- převzato z Archivu
Památníku Terezín - převzato z Archivu Památníku Terezín (pozn. autora: lidé, kteří jsou označeni rámečkem, přežili) (č. 446 - Petr Ginz) (č. 596 - Jiří Brady, č. 597 Hana Bradyová) (č.968 - Ruth Brösslerová)
=
2
-
2
<
?
3
!
"
#
#
$
(
!
(
)
/
#
#
#
%
%
#
"
"
%
!
!
"
+
&
&
!
&
*
,
+
0
1
1
- viz. vlastní foto
.
'
.
4
viz. Lagus, Karel; Polák, Josef:
5
6
7
8
9
:
;
. Praha 2006, s. 277-278.
A
<
B
@
2
>
/
- viz. http://www.holocaust.cz/cz2/history/jew/czech/terezin/terezin_culture - viz. http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/dobravule/_galerie/422945?type=image&p ozice=1
2
2
2
2
D
C
,
- viz. http://www.radio.cz/de/rubrik/geschichte/diezeitschrift-vedem-in-theresienstadt - viz. http://www.voiceseducation.org/node/562
2
2
2
2
+
F
E
B
D
1
/
,
D
+
1
- viz. Hachenburg, Hanuš: Praha 2010, s. 12-13. - viz. tamtéž, s. 17. - viz. tamtéž, s. 49.
2
@
G
2
,
2
2
4
R
1
.
I
J
@
I
K
@
L
>
K
M
L
;
:
;
7
8
W
@
P
<
7
A
N
8
X
Y
@
@
N
>
:
H
M
;
O
N
P
Q
.
S
- viz. . Vydalo Státní židovské muzeum. Praha 1959,
1
P
J
<
N
T
M
J
H
Z
[
\
]
^
Z
[
\
\
s. 36. 81
6
8
7
U
P
@
N
L
7
V
H
;
2
+
2
- převzato z Archivu Památníku Terezín
- s. 303 - s. 594 (pozn. autora: v pravém horním rohu si můžeme všimnout znaku republiky ŠKID)
'
"
"
"
)
,
0
.
- titulní strana zvláštního čísla
+
- viz. Weissová, Helga: . Wallstein Verlag, 1998. - s. 35 - s. 37 - s. 69 (při návštěvě Mezinárodní komise Červeného kříže) - s. 109 - s. 121 - viz. http://www.holocaust.cz/cz2/resources/ros_chodes/2003/02/ginz
D
D
/
@
@
A
W
@
H
B
1
7
1
;
"
Y
H
@
@
@
7
A
N
@
W
@
H
A
;
7
T
7
@
7
8
I
7
H
7
8
;
8
#
$
C
I
1
1
A
7
.
R
@
H
+
A
H
F
E
B
,
H
'
@
A
0
.
*
- převzato z Heřmanovy sbírky uložené v Archivu Památníku Terezín, PT 4010 273 - převzato z Heřmanovy sbírky uložené v Archivu Památníku Terezín, PT 3848
,
E
1
1
+
B
273
Autor této dětské detektivky Erich Kästner byl jedním z nejvýznamnějších německých spisovatelů 20. století. Světovou proslulost získal zejména svými úspěšnými knížkami pro děti (česky: Emil a detektivové, Kulička a Toník, Luisa a Lotka). Příběh vypráví o Emilovi Tischbeinovi, který jede na prázdniny za babičkou do Berlína a má babičce dovézt peníze od maminky. Ve vlaku však usne a když se probudí, zjistí, že je okraden. Emil se sám pouští do pronásledování svého spolucestujícího, na něhož právem padlo jeho podezření. Během svého dobrodružství nalézá nové kamarády, kteří mu pomáhají v „honu na zloděje“.
82
83
84
85
86
87
2
88
2
2
2
2
89
2
jak s matkou, která vadné dítě miluje nejvíc ženstvím zpita: jak hrozné mládí, které pase po nepříteli, po povaze, jak hrozné dětství, jež ve svůj klín si řekne: ten dobrým, ten zas zlým.
Ta troška špíny v špinavých zdech a kolem ta trocha drátů a 30 000, kteří spí, kteří se jednou probudí a kteří jednou uvidí rozlitou svoji vlastní krev.
Tam v dáli kdes spí dětství sladce, v těch cestičkách tam ve Stromovce, tam nad tím domem kdes se sklání, kdy zbylo pro mě pohrdání, tam kdesi v zahradách v květu, kde z matky jsme se zrodil k světu, abych plakal…
Byl jsem kdys dítětem, před třemi lety. To mládí vábilo jiné světy. Nejsem již dítětem, viděl jsem nach, teď jsem dospělým, poznal jsem strach, krvavé slovo a zabití den: to je již jiné než bubáci jen.
V plameni svíčky na pelesti spím a jednou snad již pochopím, že byl jsem hrozně malý tvor, zrovna tak malý, jak ten chór těch 30 000, jichž život spí, tam v Stromovce se probudí, otevře jednou oči své, a poněvadž mnoho prohlédne, tak usne zas…
Avšak já věřím, že dneska jen spím, že se svým dětstvím se navrátím, s tím dětstvím - tam jak s planou růží, jak se zvonem, který ze sna ruší,
2
R
Či snad jsme zvíře které trpí pod jhem svých citů aby hnilo?
K čemu je lidstvu krásná věda? K čemu je krása krásných žen? K čemu je svět, když není práva? K čemu je slunce, když není den?
K čemu je život když živé trpí proč je zas svět jen velký val? Věz, synu, vše je tady proto bys mužem byl! A bojoval!
K čemu je Bůh? Snad aby trestal? Či lidstvo lepší bylo?
2
.
S
spějící, malá, spanilí, jsou Čechy vlastí, svět? Já duší svou stojím rce: Jsem člověk světa. Vpřed!
Ke kterému patřím z národů Já děcko bloudící? Je mojí vlastí hradba ghett, či země zrající,
90
2
1
brzy se vrátím domove asi.
Již přes rok žijí v ghettě v Terezíně v černém městě, a na domov když vzpomenu teď vážit si ho dovedu.
Po ulicích chodí lidi, na každým z nich se hned uvidí že v Terezíně ghettě je, kde hrozné odehrávají se děje.
Ty domove ty domove, proč odtrhly mne od tebe, kde slabý tak lehko zahyne, kde zahyne a neobživne.
Málo jídla a bída je, zde žít pomalu hrozné je. Však vzdát se nikdá nikdo nesmí svět se točí a čas se mění.
Rád bych se vrátil zase zpět domov mě připadá jak jarní květ, dokud jsem domove u tebe žil nikdá jsem si tě tak nevážil.
Však doufejme že přijde čas, kdy vrátím se domove zas teď vážit si tě dovedu často si na tebe vzpomenu.
Ale teď vzpomínám na zlaté časy,
91
'
92
,
93
94
95
96
'
,
97
B
98
E
99
100
101
