Použití rostlin Františka Thomayera The use of plants by František Thomayer

Jitka Trevisan

Použití rostlin Františka Thomayera The use of plants by František Thomayer Použití dobového rostlinného sortimentu je základní součást při navrhování obnovy historických objektů zeleně. Thomayer se svými znalostmi a zkušenostmi netajil a detailně popisoval způsob použití rostlin v tehdejším tisku. V dnešní době pak tyto rostliny porovnáváme se současným názvoslovím, zkoušíme je hledat v dnešní nabídce množitelů rostlin, a nebo se pokoušíme volit jejich vhodné alternativy. The use of period plant selection is an essential part of designing of historical green entity rehabilitation. Thomayer didn`t hold out his knowledge and experience and described in detail how to use plants in the then press. Today, these plants we compare with the current nomenclature,we try to look for them in today‘s plants or we try to choose their suitable alternative. Znalost dobového rostlinného sortimentu a způsobu použití rostlin je elementární součástí navrhování obnovy historických objektů zeleně ať už se jedná o historicky pravdivou rekonstrukci či návrhy z této inspirace vycházející. Návrhy Františka Thomayera jsou specifické i v tomto ohledu. Velkoplošné, mnohdy komplexní a během roku obměňované květinové záhony byly mnohdy centrálním motivem tzv. květnice, mnohdy plné symboliky, působily nejen barevně, ale i texturou rostlin, kombinací různých skupin rostlin ale i cílenou terénní modelací. V archivech, kde lze studovat plány různých projektů F. Thomayera, většinou nenajdeme kompletní projektovou dokumentaci. Někdy je na plánech heslovitě rukou naznačeno o jaký typ vegetace se bude jednat, někdy po straně poznámky k druhovému složení. Pomůckou k dobovému použití rostlin mohou být samozřejmě dobové projekty dalších autorů, fotografie či katalogy školek. Má-li však být dnes návrh na rekonstrukci historicky pravdivý, či snahou o dnešní pohled tehdejší dobou inspirovaný, anebo chceme-li se pokusit o nový přístup a zdařilou inovaci, či hledáme-li inspiraci pro zcela nové projekty, je třeba zabývat se hloubkově a zcela konkrétně druhovým složením, kombinacemi, vzdálenostmi, detaily. Thomayer se naštěstí svými znalostmi, názory a zkušenostmi ale i nově získanými informacemi netajil, a velmi detailně popisoval způsob použití rostlin a dalších poznatků velmi obšírně v časopisech Česká flóra a Časopis pro zahradníky, kterých byl redaktorem ale také spoluvydavatelem. Studiem těchto textů lze získat vstupní informace, které je třeba dále porovnat s aktuálním názvoslovím, abychom se mohli zabývat velmi zajímavou otázkou, a sice dostupností těchto rostlin v dnešní nabídce množitelů rostlin, případně hledáním vhodných alternativ. Thomayer ve svých textech neskrýval své nadšení a oddanost profesi, lásku k rostlinám, ale se zde – a sice ve vztahu k nejrůznějším tématům celé šíře profesního záběru - vyjadřoval jak ke zcela zásadním bodům zahradní tvorby, tak podával naprosto 133

konkrétní a a detailní informace týkajících se celé šířky témat spojených s teorií tak, praxí navrhování, pěstování, zakládání či péče zahradních a sadových úprav. Ve jmenovaných časopisech, ale i textech jeho deníků či korespondence s kolegy, kterou po léta vedl vždy v daném jazyce, najdeme celou „květnici“ velmi zajímavých, inspirativních a vysoce odborných textů. Týkají se popisů navrhování, technologických postupů práce, technických detailů, seznamů rostlin, jejich náchylnosti či zvláštních požadavků jednotlivých taxonů, použití kultivarů jednotlivých druhů, detailů pro modelaci záhonů jak terénem, tak skladbou rostlin, zabýval se také tématy jako druhové složení trávníkových směsí pro nejrůznější stanoviště s přesným udáním gramáží, symbolikou rostlin, využitím ornamentů, působením barev a textur včetně jejich číselných poměrů a dalšími nesčetnými náměty. Thomayer uměl psát i s humornou nadsázkou či jemnou kritikou o nejnovějších trendech i ze zahraničí, či technicky detailně za účelem samovýroby popisoval nejrůznější novinky jako byl slunečník na růže či Eifelova věž z rostlin, skleník na okno či boj s plevelem například nabádáním kuchařek k využití zdravých kopřiv v kuchyni. Představu o šířce publikační činnosti doplňuje přiložený malý výběr textů Františka Thomayera k tématice použití rostlin (hlavně pro květinové záhony) ze jmenovaných časopisů, které se nacházejí v archivu Národního zemědělského muzea, jakož i několik přiložených originálních textů. Výběr z Thomayerovy publikační činnosti Název textu

