Posuzování stavu zdraví a ošetřovatelská diagnostika

ISBN 978-80-247-5376-8 Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 e-mail: [email protected], www.grada.cz

9 788024 753768

Dagmar Mastiliaková

Posuzování stavu zdraví a ošetřovatelská diagnostika

Předkládaná publikace je svou odborností aktuální a je koncipovaná podle požadavků současného ošetřovatelství. Zaměřuje se na změnu myšlení zdravotnických pracovníků při uspokojování potřeb pacientů. Myšlenkový algoritmus a systémový přístup jsou důležité v ošetřovatelské praxi založené na důkazech a vedou ke zvyšování kompetencí sester. Autorka klade důraz na ošetřovatelský standard ošetřovatelské praxe – ošetřovatelský proces – a hlavně na posuzování stavu zdraví a ošetřovatelskou diagnostiku podle Marjory Gordonové.

Dagmar Mastiliaková

Posuzování stavu zdraví a ošetřovatelská diagnostika v moderní ošetřovatelské praxi

Dagmar Mastiliaková

Posuzování stavu zdraví a ošetřovatelská diagnostika v moderní ošetřovatelské praxi

GRADA Publishing

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Doc. PhDr. Dagmar Mastiliaková, PhD. POSUZOVÁNÍ STAVU ZDRAVÍ A OŠETŘOVATELSKÁ DIAGNOSTIKA v moderní ošetřovatelské praxi Recenze: Prof. PhDr. Anna Eliašová, PhD., dr.h.c. Doc. PhDr. Zuzana Slezáková, PhD., MPH Vydání odborné knihy schválila Vědecká redakce nakladatelství Grada Publishing, a.s. TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE: © Grada Publishing, a.s., 2014 Obrázky dodala autorka. Cover Photo © fotobanka allphoto, 2014 Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 5653. publikaci Odpovědná redaktorka Mgr. Ivana Podmolíková Sazba a zlom Karel Mikula Počet stran 192 1. vydání, Praha 2014 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s. Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno. Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění ale nevyplývají pro autory ani pro nakladatelství žádné právní důsledky. ISBN 978-80-247-5376-8 TIRÁŽ ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE: ISBN 978-80-247-9268-2 ve formátu PDF ISBN 978-80-247-9324-5 ve formátu EPUB

Obsah Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 1 Vývojové trendy a modernizace ošetřovatelské praxe . . . . . . . . . . . . . 13 1.1 Expanzivní rozvoj informací, poznatků a komunikačních technologií . . . . . . . . . . . . . . . . . . .13 1.2 Výuka orientovaná na učební výstupy a kompetence . . . . . 14 1.3 Hodnocení založené na způsobilosti/kompetencích . . . . . .15 1.4 Společenská demografická a kulturní rozmanitost, ekonomické a politické změny . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 1.5 Interdisciplinární přístup a orientace na komunitní péči . . .17 1.6 Spotřebitelsky orientovaná společnost . . . . . . . . . . . . . .19 1.7 Etické a bioetické otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 1.8 Nedostatek sester, pedagogů a pomocného personálu . . . . .20 1.9 Rostoucí osobní a profesní odpovědnost . . . . . . . . . . . . 20 1.10 Národní kvalifikační rámec terciárního vzdělávání České republiky a jeho význam . . . . . . . . . . . . . . . . . .21 2 Základní úkol ošetřovatelství – uspokojování lidských potřeb . . . . . . . 23 2.1 Hierarchie potřeb podle A. H. Maslowa . . . . . . . . . . . . .23 2.2 Základní pocity neuspokojených potřeb . . . . . . . . . . . . 25 2.3 Ošetřovatelské problémy – celostní reakce klienta/pacienta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .26 2.4 Rozlišení pojmů potřeba, problém, ošetřovatelská diagnóza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .28 2.4.1 Pojem potřeba v ošetřovatelství . . . . . . . . . . . . . 28 2.4.2 Pojem ošetřovatelský problém . . . . . . . . . . . . . .29 2.4.3 Pojem ošetřovatelská diagnóza . . . . . . . . . . . . . .29 2.4.4 Diagnostické uvažování spojené s ošetřovatelským posuzováním . . . . . . . . . . . . .30 3 Ošetřovatelský proces – standard ošetřovatelské praxe . . . . . . . . . . . 32 3.1 Vznik a vývoj teorie ošetřovatelského procesu . . . . . . . . .35 3.1.1 Systémovost a funkční gramotnost . . . . . . . . . . . 35 3.1.2 Systémovost v ošetřovatelství . . . . . . . . . . . . . . .36 3.1.3 První použití pojmu ošetřovatelský proces . . . . . . .36 3.1.4 Teorie ošetřovatelského procesu . . . . . . . . . . . . .37 5

3.2 Teorie a praxe ošetřovatelského procesu . . . . . . . . . . . . 37 3.2.1 Základní znalosti a dovednosti nutné pro poskytování ošetřovatelské péče metodou ošetřovatelského procesu . . . . . . . . . . . 39 3.2.2 Předpoklady pro realizaci ošetřovatelského procesu v praxi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .41 3.2.3 Výhody ošetřovatelského procesu . . . . . . . . . . . .41 3.2.4 Fáze ošetřovatelského procesu . . . . . . . . . . . . . .42

4 Ošetřovatelské posuzování stavu zdraví – assessment . . . . . . . . . . . . 45 4.1 Zdraví jako potřeba člověka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .47 4.2 Vybrané pojmy v oblasti posuzování zdraví  . . . . . . . . . .48 4.3 Typy informací a metody jejich získávání . . . . . . . . . . . .51 4.3.1  Typy informací a údajů . . . . . . . . . . . . . . . . . .51 4.3.2 Metody získávání informací a údajů . . . . . . . . . . .51 4.3.3 Příklady vybraných typů nástrojů k objektivnímu posuzování stavu zdraví . . . . . . . .54 5 Model Marjory Gordonové a jeho význam pro moderní ošetřovatelskou praxi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 5.1 Vznik standardního modelu v ošetřovatelství . . . . . . . . . 57 5.2 Marjory Gordonová – průkopnice elektronické zdravotnické dokumentace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .58 5.3 Marjory Gordonová, nositelka uznání „Žijící legenda“ . . . . 60 5.4 Marjory Gordonová na konferencích ACENDIO v Benátkách, Vídni a Paříži . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .61 6 Funkční typy zdraví – aplikace do výuky a ošetřovatelské praxe . . . . . . 63 6.1 Funkční typy zdraví – charakteristika struktury . . . . . . . 63 6.1.1 Co představují funkční a dysfunkční typy zdraví podle M. Gordonové . . . . . . . . . . . . .64 6.1.2 Výhody standardního rámce pro posuzování zdraví . . . . . . . . . . . . . . . . . . .66 6.1.3 Odlišnost používání termínu „funkční typ“ v ošetřovatelství a v medicíně . . . . . . . . . . . . . . 66 6.1.4 Vztah funkčních typů zdraví a nemoci . . . . . . . . .67 6.1.5 Význam interakce klienta/pacienta a prostředí . . . . 68 6.1.6 Vztah věku a vývojových fází při posuzování stavu zdraví . . . . . . . . . . . . . . . 69 6.1.7 Vztah funkčních typů zdraví a kultury . . . . . . . . .69 6.1.8 Posuzování stavu zdraví v ošetřovatelské praxi . . . . 70 6

