBN 978-80-7380-243-1.

39

Například se může jednat o tyto změny poměrů, které se zabývají náhradou ztráty na výdělku: -

odchod do starobního důchodu,

-

změna zdravotního stavu k lepšímu či k horšímu,

-

změna stupně invalidního důchodu.

V případě nárokování náhrady na výživu pozůstalých mohou být uplatňovány například tyto změny poměrů: -

ukončení nezaopatřenosti sirotků,

-

nový sňatek vdovce či vdovy.

Zvyšování mezd v podniku, valorizace důchodů nepatří mezi změny poměrů, které by se týkaly ustanovení § 390 zákoníku práce.

40

6. Zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu Zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu se dá momentálně rozdělit do dvou rovin. První z nich je zabezpečení zaměstnance dle stávající normy a druhé zabezpečení náhrad dle zákona č. 266/2006 Sb., který ještě nevstoupil v účinnost.

6.1. Zabezpečení zaměstnance dle stávající normy Momentálně se zákonným pojištěním odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech a nemocech řídí ustanovením § 365 zákoníku práce a vyhláškou č. 125/1993 Sb., která stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání a to ve znění vyhlášky č. 43/1995 Sb., vyhlášky č. 98/1996 Sb., vyhlášky č. 74/2000 Sb. a vyhlášky č. 487/2001 Sb. Zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání bylo zakotveno do zákoníku práce s účinností od 1. ledna 1993. Na základě tohoto zákonného pojištění je každý zaměstnavatel, který zaměstnává alespoň jednoho zaměstnance, pojištěn pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Pojištění se tedy vztahuje na všechny fyzické i právnické osoby, tuzemské i cizozemské, které zaměstnávají v České republice fyzické soby podle zákoníku práce. Výjimku tvoří zaměstnavatelé, kteří mají ve smyslu zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, postavení organizační složky státu.59 Zaměstnavatel a pojišťovna jsou subjekty zákonného pojištění. Za zaměstnavatele je označována fyzická či právnická osoba, která není státním orgánem a má alespoň jednoho zaměstnance. Pojišťovna jako druhý subjekt je určena zákonem, takže není možné si pojišťovnu vybrat. Jedná se o tyto pojišťovny: -

Česká pojišťovna, a.s., která je platná pro zaměstnavatele, kteří zde měli sjednáno pojištění k 31. 12. 1992,

-

Česká Kooperativa, družstevní pojišťovna, a. s., pro zaměstnavatele, kteří mají sídlo v Praze nebo dalších stanovených okrescích v Čechách,

59


41

-

Kooperativa, moravskoslezská družstevní pojišťovna, a.s., která je platná pro zaměstnavatele, kteří mají sídlo na Moravě či ve Slezsku.

Zajištění zaměstnavatele pro případ odpovědnosti za pracovní úrazy a nemoci z povolání je objektem pojistného vztahu. Práva a povinnosti jsou obsahem pojistného vztahu daných subjektů. Zaměstnavatel má právo, aby pojišťovna nahradila škodu vzniklou zaměstnanci pracovním úrazem či nemocí z povolání, a to ve výši, kterou stanoví zákoník práce.

6.1.1. Povinnosti zaměstnavatele Zaměstnavatel je povinen: -

poskytovat zákonem stanovenou součinnost, která zahrnuje prevenční povinnost, oznamovací povinnost, povinnost respektovat pokyny pojišťovny v řízení o náhradě škody, povinnosti nepřistoupit bez souhlasu pojišťovny na uzavření soudního smíru,

-

zabezpečit právo na náhradu škody vůči tomu, kdo za ni odpovídal,

-

platit pojistné.60

V den kdy zaměstnavatel zaměstná alespoň jednoho zaměstnance, tak mu vzniká povinnost platit pojistné.

Je nutné, aby tato událost byla co nejdříve, bez zbytečného

odkládání oznámena pojišťovně, která patří do regionu zaměstnavatele. Výpočet pojistného se provádí za období uplynulého kalendářního čtvrtletí tím, že se vezmou všichni zaměstnanci, kteří byli danou dobu zaměstnáni, a pak se udělá souhrn jejich vyměřovacích základů. Sazba se liší dle činností zaměstnavatele, protože by měla být někde vidět nebezpečnost a náročnost jednotlivých prací pro zdraví a život člověka. Pojistné se platí kvartálně a musí tomu tak být učiněno ve splatných termínech. Povinností zaměstnavatele je dokázat, že k platbě došlo a výpočet výše pojistného je správný. V případě, že dojde k opoždění platby či výpočet byl nesprávný, tak se platí penále za každý započatý měsíc ve výši 10 % dlužné částky.

