Pozvánka do Centra volného času Měšice. Mateřská škola po rekonstrukci - strana 10

M

aj

z p r ý avo k c i d ěš

Říjen 2013

Mateřská škola po rekonstrukci strana 10

Pozvánka do Centra volného času Měšice

VERŠE PRO DUŠIČKOVÝ ČAS LISTOPAD Vy štědré stromy zahrad i vy podle cest, jež vztyčujete ramena k obloze šeré, k nebi beze hvězd v dnech dušičkových do mlh vždy nových, váš smutek žiji. Úroda vaše voní pod střechami, radostná těšitelka dětí.. Jste se zemí a s nebem samy a jenom zřídka bludné ptáče sletí v koruny oddané a čekající. Zas přijde květ i plod. Však za vichřic hlas touhy jediné z vás vane: Vzplát na tvé hranici, ó Pane! Karel Toman (Básně) STÁL V POLÍCH HŘBITOV Stál v polích hřbitov osamělý – noc jistá za dny probdělé, kol do polí sil oráč zrnka a hvízdal písně veselé. Dnes u zdi oral; rovy vpadlé bez křížků, s vyschlým trávníkem, tam za zdí stojí hrobník s rýčem a jediným je pomníkem. A počal hrobník také orat, jen s rýčem, ale hluboko; co vseje, nikdy nevychází, žně jsou tu jen tak naoko. A hrobník zpíval: „Škoda očí a sladkého v nich plamene!“ Smek oráč, z ruky pustil oprať, sám stál jak pomník z kamene. Vítězslav Hálek (Básně) Měšický zpravodaj - 1

SLOVO REDAKCE ČTENÁŘŮM Editorial Vážení spoluobčané, milé čtenářky, milí čtenáři, dnes začneme připomenutím narozeninového výročí. Právě před 10 lety, v  říjnu roku 2003, vyšlo první číslo našeho Zpravodaje. Bylo to číslo nulté, zkušební, v  tom roce pak vyšlo ještě jedno, k  Vánocům. Tehdy jsme usoudili, že to asi půjde a  od té doby jste svůj Zpravodaj každé dva měsíce dostávali. Ani jednou jsme se neopozdili, natož abychom vynechali. Vývoj od prvních osmi černobílých stran k dnešní podobě může každý posoudit sám. A už se vrátíme k dnešku. Máte výhodu, že když tyto řádky čtete, znáte už výsledek sněmovních voleb, zvaných předčasnými. Já, když toto píši, mohu jen tušit, jak to dopadne. Je tomu tak kvůli dvouměsíčnímu intervalu našeho vycházení – události se někdy dějí rychleji, než stačíme dělat časopis. Ale to si nestěžuji, mám výhodu taky – ulevilo se mi, že odpadla potřeba úvah a komentářů, jak před volbami, tak po nich. V srpnu na to bylo příliš brzy, teď už je zase pozdě, jsme už zase o kus dál. Netřeba tedy závidět, že čtenář už ví, co editor může jen předvídat. Vždyť – jak praví klasik – lépe do budoucna v mylné naději žít, než strašlivou seznati jistotu. Jistota strašlivá nebude, jen asi nepříjemná, a to ještě ne pro každého. V každé soutěži musí někdo vyhrát, někdo prohrát. Jde jen o  to, abychom neprohráli všichni. I  to už tu v historii bylo. Jak jsem už naznačil, psát teď nějaké doporučení k volbám (jít či nejít, koho volit nebo nevolit) je bezpředmětné, bylo by to s  křížkem po funuse. Ale taky nelze dělat, jako že žádné volby nebudou, kampaň je teď v plném proudu, a tak jen o pár obecných poznámek a  poznatků se pokusím, k  tomu ostatně editorial je, vyslovit nějaký názor. Ta letošní „kampaň“ má jeden výrazný prvek. Ve snaze vyhovět touze občanstva po nějaké výrazné změně vynořilo se několik nových stran a straniček, které jakousi takovou blíže neurčenou změnu slibují, a mohou s tím u voličů i uspět. A cože tedy říkají? Shodně nám předkládají seznam všeho, co je špatně. Od arogance moci přes kriminalitu, moc velké nebo moc malé daně, nezaměstnanost až po zemědělství a zdravotnictví. To sice víme i sami, ale budiž. A že je to potřeba odstranit, zrušit, neschopné politiky odstraníme, abychom sami mohli na jejich místa. Budiž. Ale to je všechno. A to podstatné – jak to udělají, kde na to vezmou peníze, jak to provedou nemajíce parlamentní většinu, to se nedozvíme. A ještě jedna pozoruhodnost se objevila. Máme nové povolání: „miliardář“. To je pěkná práce, a asi je to i baví. Takový miliardář si založí stranu jednoho muže, a  aby měl místo na volební propagaci, skoupí všechny vydavatele novin a časopisů (i „nezávislých“). A málem že ty miliardy utratí, jen abychom se všichni měli dobře. To by jeden ani nevěřil. Shrnuto a  podtrženo k  volbám, ať už dopadly jakkoliv: slovy pana učitele z  jedné Cimrmanovy hry – „neplačte děti, samy jste si to zavinily“. Nebo taky, jak by řekla milovnice přísloví teta Kateřina z Jirotkova Saturnina: „Každý svého štěstí strůjcem“. Nezávislým časopisem jsme i my, a važte si toho, milí čtenáři, že nás si nikdo nekoupí. Můžeme tedy i  proto ještě jen okamžik zůstat u  politiky. Stalo se takovým oblíbeným Měšický zpravodaj - 2

rčením, čím dál více používaným, že „politika je špína“ nebo ještě něco horšího. Což ovšem je zjednodušující protimluv. Politika je přece systém, způsob řízení věcí veřejných, nástroj starý jako civilizované lidstvo samo, bez kterého bychom se neobešli ani pár dnů. A  ty špinavosti, ty tam přece vnášejí politici, lidé, ne ten systém. Je to stejné, jako kdybychom vinili automobilismus z toho, že zabíjí lidi. Ne, ten systém přepravy za to nemůže. Viníkem je to, že auto může řídit každý pitomec. S politikou je to stejné. A už jen skutečně posledních pár řádků k dění minulých měsíců. Je až neskutečné, jak snadno a z jak malicherných příčin může v tomto státě padnout vláda. Nečasova vláda, ať byla jaká byla, i kdyby dělala chyby sebevětší, tak nespáchala žádné zločiny, zejména ve srovnání s těmi předchozími vládami. Padla proto, že panu expremiérovi, původně slušnému a schopnému člověku, zatemnila mozek jedna ambiciózní ženština. „Cherchez la femme“ (kdyby snad někdo neuměl francouzsky, tak to volně přeložím: „za vším hledej ženu“). Pro nic jiného – že by snad vyhladověl národ, jak to říká opozice – ona to tak říkat musí, od toho je opozicí. Kdyby pan premiér poslechl rady zkušených záletníků – „co je v domě, není pro mě“ – nemuseli jsme teď jít volit. A ten teatrální zásah policie na úřadu vlády – kam to spějeme? V kultivovaných zemích se taková věc vyřídí tak, že pár mužů z tajných služeb v civilu s taškou dokumentů napochoduje kam je potřeba, vyřídí co je třeba, a je hotovo. Bez humbuku. Názorovou část editorialu tímto považuji za vyčerpávající, a už se zaměříme na obsah listu. Je před námi listopad v celé jeho nevlídnosti a vrtkavosti – šero, tma, vlhko – tak se to střídá. Není to tedy náhoda, že první dva dny jsou ve znamení hřbitovního kvítí. Ano, před námi jsou Dušičky. Památka zesnulých. Připomeňme si, že hlavním smyslem těchto dní není jen a pouze smutnit nad tím, že nás opustili lidé nám milí, a litovat, že jsme jim někdy ublížili. Ať už věříme na cokoliv, co přijde po smrti, tak tomu člověku už je jedno, zdali dostane kytici malou či velkou, hlavně že nějakou, hlavní je ta vzpomínka, a vůbec nejdůležitější je uctít s pokorou a úctou dílo těch, kteří už tu nejsou, tu světlou stopu, kterou zde zanechali. A taky nezapomenout na ty, kteří už tu dávno nikoho nemají, a jen jména na památnících tu zůstala. Podle podzimního času, který nás čeká, vybrali jsme i  úvodní verše. Jsou podzimní a dušičkové. Snad se nikoho nepříjemně nedotknou verše o hřbitůvku. Vždyť on vesnický hřbitůvek bývá většinou hezké místo, ostrůvek klidu, kam nedoléhá hluk okolního neklidného světa, místo vhodné k zamyšlení a uklidnění mysli. A v této souvislosti mě napadá vzkaz všem těm mocichtivým pánům, jak o nich byla řeč zkraje, miliardářům a jiným „celebritám“: Memento mori. Volně přeloženo: Pamatuj, že tu nejsi na věky… Nechci uř zabírat moc dalšího místa z  úvodníku, ale ještě jedno malé připomenutí. Po listopadu už tu bude zima a – advent. Ve Zpravodaji se na povídání o adventu nikdy nedostane, tak aspoň teď jen stručně. Advent se neslaví, ten se dodržuje. Buď ano, nebo ne. Kdo ducha adventu dodržovat nechce nebo nemůže, dobře i  tak, ale pak nemluvme o adventu. A kdo třeba v té době odpaluje petardy, je obyčejný buran – toto jim vzkazuji. Teď už ale konečně vykročíme po dalších stránkách. Slovo pana starosty v čele, a po něm informace z radnice, k tomu není třeba nic dodávat, snad jen, že je užitečné tento blok pozorně číst. A že se opět nic nedozvíte o práci zastupitelstva, protože nám nic nenapsali, to už je ohraná písnička. Měšický zpravodaj - 3

Určitě ale nepřehlédněte informace o dalším vývoji kolem letiště Vodochody. Ono tady už nejde jen o to letiště. Ta celá kausa je modelovou ukázkou neduhů naší demokracie. Pak už následuje zavedený obsah listu, na nic jsme nezapomněli. Na výlet se tentokrát vydáme netradičně – „jen“ do okolí Měšic, ale i to může pro někoho být objevné. Výlety pomyslné, ty do historie obce, už minule skončily rokem 1989, ale kdo měl toto čtení rád, nepřijde o ně ani dnes. Hned tři příspěvky jsou toho ražení. Historie měšických obchůdků, a  pojednání o  tom, co obnášela ještě v  19. století robotní povinnost, a  čím lidi deptalo nevolnictví, zrušené přesně před 232 lety, 1. listopadu, to vše si svého čtenáře jistě najde. Stejně tak jako historie líbeznického školství. K tomu příspěvku byla inspirací oprava líbeznické školní budovy. Snad každý ze starousedlíků do líbeznické školy někdy chodil, a většina měšických dětí tam chodí také. Tak i ten příspěvek někoho osloví a probudí v něm zašlé vzpomínky. Vždyť škola, to byla pro každého, i pro toho, kdo se tam trápil, oázou klidu, bezpečí a bezstarostnosti. Jen jsme o tom tehdy ještě nevěděli. Až když nás škola vypustila do neúprosného víru života, jsme to poznali. K tomu poslednímu, minulému dílu TOULEK ještě patří malá oprava. Omylem jsme špatně napsali jméno velitele dobrovolných hasičů. Místo „Václav Červeňák“ mělo být správně „Václav Čermák“. Omlouváme se oběma i čtenářům. Rubriku „Významné dny listopadu a prosince“ jsme tentokrát obohatili o úplný výčet různých mezinárodních i světových dnů čehokoliv. Blížíme se k závěru – následuje blok informací ze sportu, kultury a zábavy. V říjnu se šel a jel tradiční líbeznický Vejšlap. Pár slov o něm je vám k dispozici. Nestává se to v Měšicích často, přesněji je to teprve podruhé, že byla vernisáž výstavy obrazů. Výstavu prací Jaroslavy Tomiškové najdete na příjemném místě, v Centru volného času, a  bude tam ještě pár dní v  listopadu. Určitě si tam zajděte, a  nejen ta výstava je krásným důvodem k návštěvě centra. O tom, co vše se tam děje, najdete průběžně informace ve Zpravodaji, a nejenom tam. Článek k výstavě též najdete dnes v listě. A pak už následují pozvánky na akce v závěru roku – lampionový průvod, mikulášskou nadílku, rozsvěcení vánočního stromu, novoroční ohňostroj, výroční zasedání zastupitelstva. Každá z těchto akcí bude tím úspěšnější, čím více vás přijde. V dnešním čísle jsme nezapomněli ani na rady pro zahrádkáře, ani na recept k přípravě dobrého jídla – Kuchařku naší vesnice. A  poslední strany – příloha – opět patří výběru z  letitého dobového tisku z  50. let minulého století, a obrazové příloze „Staré obrázky měšické…“. Toto vše a možná ještě něco navíc najdete v říjnovém Zpravodaji. Na závěr jednu malou aktualitu: v  letošním roce oslavila sousední obec Líbezníce zajímavé 777. výročí založení. A  nápaditě to připomenula – kalendářem, mincemi, pohlednicemi, výstavou. Naše obec v příštím roce má 720. výročí, a bylo by namístě také si to nějakým podobným způsobem připomenout. Něco se pokusíme vymyslet sami, ale uvítali bychom i vaše tipy a nápady. Zpříjemnění nadcházejících stále kratších dnů pozdního podzimu vám jménem redakční rady, vydavatele a tiskárny přeje, Vladimír Novák, redaktor

Měšický zpravodaj - 4

SLOVO STAROSTY Vážení spoluobčané. Léto je pryč a  nastává chladné období, které nás nutí přitopit si. Většina z  nás topí plynem. Je to pohodlnější a  přispíváme tak k  čistšímu ovzduší v  obci. Pro udržení správné účinnosti a bezpečnosti topení nezapomeňte na pravidelné a povinné kontroly spalinových cest, to je komínů a kontroly samotných kotlů. Pouhým čichem však poznáme, že jsou stále jedinci, kteří vytápí své obydlí spalováním pevných paliv. Pokud neroztápí kotle s plně naloženým zásobníkem uhlí, kdy se z  komína valí tmavý nažloutlý dým a  umí správně topit, je na každém, pro jaké vytápění se rozhodne. Jsou ale mezi námi i tací, kteří chtějí ušetřit i za cenu poškozování zdraví všech, kteří se nadýchají jedovatých zplodin ze spalování odpadů. Nejhorší je spalování plastů. A z těch jsou dnes vyrobeny například i dětské pleny a jemné ubrousky. Spalování plastů je možné jen při velmi vysokých teplotách a to umí jen speciální spalovny. I spalování dřevovláknitých desek je velice škodlivé. Při hoření pojiva, kterým jsou vlákna nebo štěpky spojeny, vznikají jedy, které naše zdraví poškozují a jsou podobné bojovým plynům. Někdo řekne, že na něco umřít musíme, ale jsem přesvědčen, že i v dnešní složité době si každý najde v životě něco krásného, pro co má cenu si zdraví udržet a žít co nejdéle. Pokud znáte někoho, komu taková věc nedochází a nevadí mu, že škodí jiným, upozorněte nás. S heslem „žalovat se nemá, ale hlásit to musím“ pomůžete všem. K úsměvnému dopisu, který je řešen v jiné části našeho zpravodaje, se pisatel přiznává, že svévolně užívá cizí, v tomto případě obecní majetek a obec nabádá k tomu, aby si ke svým záměrům koupil pozemek jiný. Chtěl bych připomenout, že každý pozemek má svého vlastníka a že nikdo nemůže svévolně užívat cizí vlastnictví. To platí i pro veřejné prostranství, jehož užívání je upraveno speciálním předpisem a to bez ohledu na vlastnictví. Ty doby, kdy se hlásalo, že patří všem a každý si ho užíval dle svého, jsou pryč. Chovejme se proto slušně, a užívejme ho tak, abychom nikoho neomezovali. Nikdo nebude jistě nikomu vyčítat zkrášlení pruhu zeleně podél Vašeho plotu, ale výsadba by měla být uvážlivá. Neměla by zasahovat do již tak úzké vozovky a pokud si toto neohlídáte, nezlobte se na zásah správce komunikace. Dostáváme od vás podněty na zkrášlení obce a rozšíření vybavenosti. Věřte, že Vaše požadavky zastupitelstvo zvažuje, ale realizace je vždy podmíněna dostatkem financí. Buďme proto trpěliví a nezapomeňme na skromnost, která je v životě velkou předností. Přeji hodně zdraví, Petr Lanc.