6.2

6.3 6.4 6.5

6.1.9 Typy posuzování stavu zdraví ve vztahu k přesnosti ošetřovatelské diagnostiky . . . . . . . . . 71 6.1.10 Význam prvního systematického posouzení stavu zdraví . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 Posuzování zdraví dospělého klienta/pacienta . . . . . . . . .72 6.2.1 Soubor položek (otázek) k posouzení stavu zdraví dospělého klienta/pacienta . . . . . . . . 72 6.2.2  Obsah (elektronického) formuláře pro ošetřovatelskou anamnézu . . . . . . . . . . . . . .82 Posuzování zdraví kojence/dítěte/mladistvého . . . . . . . . .85 6.3.1 Soubor položek (otázek) k posouzení stavu zdraví kojence/dítěte (do 7 let) . . . . . . . . . . .85 Posuzování zdraví rodiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .91 6.4.1 Soubor položek (otázek) k posouzení stavu zdraví rodiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 Posuzování zdraví komunity . . . . . . . . . . . . . . . . . . .97 6.5.1 Soubor položek (otázek) k posouzení stavu zdraví komunity . . . . . . . . . . . . . . . . . . .98

7 Dysfunkční typy zdraví a ošetřovatelská diagnostika . . . . . . . . . . . . 105 7.1 Rozlišení funkčního a dysfunkčního typu zdraví . . . . . . 105 7.1.1 Zdravotní (ošetřovatelské) problémy . . . . . . . . . 105 7.1.2 Funkční typ zdraví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 7.1.3 Dysfunkční typ zdraví . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 7.1.4 Vztah mezi dysfunkčním, stabilizovaným a zhoršujícím se typem zdraví . . . . . . . . . . . . . 108 7.1.5 Potenciálně dysfunkční typy zdraví . . . . . . . . . . 110 7.2 NANDA ošetřovatelské diagnózy dysfunkčních typů zdraví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112 7.2.1 První použití pojmu a nejstarší definice ošetřovatelské diagnózy . . . . . . . . . . . . . . . . . 112 7.2.2 Vznik nové terminologie – pojmenování ošetřovatelských problémů . . . . . . . . . . . . . . . 113 7.2.3 Ošetřovatelské diagnózy NANDA International . . . 113 7.2.4 Kategorie – stav ošetřovatelských diagnóz . . . . . . 114 7.2.5 Určující znaky, rizikové a související faktory . . . . . 115 7.2.6 Posuzování stavu zdraví u akutních/ život ohrožujících stavů . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 7.2.7 Fáze ošetřovatelské diagnostiky . . . . . . . . . . . . 117 7

8 Kritické myšlení sester – klíčová kompetence v ošetřovatelství . . . . . . .119 8.1 Charakteristika kritického myšlení . . . . . . . . . . . . . . 119 8.1.1 Pojem kritické myšlení . . . . . . . . . . . . . . . . . 120 8.1.2 Hlavní charakteristiky kritického myšlení . . . . . . 121 8.1.3 Kritické a kreativní myšlení . . . . . . . . . . . . . . 122 8.1.4 Souvislosti mezi kritickým myšlením a efektivitou ošetřovatelského procesu . . . . . . . . 125 8.1.5 Ošetřovatelská diagnostika – příklad kritického myšlení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125 8.2 Rozvoj kritického myšlení ve výuce studentů ošetřovatelství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126 8.2.1 Odlišnost diagnostického procesu v ošetřovatelství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126 8.2.2 Ošetřovatelská diagnostika jako nedílná součást výuky ošetřovatelského procesu . . . . . . . 128 8.2.3 Význam zkušeností s výukou kritického myšlení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128 8.3 Posuzování dosažené úrovně kritického myšlení v ošetřovatelském procesu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129 8.3.1 Rámcový plán pro posuzování kritického myšlení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129 8.3.2 Příklad kritérií rozšířeného integrovaného plánu pro posuzování kritického myšlení . . . . . . . 129 8.3.3 Příprava úkolů a otázek do esejí posuzujících kritické myšlení . . . . . . . . . . . . . . 132 8.4 Kazuistika – nástroj hodnocení rozvoje kritického myšlení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133 8.4.1 Předpoklady na straně studenta a klienta/pacienta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 8.4.2 Studijní pomůcky a materiály . . . . . . . . . . . . . 134 8.4.3 Posuzování učebních výstupů vyučujícím . . . . . . 135 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138 Seznam zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 Přílohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144 Příloha 1 Položky 11 oblastí modelu M. Gordonové funkční typy zdraví k posouzení stavu zdraví klienta/pacienta . . . 144 8

Příloha 2 Elektronická šablona – rámec a obsah kazuistiky pro dospělé, děti, rodinu a komunitu . . . . . . . . . . . . . 147 Příloha 3 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 Kazuistika 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 Kazuistika 2 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157 Kazuistika 3 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165 Kazuistika 4 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170 Příloha 4 Ošetřovatelské diagnózy 2012–2014 řazené podle domén a tříd taxonomie II . . . . . . . . . . . . . . . . 176 Příloha 5 Obrazová příloha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 187

Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189 Souhrn/Summary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192

9

MOTTO Deset důvodů ke zkvalitnění myšlení 1. Vaše schopnost zaměřit své myšlení na dosažení stanovených cílů v životě může znamenat rozdíl mezi tím, jestli budete úspěšní, nebo neuspějete v rychle se měnícím světě. 2. To se může změnit a být realizováno – a to nemusí být tak těžké. 3. Změny v poskytování ošetřovatelské péče a obsahu vzdělávání sester jsou k ničemu, pokud studenti a sestry neovládají myšlení potřebné k řešení problémů v dnešním světě. 4. Dnešní pokrok často vytváří nové problémy, které nelze vyřešit tradičními způsoby myšlení. 5. Spotřebitelé (klienti, pacienti, rodiny) a plátci požadují důkazy o prospěšnosti, efektivitě a výsledcích. 6. Rychlé změny a informační exploze vyžadují, abychom rozvíjeli své studijní a pracovní dovednosti. 7. Sestry musí být schopny přecházet z jednoho prostředí do druhého. 8. Větší zapojení spotřebitelů (klientů, pacientů a rodin) do péče o své zdraví. 9. Pacienti jsou více nemocní, s mnohočetnými zdravotními problémy. 10. Věci nejsou to, co bývaly, nebo to, co bude. Alfaro-Le Fevre, 2009 Bez porozumění myšlenkovému algoritmu ošetřovatelského procesu ses­ try nejsou schopny poskytovat bezpečnou a efektivní individuální péči. Ohrožují pacienty a sebe vystavují právním sporům. Alfaro-Le Fevre, 2006

