Zpracoval Jaroslav Benák
Pozitiva a negativa případneho zřízení řozhodčí komise ŠŠČR Úkol z Konference ŠSČR Konference ŠSČR konaná ve dnech 28. 2. – 1. 3. 2014 v Havlíčkově Brodě uložila Výkonnému výboru ŠSČR „posoudit pozitiva a negativa případného vzniku Rozhodčí komise.“ Následující dokument představuje podkladový materiál vytvořený pro VV ŠSČR. Cílem dokumentu je představit právní úpravu rozhodčí komise, aby mohl VV ŠSČR lépe posoudit, jaká jsou pozitiva a negativa jejího případného zřízení. Nad rámec toho přidávám své vlastní názory o tom, jaká pozitiva a negativa přicházejí v úvahu.
Co je rozhodčí komise? Orgány spolku Nová právní úprava spolků (jakožto právní formy nahrazující občanská sdružení) obsažená v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku (dále též jen „OZ“) je výrazně podrobnější v řadě oblastí, mimo jiné též v oblasti vnitřních orgánů spolku. Zákon předepisuje, že každý spolek musí mít nejvyšší orgán a statutární orgán. Připouští přitom, aby obě tyto funkce byly zajištěny jediným orgánem. Vedle toho zákon umožňuje, aby spolek zřídil libovolné další orgány. Specifické postavení mezi těmito orgány mají kontrolní komise a rozhodčí komise. Ze zákonné úpravy vyplývá, že spolek tyto orgány zřídit nemusí, avšak pokud se je rozhodne zřídit, musí respektovat ustanovení zákona, která se k těmto spolkovým orgánům vztahují. V případě rozhodčí komise jde tak zejména o ustanovení § 265 - § 267 OZ pokud jde o vnitřní organizaci rozhodčí komise a dále potom zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení (ZRŘ), pokud jde o procesní úpravu řízení před rozhodčí komisí.
Rozhodčí komise Rozhodčí komise je zákonem definována jako vnitřní orgán spolku, který slouží k řešení sporů náležejících do spolkové samosprávy.1 Do spolkové samosprávy typově spadají spory mezi členem a spolkem a případně též mezi členy spolku navzájem a mezi spolkovými orgány navzájem. Vždy musí být zachováno, že jde o otázku spadající do spolkové samosprávy. Nelze tak například rozhodovat obchodní spor mezi podnikatelem Novákem a podnikatelem Dvořákem, kteří spolu obchodují se střešními taškami, byť by oba pánové byli členy šachového svazu.
1
Podle § 265 OZ.
Přesné vymezení okruhu problémů, o kterých je rozhodčí komise oprávněna rozhodovat, je věcí spolkových stanov. Zákon obsahuje podpůrné ustanovení pro případ, že spolek sice založí rozhodčí komisi, ale nijak nevymezí její působnost. V takovém případě rozhodčí komise „rozhoduje spory mezi členem a spolkem o placení členských příspěvků a přezkoumává rozhodnutí o vyloučení člena ze spolku“.2
Rozhodčí nález Klíčovou vlastností rozhodčí komise je, že vydává rozhodčí nálezy, které jsou exekučním titulem. Podstatou exekučního titulu je, že může být přímo nařízen výkon takového rozhodnutí. Jinými slovy spolek ušetří celé nalézací řízení (jež by velmi pravděpodobně zahrnovalo řízení před soudem prvního stupně, soudem odvolacím a Nejvyšším soudem a zabralo by řádově několik let) a může rovnou navrhnout výkon rozhodnutí (známější pod názvem exekuce).
Složení rozhodčí komise Zákon předepisuje, aby rozhodčí komise měla nejméně tři členy.3 Členem rozhodčí komise nesmí být člen statutárního orgánu (v kontextu ŠSČR tedy výkonného výboru) ani člen kontrolní komise (v kontextu ŠSČR revizní komise). Domnívám se, že účelem a smyslem tohoto ustanovení je zajištění nezávislosti členů rozhodčí komise na jiných orgánech spolku. Proto tento zákaz interpretuji tak, že bude-li zřízena rozhodčí komise na úrovni ŠSČR, nesmí její členové vykonávat žádné funkce ani ve VV či RK na úrovni KŠS. Sporné je, zda zákon zakazuje členství v odborných komisích. Přikláním se k názoru, že i v tomto případě je přinejmenším nežádoucí, aby členem rozhodčí komise byl někdo, kdo zastává jakoukoliv funkci v rámci ŠSČR či v rámci KŠS. Zákon požaduje, aby členové rozhodčí komise byli plně svéprávní a bezúhonní. Neobsahuje přitom žádná kritéria, jak poměřovat bezúhonnost členů. Komentář4 dovozuje, že se analogicky použije ustanovení § 1205 odst. 2 OZ regulující společenství vlastníků jednotek, jež za bezúhonného považuje toho, kdo je bezúhonným podle právního předpisu upravujícího živnostenské podnikání.5
Lhůta pro vyřízení věci Podle § 40h ZRŘ musí rozhodčí komise o podaném návrhu rozhodnout do tří měsíců. Prodloužit tuto lhůtu nanejvýš na devět měsíců je možné stanovami, vnitřním předpisem výslovně označeným ve stanovách nebo dohodou stran (tedy dohodou učiněnou mezi konkrétními účastníky daného řízení, jež by měla účinek jen pro dané řízení).