6.1.2. Povinnosti pojišťovny Pojišťovna především vstupuje do všech práv, která v souvislosti s odpovědností za pracovní úrazy a nemoci z povolání příslušela zaměstnavateli. Přechází na ni právo zaměstnavatele na vrácení vyplacených částek, snížení náhrad nebo zastavení jejich výplaty, 60


42

pokud je za zaměstnavatele plnila. Přechází na ni rovněž právo na úhradu soudních nákladů, které byly zaměstnavateli přiznány proti odpůrci, pokud je zaplatila.61 Pojišťovna je povinna: -

nahradit za zaměstnavatele škodu, která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání v rozsahu, v jakém za ni odpovídá zaměstnavatel podle zákoníku práce,

-

nahradit náklady soudního i mimosoudního projednávání náhrady, pokud se k jejich úhradě písemně zavázala,

-

plnit nejpozději do 15 dnů po skončení šetření, nutného k zjištění rozsahu její povinnosti poskytnout plnění.62

Pokud se zaměstnavatel zavázal hradit škody nad rámec stanov, tak pojišťovna není povinna tuto škodu nahradit. Pokud dojde k promlčení, tak není její povinností vzniklou škodu uhradit. A její povinností také není, když zaměstnavatel bez jejího souhlasu uzavřel soudní smír s postiženou osobou.

6.2. Zabezpečení náhrad dle zákona č. 266/2006 Sb. Jakmile vstoupí v účinnost zákon č. 266/2006 Sb. o úrazovém pojištění zaměstnanců, tak skončí platnost stávajícího ustanovení odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úraz nebo nemoc z povolání. Účinnost tohoto zákona byla již několikrát odložena, v současné době to vypadá, že by mohl vstoupit v účinnost 1. 1. 2013. V aktuální úpravě nesou odpovědnost za škodu při pracovních úrazech zaměstnavatelé. Odpovědnost se přenese na stát a stane se tak součástí systému sociálního zabezpečení. Za správu bude odpovědná Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) a okresní správy sociálního zabezpečení (OSSZ). Kontrolním orgánem se stane Ministerstvo práce a sociálních věcí. V ustanovení § 3 zákona č. 266/2006 Sb. je definován okruh osob, kterých se týká úrazové pojištění. Jedná se zejména o zaměstnance v pracovním poměru, státní zaměstnance,

61

GALVAS M., GREGOROVÁ Z., HRABCOVÁ D., Základy pracovního práva, Plzeň: Aleš Čeněk, 2010. ISBN 978-80-7380-243-1. 62 GALVAS M., GREGOROVÁ Z., HRABCOVÁ D., Základy pracovního práva, Plzeň: Aleš Čeněk, 2010. ISBN 978-80-7380-243-1.

43

zaměstnance pracující na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, soudci a také například členové vlády, prezident atd. Úrazové pojištění vzniká dnem nástupu do zaměstnání a zaniká dnem skončení pracovní poměru a to dle ustanovení § 5 zákona č. 266/2006 Sb.. Jestliže v době trvání úrazového pojištění nastoupí zaměstnanec výkon trestu odnětí svobody nebo výkon zabezpečovací detence, dosavadní úrazové pojištění dnem nástupu výkonu trestu odnětí svobody nebo výkonu zabezpečovací detence zaniká a opětovně vznikne dnem nástupu do zaměstnání nebo funkce po skončení výkonu trestu odnětí svobody nebo výkonu zabezpečovací detence.63 Dle ustanovení § 39 zákona č. 266/2006 Sb. je pojistné příjmem pro státní rozpočet. Její výše se stanoví procentní sazbou a to z úhrnu vyměřovacích základů zaměstnanců pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti stanoveného podle zvláštního právního předpisu.

6.2.1. Druhy dávek V ustanovení § 17 zákonu o úrazovém pojištění jsou uvedeny jednotlivé druhy dávek, které až tento zákon vstoupí v platnost, budou poskytovány zaměstnanci za pracovní úraz nebo nemoc z povolání. Jedná se o tyto druhy náhrad: -

úrazový příplatek,

-

úrazové vyrovnání,

-

úrazová renta,

-

bolestné,

-

příspěvek na ztížení společenského uplatnění,

-

náhrada nákladů spojených s léčením,

-

náhrada nákladů spojených s pohřbem,

-

jednorázový příspěvek pozůstalému,

-

úrazová renta pozůstalého.