10

Úvod

Úvod Zvyšování kvality zdravotnické péče z pohledu uspokojování potřeb uživatelů (klientů, pacientů, rodin a komunit) vyžaduje změnu myšlení zdravotnických profesionálů. Při zvyšování efektivity v systému zdravotní péče a změnách v jejím financování se uplatňuje regulační proces. Jeho konečným cílem je zavedení řádu, kvality a kontroly. Kontinuální změny mění tradiční organizaci práce, vyžadují užší týmovou spolupráci, nově vymezují kompetence k efektivnímu plnění rolí jednotlivých zdravotnických profesí. Mezi nástroje regulace patří zejména zákony, vyhlášky, normy a standardy. K regulačním nástrojům v oblasti přímé ošetřovatelské péče patří ošetřovatelský proces – standardní metoda ošetřovatelské praxe. Byla poprvé zveřejněna v roce 1973 Americkou asociací sester (ANA) a v roce 1988 přijata jako rozšířený standard. Z teoretického hlediska jde o myšlenkový algoritmus (analyticko-syntetickou metodu) řešení problému s předem stanoveným cílem. Z praktického hlediska jde o systematicky plánovanou péči o individuální potřeby klientů, pacientů, rodin a komunit s cílem snížení rizik pro jejich zdraví, zlepšení zdravotního stavu a tím i kvality života. Proces osvojování tohoto myšlenkového algoritmu představuje kontinuální rozvoj kritického myšlení, jehož dosažená úroveň zpravidla souvisí s délkou klinické praxe – „od začátečníka k expertovi“. „Kriticky myslící sestra zaujímá analytický přístup, projevuje pochopení souvislostí, vyhodnocuje domněnky a hypotézy, získává informace ze spolehlivých zdrojů, zvažuje varianty řešení a provádí stálé vyhodnocování dosažených výsledků svých aktivit“ (McDonald, 2007, s. 51). Proces rozvoje kritického myšlení v oblasti metodologie ošetřovatelské praxe není tedy jednorázovou záležitostí osvojení si formálního rámce teoretických poznatků. Ty jsou pouze základním východiskem. Dovednost aplikace teoretických poznatků je nutné rozvíjet nejen od počátku kvalifikačního studia v praktických cvičeních a samostatnou tvůrčí činností studentů ošetřovatelství, ale i v průběhu celoživotního vzdělávání sester z praxe. Efektivní výuka ošetřovatelského procesu vyžaduje ze strany vyučujících tvůrčí inovativní přístup a stanovení učebních výstupů pro jednotlivé fáze ošetřovatelského procesu. Identifikace charakteristik kritického myšlení a chování učících se osob 11

1

Posuzování stavu zdraví a ošetřovatelská diagnostika umožňuje stanovit výukové strategie, styl vlastního učení a výběr hodnoticích kritérií dosažené úrovně učebních výstupů. Téměř dvacetileté zkušenosti s výukou ošetřovatelského procesu mě vedly k napsání takto zaměřené publikace. Měla by rozšířit integrované poznatky a podpořit rozvoj kritického myšlení při realizaci první a druhé fáze ošetřovatelského procesu. V souladu se současným kontinuálním rozvojem elektronického vedení zdravotnické dokumentace i v ošetřovatelské praxi je pro posuzování stavu zdraví osob, rodin a komunit zvolen koncepční model „průkopnice“ elektronické zdravotnické dokumentace Marjory Gordonové s položkami struktury „funkčních typů zdraví“. V širších souvislostech je objasněn význam systematického posuzování stavu zdraví klienta, pacienta, rodiny i komunity a navazující fáze ošetřovatelské diagnostiky. Rozvoj poznatků v této oblasti významně podporuje i český překlad ošetřovatelských diagnóz NANDA International s definicemi a klasifikací 2012–2014. Cílem obsahového zaměření této publikace je i motivovat čtenáře k uvědomění si dosažené úrovně vlastního myšlenkového algoritmu při realizaci prvních dvou fází ošetřovatelského procesu. Může to posílit sebedůvěru i usnadnit realizaci poskytování individuální ošetřovatelské péče. Inovační přístupy v kvalifikačním i celoživotním vzdělávání sester přinášejí nové výzvy všem zúčastněným, kteří zkvalitněním svého myš­ lení mohou úspěšně realizovat potřebné změny v ošetřovatelské praxi. Dagmar Mastiliaková

12

Vývojové trendy a modernizace ošetřovatelské praxe

1

Vývojové trendy a modernizace ošetřovatelské praxe

Společenské změny jsou typické tím, že jde o trvalý a nikdy nekončící proces. Vývoj a s ním spojené změny se neustále opakují, mívají komplexní charakter a také se částečně překrývají. Porozumění novodobým trendům v moderním ošetřovatelství umožňuje sestrám v praxi i studentům ošetřovatelství se s nimi pozitivně vyrovnat v zájmu rozvoje tohoto oboru a uplatnění absolventů na trhu práce, nejen v naší zemi, ale i v rámci Evropy. Mezi hlavní vývojové trendy patří zejména expanzivní rozvoj informací a komunikačních technologií, výuka orientovaná na kompetence, hodnocení dovedností/způsobilosti, interdisciplinární přístup, spotřebitelsky orientovaná společnost, rostoucí osobní a profesní odpovědnost, flexibilita a mobilita (Wilkinson, Treas, 2011).

1.1

Expanzivní rozvoj informací, poznatků a komunikačních technologií

S neustávajícím rozvojem počítačových technologií roste i objem dostupných poznatků. Sestry, stejně jako každý člověk, častěji komunikují na dálku, získávají nové kontakty, posílají e-maily a vyhledávají nebo publikují výzkumné dokumenty, videosekvence apod. Schopnost snadného přístupu k informacím a jejich rozšiřování přináší značný užitek v mnoha sférách, přináší však také závažné otázky a problémy. Učebnice a odborné články v tištěné podobě rychle zastarávají, proto se důležitým učebním materiálem sester staly internetové zdroje. Internetové stránky jsou zpravidla více interaktivní než klasický text, nabízejí navíc odkazy na množství dalších zdrojů. I když se často aktualizují, také mohou zastarávat, proto studenti snadno ztratí ve spoustě odkazů přehled. Hledání informací na internetu tak nakonec může být dokonce pomalejší než hledání v knihách. Otázkou je také spolehlivost a přesnost informací. Konflikt informačních technologií spočívá v tom, že nabízejí téměř neomezený objem informací, ale nikoliv neomezený objem času k jejich 13

1

1

Posuzování stavu zdraví a ošetřovatelská diagnostika prohledávání. Navigace světovou sítí a osvojování si komplexních dovedností k efektivnímu využívání informačních technologií mohou být časově náročné. Internetem zprostředkované učení vyžaduje sebekázeň, soustředění, jasná vodítka a vytyčené cíle v rámci učebních úkolů. Učení v prostředí internetu rozvíjí analytické myšlení, schopnost rozhodování a reflexi, což jsou důležité kompetence pro ošetřovatelskou praxi. S učením na síti souvisí management času, integrace všech získaných poznatků, sledování nových technologií a schopnost v reálném čase reagovat na rozrůstající se síť vzájemných propojení. Problémy s internetem a rozvojem informačních technologií se týkají jak studentů, tak vyučujících. Obě skupiny musí činit racionální rozhodnutí o tom, co se naučit a jak volit mezi didaktickými příležitostmi internetu. Učitelé potřebují aktualizovat své znalosti v této oblasti, aby pomohli studentům udržovat krok s moderními informačními zdroji. Technologická exploze v neposlední řadě ovlivňuje i tvorbu kurikula, jeho revizi a modifikaci (Roux, Halstead, 2008).