Měšický zpravodaj - 5

INFORMACE Z RADNICE Nastal podzim, a  tak jako každý rok začala (od 21.10.2013) obec pro Vás zdarma odvážet spadané listí. Není to její povinností, a proto od Vás na oplátku očekává rozumné využívání této služby. Naši zaměstnanci jsou schopni na valník vyzvednout a vysypat pytle do určité váhy. Plňte je proto uvážlivě, zhodnoťte do jaké váhy je možné nakládku zvládnout. Omezte nakládku mokrým listím a neplňte pytle spadaným ovocem. Do pytlů patří pouze listí, tráva a měkké části rostlin bez kořenového balu. Pokud Vám pytel s listím nebude odvezen, obsahuje to, co nemá anebo je příliš těžký. Napravte toto do příštího svozu, který bude vždy každé pondělí, (při nestíhání odvozu ještě v úterý). O  ukončení svozu budete s  předstihem informováni obecním rozhlasem a  SMS zprávami. OÚ

Letiště Vodochody Vážení občané, mnozí z  vás se zapojili do protestu proti záměru Letiště Vodochody na vyhlášení Ochranného hlukového pásma. Ze  žádosti, kterou podalo Letiště Vodochody na Úřad pro civilní letectví je celkem dobře patrné, že OHP má především za úkol ochranu letecké stavby – čili soukromého neveřejného mezinárodního letiště Vodochody před okolím. Co by pro nás vyhlášení ochranného pásma znamenalo? Jednoznačně katastrofu! Ochranné hlukové pásmo letiště představuje významné omezení vlastnického práva vlastníků nemovitosti nacházejících se v ochranném pásmu. Uvnitř tohoto OHP nebudou muset být dodržovány hlukové limity pro venkovní chráněný prostor staveb a chráněného prostoru (za hranicí venkovního chráněného prostoru). Pokud by se nepodařilo ani po protihlukových opatřeních zajistit dodržení hlukových limitů uvnitř budov (vnitřní chráněný prostor staveb), může být stavba prohlášena za objekt, který není určen k bydlení (možná by byla přestavba na sklad ap.), anebo by mohlo dojít k jeho demolici. Nové stavby rodinných domků (dále jen RD) a  jiných chráněných objektů by nebyly povolovány a  nebyly by povolovány ani rekonstrukce či přístavby a přestavby stávajících RD. Jinak se dá říct, že by nebyla povolována žádná výstavba, která by produkovala menší hluk, než letiště. Rovněž by to znamenalo, že nebudou povolovány rekonstrukce a přestavby stávajících domků, což by znamenalo postupné zastarání stávajícího bytového fondu. Jistě si lze představit, jaké by to mohlo mít důsledky. Došlo by prakticky k  likvidaci obcí. Platné Územní plány obcí by vyhlášené ochranné pásmo muselo respektovat a veškerá plánovaná výstavba by se mu musela podřídit. Pokud by někdo z nás chtěl na území obce, která se nachází v OHP někdy něco postavit, zrekonstruovat nebo přestavět, neobracel by se již na stavební úřad v  Líbeznicích, ale rozhodoval by Úřad pro civilní letectví. Stavba vyžadující ochranu před hlukem by nebyla povolena! Cena nemovitostí by pochopitelně velice významně klesla. Uvádí se u  nás v Měšicích o cca 25%. Měšický zpravodaj - 6

Dalo by se snad pochopit, že má smysl bránit tomu, aby se kolem letiště zakládala nová obytná území, kde by lidé levně kupovali hlukem znehodnocené pozemky a  navíc žádali o nákladná protihluková opatření. Tak tomu ale v tomto případě zjevně není. Obce bezpochyby žily svým klidným životem dávno předtím, než vůbec vznikla myšlenka přeměnit dosavadní dráhu sloužící potřebám společnosti Aero ve  skutečné mezinárodní letiště se vším všudy, včetně intenzívního provozu. Byli jsme tu dříve a oni se k nám chtějí nastěhovat. Je proto zvrácené, když se stát chystá vyhlásit opatření na ochranu budoucího letiště před okolními obcemi, místo aby se snažil ochránit okolní obce před novým letištěm! Že to bude podle zákona, na zvrácenosti tohoto přístupu nic nemění. Na základě všeho výše uvedeného bych chtěl všem těm 172 občanům, co dopis podepsali, poděkovat za to, že nejsou lhostejní a stále se nechtějí smířit s plánem movitých investorů na devastaci životního prostředí a znehodnocení našeho majetku. Ještě není nic rozhodnuto! Budeme dál společně proti záměru protestovat a i když je spravedlnost slepá, tak snad nebude zkorumpovaná! Jiří Bejlek

Vážení spoluobčané, milí čtenáři, jak možná víte, k 31.10.2013 opět končí další nájemce v bývalé „Sokolovně“ – dům čp. 20 (bývalý Golf klub). A protože objekt bude volný, přemýšlíme co s ním uděláme a jaké máme možnosti. Rádi bychom znali i Váš názor. Obracíme se na Vás s prosbou - zkuste nám napsat k  čemu by se mohla nemovitost využít. Pro informaci jen uvádíme, že celý objekt je památkově chráněn tak jsou možnosti budoucího využití omezeny. Těšíme se na Vaše názory a připomínky, které nám napište e-mailem (mesice@mesice. org) nebo nám přineste na OÚ. Děkujeme.

Pozvání na slavnostní výroční zasedání zastupitelstva Zastupitelstvo obce zve všechny spoluobčany na výroční zasedání zastupitelstva, které se koná v pátek 6.12.2013 od 19 hodin v hlavním sále nového Centra volného času na adrese Nosticova 15. Budete zde seznámeni s výsledky práce zastupitelstva v roce 2013 a s plánem činnosti na rok 2014, kdy tomuto zastupitelstvu končí koncem roku jeho volební období. Těšíme se na vaši účast, malé občerstvení zajištěno. Zastupitelstvo obce

Jak je to s koupáním v Centru? Někteří z vás již mají možná s bezplatným koupáním pro občany Měšic v novém bazénu Centra volného času zkušenost. Zatím jsme neměli možnost tuto výhodnou nabídku, která vyplývá z nájemní smlouvy s provozovatelem Centra podrobněji prezentovat. Tak tedy jak to funguje? Provozovatel Centra se v  nájemní smlouvě zavázal, že vždy každou druhou sobotu v měsíci poskytne pro občany Měšic prostory bazénu ke koupání zdarma. Nerezový bazén Měšický zpravodaj - 7

má velikost 4x5m a je 1,2m hluboký. Je vytápěn na teplotu 30°C a vejde se do něj maximálně 8 lidí. Provozovatel předá na obec 6 ks poukazů na vstup zdarma. Každá vstupenka je vždy na dobu 60 minut a  max. pro 8 lidí. Plavání začíná od 10:30 – 11:30, další od 11:30 12:30 atd. Poslední je od 15:30 – 16:30. Celkem je tedy možné aby se každou druhou sobotu vykoupalo zdarma celkem 6 x 8 = 48 občanů Měšic. Každý návštěvník bazénu musí samozřejmě respektovat provozní řád, který je k volné vstupence přiložen. Po koupání může využít i služeb kavárničky, koupit si občerstvení a posedět v příjemném prostředí. Jak se může zájemce o koupání přihlásit a co musí splnit? Prvním předpokladem je, aby zájemce byl měšickým občanem (to si zkontrolujeme na obci), musí se přihlásit včas a nejlépe osobně, musí nahlásit počet osob, které s ním přijdou (max. 8, pokud jich bude méně, může k nim být přidán další zájemce), musí na sebe uvést kontakt a hodinu, která by mu nejvíce vyhovovala (budeme se snažit každému vyhovět, ale přesnou hodinu sdělíme s týdenním předstihem po telefonu). Koupání je vhodné pro celé rodiny od malých dětí až po seniory. Samotné děti však musí mít dozor dospělého. Budeme se snažit uspokojit co nejvíce měšických občanů. To však neznamená, že pokud nebude kapacita vyčerpána, aby se někteří z vás nemohli znovu přihlásit. Nejbližší termín pro bezplatnou návštěvu bazénu je sobota 9. listopadu a další -poslední v tomto roce 14. prosince. Navštívit bazén nebo si zaplatit kurzy plavání můžete také kdykoliv po domluvě v recepci Centra nebo najdete veškeré informace na webových stránkách www.cvcmesice.cz. Přejeme všem hezké koupání a máme radost z toho, že se začíná naplňovat naše vize toho, co jsme při rozhodnutí o financování tohoto projektu očekávali. Že bude toto volnočasové centrum využíváno občany všech věkových kategorií, kteří zde stráví příjemné chvíle při relaxaci, odpočinku nebo se zde jazykově nebo manuálně zdokonalí. Centrum také nabízí od září možnost zaplatit si tzv. Klubovou kartu CVČ, za velice příjemných 10,- Kč měsíčně, díky které můžete kdykoliv navštívit klubovou kavárničku a pozvat si sem i své přátele. Vlastníci Klubové karty CVČ také mohou čerpat i jiné výhody. Informace o všem jim velice ráda poskytne ochotná paní recepční. Nechoďte proto prosím jen kolem Centra, zajděte a  sami budete překvapeni, jaké aktivity zde nájemce nabízí. Informacemi o  nich je pokrytý celý vstupní vestibul. Určitě si vyberete i  vy to, co Vás osloví a co Vás bude zajímat. Jiří Bejlek

Dopisy v koši nekončí (adresováno zastupitelům) Dobrý den. Dovolte, abych reagovala na Váš článek z posledního zpravodaje. Tento článek se týká vybudování cyklostezky na Mratínce. Když jsme kupovali stavební pozemek v Měšicích, byla právě Mratínka důvodem, proč kupovat tuto parcelu. V  té době byl vlastníkem pozemku státní statek a bylo nám přislíbeno, že v této lokalitě již nedojde k další výstavbě a bývalá železniční vlečka bude Měšický zpravodaj - 8

sloužit jako remízek a útočiště pro zvířata. Proto jsou i všechny domy situovány tak, aby zahrada přilehlá k Mratínce poskytovala soukromí. Železniční val funguje též jako větrolam a je plný vzrostlých stromů. Vzhledem k tomu, že se ani státní statek ani obec o pozemek nestarají, všichni majitelé přilehlých parcel si na vlastní náklady Mratínku vyčistili a osázeli stromy a keři. Všichni zde vynaložili úsilí, aby za domem měli uklizeno. Možná by bylo dobré, přijít se podívat, jak Mratínka vypadá ve skutečnosti a  ne jen plánovat podle mapy. Zdá se, že je typickou českou vlastností se o majetek nestarat, a ve chvíli, kdy to udělá někdo jiný, vynaloží práci, čas i peníze, začít ničit. Likvidaci Mratínky plánujete v  době, kdy se sepisují petice proti letišti ve Vodochodech a  všichni odsuzují ničení životního prostředí. Sami pak ve své obci přírodu zlikvidujete. Pokud chcete vynaložit finanční prostředky, dokončete v této lokalitě kanalizaci, aby bylo možné se dostat z domu i bez použití auta nebo holínek. Pokud chcete kácet desítky vzrostlých stromů, upravte park, se kterým sousedí Váš úřad, hrozí zde pád starých stromů do ulice 5. května. A pokud chcete asfaltovat, vybudujte křižovatku ulic Hlavní a 5. května, aby byla dostačující pro velké množství aut, která Měšicemi projíždějí. Myslím, že restů, na které můžete čerpat dotace, je v naší obci dost. Neničte, prosím, něco, co léta funguje i bez Vás. V  případě, že můžete čerpat dotace pouze na cyklostezku, je možné odkoupit úzký pruh pole a svůj záměr realizovat až za Mratínkou? Využitím rovného terénu by se ušetřily náklady za zpevnění nestabilního podloží železniční vlečky i za kácení a spokojenost by byla na obou stranách. Stačilo by, jen použít zdravý rozum! Občanka Měšic (jméno má redakce k dispozici)