Pokud budou splněny podmínky dané tímto zákonem, tak i poskytnutá věcná dávka ve formě rehabilitace v úrazovém pojištění může být poskytnuta. 63

§ 5 odst. 2; zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců

44

6.3. Srovnání obou pojištění Zákonem č. 266/2006 Sb., chtějí zákonodárci více motivovat zaměstnavatele, aby vytvářeli lepší podmínky pro bezpečnost v zaměstnání. Dosáhnout by toho měli díky ustanovení § 43 zákonu č. 266/2006 Sb., které se zabývá zvýšením pojistného a slevy za pojistné. Pokud nastane situace, že je úrazová zátěž zaměstnavatele za předchozí rok vyšší než trojnásobek průměrné úrazové zátěže, tak se zvýší o maximálně 30 %. V případě, že úrazová zátěž za posední kalendářní rok by byla nižší než polovina průměrné úrazové zátěže, tak získá zaměstnavatel slevu ve výši 5 % či 10 % a to dle dalších specifikací. Velká změna nastává také u vyplácení dávek pro zaměstnance. Výše jednotlivých náhrad při ztrátě na výdělku bude snížena. Tento krok by měl více motivovat zaměstnance v tom, aby se zkracovala délka pracovní neschopnosti a tím pádem by se vraceli po pracovním úrazu či nemoci z povolání dříve do pracovního procesu.

45

7. Vybrané

údaje

o

pracovních

úrazech

ve

společnosti Norma Czech, s.r.o. Norma Czech, s.r.o. je na českém trhu již přes 15 let, s tím, že díky fúzím se postupně název měnil. Nejdříve se jednalo o společnost Gemi a pak ABA Czech, s.r.o. Tento závod je součástí holdingu Norma Group, které má sídlo v německém Frankfurtu. Holding má celou řadu výrobních závodů a distribučních center. Jedná se například o výrobní závody v Německu, Francii, Velké Británii, USA, Číně, Indii a nesmíme zapomenout na výrobní závod v České republice, který má sídlo v Hustopečích u Brna. Celá skupina je jedničkou na trhu spojovací techniky na světě. Může za to také její rozsáhlost výrobků, které spadají do různých kategorií. Například automobilismu, letectví, stavebnictví, lodní dopravy atd. Hlavním produktem je převážně spojovací technika. Naše motte je „Kvalita až do detailu“. Společnost Norma Czech, s.r.o. patří v rámci holdingu k jednomu z největších výrobních závodů, kde převládá především manuální výroba, na kterou je potřeba více zaměstnanců než je to mu v případě výroby automatové. V rámci různých vlivů ať už stěhování výroby či světové krize, tak se počet zaměstnanců ve společnosti měnil, což mělo samozřejmě důsledek na výši pracovních úrazů a nemocí z povolání.

7.1.

Statistika pracovních úrazů

Výrobní činnost ve společnosti Norma Czech, s.r.o. probíhá zejména na klikových a hydraulických lisech nebo ručních strojích, které se sebou nesou nebezpečí vzniku pracovního úrazu. Následující tabulka znázorňuje souhrn všech ukazatelů pracovních úrazů, které bych rád podrobněji prezentoval. Jedná se o data za posledních pět let. Tato doba je dle mého názoru, již ze statistického hlediska objektivní. Tabulka 1: Pracovní úrazy ve společnosti Norma Czech, s.r.o. za posledních 5 let Rok

Počet úrazů

2007 2008 2009 2010 2011

8 13 11 12 6

Počet Počet zameškaných dnů zaměstnanců 182 738 373 330 320

333 353 301 415 445

Četnost Frekvence 2,40 3,68 3,65 2,89 1,35

11,96 18,20 18,20 14,29 6,66

Ø délka pracovní neschopnosti 23 57 34 28 53

Veškerá data jsou čerpána ze společnosti Norma Czech, s.r.o.

