23. Pracovní právo Z á k l a d n í
p o j m y
a
p r a m e n y
Pracovní právo je souhrn právních norem o pracovních vztazích a o vztazích s nimi souvisejících.
Hlavními prameny pracovního práva jsou zákoník práce a zákon o zaměstnanosti. Právo na zaměstnání vyplývá z Listiny základních práv a svobod. Dalšími předpisy jsou např. zákon o kolektivním vyjednávání, zákon o státní službě nebo zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.
Mezi pracovněprávní vztahy řadíme vedle pracovního poměru i vztahy odpovědnosti za škody způsobené při práci, vztahy týkající se dovolené, odměňování práce, ochrany zdraví při práci, výkony práce mimo pracovní poměr nebo služební poměry. P r á v o
n a
z a m ě s t n á n í
Občan se může svobodně rozhodnout pro samostatné podnikání, nebo pro vstup do pracovního poměru, nebo do jiného pracovněprávního vztahu (např. do služebního poměru).
Kdo si neobstará práci sám, může se o ni ucházet za pomoci úřadu práce, u něhož uplatní své právo na zaměstnání. Kromě nich mohou zprostředkovávat zaměstnání také právnické a fyzické osoby, které obdrží k takové činnosti povolení, tzv. agentury práce. Ú č a s t n í c i
p r a c o v n ě p r á v n í c h
v z t a h ů
Zaměstnavatelé jsou osoby právnické i osoby fyzické. Zaměstnancem může být pouze fyzická osoba věku minimálně 15 let (den nástupu do práce nesmí předcházet dni ukončení povinné školní docházky).
Cizinci a osoby bez státní příslušnosti mohou nastoupit do zaměstnání, jestliže mají v České republice povolení k pobytu a povolení k zaměstnání.
V oblasti kolektivního pracovního právo se řeší vztahy mezi zaměstnaneckými odborovými orgány a jednotlivými zaměstnavateli nebo organizacemi zaměstnavatelů. V z n i k
p r a c o v n í
p o m ě r
a
p r a c o v n í
s m l o u v a
Pracovní poměr vzniká: a) pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem (dnem, který je ve smlouvě ujednán jako den nástupu do práce) 1
b) jmenováním zaměstnance podle zvláštních předpisů (dnem, který je uveden jako den nástupu do funkce).
Druhy pracovních poměrů, např. podle: a) délky pracovní doby - na plnou nebo na kratší pracovní dobu b) doby ukončení - na dobu neurčitou nebo na dobu určitou, jejíž trvání zákon limituje.
Při nástupu do práce musí být zaměstnanec seznámen s předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci.
Pracovní smlouva se uzavírá písemně a jedno její vyhotovení zůstává zaměstnanci. Platná pracovní smlouva musí obsahovat tři podstatné náležitosti: a) den nástupu do práce, b) místo výkonu práce (obec, závod) c) druh práce (popř. funkce).
Obsahem pracovních smluv mohou být další ujednání např. o délce poměru, o zkušební době (maximálně na 3 měsíce, u vedoucího zaměstnance na 6 měsíců), o mzdě, o ubytování zaměstnance, o zvyšování jeho kvalifikace, o rozvržení pracovní doby apod. Z m ě n y
a
s k o n č e n í
p r a c o v n í h o
p o m ě r u
Jakékoli ujednání z obsahu pracovní smlouvy lze změnit dohodou účastníků smlouvy. Právní skutečnosti, jimiž se ukončuje a zaniká pracovního poměr: 1) právní úkony a) dvoustranné - dohoda o rozvázání pracovního poměru b) jednostranné - výpověď, okamžité zrušení pracovního poměru, zrušení pracovního poměru ve zkušební době 2) události a) uplynutí dohodnuté doby b) skončení dohodnutých prací c) úmrtí zaměstnance
Dohoda o rozvázání pracovního poměru uzavírá se písemně, a jestliže o to zaměstnanec požádá, musí v ní být uvedeny důvody.
Výpověď musí být v písemné podobě doručena druhému účastníkovi (může podat zaměstnavatel i zaměstnanec), jinak je neplatná. Pracovní poměr končí uplynutím výpovědní doby (začíná prvním dnem následujícího měsíce po doručení výpovědi a trvá nejméně dva měsíce). 2
Zaměstnanec může dát výpověď z jakéhokoli důvodu nebo bez uvedení důvodu. Zaměstnavatel pouze ze zákonných důvodů, např. zánik, přemístění nebo reorganizace, nadbytečnost, či ztráta jeho zdravotní způsobilosti. Zaměstnavatel nesmí dát výpověď zaměstnanci v tzv. ochranné době. Ta se vztahuje např. na ženy v těhotenství nebo osamělé zaměstnance pečující trvale alespoň o jedno dítě mladší než tři roky, na zaměstnance uznané dočasně neschopnými práce nebo dlouhodobě uvolněné pro výkon veřejné funkce.
Okamžité zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec provést písemně, podle zákona odůvodnit a doručit druhému účastníkovi, jinak je neplatné. Zákonnými důvody ze strany zaměstnavatele jsou: a) zaměstnanec porušil zvlášť hrubým způsobem povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jeho práci b) zaměstnanec byl pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu delší než jeden rok nebo spáchal při plnění pracovních úkolů úmyslný trestný čin a byl za něj odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu nejméně šesti měsíců. Zákonnými důvody ze strany zaměstnance jsou: a) zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo náhradu mzdy do 15 dnů po uplynutí její splatnosti b) podle lékařského posudku nemůže dále konat práci bez vážného ohrožení svého zdraví a zaměstnavatel ho nepřevedl v době 15 dnů od předložení tohoto posudku na jinou, pro něj vhodnou práci.