Ročník

Umělý pahrbek pro samostojící byliny

FLORA. Časopis vědecko-zahradnický, roč. III., č. 1, 1885, s. 165-166

Jarní květinové skupiny


O travinách a trávnících


Tabulka vzdálenosti rostlin

FLORA. Časopis vědecko-zahradnický, roč. III., č. 1, 1885, s. 9

Macešky

FLORA. Časopis vědecko-zahradnický, roč. III., č. 1, 1887, s. 228-229.

Květinové skupiny z rostlin s listem ornamentálním

ČESKÁ FLORA. Časopis pro zahradníky, milovníky a přátele rostlin, roč. II, č.3, 1894, s.55

134

Název textu

Ročník

Eifelova věž z květin

ČASOPIS ČESKÝCH ZAHRADNÍKŮ. Rozhledy ve všech odvětvích zahradnictví, č. 5, 1890, s. 54

Mosaika ze succulentů

ČASOPIS ČESKÝCH ZAHRADNÍKŮ. Rozhledy ve všech odvětvích zahradnictví, č. 3,1890, s.26

Květinová skupina s mosaikovou obrubou

ČESKÁ FLORA. Časopis pro zahradníky, milovníky a přátele rostlin, roč. IV., č.2, 1896, s.3

Seskupení různých květin v podobě kvetinové skupiny

ČESKÁ FLORA. Časopis pro zahradníky, milovníky a přátele rostlin, roč. II, č.1, 1894

Elipsa s ornamenten českoslovanským

ČESKÁ FLORA. Časopis pro zahradníky, milovníky a přátele rostlin, roč. IV., č.8, 1896, s.199

Květinová skupina elipsovitá s obrubou ČESKÁ FLORA. Časopis pro zahradmosaikovou níky, milovníky a přátele rostlin, roč. IV., č.2, 1896 Několik vzorů květinových mozaik


III. Mosaikový záhonek páskový dvojdílný


Květinová záhon s ratolestí a růžicí


Záhon s arabeskovou výzdobou


Český národní ornament ve službách sadovnictví

ČESKÁ FLORA. Časopis pro zahradníky, milovníky a přátele rostlin, roč. IV., č.8, 1896, s. 158-160

135

Název textu

Ročník

Květiny a politika

ČASOPIS ČESKÝCH ZAHRADNÍKŮ. Rozhledy ve všech odvětvích zahradnictví.,č.12, 1888

Soulad barev při květinových skupinách


THOMAYER, F. (1885): Tabulka vzdáleností květin. In: Flora. Časopis vědecko-zahradnický, roč. III., č. 1, 1885, s. 9

136

THOMAYER, F. (1885): Elipsa s ornamentem československým. In: Česká flora. Časopis pro zahradníky, milovníky a přátele rostlin, roč. IV., č. 8, 1896, s.199 Thomayerovy originální texty Český národní ornament ve službách sadovnictví Použití ornamentu při sestavení květnic a skupin květinových spadá do prvních počátků sadovnictví. Staří Řekové a po nich Římané dávali trávníkům tvary geometrické, avšak vrcholu svého dostoupil ornament teprve v době renaissanční. Potřebujeme toliko pohlédnouti na barokovou květnici z počátku minulého století a přesvědčíme se o složitosti tehdejších ornamentů, k jakým bychom se dnes neodvážili. Všecky tyto ornamenty mají společnou basis ze slohu renaissančního, po případě barokového (gotika jest jen nepatrně zastoupena). Klassické ornamenty tyto udržely se do dnešního dne, ovšem že podlehly změnám vytříbenosti vkusu, jakož i tvarům rostlin, THOMAYER, F. (1896): Český národní ornament ve službách sadovnictví. In: Česká flora, Časopis pro zahradníky, milovníky a přátele rostlin. r. IV., Praha.

137

které novější doba přinesla. Také my Čechové máme svůj ornament, který se nám udržel na předmětech průmyslových: kraslicích, výšivkách, skříních atd., avšak k účelům zahradnickým použit nebyl. My vlastní sadovnické literatury nemáme, proto tedy nelze zjistiti, měl-li český ornament někdy před tím vliv na české sadovnictví.

