Postupy prevence a zdolávání nákaz hospodářských zvířat Prevention procedures and control of livestock diseases Barbora Hrubcová
Abstrakt Stručný přehled postupů prevence a zdolávání nákaz a snížení redundance informací sdělovaných právním řádem týkající se nákaz hospodářských zvířat. Nákazy hospodářských zvířat jsou aktuálním tématem a je nezbytné znát postupy k jejich potlačení a ochranou před nimi.
Klíčová slova Nákaza, hospodářské zvíře, veterinární péče, prevence, postup
Abstract A brief overview of procedures for prevention and control of diseases and redundancy reduction of information provided by the legislation related to livestock diseases. Livestock diseases are still actual theme, and it is necessary to know the procedures for their suppression and for protection.
Key Words Infection, livestock, veterinary care, prevention, procedure
1
Úvod Nákazy hospodářských zvířat zůstávají i v dnešním světě velmi velkou hrozbou. Šíření nemocí ovlivňuje nejen zvířata, ohrožuje zdraví lidí, ale také mikro i makro ekonomickou situaci ve státě, odráží se v primárním, sekundárním i terciálním sektoru a v mnohých dalších oblastech. Jsou to tiché hrozby ve smyslu Smitha jako přírodní nebo člověkem podmíněný proces (Smith, 2002) s nedozírnými následky postihujícími široké spektrum oblastí lidského života. Posláním tohoto článku je uspokojit potřebu po uceleném a zároveň přehledném souhrnu postupů, tzv. mechanismů před, během i po invazi nákaz.
Cíl a metodika Cílem je získat teoretický přehled postupů při vzniku nákazy hospodářských zvířat. Ke zpracování byl použit literární rozbor dostupných, současných právních norem a publikací zabývajících se nákazami hospodářských zvířat, jejich identifikací, tlumením a preventivními opatřeními. Uvedené literární zdroje jsou základním pilířem, pro detailnější informace je možné kontaktovat autora.
2
Základní terminologie Problematika nákaz hospodářských zvířat je z pohledu základního rámce tvořeného právními normami obohacena o termíny, které je třeba chápat v souladu se skutečnostmi a užitím v přesně daných souvislostech, tak, jak je právní normy definují. Na výše uvedeném základě jsou specifikovány elementární termíny užívané v souvislosti s obsahem článku. Zvíře pro účely vyhlášky č. 299/2003 Sb. o opatřených pro předcházení a zdolávání nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka je definováno jako „každé hospodářské zvíře a zvíře v zájmovém chovu toho druhu, který může být přímo postižen příslušnou nákazou, a každý volně žijící obratlovec, který by se mohl podílet na vzniku nebo šíření příslušné nákazy jako nositel nebo rezervoár jejího původce“ (§ 2 písm. a) vyhlášky č. 299/2003 Sb.). Dále objasňuje termín zvíře vnímavého druhu, které má být chápáno jako „jakékoli domácí nebo volně žijící zvíře, které může onemocnět určitou nákazou“ (§ 2 písm. f) vyhlášky č. 299/2003 Sb.). V článku je primárně hovořeno o problematice ve spojení s hospodářskými zvířaty. Zákon č. 166/1999 Sb. o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (dále pouze veterinární zákon) definuje např. tyto termíny: -
nákaza - „vznik a šíření onemocnění přenosných přímo nebo nepřímo mezi zvířaty vnímavých druhů“ (§ 2 písm. a) veterinárního zákona).
