ÚSTAV PRŮMYSLOVÉHO DESIGNU FAKULTA ARCHITEKTURY ČVUT
NÁZEV:
JMÉNO:
Jakub Polesný
ROČNÍK/SEMESTR:
Civilní bezpilotní prostředek pro extrémní sporty a turistiku
V/10
VEDOUCÍ ATELIERU:
DATUM:
ČÍSLO LISTU/FORMÁT:
MĚŘÍTKO:
prof. Karel 30.5.2014
české vysoké učení technické v Praze Fakulta ARCHITEKTURY AUTOR, DIPLOMANT: AR 2012/2013, LS NÁzev diplomové Práce: (ČJ) (AJ) Jazyk práce: Vedoucí práce:
Ústav:
Oponent práce: Klíčová slova (česká):
OBSAH ÚVOD DO PROBLEMATIKY UAV DRUHY UAV_INSPIRACE CÍL STUDIE TVAROVÉ_TECHNICKÉ NÁVRHY PROTOTYP TESTOVÁNÍ FINÁLNÍ PRODUKT TECHNICKÁ DOKUMENTACE TECHNICKÉ PARAMETRY PŘÍSLUŠENSTVÍ FOTODOKUMENTACE
Anotace (česká):
Anotace (anglická):
Prohlášení autora
Prohlašuji, že jsem předloženou diplomovou práci vypracoval samostatně a že jsem uvedl veškeré použité informační zdroje v souladu s „Metodickým pokynem o etické přípravě vysokoškolských závěrečných prací.“ (Celý text metodického pokynu je na www FA studium/ke stažení)
V Praze dne
podpis autora-diplomanta
Tento dokument je nedílnou a povinnou součástí diplomové práce / portfolia a CD.
VĚDECKÉ UAV
ZÁCHRANNÉ UAV
Úvod do problematiky UAV UAV je zkratka z anglického Unmanned Aerial Vehicle, česky známé pod termínem bezpilotní letadlo. Toto zařízení může být pilotem ovládané ze země, může létat automaticky na základě předem stanovené trasy, nebo zcela samostatně díky autonomnímu řídícímu systému. Při ovládání ze země sedí pilot u řídícího pultu podobného obyčejnému letadlu. Letadlo ovládá zejména na základě obrazu na monitoru a letových údajů posílaných z letadla. Létání podle předem stanovené trasy se v praxi často nepoužívá, ale nyní se začíná dostávat do užitečné sféry díky mapám a GPS systému. Když už je použito, tak většinou v kombinaci buď s pilotem na zemi, nebo autonomním systémem. Tento způsob ovládání totiž není schopný zareagovat a nečekanou změnu okolní situace. Autonomní řídicí systém dokáže letadlo řídit zcela sám bez zásahu obsluhy a dokáže řešit i případné nečekané situace. Oficiálně byl termín Unmanned Aerial Vehicle změněn na Unmanned Aircraft System (UAS), což lépe vystihuje skutečnost, že tyto systémy obsahují kromě vlastních letadel i různé pozemní stanice a další prvky. Pojem UAS se nicméně tolik nerozšířil, takže je nadále ve většině případů používán termín UAV. I když se pojem UAV objevuje čím dál častěji ve spojení s civilní oblastí, největší zastoupení a vývoj je stále v oblasti vojenské.
CVIČNÉ CÍLE
Global Hawk
Sky Sapience
Nyní bych Vás rád uvedl problematiky tvarového řešení těchto prostředků, které mohou být nejrůznějších forem a velikostí od mikroskopických robotických hmyzů až po gigantické letouny připomínající spíše vesmírné lodě z jiných civilizací.
PRŮZKUMNÉ UAV
X-47B
X-47B
CIVILNÍ UAV
Pro UAV, které mají operační rádius největší, se užívají proudové motory a podle výšky a rychlosti ve které operují se odráží rozpětí a velikost křídel. Mezi největší patří Global Hawk. Operuje z leteckých základen a má dolet více než 14 000 Km a díky křídlům, které mají rozpětí 39 m může vystoupat do výšky 18 000 m a setrvat ve vzduchu kolem 28 hodin bez natankování. Jeho cestovní rychlost je 570 Km/h Slouží k monitorování nad oceánem a nad pevninou. Motor má kapotován v zadní části trupu. Ovládací plochy jsou uspořádány do tvaru V, toto umožňuje autostabilizaci při klonění letounu. V přední části je uložena pozorovací technika a pod kopulí je parabolická anténa pro přenos dat. Jiným příkladem je neviditelný letoun X-47B. Připomíná neviditelný letoun B-2 který je tvarován tak, aby se od něj neodrážely radiové vlny. Je z 90% z uhlíkového kompozitu. U tohoto typu je zajímavé, že jako první UAV přistál na letadlové lodi. K tomu je vybaven přistávacím hákem k zachycení brzdného lana a podvozkem, který se dá zachytit k parnímu katapultu pro vypuštění do prostoru. Také má sklopná křídla pro hangárování na lodi.