46

Na prvním grafu jsou znázorněny pracovní úrazy ve společnosti Norma Czech, s.r.o. za posledních 5 let. Za toto období se událo 50 pracovních úrazů, které jsou dále rozděleny dle toho, zda se staly mužům či ženám. Když sečteme počty těchto událostí jednotlivě mezi muže a ženy, tak nám vychází, že muži se na celkovém počtu podílejí méně a to ve výši 21 ku 29 nebo v procentuálním vyjádření 42 % k 58 %. Z přiloženého grafu již nelze vyčíst, že ve výrobní společnosti pracují převážně ženy a to ve výši cca. 70 % celkového počtu zaměstnanců. Na základě této informace lze říci, že pracovní úrazy mezi muži a ženami v přepočtu na jednoho zaměstnance jsou téměř totožné. Výše jednotlivých úrazů za jednotlivé roky je rozdílná a velmi značný je rozdíl mezi prvním a posledním rokem. Jednotlivé důvody jsou různorodé. Zatímco v roce 2007 bylo ve společnosti větší počet automatových výrob a práce, které se vykonávaly manuálně na ručních strojcích, u kterých nehrozí až takové riziko, tak v roce 2008 došlo ke stěhování výroby a značné fluktuaci zaměstnanců. Muži, kteří obsluhovali automaty, nahradily ženy jako obsluha menších lisů. Tzn., že za hlavní příčinu vyššího počtu pracovních úrazů považuji nové zaměstnance, kteří neměli dostatečné zkušenosti k vykonávání náročnější práce. V roce 2009 a 2010 se neustále sortovala skladba zaměstnanců a navíc stěhovala další výroba, která sebou nesla další rizika. Společnost se neustále snažila snížit riziko vzniku pracovních úrazů. Toto se projevilo v roce 2011, kdy došlo ke značnému snížení. Důvodem je také to, že se zaměstnanci stabilizovali. Graf 1: Pracovní úrazy ve společnosti Norma Czech, s.r.o. za posledních 5 let


47

Následující graf se zabývá četností pracovních úrazů v přepočtu na 100 zaměstnanců a hlavní argumenty vývoje jsou totožné s těmi u předchozího grafu vývoje pracovních úrazů. Zřetelněji je možné vidět, že od roku 2008 je vývoj četnosti pouze lepší a lepší, ale pořád je její finální hodnota větší, než je průměrná na našem území. Důvod tohoto trendu lze přičíst, jak nižší fluktuaci zaměstnanců, tak i vyšším investicím na zabezpečení chodu strojů, k zamezení vzniku pracovních úrazů. Řekl bych, že zaměstnavatelé v této době berou větší zřetel na bezpečnost svých zaměstnanců, než tomu bylo před deseti či dvaceti lety. Důvodů může být několik, ať už se jedná o větší kontroly bezpečnosti práce, vyšší sankce při opakování pracovních úrazů či zjištění, že zavinění je způsobeno ze strany zaměstnavatele nebo dbání na firemní kulturu, která má na prvním místě hodnotu „ Bezpečnost především“. Zaměstnanci mohou být motivování k tomu, aby více dbali o své bezpečí například nějakou roční odměnu v případě toho, že splní kritérium úrazovosti. Řekl bych, že s pocitem bezpečí může stoupat i efektivita zaměstnanců, kteří budou mít větší chuť do práce při pocitu toho, že se po pracovní směně vrátí ve zdraví domů. Graf 2: Četnost pracovních úrazů ve společnosti Norma Czech, s.r.o. za posledních 5 let


První pohled na graf 3 nám říká, že celková doba pracovní neschopnosti za posledních 5 let je každý rok téměř totožná kromě extrému v roce 2008. Když se vezme v potaz i počet pracovních úrazů za jednotlivé roky, tak vychází, že kromě roku 2008 je i rok 2011 svým 48

počtem zameškaných dnů příliš vysoký. Důvodem je delší doba rehabilitace u jednoho případu v každém roce z těchto dvou extrémních let. Graf 3: Doba pracovní neschopnosti při pracovním úrazu ve společnosti Norma Czech, s.r.o. za posledních 5 let


V grafu 4 je znázorněna frekvence pracovních úrazů, které přepočítána na milion odpracovaných hodin za daný rok. Je na něm vidět, že i tohle kritérium má zlepšující se charakter, který se oproti roku 2008 zlepšil téměř trojnásobně. Graf 4: Frekvence pracovních úrazů ve společnosti Norma Czech, s.r.o. za posl. 5 let


49

Průměrnou délkou pracovní neschopnosti se zabývá graf 5, který nám jen utvrzuje informaci, která byla popsána u grafu 3 (celkové délce pracovní neschopnosti) a to, že v letech 2008 a 2011 bylo po jedné dlouhé pracovní neschopnosti. S výjimkou roku 2008 se jedná o průměrné až podprůměrné délky pracovní neschopnosti u jednoho případu s ohledem na celostátní průměr. V případě, že nebudou nastávat nějaké komplikovanější pracovní úrazy, tak délka průměrné pracovní neschopnosti by s ohledem na zákon č. 266/2006 Sb., který sníží náhrady na ztrátě na výdělku, měla být nižší, protože tento fakt by měl zaměstnance více motivovat se vracet dříve do zaměstnání. Graf 5: Průměrná délka pracovní neschopnosti ve společnosti Norma Czech, s.r.o. za posledních 5 let