-
zvířata podezřelá z nákazy zvířat - „zvířata, u nichž se projevují klinické příznaky nebo postmortální změny vyvolávající podezření, že jde o určitou nákazu zvířat, anebo zvířata, o nichž je podle výsledků vyšetření nutno mít za to, že jsou podezřelá z určité nákazy zvířat“ (§ 3 odst. 1 písm. g) veterinárního zákona),
-
zvířata podezřelá z nakažení - „zvířata, u nichž se neprojevují klinické příznaky nebo postmortální změny vyvolávající podezření, že jde o určitou nákazu zvířat, o nichž však lze na základě získaných epizootologických 1 nebo jiných informací mít
1
Epizootologie – „je nauka o infekčních nemocech zvířat. Studuje problematiku vzniku, šíření a zániku infekčních chorob v populacích zvířat, analyzuje faktory a zákonitosti vycházející ze zjištěných infekcí zvířat a zároveň odhaduje a předpovídá průběh hromadných infekčních onemocnění v populacích.“ (Epizootologie [online].[cit. 2013-09-02]. Dostupné z < http://cs.wikipedia.org/wiki/Epizootologie>
3
za to, že přišla přímo nebo nepřímo do styku s jejím zdrojem“ (§ 3 odst. 1 písm. h) veterinárního zákona), -
vnímavá zvířata - jsou zvířata, která „mohou onemocnět stejnou nákazou nebo nemocí přenosnou ze zvířat na člověka“ (§ 2 písm. b) veterinárního zákona),
-
podezřelá zvířata - zvířata podezřelá z nákazy zvířat nebo zvířata podezřelá z nakažení (§ 2 písm. l) veterinárního zákona)
-
nákazová situace – výskyt nákazy na určitém území nebo v určitém hospodářství (§ 3 odst. 1 písm. l) veterinárního zákona)
V místech střetu vnímavých zvířat (hospodářství, rozličné chovy, shromažďovací střediska) a dále například během přepravy (i svod zvěře) se může objevit nákazová situace. V případě nákazové situace jsou realizovány postupy směřující ke zdolávání nákazy - mechanizmy zabraňující šíření nebezpečných nákaz a nemocí přenosných ze zvířete na člověka.
4
Nákazy Nákazy jsou v právních normách České republiky děleny podle různých kritérií. V určitém směru vžité členění je na nemoci přenosné/přenositelné ze zvířete na člověka a nemoci nepřenosné ze zvířete na člověka (kritérium přenosu agens). (Kursa, Jílek, 1998) Vyhláška č. 299/2003 Sb. o opatřených pro předcházení a zdolávání nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka v Příloze 1 uvádí nákazy, při nichž jsou uplatňována opatření vymezená touto vyhláškou tedy prevence, očkování, tlumení nákaz, ochranné a zdolávací atd. Tabulka č. 1: Nákazy, při jejichž výskytu se uplatňují obecná opatření podle vyhlášky č. 299/2003 Sb. Nákaza
Nejdelší doba inkubace
Mor skotu
21 dnů
Mor malých přežvýkavců
21 dnů
Vezikulární choroba prasat
28 dnů
Katarální horečka ovcí
40 dnů
Epizootické
hemoragické
onemocnění
jelenovitých Neštovice ovcí a neštovice koz
40 dnů 21 dnů
Vezikulární stomatitida
21 dnů
Africký mor prasat
40 dnů
Nodulární dermatitida skotu
28 dnů
Horečka Údolí Rift
30 dnů
Zdroj: Vyhláška č. 299/2003 Sb. o opatřených pro předcházení a zdolávání nákaz a nemocí
přenosných ze zvířat na člověka, Příloha 1
5
V Příloze 6 výše uvedené vyhlášky je uváděn otevřený výčet 26ti základních nákaz, proti nimž nelze zvířata preventivně očkovat (např. slintavka, kulhavka, vezikulární stomatitida, vezikulární choroba prasat, mor skotu, mor malých přežvýkavců, plicní nákaza skotu, katarální horečka ovcí, mor koní, horečka Údolí Rift, neštovice ovcí a koz atd.). Nemožnost preventivního očkování proti některým nákazám je dána důvody z různých oblastí přírodních věd, veterinárního lékařství, ale také důvody ekonomickými. Očkovat proti výše uvedeným nákazám je možné „pouze v případech a za podmínek stanovených předpisy Evropské unie a touto vyhláškou jako součást nařízených ochranných a zdolávacích opatření v případě výskytu příslušné nákazy“. (§ 10 odst. 1 vyhlášky č. 299/2003) Ministerstvem zemědělství jsou s ohledem na celosvětovou situaci zdraví zvířat a situaci obchodní stanovovány programy ozdravování zvířat a preventivní úkony proti vzniku a šířením nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka. Mezi tyto nákazy patří především tuberkulóza, brucelóza skotu, enzootická leukóza skotu, brucelóza prasat a Aujeszkyho choroba prasat. V současné době je podle hodnocení Semeráda (2013) situace v oblasti nákaz velmi nepříznivá. Mnoho nákaz, které se v posledních cca 15-20ti letech šířily Evropou, se stalo překvapivou hrozbou, protože se do té doby téměř nevyskytovaly (HPAI, SLAK, vozhřivka, infekční anémie koní atd.)