Stupně autonomie: Některé UAV jsou nazývány Drone, protože jsou složitější, než jednoduché dálkově řízené RC modely, ale stále je kompletně ovládá pilot. Sofistikovanější modely mohou mít vestavěné kontroly a navigační systémy sledující rychlost, dráhu letu a další údaje, ze kterých je řízena například stabilita stroje, nebo jednoduché navigační funkce. Plně autonomní UAV dokáže létat sám bez zásahu lidského faktoru. Dokáže řešit nečekané situace. Bezpilotní letadla můžeme rozdělit do následujících kategorií, podle oboru v jakém se vyskytují, nebo plní úkoly. První tři kategorie se týkají zejména vojenského průmyslu. UAV se v této kategorii používají kvůli několika důvodům. Nejvýznamnějším z nich je určitě lidský život. Pilot zůstává v bezpečí základny a při jakékoliv nehodě je zničen pouze stroj, který se dá podle plánů vždy zkonstruovat znovu. Pilotovy zkušenosti jsou také jedním z důvodu proč pilota chránit. S vývojem technologií se objevuje ještě další důvod. Je jím manévrovatelnost letadel vůči střelám ve vzduchu. V dnešní době existují střely, které zvládnou daleko větší přetížení, než je schopný zvládnout člověk. A pokud je stroj bez lidské posádky, jeho odolnost vůči přetížení se tím zvyšuje. Technologie umožňují vyrobit letadlo, které vydrží přetížení i přes 30 G. Kdežto člověk, který vydrží maximálně 9 G a záporné 4 G by proti střele schopné manévrovat s přetížením až 100 G neměl žádnou šanci. Já se v mé diplomové práci budu zabývat bezpilotním prostředkem pro civilní využití. Bude to kombinace manuálně řízeného letu a částečně autonomní prostředek využívající GPS. Do této kategorie by se daly zařadit i civilní UAV, které můžou sloužit například pro sledování dopravní situace, měření metrologických hodnot ve vyšších polohách, monitorovat situace na hromadných akcích (koncerty, demonstrační akce, geologický průzkum). Také zde můžeme zařadit různé dálkově ovládané RC modely. Do této kategorie se řadí i kvadrokoptéra Phantom, kterou mužete vidět na levé straně.
Druhy UAV podle jejich účelu.
Scan eagle je daleko menší samokřídlo, které využívá menší rádius a narozdíl od předešlých má spalovací motor s vrtulí do tlačného uspořádání. Absence podvozku se řeší následovně: při startu se používá katapult a pro přistání se křídlo při nízkém průletu zaklesne háčkem za natažené lano na jeřábovém rameni. U jiných se pro přistání užívá padák.
PRŮZKUMNÉ BOJOVÉ UAV Scan Eagle
QTV
Pro statické pozorování se uživá systém kvadrokoptéry, který spočívá v uspořádání 4 rotorů, které jsou hardwerově ovládány, tak aby se dal korigovat směr letu. Nejsou zde užity řídící plochy jako u letadel. Jedná se o současný trend hlavně v civilním užití. Sky Sapience je vybaven ještě dvěma protiběžnými rotory uprostřed konstrukce. Funguje jako periskop. Je vypouštěn z automobilu a je spojen dlouhým kabelem pro přenost energie a dat. Ve spodu je otočná hlava s kamerovým ústrojím. Samarai, který je svým tvarem a rozměry podobný javorovému semínku. V současné době Lockheed Martin se svými kolegy dokončuje první fázi zpracování svého NAV. Předběžný projekt je fází, kdy je list rotoru poháněn vrtulí. v budoucnu to bude raketový motor a stroj bude mikroskopických rozměrů. Kamera funguje na pořízení snímku za jedno otočení, vzniká tak animace. QTV je letoun s měnitelným náběhem křídel a vrtulí. Takzvaná konvertoptéra. Při staru se chová jako vrtulník, po sklopení křídel a motorů do horizontální polohy je letadlem a při přistání se opět sklopí.
