Poutní místa v okolí Jihlavy a jejich využití pro pěší turistiku
Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 9.5.2012 ................................................... Podpis
Poděkování Ráda bych touto cestou poděkovala především vedoucímu bakalářské práce PaedDr. Emanuelovi Hurychovi, Ph.D. za odborné vedení, konzultace a cenné rady. Děkuji mu za vstřícnost, pomoc a čas při tvorbě této bakalářské práce. Děkuji také Ing. Miluši Bradové a Ing. Ivanu Bohatému z Klubu českých turistů za poskytnutí důležitých materiálů k tvorbě práce.Zároveň bych chtěla poděkovat svým přátelům a známým, kteří byli testovací skupinou v mém výzkumu. V neposlední řadě děkuji své rodině a příteli za podporu a trpělivost při psaní práce.
VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu
P o ut n í mí s t a v o ko l í J i hl a v y a j e j i c h v y u ž i t í pr o p ě š í t u r i s t i ku Bakalářská práce
Autor: Tereza Černá Vedoucí práce: PaedDr. Emanuel Hurch, Ph.D. Jihlava 2012
© COPYRIGHT 2012 Tereza Černá
Abstrakt ČERNÁ, Tereza: Poutní místa v okolí Jihlavy a jejich využití pro pěší turistiku. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická v Jihlavě. Katedra cestovního ruchu. Vedoucí práce PaedDr. Emanuel Hurych, Ph.D. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava 2012. 87 stran. Tématem bakalářské práce je poutnictví, pěší turistika a jejich vzájemné využití. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická část se zabývá definicemi poutnictví, poutními místy, pěší turistikou a organizacemi s ní související. Součástí praktické části je vytvoření pěší trasy spojující poutní a zajímavá místa. Trasu prověří testovací skupina a zhodnotí ji pomocí dotazníku. Na základně získaných dat je trasa optimalizována. Dílčím úkolem je zjistit vědomí o poutních místech a o přitažlivosti lokality, kudy je trasa vedena. Klíčová slova: Jihlavsko. Klub českých turistů. Pěší turistika. Poutní místa. Poutnictví. Putování.
Abstract ČERNÁ, Tereza: Places of pilgmage around Jihlava and their use for hiking. Bachelor work. College of polytechnics. Deparment Travel/Tourism. Supervisor PaedDr. Emanuel Hurych, Ph.D. Level of professional qualifications: Bachelor study. Jihlava 2012. 87 pages. The topics of the thesis are pilgrimage, hiking and their mutual usage. The work is divided into theoretical and practical parts. The theoretical part deals with definitions of pilgrimage, pilgrimage sites, hiking and related organizations. The practical part is to create a walking route linking the pilgrimage and other interesting places. The route has been proved by test group. The final version of the route has been optimized on the basis of the evaluation obtained from participants of the trip. A partial task is to determine awareness of places of pilgrimage and the area through which the route runs. Key words: Club of Czech tourists. Pilgrimage site. Pilgrimage.
Předmluva Moje bakalářská práce je nazvána „Poutní místa v okolí Jihlavy a jejich využití pro pěší turistiku“. Poutnictví je fenomén, který je doposud aktuální. V dnešní době se už nemusí jednat jednoznačně o duchovní cestu věřících. Poutníkem může být i ten, kdo k přírodě přistupuje s obdivem a láskou a snaží se ji prozkoumat. Ale i moderní poutník musí být zaujat cílem, proto není nic jednoduššího, než vyrazit vstříc poutním místům po pěších trasách s mapou nebo GPS. Tato práce slouží k rozšíření podvědomí čtenářů o poutnictví nejen jako součást náboženství. Poukazuje na to, že poutní místa mohou být obdivovány i ateistickou společností. Může být impulsem pro zpracování dalších poutních tras a jejich realizaci. Při tvorbě práce jsem z čerpala knih, odborných časopisů, internetových zdrojů, sborníků a z osobních rozhovorů.
OBSAH ÚVOD.........................................................................................................................13 1 TEORETICKÁ ČÁST ..............................................................................................14 1.1 Putování a pojem pouť...........................................................................................14 1.2 Poutní místa ve světě i u nás ..................................................................................16 1.3 Co všechno můžeme zařadit mezi poutních míst ....................................................18 1.4 Nejvýznamnější poutní místa na Vysočině.............................................................20 1.4.1 Kostel sv. Jana Nepomuckého.....................................................................20 1.4.2 Poutní místo Křemešník ..............................................................................20 1.4.3 Poutní Pohled..............................................................................................21 1.4.4 Poutní místo sv. Jana Nepomuckého ...........................................................22 1.5 Vznik poutních míst a vliv na člověka ...................................................................23 1.6 Charakteristika Vysočiny.......................................................................................25 1.7 Jihlavsko ...............................................................................................................27 1.8 Chůze jako sport....................................................................................................29 1.9 Turistika ................................................................................................................30 1.9.1 Pěší turistika ...............................................................................................30 1.9.2 Nordic walking ...........................................................................................31 1.9.3 Vysokohorská turistika................................................................................31 1.9.4 Trekking .....................................................................................................32 1.10 Klub českých turistů ............................................................................................33 1.10.1 Historie KČT ............................................................................................33 1.10.2 Podmínky a výhody členství KČT .............................................................34
1.10.3 Jak se stát členem......................................................................................34 1.10.4 Poslání členů Klubu českých turistů ..........................................................35 1.10.5 Turistické značení KČT ............................................................................35 1.10.6 Organizační struktura................................................................................36 1.10.7 Oblast KČT Vysočina ...............................................................................37 1.10.8 Odbor KČT Jihlavsko ...............................................................................37 1.11Turistické a naučné stezky na Jihlavsku ................................................................40 1.12 Vybavení turisty v čase........................................................................................43 1.12.1 Oděv středověkého poutníka .....................................................................43 1.12.2 Vybavení turisty v 70. letech.....................................................................43 1.12.3 Turista 21. století ......................................................................................44 2 PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................46 2.1 Vytvoření vlastní trasy...........................................................................................46 2.1.1 Výběr místa ................................................................................................46 2.1.2 Příprava vlastní trasy...................................................................................46 2.1.3 Popis vlastní trasy .......................................................................................47 2.2 Realizace pěší túry s testovací skupinou.................................................................56 2.2.1 Testovací skupina .......................................................................................56 2.2.2 Pokyny pro účastníky..................................................................................56 2.2.3 Průběh a popis pěší túry ..............................................................................57 2.2.4 Itinerář pěší túry..........................................................................................59 2.3 Dotazníkové šetření ...............................................................................................60 2.6 Optimalizace trasy.................................................................................................71 2.6.1 Délka trasy..................................................................................................71 2.6.2 Absence občerstvení ...................................................................................72
2.6.3 Nedostatečné spojení MHD.........................................................................72 2.6.4 Krátké přestávky během pěší túry ...............................................................72 ZÁVĚR.......................................................................................................................73 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY..........................................................................74 SEZNAM PŘÍLOH .....................................................................................................80
SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK Obr.1: M.apa (Zdroj:www.nasevysocina.cz)................................................................28 Obr. 2: Mapa trasy (Zdroj: vlastní) ..............................................................................47 Obr. 3: Kaple Nanebevzetí Panny Marie (Zdroj: vlastní archiv) ...................................48 Obr. 4: Památný strom (Zdroj: vlastní archiv)..............................................................48 Obr. 5: Pamětní kámen (Zdroj: vlastní archiv) .............................................................49 Obr. 6: Pozůstatky dolování (Zdroj: vlastní archiv)......................................................49 Obr. 7: Svatý obrázek (Zdroj: vlastní archiv) ...............................................................50 Obr. 8: Velký Špičák (Zdroj: vlastní archiv) ................................................................51 Obr. 9: Velký Špičák (Zdroj: vlastní archiv) ................................................................51 Obr. 10: PR V Klučí (Zdroj: vlastní archiv) .................................................................52 Obr. 11: Studánka Pod Klučím ....................................................................................53 Obr. 12: PR Rašeliniště Loučky (Zdroj: vlastní archiv)................................................53 Obr. 13: Boží muka (Zdroj: vlastní archiv) ..................................................................54 Obr. 14: Graf 1: Vědomí o poutních místech (Zdroj: vlastní tvorba) ...........................60 Obr. 15: Graf 2: Pojem poutní místo (Zdroj: vlastní tvorba)........................................61 Obr. 16: Graf 3: Návštěvnost poutních míst respondenty (Zdroj: vlastní tvorba) ..........61 Obr. 17: Graf 4: Vztah respondentů k přírodě (Zdroj: vlastní tvorba) ...........................62 Obr. 18: Graf 5: Návštěvnost popic (Zdroj: vlastní tvorba) ..........................................63 Obr. 19: Graf 6: Důvod zúčastnění pěší túry (Zdroj: vlastní tvorba) .............................63 Obr. 20: Graf 7: Doprava do Popic (Zdroj: vlastní tvorba) ...........................................64
Obr.21: Graf 8: Názor na délku trasy (Zdroj: vlastní tvorba) ........................................64 Obr. 22: Graf 9: Názor na zajímavost trasy (Zdroj: vlastní tvorba)...............................65 Obr. 23: Graf 10: Co se respondentům na trase líbilo (Zdroj: vlastní tvorba)................66 Obr. 24: Graf 11: Co se respondentům na trase nelíbilo (Zdroj: vlastní tvorba) ............66 Obr. 25: Graf 12: Názor na průvodce (Zdroj: vlastní tvorba)........................................67 Obr 26: Graf 13: Pohlaví respondentů (Zdroj: vlastní tvorba) ......................................67 Obr. 27: Graf 14: Bydliště respondentů (Zdroj: vlastní tvorba) ....................................68 Obr. 28: Graf 15: Vzdělání respondentů (Zdroj: vlastní tvorba) ...................................68 Obr.29: Graf 16: Věk respondentů (Zdroj: vlastní tvorba)............................................69 Obr. 30: Značení pěších turisticých tras (Zdroj: www.kct.cz).......................................81 Obr.31: Pozvánka (Zdroj: vlastní tvorba) .......................................................................82 Obr. 32: Průvodce 1 (Zdroj:vlastní tvorba) ....................................................................83 Obr. 33: Průvodce 2 (Zdroj:vlastní tvorba) ....................................................................83
Tabulka 1: Souřadnice míst .........................................................................................55 Tabulka 2: Přehled odjezdů .........................................................................................57 Tabulka 3: Itinerář pěší túry.........................................................................................60
ÚVOD Českomoravská vrchovina je charakteristická reliéfem zvlněných kopců, remízky se střídají s lesíky, nevelkými vrchy, rybníky, venkovskými staveními a městečky. Tato malebná krajina už jen svým popisem přímo vybízí k poznání nejen v oblasti přírody. Kraj disponuje ideálními podmínkami pro pěší túry, cykloturistiku, lyžovaní a rekreaci na řade vodních nádržích. Oblast není pozadu ani v nabídce historických památek. Bohaté a dlouhé dějiny lokality zanechaly stopy skoro na každém kroku. V minulosti víra místní obyvatele provázela celý jejich život, proto je kraj Vysočina protkán kláštery, kostely, kapličkami a dalšími poutními místy. Tento kraj je mi velmi blízký, a to zejména Jihlavsko. Už odmala jsem doprovázela rodiče na toulky přírodou, když jsem byla starší, tak mne zlákal turistický oddíl a i teď podnikám výlety do okolí Jihlavy a dalších míst.Výběr tématu pro mne byl od počátku jednoduchý. V práci se věnuji tvorbě pěší trasy, která spojuje poutní a zajímavá místa. V okolí Jihlavy je řada pozoruhodných a poutavých míst. Ale zdá se mi, že mnoho cílů už je dostatečně prozkoumáno, proto jsem se rozhodla, že si zvolím oblast, která je sice známá, ale ne tak moc obletovaná turisty. Takovým místem jsou dle mého názoru městská část Jihlavy – Popice. I když
zpočátku Popice nevypadají moc atraktivně, zdání klame. V oblasti se
rozprostírá mnoho lákavých míst, které stojí za prozkoumání.
1 TEORETICKÁ ČÁST 1.1 Putování a pojem pouť „Slovo putování ve svém původním významu znamená: konání delší cesty za určitým cílem.“(Perka, 1991, 7). Cíle se od nepaměti lišily. V dávných dobách putovali do ciziny tovaryši a mladí mistři za zdokonalením ve svém řemesle, malíři a sochaři hledali v jiných zemích nejvyšší kvalitu výtvarného umění, ale nejčastějším pohnutkou putování byla návštěva svatých, posvátných nebo se zázračnou událostí spojených míst (Perka, 1991). Putování na tato místa bylo jednou z mála možností, jak se odpoutat od každodenního života a povinností. Účast na různých slavnostních bohoslužbách nebo vykonání zpovědi na jiném místě umožnily jakési povznesení a blahodárné duševní působení na poutníka (Odehnal, 2008). Už od středověku mělo putování mělo určité tradice a postupy, které se dodržovaly. Putovalo se v uzavřených procesích, kterých se účastnili bíle oděné družičky, bratrstva, spolky i muzikanti. Na poutě se vždy vycházelo od farního kostela nebo návesní kaple, kam poutníky doprovázeli další členové rodiny, kteří zůstávali doma. Pouť započala pomodlením Otčenáš a pokropením svěcenou vodou. Průvodci procesím byli starší bratři, kteří předříkávali modlitby, předzpěvovali a kázali. V čele procesí nesl mladý muž vysoký kříž, na němž byl zavěšen věnec. Za křížem kráčeli poutníci nesoucí korouhve s obrazy Panny Marie a světců, následovala mládež, pak muži, ve středu šly družičky nesoucí sošku Panny Marie na nosítkách, pak vycházel kněz a na konci šly ženy. Během cesty se poutníci společně modlili a zpívali. Nejoblíbenější modlitbou byl Růženec, který byl zároveň atributem poutníků. Nejhojněji zpívanými písněmi byly písně mariánské a zhudebněné příběhy o dějinách milostného obrazu nebo zázraku. Samozřejmostí během putování byly modlitby na kolenou u všech kaplí, božích muk a křížů. Na dlouhé cestě poutníci přenocovali v zájezdních hostincích, křesťanských rodinách nebo v ambitech pro poutníky. Po náročném a vyčerpávajícím putování následoval příchod k cílovému poutnímu místu, kde byli poutníci přivítáni knězem. Poté byly předneseny proslovy vedoucích, zpěváků a družiček a prosby k Panně Marii. Procesí na poutní místa přinášela osobní votivní dary i společné obětiny. Vrcholem poutě bylo přijetí Nejsvětější svátosti a modlení u milostných soch nebo obrazů (Černý, 2004). 14
Poutní místa byla ještě do minulého století zvláštním druhem společenských středisek, kde se setkávaly ročně tisíce lidí z různých kulturních oblastí. Styk lidu z různého etnického prostředí pomáhal šířit proti vůli církve vymoženosti civilizace a také docházelo k osvojování frází z jiných krajů. Chování poutníků na posvátných místech se často nijak nesrovnávalo s náboženskou morálkou. Cesta mužů vedla přímo z poutního kostela do nejbližší hospody a pro mladé lidi byla pouť příležitostí k pohlavnímu styku. Později uzavírali manželské sňatky, ve kterých muž i žena pocházeli z různého etnického prostředí, což se odrazilo ve vývoji lidové kultury (Jeřábek, 1961).