Postupy prevence a zdolávání nákaz hospodářských zvířat Prevence a zdolávání nákaz Pohotovostní plány Pohotovostní plány jsou zpracovávány jako prevence v případě objevení se nebezpečných nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, mimořádné situace (§ 5 odst. 2 písm. d) veterinárního zákona). Vyhláška č. 299/2003 Sb. o opatřených pro předcházení a zdolávání nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka stanovuje v Příloze 3 minimální kritéria pro pohotovostní plány. Musí obsahovat přesně vymezená pravidla pro realizaci mimořádných veterinárních opatření, opatření ke zdolání nákazy, ochraně před šířením nákazy, stejně tak veškeré
6
činnosti vedoucí k rychlému odstranění nákazy. (§ 3 vyhlášky č. 299/2003 Sb.) Pohotovostní plány jsou vytvářeny na různých stupních státní správy.
Program ozdravování zvířat Programy ozdravování zvířat od některých nebezpečných nákaz jsou součástí prevence a jsou vytvářeny na základě současného a sledovaného stavu jako roční a víceleté a to především programy eradikace, tlumení nákaz a sledování nákaz. Programy ozdravování zvířat jsou vytvářeny Státní veterinární správou v souladu s rozhodnutími Evropské unie a pokyny Ministerstva zemědělství. (§ 5, § 6 vyhlášky č. 299/2003 Sb.)
Hlášení nákaz Hlášení nákaz probíhá obvykle od nejnižších stupňů řetězce, od chovatele, veterinárního lékaře, který informuje příslušnou krajskou veterinární správu až přes informování Komise Státní veterinární správou a to v souladu se zákonem stanovenými postupy a časovými limity.
Program tlumení nákaz Proces tlumení nákaz je aktivován podezřením k propuknutí nákazy vymezené v Příloze č. 1 vyhlášky č. 299/2003 Sb. Při podezření na nákazu je v souladu s ochrannými a zdolávacími opatřeními zahájeno cílené sledování (státní veterinární dozor) a vyšetření podezřelých zvířat (laboratorní potvrzení/vyvrácení nákazy). Mezi neodkladné povinnosti ze strany chovatele patří: aktualizovat data týkající se zvířat (počet vnímavých druhů, v každé kategorii počty uhynulých, nakažených, podezřelých), zamezení pohybu zvířat, osob a věcí, které by mohly šířit nebezpečnou nákazu, umístit na hlavních trasách (vjezd, výjezd) desinfekční prostředky. Krajská veterinární správa v souladu s veterinárním zákonem prování epizootologká šetření.