Inspirace při tvarovém řešení
Falco má ovládací plochy do záporného V.Dobrá řiditelnost.
Excalibur je poháněn fénem s možností vertikálního startu.
Harop má výškové kormidlo je vpředu.
Black Hornet nejmenší UAV helikoptéra.
K čemu bude prostředek sloužit.
Raitheyon GBU má složitelná křídla do šípu.
Parrot je hračka, která se dá ovládat pomocí aplikace Android.
Při sjezdu volnou krajinou vas bude moci drone sledovat.
Podobné zařízení bylo použito při závodu Redbull Letecký den.
Při závodech aut a motorek bude letadlo sledovat cíl.
Příroda na cestách z jiné perspektivy.
Uživatelsky jednoduché ovládání.
Sledujte jezdce na vlně.
Po prostudování všech využití jsem došel k závěru, že svého Drona budu situovat do sféry cestovního ruchu a extremního sportu, jako jsou snowboarding, surfing, kiteboarding, a podobně. Primárně bude prostředek schopný natáčet své prostředí na výkonnou kameru. Měl by být také skladný na cesty letadlem. Dalším aspektem bude odolnost. Při extrémních sportech jsou i extrémní podmínky. Vlhkost, vítr, sníh a slunce. Pro tyto funkce kvadrokoptéra postačuje, je však náchylná na podmínky a řízení, také nevydrží tak dlouho ve vzduchu. Idea je taková, že letadlo vypustím za pomoci mobilního telefonu a budu jej řídit. Poté spustím sledovací zařízení a letoun bude mobil sledovat. Pro tuto funkci použije údaje z gps a ultrazvukový senzor pro výšku nad terénem a překážky. Je to podobné jako u zmiňovaného systému Sky sapience. Ten sleduje auto ze kterého byl vypuštěn. V případě výpadku signálu by svedl setrvat v letu a při poklesu napětí baterie by mohl sám přistát. Buď na padáku, nebo na nějaký druh podvozku. U lehčích modelů se přistává na břicho. Při nouzovém přistání na vodu by bylo dobré, kdyby se letoun udržel na hladině. Poté by bylo dobré stroj co nejjednodušeji rozebrat a složit do co nejmenších rozměrů. Také by bylo dobré aby nebyl těžký a aby neměl ostré hrany co by při případném pádu do davu, nebo na cizí majetek neměl destruktivní účinky. To je ale spojeno s menším plošným zatížením, které je nevýhodou při silnějším větru. Letoun je pak nestabilní a to znemožňuje kvalitní záběry. Proto je nutné ho stabilizovat aerodynamicky. To znamená aby měl dobré vlastnosti v aerodynamickém tunelu, ke kterému se doufám také dostanu na Fakultě strojní ČVUT. Jde o to aby nevznikalo nežádoucí turbulentní proudění na místech, které následovně rozechvějí celou konstrukci letadla.
Díky kamerovému přenosu by mohl vidět skrze mračna.
Maja zde je použit EPP jako stavební materiál. velice odolné.
IRAD ILC v zabaleném stavu. Je to nafukovací konstrukce.
Butterfly konstrukce z uhlíku potažené folijí mává křídly.
STUDIE NÁVRHU
STUDIE NÁVRHU
Letadlo má proti kvadrokoptérám nevýhodu v pohybu. Nedokáže zastavit ve vzduchu. Zato jeho setrvačnost se dá využít a tak se dá ušetřit energie pro delší let. Je potřeba navrhnout letový program, který letadlo bude navádět na cíl, který bude sledovat. Za pomoci gyroskopu se bude kamera udržovat v horizontální poloze. Směrový signál z odpovídače bude letadlem zachycen a řídící jednotka bude neustále vyhodnocovat odchylku ze směru na který letí.