Odpověď: Dobrý den, vážená paní ……….. , děkuji Vám za Váš dotaz a  za to, že se alespoň takto zajímáte o  dění v  obci. I  když s Vaším dopisem vůbec nesouhlasím. Nyní ale k Vašemu, dost kritickému, dopisu. Musím se Vám přiznat, že po prvním přečtení mne Váš dopis rozesmál, při druhém přečtení jsem se sám sebe ptal, zda to myslíte vážně a při třetím jsem s hrůzou zjistil, že asi ano! Myslíte to vážně. A to je strašné. Je vidět, že několik desetiletí neúcty k soukromému majetku udělalo své. Váš argument „… ani státní statek ani obec se o  pozemek nestarají, všichni majitelé přilehlých parcel si na vlastní náklady Mratínku vyčistili a osázeli stromy a keři …“, kterým Vaše činy obhajujete, je naprosto scestný. A nyní rád využiji Vaši větu, kterou trochu upravím – Zdá se, že je typickou českou vlastností starat se o (nebo zabrat si) cizí majetek a ve chvíli, kdy právoplatný majitel začne svůj majetek spravovat, hlasitě vykřikovat, že z  důvodu vyčištění (opravení, přeplocení, vysázení ….atp.) vlastně právoplatný majitel o svůj majetek přišel. Dále ve svém dopise píšete o likvidaci Mratínky ve spojení s peticí proti letišti Vodochody. Trochu nechápu souvislost mezi Mratínkou a letištěm, neřkuli o tom, že o žádné likvidaci Mratínky nikdy a nikde nebyla ani zmínka! V dalším odstavci nám radíte, jak a kam vynaložit finanční prostředky - přes výstavbu kanalizace, úpravu bažantnice (ne parku, jak mylně píšete) až po vybudování křižovatky. Měšický zpravodaj - 9

Ve vší úctě, vážená paní, to co píšete, jsou naprosté nesmysly a fabulace. A opět použiji Vaši rétoriku „Stačilo by, jen použít zdravý rozum“ a já dodávám - pokud byste alespoň trochu sledovala zasedání OÚ za poslední 2-3 roky, tak byste podobné „rady“ nemohla napsat! V posledním odstavci máte nápad - „…odkoupit úzký pruh pole a svůj záměr realizovat až za Mratínkou…“. Osobně si myslím, že nápad je to dobrý, ale nerealizovatelný. Nedovedu si představit, jak bychom před ostatními obhajovali to, že nakupujeme další pozemky, vedle našeho pozemku, jen pro to, abychom posunuli případnou cyklostezku o pár metrů a vlastně jen kvůli několika soukromým osobám, které si zabraly obecní majetek. Vážená paní, osobně chápu proč jste napsala dopis a  je mi jasné, že nechcete, aby jakákoliv cesta (a na tož cyklostezka) vedla kolem vašeho domu. Ale věřte, že je daleko více lidí, kteří budou nadšení, když se stavba cyklostezky zrealizuje (viz. Zasedání OÚ dne 15.5.2013 - mail Dotaz zastupitelstvu ze dne 14.5.2013). S pozdravem, Michal Severa - zastupitel

SMS ZPRÁVY Mnoho z Vás se podivuje, že mu přestaly chodit SMS zprávy o dění v obci. S předstihem jsme před časem avizovali, že k dalšímu zasílání SMS zpráv potřebujeme souhlas každého z Vás abychom naplnili literu zákona. Několikrát jsme termín pro zaslání souhlasu posunuli a avizovali jsme i termín konečný, 15. října, kdy skutečně došlo k vymazání ze systému všech tel. čísel občanů, kteří souhlas nedodali. Nyní tedy ti z  Vás, kteří máte i  nadále zájem o zasílání zpráv a souhlas jste dosud nedali, zajděte na OÚ a zde příslušný formulář vyplňte a podepište, nebo ho můžete vyplnit na webových stránkách obce (www.mesice. org, v rubrice PROJEKTY, složka SMS info kanál) a elektronicky na obec odeslat. OÚ

Zprávičky z naší mateřské školičky Nově po prázdninách… Vážení rodiče, o  prázdninách jsme v  mateřské škole nezaháleli a  přichystali jsme pro nadcházející školní rok mnoho nového. Nejdříve bych se vrátila ke spolupráci mezi okolními MŠ, umožnit rodičům co nejširší pokrytí vzdělávání v  MŠ v  letních měsících. Pokrytí bylo v  celku 1 měsíc a  ulehčilo řešení mnoha rodičům, kam s  dítětem v  době prázdnin. Věřím, že spolupráce bude i  nadále pokračovat a  zájem ze strany rodičů vzroste. Po administrativní stránce je nutné učinit správní řízení – tedy zápis dětí do každé školy na prázdninový provoz zvlášť. I to se zvládlo a vše proběhlo zdařile. V  červenci se uskutečnila kompletní rekonstrukce toalet a  koupelen. Zastupitelstvo schválilo v rozpočtu MŠ na rok 2013 kompletní rekonstrukci - bourání, předělání odpadů a jejich přesun byl časově náročný, ale vše jsme stihli a máme místnost s toaletami a místnost Měšický zpravodaj - 10

umývárny zvlášť. Vzniklo plně funkční a především důstojné prostředí s dodržením všech hygienických zásad. Nejen materiálně, ale i informačně jsme od prvního září uvedli do provozu nové stránky MŠ – www.msmesice.cz. Zde naleznete veškeré informace o dění v MŠ, kontakty, přehled divadelních představení atd. Pro nový školní rok také plánujeme vstoupit do následujících projektů • Malý zahradník • Třídění odpadu • Předčtenářská a předmatematická gramotnost v MŠ a dále pokračovat v projektech Zdravá mateřská škola, Evvo a Přátelská školka. V tomto školním roce jsme se také vrhli na inovaci ŠVP - především v části VZDĚLÁVACÍ OBSAH. Dále budeme v  tomto roce pro velký zájem ze strany rodičů a  dětí pokračovat v  nadstandartních aktivitách - Flétna - harmonika, Keramika, Angličtina všemi smysly, Tanečky, Zpívánky a nově Pohybová všestrannost. V ŠVP, který je v souladu s RVP všechny výše uvedené aktivity rozvíjíme a jsou součástí každodenních činností v MŠ. Nadstandardní aktivity - jsou přizpůsobeny nižšímu počtu dětí s hlubším rozvojem a individuálnějším přístupem, kterého ve větší skupině v tomto rozsahu nelze dosáhnout. Nadstandardní aktivity jsou převážně v odpoledních hodinách, nedochází tedy k narušení přímé práce s dětmi v dopoledních hodinách. Právě u nás probíhá podzimní hraní a už se moc těšíme na „dýňování“, které jsme si minulý rok s dětmi užily celý týden. Ráda bych Vás touto cestou poprosila, pokud máte někdo možnost dodat dýně do MŠ, budeme jen rádi :) Čeká nás, ale také představení zpívání, tancování a  společné recitování s  podzimní tématikou v „zámecké nemocnici“. Závěrem chci poděkovat rodičům, kteří se zapojují do chodu školky a  svou pomocí a spoluprací, nejen materiálně přispívají k dalšímu rozvoji a především ke společnému cíli: „mít spokojené dětičky“ :) Za celý kolektiv Mateřské školy, Magdalena Marečková, ředitelka školy

ŠKOLA JAKO NOVÁ… … aneb líbeznické školství v proměnách času Každý, kdo v prázdninovém čase šel kolem školy v Líbeznicích, nemohl přehlédnout, že se tam cosi děje. Ano, stavební ruch znamenal, že budova školní dostane nový kabát. Zimní roucho, dalo by se říci. Nová okna, zateplení fasády a kdovíco ještě nového. Však už si to po dlouhých letech zasloužila. Na tom je názorně vidět, že čas je opravdu veličina relativní. Já totiž, a možná i mnozí moji vrstevníci, pro tuhle školu používal stále označení „nová“. Pro nás nová byla, a to tak nová, že už jsme ji ani nestihli navštěvovat. Jenže už dávno nová není. Zestárla spolu s námi, i s bývalými absolventy, a záhy jí bude šedesát. Toto všechno, spolu s blížícím se kulatým výročím, mne inspirovalo k nápadu věnovat líbeznickému školství pár řádek tady, na stránkách měšických novin. Možná teď některý čtenář bude máchat ručkou a  řekne – co nás má co zajímat líbeznická škola. Ale jistěže Měšický zpravodaj - 11

může. Jednak je dobré občas se podívat k sousedům, co je u nich nového, a třeba se i poučit. Ale co hlavně: ona je to přece tak trochu naše škola, a vždycky byla. Chodí tam většina měšických dětí, a  chodily tam celé generace našich rodičů, prarodičů, praprarodičů, od nepaměti. Až na pár desítek poválečných let, kdy jsme měli školu svoji, ale ta byla stejně jen pro mladší děti. Ta současná škola, o  které jsme si začali povídat, tedy prošla rekonstrukcí, děti se tam už učí, to hlavní se tedy stihlo. A  tato škola, a  to ví málokdo, je v  pořadí v  historii už pátou líbeznickou školou, přesněji – na pátém místě. A nebude tedy snad od věci, když se ohlédneme do minulosti a osvětlíme si, jak Stará líbeznická škola (Martinova ulice) k  tomu došlo a  jak to všechno bylo. Historie líbeznického školství je totiž až překvapivě dlouhá. Kdy byla v Líbeznicích otevřena první škola, není přesně zjištěno. Ale první záznam o kantorovi, resp. o jeho synovi, je z roku 1692 a je tedy jisto, že v té době už tu škola byla, a to jednotřídní. To je úctyhodné, protože v těch časech škola na malé vesnici nebyla ani zdaleka samozřejmostí, o povinnosti školní docházky ani nemluvě. Tato první škola sídlila v chaloupce čp. 53 při hřbitovní zdi starého kostela, měla jednu místnost. Stavení bylo zbořeno při stavbě cukrovarské vlečky. Dnes tudy vede cesta od starých schodů k náměstí. Druhá škola byla od roku 1729 v čp. 52, doškové chaloupce. Tam už byly učebny dvě. Učilo se zde do roku 1829. Poté byly budova nákladem hraběte Ervina Nostice přestavěna, rozšířena a  zvýšena o  jedno patro. A  to byla třetí líbeznická škola, kde se učilo od roku 1830 ve dvou učebnách. Škola byla tedy dvoutřídní. To ale nestačilo, žáků přibývalo, a tak se najímaly místnosti na různých místech. Docela i v okolních obcích – v Měšicích to bylo jeden den v týdnu v čp. 30. Od roku 1873 tak byla škola už trojtřídní, od r. 1881 čtyřtřídní, a začalo se uvažovat o stavbě nové školy. Až doteď mluvíme o škole nazývané „obecná“ tedy jen nižší ročníky – dnes se tomu říká „1. stupeň“. Tak zvaná „měšťanka“, tedy dnešní 2. stupeň, tu ještě nebyla. Stavba nové školy se uskutečnila v roce 1883, a nová, už čtvrtá škola, byla téhož roku za velké slávy otevřena. Popis té velké slávy by pro své kouzlo Současná škola (1956) stál za zveřejnění, ale nemáme tolik místa. Tak jen stručně: neobešlo se to bez svěcení, modliteb, průvodů, projevů hodnostářů, dítka recitovala verše, zapěla slavnostní písně a nakonec c. a k. hymnu. Však bylo co slavit. Budova to nebyla jen tak ledasjaká, ve své době byla moderní, a jak bylo tehdy zvykem, taky hezká. Dvoupatrová budova s osmi učebnami a dalšími menšími místnostmi stojí na svém místě dodnes a stále je ozdobou Líbeznic. Byla postupně pěti – a šestitřídní (od r. 1886). Další vývoj o víc jak půlstoletí přeskočíme, jisto je jen, že celou Měšický zpravodaj - 12

dobu opět ani těch osm učeben nestačilo a všelijak se improvizovalo. Však si to někteří i pamatujeme, jak se učilo po statcích nebo i na směny. Ke stavbě nové další školy však po celá léta nedošlo, byť se o tom stále jednalo. Jako bychom to neznali… Vlivem různých nepříznivých okolností, jak je doba přinášela, začalo se stavět až v  50. letech minulého století. Přesně to bylo v letech 1954 – 1956, kdy byla postavena moderní velká školní budova, v  pořadí už tedy škola pátá a  zatím poslední, která bude ještě dlouho sloužit k  výchově příštích generací. Škola byla vystavěna na pěkném místě, na okraji obce, na návrší, kde bývalo sokolské cvičiště a taky velký stoh slámy. Škola je tak stranou dopravního ruchu a dominuje širokému okolí, stejně jako její předchůdkyně. Má moderní učebny, tělocvičnu, jídelnu, hospodářskou budovu. O tom se dřívějším školákům ani nezdálo. Nahlédli jsme maličko do historie, tak už vzdálené, že když dnes použiji označení „stará škola“, málokdo už ví, kde to je. Je třeba dodat – „tam, co je lékárna a knihovna“. O této „staré škole“ jsem už před časem cosi napsal, ale do Líbeznického zpravodaje, pro líbeznické čtenáře. Nazval jsem to „Vzpomínka na staré časy…“, a byla to opravdu spíš jen taková osobní vzpomínka na devět let prožitých v této ctihodné budově. Historií jsem se moc nezabýval, tu líbezničtí znají ze svého tisku. Dnes tomu bylo naopak, trochu jsem se pokusil minulost líbeznických škol popsat. To je samozřejmě jen zlomek – dalo by se psát o učitelích, byly jich stovky; o žácích, těch byly tisíce, za celou tu dobu. My už jsme se ale teď dostali k současnosti, tam, kde jsme začali – že škola bude zase hezčí, modernější, lepší, než když byla nová. Ale o tom už není třeba psát, to si každý může ověřit na vlastní oči, nebo na obecních líbeznických stránkách, či v jejich Zpravodaji. Na závěr musím připojit, že renovace školy není zdaleka to jediné, čím se obec může chlubit. Hned v sousedství školy je to třeba přístavba mateřské školy. A  vůbec, každý, kdo se poslední době Líbeznicemi prošel, musí vidět, jak se obec vylepšuje, krásní, aby dostála svému názvu a  byla líbezná už na pohled. A  je to díky osvícenému vedení radnice a zastupitelstvu, které příliš nezvažuje a nediskutuje, ale koná. Měli bychom se občas poučit od sousedů, co dělají dobře, a vycházet jim vstříc. A ne jim dělat problémy, jak se před časem stalo. Líbeznickým občanům patří obdiv a uznání za to, jak obec, navzdory obtížným podmínkám – vzkvétá. Vladimír Novák

Napsali jste nám Chtěla bych vám vyprávět svůj příběh… Nastoupila jsem ve svých 25 letech v  roce 1979 jako všeobecná zdravotní sestra do nemocnice v  Měšicích. Byla to tehdy interna pro Prahu 9 a  Prahu-východ pod vedením primáře Karla Dvořáka. Po privatizaci jsem pracovala pod vedením onkologa prof. Oskara Andrýska a p. Renaty Andrýskové až do roku 2006, kdy mi byl přiznán invalidní důchod. Moc se mi po mé práci s lidmi stýskalo! Jak už to bývá, neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. V červnu roku 2012 jsem začala mít potíže s pravým okem. V bělmu krev, dvojité vidění. Odvezli mě na oční kliniku do jedné pražské nemocnice. Po vyšetření mi řekli, že je vše v pořádku a předepsali mi brýle. Jenže potíže s pravým okem se stupňovaly. Dolní víčko mi oteklo tak, že jsem přes něj neviděla a oko mi vylézalo z očního důlku. Měšický zpravodaj - 13