Zrušení pracovního poměru ve zkušební době může uskutečnit zaměstnavatel i zaměstnanec písemně z jakéhokoli důvodu nebo bez uvedení důvodu. P r á c e
k o n a n é
m i m o
p r a c o v n í
p o m ě r
Práce konané mimo pracovní poměr jsou práce malého rozsahu, nebo práce, jejichž potřeba se vyskytuje jen příležitostně a nepravidelně. V takových případech uzavírají písemné dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr - dohoda o provedení práce nebo dohoda o pracovní činnosti.
Není-li v nich ujednán způsob jejího zrušení jinak, může ji každý z účastníků vypovědět i bez uvedení důvodu s 15 denní výpovědní dobou.
3
Dohoda o provedení práce lze uzavřít, jestliže předpokládaný rozsah práce není větší než 300 hodin v kalendářním roce.
Dohoda o pracovní činnosti rozsah předpokládaný práce může přesahovat 300 hodin, nelze však vykonávat práci v rozsahu překračujícím v průměru polovinu stanovené týdenní pracovní doby (do 20 hodin). Dohodu o pracovní činnosti lze uzavřít na dobu určitou nebo neurčitou. P r a c o v n í n a
ř á d ,
p r a c o v n í
d o b a
a
d o v o l e n á
z o t a v e n o u
Pracovní řád doplňuje obecná ustanovení zákoníku práce podle zvláštních podmínek jednotlivých pracovišť, může ho vydat každý zaměstnavatel (kde působí odborová organizace, lze vydat nebo změnit řád jen s předchozím souhlasem této organizace).
Pracovní doba je doba, v níž je zaměstnanec povinen pracovat pro zaměstnavatele. V zájmu ochrany zdraví zaměstnanců je délka pracovní doby limitována a jsou stanoveny zásady pro rozvržení pracovní doby, povinné přestávky v práci během směny a doby odpočinku mezi směnami. Pracovní doba trvá podle zákona nejdéle 40 hodin týdně. U zaměstnanců mladších než 18 let nesmí délka směny v jednotlivých dnech překročit 8 hodin. Noční práce je práce v době mezi 22. a 6. hodinou.
Dovolená na zotavenou přísluší zaměstnanci v pracovním poměru za kalendářní rok, jestliže v něm odpracoval alespoň 60 dnů. Během dovolené se pobírá průměrná mzda. Základní délka dovolené je dána 4 týdny. Zaměstnavatel může zaměstnance ze závažných provozních důvodů z dovolené odvolat. Musí mu však zaplatit náklady, které mu tím vzniknou. O d m ě ň o v á n í
p r á c e
a
B O Z P
Odměňování práce se vedle zákoníku práce řídí nařízení vlády o minimální mzdě, a dále např. nařízeními o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém prostředí.
Odměně zaměstnance za vykonanou práci se všeobecně říká mzda. Odměny zaměstnanců rozpočtových a příspěvkových organizací a státních orgánů se však nazývají platy.
Složky mzdy jsou části, z nichž se celková mzda skládá - základní (tarifní) mzda, příplatky, mimořádné odměny apod.
4
Výkon práce někdy znemožňují závažné překážky, při kterých má zaměstnanec nárok na náhradu mzdy.
Bezpečnost a ochrana zdraví při práci vychází ze souboru předpisů, v řadě případů technické povahy (vedle zákoníku práce dále např. zákony o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, o technických požadavcích na výrobky, nebo nařízení vlády, kterým se stanoví způsob evidence, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, nebo kterým se kterým se stanoví vzhled a umístění bezpečnostních značek a zavedení signálů).
Státní odborný dozor nad BOZP vykonává Český úřad bezpečnosti práce pomocí poboček inspektorátů bezpečnosti práce. Zaměstnanec je oprávněn odmítnout výkon práce, o níž je přesvědčen, že bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje jeho život nebo zdraví. P r a c o v n í
p o d m í n k y
m l a d i s t v ý c h
Zaměstnavatelé jsou povinni mladistvým upravit pracovní podmínky. Mladší než 16 let mohou pracovat jen 30 hodin týdně. S mladistvými zaměstnanci nesmějí být uzavírány dohody o hmotné odpovědnosti.
Mladistvým do 18 let jsou zakázány práce: a) ve zvlášť těžkých podmínkách (např. práce pod zemí), b) k věku nepřiměřené, nebezpečné nebo zdraví škodlivé c) přesčas a práce v noci. O d p o v ě d n o s t
z a
š k o d u
Odpovědnost za škodu má v pracovním právu zaměstnanec i zaměstnavatel. Odpovědnost lze rozlišit na obecnou (musí se prokázat vina) a zvláštní (není povinno dokázat vinu, dokazuje se pouze výše škody).
Každý zaměstnavatel je podle zákona povinně pojištěn pro případ pracovního úrazu nebo nemoci z povolání zaměstnance (tzv. zákonné pojištění, zaměstnává-li alespoň jednoho zaměstnance).
Zaměstnavatel se zcela zbaví odpovědnosti za pracovní úraz nebo za nemoc z povolání důkazem, že jedinou příčinou bylo zaměstnancovo zaviněné porušení předpisů o BOZP nebo zaměstnancova opilost, popř. jeho zneužití jiných návykových látek.
5