Roku 1887 nakreslil si pisatel těchto řádků některé detaily ornamentu na kraslicích ze sbírky kustoda musejního pana Fr. Borovského, a v následujícím po té roce nakreslil první květinovou skupinu (motiv slunečnice) pro městské sady v Praze na Karlově náměstí. V té době počal si raziti cestu národní ornament i do ostatních odvětví průmyslu. Zejména naše vlastenecké dámy přičinily se o rozšíření jeho vydáváním spisků a pořádáním výstav. Jako každá nová národní věc, tak i použití českého ornamentu přišlo do období výstřednosti, a tak se stalo, že jinak velmi pěkné ornamenty kreslívány byly i tam, kam se nehodily.

138

Národopisná výstava československá v Praze roku 1895 podala nám bohatý přehled, kde a v jaké formě dobře náš ornament, a blahodárný účinek toho lze dnes již pozorovati. Že by se dalo úplně zameziti přemrštěnostem, o tom není pochyby. Snad se toho dočkáme i našem odvětví. Přinášíme dnes základní motivy českého ornamentu. Jest to malá snůška základních tvarů, které byvše přizpůsobeny, mohou býti použity při sestavování květinových skupin, ba i celých květnic. Veškeré ornamenty tyto představují předměty, s kterými lid se stýkal: květ jabloňový, růžový, karafiát, chrpa, slunečnice, tulipán, jablíčko, srdéčko atd. Při provádění zmíněných ornamentů a kvůli zvýšení dojmu zvýšíme (plasticky) každý jednotlivý tvar. Často postačí, posázíme-li půdu některou nízkou rostlinou, jako např. Antennaria, Herniaria, Sedum atd. Pokud se osázení týče, volme barvy z přírody: kalíšek květu zelený, vnitřek květu žlutý, plátky pak červené, úponky žlutozelení atd. Přidržíme-li se těchto původních barev, docílíme dojmu, který bude působiti i na laika velmi mile. To as bylo by v zásadě řečeno vše, čeho bylo třeba předeslati. Podáme nyní několik vzorků v skutečnosti již provedených. Navštěvovatelé Jubilejní výstavy r. 1891 a Národopisné výstavy r.1895 pozorovali u lva i u české koruny dva záhony, které znázorňuje vyobrazení o několik řádek výše. F. Thomayer, 1896 Soulad barev při květinových skupinách Zahradníci sestavují obyčejně své skupiny tím způsobem, že si přinést dají ze zásoby různé květiny, načež pak postaví jednotlivé druhy do různých polí a na místě barvy porovnávají. Způsob ten jest ovšem velmi správný, ale není o nic lepší než ten, při kterém sestavují se barvy podle teoretických zkušeností. Při prvním způsobu nebývají rostliny vybarveny ani náležitě rozkvetlé. Nemá tedy zahradník pravý, tj. příští soulad barev před sebou a musí při tom sáhnouti k paměti, tedy zrovna tak jako při způsobu druhém. Proto tedy podáme několik základních pokynů k sestavování barev ku předu. Nauk o souladu barev vůbec stává každému po ruce, ale všecky ty se nedají přenésti do našeho odboru. Příčina toho jest jednoduchá. U nás jest všude barva zelená jako pozadí. Květinová skupina jest umístěna na trávníku a obklopena stromy. Čím zelená barva jest živější, tím lahodněji působí květinová skupina. Na trávníku vyprahlém nečiní květinový mosaik dobrý dojem. Než však netoliko barva sama, ale i poměr její co do zakryté plochy působí na soulad barev. Převládá-li barva světlá, jest dojem skupiny vždy lahodnější, než jsou-li bravy v stejném množství rozděleny. Budiž pravidlem vůbec: Poměr barev pokryté plochy nepřesahuj nikdy poměr 2:3. Je-li poměr ještě větší, neuškodíme celku. Skládá-li se skupina z dvou různých výkresů, např. vnitřek skupiny tvořil by jednu skupinu buď jako ornament anebo jednolitou skupinu, např. Pelargonií, THOMAYER, F. (1894): Soulad barev při květinových skupinách. In: Česká flora, Časopis pro zahradníky, milovníky a přátele rostlin. r. II., Praha.