Opět jsem zajela na tutéž oční kliniku, kde mi na magnetické rezonanci zjistili, že mám nádor v dutině za okem, který mi prorůstá do oka, očních nervů a tím oko vytlačuje ven. Oznámili mi, že místní oční klinika nemá na potřebnou operaci vybavení. Po konzultaci s  ostatními lékaři se proto rozhodli nechat nádor prorůst a  až na oko přestanu vidět, tak ho odoperují a dají mi skleněný implantát. Ten je prý od normálního oka k nerozeznání. Psychicky jsem se složila. Rodiče a  známí mě utěšovali – máš ještě druhé oko, není to taková tragédie… Pak mě napadla spásná myšlenka. Prostřednictvím Nemocnice v  Měšicích jsem si domluvila schůzku na oční klinice ve Všeobecné fakultní nemocnici Praha. Tam mi provedli veškerá dostupná vyšetření. Z lymfatické uzliny zjistili, že mám nádor (lymfom), který zachvátil celé tělo. Jeden byl i za okem. Specialista na lymfatické nádory Dr. Pavel Klener mi nasadil chemoterapii. Vypadaly mi vlasy, ale dnes mohu říci, že jezdím pouze na kontroly a jsem zdravá. Zachránili mi život i oko, na které zase vidím. A vlasy, ty snad narostou. Pro život nejsou důležité! Chtěla bych moc poděkovat za záchranu života a oka zaměstnancům Nemocnice Měšice a specialistům Všeobecné fakultní nemocnice Praha. Zdravotníkům naší Měšické nemocnice děkuji nejen za pomoc ohledně mé nemoci, ale i za významnou psychickou podporu. Jsem nesmírně ráda, že v  naší obci je možné, díky našim specialistům, léčit i  taková závažná onemocnění, jako jsem prodělala já. Jsem hrdá, že jsem mohla pracovat v nemocnici s tak skvělými lidmi! Děkuji Vám, Jana Stehlíková (redakčně upraveno a zkráceno)

TIP NA VÝLET Z MĚŠIC DO MĚŠIC (přes Mratín. Sluhy, Veleň) Název dnešní pozvánky jsme si vypůjčili od jiného zdařilého výletu, který ovšem směřoval do Měšic u Tábora. Jednalo se tedy o dvoje různé Měšice. V  tomto případě z  našich Měšic vyjdeme, a  opět se velkým obloukem do nich vrátíme. Naše Tipy jsou vymýšleny hlavně pro místní obyvatele, a tak se může zdát zbytečným, že teď nabízíme něco co mají doma nebo skoro za humny – to přece každý zná, každý už tam byl … Jenže tak tomu je jen zčásti. Žije zde přece mnoho lidí nově přistěhovalých, nebo jen krátkou dobu zde žijících, a pro ně to mohou být nové informace – kam v okolí jít na vycházku přírodou a co zajímavého tam mohou uvidět. Při této úvaze mě podpořily příspěvky Petry Biache v našem listě, právě o tom, že noví obyvatelé nemusejí znát řadu věcí, které se starousedlíkům zdají být samozřejmé a  všední. A  tak předkládáme jednu z odpovědí na otázku, kam v místě a okolí jít na výlet a co tam je zajímavého k vidění. Ale pozor, ledacos z toho může být novinkou i pro některé starousedlíky! Naše putování povede částí bývalého panství šlechtického rodu Nosticů. Tou zbývající se projdeme zase někdy jindy. Naše cesta je dlouhá 7 – 10 km, to podle toho, jak si ji prodloužíme, nebo zkrátíme. Je pohodlná a  tvoří okruh. Trasa výletu je důvěrně známa účastníkům některých minulých líbeznických „Vejšlapů“ – turistických pochodů. Je vhodná pro pěší i cyklisty. Automobilisté – ti přespolní – nechají auto na výchozím místě, nakonec k němu zase dojdou. Měšický zpravodaj - 14

Po části cesty nás povede žlutá turistická značka. Ta začíná na měšickém vlakovém nádraží, a najdeme ji i u autobusové zastávky v obci. To je informace hlavně pro případné „přespolní“ účastníky. Značka nás od nádraží povede lesíkem a prvorepublikovou zástavbou vilek a  rodinných domků do středu obce. Mineme upravený parčík se třemi památníky, přejdeme hlavní silnici a vstoupíme do Zámecké ulice, kde je možné zaparkovat auto. Podél parku dojdeme ke vstupní bráně zámku Měšice. Projdeme branou a  jsme na tak zvaném čestném dvoře, severním nádvoří zámku. Po pravé straně spatříme majestátní dvoukřídlou budovu zámku. Byla postavena v  roce 1767 ve slohu rokoka s  prvky klasicismu. Autorem stavby je architekt A. Haffenecker. Zámek nechal postavit hrabě František Antonín Nostic jako letní sídlo pro svou rodinu a jako středisko svého zdejšího panství. Původně zde byla středověká Zámek Měšice tvrz. Nosticové zde byli už od poloviny 17. století nepřetržitě až do roku 1945. Zajímavostí spojenou se zámkem je zejména pobyt významné osobnosti českých dějin – vědce Josefa Dobrovského v letech 1776 – 1785. Působil tu jako vychovatel hraběcích dětí. Další pozoruhodností zámku je, že zde byl instalován první hromosvod v Čechách. Nikoliv však snad Prokopem Divišem, jak se často uvádí. Autorem byl pražský lékař a fyzik J. Tadeáš Klinkoš, který pro konstrukci použil moderní Franklinovu koncepci. V  zámku také bývala kaple, a  v  celém západním křídle zámecké divadlo. Vzácnou a zachovalou technickou památkou je původní věžní hodinový stroj, v nedávné době zrestaurovaný a zcela funkční. V zámku dnes sídlí soukromé zdravotnické zařízení, jehož zásluhou, spolu s majitelem – obcí je budova udržována v dobrém stavu. Interiér není pro veřejnost běžně přístupný. Pokud ale vejdete do vstupní haly, ohlásíte se na recepci a  budete se chovat přiměřeně nemocničnímu prostředí, nikdo vás nevykáže. V hale jsou informační tabule o zámku a jeho historii, a  také pamětní deska Josefa Dobrovského. A  pokud budete mít štěstí, a  potkáte pana primáře, a  projevíte zájem, a  on bude mít zrovna čas, rád vám něco poví a  možná i v interiéru něco ukáže. Z vnitřního vybavení zámku se nezachovalo téměř nic, ale stavebně je interiér – opět téměř – v  původním stavu, až na to, že zmizela kaple a  divadlo. Zachovaly se některé obrazy a nástěnné a nástropní malby (Hager, Ambrozi). Když zámek obejdeme zleva, spatříme jižní, hlavní průčelí, otevřené do zámeckého parku. Ten byl ve své době, jako anglický park, jedním z nejkrásnějších v Čechách. Bylo zde mnoho vzácných dřevin; některé přežily dodnes, jako buk červenolistý, lyriovník tulipánokvětý. Teď je upraveno jen okolí zámku, zbytek je zpustlý a neudržovaný. Na zámku je unikátní a památkově chráněná nejen jeho architektonická podoba, ale i jeho začlenění do urbanistického komplexu starých Měšic. Přilehlý areál obce je komponován symetricky od severu k jihu na hlavní osu zámku. Součástí centrálního prostoru je rozlehlá travnatá plocha s  rybníčkem, zvaná „V  kruhu“ nebo „V  kole“. Po vnitřních stranách jsou hospodářské budovy, vnější hranici tvoří dvě ulice původně nízkých domků pro Měšický zpravodaj - 15

zaměstnance panství. Tyto nejstarší domky, často už zcela přestavěné, poznáte podle toho, že mají popisná čísla nižší než 35. Stavebním materiálem je, stejně jako v případě zámku, kámen – pískovec. Dominantu Měšic jsme už tedy viděli, a  vydáme se na další cestu po žluté značce. Druhou bránou vyjdeme z nádvoří, dojdeme na konec ulice a parku a u jeho východní brány jdeme vlevo, ulicí nejstarší zástavby, pěknou alejí jerlínů. Ulice nese poněkud nevhodně jméno „Měšická“, jako kdyby snad ostatní ulice byly jiné než měšické. Na konci ulice pokračujeme přímo, vlevo míjíme ohradní barokní zeď, poté vlevo uvidíme Horní (Malý) rybník. Přejdeme můstek přes potok Makovku a po dalších pár metrech před okrajem lesa zabočíme vpravo, kolem obecní čistírny odpadních vod – to ostatně možná trochu ucítíte. Cesta nás vede dál po okraji lesa, který odjakživa nese místní název „Velká Bažantnice“. Na mapách a turistické orientaci se píše „Měšický háj“, ale takto to zde nikdo neřekne, stejně jako potok, který nedaleko teče, nikdo zdejší nepojmenuje jako „Líbeznický“. Po pravé straně se nám za chvíli otevře pohled na hezký Dolní (Velký) rybník. Je to stavba relativně novodobá, na místě sadů a luk vznikla teprve v 50. letech minulého století. Slouží k chovu ryb, uživatelem je místní Klub rybářů. Za hrází rybníka pokračujeme rovně, vstoupíme do lesa, stále po značce. Les, kterým půjdeme, zde byl uměle vysázen někdy v 17. století na místě rybníka, který tu ve středověku byl („Dolní“), na trochu jiném místě, než je ten současný – dál po proudu. Les nebyl založen pro těžbu, ale k účelům honitby (byl ohrazen) a také jako ozdoba bezlesé krajiny, spíš jako lesopark. Byl protkán sítí cest a  pěšin; z  nich se dobře prostupná zachovala jen jediná, „Hraběnčina“, po které jdeme. Stezka je dobře schůdná, i  pro cyklisty je jetelná, pouze v některých místech, kde se blíží potoku, může po deštích být zamokřená. Pokračujeme dál listnatým lesem stále po proudu potoka Makovky, vpravo mineme rybníček, přejdeme potok, a cesta nás zavede na hráz mezi dvěma mratínskými rybníky. Ten první má uprostřed ostrůvek. Potok Makovka se tu vlévá do potoka Mratínského a spolu pokračují do Kostelce a tam do Labe. V těchto místech, jak se blížíte k  Mratínu, se značení i  cesta mohou aktuálně měnit. Ale i když značku ztratíte, nic se neděje, nakonec vždy dojdete do obce Mratín, cíle první etapy cesty. Co můžeme zajímavého vidět v Mratíně: Hned u  rybníků je to starý mlýn z  konce 18. století, s náhonem. Je na něj hezký pohled přes rybník ze silnice do Sluh, po které se ostatně po obhlídce Mratína vydáme. Při hlavní silnici je kaple sv. Michaela archanděla, nově upravená, ale přístupná jen při bohoslužbách nebo koncertech. Opodál je barokní zámeček, sloužící dnes jako školka. Zachovalý je statek čp. 1 z roku 1808 s klasicistní bránou. V mratínském háji se zachovala kaplička sv. Františka Xaverského. Významnou stavbou býval velký cukrovar na konci obce, ten však už neuvidíme – neminul ho smutný osud většiny Mratínský potok (2005) Měšický zpravodaj - 16

českých cukrovarů – zánik. Vedla do něj vlečka, ze které zbyl už jen násep, po něm by měla jednou vést cyklostezka do Měšic. První písemný záznam o obci je z r. 1372, kdy vozka jménem Johanni de Mratyn vozil lomový kámen na stavbu svatovítského chrámu. Připomíná to pamětní deska v upraveném návesním parčíku. Další památníky jsou v parčíku u obecního úřadu (obětem 1. a 2. světové války) a Miroslava Tyrše (u hřiště). Z Mratína pokračujeme už bez značení po silnici do obce Sluhy. Už u  prvních domků si všimneme v  pozadí dvorků skalních výchozů křídového pískovce. Někde v  nich mají obyvatelé i  sklípky. Sluhy jsou ves starobylá – první záznam je z roku 1088! Největší pamětihodností Sluh je areál kostela, fary a zvonice. Ke kostelu přijdeme za křižovatkou silnic. Je zasvěcen sv. Vojtěchu a  jeho základy pocházejí už z konce 10. století. Barokně přestavěn do dnešní podoby byl v  18. století. Za potokem ve stráni stojí barokní fara. Nad ní na návrší stojí mohutná zvonice ze 16. století. Kdo se teď rozhodne ze Sluh dál nepokračovat, může se odtud po polních cestách vrátit zpět do Měšic. Z  hlavní ulice kousek před kostelem odbočíme do vedlejší ulice, která přejde v cestu do polí. Původní krásnou polní cestu kdysi socialističtí zemědělci rozorali, takže nikam vpravo neodbočujme, skončili Kaple sv. Michaela archanděla v Mratíně. bychom v poli nebo došli opět do Mratína. Teprve až naše přímá cesta skončí vyústěním na cestu z  Veleně, odbočíme vpravo ve směru do Měšic. Kdo se rozhodne ze Sluh ještě jít dál, půjde od zvonice po místní komunikaci k rybníku. Odtud pokračujeme dál údolím Mratínského potoka. Rybník a  přilehlé pozemky jsou soukromým vlastnictvím a může se stát, že vstup na ně bude omezen. Pokud to tak bude, nezbude než se vrátit na silnici a po ní dojít do Veleně. Pokud údolím projdeme, vyjdeme na silnici za Velení a dáme se vpravo do obce. Veleň je posledním místem naší vycházky. Zde se můžeme v hospůdce občerstvit a pak se vydat na cestu k domovu. Za hezkou zvoničkou odbočíme vpravo, ulice přejde v polní cestu, po které jdeme stále přímým směrem. Nikam neodbočujeme (vlevo bychom došli do Hovorčovic, vpravo do Sluh). Přejdeme Hovorčovický potok, a to už jsou obrysy měšického zámeckého parku na dohled. Přicházíme tam, odkud jsme vyšli – k zámku a obci Měšice. Zdrávi došli. Příjemnou cestu a dobré počasí přeje, Vladimír Novák Prameny: Turistický průvodce Okolí Prahy (1) – Soukup, David 110 výletů s DPP Turistická mapa Mělnicko, a jiné