15
1.2 Poutní místa ve světě i u nás Putování na posvátná místa patří odedávna ke všem světovým náboženstvím. V křesťanství mají poutní tradice hluboké kořeny, ale také nepřehlédnutelný význam. Pouť jako fenomén provází křesťanské náboženství od jeho počátků až do dnešní doby. Ačkoliv Bible k poutní činnosti přímo nevybízí, lze v ní najít několik příběhů, v nichž předobraz člověka-poutníka vyskytuje. Homo viator, středověký či novověký poutník, míří do nebeského Jeruzaléma, kde podle židovské tradice navštěvuje tamější posvátný chrám. Tato Svatá země, posvěcená životem a smrtí Krista, je dodnes nevýznamnějším cílem křesťanských poutníků. S přenesením křesťanství na území Římské říše nejchudší poutníci i římští králové směřují do metropole křesťanů, Říma. Ve středověku se velkému věhlasu těšilo Santiago de Compostella s hrobem sv. Jakuba na severu Pyrenejského poloostrova (Odehnal, 2008). Po celém světě vznikala další poutní místa, která byla poznamenána Božím zásahem, životem světců, apoštolů, mučedníků, poustevníků nebo nějakým nadpřirozeným jevem. Místa Betlém, Nazaret, Golgota jsou spojená s pozemských životem Ježíše Krista, Efez zase s Pannou Marii. Ve středověku se navštěvovalo italské Bari s ostatky sv. Mikuláše nebo Tours s hrobem sv. Martina ve Francii. Jsou známá místa zjevení Andělů jako Mont-St-Michel nebo Monte Gragano. V době baroka zcela zvítězil mariánský kult. Od 19. století se objevují místa zjevení Panny Marie, například v městě Ludry ve Francii nebo ve městě Fatima v Portugalsku (Černý, 2005). V době, kdy poutní tradice byly neodmyslitelnou součástí evropské kultury, otevírají se české dějiny poutnictví (Odehnal, 2008). V 10. století poutníci mířili do Tetína, kde byla zavražděna a původně pohřbena sv. Ludmila a také k ostatkům jejího vnuka, sv. Václava, do rotundy sv. Víta v Praze. Nejstarší poutní mariánská místa u nás byla spjata se Slovanskými věrozvěsty, Cyrilem a Metodějem. Tato tradice na Moravě poukazuje na Rajhrad, Tuřany, Žarošice a Velehrad, v Čechách na Starou Boleslav. Vrcholná gotika přinesla nový podnět k rozvoji poutních míst a poutí, ale největší rozvoj nastal v době baroka. V době osvícenství za vlády Josefa II. hrozil úplný zákaz poutí a zavření poutních chrámů, ale církev se proti tomu bouřila a po císařově smrti nastalo obnovení poutních míst a putování k nim (Perka, 1991).
16
I dnes se lidé opět vydávají na poutě. Někteří se snaží pokračovat v tradicích svých předků a jako oni nalézají duchovní posilu, ale někteří můžou putovat i bez náboženské víry a věřit jen v to, že poznají nová a zajímavá místa.
17
1.3 Co všechno můžeme zařadit mezi poutních míst Boží hrob – Původně se stavěl ve středověku, později byl oblíbený hlavně v baroku. Připomíná jeruzalémský hrob Ježíše Krista, je stejné i řezbářské vyobrazení mrtvého Krista v skalním hrobě. Boží muka – Drobný kamenný nebo zděný objekt utvářený převážně v podobě sloupu nebo pilíře završený zpravidla vrcholových křížkem. Byl umisťovaný především ve volné přírodě. Kaple – Malá stavba, vzhledem i funkcí podobná kostelu. Liší se od kostela tím, že nikdy nepatřila církvi, ale soukromému subjektu. Malá křesťanská modlitebna může být buď samostatně stojící budova či stavba, nebo místnost či prostoru ve větší stavbě. Druhy kaplí: křestní, soukromá, hřbitovní, poutní. Klášter – Náboženská stavba nebo areál určená pro život řádové komunity skládající se z mnichů, řeholnic nebo popřípadě laiků. V každém klášteře sídlí jeden církevní řád, například benediktini, františkáni, cisterciáci, karmelitáni, vincentky nebo Voršilky. Kláštery byly přirozenými středisky vzdělanosti, některé měly vojenský význam nebo umělecký. Součástí klášteru byl vždy konventní kostel, kaple, křížová chodba, rajská zahrada, kuchyně, knihovna, lázeň, špitál atd. Kostel – Symbolická stavba určená k modlení křesťanů a bohoslužbě. Půdorysem bývá kříž, nad jeho středem může být vystavěná kupole, která znázorňuje otevřené nebe. Katolické kostely bývají často honosně zdobené. Druhy kostelů: farní, klášterní, rektorátní, hřbitovní, poutní, filiální, klášter, bazilika. Křížová cesta – Obvykle ve formě čtrnácti zastavení. V přírodě jsou vybudovány jako řada kaplí nebo božích muk vedoucí do kopce ke kostelu nebo poutnímu místu. V nejvyšším bodě je umístěn kříž jako 12. zastavení a zbývající dvě zastavení jsou opodál. Křížová cesta v kostele je nejčastěji ve formě obrazů nebo reliéfních plastik. Křížová cesta je výtvarně zpracovaný popis cesty Ježíše Krista od soudního stolce Pilátova až na jeruzalémské popraviště – horu Kalvárii v Golgotě (Jaroš, 2002). Křížový kámen a kamenný kříž – Důvodů k budování pamětních kamenů byl mnoho. Mohly se plnit funkci cestních znamení, funkci hraničníků, některé byly původně náhrobník, mnoho z nich bylo vztyčováno na místech tragických událostí nebo mohly 18
mít nečitelné poslání. Nyní se často nacházejí mimo stávající komunikace, protože během let mnoho cest zmizelo. Většina kamenů nebo křížů byla zhotovena z žuly, aplitu, durbachitu, mramoru, pararuly nebo syenitu (Jaroš, 2003). Milostné obrazy a sochy – Za tyto artefakty se můžou považovat obrazy nebo sochy Ježíše Krista, Panny Marie nebo světců, skrze něž Bůh mnohokrát udělil různé milosti věřícím, kteří se u nich s vírou modlili. Důležitý je přitom doklad o úctě, vystavený diecézním biskupem (Černý, 2005). Památný strom – „Za památné stromy, jejich skupiny nebo stromořadí je možno prohlásit dřeviny vynikající svým vzrůstem, věkem, významné krajinné dominanty, zvlášť cenné introdukované dřeviny a v neposlední řadě dřeviny historicky cenné, které jsou památníky historie, připomínající historické události nebo jsou s nimi spojeny různé pověsti a báje.“ [1]. Smírčí kámen nebo kříž – Pamětní kámen, který byl vytvořen jako součást nějakého trestu. Dá se říci, že se jimi smiřovala postižená strana s provinilou stranou (Jaroš, 2003). Socha – Samostatné třírozměrné umělecké dílo vytvořené sochařem. Nazývá se i slovy plastika či skulptura. Více soch vedle sebe jako celek tvoří sousoší. Používají se materiály jako jsou keramika, různé druhy kamene, bronz, dřevo apod. Sochy jsou součástí pomníků, kašen nebo sakrálních památek, jsou umístěny v přírodě či na veřejných prostranstvích (Jaroš, 2002). Studánka – Zázračná voda, které jsou připisovány léčivé účinky (Černý 2004).
19
1.4 Nejvýznamnější poutní místa na Vysočině 1.4.1 Kostel sv. Jana Nepomuckého Kostel sv. Jana Nepomuckého se nachází na Zelené hoře ve Žďáře nad Sázavou. Poutní areál tvoří kostel ve starém slohu barokní gotiky. Je vystavěný na pětibokém půdorysném konceptu, uzavřený do deseticípého prstence ambitu, s pěticí bran a pěticí pětibokých zpovědních kaplí. Vše je společným dílem opata žďárského cisterciáckého kláštera Václava Vejmuvy a geniálního stavitele Jana Blažeje Santiniho-Aichla. Stavba poutního areálu započala v roce blahořečení budoucího světce, tedy roku 1719. Slavnostní vysvěcení kostela proběhlo v říjnu 1722, ale práce na vnitřním vybavení kostela a stavba ambitu pokračovaly ještě několik následujících let (Holečková a kol., 2006). Pěticípá hvězda je symbolem pěti ran Kristových a především pěti hvězd ve svatozáři mučedníka sv. Jana Nepomuckého, které se podle legendy objevily ve Vltavě po jeho utonutí. Na vrchu kopule kostela je dochován velký rubínově červený jazyk v zeleném hořícím věnci jako symbol Jana – mučedníka zpovědního tajemství. Nalézá se i ve tvaru lomených oken. U lucernových kaplí nad vstupními halami připomíná meč zasazený v pochvě. Jedná se o další symbolické vyobrazení, podle pověsti Jan nevyzradil žádné zpovědní tajemství a právě jako meč v pochvě zůstal jeho jazyk skryt v ústech [2]. Toto významné symbolické dílo bylo v roce 1994 pro svou jedinečnost zařazeno mezi památky zapsané do prestižního Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO (Holečková a kol., 2006).
1.4.2 Poutní místo Křemešník Zalesněný skalnatý vrch Křemešník s poutním kostelem je nejvyšší částí Křemešnické vrchoviny a nachází se 8 km východně od Pelhřimova. Vrch Křemešník je vzornou ukázkou přírodního bohatství, proto v jeho okolí byly vyhlášeny dvě přírodní rezervace. Vede přes ně několik turistických pěších tras i naučná stezka. Na Křemešnickém vrchu nejprve stála dřevěná kaple zasvěcená Nejsvětější Trojici, kterou nechal vystavět pelhřimovský měšťan Matouš Chejstovský z vděčnosti za záchranu života před lupiči roku 1555. V době třicetileté války začal Křemešník 20
přitahovat poutníky, rozkřiklo se o zázračném uzdravení vojáka díky zázračné vodě pramenící kousek pod kaplí. Kvůli zvyšujícímu se počtu poutníků a jako díkůvzdání za konec 30leté války byla kaple v letech 1651-1750 přestavěna na kostel v barokním stylu. Další stavbami na Křemešníku jsou barokní kaplička pod kostelem z roku 1689, která byla postavena nad Zázračnou studánkou, a křížová cesta od studánky ke kostelu s kapličkami. Křížová cesta je zakončena jeskyní symbolizující Boží hrob, v níž je uložena kamenná socha Kristova. Na poutní místo přicházelo až 700 procesí ročně, byly zde uloženy ostatky 21 světců, každý rok se pořádalo pět poutí a bohoslužby se konaly už od roku 1952. Tím se stal Křemešník nejslavnějším poutním místem v regionu. Dodnes český Betlém, jak se někdy Křemešníku přezdívá, přitahuje věřící. Bohoslužby se konají každou neděli o půl desáté dopoledne. Křemešník vítá i obyčejné turisty. Na místě zájezdní hospody pro poutníky je vystaven hotel Křemešník. Nachází se v něm restaurace, vinárna, salonek a patnáct dvoulůžkových pokojů. Hotel láká sportovním využitím po celý rok, provozuje ski areál Křemešník a lanové centrum. Nedaleko hotelu se tyčí rozhledna postavená podle projektu Ing. Vladimíra Žáka z let 1992-93 (Dojavová, 2006).
1.4.3 Poutní Pohled Klášterní komplex a nedaleké poutní místo se zázračným pramenem patří k nejzajímavějším místům na Vysočině. Zachovalá ukázka tehdejšího barokního světa je v současnosti poměrně opomíjené místo s dlouhou a významnou poutní tradicí (Holečková a kol, 2011). Ve 13. století zde vznikl ženský cisterciácký klášter, který projektoval sám Santini. Nedaleké poutní místo s kostelem svaté Anny s bývalým hostincem a lázeňskou budovou je ukryto pod korunami staletých lip. Kostel je obklopen ochranným kruhem čtrnácti kapliček symbolizujících křížovou cestu. Nedaleko se nachází dřevěný kříž, upomínka hřbitova pro oběti moru roku 1772. Nad zázračným pramenem, na místě původní kapličky z roku 1731, byla roku 1824vystavěna nová. U ní se i dnes může novodobý poutník osvěžit dobrou vodou [3].
21
1.4.4 Poutní místo sv. Jana Nepomuckého Na pahorku nad obcí Plandry nechal Josef Ignác Zebo v letech 1735-1739 vystavět barokní poutní areál zasvěcený sv. Janu Nepomuckému. Vede k němu lipová alej, která je státem chráněná. Ústřední stavbou poutního areálu je centrální čtvercová kaple, která je obehnána ohradní zdí s pěti kapličkami. Architektem byl velice schopný stavitel D. Morazzi, který dokázal velmi citlivě stavbu zasadit do krajiny. Dodnes se přesně neví, proč byla kaple postavena. Traduje se pověst o synovi majitele zámku v Plandrech z rodu Dobrzenských. Tento mladý šlechtic jako malý rád pozoroval čápy, kteří měli nejspíše nedaleko panství hnízdo. Jeden z mladých čápů si na chlapce zvykl. O pár let později byl šlechtic zajat do otroctví neznámo kde. Jednou při práci na plantážích k otrokům přiletěli čápi. Byl mezi nimi byl i onen ochočený čáp, šlechtic ho poznal a připevnil mu vzkaz na nohu. Čáp se vrátil na panství, naštěstí si poddaní nezvyklého předmětu na čápově noze všimli. Zprávu předali majiteli panství a ten syna vykoupil. Na počest jeho zázračné záchrany byla postavena nedaleko zámku kaple. Jediný důkaz o pravdivosti pověsti je obraz chlapce s čápem v některé islámské zemi, který pochází z kaple. V dnešní době se ale obraz v kapli nenachází, je umístěn v kapli na Obecním úřadě v Plandrech [4].
22
1.5 Vznik poutních míst a vliv na člověka V Lukách nad Jihlavou vznikla poutní svatyně, kterou nechali vystavět šlechtičtí manželé jako poděkování za záchranu života ze spárů loupežníků. Vyjádření Boží milosti vystihl kníže Collalto postavením kapličky sv. Jana Nepomuckého v Nepomukách u Staré Říše na místě, kde se v den sv. Jana Nepomuckého dozvěděl o narození syna. Jako projev pokání zlostného feudála Smila z Lilchtnburka byl postaven kostelík Nejsvatější Trojice pod hradem Cornštejnem. Poutní města Křižanov, Tasovice, Studnice nebo Velké Meziříčí byla spjata s narozením, životem nebo jen návštěvami světců (Černý, 2005). Jak jde vidět z předchozích krátkých příběhů, ke každému poutnímu místu se váže nějaká pověst, legenda nebo historická zpráva, která nám dokládá z jakého důvodu byly svatyně postaveny. V dnešní době lidé zpochybňují jejich pravdivost, ale v dobách minulých jim lidé bezmezně věřili, proto bychom měli věřit také, aby poutní místa neztratila své kouzlo. V mnoha případech stáli u počátků kultu prostí lidé, ale aby mohly vzniknout výraznější krajinné dominanty, bylo zapotřebí podpory majetných šlechticů. Proto rody Lichtenštejnů, Slavatů, Berchtoldů, Questenberů, Colltaltů nechávaly postavit poutní kostely a kaple, kterých je nesčetně. Kláštery zase stavěly řády premonstrátů, augustiniánů, benediktinů, jezuitů a redemptorisů. Dalšími stavebníky byly obce a města (Černý, 2005). Vznik poutních míst měl také velký vliv na život a kulturu venkovského lidu. V tomto případě se jednalo o pozoruhodný projev uctívání zázračné poutní vody. Voda byla vždy součástí našich životů. Člověk s ní přicházel do styku jak v denním praktickém, tak i ve svém pracovním životě. Její význam v lidových představách, víře, v obřadech a obyčejích byl od nepaměti značný. V dřívějších dobách lidé věděli, že voda má vlastnost očistnou nebo může způsobit utonutí, ale nedovedli si tyto úkazy vysvětlit. Proto jí připisovali další neskutečné vlastnosti, o nichž byli přesvědčeni, že by je mohly ochraňovat nebo jim sloužit. Například ve Vysokém Poli u Valašských Klobouk ještě v polovině minulého století chodili poutníci z okolních obcí k tamější studánce. Podle pověsti studánka vznikla na místě, kde pasačka potřebovala utišit svou žízeň v době katastrofálního sucha, vtom se jí zjevila Panna Marie. Pasačka v tom místě vytlačila na třikrát důlek a v něm se objevil 23
vydatný pramen. Voda z této studánky prý zázračně léčila nejrůznější choroby a dětské nemoci. Pokud onemocněl chlapec, šel ke studánce otec, pokud onemocněla dívka, šla matka. Podmínkami bylo, že poutníci museli vycházet časně ráno před východem slunce, nesměli s nikým mluvit celou cestu, jen se museli v duchu modlit. U zázračné studánky věšeli na nejbližší strom dětské košilky, čepičky, košile nebo také chomáček vlasů z nemocného dítěte v naději na brzké uzdravení. Víra v očistnou a léčivou moc vody tkvěla v tom, že nesměla být svévolně znečišťována. Jak dokládá jedno rčení: „Nesči do vody, panenka Mária plače.“, byla čistota vody v lidových obřadech a obyčejích základně důležitá. Podle lidových představ měla svatá voda větší účinek, pokud byla tekoucí, říční nebo potoční. Její účinek se dále mohl umocnit například solí, ohněm, žhavými uhlíky nebo ostrým předmětem. Velký význam se připisoval době nabírání vody a také zachování mlčenlivosti. Voda nabraná v době mezi půlnocí a svítáním a zákaz mluvení během cesty domněle zvýšil léčebnou účinnost svaté vody. Církev si byla vědoma významu vody v životě vesnického lidu, proto neváhala a použila ji jako nástroj ve svém úsilí o získávání a upevňování svého postavení. Poté se objevovaly zázračné vodní prameny všude tam, kde bylo zrovna zapotřebí (Jeřábek, 1961).