1.2

Výuka orientovaná na učební výstupy a kompetence

Trendy moderního světa obchodu a podnikání se přenášejí i do vyššího a vysokého školství, včetně ošetřovatelských oborů. V současnosti je tak kladen důraz na formulování kompetenčních kritérií, k nimž patří i střednědobé cíle orientované na životní praxi. Zaměřenost na cíle odpovídá zaměřenosti na výstupy. V podnikání se (finanční) úspěch odvíjí od efektivního vynaložení zdrojů a času podle aktuálních potřeb. Totéž platí pro ošetřovatelskou praxi a ošetřovatelské vzdělávání. Zcela zásadní je to, aby studenti a studentky (budoucí sestry) získali způsobilost složenou z dovedností potřebných v reálné ošetřovatelské praxi. Výsledky vyvinutých snah a vynaloženého času by přitom měly být měřitelné. Kompetence je v prostředí realisticky orientovaných a na praxi zaměřených cílů konečným výsledkem, jehož má být dosaženo. Takto stavěný systém praktických cílů je ovšem v mnohém odlišný od tradičních způsobů myšlení, vyučování a hodnocení, na jaké byli studenti a učitelé zvyklí. Nejde jen o změnu terminologie, ale o rozsáhlé přehodnocení obsahu sylabů a specifikaci učebních výstupů a kompetencí, které sestry v komplexním zdravotnickém prostředí současnosti 14

Vývojové trendy a modernizace ošetřovatelské praxe potřebují. Vyučující usiluje o navržení takových cest, které studentům pomohou dosáhnout uvedených cílů (Ulfvarson, Oxelmark, 2012). Na straně studentů dochází k posunu od memorování poznámek z hodin a učebních textů k integrovanému poznání, rozhodování a způsobilosti i sebedůvěře při vykonávání činností naformulovaných v kompetenčních kritériích/cílech (učebních výstupů) studijního programu. Kompetenční kritéria/cíle (učební výstupy) zahrnují nejen určený cíl, kterého studenti mají dosáhnout, ale i strategie a vodítka pro jeho dosažení. Proces sám o sobě je důležitý, ale cíl – učební výstup a finální kompetence – je základem budoucí praxe. Uvedené změny ve vzdělávání přinášejí nové výzvy pro všechny zúčastněné a potřebu jejich řešení. Redefinování praktických cílů (učebních výstupů) je složitý proces a prozatím žádná z metod užívaných různými organizacemi a edukačními pracovníky nezískala jednoznačnou převahu (Cherry, Jacobs, 2002).

1.3

Hodnocení založené na způsobilosti/kompetencích

Dalším trendem spojeným s tvorbou kompetenčních kritérií/cílů (učebních výstupů) je změna metod hodnocení. V době finančních úspor je potřeba najít nejefektivnější a nejúčinnější způsoby, jak vychovat absolventy vybavené všemi potřebnými kompetencemi. Tato snaha souvisí s měnící se rolí učitelů a studentů, s přesunem odpovědnosti, se změnou vidění studentů ve společnosti (pasivní role příjemců informací přechází do aktivní role účastníka dění ve zdravotnictví). Dovednosti potřebné pro praxi se studenti lépe než klasickými přednáškami a testy naučí pomocí problémově orientovaného učení (Problem Based Learning, PBL), případových studií a projektů podporujících např. rozvoj komunitní péče. Výhody pro studenty jsou zřejmé – problémová výuka podporuje jejich celoživotní vzdělávání a rozvoj osobních a profesních kompetencí. K prostředí, kde se moderní student ošetřovatelství připravuje na budoucí profesi, patří nejen tradiční nemocniční pracoviště a zařízení pro dlouhodobou péči, ale též hospice, školy, nápravná zařízení, církevní organizace, zařízení pro péči o bezdomovce apod. Hodnocení a celý evaluační přístup se nyní více zaměřuje na zdokumentování skutečné profesní způsobilosti v co nejrealističtějších situacích a podmínkách (Billings, Halstead, 2005). 15

1

1

Posuzování stavu zdraví a ošetřovatelská diagnostika V hodnocení a dokumentování profesní způsobilosti je proto nutné postupovat metodicky nejlépe podle stanovených standardů, aby přezkoušení způsobilosti, které se zaměřuje na behaviorální komponenty kvalifikačního studia, probíhalo podle daných pravidel strukturovaného portfolia – souboru dokumentů s výsledky studia a práce studenta. Metody hodnocení učebních výstupů ■■ Formativní hodnocení – poskytuje studentům a učitelům zpětnou vazbu k modifikaci učebních a výukových aktivit. Dává informaci o dosaženém pokroku, je integrováno do procesu učení a výuky, dá se využít jako součást průběžného hodnocení. ■■ Sumativní hodnocení – hodnocení úspěchu učení. Shrnuje učební výstupy studenta na konci modulu nebo programu. Jeho součástí je udělení známky nebo obdobného hodnocení. Využívá např. klasického zkoušení a testů. Nemůže však hodnotit všechny učební výstupy, hodnotí jen jejich vzorek. ■■ Průběžné hodnocení – je kombinací formativního a sumativního hodnocení. Obvykle zahrnuje opakované sumativní hodnocení. Známky z hodnocení se evidují. Studentům i vyučujícím poskytuje malou zpětnou vazbu. Nastíněné trendy v oblasti hodnocení dosažené úrovně profesní způsobilosti představují další výzvu pro studenty a vyučující. Obě zúčastněné strany musí změnit svůj způsob uvažování. Někteří studenti si myslí, že je třeba „jen přijít na to, co učitel chce“ a „naučit se na test“, a pak je jednoduché u něj uspět. Zdráhají se zapojit do skupinových procesů, do aktivit na půdě školy i mimo ni v rámci projektů, do samostatného rozhodování apod. Je snazší napsat test, než předvést skutečnou schopnost péče při demonstračních zkouškách, kde se vyžaduje 100% přesnost ve všech základních krocích. Budoucí zaměstnavatel očekává precizní výkon. Ten očekávají i klienti/pacienti a regulační rámec profese jej pevně vymezuje. Pouhé memorování nestačí, schopnost vyhodnotit a řešit problémy za spoluúčasti účinných komunikačních prostředků ve všech typech prostředí je tou nejpožadovanější dovedností. Studentům musí být jasné, čeho musí dosáhnout k úspěšnému naplnění hodnoticích kritérií konkrétního úkolu. Úkol i příslušná kritéria hodnocení musí odpovídat úrovni, na které student studuje (Gibbs, 2011). 16

Vývojové trendy a modernizace ošetřovatelské praxe

1.4

Společenská demografická a kulturní rozmanitost, ekonomické a politické změny

Populace měst i venkova se neustále mění. Mnoho článků a internetových stránek přináší informace o stárnutí populace, tj. že rychle narůstá procentní zastoupení osob nad 65, případně až 85 let. Jiné prameny hovoří o množství menšinových etnických skupin a osob chudých, nepojištěných či postrádajících trvalý domov. Mění se také životní styl, zvyky a společenské uspořádání. Mění se pojetí rodiny a počet svobodných matek. Prosazují se ekonomické a politické změny, včetně těch, které ovlivňují zdravotní péči. Všechny tyto změny vnášejí řadu otázek do vzdělávání sester. Další důležitou problematikou je rostoucí násilí ve společnosti i na pracovištích, které ovlivňuje poskytovatele péče. Studenti musí uvažovat v širších souvislostech o rozmanitosti pacientů a jejich reakcí na nemoc, terapii a zdravotníky, které závisejí na věku, kultuře, vyznání a životní zkušenosti získané v rodinném a společenském prostředí. Každá zeměpisná oblast si nese své kulturní dědictví a způsoby léčby a péče, jež zahrnují i alternativní postupy, obřady, tradice, přírodní léčiva. V terapeutickém vztahu a úspěšnosti péče hraje významnou roli postoj sestry k těmto modalitám (Berman, Snyder, 2012). Efektivní a promyšlené ošetřovatelské postupy jsou individualizovány podle charakteristik klienta a souvisejících okolností. Proto by se studenti měli co nejlépe orientovat v sociologii, kulturních naukách, psychologii, religionistice, ekonomii, historii, literatuře a dalších vědách. Sledování různých životních příběhů, zvyků lidí a jejich očekávání je navíc samo o sobě zajímavé a rozšiřuje hranice osobní tvořivosti a porozumění v soukromém i profesním životě.