139

begonií atd., a obruba buď jako arabesku nebo několikanásobné řady jiných květin, zachovejte rovněž poměr 2:3 nejméně. Při tom nesmí se zapomenouti, že se jeví obruba vždy o něco širší, proto že jest pozorovateli bližší nežli střed od oka vzdálenější a tím více, je-li skupina vypouklá, tak se třeba ubrati obrubě a přidati vnitřní ploše, např. skupině 4 metry široké ponechte obrubu na 60-70 centimetrů, a pro vnitřek od obruby ku středu 1,40 – 1,80 m. poměr ten působí velmi dobře. Volí-li se pouze jednoduchá obruba, např. ke skupině Pelargonií obruba z Pyrethrum, nestačí jedna řada Pyretrum, ale musí činiti as 30 cm šířky pro skupinu 4 až více metrů širokou. Ale pak vysaďte obrubu z dvou barev, třeba i sobě podobných, např. na straně Pelargonií šedou a k trávníku žlutou při Pelargoniích červených. Vyslovil jsem již slovo šedou a míním šedobílou barvu Gnaphalium lanatum, kterou my zahradníci všeobecně pokládáme za bílou. Ano, bílá barva jest pro nás nejdůležitější. Kdykoliv přijdeme do rozpaků při složení tří a více barev, proložme je bílou a docílíme pokaždé souladu. Nikdo nemusí se obávati, sloučiti několik bílých barev vedle sebe, dojem bude vždy dobrý, např. Begonia semperflorens atropurpurea jako jednolitá skupina a obruba vnitřní ze Sedum carneum jako plůtek stříhaná, nečež Sedum glaucum aneb Angliím a k trávníku Echeveria rosacea. Tedy bílá, žlutavě zelená, modravě zelená a modravá, a ejhle, soulad bude velmi zdařený. V teorii známe pouze tři barvy, totiž modoru, žlutou a červenou. To jsou barvy základní. Nedostatek veškerých barev jest barva černá a sloučení veškerých je barva bílá. Uvedené základní tři barvy dají se vedle sebe sloučiti a dojem bývá nejživější, např. Pyrethrum aureum a Lobelia erinus modrá, Alternathera amoena s Pyretrum atd. my jim říkáme barvy tvrdé a volíme takové složení tam, kde mají působiti ze vzdálenosti. Kryjí-li se základní barvy, povstanou barvy složité; žlutá a modrá dá zelenou, žlutá a červená oranžovou a červená a modrá fialovou. Považujeme-li těchto barev vedle sebe s barvami základními, vystříhejme se, postaviti je k základní barvě, z které povstaly, např. nedejme oranžovou k fialové, Alternanthera amabilis s amoenou nebos Iresine Lindeni. Ty působí dojem odporný. My však používáme dosti často složení barev složitých s jednoduchými, např. tedy červenou s fialovou, Ageratum modré a Pelargonium růžové Mme. Thiebanr. Mám za to, že každý porozuměl, co nyní chceme říci: Volíme-li tyto barvy, musí býti alespoň jedna z nich velmi světlá. Ageratum jest přece velmi světlá fialová a shodne se dobře s červenou a proto tedy tím snáze se světle červenou či růžovou. Zkrátka jest v nich barva bílá. Z uvedených šesti barev skládají se všecky barvy na světě, a co jsme pověděli o používání základních barev se složitými, paltí též pro nekonečný rod všech světlých i temných odstínů. Použijeme-li temných odstínů, např. Alternanthera ensifolia, teilanthera versicolor, Achyranthes Wallissi, dejme je od sebe barvami bílé nejpodobnějšími a obrubu k tomu sestavme z barev světlých; přihlížejme však stále k tomu, aby šetřeno bylo poměru nejméně 2 „ 3. Avšak v tomto případě při barvách temných se světlými učiňme poměr ten daleko větší. Za příklad uvádím temný Teilanthera versicolor a žluté Mesembrianthemum cordifolium aureum. Půdu volme z teilanthery a ornament z Mesembrianthemum. Jiný případ: Půda z modré 140