24
1.6 Charakteristika Vysočiny V samém středu České republiky, na hranici mezi Čechami a Moravou, se rozprostírá jeden z ekologicky nejčistších krajů. V roce 2001 zákonná novela změnila název kraje Jihlavského na Kraj Vysočina. „Tvoří jej území bývalých okresů Jihlava, Havlíčkův Brod, Pelhřimov, Třebíč a Žďár nad Sázavou. Rozlohou 6 925 km2 zaujímá 8,78 % rozlohy České republiky a řadí se tak na 5. místo mezi kraji České republiky. Počtem obyvatel (k 1.3.2012 514 569) naopak patří mezi ty nejmenší.“(Podhorský, 2003, 7). Průměrná hustota zalidnění je pouze 75 obyvatel na 1 km2. Na území Vysočiny je 729 měst a obcí. (Pohorský, 2003, 12 ). Největším městem s téměř 51 000 obyvatel je Jihlava. Za zmínku stojí ještě města Třebíč s více než 38 000 obyvateli, Havlíčkův Brod a Žďár nad Sázavou, které mají zhruba stejně obyvatel, a to více než 24 000. V kraji Vysočina sice nenajdeme lidnatá města, ale zato síť menších sídel je zde poměrně hustá (Podhorský, 2003). Hlavním přírodním celkem Vysočiny je Českomoravská vrchovina. Nejvyšším bodem je vrchol Javořice (837 m n. m.) a nejníže se krajina sklání v údolí Oslavy, Jihlavy a Rokytné (kolem 250 m n. m) (Pergler, 2004). Vysočina je pramennou oblastí českých i moravských řek jako jsou Sázava, Doubrava, Želivka, Nežárka, Jihlava, Svratka, Oslava a Moravská Dyje. (Podhorský, 2003) „Vysočina z hlediska hydrologického je jeden z nevýznamnějších regionů České republiky. Přestože Českomoravská vrchovina se neřadí svou nadmořskou výškou mezi velehory, prochází jí hlavní evropské rozvodí mezi Černým a Severním mořem“ (Podhorský 2003, str. 8). V kraji Vysočina se nachází řada rybníků, a to zejména v okolí Žďáru nad Sázavou, Jihlavou a Pelhřimovem, z nichž část je využívaná k rekreačním účelům. Vzhledem k hornatému charakteru krajiny je podnebí na Vysočině ovlivněno vyšší nadmořskou výškou kraje. Obyvatelé Vysočiny musí počítat s krátkým létem a s dlouhodobou sněhovou pokrývkou. „Teploty v zimním období dosahují průměrně 3° C až -5 ° C, v letních měsících vystupují na 15° C až 17° C. Průměrná roční teplota na Vysočině je 4° C až 8° C.“ (Podhorský, 2003, str. 10). Tím nejcennějším, co region nabízí, jsou přírodní a historické památky. Na území kraje se nacházejí dvě chráněné krajinné oblasti, Žďárské vrchy a Železné hory, a více než 120 zvláště chráněných lokalit. Vysočina je protkána historickými místy. Za zmínku 25
stojí například hrad Perštejn, klášter v Želivi, soubor památek v Jemnici, historické jádro Pelhřimova, zámek v Jaroměřích nad Rokytnou, nebo židovská čtvrť Zámostí v Třebíči, zapsaná na seznam světového kulturního dědictví UNESCO (Podhorský, 2003).
26
1.7 Jihlavsko Srdcem Vysočiny je bezpochyby Jihlavsko, které na severu hraničí s Havlíčkobrodskem, na severozápadě hraničí se Žďárskem, na západě s Pelhřimovskem, na jihozápadě s Třebíčskem a na jihozápadě s Jindřichohradeckem. „Region (dříve okres) se rozkládá na ploše 1199,32 km2. Správně byl členěn do 123 obcí, žije zde přes 112 250 obyvatel, což znamená 94,18 obyvatel na km2.“ [5]. Obr.1: mapa (Zdroj:www.nasevysocina.cz)
Geomorfologicky patří region do dílčí oblasti
Českomoravské vrchoviny Ta se dělí na 4 podoblasti, kterými jsou Křemešnická vrchovina, Hornosázavská pahorkatina, Křižanovská, Javořická vrchovina. Region leží na pomezí dvou hlavních evropských rozvodí (Dunaj-Labe), a to díky povodí Sázavy a Dyje. Jihlavskem protékají další řeky jako jsou Jihlava, Moravská Dyje, Želetavka a mnoho dalších potoků, například Maršovský, Třešťský nebo potoky Jihlávka a Brtnice. Velké množství rybníků je pro Jihlavsko typické. Ty se nachází hlavně u Polné, Jihlavy, Větrného Jeníkova, Zbilid, mezi Třeští a Telčí a v podhůří Jihlavských hor v okolí Mrákotína, anebo u Nové Říše či Batelova a na Brtnici. Na Řečici najdete vodní nádrž Nová Říše, na Maršovském potoce zase vodní nádrž Hubenov. V současné době se v regionu nachází 30 maloplošných zvláště chráněných území. Na území Jihlavska se nalézají dvě národní přírodní rezervace. Region se může pochlubit také svým bohatstvím v oblasti historických pamětihodností. Nejznámější historické město je bezpochyby Telč. V roce 1992 bylo zařazeno na seznam UNECO díky renesančnímu zámku, přilehlým zahradám, obranným rybníkům a náměstím s podloubím. Další zajímavosti vám Jihlavsko může nabídnout ve větších městech regionu, například regionální Muzeum Vysočiny, podzemní katakomby a expozice Gustava Mahlera v Jihlavě, největší barokní varhany u nás v Polné, zámek s parkem a rodiště architekta Hoffmanna v Brtnici a známou expozici betlémů v Třešti. Převážně v menších obcích bylo vybudováno nespočet sakrálních památek. Například v Nové říši se nachází barokní premonstrátský klášter s kostelem sv. Petra a Pavla, 27
v obci Vílánec je vystavěn románsko-gotický kostel ze 13. století, poutní kostel sv. Jana Nepouckého v Krahulčí, románská rotundová kaple ve Stonařově, barokní kostel v Mirošově s alejemi, románsko-gotický kostel v Kostelci a mnoho dalších. Zámky se nalézají v Polné, ve Větrném Jeníkově, v Brtnici, v Lukách nad Jihlavou, v Třešti, v Batelově, v Telči, v Krasonicích, v Jamném, v Kninici, v Sedlatici, v Přísece. Hrad Roštejn se sedmibokou věží, s muzeem a oborou se nachází nedaleko Třeště. Zřícenin zde zůstalo málo - Štamberk u Lhotky, Janštejn u Nové vsi, Rokštejn u Přímělkova, Čertův hrádek u Dolní Hutě, za zříceniny lze považovat i pozůstatky hradeb v Jihlavě [5].
28
1.8 Chůze jako sport V posledních dvaceti letech jsme svědky rozsáhlých kampaní na podporu pohybu kvůli stoupajícímu množství případů obezity a dalších civilizačních chorob mezi lidmi (Moser, 1981). Kampaně jsou často realizovány Státním zdravotním ústavem a jeho dislokovanými pracovišti podpory zdraví [6]. Když člověk začne pod vlivem kampaně uvažovat, co by měl udělat pro své zdraví a pro zlepšení své tělesné i duševní kondice, nejprve ho napadne, že bude několikrát týdně chodit do posilovny, opráší tenisovou raketu a vyrazí na kurt, nebo se s přáteli domluví na fotbalový turnaj či na cyklistický výlet (Moser, 1981). Ale často zapomene na nejpřirozenější formu pohybu člověka, a tím je chůze. Je tím nejjednodušším a nejekonomičtějším způsobem, jak zhubnout a udržet se v dobré kondici. Pravidelná a svižná chůze má pozitivní vliv na oběhový systém, zlepšuje funkci plic a metabolismu, zpevňuje svaly a klouby, působí antidepresivně, a je dokonce zaručeným receptem na dlouhověkost. S chůzí může člověk začít hned. Dalo by se říct, že je to ideální sport pro každého. Je vhodná pro rekonvalescenty, začátečníky, starší osoby, pro osoby s nadváhou i děti. Doporučuje se ujít denně 10 000 - 12 000 kroků, což je okolo 7,5 km, průměrnou rychlostí 4-5 km za hodinu. Stačí chůzi zařadit do svého každodenního života, omezit jízdu autem a vyhnout se výtahu. Intenzivní chůze ve smyslu sportování patří mezi atletické disciplíny, proto je důležité se na pěší túru připravit jako na každý jiný sport (Sovová a kol., 2008).
29
1.9 Turistika „Turistika spojuje účinky pohybové aktivity s vlivem přírodního prostředí, s poznávacím procesem i se zvládnutím řady odborně technických činností.“ (Vyskočil, 1997, 6). Postupem času, kdy vybavení pro turistiku začínalo být mnohem dokonalejší, mohli turisté pomýšlet na vyšší cíle. Turistika se rozvinula do dalších odvětví neboli specializací. U každé z nich je potřeba jiných pomůcek a vybavení, liší se náročností terénu, délkou trasy a především rozmanitostí okolní přírody.
1.9.1 Pěší turistika Pěší turistika je nejstarší a nejrozšířenější formou turistiky. Nejspíše proto, že je vhodná pro všechny věkové skupiny a nabízí celoročně bohatou kulturně poznávací činnost. Za základní formy pěší turistiky se považují vycházky, túry, turistické pochody a putování (Moser, 1981). Pěší turistika je provozována v nížinných oblastech a v podhůřích nebo nižších horských polohách, turisté obvykle nevystupují nad přirozené pásmo lesa. Túry vedou po trasách s nižší úrovní obtížnosti jako jsou široké cesty, chodníky a pěšiny ve snadném terénu. K pěší turistice není zapotřebí žádných jistících a dalších pomůcek. Obvykle se jedná o krátké, maximálně jednodenní trasy bez další potřebné výstroje [7]. Historie pěší turistiky Za první "turisty" by se dali s velkou pravděpodobností označit starověcí cestovatelé, na které navazovali poutníci vydávající se na náboženské poutě do Říma, Jeruzalému, Santiaga de Compostela či do Mekky [7]. V období renesance se v literatuře objevují první myšlenky pěší turistiky, například v dílech Francoise Rabelaise, Johna Locka či Jana Amose Komenského, který svým výrokem: "Na světě jsme proto, abychom chodili", usiloval o zavádění tělesných cvičení v přírodě do škol a poukazoval na význam pobytu v přírodě pro přirozený vývoj člověka. Také v období romantismu vzrostl zájem o přírodu. Putování si zprvu mohli dovolit jen šlechtici, učenci nebo umělci. Jedním z prvních slavných turistů v Čechách byl právě romantický básník Karel Hynek Mácha.
30
Rozvoj turistiky v 19. století podpořil průmyslový rozvoj společnosti. Jedním z hlavních vynálezů tehdejší doby byla železnice, která umožnila dříve nesnadný přístup do horských oblastí či vzdálených míst. Dalším podnětem byl rozvoj kartografie a nárůst informačních prostředků. V české zemi se turistika začala rozvíjet v první polovině 19. století organizovanými výlety uzavřených společností nebo jednotlivců. V poslední fázi národního obrození byla provozována zejména vzdělanou vrstvou. Josef Kajetán Tyl byl zaníceným turistou pořádajícím výlety za památkami slavných dob naší minulosti. První českou organizací propagující tělesný pohyb byl Sokol založený Miroslavem Tyršem roku 1862. Jeho členy měla připravit na případný střet s nepřítelem a na nácvik soustavného a vytrvalého pochodu s kulturně-poznávacím obsahem. Oficiální historie české turistiky se začala psát 11. června 1888, kdy byl založen Klub českých turistů [8].
1.9.2 Nordic walking Nordic walking je poměrně nový druh sportu. Jedná se o běžnou chůzi se speciálními hůlkami. Nové sportovní odvětví vzniklo ve Finsku, když špičkoví finští běžci na lyžích nahradili v létě svou přípravu terénním během s lyžařskými hůlkami. V roce 1997 započal vývoj lehce ovladatelných karbontitanových hůlek, díky tomu se rychlostí blesku nordic walking rozvinul do dalších skandinávských zemí, střední Evropy, USA i Japonska. Nordic walking lze provazovat celoročně, je potřeba jen speciální hůlky z aluminia nebo směsi uhlíkatých a skleněných vláken, kvalitní obuv a vhodné oblečení. Z výzkumu vyplývá, že lidé při severské chůzi spálí až o 46 % kalorií více a spotřebují vetší množství kyslíku než osoby provozující stejně rychlou normální chůzi. Nordic walking představuje tedy ideální pohybovou aktivitu, při níž se spalují se tuky, buduje svalstvo a navíc hůlky chrání klouby. Je vhodný i pro začátečníky, starší osoby a lidi s nadváhou (Křivská, 2009).
1.9.3 Vysokohorská turistika Horská neboli vysokohorská turistika je druh turistiky zaměřený na poznání různých horských oblastí. Od horolezectví liší tím, že VHT turista nevyhledává technické obtíže, 31
jistící prostředky a úseky s používáním rukou jsou výjimečné (Hejl, 1990). Turistika probíhá ve vyšších nadmořských výškách nad přirozeným pásmem lesa, nepřekračuje ale hranici sněžné čáry [7].
1.9.4 Trekking „Táhnout z jednoho místa na druhé“, tak by se dalo přeložit slovo „trekkovat“ pocházející z nizozemsko-německé jazykové oblasti. Trekking je tedy toulání po jistou delší dobu v přírodě se zátěží a s minimálně jedním bivakem (Křivská, 2009). Průkopnice trekkkingu Ella Mailloartová definovala toto dlouhodobé putování: „Miluji tento prapůvodní život, život, kdy vždycky dostanu ten správný hlad a každé sousto se mi změní v kulinářský požitek, kdy pociťuji zdravou únavu, kvůli níž se spánek stává s ničí nesrovnatelnou blažeností.“ (Křivská, 2009,11). Z jejich slov lze usoudit, že nekolikadenní putování přírodou je velice náročné jak fyzicky, tak psychicky. Cestu jde absolvovat jen s dobrým fyzickým základem, proto je důležité se na trek. dobře připravit (Křivská, 2009). Trasa treku může vést ve vysokohorském i nížinném prostředí [7].
32
1.10 Klub českých turistů Klub českých turistů – česká tradice, která přetrvala 130 let. Počtem členů se řadí k
nejpočetnějším v Evropě a díky práci dobrovolníků se Česká republika může
pochlubit turistickým značením, který svým rozsahem nemá ve světě nemá obdoby. Díky tomu jsem mohla poznat krajinu naší vlasti bez mapy nebo tištěného průvodce, proto ve své bakalářské práci této organizaci věnuji tak významnou část.