2
Ustanovení § 265 OZ, část věty za středníkem. Přesněji řečeno § 266 odst. 1 uvádí, že rozhodčí komise má tři členy, neurčí-li stanovy jinak. Komentář dovozuje, že jde o určení minimálního počtu členů. Srov. DAVID, Ludvík in LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník: komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, sv. 1, s. 1243. 4 DVOŘÁK, Tomáš in Občanský zákoník: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2014, sv. 1, s. 753-754. 5 Podle ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, se za bezúhonnou nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním, anebo s předmětem podnikání, o který žádá nebo který ohlašuje, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena. 3
Soudní přezkum Rozhodčí nález vydaný rozhodčí komisí spolku může být přezkoumáván soudem pouze v omezeném rozsahu. Je možno žádat zrušení rozhodčího nálezu z důvodů uvedených v § 31 ZRŘ (jde o důvody vesměs procesního charakteru; pro účely tohoto textu je nejzajímavější důvod dle § 31 písm. b) dopadající na situace, kdy rozhodčí komise rozhodne ve věci, o níž nemá pravomoc rozhodovat) a z důvodu, že rozhodčí komise rozhodovala spor ve zjevném rozporu s dobrými mravy nebo veřejným pořádkem.6 Výjimku z výše uvedeného představuje situace, kdy se rozhodčím nálezem potvrzuje vyloučení člena ze spolku. V takovém případě se uplatní ustanovení § 40j odst. 1 věty druhé, podle něhož není dotčena možnost vyloučeného člena žádat soudní přezkum podle § 242 OZ. V takovém případě bude soud zkoumat, zda nebylo rozhodnutí o vyloučení v rozporu se stanovami či se zákonem.
„Cizí“ rozhodčí komise Existuje názor, že je možno za rozhodčí komisi daného spolku označit entitu, která funguje mimo spolek. Typicky jde o možnost, že sportovní svaz ve svých stanovách určí, že působnost rozhodčí komise v rámci daného sportovního svazu vykonává rozhodčí komise zřízená Českou unií sportu. Tento názor pokládám za přinejmenším problematický. Rozhodčí komise má sloužit k realizaci spolkové samosprávy. Jejím smyslem je, aby se vnitrospolkové spory řešily „doma“. Pokud by se měl spor přenést na půdu orgánu, jenž není součástí ŠSČR, vyžadovalo by to dle mého názoru souhlas obou stran sporu. V takovém případě by šlo o dohodu o rozhodci, tedy souhlas obou stran existujícího sporu, že tento spor bude rozhodnout nezávislým třetím subjektem. Pokud by však byla konstrukce taková, že stanovy ŠSČR označí orgán ČUS za rozhodčí komisi ŠSČR a souhlas sporné strany (například toho, kdo je žalován o zaplacení členských příspěvků) bude dovozován čistě z toho, že stanovy představují smlouvu mezi spolkem a jeho členy, domnívám se, že může vzniknout problém. Celkově je konstrukce rozhodčí komise jako alternativy k soudnímu řízení chápána jako určité omezení základního práva na přístup k soudu (jež je součástí široce pojatého základního práva na spravedlivý proces). Dosavadní judikatura soudů dovozuje, že právo na přístup k soudu lze v případě sporů členů a spolku omezit v zájmu respektování jiného základního práva. Tímto jiným základním právem je právo na spolkovou autonomii obsažené v článku 20 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (vyhlášené pod č. 2/1993 Sb.). Domnívám se, že soudy mohou dojít k závěru, že pokud spolek ve svých stanovách svým členům jako fórum, kde se mají řešit spory, nutí orgán cizího spolku, nejde o výkon spolkové autonomie, ale o pouhé omezení práva na přístup k soudu, kterému již nyní nelze poskytovat ochranu (neboť není ve hře jiné vyvažující základní právo). Domnívám se tudíž, že má-li ŠSČR mít rozhodčí komisi, musí jít o orgán fungující v rámci ŠSČR.
6
§ 40j odst. 1 ZRŘ.