V první fázi návrhu hledám tvarové řešení, tak aby obsáhlo předchozí rešerži všech možných verzí používaných modelů a určit tak potenciál letounu. Jsem fascinován fenoménem nafukovacích konstrukcí a mám zato, že to je neprobádané řešení, tak se pokusím navázat. Existuje dokonce vojenské letadlo, které je zcela nafukovací a hlavně funkční. Návrh z 50. let Letoun byl navržen pro americké špiony v Rusku. Letadlo bylo v zabaleném stavu shozeno na padáku v cílové oblasti, kde ho měl agent nafouknout a uletět s ním za hranice Ruska. Tento projekt byl však zastaven po několika nehodách prototypu, při kterých se zničil letoun a zkušební pilot zahynul. Problém je v křídle udržet dostatečný tlak. Při zkouškách v aerodynamickém tunelu bylo zřejmé, že po překročení určité rychlosti se křídlo zkroutí a deformuje. Tento jev je nevratný a vede k pádu letounu. Dnes se touto vizí zabývá Nasa. Projektuje raketoplány které by po návratu do atmosféry nafoukly svá křídla a doplachtila na domovskou runway. Nyní je projekt ve fázi zkoušek zmenšených maket. Model vynese meteorologický balon do stratosféry, kde je uvolněn. Poté se uvolní kryt křídel a křídlo se nafoukne stlačeným plynem. Křídlo je konstruováno podélnými komorami, které vystužují křídlo podobně jako nosníky. Aby bylo křídlo odolné, musí mít tlustý profil. To je ale nežádoucí při větších rychlostech letu. Křídlo sice generuje větší vztlak, ale také narůstá odpor. Čím je křídlo delší, tím musí být nosník pevnější. Vědci se pokoušejí kombinovat materiály tak, aby byla zachována pevnost a křídlo se dalo sfouknout a sbalit.
Dalším pomocníkem je GPS modul, kde se dá definovat dráha letu dopředu, stačí navolit na mapě koordináty, které má letoun proletět.
Už někdy v 60. letech byl navržen záchranný modul vesmírné stanice. Re-Entry Glider který byl určen pro nouzové opuštění stanice. Kosmonaut byl uzavřen v přetlakové rakvi, která musela pod správným úhlem padat k zemi. Po průchodu atmosférou bylo pyronáložemi naufouknuto rogalo, které doplachtilo na zemský povrch. Konstrukce byla tvořena dvěma hlavními bány. To mne později inspirovalo při návrhu mého řešení.
SPECIFIKACE
SOUČASNÉ TRENDY NAFUKOVACÍCH KŘÍDEL V současné době je nejvyužívanější nafukovací vzdušný prostředek drak, neboli kite. O sportu zvaném kiteboarding už jistě každý z vás někdy slyšel. Tento sport vznikl na vodě, kde má jezdec na surfu, nebo boardu svého draka na šňůrách dlouhých i 30 metrů. Konstrukce tohoto draka je ušita z padákoviny zvané obchodně skytex. Do jeho nitra je vsunuta nafukovací kapsa, která kitu propůjčí dostatečnou tuhost. Kite tvoří hlavní bán, který funguje jako nosník a většinou 7 nafukovacích žeber, které tvarují profil kitu, díky kterému drak nabyde příslušných vlastností, jako je vztlaková síla a rychlost. Podobně jako u windsurfingu si jezdec mnění velikost plachty, tak kitař většinou disponuje celou škálou velikostí draků od 7 metrů čtverečných až po 20 metrové. Výhoda této konstrukce je ve skladnosti. Uživatel draka sbalí do velikosti batohu může ho dopravovat i letecky! To je další důležitý aspekt. Dále se kite po přistání na vodě dá bez problémů odstartovat, to je také nesporná výhoda. Samotný bán je také dostatečně měkký, tak při nárazu nezpůsobí tolik škody, to nelze říci o lanech, z těch se stává doslova smrtící zbraň, ale s tím se u letounu nepočítá. Nevýhoda je v nutnosti opatrného zacházení s drakem. Při nárazu na zem snese značné namáhání, ale při dopadu na špičaté a ostré předměty je ve většině případů na odpis. Nutnost nahradit duši a opravit plášť. Na průmyslovou výrobu je stejně složitý jako šití padáků a gliderů. Výrova sřihů je jednoduchá, samotné šití je věc složitější. Nyní se kite využívá i jako zdroj elektrické energie, Projekt funguje podobně jako větrná elektrárna, ale funguje efektivněji, potřebuje však přesnější ovládání. Dalším nafukovacím křídlem je whoopy fly.