1.10.1 Historie KČT Klub českých turistů byl založen 11. června 1888. Jeho předsedou byl zvolen známý cestovatel a milovník přírody Vojtěch Náprstek. Hned od začátku existence klubu patřila mezi hlavní aktivity klubu tvorba turistických map, úprava a značení turistických tras, výstavba turistických chat, rozhleden jako byla např. Petřínská rozhledna a mnoho dalších zařízení pro veřejnost. KČT pořádal pravidelné vycházky do okolní přírody měst a konaly se i větší výlety do zahraničí. První zahraniční akcí, kterou KČT organizoval, byla výprava českých turistů na Světovou výstavu do Paříže v roce 1889. Další zahraniční cesty vedly do Dalmácie, Černé hory, Tater a roku 1894 dokonce na Island. KČT se nejprve výhradně věnoval pěší turistice, následně se rozšířila zimní turistika na lyžích, cykloturistika, vodní turistika a v dalších letech krasová turistika, vysokohorská turistika, s rozvojem dopravních prostředků se zavedla mototuristika a další formy turistiky. Po první světové válce se turistika stávala stále vyhledávanější činností ve volném čase a rozvinula se skautská a trampská hnutí. V roce 1918 byl KČT přejmenován na Klub československých turistů. Svaz velmi brzy začal působit na poli ochrany přírody. Během druhé světové války byla činnost KČT přísně regulována, ale sdružení oficiálně zrušeno nebylo. Členové i nadále značili cesty a objevovali nové turisticky zajímavá místa. Po rozpuštění Sokola a Junáka se stal KČT jejich útočištěm. Zůstal jedním z mála středisek národního života. Svou činnost kompletně obnovil po roce 1945 [8]. V roce 1969 se ustavil Český svaz turistů jako organizační složka státem kontrovaného Československého svazu tělesné výchovy. Na konci roku 1989 se mezi turisty rozpoutala diskuze o dalším směru vývoje v tehdejším Svazu turistiky ČSTV. Vše vyústilo dne 7. dubna 1990 v Praze, kdy konference ustavila obnovení KČT. Až v roce
33
1997 se Klub českých turistů vymanil z ČSTV. V dnešních dnech sdružuje v odborech po celé České republice okolo čtyřiceti tisíc členů (Bradová a kol., 2008).
1.10.2 Podmínky a výhody členství KČT „Členem Klubu českých turistů se může stát každý, kdo souhlasí se stanovami KČT a kdo se přihlásí v některém ze základních článků - odborů KČT. Každý člen KČT platí roční příspěvek, jehož výši určuje mateřský odbor KČT." [9]. Pokud je žadatel o členství mladší 15-ti let, je ke vzniku členství nutný písemný souhlas zákonného zástupce. Novému členovi je vystaven odborem KČT členský průkaz. Ten je platný za podmínek, že člen má zaplacený členský příspěvek KTČ, který se skládá z příspěvku pro ústředí, který je stanoven na 60 Kč pro mládež a seniory, 120 Kč pro dospělého, 260 Kč pro rodinu, z příspěvku pro oblast - v KČT Vysočina je to 50 Kč, a z příspěvku pro odbor KČT [9]. Členové KČT mohou využívat mnoho výhod, které se členstvím souvisejí. S prokázanou platnou legitimací mohou členové KČT uplatňovat řadu slev například na poskytnuté služby nebo zakoupené zboží u smluvních partnerů systému EUROBEDS, na dopravu při turistické činnosti nebo na předplatné klubového časopisu Turista. Také mají možnost zakoupit turistické mapy vydávané Klubem českých turistů se slevou 20% a většina organizátorů turistických akcí pro veřejnost poskytuje slevy na startovném [9]. Ve výhodě jsou i cvičitelé, vedoucí turistiky a značkaři, kteří mají automaticky uzavřeno úrazové pojištění, ostatní členové si mohou toto pojištění sjednat individuálně za výhodných podmínek (Bradová a kol., 2008).
1.10.3 Jak se stát členem Zájemce o členství v Klubu českých turistů má na výběr několik způsobů, jak se jím stát. Buď vyhledá nejbližší odbor nebo odbor, ve kterém chce pracovat a vstoupí přímo do něj, nebo kontaktuje sekretáře nejbližší oblasti KČT. V případě, že zájemci jde jen o členství v turistické organizaci a neví, ve kterém odboru chce pracovat, může podat elektronickou přihlášku [10].
34
1.10.4 Poslání členů Klubu českých turistů „KČT je občanským sdružením aktivních turistů, příznivců a přátel turistiky.“ [9]. Je založeno na dobrovolné práci svých členů, kteří tak přisívají k rozvoji občanské společnosti, má jen nezbytný počet profesionálních pracovníků. Celoživotní aktivitou členů KČT je vytváření všestranného turistického programu včetně mezinárodních turistických aktivit, dbaní na bezpečný a volný pohyb v přírodě, značení a údržba sítě turistických značených tras, ochrana přírody a krajiny a péče o kulturní památky. Další důležitou náplní organizace je vytváření podmínek pro aktivní činnost seniorů, rodinných kolektivů, dětí a mládeže a zdravotně postižených a pomoc novým členům, zejména dětem a mládeži, v rozvoji turistických dovedností. KČT pečuje o rozvoj všech druhů turistiky a věnuje pozornost všem pohybovým aktivitám v přírodě. KČT vydává turistické mapy, časopisy, odbornou literaturu či metodické materiály a je zodpovědný za školení vedoucích, cvičitelů, značkařů, rozhodčích a jiných organizátorů turistiky. Občanské sdružení se také snaží budovat, provozovat a udržovat pro své členy i veřejnost síť turistických ubytoven a jiné prvky turistické infrastruktury. Podílí se na péči o památná místa a historické objekty [9].
1.10.5 Turistické značení KČT Klub českých turistů se již od roku 1889 věnuje značení pěších tras a jejich pravidelné obnově a údržbě. Členové KTČ odvádějí opravdu vynikající práci, vytvořená síť pěších značených tras je shledána pro svou hustotu, kvalitu a pokrytí na území České republiky jako nejlepší v Evropě. Od roku 1997 jsou finanční náklady na značení tras hrazeny z rozpočtu odboru Cestovního ruchu Ministerstva pro místní rozvoj ČR. Všechny prvky turistického značení podléhají ochraně na území všech států EU díky certifikátu pro průmyslový vzor turistického značení, který byl Klubu českých turistů udělen dne 9. listopadu 2007 úřadem pro harmonizaci ve vnitřním trhu EU v Alicante [11]. Doba, kdy se KČT zabýval jen značením pěších tras je minulostí, od roku 1996 spravuje i lyžařské trasy a spolu s dalšími organizacemi i cyklistické a cykloturistické. Od roku 2006 se podílí na značení jezdeckých stezek pro turistiku na koni.
35
Přes území ČR vedou čtyři úseky z 11 evropských dálkových cest, které propaguje Evropská asociace turistických klubů (Bradová a kol, 2008). Pěší značení Pěší trasy jsou značeny pásovými značkami. Tvoří je tři vodorovné pásy. Prostřední pás označuje barvu značené trasy, může být červený, modrý, zelený nebo žlutý. Aby značka byla více viditelná, zbylé krajní pásy jsou bílé. Pásová značka je ve tvaru čtverce o rozměrech 10x10 cm. V ostrých zatáčkách cesty nebo při jejím odbočení na jinou komunikaci je k pásové značce přidána šipka. Na společném úseku několika značených tras se používá vícebarevná značka, pro místní může být použito místní značky. Na koncích značených tras je koncová značka a různé krátké významové odbočky jsou značeny speciálními značkami. Naučné stezky se vymezují pásovými i místními značkami nebo speciálními značkami naučné stezky. Tabulky a směrovky doplňují značení ve městech, vesnicích, na křižovatkách s jinou značenou trasou a na dalších turisticky významných místech. Tabulka označuje název místa, popř. jeho nadmořskou výšku, směrovky informují o kilometrových vzdálenostech k dalším cílům na trase. Lyžařské značení Ke značení lyžařských tras se používá stejných druhů značek, stejné tabulky, směrovky a rozměry jako u pěších tras. Jen krajní pásy značek a lyžařské směrovky jsou oranžové. Vnitřní pás pak může být červený, modrý, zelený nebo bílý. Cykloznačení Cyklistické trasy dělíme na cyklotrasy a cykloturistické trasy. Všechny prvky cyklistického značení mají žlutou podkladovou barvu [11].
1.10.6 Organizační struktura Základní organizační jednotkou KČT jsou odbory, které se sdružují do 14 oblastí totožných s hranicemi krajů. Vše zastřešuje Ústředí KČT se sídlem v Praze [12].
36
1.10.7 Oblast KČT Vysočina Oblast KČT Vysočina vznikla ustavující konferencí dne 18.3.1992 v Jihlavě. Tím se Jihlava stala sídlem oblasti KČT Vysočina a sdružovala odbory z tehdejších okresů Jihlava a Žďár nad Sázavou. Vladimír Vymazal z Telče byl zvolen předsedou oblastního výboru. Oblast KČT K datu 1. 3. 2012 KTČ Vysočina sdružuje 22 odborů s 1 738 členy. Kalendář turistických akcí je vydáván každoročně s nákladem 5 000 kusů, slouží k propagaci akcí KČT, které jsou určeny široké veřejnosti. Turistické kalendáře jsou k dispozici pro všechny zájemce o turistiku v městských informačních střediscích po celém kraji Vysočina. Krajská komise kraje Vysočina (KKZ) sdružuje od 1. ledna 2003 všechny značkaře kraje Vysočina. Značkaři sdružení ve značkařských obvodech v Havlíčkově Brodě, Jihlavě, Měříně, Pelhřimově, Třebíči a Žďáře nad Sázavou pracují i nadále samostatně ve svých okresech. Kraj Vysočina je v hustotě informačních prvků na jednom z předních míst v ČR. Od roku 2005 kraj Vysočina pravidelně podporuje značení na území kraje významnou finanční částkou (Bradová a kol, 2008).
1.10.8 Odbor KČT Jihlavsko Na Jihlavsku se v rozmezí 90 let vytvořilo mnoho odborů KČT. Během let postupně vznikaly a zanikaly. K datu 1. 3. 2012 je jich na Jihlavsku osm odborů. KČT Čeřínek Jihlava Turistický klub Čeřínek byl založen 12. prosince 1920 [13]. V současné době má KČT Čeřínek 113 řádných členů, předsedou je Jiří Veselý (Svatošová a kol, 2012). Klub pořádá každou sobotu pravidelné vycházky po Vysočině. Organizuje jednodenní i vícedenní zájezdy jak po naší republice, tak do zahraničí, nechybí pořádání besed, různých pochodů a akcí pro děti [13].
37
SK KČT Třešť Současný odbor vznikl roku se 43 členy pod záštitou ČSTV. Náplní klubu je především pěší turistika a cykloturistika, ale nepohrdnou ani vysokohorskou a lyžařskou turistikou. Akce pro členy se konají každou sobotu [14]. Odbor SK KČT Třešť má 85 členů a předsedou je Luděk Zabloudil (Svatošová a kol, 2012). KČT Polná KČT Polná byl založen v roce 1924 Každoroční dálkový pochod, turistické vycházky do okolí Polné a cyklistické zájezdy po naší vlasti i dalších státech jsou typické pro KČT Polná [15]. Odbor má momentálně 92 registrovaných členů a předsedá jim Antonín Půža (Svatošová a kol, 2012). KČT Bedřichov Jihlava Odbor KČT Sokol Bedřichov vznikl v roce [16]. Postupně se přidávali další milovníci vycházek do přírody a dnes má klub 97 členů. Předsedou je Jiří Fuxa (Svatošová a kol, 2012). Tento klub pořádá pěší vycházky, vícedenní zájezdy do zahraničních hor, cyklovýlety po ČR i do zahraničí a v zimě nezapomenou vytáhnout své oblíbené běžky [16]. KČT VHT Jihlava Odbor KČT VHT Jihlava byl založen pěti členy, z toho tři dospělí a dvě děti, v roce 2002. Předsedou oboru je Mgr. Jiří Nováček. Odbor se v první řadě věnuje vysokohorské turistice. Významné místo zaujímá práce s dětmi a mládeží [17]. KČT Telč Stanovy a výbor odboru KČT Telč byly schváleny na ustavující schůzi 7. července 1921. KČT Telč pořádá každý rok dva turistické pohody, které byly v roce 1995 zařazeny mezi akce mezinárodních turistických svazů v rámci IVV [18]. Dlouholetým předsedou odboru je Vladimír Mazal. Odbor má 28 členů (Svatošová a kol, 2012).
38
KČT Tesla Jihlava Při TJ Tesla Jihlava vznikl roku 1986 Klub českých turistů Tesla Jihlava. Každoročně pořádají pochody, věnují se vysokohorské turistice v zahraničí, pěší turistice v ČR, cyklistickým poznávacím zájezdům a ekologickým expedicím [19]. Od roku 1989 je předsedkyní Ing. Míla Bradová. KČT Tesla Jihlava registruje 72 členů (Svatošová a kol, 2012). KČT Kamenná Tento odbor vznikl až v roce 2008. V současné době je předsedou Alois Dobrovolný. Registrovaných členů v odboru je 52. Klub pořádá pěší pochody, cyklistické výlety a zájezdy po České republice (Svatošová a kol, 2012) .
39
1.11Turistické a naučné stezky na Jihlavsku Jako celá Vysočina, tak samozřejmě i Jihlavsko oplývá krásnou přírodou. Oblast obklopují hluboké a tajemné lesy, malebné zákoutí řek a nevysoké hřebeny hor, které v člověku budí zvědavost a chuť se toulat po území okolo Jihlavy. Jedním z nejlepších způsobů, jak území prozkoumat, je pěší turistika. Značkařský obvod Jihlava zahrnuje 20 značkařů, kteří obhospodařují 428,8 km tras. Jedenkrát za tři roky musí značkaři obejít všechny trasy. Ročně tedy mají za úkol zkontrolovat 142 km tras všech barev. Dohromady se starají o 529 směrovek a tabulek, 28 turistických vývěsných map ve stojanech a rámech a o 93 směrovníků. Tzv. železa v lese obcházejí jedenkrát za pět let. Ročně značkaři dohromady odpracují okolo 1511 hodin, což vychází na osobu skoro 76 hodin. Značkařský obvod Jihlava musí ročně vyjít s finančním rozpočetem 45 000 – 50 000 Kč. Na materiál, stravné, jízdné a minimální odměnu značkařům přispívá Ministerstvo kultury a kraj Vysočina částkou 200 000 Kč na všech sedm obvodů v kraji, na jeden značkařský obvod vychází poměrná částka 28 572 Kč (interní zdroj). Značkaři konají svou práci s láskou, proto je pro ně největší odměna, pokud turisté využívají turistických stezek a ke všemu značení se chovají s úctou. Klub českých turistů má na starost značení jak turistických tras, tak i naučných stezek. Všechny červené, modré a zelené pěší turistické trasy kolem Jihlavy tvoří ucelenou síť. Okruh dlouhý 43,5 km se nazývá Jihlavský okruh. Byl slavnostně otevřen 28. 6. 2001. Celá trasa je využívána turisty nejen z Jihlavy, ale i turisty ze vzdálenějších míst. Díky perfektnímu značení můžou uskutečnit množství různě dlouhých a různě náročných rodinných výletů i turistických dálkových pochodů (Bradová a kol, 2008). Naučná stezka Špičák Naučná stezka Špičák začíná v Třešti u hráze Váňovského rybníka a pokračuje přes národní přírodní rezervaci Velký Špičák až do Jezdovic. Deset informačních panelů umožňuje turistovi seznámit se s krajinou a místními přírodními podmínkami, historií a zajímavostmi území [20]. Naučná stezka o délce 10 km byla slavnostně otevřena 24. 4. 2004 (Bradová a kol, 2008). 40
Hornická naučná stezka Hornická naučná stezka byla zřízena v roce 1998 v lokalitě Jihlava-Lesnov (Bradová a kol., 2008). Právě v těchto místech jsou nejvíce patrné pozůstatky dolování jihlavského stříbra. Stanoviště jsou zaměřena na ukázky pozůstatků hornické činnosti, historii rozhledny na vrchu Rudný a přírodní zajímavosti. Na trase je zbudováno 13 informačních tabulí [21]. Brtnická stezka přírodou ke kulturní promenádě Brtnická stezka začíná u zříceniny Rokštejn a vede podél řeky až do Brtnice. Tam stezka pokračuje okruhem po brtnických pamětihodnostech. Během stezky dlouhé bezmála 11 km se mohou jak pěší, tak i cykloturisté pokochat krásami přírodní rezervace podél řeky Brtnice, zhlédnout Viďourkův mlýn, odpočinout si na zastavení u rybníka Šamonín a získat vědomosti o historických brtnických památkách z informačních tabulí, které jsou k dispozici po celé trase [22]. Pojmannova naučná stezka Naučná stezka v blízkosti Polné byla obnovena na trase původní vycházkové stezky, která vznikla v letech 1909 až 1912 díky V. Pojmannovi a muzejníku B. Rérychovi. Současná stezka s pěti popisnými panely je v délce 6 km byla otevřena za finančního příspěvku města dne 8. 5. 2006 (Bradová a kol, 2008). Naučná stezka Josefa Klementa Naučná stezka věnovaná dlouholetému předsedovi KČT Polná, Josefi Klementovi, byla slavnostně zpřístupněna veřejnosti 16. 9. 2006. Sedmikilometrová stezka vede přes město Polná a jejím blízkým okolím (Bradová a kol, 2008). Stezka malíře Františka Mořice Nágla Stezka tvoří okruh v okolí Kostelní Myslové na Telčsku. Celá stezka je zasvěcená malíři F. M. Náglovi, jehož rodina žila v Kostelní Myslové po celé generace a zahynula pro svůj židovský původ v koncentračním táboře. Na informačních tabulích se návštěvník dozví o tvorbě a životu akademického malíře, historii obce a osudech lidí žijících v tomto kraji na počátku 20. století [23].