Měšický zpravodaj - 17

VÝZNAMNÉ DNY V LISTOPADU A PROSINCI Připomeňme si některá výročí, svátky a významné dny v těchto dvou měsících. Napřed jen důležitá, vybraná data. Listopad: 01.11. Svátek Všech svatých 02.11. Památka zesnulých 01.11. 1781 Zrušení nevolnictví v Čechách 15.11. 1670 Zemřel filosof a učitel národů J. A. Komenský 17.11. Den boje za svobodu a demokracii 17.11. Mezinárodní den studentstva Prosinec: 06.12. Svátek sv. Mikuláše – tradice mikulášské nadílky dárků dětem 24.12. Štědrý den 25.12. Boží hod vánoční – První svátek vánoční 26.12. Svátek sv. ‚Štěpána – Druhý svátek vánoční 31.12. Svátek sv. Silvestra – veselé a snad i šťastné rozloučení s rokem 2013 V  minulé této rubrice byly zmínka o  tom, že kdysi bývala v  kalendáři řada různých Dnů něčeho nebo někoho, které tam už teď nejsou, ale tehdy se dost nahlas připomínaly a oslavovaly. Namátkou: Den armády, Den knihy, Den železničářů …, a na mnoho dalších si jistě vzpomenete. Hodně z nich už zaniklo, ale vznikla náhrada – zdali rovnocenná, nedá se s jistotou tvrdit. Množstvím všelikých Mezinárodních a Světových dnů se kalendář hemží. Některé z nich jsou ale, mírně řečeno spíš úsměvné a vypadají jako vtip. Ostatně posuďte sami, protože si je vyjmenujeme. To aby výše uvedený výčet významných dnů nezdál se někomu být chudým. Listopad: 03.11. Den bez pesticidů 06.11. Mezinárodní den pro prevenci životního prostředí ve válkách a ozbrojených konfliktech 10.11. Světový den vědy pro mír a rozvoj 11.11. Den válečných veteránů Den proti drogám 13.11. Mezinárodní den nevidomých 14.11. Světový den diabetu 15.11. Den vězněných spisovatelů 16.11. Mezinárodní den tolerance Den poezie Mezinárodní nekuřácký den 17.11. Mezinárodní den studentů 19.11 Světový den prevence týrání a zneužívání dětí 20.11. Den industrializace Afriky Světový den dětí Světový den chronické obstrukční plicní nemoci Měšický zpravodaj - 18

21.11. Den filosofie Světový den televize Světový den pozdravů 25.11. Mezinárodní den boje proti násilí na ženách Den bez nákupů 28.11. Mezinárodní den nekupování ničeho 29.11. Mezinárodní den solidarity s Palestinci Prosinec: 01.12. Světový den boje proti AIDS 02.12. Mezinárodní den pro zrušení otroctví 03.12. Mezinárodní den zdravotně postižených 05.12. Mezinárodní den dobrovolníků v ekonomickém a sociálním výzkumu 07.12. Mezinárodní den civilního letectva 10.12. Den lidských práv 11.12. Mezinárodní den hor Světový den dětství 29.12. Mezinárodní den biologické rozmanitosti Jak je vidět, skoro každý den je co slavit. Třeba takový den nekupování ničeho, to je přece něco. Nebo ten Den biologické rozmanitosti, to taky není špatné. Tak jaképak zle. Zdroj: Internet (čili bez záruky) - red -

OKÉNKO PŘISTĚHOVALCE III. Dobrý den, milí sousedé. Dva měsíce utekly jako voda a  je tu opět Okénko přistěhovalce pro všechny čtenáře Zpravodaje. Není důležité, jestli v Měšicích žijete celý život nebo teprve pár měsíců. Věřím, že tipy na dobré zboží, služby či provozovny se mohou hodit ledaskomu. Předně bych ráda poděkovala těm, kdo se ozvali a  nabídli k občasnému odprodeji nadprodukci slepičích vajec. Už z nich má radost několik rodin s malými dětmi a věřte, že takové vajíčko ze supermarketu se s tím domácím nemůže vůbec srovnávat. Jestli se najdou ještě další dobří sousedé, kterým občas nějaké to vejce přebývá, neváhejte a ozvěte se. Zcela jistě se najdou odběratelé. V minulém čísle jsem se zmiňovala o prodeji ze dvora v Nové Vsi, kde se kromě zeleniny dají pořídit také mléčné výrobky a vejce. Pro naši rodinu se však už před časem stal hlavním zdrojem zeleniny pravidelný závoz z  pěstírny v  Tišicích. Společně s  několika dalšími měšickými sousedy objednáváme každý týden ze široké nabídky zeleniny rodiny Šťastných a  Rosendorfových, které můžete pravidelně vídat také na farmářských trzích v  Praze na Náplavce nebo na Náměstí Jiřího z Poděbrad. Poměr kvalita – cena je bezkonkurenční, a tak jsme se na tišické zelenině stali téměř závislí. Celé léto nám dělaly radost cukety a lilky, několik druhů salátů, báječný květák, krásně žlutá cibule, voňavá rajčata a papriky, ale i méně časté druhy zeleniny jako patizon nebo fenykl. Samozřejmostí je nabídka kořenové zeleniny, brambor, zelených natí a  bylinek. Měšický zpravodaj - 19

S přicházejícím podzimem se objevily tři druhy dýně, budou výborné nejen na polévku. Zkrátka jsme z jejich barevných a voňavých výpěstků nadšeni. A tak se každé úterý večer v  jedné měšické ulici objeví dodávka plná přepravek se zeleninou, kolem pak pobíhá několik nadšenců, přenáší bedýnky sem a tam, nakládá do kufrů aut a za pár minut je po všem. Pro někoho, kdo není obeznámen s  tím, co se tam děje, by to patrně byla docela legrační podívaná. Avšak nejen zeleninou živ je člověk. Občas ani kus masa nezaškodí. Což mi připomíná, že se nezadržitelně blíží svátek nového vína a pečené husičky. Nevím, zda to letos svatému Martinovi s tím bílým koněm vyjde. Jedno je však jisté – husa bude! My se s rodinou a přáteli vydáme do naší oblíbené, pouhé tři kilometry vzdálené hospůdky Na Pekárně v Čakovičkách. Václav Frič, majitel a šéfkuchař v jedné osobě, tam kouzlí jídla jak vystřižená z kuchařky po babičce. Svatomartinskou husu připravuje s několika druhy zelí i knedlíků a taky v šouletu, samozřejmě nechybí typický husí vývar zvaný kaldoun. Je velmi pravděpodobné, že touto dobou budou mít Na Pekárně svatomartinský víkend již zcela zaplněný rezervacemi, ale zkuste štěstí a  třeba se vám podaří ukořistit poslední místečka. A  kdyby ne, určitě si do Čakoviček udělejte výlet kdykoliv jindy, nebudete litovat. Vyberte si z jídelního lístku úplně cokoliv, chybu neuděláte ani u jednoho pokrmu. Mezi jejich stálice patří například kanec se šípkovou. Nebo se zelím, jak kdo ráčí. V poledne je na výběr z několika jídel denní nabídky za přátelských devadesát pět ká čé. Jen dejte pozor, porce nejsou zrovna malé a dáte-li si do začátku polévku, riskujete, že půl hlavního jídla si ponesete v krabičce domů. A radím vám dobře, nechte si místo na povidlové taštičky. Nebo se k Václavu Fričovi ještě párkrát vraťte a ochutnejte i jeho zelňačku a svíčkovou a roastbeef a pečenou kachnu a zvěřinovou paštičku a…. A schválně, jestli se tam budete vracet tak rádi jako my. Přeji Vám krásný svatomartinský čas a  těším se na shledanou zase v  příštím čísle Zpravodaje. Petra Biache

CO V „TOULKÁCH“ NEBYLO… (1. a 2. díl) … aneb jak se kdysi v Měšicích nakupovalo Zjistit, kdy a kde se v historii obce objevil první krámek a co se v něm prodávalo, by jistě bylo zajímavé, ale je to skoro nemožné. Jisté je jen, že jedním z prvních stavení tu byla hospoda při hlavní silnici, původně zájezdní, kterou jsme ještě po válce znali pod názvem „Na poště“ nebo „Zámecká“, která měla povinnost brát pivo z  pakoměřického pivovaru. A  to je asi tak vše, co je zatím známo o prodeji a nakupování v obci v minulých stoletích. Patřilo to totiž k věcem tak samozřejmým a všedním, že to kronikářům nestálo za zápis, a úřední záznamy nebo jiné doklady, pokud byly, tak se nedochovaly. Takže čím a  jak se na venkově, a  tedy i  u  nás obchodovalo, můžeme si odvodit jen empiricky, podle dobové literatury nebo ze sporých předávaných informací pamětníků. Od toho my zde upustíme, nebo to zmíníme jen okrajově, a budeme se zabývat jen tím, co je známo nebo je o tom nějaký písemný doklad. Měšický zpravodaj - 20

Obecně lze ještě říci jen tolik, že pokud byla obec čistě zemědělská, tak byli lidé prakticky jen samozásobiteli potravinami. Čili co potřebovali, to si vypěstovali nebo odchovali, přebytek prodali. A ostatní věci potřebné k životu obstarali řemeslníci, místní nebo z okolí. Nebo se šlo do města na trh. Teprve jak přibývalo lidí, které neživilo zemědělství, vznikala nutnost nakupovat základní životní potřeby, a začaly vznikat krámky a  obchůdky, zpravidla se smíšeným zbožím. To stále mluvíme o venkově, ve městech to bylo jinak, První doložená prodejna potravin v  obci byla v  čp. 24 na dnešní Hlavní ulici. Je to Domy čp. 24 a 65 ještě s prodejnou průmyslového zboží (80. léta) ta chaloupka, kterou poznáme podle sejmuté omítky, kde je dobře vidět původní kamenné zdivo. Budova dnes tvoří celek se sousedním čp. 65, a právě o těch dvou si něco můžeme povědět, protože o nich se záznam zachoval. Nedostaneme se ale dále, než na počátek 20, století a období 1. republiky. V té době patřil dům čp. 24 panu Procházkovi a byla tam prodejna potravin družstva „Včela“. Pan Procházka zakoupil část pozemku sousedního čp. 23 (paní Halíková), a postavil tam dům čp. 65. V roce 1941, tedy za 2. světové války, si od syna pana Procházky oba domy najalo Středočeské konsumní družstvo a  dům čp. 65 upravilo na svou prodejnu potravin. Dům čp. 24 pak sloužil jako sklad. Nakupovat jsme tedy chodili do „konzumu“ prodavač byl „konzumák“. Od roku 1939 tam prodával pan Souček z Mratína, ten prodejnu převzal od paní Skalické, též z Mratína. Prodejna v čp. 65 byla otevřena v roce 1943. Pan Souček tu prodával až do roku 1946, kdy prodejnu převzal pan B. Kyndr, místní občan. V roce 1949 prodejnu převzalo družstvo „Bratrství“ Praha. V roce 1953 byla celostátně zřízena místo dosavadních družstev malá družstva SELPA (?). Do prodejny nastoupil pan Slapnička, pan Kyndr přešel jako instruktor do nově zřízeného družstva v čp. 29, účtárna byla v čp. 31 (za sálem hospody U  Černohorských). Došlo ke združstevnění všech soukromých prodejen. Převzalo je nově zřízené družstvo Jednota Měšice, a tento stav zůstal až do privatizace po roce 1990. My ale ještě chvíli zůstaneme u  prodejny v  č. 65, prodejny potravin Jednota. V  roce 1956 byly malé místní Jednoty sloučeny do okresních družstev. Pro nás bylo ústředí Jednoty v Praze 3, od roku 1960 v Říčanech. Nemovitosti čp. 24 a 65 byly státem vyvlastněny a  dány do užívání Jednotě. Údajně později Domy čp. 24 a 65 - rekonstrukce (2007) Měšický zpravodaj - 21

došlo k finančnímu vyrovnání s majitelem. V roce 1957 byla v č. 65 zřízena jedna z prvních samoobslužných prodejen na okrese. V  roce 1964 byla postavena nová samoobslužná prodejna potravin, opět Jednoty, v dnešní Revoluční ulici – čp. 219. Stará prodejna v čp. 65 byla zrušena a byla tam zřízena prodejna průmyslového zboží (železářství a podobně), tam byla vedoucí paní Kyndrová až do roku 1987. V závěru 80. let se prodejna přestěhovala do objektu čp. 275 v ulici Nová. Budovy čp. 24 a 65 zůstaly bez využití, v devadesátých letech se vrátily soukromým majitelům a po rekonstrukci jsou využívány k bydlení. V obci byly ještě další obchody, které si teď ve stručnosti projdeme. Na Hlavní ulici v čp. 35 byl malý krámek pana Přibyla, tady se původně prodávalo hlavně mléko. O dva domy dál, v čp. 40 byla malá trafika, kde jen z okénka prodávala paní Dudková tabák a noviny. Naproti, v domě čp. 31, v domě hospody U Černohorských bylo původně i malé řeznictví, to pak bylo v samostatné budově za rohem v Revoluční ulici v čp. 43. V Revoluční před přejezdem, v čp. 72 byl obchod potravinami pana Maliny. Všechny ty obchody převzalo Bratrství, pak Jednota a postupně zanikly. Byl tady ještě jeden obchůdek, který se znárodnění už nedočkal, byl totiž za války „arizován“. Ve starých Měšicích (ulice Měšická, čp. 36) byl malý krámek smíšeným zbožím, paní Neumannové a  paní Hoškové. Židovek, které za války zahynuly v  koncentračním táboře Osvětim. Z  nepotravinářských prodejen tu byl prodej uhlí u nádraží (později Uhelné sklady) a  maloobchod látkami v  ulici Nová (čp. 164). Pro všechno ostatní zboží, které se tu neprodávalo (boty, textil, papír, drogerie) se chodilo do okolních obcí, nebo do měst (Kostelec, Brandýs, Praha). Do úplnosti výčtu nám Domy čp. 24 a 65 - současný stav chybí už jen hospody, neb jak se později říkalo – „Pohostinství“. Byly zde čtyři: „U Černohorských“ na Hlavní ul. čp. 31; „U Klejzarů“ (nebo též U Bobků, U Jetelů) ve starých Měšicích, Měšická čp. 34; „Na poště“ (též Zámecká) na Hlavní ul. čp. 29; a „U Valentů“ u nádraží Nádražní ul. čp. 59. To je vše základní, co se zatím dalo zjistit o možnostech nákupu a prodeje na území obce. Možná někdo bude vědět víc. Pokud by někdo měl ještě jiné znalosti, třeba z vyprávění rodičů, prarodičů – uvítáme to. Stejně jako doklady – snímky, letáky, reklamy, dodací listy. A teď ještě jakési post skriptum. Všechno to sice bylo o historii prodejen, ale v poslední chvíli se z  katastrů vynořil zápis o nejstarší historii domu čp, 24. Mohl by zajímat současné majitele. Pozemková kniha praví (cituji): „Dne 21. ledna 1774 postavil si na panském pozemku Josef Zapp vlastním nákladem domek neb chaloupku, kterou mu vrchnost vložila do pozemkových knih v  šacovní ceně 100 zl. Po jeho smrti projednávána pozůstalost dne 5. srpna 1808 a domek připsán v šacovní ceně 210 zl. synovi Josefovi Zappelovi. Povinnosti držitele k vrchnosti: z domku platiti 4 zl., z místa, kde domek stál 21,5 kr., robotovati ročně 26 dní ruční prací. Zápis do knihy vložen Měšický zpravodaj - 22