1.5

Interdisciplinární přístup a orientace na komunitní péči

Zmíněné společensky podmíněné trendy napomáhají přesunu ohniska zájmu do oblasti komunitního zdraví s důrazem na interdisciplinární přístup (Zdraví 2020). Rozsáhlé ekonomické tlaky na snížení výdajů ve zdravotnictví rovněž hrají svou roli. Nové technologické vymoženosti umožňují např. 17

1

1

Posuzování stavu zdraví a ošetřovatelská diagnostika *

mnohdy nahradit složité chirurgické zákroky prováděné při hospitalizaci ambulantním zákrokem (tzv. jednodenní chirurgie) nebo medikamentózní léčbou. Různé iniciativy přispívají k přeorientování od „péče o nemocné“ k posílení zdraví ve společnosti. Akcentováno je zároveň zdraví rodiny a populace jako celku (Zdraví 2020). Komunitní péčí rozumíme péči o skupiny osob, které sdílejí společné charakteristiky a kolektivní vztahy, i když nutně nemusí žít na stejném místě (např. komunity věřících, etnická seskupení, komunity bezdomovců). Tyto změny vyžadují radikální proměnu filozofie péče, vedoucí k atmosféře mezioborové spolupráce. Vzniká nová kultura péče, založená na sdílené odpovědnosti a podpoře zdraví jedinců, rodin, skupin a celé společnosti. Součástí systému péče se stávají příbuzní a sousedé pacientů, které je potřeba také vzdělávat (Billings, Halstead, 2005). Hlavní filozofií ovlivňující v důsledku těchto trendů studenty a akademickou obec je posun od péče o nemocné v lůžkových zařízeních k ošetřovatelství, zahrnujícího řízenou podporu zdraví jedinců v rodině a zdraví rodin ve společnosti. Vnímání a integrace ošetřovatelských kompetencí se tak mění. Nová realita nás staví před dilema, jak vychovat a připravit sestry schopné pečovat o rozmanitou klientelu rozptýlenou ve společnosti, ale také o kriticky nemocné pacienty při akutní hospitalizaci ve špičkových nemocnicích. Pro splnění tohoto cíle je nutná reorganizace kurikula a začlenění příslušných aspektů do celého trvání studijního programu, nejen do jediného předmětu „veřejné zdraví“. Studenti potřebují bohatší klinickou zkušenost v komunitní péči za dohledu mentorů a zkušených sester. Dominový efekt vede následně k dalším změnám. Studenti musí měnit své představy o prostředí, kde budou pracovat, o klientech/pacientech, o které budou pečovat. Musí též měnit své představy o potřebných dovednostech. Potřebují se naučit péči o zestárlé a kulturně rozmanité osoby v jejich domácím prostředí, včetně řízení dlouhodobé péče (Berman, Snyder, 2012).

18

Vývojové trendy a modernizace ošetřovatelské praxe

1.6

Spotřebitelsky orientovaná společnost

Podle stupně závislosti osob či skupin na zdravotních nebo ošetřovatelských službách rozlišujeme příjemce péče jako: klienty (autonomie a aktivita – péče je poskytována ve spolupráci po dohodě), pacienty (závislost), zákazníky (nezávislost). U konzumentů, tedy uživatelů/příjemců péče, roste povědomí o zdraví, nemoci, možnostech péče a důsledcích terapeutických omylů. V důsledku toho více hájí svá práva, zejména právo na bezpečnou a plně kompetentní odbornou péči. Ekonomické řízení zdravotní péče a dostupnost odborných informací na internetu posilují aktivní účast konzumentů/příjemců péče (klientů/pacientů) na fungování zdravotnických systémů, včetně tvorby norem, standardů a přijímání různých opatření. Konzumenti péče se účastní vícestranných jednání a zakládají skupiny hájící jejich zájmy. Tento trend si vynucuje změny a revize rovněž v ošetřovatelském vzdělávání. Sestry např. musí změnit svůj přístup směrem od „poskytnutí péče pacientovi“ ke „spolupráci s klientem/ pacientem“ jakožto členem spolupracujícího týmu. To klade větší požadavky na interpersonální komunikaci ve výuce sester a na rozšíření výukových cílů studia. Lépe informovaný a angažovaný klient je schopen účinnějších rozhodnutí, proto k nutným kompetencím sester patří i schopnost edukace (Roux, Halstead, 2008). Užitečným nástrojem při osvojování této kompetence jsou společensky prospěšné projekty zařazené do výuky. Studenti pracují s klienty (uživateli péče) při plánování edukačních projektů zaměřených na podporu zdraví a bezpečí v rámci osobní odpovědnosti za zdraví.

1.7

Etické a bioetické otázky

V prostředí, kde klienti/pacienti reagují na nemoc, léčbu a péči odlišným způsobem než personál, vznikají etické otázky. To se týká např. tématu konce života. Pro studenty je důležité naučit se oddělit profesní kroky a postoje od osobních preferencí a přesvědčení, popř. přijmout existenci „šedé zóny“ mezi zřetelně „bílými“ a „černými“ póly hodnocení. K rozmanitým otázkám, které student bude v praxi řešit, patří např. (ne)přípustnost potratu a transplantací, právo na důstojnou smrt, právo 19

1

1

Posuzování stavu zdraví a ošetřovatelská diagnostika na alternativní léčbu a další. Na straně vyučujících to vyžaduje pečlivé zvážení, jaká témata zařadit do studijního programu a klinické praxe a jak studentům pomoci uctivě přistupovat k individuálně odlišnému chování klientů v ošetřovatelské praxi (Berman, Snyder, 2012). Součástí kurikula je začlenění etických pojmů, vhodných kazuistik, tematických diskuzí a řízení učebních zkušeností při zkoumání interakcí s klienty/pacienty, jejichž chování se liší od očekávání zdravotníka.