41
Naučná stezka Čeřínek V roce 1984 byla otevřena naučná stezka Čeřínek, která má turistům přibližovat živou i neživou přírodu. Stezka začíná západně od Dolní Cerekve za rybníky Chudý a Menší. Nenáročná trasa dlouhá 6 km, má celkem čtrnáct zastávek a dá se projít za tři až čtyři hodiny (Bradová a kol., 2008). Naučná stezka Velký Pařezitý rybník Kruhová naučná, pozorovací, informační a rekreační stezka kolem rybníka Velký Pařezitý u Řásné na Telčsku. Informační tabule seznamují veřejnost se zajímavostmi a životem v okolí rybníka (Bradová a kol., 2008).
42
1.12 Vybavení turisty v čase 1.12.1 Oděv středověkého poutníka Poutní úbor byl složen z krátkého šatu a dlouhého pláště. Tento typický plášť, kterému se dodnes říká pelerína, byl vlněný, s kapucí, často bez rukávů, chránil proti dešti a větru anebo byl používán jako přikrývka. V zimním období se poutník chránil před chladem slámovým oděvem. Chodil buď bos na znamení pokory, nebo míval na nohou škorně. Oblečení bývalo vylepšeno kůží, klobouk se širokým dýnkem chránil před sluncem i deštěm. Poutník byl dále vybaven mošnou a tykví na vodu přes rameno, v jedené ruce držel knihu, druhou rukou se opíral o hůl. Ta je odedávna nazývána „třetí nohou poutníkovou. Sloužila hlavně k praktickým úkonům během cesty jako byly brod, výstupy v horách a při obraně proti dotěrným zvířatům [24].
1.12.2 Vybavení turisty v 70. letech V 80. letech by se dalo mluvit o velkém pokroku ve vybavení pro turisty, ale oproti dnešní době se to nedá srovnat. Turisté měli na výběr dvě vhodné možnosti obuvi buď nízkou turistickou obuv, což znamenalo „botasky“ či „maratonky“, nebo pohorky se speciální protiskluzovou vimbramovou
podrážkou.
Pohorky
byly
označovány
jako
bezpečná
obuv
a doporučovaly se do hor a v zimním období. Mnoho turistů po 35 – 40 km začalo pociťovat jejich tíhu, proto na delší pochody volili raději kvalitní botasky. Nejvhodnějším materiálem ponožek byla bavlna nebo vlna či jejich kombinace, nikdy ne silon a umělá příze. Na túry se nosily dvoje ponožky na nohou, proto aby sály pot a také změkčovaly nárazy na chodidla. Nejlépe tedy bylo si nejprve navléci spodní ponožky bez gumy, pak vlněné nebo froté podkolenky. Ty měly výhodu, že udržovaly lýtkový sval v teple a mohly se podle počasí shrnout nebo naopak. Do pohorek, botasek či maratonek se vkládaly osvědčené molitanové vložky, aby ochránily chodidla. Velice dobrým doplňkem byly krátké nebo dlouhé návleky, které překrývaly mezery vzniklé nad obuví. Osvědčeným oblečením bylo lehké bavlněné tričko sající pot, flanelová košile a golfky, které byly vyráběny z lehkého materiálu jako byla tkanina Radka. Z kalhot byly ještě vhodné vlněné nebo manšestrové kalhoty, naopak jako nepřípustné byly považovány 43
úzké, tvrdé a nesprané texasky a tepláky. V chladných měsících se nosil svetr. Podle ročního období se navrch nejčastěji oblékala lehká, prošívaná nebo péřová větrovka. Hlava se v létě pokrývala lehkou čapkou se štítkem, v zimě se nosila vlněná čepice a proti dešti turisty nejlépe chránil klobouk. Další pomocníkem do deště byla igelitová pláštěnka ve formě kabátu čí peleríny a vůbec žádnou ostudou nebyl mít s sebou deštník. Turisté samozřejmě nemohli zapomenout na šálu na krk, rukavice a i na sníh sluneční brýle. Nejlepšími batohy tehdejší doby byly tzv. malý a velký kletr. Při náročnějších túrách se osvědčily batohy s konstrukci nebo-li tzv. krosny. Stany byly buď prostorné pro delší pobyt na jednom místě, nebo lehké a středně těžké pro několikadenní pěší túru. Mezi lehké stany patřily Start, Blaník nebo Puťák vážící kolem 3 – 4 kg, k těžším stanům se řadil Zebín, Tábor nebo Jiskra s hmotností 4,7 – 6 kg. Turisté si mohli vybrat ze dvou typů spacích pytlů. První byl spací pytel typu mumie a druhý byl rozvírací spací pytel na způsob deky. Pod spací pytle se prostíraly molitanové podložky, nafukovací matrace nebo igelit. Nejpoužívanějším vařičem byl lehký a jednoduchý vařič na tuhý líh, používaly se i benzínové vařiče z NDR. V zahraničí už se prodávaly plynové vařiče, ale u nás v té době nebylo možné k nim sehnat náhradní příslušenství (Moser, 1981).
1.12.3 Turista 21. století Seveřané říkají, že pro pěší turistiku neexistuje špatné počasí, ale jen špatně zvolené oblečení. V dnešní době je na výběr opravdu velká škála outdoorového vybavení. Nejdůležitějším prvkem oděvu je vhodná obuv. Vyplatí se vybrat kvalitní pohodlné boty určené pro chůzi se zpevněním u
kotníku, s odpruženou podrážkou
a z nepromokavých vzdušných materiálů. Právě takové boty šetří kloubní a vazivový aparát nohy. Rozlišují se dva druhy turistické obuvi – trekkingové pohorky a pohorky. Trekkingové pohorky jsou lehká kotníková obuv s hmotností 0,9 – 1,7kg. Jsou určeny pro jednodušší terén a méně až středně náročnou turistiku. Vysoké, pevné a nejlépe celokožené pohorky uvítají náročnější turisté, kteří provozují turistiku v obtížném terénu po celý rok. Jejich hmotnost se pohybuje mezi 1,5-2,2 kg [25]. V současnosti si turisté oblékají nejčastěji několik vrstev, které jsou vyrobeny z moderních materiálů. Záleží hlavně na tom, kam se chystají vyrazit, jaká je roční doba a aktuální počasí. Jako spodní vrstva dává termoprádlo ze syntetických tkanin, které 44
mají za úkol odvádět tělesnou vlhkost od těla. Využívá se vláken z polypropylenu a nebo polyesteru, nejsou výjimkou moderními technologiemi upravená přírodní vlákna, která se používají buď samostatně a nebo v kombinaci s umělými vlákny. Druhá vrstva se nazývá termoizolační. Jsou to výrobky z materiálu fleece, které jsou prodyšné a dobře izolují. Jako třetí vrstvu používáme lehké větrovky z odolných materiálů jako je Tactel nebo Pertech. S těmito třemi si turista vystačí po převážnou část roku a při většině aktivit. V posledním desetiletí jsou velice populární kvalitní a odolné materiály typu softshell, kterými se může nahradit druhá a třetí vrstva, protože dokonale spojují vlastnosti tepelně izolační a ochrany proti větru. Čtvrtou vrstvou může být nepromokavá vrstva s membránou (např. GORETEX), kterou turista, cestující na území naší republiky, bez problému nahradí igelitovou pláštěnkou. V zimním období se jako poslední vrstva se dává péřová bunda nebo bunda s umělými vlákny. Batohy se rozlišují podle objemu. Na krátkou procházku turistovi postačí batůžek s objemem 5 litrů, zkušený treker bude potřebovat batoh kolem objemu 60 litrů i více. Musí mít vhodný nosný systém, tvořený nosnými popruhy, bederním pásem a výztuhou zad batohu, možnost upevnění věcí na batoh a dostatečný počet komor. Stany geodetických tvarů zcela nahradily dříve rozšířená áčka. Jsou lehčí, odolnější proti větru a poskytují větší komfort. Je důležité vybrat vhodnou délku a odolnost vnějšího stanu tzv. tropika a podlážky vůči vodě. Stany s lepenými švy a s duralovou konstrukcí by měly být upřednostněny. Spací pytle jsou buď péřové, nebo se syntetickými náplněmi z mikrovláken. Péřové spací pytle jsou lehké a teplé, ale hodí se spíš do suššího počasí. Spací pytle s umělohmotnou náplní jsou trochu těžší, ale poskytují větší ochranu proti vlhku a rychleji schnou. Pod spací pytel se rozprostírají lehké levné pěnové karimatky, kterým konkurují podstatně dražší a těžší samonafukovací
karimatky.
Plynové
a
benzínové
vařiče
jsou
v současnosti
nejpoužívanější. Mají snadnou obsluhu, vysokou výhřevnost a spolehlivost, náplně jsou běžně k dostání. Pořizovací cena vařičů je příznivá, ale ceny náplní jsou stále vysoké [26].
45
2 PRAKTICKÁ ČÁST 2.1 Vytvoření vlastní trasy Tato část práce se věnuje přípravě a realizaci pěší túry, která vede kolem poutních a zajímavých míst v okolí Jihlavy. Součástí je i pozvánka, která má za úkol zaujmout a nalákat potenciální uživatele trasy, a průvodce trasou, který doplňuje informace o procházených místech.
2.1.1 Výběr místa V okolí Jihlavy je mnoho zajímavých míst, k výběru správné lokality mi dopomohla mapa 1:50 000. Mé požadavky ideální oblasti byly: · malá vzdálenost od Jihlavy, · dopravní spojení nejlépe hromadnou městskou dopravou, · méně vyhledávaný cíl turistů · a především vysoká koncentrace poutavých a pozoruhodných míst. Mé nároky jednoznačně splňovala příměstská část Jihlavy, sedm kilometrů vzdálené Popice.
2.1.2 Příprava vlastní trasy Při tvorbě vlastní trasy jsem nejprve shromáždila různé informace o sakrálních památkách, přírodních úkazech a dalších turistických lákadlech v okolí Popic. Během několika následujících víkendů jsem zkoumala oblast, pátrala po někdy dost těžko objevitelných místech a pořizovala fotografie. Mé studování oblasti se neobešlo bez GPS. Objevená místa jsem zaznamenávala do přístroje, abych přesně znala jejich polohu na mapě. Připravovanou pěší túru jsem zhodnotila z hlediska fyzické i časové náročnosti. Zvolila jsem maximální délku túry 15 km a maximální časovou délku 4 hodiny, aby se jí mohla zúčastnit co nejširší veřejnost. Vytvořila jsem okruh jihozápadním směrem od Popic. Výchozí i konečný bod je náves obce s autobusovou zastávkou a barokní kaplí. Trasa vede jak po značených turistických trasách, tak i po neznačené trase. Spojuje 46
dohromady jedenáct zastavení, o kterých se účastník túry dozví více v průvodci „Za poutními a zajímavými místy v okolí Popic“, který jsem sama zpracovala.
2.1.3 Popis vlastní trasy
Obr. 2: Mapa trasy (Zdroj: vlastní)
Popice Název Popice je odvozen od staročeského slova pop, což bylo označení pro nižšího kněze. Počátky založení Popic sahají do 13. století. Krátce na to se začaly v okolí dolovat stříbronosné rudy, které zapříčinily příliv německy hovořících dělníků a jejich rodin. Již v roce 1558 město Jihlava odkoupilo německou vesnici od Petra Šmilauera ze Šmilova. Před třicetiletou válkou na pozemku 5,9 km2 stálo 22 domů, které obývalo 139 obyvatel. Po válce zůstalo pouze 7 domácností (Pátek, 2008). V současné době je v Popicích okolo 50 domů se 121 obyvateli. Je zde zřízen oblastní výbor v čele s p. Vojtěchem Fialou. Vesnice je obsluhována městskou hromadnou dopravou – autobusem č. 7, má vlastní vodovod, ale není zde instalována kanalizace ani plynofikace [27]. 47
1. Kaple na Nanebevzetí Panny Marie Barokní kaple Nanebevzetí Panny Marie na konci 18. století nahradila dřevěný kříž z roku 1780. Plán obdélníkové kaple pochází z roku 1835. Přestavba kaple se konala v následujícím století. Celý prostor byl podložen a do zvonice byl zaavěšen nový zvon o hmotnosti 40 kg. [27]
Obr. 3: Kaple Nanebevzetí Panny Marie (Zdroj: vlastní archiv)
2. Javor klen – památný strom Strom s nerovnoměrnou korunou je vysoký 20 m a obvod jeho kmene je 334 cm.(Procházka, 2007) Plody javoru jsou křídlaté dvounažky. Kvete od května do června. Javor klen roste většinou v listnatých lesích a na balvanitých stráních vyšších poloh. Dřevo stromu je velmi cenné a využívá se v řezbářství, v soustružnictví i v nábytkářství. Jsou známy nástroje z tohoto stromu již z doby kamenné [28].
Obr. 4: Památný strom (Zdroj: vlastní archiv)
48
3. Pamětní kámen Pamětní kámen s rozměry 70x52x25 se nachází na pravé straně staré polní cesty jihozápadním směrem od obce, asi 250 m za domem č. 15. Pamětní kámen představuje jednostrannou desku s olámanými a zaoblenými hranami. Na přední straně v orámovaném poli je vyobrazen reliéf s tlapatým křížem. Meč hrotem dolů je reliéfně znázorněn pod pravým příčným ramenem kříže. Památka topografického významu dosvědčuje domněnku o průběhu středověké cesty z obce Slavice. Kámen s velkou pravděpodobností souvisí s rozsáhlými pozůstatky dolování stříbra v nedalekém lesíku. Na počátku 90. let byl kámen pracovníky Muzea Vysočiny vyzdvižen, očištěn a vrácen zpět na dnešní místo. (Jaroš, 2003) U pamětního kamene se nachází geocache s nepřesným názvem „Smirci kriz u Popic“ na souřadnicích N 49° 20.871 E 015° 32.303[30].
Obr. 5: Pamětní kámen (Zdroj: vlastní archiv)
4.+5. Pozůstatky dolování stříbrných rud Pozůstatky dolování stříbrných rud ze 13. století se projevují hlubokými jámami v zemi umístěné na pravé straně cesty modré turistické značky.
Obr. 6: Pozůstatky dolování (Zdroj: vlastní archiv)
49
6. Rozcestí U Obrázku Svatý obrázek u rozcestí v současné době žádný význam nemá, ale mohl by připomínat začátky kultu poutnictví, kdy prostí lidé na místech nějaké neskutečné události právě takové obrázky zavěšovali na stromech, aby pak místo mohli uctívat modlitbou.