50

Z uvedených přehledů vyplývá, že míra úrazovosti ve společnosti Norma Czech, s.r.o. byla a je vysoká, ale má zlepšující se tendenci, která ji postupnými kroky dělá bezpečnější. Hlavní důvody horších výsledků u většiny ukazatelů než jsou celostátní průměry: -

změna technologického parku při přesunu výroby,

-

zastaralost technologického strojového parku,

-

fluktuace zaměstnanců,

-

neopatrnost zaměstnanců, kteří se s výrobním závodem setkali poprvé,

-

agenturní zaměstnanci ze zahraničí.

Doporučení vedoucí ke snížení pracovních úrazů: -

pokračovat v investicích na modernizaci strojů,

-

pokračovat v investicích na ochranné kryty k nástrojům,

-

dovybavení lisovny zařízením na zdvih břemen,

-

pořízení světelných bran na kontrolu částí těla v nebezpečné zóně nástroje,

-

více poukázat na možné následky pracovním úrazem,

-

školení ohledně BOZP minimálně dvakrát ročně,

-

motivovat pomocí ročních odměn,

-

snažit se zamezit fluktuaci,

-

vhodný výběr nových, již zkušených zaměstnanců,

-

zlepšovat kvalitu pracovních pomůcek,

-

pokračovat v TPM,

-

nebezpečné technologie nahradit bezpečnými,

-

častější kontroly BOZP,

-

zvýšit sankce zaměstnancům za nedodržování BOZP,

-

větší rotace zaměstnanců na svěřeném úseku.

Domnívám se, že důležitým aspektem, který by lidem měl být neustále opakován je ten, že „život a zdraví máme jen jedno, a tak bychom ho měli sobě a ostatním chránit v co nejvyšší míře.“

51

Závěr Cíl práce byl v zadání definován: Seznámit se s terminologiemi vycházejícími z pracovního práva se zaměřením na pracovní úrazy, jejich odškodňováním, odpovědností a vybranými pracovními úrazy ve společnosti Norma Czech, s.r.o. Domnívám se, že body, které byly předepsány, byly naplněny v předchozích kapitolách této bakalářské práce. Jednotlivé body ke kapitolám byly popsány v úvodu. Z mého pohledu se stát snaží v co největší míře chránit své produktivní občany, protože jsou to oni, kteří naplňují jeho státní rozpočet. Činí tak zejména díky zákoníku práce, který vychází ze zákona č. 262/2006 Sb. Stát díky němu má nástroj, se kterým se snaží zabezpečit zdraví svých občanů a předepisuje, jak společnostem, tak i lidem určité práva a povinnosti v pracovněprávním procesu. Za velmi platný považuji zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců. Bohužel účinnost tohoto zákona byla již několikrát změněna, momentálně to vypadá, že by se tomu tak mohlo stát k 1. 1. 2013. Řekl bych, že má určité klady i zápory, jak pro zaměstnance, tak i pro zaměstnavatele, kterým na něm vadí rozdílné části. Z globálního hlediska těchto dvou subjektů mi, ale vychází jen klady. Díky němu budou zaměstnanci více motivováni k rychlejšímu návratu do zaměstnání. Jako plus mohou zaměstnanci brát to, že zaměstnavatelé budou více tlačení k tomu, aby se starali o bezpečnost a zdraví svých lidí. Pro zaměstnavatele to samozřejmě znamená zvýšení finanční prostředků na tuto oblast, ale pokud tomu tak činili průběžně v minulosti, tak by se nejednalo o žádné navýšení. Některé společnosti ještě stále můžou brát některé své zaměstnance, vykonávající nekvalifikovanou činnost, pouze za jednoho z mnoha, který se dá nahradit někým z čekajících na práci za branou. Ale díky tomuto novému zákonu nebudou moci zaměstnavatelé rozdělovat lidi na nekvalifikované či kvalifikované, protože budou muset díky nastavení sankcí hledět na obě dvě skupiny úplně stejně. Jako další problém současného znění vidím v tom, že pouze dvě pojišťovny mají výsadní právo na poskytování pojištění zaměstnancům, což se mi nezamlouvá díky volné hospodářské soutěži, která by zde měla být. V praktické části jsem se věnoval pracovním úrazů ve společnosti Norma Czech, s.r.o. Míra úrazovosti a ostatních atributů je na špatné úrovni, ale mohu říci, že má zlepšující se charakter. Sám vidím progres v této oblasti a mohu říci, že za poslední půl rok se ve společnosti neodehrál ani jeden pracovní úraz. Pokud aktuální trend vydrží, tak se bude jednat o přímo raketový skok v zabezpečení pracovních úrazů. Nepředpokládám, že společnost 52