1.8

Nedostatek sester, pedagogů a pomocného personálu

Opakujícím se trendem některých let je nedostatek kvalifikovaných sester, mentorů/školitelů, učitelů, popř. studentů usilujících v některých zemích o studium ošetřovatelství. Příčin tohoto jevu je mnoho. Informační zdroje navíc zveřejňují zprávy o rostoucím počtu omylů a pochybení ze strany personálu ve zdravotnické praxi. Nedostatek sester se promítá do koncepce kurikula i výuky. Učitelé se potýkají s problémy při zajišťování mentorů/školitelů a supervizorů. Jedním z největších problémů v praxi je nedostatek času mentorů/ školitelů, který mohou věnovat studentům. Pokud sestry při zaměstnání studují, raději pracují na částečný úvazek (Roux, Halstead, 2008). Takové podmínky mohou u studentů v konečném důsledku vést k frustraci a zklamání, jakož i k narušení kvality získaných kompetencí nutných pro budoucí klinickou činnost. Své specifické potíže mají i formy celoživotního vzdělávání sester.

1.9

Rostoucí osobní a profesní odpovědnost

V kontextu všech trendů vyvstává dále otázka vzrůstající profesní a osobní odpovědnosti sester. Studenti jsou spolu s učiteli již při studiu konfrontováni se životní odpovědností a stresujícími požadavky, které souvisejí s omezeným časem a objemem zdrojů. Studenti musí současně zvládat příliv informací, změny ve zdravotnictví, přesně formulované učební výstupy, interaktivní a extramurální výuku, požadavky na zvládnutí kompetencí, nedostatek času mentorů/ školitelů, jakož i řadu kulturních, etických a právních otázek v měnících se společenských podmínkách. Řada studujících nese přitom odpovědnost za péči o stárnoucí rodiče nebo své malé děti. 20

Vývojové trendy a modernizace ošetřovatelské praxe Ošetřovatelská profese žádá od svých členů, aby sledovali moderní vývoj a plánovali svůj odborný růst. Zavedena je povinnost celoživotního vzdělávání. Sestry v komplexním prostředí klinické praxe musí usilovat o certifikované specializace a splňovat registrační požadavky. Hladina stresu a množství osobních i profesních závazků mají dopad na zdraví a kondici sester i jejich rodin. Z toho je patrné, jak je důležité, aby všichni účastníci učebního procesu projevovali vzájemné porozumění, respekt a ochotu pomoci. Vyučující, studenti, mentoři/ školitelé, zaměstnavatelé, organizátoři, rodiny i přátelé se musí učit novému významu pečujícího zájmu o druhé (Cherry, Jacob, 2002).

1.10 Národní kvalifikační rámec terciárního vzdělávání České republiky a jeho význam V uplynulých desetiletích se v oblasti ošetřovatelství zdůrazňuje nutnost efektivních a flexibilních studijních programů. V Evropě se prosadila moderní koncepce otevřeného kurikula. Boloňský proces, který byl zahájen v roce 1999, měl stanovený cíl – vytvořit evropský prostor vysokoškolského vzdělávání do roku 2010 – ten byl již oficiálně uveden do života. V roce 2010 byl zveřejněn Národní kvalifikační rámec terciárního vzdělávání České republiky (Q-RAM), který je kompatibilní s Rámcem kvalifikací pro evropský prostor vysokoškolského vzdělávání (QF-EHEA). Programy mobility jsou v rámci evropských zemí budovány na garanci kvality prostřednictvím počtu kreditů ECTS (Evropský systém převodu a shromažďování kreditů). Podoba národního kvalifikačního rámce představuje významný faktor ovlivňující podobu, cíle a měřítka pro hodnocení výsledků terciárního vzdělávání v příslušném státě. Český kvalifikační rámec navazuje na Rámec kvalifikací pro evropský prostor vysokoškolského vzdělávání a Evropský rámec kvalifikací pro celoživotní učení (EQF-LLL). Je metodickým nástrojem pro vývoj a zajišťování kvality kvalifikací v terciárním vzdělávání na nepřekrývající se úrovni bakalářské, magisterské a doktorské, prostřednictvím vymezení úrovně prokazovaných znalostí, dovedností a způsobilostí/kompetencí absolventů. Národní kvalifikační rámec terciárního vzdělávání České republiky inkorporuje kreditní systém ECTS, jehož pravidla jsou obsažena v příručce z roku 2009 pro všechny cykly vzdělávání (ECTS 21

1

1

Posuzování stavu zdraví a ošetřovatelská diagnostika User´s Guide). Český kvalifikační rámec přijal pro své deskriptory rozčlenění na odborné znalosti, odborné dovednosti (s další specifikací v deskriptorech jednotlivých oblastí vzdělávání) a obecné způsobilosti, které představují vyjádření očekávané míry samostatnosti a odpovědnosti absolventů na dané kvalifikační úrovni, což je společné pro všechny oblasti vzdělávání (Nantl, Černikovský, 2010).

22

Základní úkol ošetřovatelství – uspokojování lidských potřeb

2

Základní úkol ošetřovatelství – uspokojování lidských potřeb

Úkolem profesionální ošetřovatelské péče je zajišťování a uspokojování bezprostředních potřeb klienta/pacienta. V rámci ošetřovatelského procesu sestra identifikuje reakce na neuspokojené potřeby jedince (rodiny, komunity). Uspokojování individuálních potřeb člověka zahrnuje řadu oblastí, které dále teoreticky objasňuje např. Maslowova hierarchie potřeb.

2.1

Hierarchie potřeb podle A. H. Maslowa

Abraham Harold Maslow (1908–1970) byl americký klinický psycholog a jeden ze zakladatelů humanistické psychologie, odmítající redukcionizmus v psychologii. Specializoval se na problematiku motivace. Vypracoval hierarchický (pyramidový) systém lidských potřeb. Narodil se v Brooklynu v New Yorku jako první ze sedmi dětí. Rodiče byli nevzdělanými židovskými imigranty z Ruska a to byl důvod, proč usilovali o lepší budoucnost pro své děti. Abraham jako první dítě byl veden k akademickému vzdělání a kariéře. A. H. Maslow na základě svých klinických zkušeností sestavil hierarchicky organizovaný systém lidských potřeb, jehož základnu tvoří fyziologické potřeby a jeho vrchol potřeby seberealizace (sebeaktualizace). Pokud nejsou potřeby určitého stupně v hierarchii v dostatečné míře uspokojeny, další vzestupný krok nenastane. To však neznamená, že potřeby jedince musí být na každé úrovni hierarchie zcela naplněny. Naopak stížnosti na nedostatečné uspokojení potřeb mohou být ve skutečnosti známkou přání postoupit dál na následující úroveň hierarchie potřeb. Potřeby fyziologické (homeostatické) ■■ Základní potřeby související s narušením homeostázy – potřeba kyslíku, tekutin, výživy, udržení tělesné teploty, vyprazdňování, pohybu, tělesné pohody (např. hygieny, sexu, být bez bolesti atd.). ■■ Jsou přítomné v každé lidské bytosti od počátku života a jsou-li frustrovány, působí na všechny funkce osobnosti – tato tenze musí být odstraněna a homeostáza obnovena. 23