13. května 1808. Od 18. dubna 1863 držel za 400 zl. Jan Cappel s manželkou Marií, od 5. října 1873 za 1000 zl. Antonín Procházka se ženou Rosalií. Takže domeček čp. 24 - je to ten na Hlavní ulici, druhý zkraje naproti radnici, s obnaženým zdivem – oslaví příští rok 240. narozeniny. Pochází z 18 století, stejně jako všechny domky v ulici s popisným číslem nižším než 35. Ulice byla vyprojektována patrně A. Haffeneckerem, a  je součástí urbanistického unikátního památkově chráněného celku starých Měšic – totéž se týká na východní straně ulice Měšická. Na první pohled je patrné, jak naši předkové stavěli s  pohledem do budoucnosti, velkoryse a  hezky, i  když šlo jen o  jednoduché skromné domky. Upoutá impozantní šíře ulice (široká vozovka + zelené pruhy se stromořadím + odvodňovací příkopy původně zcela funkční + chodníky). Zkrátka, jak říkají místní – „Václavák“. A jak stavíme my, co tu po nás zůstane pro příští generace? Snad na to ani nemyslet. Prameny: Kronika obce Měšice, Archiv obce Měšice - dalimil Co to je, když se řekne: NEVOLNICTVÍ, ROBOTA Tyto dva pojmy se často zaměňují a  směšují, ale není to totéž. Oboje jsou atributy feudálního řádu, ale zatímco nevolnictví je systém, řád společenských vztahů, v  tomto případě mezi feudálem a jeho poddanými, tak robota, to byla pracovní povinnost, rovněž poddaných vůči feudálům. Nevolnictví bylo v  českých zemích zrušeno právě před 232 lety, přesně 1. listopadu 1781 patentem císaře Josefa II. Nevolnictví je stupeň poddanství, při kterém závislá osoba nemůže o své újmě změnit bydliště, povolání ani jiné stránky života. Bez povolení vrchnosti nemůže na příklad uzavřít ani sňatek. Robota, s tou je to trochu složitější. Je to pracovní povinnost, kdy poddaný vykonával zadarmo a ve stanovené době stanovený druh práce pro svou vrchnost. Jednalo se většinou o zemědělské práce. Robotou povinný rolník musel práci odvádět ne snad ve svém volném čase, ale ve stanovené době a rozsahu, a zčásti i vlastními výrobními prostředky. Forma a  rozsah robotních povinností byly různé, podle doby, místa a  zvyklostí na příslušném panství. Robota nebyla výsadou snad jen středověku, spíše naopak. Největší rozmach, mnohonásobný, nastal po třicetileté válce. Logicky, protože poddaných výrazně ubylo, zatímco rozsah prací na velkostatku zůstal stejný, nebo se spíše zvětšil. A  tak roboty dosahovaly 100 – 150 dní v roce na jednu usedlost, ale vyskytovaly se i roboty celotýdenní. Přitom je třeba odečíst zimu, kdy se nedalo dělat nic. Kdy potom měl rolník pracovat na svém, to nikoho nezajímalo. Není tedy divu, že na venkově v 17. a 18. století docházelo k řadě povstání a vzpour (1680). Říkalo se tomu rebelie. Pod vlivem toho začali do systému zasahovat panovníci. V  jejich zájmu nebylo, aby šlechta sedláky příliš decimovala, kdo by pak živil vojska a platil daně. Vydávali tedy tak zvané robotní patenty, které rozsah a podobu roboty regulovaly. První z nich vydal Leopold I. v roce 1680, kterým robotu upravil na nejvýše 3 dny v týdnu, ale týdenní robotu zcela nevyloučil (v případě potřeby). Nejdůležitější robotní patent vydala v roce 1775 císařovna Marie Terezie. Podle něho byl rozsah roboty podle výše berně placené poddaným. Měšický zpravodaj - 23

Povinnost roboty byla vázána na existenci šlechtických nebo církevních hospodářství (poplužní dvůr, velkostatek). Snad se hodí říci si, co to byl ten poplužní dvůr, když dnes ten výraz známe jen z  přísloví o  drzém čele. Nic složitého, byla to půda obhospodařovaná vrchností ve vlastní režii. Robota měla různé podoby, ale ty hlavní byly dvě. Chudí poddaní, chalupníci měli povinnost roboty ruční; bohatší sedláci i roboty potažní. Teoreticky byla i  možnost se z  roboty vykoupit; to se ale týkalo málokoho. Byla to jednak výsada – za zásluhy, a  potřebná suma peněz byla nemalá. K úplnému zrušení roboty došlo až v roce 1848, tedy poměrně nedávno. Tolik tedy o  nevolnickém a  robotním systému strohou řečí encyklopedických slovníků. Zbývá nám ještě prostor a  čas na některé zajímavé podrobnosti, neboli jak to Robotník a panský dráb (dobová kresba - 1925) všechno fungovalo v praxi a co to pro sedláky povinné robotou obnášelo? Píšeme o tom proto, že tato stránka historie k životu obce patřila – naši předkové žijící v  domečcích s  čp. nižším než 35 robotní povinnost měli, stojí to v jejich záznamu v pozemkových knihách. Jak už bylo řečeno, druh a rozsah povinné práce se případ od případu lišil a záleželo na velikosti usedlosti, vesnice a panského či církevního dvora. Jak už také víme, robota byla dvojího druhu“ ruční, a potažní (potahová, vejjezdní, jezdící). Ta byla vykonávána párem koní nebo volů. Kravek se do tahu při robotě nepoužívalo, to byl hlavní zdroj obživy rodin rolníků a  nebylo by dobře je utahat. Ruční práce byla rozličná. Pracovali při žních, při sklizni sena nebo otavy, rozhazovali hnůj, nadháněli zvěř při lovu na poli i v lese, okopávali a hlídali zelí, hrách, vinici, pracovali na panském mlatě a podobně. A toto všechno se nedělo náhodně, živelně, ale velmi systematicky. Každý přesně věděl, co a kdy má dělat. Bylo to předepsáno vrchnostenským úřadem v pozemkových knihách, kde vrchnost měla přesně zaznamenáno, jakou má každý grunt, každá chalupa vůči vrchnosti, ale i jiným subjektům povinnost – o tom si za chvíli ještě povíme. Když někdo kupoval grunt nebo usedlost, přesně už věděl, jaká povinnost je na ni uvalena. Měl to ve smlouvě. Ve starých pozemkových knihách jsou i jiné zápisy. Poddaný neměl přesně trvale zaručené místo výkonu práce. To proto, aby se nemohl vzpouzet, že má pracovat daleko od své vesnice – panství bývala rozlehlá. Bylo jasně psáno, že pracovat musí tam, kde to vrchnost určí. A  taky, že musí pracovat „od slunka východu do slunce západu“. A to zadarmo, nebo jen za mizivou odměnu, o chlebu a vodě. A to s tím, že na pole může být vyhnán i násilím, za použití tělesných trestů. Od toho tu byl dráb, šafář, rychtář. Ordnung muss sein… Jak je vidět, robota byla bezesporu velmi drsným instrumentem feudálního řádu. Nebyl to ale jenom pouhý akt svévole ze strany šlechty a církve, ale také boj o přežití. Všech – Měšický zpravodaj - 24

šlechty i poddaných. Skončila třicetiletá válka a země byla totálně zpustošena, obyvatelstva byla stěží polovina, usedlostí se zachovala jen třetina. Zpustošeny byly i panské dvory, což byl jediný ziskový příjem šlechty. Majitelé tedy museli rychle odstranit škody a navrátit se k mírovému hospodářství. Na to potřebovali více pracovních sil, což nebylo jednoduché při jejich tehdejším nedostatku. Nelze také opominout, že majitelé vesnic měli vůči svým poddaným i své povinnosti. Bylo jich sice málo, často jen formálních a často je nedodržovali. Jako bychom to neznali… Ale přece jen nemohli nechat své poddané vymřít hladem a vyčerpáním. To by asi záhy dopadli stejně. K  úplnosti obrázku života našich venkovských předků ke třeba doplnit, že neměli povinnosti jen ke šlechtě, ale také k faráři, k učiteli, a k zemi – dnes bychom řekli ke státu. Tak třeba farář dostával z krávy 3 kr., o Velikonocích pár vajec; učiteli patřil podíl na úrodě (posnopné), školní krejcar a koleda. To vše byly povinné dávky. Učitel ani farář žádný stálý příjem od státu nedostávali (ostatně v dnešním pojetí ani žádný nebyl). Učitele si vydržovala obec a rodiče, ostatně to byl jejich učitel. Farář musel pro svou obživu hospodařit; proto měla církev majetek; na údržbu kostela, fary, plat kostelníka, hrobníka, kaplana, hospodyně si musel přivydělat ze křtů, svateb, pohřbů, a darů věřících. To ale nebylo všechno, co poddané zatěžovalo. Ještě tu byly nájmy a daně. Z každého domku se platila činže, podle toho, na kterém pozemku stál. Když na panském, tak vrchnosti; když na zádušním, tak faráři; když na obecním, tak do obecní kasy, když na pozemku jiného gruntu, tak příslušnému majiteli. Činže se platila, i když plátce ten pozemek zakoupil. Zemi se platila kontribuce, neboli daň. Někde šlechta vyžadovala kontribučenskou dávku. To byla část úrody, která se – když se urodilo – skladovala v kontribučních sýpkách, aby se dala přežít zima v případě neúrody. Což bylo velmi moudré. K daním, poplatkům a dávkám patřil ještě jeden záludný nástroj. Říkalo se mu „železná kráva“. To vzniklo tak, že farář dostal od zbožného farníka darem nebo zdědil kus pole nebo dobytče. Sám měl polí a dobytka víc, než potřeboval, ale potřeboval peníze. Pronajal tedy třeba krávu chudému chalupníkovi, který na nákup dobytčete neměl. Jenže když se stalo, že zvíře zcepenělo, musel je nájemce nahradit ze svého, bylo-li z čeho. Když nebylo, musel dál platit nájem, do nekonečna, on i dědicové, nebo nový kupec. Proto „železná kráva“, že opravdu pevně, jako železo, lpěla na statku či chalupě. Robota byla zrušena 28. 3, 1848 patentem krále Ferdinanda V. Dobrotivého, a to „do roka“ a „za přiměřenou náhradu“. Rolníci přestali robotovat a plnit další povinnosti hned. Jenže opravdu tím nevolnictví a robota ze světa nenávratně zmizely? Jistěže ne. Vraťme se z  historie do nedávné i  současné doby. Co jiného než novodobé formy nevolnictví a  nucených prací byly nacistické koncentráky, sovětské gulagy a  naše pracovní tábory u  uranových dolů? A  vojenské „pomocné technické prapory“? Totalitní režimy ochotně převzaly feudální praktiky, jen se to jinak pojmenovalo a mělo jiné podoby. Třeba totální nasazení za války, nebo v  poválečné době různě vyhlašované pracovní povinnosti. Nezahrnujme do toho tak zvanou brigádnickou práci, ať placenou nebo dobrovolnou. Zemědělství, zejména velké statky, se bez sezónních pracovníků neobešlo nikdy. Stejně tak dobrovolná neplacená práce, pokud je opravdu dobrovolná, zájemce baví a přináší obecný užitek, tak to je něco jiného, než nucená práce, o kterých jsme si povídali. To je zaplaťbůh za námi, byť ne všude ve světě, zejména v tom na jih a na východ od nás. Měšický zpravodaj - 25

Z toho období dějin, do kterého jsme právě nahlédli, bychom se měli poučit. Přiznejme si, že i náš demokratický stát, kterému platíme, aby nám sloužil, má neodolatelné nutkání, nám občanům stále něco nakazovat, určovat, zakazovat, omezovat, zkrátka ztrpčovat nám život pomocí tisíců nepovedených nejednoznačných nesrozumitelných zákonů a  ještě většího počtu jejich novel. Přitom by stačilo vynucovat, ale tvrdě, plnění oněch deset základních (I – X), které nám byly v dávnověku dány odněkud velmi shora. Ale to už bychom asi chtěli opravdu, ale opravdu moc. Ze 17. a  18. století jsme se dostali až do současnosti, sice nevlídné, ale naše pojednání chtělo ukázat, že bylo i hůř. - dalimil – Prameny: Historie Měšic;(V. Saitll). Encyklopedie Universum

OKÉNKO MĚŠICKÉHO ZAHRÁDKÁŘE Vážení přátelé zahrádkáři, dnes se zmíníme o  nejvýznamnějších chorobách a  škůdcích meruněk. Předčasné odumírání meruněk (mrtvice, apoplexie). Vlastně souhrnný název pro komplex vlivů, zejména houbových chorob, které vlivem oslabení stromu napadnou cévní svazky ve kmeni, které postupně ucpávají, což se projevuje odumíráním jednotlivých větví, části stromu, případně celého stromu. Projev je stejný jako při poškození kmene dřevokazným hmyzem, často lze příčinu snadno zaměnit. Proti mrtvici bojujeme převážně volbou správné podnože do správných půdních podmínek. Šarka švestky - virová choroba, která je přenášena v naprosté většině případů pomocí mšic, proto ochrana proti nim je základ při ochraně proti šarce. Odrůdy meruněk jsou většinou na šarku více či méně odolné, některé jsou však i  tolerantní, toto je většinou uvedeno v popisu jednotlivých odrůd. U meruněk se prvotní příznaky objeví zpravidla na pecce, kde je možno nalézt světlé skvrny nebo kroužky. V  pozdějším stádiu choroby se pak příznaky objeví na plodu v  podobě velkých světlých kruhů. Choroba není léčitelná, napadený strom je nutno zlikvidovat. Hnědnutí listů meruněk - houbová choroba projevující se v  prvopočátku světlými skvrnami na listech, které později hnědnou, list se deformuje, při silném napadení opadává, což značně snižuje asimilační schopnost rostliny a  celkově oslabuje strom. Je nutná chemická ochrana vhodnými fungicidními přípravky v termínu 14 dnů po odkvětu a pak ještě jednou po 14 dnech doporučenými přípravky DITHANE DG NEOTEC, DITHANE M 45, NOVOZIR MN 80 NEW, SYLLIT 400 SC, SYLLIT 65, TALENT. Moniliový úžeh - houbová choroba, kterou způsobuje stejný patogen jako moniliovou hnilobu plodů. Houba za vlhkého a chladnějšího počasí proniká v době květu přes květní orgány do plodonosných větviček. Strom normálně odkvete, květy však zaschnou, opadnou, vyrašené pupeny napadených větviček záhy vadnou, hnědnou a  celé větvičky usychají. Měšický zpravodaj - 26