poleví v úsilí starat se o bezpečnost svých pracovníků, protože i díky tomuto aspektu si může budovat lepší místo na trhu. Z minulosti si vzala společnost ponaučení a například fluktuace zaměstnanců spadla téměř na minimum. Z osobního hlediska mi bakalářská práce dala spoustu poznatků, které budu moci zúročit v pracovním i osobním životě.

53

Seznam použité literatury 1. BĚLINA, M a kol. Pracovní právo. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. ISBN 978-807400-186-4. 2. BRHEL, P. Pracovní lékařství: Základy primární pracovnělékařské péče. 1. vydání. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2005. ISBN 80-7013-414-3. 3. GALVAS M., GREGOROVÁ Z., HRABCOVÁ D., Základy pracovního práva, Plzeň: Aleš Čeněk, 2010. ISBN 978-80-7380-243-1. 4. HŮRKA A KOLEKTIV, Petr. Pracovní právo v bodech s příklady. Praha: Wolters Kluwer a.s., 2010. ISBN 978-80-7357-531-1. 5. JAKUBKO J. A KOLEKTIV, Zákoník práce, prováděcí nařízení vlády a další související předpisy s komentářem k 1. 1. 2011. Praha: Anag a.s.r.o, 2011. ISBN 97880-7263-637-2. 6. JAKUBKO J. A KOLEKTIV, Zákoník práce, prováděcí nařízení vlády a další související předpisy s komentářem k 1. 1. 2009. Praha: Anag a.s.r.o, 2009. ISBN 97880-7263-496-5. 7. MIKYSKA, M. Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání. Praha: Anag, 2010. ISBN 978-80-7263-569-6. 8. RICHTER J., Praktický průvodce novelizovaným zákoníkem práce. 4. vydání. Karviná: Paris, 2009. ISBN 978-80-87173-06-0.

54

Seznam právních předpisů 1. Nařízení vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu 2. Rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 1962, sp. zn. 6 Co 433/62 3. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 1962, sp. zn. 4 Cz 86/61 4. Rozsudek nejvyššího soudu České republiky v Brně ze dne 15. října 2003

21 Cdo

1987/2002 5. Rozsudek nejvyššího soudu České republiky v Brně ze dne 7. července 2005 21 Cdo 2697-2004 6. Rozsudek nejvyššího soudu České republiky v Brně ze dne 29. července 2004 25 Cdo 857-2003 7. Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z 30. 11. 1981, sp. zn. 3 Cz 26/81 8. Vyhláška č. 274/1990 Sb. 9. Vyhláška č. 43/1995 Sb. 10. Vyhláška č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění 11. Vyhláška č. 487/2001 Sb. 12. Vyhláška č. 74/2000 Sb. 13. Vyhláška č. 98/1996 Sb. 14. Vyhláška č. 125/1993 Sb. 15. Zákon č. 219/2000 Sb., 16. Zákon č. 261/2007 Sb. 17. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů 18. Zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů 19. Zákon č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů

55

Seznam použitých tabulek a grafů Tabulka 1: Pracovní úrazy ve společnosti Norma Czech, s.r.o. za posledních 5 let ................ 46 Graf 1: Pracovní úrazy ve společnosti Norma Czech, s.r.o. za posledních 5 let ...................... 47 Graf 2: Četnost pracovních úrazů ve společnosti Norma Czech, s.r.o. za posledních 5 let ..... 48 Graf 3: Doba pracovní neschopnosti při pracovním úrazu ve společnosti Norma Czech, s.r.o. za posledních 5 let ........................................................................................................ 49 Graf 4: Frekvence pracovních úrazů ve společnosti Norma Czech, s.r.o. za posl. 5 let .......... 49 Graf 5: Průměrná délka pracovní neschopnosti ve společnosti Norma Czech, s.r.o. za posledních 5 let ............................................................................................................. 50

56

Pracovní úrazy a jejich odškodňování

Recommend Documents