2

2

Posuzování stavu zdraví a ošetřovatelská diagnostika Potřeby bezpečí a jistoty ■■ Vystupují v situacích ztráty jistoty a bezpečí – vzniká pocit ohrožení zdraví a života, ekonomického či existenčního selhání (potřeba jistoty, stability, spolehlivosti, osvobození od strachu, úzkosti, chaosu či zmatku). ■■ Potřeba fungující státní struktury, pořádku, dodržování zákonů, předpisů, mezí, soudržnosti rodiny, partnerských vztahů apod. Potřeby afiliační (navázání vztahu lásky a sounáležitosti) ■■ Projevují se jako potřeba náležet ke skupině (afiliace), někam a někomu patřit, být milován. ■■ Podle Maslowa cítí lidé žijící ve vysoce mobilní společnosti velkou potřebu začlenění do skupin. Potřeby úcty (uznání) ■■ Potřeba být obdivován, mít kompetenci a respekt, dosahovat úspěšného výkonu a vysoké prestiže. ■■ Potřeba související s vlastní zdatností a vědomím zvládání životních nároků (sebeúcta) a s pověstí, prestiží a uznáním (úcta druhých) – kromě některých patologických případů (např. schizofrenici či autisté) mají tyto potřeby všichni lidé. Potřeby seberealizace či sebeaktualizace (metapotřeby) Projevují se ve snaze vyjádřit vlastní individualitu, své schopnosti, realizovat záměry. V tomto bodě postupuje jedinec výše na B-úroveň a touží stát se vším, čím se stát může. Patří sem potřeba vědění, porozumění, estetické potřeby. „Čím člověk může být, tím také musí být. Musí být věrný své přirozenosti… Na této úrovni jsou rozdíly mezi jednotlivci největší“ (Maslow, 1954, s. 207). B-hodnoty – vrcholné zážitky. B-poznání je zaměřeno na existenci v jejím univerzálním významu a vede k „vrcholným zážitkům“. Takové zážitky souvisejí s okamžiky silného prožitku krásy, dobroty nebo lásky. Jejich naplnění přesahuje slast z redukce tenze na úrovni potřeb vývoje jako B-hodnoty. Maslow je nazývá jednotou, odevzdaností, spontaneitou, vnitřní bohatostí, prostotou, krásou, jedinečností, nenuceností, hravostí, poctivostí, soběstačností atd. (Maslow, 1954). Hierarchické uspořádání lidských potřeb je dáno vývojově (nižší a vyšší potřeby) a naléhavostí, s jakou vystupují ve vědomí. Obecně 24

Základní úkol ošetřovatelství – uspokojování lidských potřeb platí, že vývojově vyšší potřeby vystupují jako naléhavé motivy, až když jsou do jisté míry uspokojeny potřeby vývojově nižší.

2.2

Základní pocity neuspokojených potřeb

Potřeba jako výchozí motivační stav je spojena s instrumentálním chováním člověka (situace, motivace, chování). Potřeby, instrumentální chování a dosažení uspokojení vytvářejí jednotný, smysluplný celek mentálních a behaviorálních aktivit. Popis těchto navenek pozorovaTab. 1  Potřeby a pocity neuspokojených potřeb člověka Fyziologické potřeby

Fyziologické pocity

dýchání, hydratace, výživa, vyprazdňování, teplo, aktivita, pohyb, hygiena, spánek, odpočinek, tělesná pohoda (být bez bolesti), sexuální potřeby

nedostatek vzduchu (dušnost), žízeň, hlad, nucení na močení, nucení na stolici, zima, ztuhlost, nečistota a lepkavost, svědění, zápach, bolest, únava, ospalost, sexuální touhy

Psychosociální potřeby

Psychosociální pocity

Bezpečí a jistota nejistota, úzkost, strach, ohrožení, vyhnutí se ohrožení (únik), boje agrese, nedůvěra, beznaděj a další s ohrožením (agrese), zdraví, informace o sobě (o svém zdravotním stavu), informace o prostředí (nemocnice, oddělení), soběstačnost, klid, mír, spokojenost, ochrana, důvěra, naděje a další Láska a sounáležitost láska (pozitivní vztah k člověku), osamělost, smutek, zbytečnost, společnost (kontakt s více lidmi), deprese rodina, přátelé, komunikace, péče o druhé lidi, dominance (vedení), submise (podřízení, závislost) a další Sebevědomí a sebeúcta

uznání sebe sama, neudělat ostudu, méněcennost, komplexy, selhání, zklamání, stud úspěch, poznání, intimita a další 25

2

2

Posuzování stavu zdraví a ošetřovatelská diagnostika telných aktivit a popis s nimi souvisejících intrapsychických procesů se označuje pojmem fenomenologie (Nakonečný, 1996). Pro poskytování kvalitní ošetřovatelské péče je pro sestry důležité uvědomit si tyto skutečnosti v případech, kdy potřeby člověka nejsou uspokojovány (tab. 1). ■■ Fenomén – jev, úkaz, skutečnost, pozorovatelný úkaz. ■■ Fenomenologie (teorie jevu, vytváření abstrakcí ve vědomí) – tento pojem je v současné době chápán v širším významu. Zahrnuje jak popis intrapsychických stavů, tak popis navenek pozorovatelných aktivit.

2.3

Ošetřovatelské problémy – celostní reakce klienta/pacienta

Aby mohl být základní úkol ošetřovatelství splněn, zůstává činnost sestry omezena na přímý kontakt s klientem/pacientem (a jeho rodinou, nejbližšími). Dlouhodobě neuspokojované potřeby člověka často vyúsťují v poruchu jeho zdraví. Na jedné straně se tato porucha jeví jako skutečná tělesná nebo duševní nemoc; na druhé straně vznikají pro klienta/ pacienta závažné důsledky pro jeho soběstačnost, psychosomatickou rovnováhu a kvalitu života.

Příklad

Pacient po úraze má nařízený léčebný klid na lůžku: omezený pohyb mu nedovoluje být plně soběstačný a je odkázán na pomoc druhé osoby. Jeho celostní reakce na toto omezení může mít různou podobu psychosomatické nerovnováhy, podle toho, jak kvalitně je zajištěna individuální péče o jeho potřeby (např. tišení bolesti, pohodlí na lůžku, hygiena, oblékání, úprava zevnějšku, vyprazdňování, spánek, kontakt s rodinou, trávení volného času). Výsledkem úsilí sestry o uspokojení potřeb pacienta je zlepšení jeho celkových psychosomatických reakcí (příznaků a projevů fyziologických, psychických, nonverbálních a verbálních). Pacientův subjektivní pocit zlepšení obsahuje určitou míru uzdravování ve vztahu k pocitu nepohodlí – úzkosti, obavám, strachu, bezmoci, beznaději, neuspokojení fyziologických potřeb apod. 26