Ochranná a zdolávací opatření „Byl-li potvrzen výskyt nebezpečné nákazy nebo hrozí-li nebezpečí jejího šíření se řídí příslušný orgán v souladu s jednotlivými postupy a metodami schválenými orgány Evropské unie pro diagnostiku a tlumení příslušné nákazy s pohotovostními plány odpovídající mimořádná veterinární opatření ke zdolání této nákazy a ochraně před jejím šířením, zejména
7
a) vymezení ohniska nákazy a jeho výstražné označení, b) zřízení ochranného pásma a pásma dozoru, c) utracení, popřípadě poražení zvířat nemocných, podle okolnosti zvířat podezřelých a vnímavých na nákazu, d) čištění, dezinfekci, dezinsekci a deratizaci prostorů, zařízení a dopravních prostředků, v nichž jsou držena nebo přepravována zvířat nemocná nebo zvířata podezřelá a vnímavá na nákazu e) očkování zvířat atd.“ (§ 15 odst. 1 písm. a)-e) veterinárního zákona)
Mimořádná veterinární opatření Mimořádná veterinární opatření jsou součástí ochranných a zlolávacích opatření. Jsou vyhlašována na základě podezření z výskytu nákazy za účelem jejího potvrzení/vyvrácení neboli: a) „při podezření z výskytu nebo potvrzení výskytu nebezpečné nákazy nebo nemoci přenosné ze zvířat na člověka anebo hrozí-li nebezpečí jejího šíření (ochranná a zdolávací opatření) b) při zjištění jiných než zdravotně nezávadných živočišných produktů, vody nebo krmiv, popřípadě jiné příčiny závažného ohrožení zdraví zvířat nebo lidí živočišnými produkty (veterinární hygienická opatření), c) hrozí-li nebezpeční zavlečení nebo rozšíření původců nákaz zvířat nemocí přenosných ze zvířat na člověka či zdravotně závadných živočišných produktů a krmiv ze zahraničí (opatření k veterinární ochraně státního území)“. (§ 54 odst. 2 veterinárního zákona) Soubor mimořádných veterinárních opatření je vymezen obsahově (činnosti) § 54 veterinárního zákona např.: „nařízení veterinárního vyšetření a očkování zvířat, vymezení ohniska nákazy, ochranných pásem a pásem dozoru, nařízení karantény nebo odděleného umístění, omezení nebo zákaz přemisťování, prodeje, obchodování, volného pohybu… zvířat,
8
omezení nebo zákaz prodeje zvířat a živočišných produktů, konání svodů zvířat, honů, pastvy, používání zdroje vody a krmiva atd.“ (§ 54 veterinárního zákona) Před jejím vyhlášením jsou aktivovány mechanizmy ochrany schválené orgány Evropské unie (pohotovostní plány, tlumení nákaz).
Struktura správních orgánů Státní správu v problematice mechanizmů prevence, ochrany a zdolávání zajišťuje Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo obrany, Ministerstvo vnitra, obce a orgány veterinární správy - Státní veterinární správa je členěna na úseky: Ústřední veterinární správa, krajské veterinární správy (příslušné danému kraji) a Městská veterinární správa v Praze (§ 47 veterinárního zákona) Ministerstvo zemědělství (MZ) řídí úkony státní správy týkající se prevence a zdolávání nákaz, tedy i úkony Ústřední veterinární správy ve věcech mimořádných veterinárních opatření (MZ je může měnit nebo ukončit). „Schvaluje programy ozdravování zvířat a zásady pro vypracování pohotovostních plánů a zveřejňuje je ve Věstníku Ministerstva zemědělství.“ (§ 44 odst. 1 písm. c) veterinárního zákona) Ministerstvo obrany (MO) a Ministerstvo vnitra (MV) vyhlašují (na základě návrhu krajské veterinární správy) organizují a zajišťují, v rozsahu svých působností, mimořádná veterinární opatření. (§ 46 veterinárního zákona) „Svou působnost vykonává Státní veterinární správa (SVS) Ústřední veterinární správou a krajskými veterinárními správami.