Preventivním opatřením je pečlivé odstraňování shnilých (mumifikovaných) plodů pokud možno bezprostředně po sklizni, nejpozději v zimním období a jejich likvidace. Dále po napadení, pečlivé odstranění uschlých větviček. Pokud je počasí v  době květu vhodné pro šíření choroby je zpravidla nutné provést chemickou ochranu vhodným fungicidním přípravkem HORIZON 250 EW, LYNX, ORNAMENT 250 EW, SPORGON 50 WP, TALENT a  to dle průběhu počasí v  1 až 3 opakováních, na začátku květu, do plného květu a  při začátku dokvétání. Je třeba dbát na použití přípravků neškodných pro včely a i tak provádět ochranu brzy z rána nebo po západu slunce, když nejsou včely na květech přítomny. Moniliová hniloba plodů - plody mnohdy už v  nezralém zeleném stavu, často po mechanickém poškození např. od krup, častěji však v  době před a  při dozrávání, taktéž často po poškození, např. pukání za deště nebo od škůdců (vosy, ptáci apod.) jsou napadány houbou, hnijí, pokud strom plodí ve shlucích a plody se navzájem dotýkají, je šíření choroby rychlejší. Nutná jsou preventivní opatření popsaná výše u  moniliového úžehu, dále pak pečlivé odstraňování napadených plodů. Pokud je infekční tlak silný, je nutná chemická ochrana vhodným fungicidním přípravkem. Jestliže je zralost plodů již blízko, je nutné pečlivě dbát na dodržení ochranné lhůty při použití chemického přípravku. Obaleč meruňkový - drobný motýlek, jehož larvy škodí tím, že vrtají chodbičky ve dřevě a lýku stromů meruněk. Napadá především starší a jinak oslabené stromy. Projev při silném napadení může být podobný jako u předčasného odumírání meruněk. Je nutné sledovat patu kmene stromu, kde se v takovém případě nacházejí piliny, případně exkrementy po činnosti larev. Nutné je chemické ošetření Obaleč východní - motýlek jehož housenky 1. generace způsobují vyžírání dřeně mladých letorostů a spolu s housenkami 2. generace pak červivost plodů. V případě slabého napadení postačí instalace feromonových lapáků, v  případě silného napadení tyto pak poslouží jako signalizace pro následné chemické ošetření vhodným insekticidem. Sortiment odrůd - ve Státní odrůdové knize je v  současnosti zapsáno 46 odrůd meruněk. Odrůdy rozdělujeme dle ranosti na velmi rané se zralostí 15 a  více dnů před odrůdou Velkopavlovická, která je u meruněk brána jako standardní odrůda a od jejíž doby zralosti se odvíjí výpočet předpokládané doby zralosti ostatních odrůd. Dále rozeznáváme rané odrůdy se zralostí 5 až 15 dnů před touto odrůdou, středně rané, které zrají krátce před nebo shodně, případně krátce po zralosti odrůdy Velkopavlovická, a dále pozdní, které zrají 5 a více dnů po zralosti této odrůdy. Velmi pozdní odrůdy, které by zrály 10 a více dnů po zralosti odrůdy Velkopavlovická nejsou ve Státní odrůdové knize ČR zastoupeny. Nutno dodat, že průměrná zralost odrůdy Velkopavlovická nastává dle podmínek prostředí a  průběhu počasí konkrétního vegetačního roku zpravidla ve 2 až 3 dekádě července. Odrůdy meruněk lze také rozdělit podle vhodnosti využití plodů. Odrůdy s plody vhodnými spíše pro přímý konzum nebo pro nejrůznější konzervárenské zpracování. Většina odrůd je však univerzálně využitelná, vhodná jak pro přímý konzum, tak pro konzervárenské zpracování. Pro meruňky lze rozdělit oblasti pěstování na teplé s nadmořskou výškou do 300 m n.m. Středně teplé s nadmořskou výškou 300 až 400 m n.m. A chladné s nadmořskou výškou nad 400 m n. m., kde lze i nejotužilejší odrůdy úspěšně pěstovat pouze na chráněných stanovištích. Při zařazení stanoviště do oblasti je však nutno přihlédnout ke speciálním podmínkám dané lokality, ne pouze k udané nadmořské výšce. Měšice patři do teplé zóny tedy velice vhodné pro pěstování meruněk. Měšický zpravodaj - 27

Nutno však zdůraznit, že kvetoucí meruňky v Měšicích často poškozuje jarní pozdní mrazík. V letošním roce stromky meruněk úspěšně odkvetli, ale velmi deštivé a relativně chladné jaro způsobilo značné napadení moniliozou, většina menších plodonosných větévek zcela zaschla a  odumřela. Začátkem léta bylo nutné provést odstranění těchto odumřelých větévek, aby se houba nešířila dále do dřeva stromu. Také doporučuji pro pěstitele v Měšicích provádět letní řez v průběhu měsíce července. Tato operace způsobí vytvoření plodonosného obrostu s pozdější tvorbou květních pupenů, které kvetou o 8 – 14 dnů později oproti běžným květům. Často toto opožděné kvetení uniká jarním mrazíkům a  dává uspokojivou úrodu i  ve špatných letech. Velice vhodná je odrůda Leskora, která patří mezi nejranější meruňky a při tomto řezu dává každoroční úrodu plodů již na přelomu června a  července. Nevýhodou této odrůdy je ovšem značná náchylnost na moniliozu, která ji v letošním roce značně poškodila. V dalším příspěvku si povíme něco o vhodných odrůdách meruněk pro zahrádkáře. Za pomoci pomologie peckovin vypracoval, Miroslav Šmoranc

KUCHAŘKA NAŠÍ VESNICE Dnes jsem pro vás vybrala recept, který vyšel před lety ve slovenském časopise SLOVENKA (obdoba naší VLASTY). Dostal se mi do rukou teprve nedávno, hned jsem ho vyzkoušela a jelikož je opravdu báječný, chci se s vámi o něj podělit.

LANGOŠE trochu jinak Budeme potřebovat: 800g hladké mouky, 1 smetanu, 2 vejce, 400ml mléka, 50g droždí, 1 kávovou lžičku soli, trošku cukru. Droždí rozdrobíme do mouky, přidáme ostatní suroviny a  vypracujeme těsto, které vložíme do olejem vymazaného mikrotenového sáčku. Počítejte s větším sáčkem, protože těsto hodně nakyne. Vložíme alespoň na 4 hodiny do chladničky. Čas se musí dodržet! Je dobré těsto v sáčku ještě vložit do nádoby, aby v chladničce nezabralo moc místa. Po uplynutí daného času, rukou, namočenou ve studené vodě, bereme ze sáčku takové množství těsta, jak velký langoš chceme udělat. Opět namočíme ruce a langoš roztáhneme a smažíme po obou stranách. Snažte se vytvarovat langoš tenký, protože při smažení ještě nabyde. Usmažený langoš potíráme prolisovaným česnekem, který jsme rozmíchali v  trošce vody se solí. Kdo česnek nesnáší, nepotírá. Posypeme strouhaným sýrem nebo kečupem. Těsto vydrží v  chladničce několik dní, což je výhoda, jednak když členové rodiny přicházejí domů v různém čase a jednak máte rychlé pohoštění pro nečekanou návštěvu. Šikovnější hospodyňky dokáží z těsta udělat placku na pizzu. Dobrou chuť přeje, Lála Měšický zpravodaj - 28

ZE SPORTU A KULTURY

Výstava obrazů Dne 5. října 2013 od 13:00 hod proběhla v novém Centru volného času historicky zřejmě první vernisáž výstavy obrazů v  Měšicích. Jedná se o  obrazy paní Jaroslavy Tomiškové z Heřmanova Městce a její již 19. výstavu v pořadí. Ačkoliv paní Tomišková se nehonosí titulem akademického malíře, je pouze absolventkou Lidové školy umění, její obrazy nepostrádají zvláštní náboj oslovující široké spektrum lidí. Již jenom proto, že paleta obrazů zahrnuje nejen krajiny a  zátiší, ale i  moderní abstrakci. Do každého obrazu vkládá kousek svého já, které je potom z obrazů vidět a je tím oslovujícím faktorem. Výstava obrazů je netradičně uspořádána na schodišti Centra volného času. I tím zaujme, protože návštěvník stoupající do 2. patra postupně vidí celý průřez tvorby paní malířky. Výstava potrvá až do 3. listopadu tohoto roku. Takže neváhejte a přijďte si prohlédnout nejen tuto výstavu, ale i krásné a účelné prostory nového Centra volného času, které jistě mnohým z vás zatím unikly. Výstava je samozřejmě prodejní a obrazy si můžete zamluvit u pracovníků Centra volného času. Vernisáž se jistě povedla – nejen vlastním uměleckým zážitkem ale i přejícností počasí a dobrotami, které byly k dispozici. Takže snad tato akce započala další možnosti, které Centrum volného času poskytuje obyvatelům Měšic a nebude poslední vernisáží a výstavou v našem bydlišti. Ladislav Říha

Klub žen Opět se nám podařilo nasbírat velké množství věcí pro Charitu. Plné auto jsme odvezli s panem místostarostou Bejlkem v srpnu a už zase máme v klubovně připraveno spoustu věcí k odvozu. Jenom bych vás poprosila, abyste věci nosili vyprané. Pro malého Jakoubka z Tábora jsme nasbírali velkou krabici víček z PET lahví. Blíží se zima a je potřeba zabezpečit pejsky v útulcích, aby zimu přežili aspoň trochu spokojeně. Proto by bylo fajn, kdybyste doma objevili staré koberce aby bylo čím zateplit kotce a  také staré deky a  prostě všechno, čím by bylo možné zlepšit život zvířátkům v útulcích. Měšický zpravodaj - 29

A teď něco pro ženy. 30. listopadu se koná Rozsvěcení stromku, na které každoročně naše ženy napekly spousty dobrot. Doufám, že i letos tomu nebude jinak. Novou akcí je soutěž O  nejlepší vánočku. Ta se bude konat 21. prosince. O  obou akcích se podrobněji dozvíte na dalších stránkách tohoto čísla. Hezký podzim přeje, Lála

Klub rybářů Členové Klubu rybářů se sešli v sobotu 18. října u Dolního Velkého rybníka aby ukončili symbolicky letošní sezónu. Počasí se vyvedlo skvěle. Po ránu byla sice trochu mlha, ale potom si to sluníčko vynahradilo a svítilo až do té doby, než zapadlo večer za obzor. Skvělá byla i grilovaná kolena a pivečko mělo správnou teplotu. Symbolické zavírání vody tak udělalo důstojnou tečku za celou letošní povedenou rybářskou sezónou. Sezóna sice končí, rybářům však ještě nekončí práce s úklidem okolo rybníků. Výbor klubu proto vyhlašuje na sobotu 9. listopadu rybářskou brigádu. Sraz bude od 8:00 hodin u Dolního velkého rybníka. Bude se uklízet a chystat rybníky na zimu. Vezměte proto s sebou hrábě, křoviňáky, pily, něco na zahřátí a dobrou náladu. Záměrně píšu, že se budou uklízet rybníky. Vezmeme to z gruntu a zároveň uklidíme a zazimujeme i rybníček V Kruhu. Je to také poslední šance pro ty, kteří nemají dosud splněné brigády. Tak ještě jednou a tučně: Na viděnou v sobotu 9. listopadu od 8:00 hodin u rybářské boudy na Dolním Velkém rybníku!! Jiří Bejlek

23. VEJŠLAP, na kole i pěšky Tradiční líbeznický pochod povodím Mratínského potoka proběhl v  sobotu 5. října 2013. Start pěších i cyklistů byl jako vždy v Líbeznících, ale protože trasa pochodu vedla tentokrát přes Měšice, bylo pro měšické účastníky místo startu u měšického zámku. Pěší šli asi 16 km přes Ctěnice do Třeboradic, kde byl cíl i pro cyklisty. Ti jeli asi 33 km, k Labi do Kostelce a Brandýsa, odtud přes Jenštejn a Ctěnice k cíli. Počasí bylo tentokrát pro pochod příznivé, byť dopoledne bylo velmi chladné. Ale sluníčko svítilo naplno, a  tak byl příjemný pohled na krajinu pro všechny příjemnou odměnou za vynaloženou námahu. Z Měšic vyjelo 8 cyklistů a vyšlo 13 pěších pochodníků. Z Líbeznic to bylo o něco více, ale i  tak byla účast nižší než jindy – možná někoho odradil pozdější termín nebo obava z počasí, nebo že trasa je už dost známá. Příště to jistě bude lepší, protože takové pěkné akce je škoda se nezúčastnit. A tak už teď zveme na jarní termín. Pro bližší informace sledujte stránky www.pochod.unas.cz Poděkování patří všem, kteří se podílejí na přípravě. - red -

X. lampiónový průvod pro malé i velké Státní svátek 17. listopadu a 24. výročí sametové revoluce připadá tentokrát na neděli a  my si tyto události již po desáté připomeneme krátkou procházkou s  rozsvícenými lampióny. Deset let je v životě člověka dost dlouhá doba, zejména u dětí. Vždyť ty z těch Měšický zpravodaj - 30

co se zúčastnily prvního ročníku jsou dnes již skoro dospělí lidé a člověk neví, jestli jim ještě může tykat. Dorůstají však děti nové a  pro ty bude lampiónový průvod novinkou. Novinkou bude i pro nově přistěhované spoluobčany, které samozřejmě na akci rádi uvidíme a přivítáme. Tak jen pro jejich informaci a pro ty, kteří to již znají, pro připomenutí, jak bude celá akce probíhat. Sejdeme se jako vždy 17. listopadu v 16:30 hodin u rybníčku V Kruhu. Zde budeme mít pro děti připraveny kompletní krásné lampióny za pouhých 20,- Kč. Po jejich rozsvícení všichni společně utvoříme dlouhého svítícího hada a projdeme večerní obcí. Než se všichni vrátí, zapálíme poslední táborák tohoto roku, ke kterému patří bezpochyby i  opečený špekáček. I ten bude na místě k dostání za lidovou cenu 5,- Kč/ks včetně tácku, hořčice, kečupu a chleba. Pro děti budeme mít připraven čaj zdarma a pro dospělé tradiční svařáček Pepy Málka. I tentokrát si odpálíme malý ohňostroj. Bude to taková malá ochutnávka toho, co nás bude čekat na Nový rok, kdy plánujeme ohňostroj daleko větší. Jak se stalo již tradicí, všechny peníze vybrané za lampióny, špekáčky i  svařáček použijeme na nákup malých vánočních dárků pro naše starší osamělé spoluobčany. Přijměte proto pozvání na tuto hezkou procházku a akci, která udělá radost Vám a zejména Vašim dětem a následně na Vánoce i našim seniorům. Na závěr ještě jednou: Na viděnou v neděli 17.11.2013 od 16:30 u rybníčku „ Kruh“. Čelo průvodu vyráží na procházku v 17:00 hod! Jiří Bejlek