Obr. 7: Svatý obrázek (Zdroj: vlastní archiv)
7. Velký Špičák Národní přírodní rezervace Velký Špičák byla vyhlášena v roce 1964. Nachází se na hřebenu Velkého Špičáku a Velkého Javoří, asi 3 km severovýchodně od města Třešť. „Důvodem ochrany je rozsáhlý komplex jedlových bučin a javořin na vrcholové části masivu Špičáku.“ (Jandová, Švarc, 2001, 60). Flora je zde velice bohatá. V bylinném podrostu roste bohatá populace sněženky, měsíčnice vytrvalé a česneku medvědího. Z trav tu nalézáme sveřep Benekenův, ječmenku lesní a strdivku jednokvětou. Stromové patro tvoří javor klen, javor mléč, buk lesní a jasan ztepilý. Neobvyklý je výskyt dubu letního a boru obecného v nadmořské výšce kolem 700 m. Na stromech roste řada vzácných dřevokazných hub. Fauna je zde hojně zastoupena ptáky. Ve stromových dutinách sídlí holub doupňák, budníček lesní, nebo žluva hajní. Vzácně se zde objevuje i čáp černý. Ze savců zde byl zaznamenán výskyt myšice lesní. Z bezobratlých v rezervaci najdeme výraznou pavoučí faunu a vzácná motýlí společenstva (Jandová, Švarc, 2001). 50
Vrchol Velkého Špičáku je zároveň chráněným územím astronomického geodetického bodu. Pro veřejnost je přístupný po značených turistických stezkách. V okolí Špičáku jsou ukryty tři geocache. První s názvem „Jděte do háje“ je schována na souřadnicích N 49° 19.000 E 015° 31.000 [31]., druhá se jménem „Trigonometrický bod Velký Špičák“ se na nachází na souřadnicích N 49° 18.665 E 015° 30.165 [32]. a třetí s titulem „NPR Špičák“ lze objevit na souřadnicích N 49° 18.019 E 015° 30.244 [33].
Obr. 8: Velký Špičák (Zdroj: vlastní archiv)
Obr. 9: Velký Špičák (Zdroj: vlastní archiv)
8. V Klučí Bučina na hřbítku V Klučí byla vyhlášena přírodní rezervací v roce 1997. Spadá pod katastrální území obce Loučky. Přírodní rezervace je vzdálená 1 km východně od Velkého Špičáku a 3 km jihozápadně od obce Loučky. „Důvodem ochrany je přirozená 51
či přírodě blízká lesní společenstva květnatých a suťových javořin.“ (Jandová, Švarc, 2001, 68). Stromové patro zde zastupuje buk lesní, javor mléč a javor klen. V keřovém patru se vyskytuje bez červený, ostružiník a maliník. V bylinném podrostu dominuje dymnivka bobová a sasanka pryskyřníkovitá. Výjimkou zde nejsou ani vzácné druhy chorošovitých hub. Z ptáku lze tady vidět strakapouda velkého, lejska malého a čápa černého. Tesařík žlutoštítký, dobence zelenavéhoa roháček bukový zde zastupují brouky. Přes území vede žlutá turistická značka (Jandová, Švarc, 2001).
Obr. 10: PR V Klučí (Zdroj: vlastní archiv)
9. Studánka Pod Klučím Lesní studánky pod Klučím si nejde nevšimnout, pokud turista následuje zelenou turistickou značku od rozcestí Klučí směrem k rozcestí U Obrázku. Studánka je tvořena spojením dvou pramenných větví ze západního směru, které se ukrývají ve skruží nad studánkou v hloubce 6 metrů. Přístup ke kamenné studánce umožňují čtyři schody, malebné zákoutí doplňují dvě lavičky, malý stoleček s hrníčky a informační vidlice. Vydatnost pramene je 0,4 l/s. Voda ve studánce je průzračná a chutná, i když kvalita nebyla ověřena. Studánka ležící na pozemku městských jihlavských lesů láká k zastavení turistů, cyklistů a houbařů (Holub, 2006).
52
Obr. 11: Studánka Pod Klučím (Zdroj: vlastní archiv)
10. Rašeliniště Loučky Západně od obce Loučky, v údolí Loučského potoka, se rozkládá na bezmála na šesti hektarech přírodní památka rašeliniště Loučky. Byla vyhlášena v roce 1982. „Důvodem ochrany je zbytek původně velkého prameništního svahového a údolního rašeliniště a zachovalé slatiniště v údolí potoka s výskytem vzácných druhů rostlin a jejich společenstev. V současné době zarůstající náletem dřevin (olše,vrba a krušina).“ (Jandová, Švarc, 2001, 68).
Obr. 12: PR Rašeliniště Loučky (Zdroj: vlastní archiv)
53
11. Boží muka Na konci obce jsou postavena a oplocena boží muka z roku 1950. Pod křížen je vytesán nápis: „Pochválen buď Pán Ježíš Kristus“.
Obr. 13: Boží muka (Zdroj: vlastní archiv)
Souřadnice míst na trase Přehled souřadnic zaznamenané pomocí GPS. Tabulka 1: Souřadnice míst
Název místa
Souřadnice Severní šířka
Východní délka
Popice
49°21'01.70"
15°32'28.60"
Kaple
49°21'02.50"
15°32'28.30"
Památný strom
49°20'59.14"
15°32'24.60"
Pamětní kámen
49°20'49.97"
15°32'18.95"
Dolování stříbra 1
49°20'16.45"
15°31'26.26"
Dolování stříbra 2
49°19'52,40"
15°31'16.15"
U Obrázku
49°19'42.07"
15°31'2.20"
NPR Velký Špičák
49°18'42.50"
15°30'39.80"
PR V Klučí
49°18'43.88"
15°31'16.80"
Studánka Pod Klučím
49°18'57.92"
15°31'41.86"
PR Loučky
49°19'43.23"
15°31'58.11"
Boží muka
49°20'54.23"
15°32'31.00"
(Zdroj: vlastní tvorba)
54
V blízkosti navržené trasy se nacházejí další zajímavá místa, které si případně turista může projít individuálně. Do trasy jsem je nezahrnula kvůli těžce přístupnému terénu a obtížné lokalizaci místa. Dankova studánka Studánka se nachází jižně od vrcholu Popického vrchu v lese mezi zelenou a modrou turistickou značkou. Hloubená, nezastřešená studánka s písčitohlinitým dnem je nazvána podle svého objevitele Daniela Stejskala. Voda ve studánce je 15 cm hluboká a čirá, ale kvalita vody není známa. Kolem studánky rostou kapradiny (Holub, 2005). Studánka pod Popickým vrchem Zastřešená lesní studánka ležící v jižním úbočí Popického vrchu v lese zvaném Kamenný kopec. Vzdálená asi 300 m západně od zelené turistické značky. Jedná se o starou, vykamenovanou studánku s nízkou hladinou vody. Dno studánky je písčitohlinité, voda je čirá, dříve prý bývala dobrá, nyní je kvalita neznámá. Kolem studánky roste lesní vegetace. Studánka je ve vlastnictví Správy městských lesů Jihlava. Studánka nutně potřebuje obnovit, vyčistit, zastřešit a celkově zrekonstruovat (Holub, 2005). Vílanecké rašeliniště Západně od Vílance se rozprostírá na 8,19 hektarech rašeliniště, které bylo vyhlášeno přírodní památkou v roce 1982. „Důvodem ochrany je zbytek původně rozsáhlejšího svahového rašeliniště a rašeliništní květeny.“(Jandová, Švarc, 2001).
55
2.2 Realizace pěší túry s testovací skupinou 2.2.1 Testovací skupina Náhodní účastníci k ověření mé trasy nebyli vhodní, proto jsem oslovila rodinu, kamarády a známé, kteří byli ochotní se zúčastnit. Snažila jsem se je nalákat pozvánkou, kterou jsem všem rozeslala elektronickou poštou. Maximální počet osob v testovací skupině jsem určila číslem 10. Důvod byl ten, že jsem si nebyla jistá, jak velkou skupinu budu schopná vést a organizovat. Také proto, že menší skupina stráví u míst méně času. To byl velice důležitý faktor, protože bylo nutné stihnout autobus zpátky do Jihlavy.
2.2.2 Pokyny pro účastníky Doprava Doporučená doprava z Jihlavy do Popic a zpět je MHD linka č. 7. Možná nástupní místa jsou: Masarykovo náměstí, ul. Seifertova, Ke Skalce, ul. Telečská, Pístov, Pístov I, Kasárny, Vysoká rozc., Vysoká. Tato linka je zahrnuta do vnitřního pásma, cena jednosměrné plnocenné jízdenky je 16 Kč. Dalšími možnostmi dopravy jsou auto nebo kolo. Tabulka 2: Přehled odjezdů Nástupní místo
Odjezd
Masarykovo náměstí, Jihlava
11:55
Popice
16:40 (Zdroj: www.dpmj.cz)
Další informace Popice a blízké okolí nedisponují dostatečnou materiálně technickou základnou pro turisty, v oblasti se nenachází obchod ani restaurace, proto doporučuji vzít si s sebou vlastní jídlo a pití. Jediný hostinec má omezenou otevírací dobu a nenabízí občerstvení. Trasa cesty je vyznačená na mapě v průvodci, ale není dostatečně podrobná, proto je výhodou mít s sebou mapu 1:50 000 nebo GPS. Jedná se o trasu dlouhou 15 km, proto jsou důležité pohodlné boty. Je dobré před cestou sledovat počasí a být vhodně oblečen. 56
2.2.3 Průběh a popis pěší túry Sraz testovací skupiny proběhl plánovaně ve 12:15 na autobusové zastávce v Popicích. Po zaparkování aut a kol, jsme se všichni sešli na autobusové zastávce, jelikož se jednalo o mou rodinu, rodinné známé a kamarády, tak jsem se nemusela představovat, všechny jsem srdečně přivítala a sdělila jim stručný itinerář cesty. Rozdala jsem všem průvodce „Za poutními a zajímavými místy v okolí Popic“. Ve 12:30 jsme se přesunuli k prvnímu bodu, barokní kapli Nanebevzetí Panny Marie, která je postavena hned vedle místa srazu. Snažila jsem se zajistit prohlídku kaple, ale bohužel nebyla možná, tak jsme měli možnost do kaple nahlédnout jen kulatým otvorem ve vyřezávaných dveřích kaple. Po zhlédnutí jsme pokračovali k památnému stromu a pamětnímu kameni. Tyto památky leží mimo turistickou značku, ale přístup je k nim snadný, se skupinou jsme za zastávkou zahnuli směrem do doprava do kopce a za domem č. 15 doleva, kde jsme se napojili na polní cestu. Hned vzápětí jsem narazili na Javor klen označený cedulkou „Chráněný památný strom“. Asi 200 m za památným stromem napravo pod cestou se tyčil památný kámen. Na kámen jsem musela upozornit, protože z cesty se dá lehce přehlédnout. Polní cesta nás dovedla na trasu modré turistické značky, po které jsme postupovali dále. Bylo důležité během cesty sledovat úvodní mapu v průvodci, protože běžného turistu by nenapadlo, že na dvou místech po levé straně u cesty, může objevit pozůstatky dolování stříbronosných rud, které se v okolí těžily ve 13. století. Známky dolování jsou nenápadné a projevují se hlubokými dírami v zemi. Na rozcestí U Obrázku je zavěšen na stromě svatý obrázek s Pannou Marií. Dlouho jsem o tomto obrázku hledala informace, zda se k němu neváže nějaká pověst nebo z jakého důvodu tam je. Nakonec jsem se od pana inženýra Bohatého, vedoucího značkařského obvodu Jihlava, dozvěděla, že umístění obrázku nemá žádný smysl a že tam byl instalován zhruba před dvěma lety. I když hlubší význam nemá, mohl by připomínat počátek kultu poutnictví, kdy prostí lidé na místech zázraků věšeli na stromy obrázky, aby poté mohli místo uctívat modlitbou. Z rozcestí U Obrázku jsme putovali k rozcestí U Černého pařezu, který je součástí naučné stezky Velký Špičák, a je u něj zřízen informační panel. Z křižovatky turistických značek jsme se vydali na vrchol Špičáku. Zhruba v polovině pahorku začíná chráněné území národní přírodní památky Velký Špičák. Nahoře na kopci jsme si dali pauzu na odpočinek a občerstvení. Těsně pod vrcholem jsme vyměnili modrou turistickou značku za žlutou, která nás provázela přes přírodní rezervaci V Klučí až ke stejnojmennému rozcestí. Směrovník nás odkázal na zelenou 57
turistickou značku, kterou jsme následovali. Na tomto úseku cesty jsme potkali studánkou s malebnými zákoutím. Následovala krátká pauza. Po ochutnávce pramenité vody jsem zamířili směrem k známému rozcestí U Obrázku. Za rozcestím jsme se asi 20 m vraceli jakoby zpátky do Popic, ale pak jsme se vydali po první odbočkou doprava. Šli jsme cestou, která je mimo turistické značení, vybrala jsem ji z důvodu, abychom se nevraceli stejnou cestou a hlavně proto, že na cestě se nachází opomíjená a málo navštěvovaná přírodní rezervace rašeliniště Loučky. Konečná část cesty vede širokou lesní cestou kolem malého lesního rybníčku, kde jsem povolila poslední krátkou zastávku. Asi po 200 m jsme došli k hájovně nad Hrazeným rybníkem pod Popicemi. Vracíme se po modré turistické značce zpátky do až k popické autobusové zastávce, cestou ještě nesmíme opominout oplocená Boží muka z roku 1950. Po návratu k výchozímu bodu, jsem byla ráda, že cesta proběhla v pořádku. Vše jsme stihli v časovém limitu. Po rozdání zhodnocujících dotazníků k trase jsem poděkovala za zúčastnění a pomoc na mém výzkumu. Každý se pak vydal do Jihlavy svou vlastní cestou.
58
2.2.4 Itinerář pěší túry Tabulka 3: Itinerář pěší túry Vzdálenost (km) Odchod
Odkud
Kam
Příchod relativní
12:30
12:35
12:42
12:52
Popice zastávka Kaple
Kaple
(m)
značení
0,015
12:40
0,175
0,325
+ 10
modrá
12:50
0,326
0,651
-10
modrá
Dolování 1
13:15
1,830
2,481
+35
modrá
Památný strom Památný
strom
kámen
kámen
Barva
12:31
Památný
Pamětní
absolutní
Převýšení
modrá
13:22
Dolování 1
Dolování 2
13:30
0,799
3,28
+10
modrá
13:35
Dolování 2
U Obrázku
13:40
0,441
3,271
-15
modrá
13:45
U Obrázku
14:10
2,193
5,914
+80
modrá
14:40
1,146
7,06
-40
žlutá
15:00
0,757
7,817
-45
žlutá/zelená
PR Loučky
15:50
3,436
11,523
-35
Boží muka
16:30
3,203
14,456
0
16:35
0,226
14,682
0
14:25
14:50
15:10
NPR Velký Špičák PR Klučí Studánka Pod Klučím
15:52
PR Loučky
16:30
Boží muka
NPR Velký Špičák PR V Klučí Studánka Pod Klučím
Popice zastávka
z/m/mio značení mimo značení/modrá modrá
(Zdroj: vlastní tvorba)
59
2.3 Dotazníkové šetření Pomocí dotazníku jsem se snažila získat informace o povědomí lidí o poutních místech a také především názory a připomínky k navržené a následně otestované pěší trase. 2.3.1 Vyhodnocení dotazníku Otázka číslo 1: Zamýšleli jste se někdy nad tím, co všechno může být zařazeno mezi poutní místa? Otázku s tímto zněním jsem záměrně zvolila jako první, zajímalo mě, zda respondenti přemýšlí nejen o konkrétních poutních místech, ale zda se i někdy zamysleli nad tím, jak široký pojem poutní místa mohou být. Zdá se mi celkem dobrý výsledek, že 80 % respondentů se tématem někdy zabývalo, 50 % z nich napadá, co by mohlo být zařazeno, pod poutní místa a 30 % neví. Zbylých 20 % lidí nad tím nikdy nepřemýšlelo.