Lobelie a výkres z Pyrethrum aureum. Upozorňuji na to, co jsem dříve podotknul: teilanthera s Mesembrianthemum dá dobrý dojem, proto že jsme volili světle žlutou barvu, kdežto kdybychom použili Pyrethrum aureum, tedy sytou žlutou barvu, byl by dojem špatný. V tom tedy spočívají základní pokyny celého souladu barev. Při rosltinách rozhoduje též tvar listu a vzrůst rosltiny, např. Achyranthes Wallissi s Gnaphallium lanatum se hodí zcela dobře, ale mnohem lépe, volíme-li drobnolisté Gnaphal. Helianthemifolium. Volte soulad barev jakýchkoliv, vystříhejte se však vždy, aby převládající barva skupiny neopakovala se při obrubě na trávníku, např. skupina z pelargonium červených lemována býti nesmí při trávníku s Alternantherou amoenou. F. Thomayer, 1894 Květiny a politika V poslední době vyskytují se občas zprávy v časopisech politických, které zajímají nás tím, že týkají se odznaků mužů v politice proslulých, kteréž odznaky tvoří nevinné květinky. Tak „burš“ a chrpa jsou nerozluční přátelé. Po pohřbu císaře Viléma nosila se černá maceška. Avšak nejen jednotlivci, nýbrž i celé kmeny a celí národové vyvolili si některý květ, podle kterého se k sobě hlásí. Svobodomyslná strana v belgii nosí – chrpu a konservativní makový květ. Že nosila císařská strana ve Francii (Napoleonovci) fialku, ví každý. Jsou lidé ve Francii, kteří květinu tuto zbožňují, netroufají si však koupiti několik květů její ve dne a chodí si pro ně večer. Vypravuje se též o zuřivém jednom republikánu, jemuž přinášívala nevěsta jeho každodenně kytici fialek. Chudák přijal ji blahosklonně, avšak vyjda na schody, vytáhnul kytici z knoflíkové dírky a založil ji do tobolky z obavy, aby nebyl pokládán za přívržence císařství. Jiná strana v téže zemi nosila jako odznak svůj červený karafiát. Alfons Karr poukázal kdysi k tomu, že lilie, fialka a karafiát bývají nejčastější příčinu civilních rozbrojů. Jako příklad stůjž zde, že royalisté po nastoupení druhého císařství 1815 (Napoleonovci) zvolili červený karafiát za svůj odznak, protivná strana royalistická zvolila karafiát bílý, kterým byl každý účastník i zřízenec ozdoben , ba mnozí měli bílé karafiáty i vyšité na límci. Potýčky mězi oběma stranami nebyly nic řídkého. Orleanistův odznakem byla lilie. Dnes nosí royalisté „růži“, jaké bravy že by býti musila, na tom se dosud neustanovili. Snad se toho dočkáme, že se budou strany mezi sebou bíti a to jen pro jinou barvu této krásné květiny. Některý den nalezneme královnu květin zneuctěnou, udupanou, snad i ve veřejnosti zapovězenou, skonfiskují ji v krámech jako nebezpečný časopis. Tážeme se, odkud to, že zakořeňuje se takový zvyk: užívati květiny jako odznaku politického? Nahlížíme sice, že by bylo každému na obtíž nosci v knoflíkové dírce květ slunečnice, anebo kapustu neb meloun, avšak my raději bychom viděli, aby politické strany zvolily si nějaký jiný předmět za odznak a nechali nevinné květy na pokoji, neboť máme na paměti příběh, jehož jsme byli očitými svědky: V osadě francouzské, čistě republikánské, vypěstoval tamní zahradník veliké množství fialek a prodával kytici jich po jednom sous (2 ½ krejcaru(. Kupoval je skoro každý THOMAYER, F. (1888): Květiny a politika. In: Česká českých zahradníků, Praha.

141

úředník, ale který přišel do kanceláře se zastrčenou kyticí, musel opustiti své místo. Událosť ta brzy se roznesla po osadě, příkladu chefa úřadu následovali mnozí a zahradníkovi fialky zbyly. Slyšeli jsme od pěstitelů v okolí Paříže, že fialka se teď špatně prodává. Rozšíří-li se tento osudný zvyk, budou zahradníci nuceni vypustiti mnohou květinu ze svého seznamu. Obáváme se, aby takový osud nestihl růži; mělo by to i pro nás následky: největší počet nových růží rodí se ve Francii a pěstění tam by snad ochablo. Co by tomu řekli naše dámy, kdyby měla býti proskribována „Marechal Niel?“ Kamelie vyšly z módy, nosili by snad Gardenii anebo Orchideu? Třeba! Ale růže jest předce tak krásná. F. Thomayer, 1888 Prameny a literatura FLORA. Časopis vědecko-zahradnický, roč. III., č. 1, 1885 FLORA. Časopis vědecko-zahradnický, roč. III., č. 1, 1887, s. 228-229. ČESKÁ FLORA. Časopis pro zahradníky, milovníky a přátele rostlin, roč.II, č.3, 1894. ČASOPIS ČESKÝCH ZAHRADNÍKŮ. Rozhledy ve všech odvětvích zahradnictví, č. 5, 1890 ČESKÁ FLORA. Časopis pro zahradníky, milovníky a přátele rostlin, roč.IV., č.2, 1896, s.3 ČESKÁ FLORA. Časopis pro zahradníky, milovníky a přátele rostlin, roč.II, č.1, 1898 ČASOPIS ČESKÝCH ZAHRADNÍKŮ. Rozhledy ve všech odvětvích zahradnictví.,č.12, 1888

142

Použití rostlin Františka Thomayera The use of plants by František Thomayer

Recommend Documents