“ (§ 47 odst. 8) veterinárního zákona) SVS závazně vyhlašuje mimořádná veterinární opatření většího rozsahu (celý stát, více krajů) prostřednictvím veřejných médií, uveřejňuje informace na svých webových stránkách a úředních deskách. SVS může opatření zmírnit, byla-li vyhlášena ministerstvem ve větším než nutném rozsahu a dále má právo je zrušit. Právní předpis, kterým SVS ustanovuje výše uvedené skutečnosti, se nazývá Nařízení Státní veterinární správy. Její další funkcí je dozor a kontrola nad uváděním a realizací mimořádná veterinární opatření. Krajská veterinární správa (KVS) má pravomoc vydat Nařízení krajské veterinární správy, jehož obsahem nařizuje, mění, povoluje výjimky i ukončuje mimořádná veterinární opatření
9
vyhlášená na základě vzniklé možnosti výskytu nebezpečné nákazy na příslušném území působnosti orgánu. Právní předpis je vyvěšen na úřední desce krajského úřadu a obecních úřadech po dobu nejméně 15 dnů. KVS může nařídit prostřednictvím právního předpisu přímo povinnosti plynoucí pro fyzické či právnické osoby, které nejen určuje, ale také kontroluje. V případě nesplnění mimořádných veterinárních opatření je toto jednání chápáno zákonem jako přestupek (správní delikt) proti povinnosti vyplývající z právního předpisu (pokuta může být až ve výši 20 000,- Kč pro fyzickou osobu a až 2 000 000,- Kč pro osobu právnickou nebo podnikající fyzickou).
Náhrady nákladů Na druhé straně veterinární zákon řeší i problematiku náhrad nákladů a ztrát vzniklých na základě nákazové situace. „Náklady a ztráty, které vznikly v důsledku provádění mimořádných veterinárních opatření nařízení ke zdolávání některé z nebezpečných nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, uvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu, a k ochraně před jejich šířením, anebo při nálezu původce této nákazy nebo nemoci, a to za podmínky, že tato neprodleně uplatňovaná opatření zahrnují nejméně izolaci zvířat v hospodářství a zákaz jejich přemisťování od doby vzniku podezření z výskytu nákazy a po potvrzení jejích výskytu.“ (§ 67 odst. 1 veterinárního zákona) Náhrada je detailně specifikována zákonem a její výše je dána prokazatelně vynaloženými náklady na dané činnosti spojenými s dodržováním veškerých opatření. Náhrady poskytuje stát ze Státního rozpočtu na základě žádosti chovatele potvrzené Krajskou veterinární správou. Náhrada se poskytuje podle § 67 odst. 2 veterinárního zákona: a) „náklady na utracení nebo porážku nemocných a podezřelých zvířat vnímavých druhů a za neškodné odstranění jejich kadáverů, v odůvodněných případech se poskytne i náhrada za neškodné odstranění jejich produktů, b) utracené nebo poražené zvíře, c) očistu dezinfekci, dezinsekci a deratizaci hospodářství a jeho zařízení (vybavení),
10
d) nařízené očkování, e) dodržování opatření v ochranných pásmech, pásmech dozoru a dalších pásmech s omezením, f) dodržování opatření ve stanovené pozorovací době před ukončením mimořádných veterinárních opatření a opětovným zástavem zvířat do hospodářství.“ (§ 67 odst. 2 veterinárního zákona). Výše náhrad může být v zákonem vymezených případech snížena o 10%. Chovatel je zatížen náklady vzniklými preventivními opatřeními a v případě realizace mimořádných veterinárních opatření dochází i ke ztrátám celých chovů, masných výrobků, náklady na dezinfekci, asanaci, očkování a realizaci nových preventivních opatření atd. V případě propuknutí nákazy jsou všechny sektory výroby poškozeny. Ze státního rozpočtu je každým rokem vyčleněno na uhrazení těchto náhrad 100 mil. Kč. Tabulka č. 2: Náhrady nákladů nákaz v roce 2012 Nákaza