30%
ano, napadají mě 50%
ano, ale nic mě nenapadá ne, nikdy jsem o tom nepřemýšlel/a
20%
Obr. 14: Graf 1: Vědomí o poutních místech (Zdroj: vlastní tvorba)
Otázka číslo 2: Pokud ano, co si pod pojmem poutní místo představujete? Otázka navazuje na předchozí dotaz a jedná se o otevřenou otázku. Každý, kdo už se nad poutními místy zamýšlel, mohl otevřít brány své fantazie a napsat, jak jsou podle něj poutní místa znázorněny. Nejčastějšími odpověďmi byly kostel (22 %), boží muka (15 %), kaple (14 %) a chrám (14 %). Další typy reakcí už byly ojedinělé a všechny
60
vyjádřené pouze 7 % respondentů, patřily mezi ně další artefakty jako jsou studánka, kříž a jiná historická místa a místa spojené s náboženstvím.
chrám 7%
7%
kostel
7% boží muka 7%
22% kaple
7%
pamětní kámen
14%
15%
studánka kříž
14%
místa spojené s náboženstvím
Obr. 15: Graf 2: Pojem poutní místo (Zdroj: vlastní tvorba)
Otázka číslo 3: Navštívili jste někdy nějaká poutní místa? Vyhodnocení této otázky mě potěšilo, protože 70 % dotázaných už zavítalo na nějaké poutní místo, což je podle mého názoru přívětivý výsledek. Ale druhou možností odpovědi jsem přivítala kladně také, protože jsem ráda, že 30 % poznalo svá první poutní místa zrovna této trase.
0%
30%
ano, měla jsem tu možnost ne, až do dnes jsem neměl/a tu možnost ne, nezajímají mě 70%
Obr. 16: Graf 3: Návštěvnost poutních míst respondenty (Zdroj: vlastní tvorba)
61
Otázka číslo 4: Zajímají Vás jen honosné sakrální památky, nebo nepohrdnete i poutní kapličkou, památným stromem nebo studánkou? V tomto případě se všichni respondenti shodli na tom, že se zajímají jak o církevní památky, tak i o méně významná poutní místa. Otázka číslo 5: Podnikáte pěší turistické výlety do přírody? Z tohoto grafu vyplývá, že 70 % lidí si udělá čas na putování přírodou. Dalších 30 % dotazovaných by rádo vyrazilo, ale nemá na to dostatek času. Naštěstí nikdo přímo nepohrdá toulkami krajinou. Myslím si, že v dnešní době je velmi důležité se někam uchýlit před každodenní rutinou a příroda je tou nejlepší volbou.
0%
30%
ano, podnikám, najdu si vždy čas, jak se spojit s přírodou ne, ale rád/a bych, nestíhám kvůli nedostatku času 70%
ne, nepodnikám
Obr. 17: Graf 4: Vztah respondentů k přírodě (Zdroj: vlastní tvorba)
Otázka číslo 6: Byli jste už někdy na pěší túře v okolí Popic? Přesně 50 % testovací skupiny okolí Popic někdy navštívilo a druhá půlka dotázaných byli na výletu v této oblasti poprvé (graf na následující straně).
62
50%
50%
ano, znám zdejší okolí ne, jsem tu poprvé
Obr. 18: Graf 5: Návštěvnost Popic (Zdroj: vlastní tvorba)
Otázka číslo 7: Z jakého důvodu jste se rozhodli, že absolvujete pěší túru do okolí Popic? Zvědavost a chtíč poznat nové místo donutilo 50 % dotázaných vydat se na pěší túru do okolí Popic. Další pohnutkou 30 % zúčastněných byl zájem o okolí Jihlavy, přírodu, památky a historii.
Dvacet procent respondentů mělo volné odpoledne, které
smysluplně využili.
0%
20% 30%
zajímám se o okolí Jihlavska, přírodu, památky, historii chtěl/a jsem poznat nové místo měl/a jsem volné odpoledne jiná odpověď:
50%
Obr. 19: Graf 6: Důvod zúčastnění pěší túry (Zdroj: vlastní tvorba)
63
Otázka číslo 8: Jaký způsobem jste se sem dostavili? Potěšilo mě, že 50% účastníků túry využilo doporučený způsob dopravy - MHD a věřili mi, že autobus nazpět do Jihlavy stihneme včas. Autem se na místo dopravilo 20 % účastníků a na kole 30 %. Nikdo z testovací skupiny nedošel pěšky.
0%
20% autem na kole 50%
MHD pěšky 30%
Obr. 20: Graf 7: Doprava do Popic (Zdroj: vlastní tvorba)
Otázka číslo 9: Zdála se vám délka trasy optimální? Z vykazovaných hodnot vyplývá, že pro 90 % účastníků byla délka trasy příznivá. To je pro mne velice příjemné zjištění, protože i dle mého názoru je trasa k poměru počtu zajímavých míst tak akorát. S mým úsudkem ale nesouhlasí 10 %, což je naprosto v pořádku.
0% 10% ano, délka trasy mi vyhovovala ne, trasu bych zkrátila nevím 90%
Obr.21: Graf 8: Názor na délku trasy (Zdroj: vlastní tvorba)
64
Otázka číslo 10: Zdála se Vám trasa dostatečně zajímavá? Tuto otázku pokládám za stěžejní tohoto dotazníku. Snažila jsem se trasu udělat co nejpřitažlivější a mým přáním bylo, aby se trasa líbila. Trasa byla zajímavá pro 80% dotázaných, 20 % respondentů ji považuje za přitažlivou, ale ne se vším byli spokojeni, naštěstí nikdo trasu neoznačil za ztrátu času.
0%
20% ano, trasa byla zajímavá ano, trasa byla zajímavá, ale něco bych určitě změnil/a ne, byla to ztráta času 80%
Obr. 22: Graf 9: Názor na zajímavost trasy (Zdroj: vlastní tvorba)
Otázka číslo 11: Co Vás na trase nejvíce zaujalo nebo naopak nelíbilo? Na tuto otázku neexistují jednoznačné odpovědi, protože se jednalo o dotaz, kde každý mohl vyjádřit svůj názor na trasu. První graf vyjadřuje, co se dotázaným na trase nejvíce líbilo, jednoznačně vede studánka Pod Klučím (34 %), se 14 % oblíbenosti ji následují pamětní kámen a NPR Velký Špičák. Organizaci výletu ocenilo také 14 % výletníků a program pochválilo 10 % lidí ze skupiny. Zaujala i příroda (7 %) a kaple (7 %). Odpovědi u druhého grafu byly opačného významu, tedy s čím respondenti nebyli během cesty spokojeni. Nejvíce se účastníkům se nelíbilo poškozené posezení na Velkém Špičáku (30 %), málo frekventované spojení MHD do Popic (30 %), délka trasy (10 %), rychlé tempo chůze (10 %) a žádné občerstvení (10 %). Graf je uveden na následující straně.
65
7%
kaple
7%
studánka
14%
NPR Velký Špičák 34%
10%
pamětní kámen program organizace
14% 14%
příroda
Obr. 23: Graf 10: Co se respondentům na trase líbilo (Zdroj: vlastní tvorba)
délka trasy
10%
poškozené lavičky na Špičáku
30%
krátka doba přestávek 30% rychlé tempo chůze 10%
žádné občerstvení 10%
10%
nedostatečné spojení MHD
Obr. 24: Graf 11: Co se respondentům na trase nelíbilo (Zdroj: vlastní tvorba)
Otázka číslo 12: Byli jste rádi, že jste během cesty měli k dispozici průvodce „Za poutními a zajímavými místy v okolí Popic“? Právě tyto odpovědi jsou pro mě velice důležité, s napětím jsem očekávala, jak zvolená testovací skupina ohodnotí průvodce, kterého měl každý během cesty k dispozici. Kladou odpovědí mě potěšilo 90% dotázaných, jen 10% označilo odpověď „nevím“. Poslední možnost, že by průvodce během cesty nepotřeboval, nikdo nezvolil (graf na následující straně).
66
0%
10% ano, příjemné se dozvědět o místech více informací ne, nebavilo mě to číst
90%
Obr. 25: Graf 12: Názor na průvodce (Zdroj: vlastní tvorba)
Otázka číslo 13: Myslíte si, že by trasa mohla být zajímavá i pro další turisty? Odpovědi mě velice mile překvapily a potěšily, jsou pro mě známkou toho, že by se trasa mohla propagovat dále, nejen v rámci mé rodiny a známých. Všichni respondenti si myslí, že trasa by mohla být atraktivní i pro další turisty.
Otázka číslo 14: Jaké je vaše pohlaví? Složení testovací skupiny bylo 60% žen a 40% mužů.
40%
muž žena
60%
Obr 26: Graf 13: Pohlaví respondentů (Zdroj: vlastní tvorba)
67
Otázka číslo 15: Z jakého kraje pocházíte? Testovací skupina pocházela jen ze dvou krajů ČR, a to z Vysočiny (80%) a Pardubického kraje (20%).
20% Kraj Vysočina Pardubický kraj
80%
Obr. 27: Graf 14: Bydliště respondentů (Zdroj: vlastní tvorba)
Otázka číslo 16: Jaké je Vaše nevyšší dosažené vzdělání? Testovací skupina byla složena ze 30% vysokoškoláky a ze 70% středoškoláky.
0%
0%
0%
základní
30%
vyučen vyučen s maturitou středoškolské 70%
vysokoškolské
Obr. 28: Graf 15: Vzdělání respondentů (Zdroj: vlastní tvorba)
68
Otázka číslo 17: Jste věřící? Nad touto otázkou jsem dlouhou přemýšlela, zda ji mám zařadit do dotazníku, protože se mi zdá velmi osobní, ale jelikož praktická část práce pojednává o poutních místech jakožto turistický cíl i pro nevěřící společnost, tak si myslím, že klást tuto otázku není nevhodné. V této otázce se potvrdilo tvrzení, že v naší zemi převažují ateisté. Celých 100% respondentů zodpovědělo záporně, tedy že nejsou věřící. Pro mne je to ukazatel toho, že poutní místa mohou být atraktivní pro celou populaci, nejen pro tu věřící. Otázka číslo 18: Do jaké věkové skupiny se řadíte? Většina respondentů spadala do věkové skupiny mezi 21-30 lety, věková skupina 10-20 a 31-40 byla zastoupena 10% a ve věkovém rozmezí 51-60 se zúčastnilo 20% lidí.
10% 20% 10-20 21-30 10%
31-40 51-60 60%
Obr.29: Graf 16: Věk respondentů (Zdroj: vlastní tvorba)
69
Shrnutí výzkumu Většina respondentů si umí představit, co všechno zahrnuje pojem poutní místo. Každý z testované skupiny se zajímá se jak o velkolepé církevní památky, tak i o nenápadné poutní artefakty. Mnoho z nich už v minulosti poutní místa navštívili a také si najdou čas na procházky do přírody. Myslím si, že je to hlavně tím, že skoro všichni pochází z kraje Vysočina, který je obklopen kouzelnou krajinou a nese výrazné stopy poutnictví, proto jsou obyvatelé regionu v podstatě v neustálém kontaktu s přírodou a s poutními místy jsou velmi dobře obeznámeni. Přesně polovina dotázaných zná okolí Popic a většina se zúčastnila pěší túry z důvodu, že chtěli poznat nová a zajímavá místa. Délka trasy testovací skupině se zdála přiměřená a dostatečně zajímavá. Nejvíce na trase ocenili studánku a nejméně poničené posezení na vrcholu Špičáku. Všichni kladně také ohodnotili průvodce „Za poutními a zajímavými místy v okolí Popic. Celá testovací skupina se shodla, že by trasu mohli využít i další turisté. Respondenty byly převážně ženy. V převaze byly osoby se Většina respondentů si umí představit, co všechno zahrnuje pojem poutní místo. Každý z testované skupiny se zajímá se jak o velkolepé církevní památky, tak i o nenápadné poutní artefakty. Mnozí z nich už v minulosti poutní místa navštívili a také si najdou čas na procházky do přírody. Myslím si, že je to hlavně tím, že skoro všichni pochází z kraje Vysočina, který je obklopen kouzelnou krajinou a nese výrazné stopy poutnictví, proto jsou obyvatelé regionu v podstatě v neustálém kontaktu s přírodou a s poutními místy jsou velmi dobře obeznámeni. Přesně polovina dotázaných zná okolí Popic a většina se zúčastnila pěší túry z důvodu, že chtěli poznat nová a zajímavá místa. Trasa se testovací skupině se zdála přiměřeně dlouhá a dostatečně zajímavá. Nejvíce na trase ocenili studánku a nejméně poničené posezení na vrcholu Špičáku. Všichni také kladně ohodnotili průvodce „Za poutními a zajímavými místy v okolí Popic“. Celá testovací skupina se shodla, že by trasu mohli využít i další turisté. Respondenty byly převážně ženy. V převaze byly osoby se středoškolským vzděláním oproti vysokoškolskému. Celá skupina řadí sama sebe do ateistické společnosti. Nejvíce osob bylo zastoupeno ve věkové skupině 21-30 let.
70
2.6 Optimalizace trasy V této kapitole se zaměřím na nedostatky, které vyplývají z výzkumu a pokusím se navrhnout alternativní řešení.
2.6.1 Délka trasy Pokud by se komukoli z jakéhokoli důvodu zdála trasa moc náročná, nebo by chtěl výlet v kratším časovém úseku, nabízím další varianty trasy. 1) Vynechání památného stromu a pamětního kamene První variantou zkrácení trasy je, že turista nebude zacházet k památnému stromu a k pamětnímu kameni. Ušetří tím ani ne 15 minut a trasu zkrátí zhruba jen o 700 m. Tuto variantu nedoporučuji, protože pamětní kámen je opravdu nevšední a stojí za to vidět. 2) Změna směru na rozcestí U Černého pařezu Další možností jak omezit cestu na co nejkratší délku je, že na rozcestí U Černého pařezu, turista nebude pokračovat na vrch Špičák, ale na rozcestí bude pokračovat směrem doleva po neznačné cestě, zhruba po 2200 m se napojí na zelenou turistickou značku. Trasu tak zkrátí zhruba o kilometr a časově ušetří 15 – 20 min. Opět si myslím, že tato trasa také není ideální, protože NPR Velký Špičák je opravdu pozoruhodná a studánka Pod Klučím stojí určitě za zastavení. 3) Zpátky do Popic stejnou cestou Pokud by se turistovi zdálo, že PR rašeliniště Loučky vidět nemusí vidět a jsou pro něj nezajímavé. Od rozcestí U Obrázku se může vrátit stejnou cestou po modré turistické značce zpátky do Popic. Trasa tak bude kratší o 1377 m a méně časově náročnější asi o 20 minut. 4) Krátká ale zároveň zajímavá trasa Nejkratší okruh, který můžu nabídnout je 8230 m dlouhý a trvá okolo 2 hodin. Turista začne u barokní kaple na návsi, půjde kolem pamětního stromu a pamětního kamene.
71
Dále bude následovat modrou značku a těsně před rozcestím U Obrázku zahne doleva směrem na PR Loučky.
2.6.2 Absence občerstvení Ve čtyři kilometry vzdálené příměstské části Pístov se nachází hostinec U Tří Píp. Na počkání vám připraví výtečný gyros, vepřové koleno nebo vepřová žebírka. Jídlo je velice chutné a porce nevídaně velké.
2.6.3 Nedostatečné spojení MHD V tomto případě mohu doporučit, aby si každý sám, například pomocí webového portálu www.mapy.cz, spočítal dopředu, kolik kilometrů bude jeho trasa měřit a kolik mu zabere času. I když je to jen orientační, může se podle toho okruh dobře připravit, aby se stihl odjezd MHD.
2.6.4 Krátké přestávky během pěší túry Z mého pohledu byly v rámci možností přestávky dostačující. Jelikož se jednalo o početnou skupinu a byla nutnost stihnout MHD zpět do Jihlavy, přestávky nemohly být příliš dlouhé. Proto doporučuji trasu organizovat v menších skupinách.