NAFUKOVÁCÍ KONSTRUKCE
Z konstrukčního hlediska jsem zde našel moji cestu k návrhu. Kombinuje pevné nosníky, které letadlu propujčí pevnost křídel a nafukovací komory vytvarují profilaci křídla. Tento stroj má blízko k ultralehkým rogalům a gliderům. S motorem i bez něj. Zde je pro představu malá specifikace. Velmi příznivá je malá zpotřeba, hmotnost a minimální letová rychlost.
Specifikace Prázdná hmotnost: 123 liber MTOW: 240 liber Pádová rychlost: 23 kts Rychlost: 32 kts Nikdy nepřekračujte rychlost VNE: 40 kts Délka vzletu (50 ft překážku): 197 stop Přistání (50'ft překážka): 164 stop Motor: HE R120 120 cc 20 hp Spotřeba paliva: 1 GPH
HLEDÁNÍ TVAROSLOVÍ
MOŽNOST POHONU Nejdůležitějším prvkem letadla je jeho pohon, ten bude zajišťovat střídavý elektromotor, který bude napojen na regulátor napětí. Existuje celá škála těchto motorů. Liší se charakteristikami, jako je počet otáček za minutu, kroutivým momentem, nebo odběrem proudu. Dalším neméně důležitým prvkem je vhodně zvolit vrtuli, zajišťuje převod energie otáčení motoru na dopředný pohyb letadla vzduchem. Existuje nesčetné množtví druhů všech možných vrtulí. Od dvoulistých až po osmilisté. Liší se tvarem čepele který má také různý náběh díky kterému je kombinace vrtule a motoru učinná, nebo při špatném zvolení i neučinná. Pro přechod z motorového letu do plachtění se užívá sklopných listů. Vrtule pak neklade odpor větru a při přistání nehrozí ulomení listu. Existuje i uspořádání motorů v tandemu a dvěma vrtulemi, které se otáčejí protiběžně. To zvyšuje tah a kroutící moment, který letadlo vychyluje z přímeho letu a znemožňuje mu dokonale manévrovat. Verze EDF, kdy motor pohání vrtuli podobnou fénu. Celý motor a vrtule je schována v tubusu. Celé to funguje jako dmychadlo dopravních letadel. Užívá se pro větší rychlosti. Nedojde ke zranění od vrtule, protože je krytá. Nevýhodou je nepřímé ofukování ovládacích ploch, které v tak malých rychlostech špatně reagují a může tak lehce dojít k nekontrolovatelnému pádu letadla.
Baterie a další zařízení Při volbě pohonné baterie je nutné zvolit správný poměr kapacity a hmotnosti. Existují dva druhy aku. Li-pol a Lion baterie. Častější je Li-pol. 2. článek má napětí 7,2 V a 3. článek má 11.1 V. Je to razatnější létání. Pro EDF je vhodný i 4. článek. Kapacitu budu volit podle hmotnosti navrženého letadla. Pro délku letu je to velice duležitý faktor. Bude to mezi 500-4000 mAh.
Nabíječka Adaptér bude také předmětem návrhu, když to čas a peníze dovolí. Nyní je na trhu mnoho variant, ale z pohledu designu to uživateli zrovna nelahodí.
Pitotova trubice Rychlost letu lze monitorovat dvěma způsoby. První je za pomoci GPS. Tu určuje modul GPS, který ji vypočítá na základě vektoru. Druhá možnost je použití Pitotstatické trubice, které se užívá v letectví. Její výhoda je určení rychlosti oproti ostatnímu proudění vzduchu, takže máme přehled o pádové rychlosti letounu. Když letíme proti nebo po větru.
Výškoměr Ultrazvukové čidlo odráží vlny od zěmě, takže nám umožňuje změřit přesnou výšku nad terénem.
OVLÁDÁNÍ LETOUNU Dálkově řízená letadla mají takzvané servomotory, které ovládají řídící plochy letoutu. Servomotor je ovládán přes vysílač. Dostává povely přes přijímač. Servo má páku (rameno), které se otáčí a na tomto rameni je táhlo k ovládané ploše. Pro většinu základních letadel je nutno zajistit ovládání směru letu a náklon. Tyto funkce jsou Směrové kormidlo, Výškové kormidlo a křidélka. Existuje ale i mnoho kombinací, například motýlkové ocasní plochy které jsou kombinací výškovky a směrovky, nebo i křidélek. Dále se používají vztlakové klapky nebo sloty. Pro pomalejší let, nebo zbrždění. Zde jen nastiňuji jak ovládání funguje. Samotné řešení mého letounu bude vybaveno ovládacími prvky, které budou vhodné pro zvolený koncept letounu.