Slavnostní rozsvícení vánočního stromu a zpívání koled V letošním roce nebudeme tradiční rozsvícení vánočního stromu spojovat s mikulášskou nadílkou, tak jak tomu bylo v minulosti. Strom si rozsvítíme o týden dříve. Nebudeme tak nuceni s nadílkou spěchat a děti po skončení popohánět abychom stihli ještě další akci. U  vánočního stromu a  našeho ručně vyřezávaného betlému před obecním úřadem se tentokrát tedy sejdeme již v sobotu 30. 11.2013 od 17:00 hodin. Zajisté již na dálku všichni ucítíte vůni svařeného vína a vánočního punče a pokud naše obětavé ženy, jako vždy napečou na ochutnávku vánoční dobroty, bude iluze blížících se Vánoc dokonalá. Po roce se tedy setkáme abychom si společně zazpívali vánoční koledy, zavzpomínali na známé a nabrali energii a sílu před nadcházejícími hektickými dny, které nás do svátků čekají. Opět prosíme všechny, kteří již v minulosti nějakou dobrotu pro ostatní upekli, ale i ty, kteří přijdou poprvé a chtějí se se svým receptem pochlubit, přineste své výtvory v pátek před akcí na Obecní úřad nebo v sobotu trochu s předstihem před začátkem, abychom je stačili umístit k ochutnání na prodejní pultíky. Určitě přichystáme i občerstvení a z výtěžku jeho prodeje nakoupíme vánoční dárky pro naše staré spoluobčany. Nezapomeňte si tedy v sobotu 30. listopadu udělat v 17:00 hodin čas a přijďte mezi nás přivítat blížící se Vánoce. Jiří Bejlek

Měšický zpravodaj - 31

IX. mikulášská nadílka Letošní mikulášská nadílka bude opět v nových prostorách velkého sálu Centra volného času. Tentokrát již ve spolupráci s pracovníky Centra jsme pro naše děti připravili dětské divadelní představení do kterého se zapojí i děti. Potom si dáme dostaveníčko s Mikulášem, čertem a andělem, kteří určitě donesou všem hodným děti nadílku. Ani letos nezapomeneme na závěrečné slosování všech zúčastněných dětí o  pěkné ceny. Vstupné bude zdarma, budeme však rádi pokud přispějete, tak jak avizujeme i u všech předchozích akcí, na nákup drobných dárečků pro osamělé a staré spoluobčany. V letošním roce již nebudeme s nadílkou spěchat, protože jsme rozsvícení vánočního stromu přesunuli na jiný termín. A nyní to nejdůležitější: V pořadí již IX. mikulášská nadílka se bude konat v sobotu 7. prosince 2013 od 14:30 hodin v prostorách nového Centra volného času v Nosticově ulici. Na viděnou se těší všichni organizátoři i s Mikulášem, čertem a andělem!

Chystáme pro vás novinku!! Těsně před vánocemi jsme pro vás připravili novou soutěž. Tou bude soutěž s pracovním názvem: O nejlepší měšickou vánočku 2013. Jak již název napovídá, vyhlašujeme soutěž o nejlépe upečenou, ochucenou, vzhledově nejhezčí, zkrátka nej...nej.. měšickou vánočku roku 2013. Vyhlášení této soutěže se uskuteční poslední sobotu před Štědrým dnem 21. prosince v 15:00 hodin v Centru volného času v Nosticově ulici. Jak se můžete přihlásit do soutěže? Je to velice jednoduché. Soutěžní vánočky můžete nosit již v pátek 20.12. do 14:00 hodin na Obecní úřad, nebo v sobotu v den soutěže do 13:00 hodin je přinést přímo do Centra. Každý váš „výtvor“, dostane přiděleno tajné pořadové číslo, pod kterým se představí hodnotitelské komisi, která určí konečné pořadí. Pochopitelně na vyhlášení jsou zváni nejen všichni soutěžící i s rodinami, ale všichni občané. Po skončení soutěže a vyhlášení výsledků se všechny vánočky rozkrájí a přítomní je snědí. Uvaříme jim k tomu dobrý vánoční čaj. Pro vítěze určitě organizátoři nachystají Vítězný pohár a nějaké drobné ceny. Přijďte se tedy poslední adventní sobotu 21.12. od 15:00 hodin do Centra pobavit a odreagovat od předvánočního šílenství a ochutnat vánočky, které upekli vaši spoluobčané a sousedé. Jiří Bejlek

Měšický novoroční ohňostroj 2014 Opět, tak jako v uplynulém roce s předstihen připomínám, již dvakrát velice úspěšně uskutečněný, novoroční ohňostroj. Důvody tohoto připomenutí jsou stejné jako v minulosti. Nezdá se to, ale mnoho času na zorganizování a sehnání peněz nezbývá. Zdá se, že se nám již podaří založit další tradici novoročního setkání občanů první večer nového roku. Díky sbírce, kterou jsme vloni uspořádali, jsme vybrali potřebné peníze na velice pěknou novoroční podívanou. Dokonce nám ještě malá část zbyla a ta bude dle slibu použita jako základ pro sbírku na letošní rok. Stejní organizátoři jsou zárukou, že se akce opět zdaří a doufáme, že bude ještě lepší než ta minulá. Vše se ovšem odvíjí od výše peněz co sbírkou Měšický zpravodaj - 32

a  příspěvky získáme. Chci proto opět požádat místní spoluobčany, spolky, podnikatele nebo kohokoliv jiného, kdo může a chce přispět, aby tak učinil a formou finančního daru v jakékoliv výši se spolupodílel na opakování nevšedního zážitku z minulého Nového roku, a tím pomohl k tomu, aby se akce stala opradu tradiční. Můžeme si tak všichni sami sobě k novému roku 2014 nadělit v jeho první den krásný zážitek. Kdo budete mít tedy zájem tuto akci podpořit, můžete svůj příspěvek nebo sponzorský dar přinést na obecní úřad a organizátoři osobně ručí za to, že všechny takto nastřádané finance se použijí k výše uvedenému účelu. Příspěvky a dary je třeba předat do poloviny prosince, aby se stačil do Nového roku ohňostroj nakoupit a sestavit. Všem, kteří budou ochotni přispět, předem děkuji. Ve vánočním vydání Zpravodaje, který vyjde těsně před vánočními svátky, vás budu o podrobnostech plánované akce „měšický Novoroční ohňostroj 2014“ informovat. Jiří Bejlek

�������� ������������ ������������� ��� ������ ��� ���� ��������� ��������� ����������� ������� ����� ������� ������� ����������������������� ����������������!� ��������� ����"� #������ $��%� ������� &&'()� *���������%��������������������+�������������� �� �������%� �,-����������.� �+/�����.� 0������������.� 1 /��� �� ���/���� ������� �,�����) ����"� �����!� �������� ���������� �����+� �������� �����%� �%/��� ��� ���+�� ���� ������%� �����)� ��������� ��� "�"� ������� ���%� ������� *���������� ��������� ������� ���������� �� �+���%������+�������� �������/�������,������� ������������) 2����� ��� �,������������ ���������)� ������� ����� ����� ���� "���� �������� ���+������ ����������� ��� ���!� 3�����)� ���������+� ������� ������� "��� ��"4�����������+"/���������.������������%)� � �������������������������+��������%��+���!��������������������.5����4 �������������������������� -���������6�����/���7 �����)�8�������������,� �����������������������������������������/�+�������) 9���������� ����"�� ��� :�"�� �,��������� ���/�� 4������� ���/�����)� ������ �%� �,���������� �� ��� ��!�����������.��%����%�"�"��� ����%� �������������� ����� �%����������������+��)

Měšický zpravodaj - 33

Staré obrázky Měšické a jejich nová podoba Dům čp. 64 v ulici U školky

Původní stav - hasičská zbrojnice - 1926

Mateřská škola v 60. letech 20. století

Současný stav - soukromý rodinný dům (2012) Měšický zpravodaj - 34

Psalo se o nás před 62 lety...

Co všechno se člověk nedozví ze starých novin. Soutěže, závazky, brigády- tím se tehdy žilo. A měli jsme všechno nejlepší - statek, hospodářské družstvo, prodejnu, poštu, knihovnu ... a ještě jsme si toho tenkrát ani nevážili. Jako bychom to neznali ... Ale když se tak nad tím zamyslíme, tak kdo ví. Měšický zpravodaj - 35

Psalo se o nás před 57 lety...

Na stejné téma - líbeznická škola - můžete číst i článek uvnitř čísla. Toto je příhodný doplněk, Jen je trochu tendenční - byla taková doba. Strana a vláda nám postavily školu, to kapitalisti neuměli. Sice to trochu drhlo, jako všechno tehdy, ale nakonec - dobrá věc se podařila.

Měšický zpravodaj - 36

Průmyslové zboží Hlavní 55, Měšice (vedle OÚ)

Nabízí tento sortiment: Železářství, elektro, drogerie Instalatérské zboží, postřiky a hnojiva Domácí a chovatelské potřeby Výroba klíčů a autoklíčů Otevírací doba: PO – PÁ 8:00 – 17:00 SO 8:00 - 11:00 Telefon: 283 981 838

! NOVĚ TÝDNY AKČNÍCH SLEV ! Rozmluvíme anglicky Vás i Vaše děti Od září jsme ve Vaší obci, v Centru volného času, zahájili výuku angličtiny pro všechny věkové kategorie. Nabízíme následující programy: English for Minis – kurzy pro děti od 2 do 4 let English for Children – kurzy pro děti od 4 do 10 let Fit for English – kurzy pro děti od 10 do 17 let Englich for You – kurzy pro dospělé od 18 do 99 let Fit for Business – angličtina, kterou v zaměstnání opravdu potřebujete

AKČNÍ NABÍDKA DO KONCE LISTOPADU!!! SLEVA NA VÝUKU – 1 MĚSÍC ZDARMA!!!!!! Všichni, kteří se do našich kurzů přihlásí během měsíce listopadu 2013, získají bonus měsíční výuky zdarma. Kopii Měšického zpravodaje přineste, prosím, s sebou. – Ukázková hodina zdarma v úterý 5. listopadu v Centru volného času od 10.00 do 11.30 hod. nejen pro obyvatele Měšic, ale pro všechny zájemce. Pro více informací nás kontaktujte na těchto telefonních číslech nebo emailem: [email protected] nebo www.tykadylko.cz Terezie Hejnicová, majitelka společnosti M-Machoo, s.r.o. tel.: 724 369 712 PhDr. Libuše Martináková, manažerka pobočky Měšice, tel.: 731 188 155 Měšický zpravodaj - 37

Měšický zpravodaj - 38

centrum volného času

&9ĆEDYt DY]GɀOiYi

MĚŠICE

Průběžně otvíráme NOVÉ KURZY PLAVÁNÍ! kurzy plavání pro děti od 6 měsíců do 4 let s rodiči y kurzy pro skupinky samostatně plavajících dětí od 4 do 6 let y nerezový bazén pouze pro organizované www.cvcmesice.cz činnosti y nadstandardní vybavení plaveckými V ZÁLOŽCE PLAVÁNÍ pomůckami y prostorné šatny se vším komfortem y útulné zázemí y možnost nahrazování všech omluvených lekcí v rámci kurzu y dohled na sourozence v herně s dozorem MÍSTA V KURZECH SI MŮŽETE REZERVOVAT ON-LINE NA

Další zajímavý program pro všechny věkové kategorie cvičení y tancování y jóga y pilates y kung fu a tai ji y aquaerobic y hudebka y keramika y jazyky y počítačová gramotnost y předporodní příprava a mnoho dalšího NAVÍC CO-WORKING – možnost hodinového pronájmu kancelářského místa y přednášky a semináře y jednorázové akce y víkendový pronájem bazénu i dalších prostor y kavárna s výbornou kávou a dalším občerstvením y výstavy VÍCE NA

www.cvcmesice.cz cowork ing VAŠE KANCELÁŘ V MĚŠICÍCH

Měšický zpravodaj - 39

- tisk a reklama Potřebujete nové vizitky, letáky, plakáty, brožury nebo reklamní cedule? Obraťte se na nás! Ušetříme Vám čas i peníze. Zhotovíme Vám grafický návrh, sazbu, logo, tisk až po konečné knihařské zpracování. A to vše za velice příjemné ceny! Hlavní 21, Klíčany Volejte na 284 890 646 - 7 nebo 602 305 205

[email protected] www.tigras.cz

Vydává Obec Měšice - registrační číslo MK ČR E 14565. Měšický zpravodaj - říjen 2013. Ročník 10, číslo 5. Vychází v nákladu 700 výtisků. Řídí redakční rada ve složení: Jiří Bejlek, Vladimír Novák, Drahoslava Myšáková, Lálka Langmayerová. Uveřejněné příspěvky nemusí vyjadřovat názory redakční rady. Náměty, dotazy a příspěvky je možné předat v označené obálce na Obecní úřad nebo vložit do schránky před vchodem do obchodu v budově TESKO, případně zaslat na e-mail: [email protected]. Důležitá telefonní čísla: Obecní úřad - 283 980 330 Obecní policie - 723 737 027 Grafická úprava a tisk: Tiskárna Tigras s.r.o., Klíčany Toto číslo vyšlo 31. října 2013, příští číslo vyjde v prosinci 2013. Distribuováno zdarma. Měšický zpravodaj - 40

Výstava obrazů v CVČ Měšice strana 29

Rozloučení s rybářskou sezonou - strana 30

Měšice, sochy v zámeckém parku - Tip na výlet strana14

Mratín, starý mlýn - Tip na výlet strana 14

Měšice, Velký rybník - Tip na výlet strana14