Pozitiva rozhodčí komise Exekuční tituly Obecně se jako hlavní výhoda rozhodčí komise prezentuje skutečnost, že orgán, který je součástí spolku (a je tudíž dobře obeznámen s vnitřními specifiky spolku – v kontextu ŠSČR orgán složený ze šachistů, kteří navíc znají šachovou legislativu a vědí, jak fungují šachové soutěže) může řešit spory vznikající při fungování spolku a vydávat o nich rozhodnutí, jež mohou být případně exekuována. V kontextu ŠSČR nejsem příliš přesvědčen o tom, že jde o velkou výhodu. Nemám přístup k tvrdým datům, avšak domnívám se, že v rámci ŠSČR prakticky neexistují případy, kvůli nimž byl institut rozhodčích nálezů rozhodčích komisí zaveden. Míří primárně na ty, kdo sice peníze mají, ale nechtějí dobrovolně platit, dokud není evidentní, že to věřitel myslí vážně. Takoví dlužníci mohou držet tyto peníze řadu let, než začne být reálnou hrozba exekuce. Za mnohem silnější hrozbu pokládám ustanovení vnitřních předpisů ŠSČR zakazující start v soutěžích družstev družstvům oddílu, který má nevypořádané závazky vůči ŠSČR. Případné nedobytné pohledávky svazu se dle mého názoru vztahují k fakticky nefunkčním oddílům, které nemají žádný relevantní majetek. Vůči nim by tudíž exekuční titul nebyl příliš silnou hrozbou.
Limitovaný soudní přezkum Další výhodou může být, že rozhodčí nálezy rozhodčí komise jsou přezkoumávány nikoliv v režimu soudní kontroly rozhodnutí orgánu spolku nýbrž v režimu soudní kontroly rozhodčího nálezu. Moje dosavadní zkušenost se soudní kontrolou spolkových rozhodnutí je taková, že rozhodnutí prvostupňového soudu má mnohem menší odbornou i „řemeslnou“ kvalitu, než rozhodnutí vydávaná v rámci ŠSČR. I věcně správná rozhodnutí tak mohou být v prvním stupni zrušena. Z tohoto pohledu je žádoucí, že prostor pro napadnutí rozhodčího nálezu je užší. Zároveň však existuje riziko, že tento fakt se stane argumentem protistrany ve fázi, kdy se řízení dostane až k Ústavnímu soudu. Jak jsem již předeslal, samotnou koncepci rozhodčí komise vnímám jako problematickou z pohledu ústavního práva. V případě, že rozhodčí komise bude orgánem ŠSČR a nedopustí se vůči jednotlivci zjevného excesu, mám ovšem za to, že Ústavní soud vysloví, že spolková autonomie je legitimním důvodem omezení přístupu k soudu.
Odvolací orgán Za nejzajímavější z pohledu ŠSČR pokládám možnost, že by se rozhodčí komise stala odvolacím orgánem na místo VV ŠSČR. Pokud by opravné prostředky proti rozhodnutím odborných komisí řešila rozhodčí komise, přineslo by to v první řadě odbřemenění členů VV ŠSČR, kteří musí studovat velké množství podkladů a zpravidla také velké množství předpisů (při výběru funkcionářů je tlak na to, aby se dobře vyznali v legislativě ŠSČR legitimní v případě předsedy STK ŠSČR či KM ŠSČR, kde se rozhoduje o námitkách; není obecně žádný důvod, proč by měl hospodář svazu nebo reprezentační trenér podrobně znát veškeré předpisy).
Negativa rozhodčí komise Personální složení Z výše uvedené charakteristiky je zřejmé, že pro zřízení rozhodčí komise je zapotřebí zajistit nejméně tři její členy. Tito funkcionáři musí mít dostatečnou odbornou způsobilost a rovněž dostatek času na práci v komisi. Zároveň tito lidé nesmí být členy žádného jiného orgánu ŠSČR. Efektivně to tudíž znamená přivést do rozhodčí komise tři „nové lidi“, kteří dosud v ŠSČR ani v KŠS nepůsobí, nebo přijít o tři zkušené funkcionáře, které bude třeba nahradit na jejich dosavadních postech. Jisté problémy mohou být způsobeny i tím, že je třeba, aby rozhodčí komisi ustavoval někdo jiný než VV ŠSČR. V podmínkách ŠSČR přichází v úvahu jedině Konference ŠSČR. Dále je pak třeba zvážit, že členové rozhodčí komise jsou zapisováni do spolkového rejstříku, což je spojeno s jistým objemem administrativy.
Technické zabezpečení Zákon vyžaduje, aby obě strany v řízení před komisí měly rovné postavení. Vzhledem k tomu, že nejčastějším typem problému bude spor „člen vs. ŠSČR“, bude zapotřebí zajistit, aby někdo zastupoval v řízení před komisí pozici ŠSČR. Zároveň bude nutné v zájmu rovnosti zbraní zajistit, aby zástupce ŠSČR nebyl v řízení zvýhodněn například tím, že bude mít možnost se s některými písemnostmi seznámit dříve než protistrana. To efektivně znemožňuje, aby zázemí pro činnost komise zajišťoval sekretariát ŠSČR. Jednak je pravděpodobné, že právě některý z pracovníků sekretariátu bude pověřen zastupováním zájmů ŠSČR a zároveň pak v případě, že písemnosti týkající se řízení, budou doručovány na adresu sekretariátu, bude ŠSČR při řízení zvýhodněn. Jedinou reálnou možností, která v současné situaci existuje, je pověřit zajištěním zázemí pro činnost rozhodčí komise pracoviště sekretariátu ŠSČR v Ostravě.