Počáteční návrh
První reálný prototyp
Dodatky:
Různé variace nafukovacích křídel. Mohou být různě prostorově provázány s ohledem na pohon a natáčecí zařízení. Bude třeba dělat makety a zkoušet jejich vlastnosti ve vzduchu a na jejich základě postupovat až ke konečnému řešení. Tento návrh je jen ideový a přemýšlím, jak by se dala konstrukce dobře skládat a uchovávat v krosně, batohu a podobně. Další řešení problému se ukazuje být pozorovací gimbal s kamerou. Musí být na místě, kde je dobrý rozhled a části letounu nebrání ve výhledu a zároveň nesmí být moc exponovaný při přistáních. To a spoustu dalších problémů bude třeba vyřešit, ale věřím, že se mi povede najít koncepci, která tyto bariéry překlene a vznikne tak užitečný společník na cesty a užitečný přístroj pro zachycení úchvatných záběrů při nevšedních sportech.
Po vyzkoušení zmenšených modelů a marné práce při svařování folií jsem se rozhodl pro klasický koncept delty. Konstrukci drží uhlíkové nosníky.Tvar drží nafukovací bán na náběžné hraně delty. Při demontáži se dá letoun sfouknout a nosníky rozebrat. Ovládací plochy jsou vyztuženy, takže se nedeformují. Pohon zajišťuje elektropohon v tlačném uspořádání. Konkrétně motor české výroby AXi, model je ovládán elevony. Nyní je model zalétáván a testován bez elektroniky, která zajišťuje autonomii letu. Kamera bude umístěna na horní straně křídla. Je to lepší při přistání a kolizích modelu. Trup je uhlíková skořepina, možná bude lepší použít EPP, je odolnější.
KOMOROVÝ SYSTÉM
Technické údaje 1. prototypu Rozpětí: 1080 mm Délka: 620 mm Hmotnost prázdného letounu: 250 g Hmotnost s palubní elektronikou: 450 - 1000 g
CELONAFUKOVACÍ KONSTRUKCE
TESTOVÁNÍ
TESTOVÁNÍ LETU PŘI STARTU
LETOUN SLEDUJE POHYBUJÍCÍ SE OBJEKT
TESTOVÁNÍ PŘI PŘISTÁNÍ
Letoun je velice stabilní, vykazuje dobré letové vlastnosti. Při určení těžiště byl však malý problém. Podle programu těžiště vycházelo necelých 200 mm od přídě. Později se však ukázalo, že těžiště je v zadní části trupu. S těžištěm se musí počítat při instalaci kamery, vyvážení se dělá posunem baterie.
SROVNÁNÍ SILUET OBOU PROTOTYPŮ
těžiště modelu
VIZUALIZACE CELKOVÝ POHLED NA LETOUN
TECHNICKÁ DOKUMENTACE
A KŮ
SNÍ Í NO CEN CHY
DETAIL KLAPKY
OU Y PR
ŮRK KOM FILŮ
PRO
POHLED NA SPODEK LETOUNU DETAIL KARBONOVÉHO WINGLETU, POHYBLIVÉ KLAPKY A HLNIKOVÝCH PROFILŮ
POHLED NA SPODEK LETOUNU BEZ TRUPU
ŘEZ TRUPEM
DETAIL S VENTILY
DETAIL FIXACE UHLÍKOVÝCH NOSNÍKŮ S NAFUKOVACÍM BÁNEM
OTOČNÝ GIMBALL S KAMEROU GOPRO
SERVO S NÁHONEM NA ELEVON
ŘÍDÍCÍ ELEKTRONIKA, PŘIJÍMAČ BATERIE OTOČNÝ GIMBALL S KAMEROU GOPRO
USAZENÍ OTOČNÉ HLAVICE SE ZAZNAMENÁVACÍM ZAŘÍZENÍM
ODPOVÍDAČ
VYSÍLACÍ ZAŘÍZENÍ
MOŽNOST LIBOVOLNÉHO POTISKU
WINGLETY, KARBON
BÁN, NOSNÍKY
ROZLOŽENO
BÁN S VENTILEM