Částka (Kč)
Včelí mor
11 800 000
Brucelóza skotu
9 700 000
Paratuberkulóza skotu
860 000
Virová hemoragická septikemie
400 000
IBR
73 000
Salmonela a cholera drůbeže
11 300 000
Zdroj: vlastní práce (data získána: SEMERÁD, Z. Kompenzace škod státem za nákazy [online]. 2. 1. 2014 [cit. 2014-01-06]. Dostupné z < http://zemedelec.cz/kompenzace-skod-statem-zanakazy-2/>
11
Hospodářská zvířata může mít chovatel pojištěn na nákazy stanovené veterinárním zákonem a některé další. Pojištění se vztahují na rizika pro chovná hospodářská zvířata ohrožená úhynem, utracením a nutnou porážkou. (Semerád, 2013) Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond, a. s. poskytuje dotaci na úhradu nákladů spojených s pojištěním hospodářských zvířat. Výše podpory pro rok 2013 byla stanovena na 40 % uhrazeného pojistného na hospodářská zvířata. Ekonomické dopady při zdolávání nákaz, tedy během celého mechanizmu postupů, se odrážejí z pohledu státu v nákladech na: realizace programů prevence a zdolávání nákaz, ozdravovací programy, ochranná a zdolávací opatření – tlumení nákaz, mimořádná veterinární opatření, provádění kontrol, laboratorní vyšetření atd. V Souhrnném zemědělském účtu poskytnutém Ministerstvem zemědělství, byly stanoveny v části Mezispotřeby veterinární náklady v běžných cenách pro rok 2011 – 2 836, 1 mil. Kč, pro rok 2012 - 2 915, 5 mil. Kč (výsledek předběžný).
12
Diskuse Nákazy a nemoci zvířat se neustále vyvíjejí, mění a přizpůsobují prostředí a stejně tak prevence a ochrana před nimi. S propuknutím nákaz přichází kromě záporné i kladná stránka a to v ověření nastavených mechanismů ochrany, prevence, potlačení nákaz, poskytování informací a obnovy. Díky novým poznatkům je možné vylepšovat systém. Systémy a metody užívané pro tyto účely, jsou přesyceny daty a to může narušit jejich bezchybné fungování. Redundance dat ve vymezeném právním rámci je slabinou pro využití v praktickém prostředí. Pokud chceme ověřit postupy a jejich účinnost, musí být zřetelné a pochopitelné.
Závěr Článek je průvodcem k dané problematice, udává informace ve formě použitelné pro širokou veřejnost, snadno uchopitelné. Výsledky literárního rozboru mohou být použity jako teoretický základ pro výzkumy a analýzy. Redundance dat byla snížena se zachováním dostatečné vypovídací hodnoty tématu. Dochází zde k zobecnění či zastřešení souboru postupů pod termín – mechanismus, je tedy chápán jako celkový soubor postupů zahrnující tyto základní kroky: prevence, ohlášení (informovanost), realizace souboru ochranných a zdolávacích opatření.
13
LITERATURA KURSA, J., JÍLEK, F. Zoohygiena a prevence chorob hospodářských zvířat. České Budějovice, Praha: Jihočeská univerzita, ČZU Praha, 1998. ISBN 80-7040-290-3, 80-213-0419-7
MINISTERSTVO VNITRA ČR, Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů
MINISTERSTVO VNITRA ČR, Vyhláška č. 299/2003 Sb., o opatřeních pro předcházení a zdolávání nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka
SEMERÁD, Z. Kompenzace škod státem za nákazy [online]. 2. 1. 2014 [cit. 2014-01-06]. Dostupné z < http://zemedelec.cz/kompenzace-skod-statem-za-nakazy-2/>
SMITH, K.: Environmental Hazards: Assesing Risk And Reducing Disaster. 3. vyd. Routledge, London, 2002. ISBN 0-415-22463-2
14