Základní úkol ošetřovatelství – uspokojování lidských potřeb Pozorovatelná změna zlepšení stavu pacienta umožní sestře, aby zhodnotila, zda její profesionální úkol byl splněn a bylo dosaženo smysluplného výsledku – uspokojení jeho potřeb. Ošetřovatelské problémy (celostní reakce klienta/pacienta na neuspokojené potřeby) se týkají jeho soběstačnosti, psychosomatické rovnováhy a kvality života. Jejich následující výčet není vyčerpávající: ■■ Omezení nebo neschopnost pohybu ■■ Poruchy srdeční činnosti, krevního oběhu a dýchání ■■ Neschopnost nebo omezení v provádění osobní hygieny, oblékání a úpravě zevnějšku (mytí, koupání, péče o vlasy, ústa, zuby apod.) ■■ Neschopnost pečovat o kůži a jednotlivé části těla (např. nohy, stomii) ■■ Omezení nebo neschopnost najíst se, napít, nakoupit si, uvařit ■■ Narušený nebo nedostatečný spánek, odpočinek ■■ Poruchy, omezení nebo nevhodné prostředí pro vylučování ■■ Poruchy sexuálních funkcí a reprodukce ■■ Bolest (akutní, chronická) ■■ Tělesné nepohodlí (např. nauzea, zvracení, svědění, škytavka, závrať, křeče, pálení žáhy, mravenčení, brnění) ■■ Zvýšená/snížená teplota (tělesná a okolní) ■■ Negativní emoce a prožitky, které jsou spojeny s nemocí, léčbou, život ohrožujícími stavy a náročnými životními situacemi (např. úzkost, strach, obavy, osamělost, lítost, smutek, deprese) ■■ Poruchy verbální/neverbální komunikace ■■ Poruchy poznávání, vnímání a orientace místem, časem, osobou, zmatenost, halucinace, bludy, dezorientace apod. ■■ Trvalá neschopnost rozhodovat se, vybírat si, volit mezi možnostmi ■■ Poruchy sebepojetí a sebeúcty (např. situační krize, komplexy méněcennosti) ■■ Změny tělesného vzhledu a změny ve vnímání těla, způsobené onemocněním nebo vnějším zásahem (např. amputace části těla, stomie, znetvoření po úrazu, onemocnění kůže) ■■ Dysfunkční vnímání vlastního zdravotního stavu ■■ Rizika násilí, poškození, pádu, úrazu ■■ Rizika infekce ■■ Vážné psychologické stresy související s porodem, růstem, vývojem a smrtí ■■ Neschopnost navázat a udržet kontakty s nejbližšími příslušníky v rodině nebo s přáteli (Mastiliaková, 2002) 27

2

2

Posuzování stavu zdraví a ošetřovatelská diagnostika Tyto ošetřovatelské problémy jsou chápány jako celostní reakce člověka. Někdy bývají přechodné, nebo se znovu objevují v modifikované podobě. Sestra za použití standardní metody ošetřovatelské praxe/ošetřovatelského procesu hodnotí, analyzuje a diagnostikuje celostní (psychosomatické) reakce klienta/pacienta na aktuální nebo potenciální zdravotní problémy či náročné životní situace, např. dušnost, bolest, nepohyblivost, netoleranci aktivity, poruchu sebepéče, riziko dušení, riziko úrazu, úzkost, strach, paniku, bezmocnost, stud, osamělost, méněcennost, smutek, poruchu adaptace, manipulativní chování, pocit sociální izolace, poruchu komunikace, poruchu smyslového vnímání, zmatenost atd.

2.4

Rozlišení pojmů potřeba, problém, ošetřovatelská diagnóza

V ošetřovatelství je nutné rozlišovat pojmy: ■■ Potřeba(y) člověka ■■ Ošetřovatelský problém ■■ Ošetřovatelská diagnóza

2.4.1

Pojem potřeba v ošetřovatelství

Potřeby jsou nejdůležitějším druhem motivů. V ošetřovatelství potřebou nazýváme pociťovaný, resp. prožívaný nedostatek nebo nadbytek něčeho. Potřeby mají všichni lidé (fyziologické, emocionální, kognitivní, sociální, duchovní – viz Maslowova hierarchie potřeb). Zdravý člověk své potřeby uspokojuje péčí o sebe sama v interakci se svým přírodním a společenským prostředím. Problém/y (celostní, psychosomatické reakce) nastávají, když člověk z jakýchkoli důvodů svoje potřeby nemůže uspokojit.

Příklady

Potřeba: Problém:

28

kyslíku, dýchání obtížné dýchání (dušnost), extrémní dušnost je spojena se strachem ze smrti

Základní úkol ošetřovatelství – uspokojování lidských potřeb Potřeba: Problém:

jistoty, bezpečí úzkost, obavy, frustrace, strach z vyšetření, ze ztráty zaměstnání, z úmrtí

Potřeba: Problém:

sebeúcty strach z nahoty, ze ztráty intimity

Potřeba: Problém:

sounáležitosti, lásky, patřit k někomu pocit osamělosti, sociální izolace

Potřeba: Problém:

tvořivosti a naděje smutek, pocit bezmoci a beznaděje

2.4.2 Pojem ošetřovatelský problém Ošetřovatelský problém (celostní, psychosomatická reakce) je jakýkoli stav nebo situace, ve které člověk zdravý/nemocný potřebuje pomoc pro udržení nebo znovunabytí zdraví (nebo podporu při klidném umírání). Příklady ošetřovatelských problémů: krvácení z nosu, obtížné vykašlávání sputa, dušnost, neschopnost udržet tělesnou rovnováhu, slabost dolních končetin, omezený pohyb, ochrnutí, neschopnost se umýt, dojít si na toaletu, žízeň, hlad, bradykardie, tachykardie, hypertenze, tělesné nepohodlí – bolest hlavy, nauzea, zvracení, svědění, křeče, alergie, strach, obavy apod.

2.4.3 Pojem ošetřovatelská diagnóza „Ošetřovatelská diagnóza je klinický závěr o reakcích jedince (rodiny, komunity) na aktuální nebo potencionální zdravotní problémy nebo životní proces“ (NANDA, 1990, in Wilkinson, Treas, 2011, s. 59). Ošetřovatelská diagnóza NANDA International je standardní poj­ menování problému klienta/pacienta a jeho (celostní, psychosomatické) reakce na aktuální a potenciální zdravotní problémy nebo životní procesy a situace. Ošetřovatelskou diagnózu NANDA-I vymezuje název, definice, související faktory (příčiny vzniku) a určující znaky (charakteristické projevy).

29

2

2

Posuzování stavu zdraví a ošetřovatelská diagnostika Ošetřovatelská diagnóza dle NANDA-I, např. Standardní název (s kódem): Nedostatečné znalosti (00126) Doména 5: Percepce/kognice Třída 4: Kognice Definice: Absence nebo nedostatek kognitivních informací souvisejících s konkrétním tématem. Určující znaky (charakteristické projevy) ■■ Přehnané chování ■■ Nepřesné provádění instrukcí ■■ Nepřesná interpretace znalostí v testu ■■ Nevhodné chování (např. hysterické, nepřátelské, agitované, apatické) ■■ Uvádí problém Související faktory (příčiny vzniku a rizikové faktory) ■■ Omezení kognice ■■ Misinterpretace informací ■■ Nedostatečný sociální kontakt (s lidmi, prostředím, zdroji) ■■ Nezájem učit se ■■ Špatná výbavnost ■■ Neobeznámenost se zdroji informací Převzato z: NANDA-I Ošetřovatelské diagnózy. Definice a klasifikace 2012–2014. Herdman, H. T. (ed.). Překlad: Kudlová, P. Praha: Grada Publishing, 2013. ISBN 978-80-247-4328-8.

2.4.4 Diagnostické uvažování spojené s ošetřovatelským posuzováním Základní principy ■■ Sběr dat (collect data) – sběr relevantních dat a jejich analýza pro stanovení diagnózy. ■■ Klinické příznaky a projevy (cues/patterns) – změny stavu organizmu (např. snížené množství moči). ■■ Hypotézy/předpoklady (hypothesis) – odhadované alternativy příčin, které mohly vést k uvedeným změnám. ■■ Validizace hypotéz/předpokladů (validation) – realizace nezbytných kroků k vyloučení jiných hypotéz nebo vyčlenění dílčího problému. 30