72
ZÁVĚR Závěrem si dovolím říci, že práce byla pro mne velkým přínosem. Jako většina lidí jsem si dříve pod poutním místem představila honosné sakrální stavby, kam směřují ročně davy putníků. Díky této práci jsem si uvědomila, že kouzlo poutních míst tkví především v kapličkách, pomnících nebo studánkách. V souvislosti s psaním práce jsem získala spoustu nových informací, seznámila jsem se s mnoho zajímavými lidmi a poznala nové místo. Myslím si, že cíle, které byly na začátku vytyčeny, se povedlo splnit. Vytvořila jsem trasu v okolí Jihlavy, která spojuje poutní a zajímavá místa. Trasu jsem prošla s testovací skupinou. Testovací skupina ohodnotila navržený okruh velice kladně, což bylo pro mě nejdůležitější. Svůj návrh trasy jsem předložila panu inženýru Bohatému, vedoucímu značkařského obvodu Jihlava, kterého také velmi zaujala. Domluvili jsme se, že po obhájení práce by byla možná propagace trasy. Trasu chci rozšířit ještě o PR Vílanecké rašeliniště. Je otázkou času, zda se mi to podaří, ale myslím, že za zkoušku to stojí. Práce může sloužit jako předloha k vytvoření dalších poutník stezek. Jsem ráda, že jsem se mohla tomuto tématu věnovat.
73
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BOHATÝ, Ivan a Luděk PROCHÁZKA. KLUB ČESKÝCH TURISTŮ. Jihlavsko: Turistická mapa. Praha: TRASA, 2007. Klub českých turistů. ISBN 978-80-7324-6. BRADOVÁ, Miluše. Historie a současnost turistiky na Vysočině : sborník vydaný ke 120. výročí založení Klubu českých turistů a 30. výročí založení KČT TESLA Jihlava. 2008. ČERNÝ, Jiří. Poutní místa: Českobudějovicka a Novohradska. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2004. ISBN 80-86829-03-0s. ČERNÝ, Jiří. Poutní místa jihozápadní Moravy: milostné obrazy, sochy a místa zvláštní zbožnosti. Pelhřimov: Nová tiskárna Pelhřimov, 2005. ISBN 80-86559-15-7. DOJAVOVÁ, Marie. Stříbrný vrch Křemešník. Pelhřimov: Nová tiskárna Pelhřimov, 2006. HEJL, Ivo. Turistika v horách. 3. vyd. Praha: Olympia, 1990. Kondice. ISBN 80-7033023-6. HOLČKOVÁ, Marie, Zdeněk CHUDÁREK, Pavel KOZÁK a Václav CÍLEK. Vysočinou po stopách Santiniho. Beroun: MH Beroun, 2006. ISBN 80-86720-27-6. HOLEČKOVÁ, Marie a Otomar DVOŘÁK. Léčivá místa Vysočiny. Havlíčkův Brod: MH, 2011. ISBN 978-80-86720-55-5.
HOLUB, Karel. Studánky a prameny v okrese Jihlava: 1. díl. Jihlava: ČSOP ZO, 2005. HOLUB, Karel. Studánky a prameny v okrese Jihlava: 2. díl. Jihlava: ČSOP ZO, 2006. JANDOVÁ, Martina a Jaromír ŠVARC. Zvláště chráněná území okresu Jihlava. Jihlava. Okresní úřad, 2001. ISBN 80-24722-08-9. JAROŠ, Zdeněk. Jihlavské nemovité památky. Jihlava: Muzeum Vysočiny, 2002. ISBN 80-86382-07-9. JAROŠ, Zdeněk. Pamětní kameny na Jihlavsku. Jihlava: Magistrát města Jihlavy, 2003.
74
JEŘÁBEK, Richard. K otázce vzniku poutních míst a jejich vlivu na život a kulturu venkovského lidu. Český lid. 1961, roč. 48, č. 4. LUDVÍK, Marcel. Malá encyklopedie turistiky. Praha: Olympia, 1986. ISBN 80-2101552-7 MOSER, František. Pěší turistika. Praha: Olympia, 1981. Nordic walking: Od sportu k aktivitám pro zdraví. Křivská Jaroslava. Praha: Svojtka, 2009. ISBN 978-80-256-0219-5 ODEHNAL, František, Markéta KOCIÁNOVÁ a Jan GRAUBNER. Poutní místa Moravy a Slezska. 3. vyd. Křivská Jaroslava. Brno: Kurtizáneské nakladatelství, 2008. ISBN 978-80-869553-27-4. PÁTEK, Alois Josef, Vlastivěda Moravská II: Místopis Moravy. Brno: GARN, 2008. ISBN 978-80-869553-27-4. PERGLER, Jan. Kraj Vysočina. Praha: Kartografie, 2004. ISBN 80-7011-735-4. PERKA, Radovan, Michal FLEGL. Poutní místa : Velehrad, Hostýn, Svatá Hora. Praha: Olympia, 1991. ISBN 80-7033-146-1. PODHORSKÝ, Marek. Kraj Vysočina. Praha : Freytag & Berndt, 2003. ISBN 80-7316075-7. SOVOVÁ, Eliška, Beata ZAPLETALOVÁ a Hana CYPRIÁNOVÁ. 100+1 otázek a odpovědí o chůzi, nejen nordické. Praha : Grada Publishing, 2008. ISBN 978-247-2280. SVATOŠOVÁ, Michaela, Miluše BRADOVÁ, František JANEČEK a Věra JANEČKOVÁ. KČT Vysočina 1992-2012: Historie a současnost. Jihlava: KČT, 2012. Trekking : požitek z přírody a relaxace. Křivská Jaroslava. Praha. Svojtka, 2009. ISBN 978-80-256-0221-8. VYŠKOVSKÝ, Jan a kol. Turistika a sporty v přírodě. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1997. ISBN 8021015527
75
SEZNAM ELEKTRONICKÝCH CITACÍ [1] Památné stromy. Resort životního prostředí: Agentura ochrany a přírody a krajiny ČR[online]. 2008 [cit. 2012-05-06]. Dostupné z: http://old.ochranaprirody.cz/praha/index.php?cmd=page&id=4118 [2] Žďár nad Sázavou - Představení. České dědictví UNESCO [online]. [cit. 2012-0401]. Dostupné z: http://www.unesco-czech.cz/zdar-nad-sazavou/predstaveni/ [3] Poutní místo sv. Anna u Pohledu. Vysočina-news.cz [online]. [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.vysocina-news.cz/clanek/poutni-misto-svata-anna-u-pohledu/ [4] Kaple sv. Jana Nepomuckého - Plandry (kaple). KrásnéČesko.cz: Vše pro Vaši dovolenou [online]. [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.krasnecesko.cz/generator.php?obec=13804&oblast=4 [5] Jihlavsko: Popis regionu. PAVELKA, Rostislav. Trasovník: Turistický průvodce po ČR [online]. 2000-2007 [cit. 2012-03-01]. Dostupné z: http://www.trasovnik.cz/k_vysoc/jihlava/jihlava.asp [6] S pohybem každý den. NICM: Národní informační centrum pro mládež [online]. [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.nicm.cz/s-pohybem-kazdy-den [7] Co je to treking, turistika, alpinismus a horolezectví?: Definice pojmů. Treking.cz: Portál o horách, trekingu a turistice [online]. [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.treking.cz/treky/alpinismus-treking-turistika.htm [8] Historie pěší turistiky. Pěší turistika [online]. [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/fsps/js11/turistika/web/t_historie.htm [9] Stanovy Klubu českých turistů. Klub českých turistů: Vaše dobrá značka [online]. [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.kct.cz/cms/stanovy-klubu-ceskych-turistu [10] Podmínky a výhody členství v KČT. Klub českých turistů: Vaše dobrá značka [online]. [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.kct.cz/cms/podminky-vyhodyclenstvi-v-kct
76
[11] Turistické značení KČT. Klub českých turistů: Vaše dobrá značka [online]. [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.kct.cz/cms/turisticke-znaceni-kct [12] O organizaci Klubu českých turistů. Klub českých turistů: Vaše dobrá značka[online]. 2011-2012 [cit. 2012-04-07]. Dostupné z: http://www.kct.cz/cms/oorganizaci-klubu-ceskych-turistu [13] KČT Čeřínek Jihlava. Klub českých turistů: Vysočina [online]. [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.webhouse.cz/kctvysocina/vismo/o_utvar.asp?d=1&u=200030&id_org=200030&id_u=2710&p1=&p2= &p3= [14] SK KČT Třešť. Klub českých turistů: Vysočina [online]. [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.webhouse.cz/kctvysocina/vismo/o_utvar.asp?d=1&u=200030&id_org=200030&id_u=2110&p1=&p2= &p3= [15] KČT Polná. Klub českých turistů: Vysočina [online]. [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.webhouse.cz/kctvysocina/vismo/o_utvar.asp?d=1&u=200030&id_org=200030&id_u=2410&p1=&p2= &p3= [16] KČT Bedřichov Jihlava. Klub českých turistů: Vysočina [online]. [cit. 2012-0401]. Dostupné z: http://www.webhouse.cz/kctvysocina/vismo/o_utvar.asp?d=1&u=200030&id_org=200030&id_u=2410&p1=&p2= &p3= [17] KČT VHT Jihlava. Klub českých turistů: Vysočina [online]. [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.webhouse.cz/kctvysocina/vismo/o_utvar.asp?d=1&u=200030&id_org=200030&id_u=2810&p1=&p2= &p3= [18] KČT Telč. Klub českých turistů: Vysočina [online]. [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.webhouse.cz/kctvysocina/vismo/o_utvar.asp?d=1&u=200030&id_org=200030&id_u=2610&p1=&p2= &p3=
77
[19] KČT Tesla Jihlava. Klub českých turistů: Vysočina [online]. [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.webhouse.cz/kctvysocina/vismo/o_utvar.asp?d=1&u=200030&id_org=200030&id_u=2010&p1=&p2= &p3= [20] Svatý Jakub - symboly a znázornění. Ultreia: Svatojakubská pouť - cesta do Santiaga de Compostela a další pouťě [online]. [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.ultreia.cz/svatojabuska_cesta/historie/svaty-jakub-symboly-a-znazornen [21] Naučná stezka Špičák. Vysočina: Vítejte na Vysočině - Turistický průvodce [online]. 2011 [cit. 2012-04-26]. Dostupné z: http://www.region-vysocina.cz/naucnastezka-spicak-cx1125?PHPSESSID=2a75a64c6be6f7329ac26989243169e0 [22] Hornická naučná stezka: Stezka za minulostí jihlavského hornictví. Vysočina: Vítejte na Vysočině - Turistický průvodce [online]. 2011 [cit. 2012-04-26]. Dostupné z: http://www.region-vysocina.cz/hornicka-naucna-stezka-stezka-za-minulostijihlavskeho-hornictvi-cx1019 [23] Brtnická stezka přírodou ke kulturní promenádě. Vysočina: Vítejte na Vysočině Turistický průvodce [online]. 2011 [cit. 2012-04-26]. Dostupné z: http://www.regionvysocina.cz/brtnicka-stezka-prirodou-ke-kulturni-promenade-cx1179 [24] Brtnická stezka přírodou ke kulturní promenádě. Vysočina: Vítejte na Vysočině Turistický průvodce, [online]. 2011 [cit. 2012-04-26]. Dostupné z: http://www.regionvysocina.cz/brtnicka-stezka-prirodou-ke-kulturni-promenade-cx1179. [25] Vybavení pro pěší turistiku. Pěší turistika [online]. [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/fsps/js11/turistika/web/t_turistickevybaveni.htm [26] Turistické vybavení na vícedenní treky aneb co si s sebou vzít na hory. Treking.cz: Portál o horách, trekingu a turistice [online]. [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http://www.treking.cz/testy/outdoorove-vybaveni-na-vicedenni-trek.htm [27] Popice: Osadní výbor Popice. Jihlava: Oficiální stránky města Jihlava [online]. 23.6.2008 / 12.1.2012 [cit. 2012-04-26]. Dostupné z: http://www.jihlava.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=5967&id=465996&p1=52334
78
[28] Něco o Popicích. Popice u Jihlavy [online]. 2009 [cit. 2012-04-26]. Dostupné z: http://www.popice.wbs.cz/neco-o-Popicich.html [29] Javor klen (Acer pseudoplatanus L.). Botanika - teorie a praxe [online]. 2008 [cit. 2012-04-05]. Dostupné z: http://botanika.borec.cz/javor_klen.php [30] Smirci kamen Geocaching. Hide and seek geocache: [online]. 2012 [cit. 2012-0405]. Dostupné z: http://www.geocaching.com/seek/cache_details.aspx?guid=a26d4e3b34eb-4a79-b741-2f73735ca943 [31] Jdete do haje. Geocaching [online]. 2011 [cit. 2012-04-07]. Dostupné z: http://www.geocaching.com/seek/cache_details.aspx?wp=GC34Y9X [32] Trigonometricky bod Velky Spicak. Geocaching [online]. 2007 [cit. 2012-04-07]. Dostupné z: http://www.geocaching.com/seek/cache_details.aspx?wp=GC16EB5 [33] NPR Velky Spicak. Geocaching [online]. 2012 [cit. 2012-04-07]. Dostupné z: http://www.geocaching.com/seek/cache_details.aspx?wp=GC3DMFX
79
SEZNAM PŘÍLOH Příloha A – Značení pěších turistických tras
81
Příloha B – Pozvánka
82
Příloha C – Průvodce
83
Příloha D – Dotazník
84
80
Příloha A - Značení pěších turistických tras
Pásová značka
Šipka
Vícebarevná značka
Místní značka
Koncová značka
Odbočka k vrcholu či vyhlídce
Odbočka ke zřícenině hradu či jiného objektu
Odbočka ke studánce nebo pramenu
Odbočka k jinému zajímavému objektu
Značení naučné stezky
Turistická tabulka
Turistická směrovka
Obr. 30: Značení pěších turisticých tras (Zdroj: www.kct.cz)
81
Příloha B – Pozvánka
Obr. 31: Pozvánka (Zdroj: vlastní tvorba)
82
Příloha C – Průvodce za poutními a zajímavými místy v okolí Popic
Obr. 32: Průvodce 1 (Zdroj: vlastní tvorba)
Obr. 33: Průvodce 2 (Zdroj: vlastní tvorba)
83
Příloha D – Dotazník 1. Zamýšleli jste se někdy nad tím, co všechno může být zařazeno pod poutní místa?
ano, napadá mě
ano, ale nic mě nenapadá
ne, nikdy jsme o tom nepřemýšlel/a
2. Pokud ano, co si pod pojmem poutní místo představujete? Odpověď:
3. Navštívili jste někdy nějaká poutní místa?
ano, měla jsem tu možnost
ne, dodnes jsem neměl/a tu možnost
ne, nezajímají mě
4. Zajímají Vás jen honosné sakrální památky, nebo nepohrdnete i poutní kapličkou, památným stromem nebo studánkou? zajímám se jen o
zajímají mě i
významné poutní místa
přírodní zajímavosti
zajímám se o obojí
nezajímám se
5. Podnikáte pěší turistické výlety do přírody? ano, podnikám, najdu si vždy
ne, ale rád/a bych, nestíhám
čas jak se spojit s přírodou
kvůli nedostatku času
ne, nepodnikám
6. Byli jste už někdy na pěší túře v okolí Popic? ano, znám zdejší okolí
ne, jsem tu poprvé
7. Z jakého důvodu jste se rozhodli, že absolvujete pěší túru do okolí Popic? 84
zajímám se o okolí
chtěl jsi si zpříjemnit
Jihlavy, přírodu,
odpoledne něčím
památky...
novým
měl/a jsem volné odpoledne
jiná odpověď:
8. Jaký způsobem jste se sem dostavili? autem
na kole
MHD
pěšky
9. Zdála se vám délka trasy optimální? ano, délka trasy mi vyhovovala
ne, trasu bych zkrátil/a
nevím
10. Zdála se Vám trasa dostatečně zajímavá?
ano, trasa byla zajímavá
ano, trasa byla zajímavá, ale něco bych určitě změnil/a
ne, byla to ztráta času
11. Co Vás na trase nejvíce zaujalo nebo naopak nelíbilo? Odpověď:
12. Byli jste rádi, že jste měli s sebou informační brožurku? ano, rád/a jsem se dozvěděla o místech více
ne, nebavilo mě to číst
informací
13. Myslíte si, že by trasa mohla být zajímavá i pro další turisty? ano, rozhodně
ne
nevím
85
14. Vaše pohlaví je? žena
muž
15. Z jakého kraje pocházíte? Odpověď:
16. Vaše nevyšší dosažené vzdělání?
základní
vyučen
vyučen s maturitou
středoškolské
vysokoškolské
17. Váš věk? 10-20
21-30
31-40
41-50
51-60
18. Jste věřící ano
ne
86
87
