Řešení testu M / B I.
Korektura textu
Na Svobodné Evropě stěžuje si zas a zas Milan Schulz, že se do nedávných pravopisných reforem nezahrnulo zrušení ponižujících ženských koncovek, jimiž doposud povinně hyzdíme příjmení cizinek. Milan Schulz neuznává argument, že bez koncovky bychom nerozeznali, kdo je muž a kdo žena. Mně připadá to, že nějaká jazyková kategorie umožňuje něco dobře rozlišit, jako argument lingvisticky obstojný. Zrušením ženských koncovek u cizích příjmení bychom do českého jazyka rázem zavedli celou kategorii nesklonných jmen, a to by byla nepřípustná systémová hrubost. Čeština je prostě jazyk, ve kterém se jména zásadně skloňují. Nesklonná jména se mohou vyskytnout jako jednotlivé výjimky. Donedávna
(do
nedávna)
se
čeština
obráběla
k obrazu
těch
nejnegramotnějších; teď by se měla řídit i podle zběžného názoru cizinců. Francouzský jazyk, jak ho znám, by si to naporoučet nenechal. Anglický také ne.
BODOVACÍ
SYSTÉM TESTU M
II. Rozbor textu 3 4
1a ………………………….. …………………………..1 bod 2a………………………………………………………..1 bod 3.slovní druh: zájmeno (přivlastňovací zvratné); postačí „zájmeno“……………..1 bod pád 4……………………………………1 bod číslo jedn. …………………………….. 1 bod rod ženský…………………………….. 1 bod 4. slovní druh: zájmeno (vztažné): postačí „zájmeno“…………………….1 bod pád 7. ……………………………….. 1 bod (strana) číslo jedn. ………………………….. 1 bod
rod. mužský ………………………… 1 bod tvar 1. pádu: kdo ……………………. 1 bod
……………….. III.
Důkazy zájmu
1. Mathesius, Trubeckoj, Jakobson, Weingart, Havránek, Vachek atd.………………………………………. (1 jméno – 2 body; 2 jména – 4 body; 3 jména – 6 bodů) 6 bodů 2. Naše řeč, Slovo a slovesnost, též Český jazyk a literatura: (l název – 2 body; 2 názvy – 4 body) 4 body 3. Slovník spisovné češtiny může být bez „pro školu a veřejnost“ Slovník spisovného jazyka českého Příruční slovník jazyka českého Nová slova v češtině 2 body 4. Přesný název knihy (i bez uvedení autora, resp. spoluautora) 5.
2 body 2 body
VLASTNÍ TEXT 5
1. Celkově podprůměrný text……………. 0 - 1 bod 2. Celkově průměrný text……………….. 2 - 3 body 3. Celkově nadprůměrný text…………… 4 body 4. Špičkový, výjimečně dobrý text…………………………….5 bodů
Odečítají se body za pravopisné chyby: 1 chyba – 1 bod, 2 chyby – 2 body atd. Uchazeč může získat v testu maximálně 32 reálných, resp. podkladových bodů. Uchazeč může získat v bodovacím systému za jazykovou část testu maximálně 15 systémových, tj. výsledných bodů.
Test z české literatury - Středa – verze B/M 1. Ukažte, jak dovedete uvažovat o tom, co literární text znamená a jak je napsán. Charakterizujte (komentujte) připojený úryvek textu, všímejte si, o čem vypovídá (myšlenky a pocity, motivy apod.) a jakým způsobem. Pokuste se jej rovněž zařadit do širšího literárního a kulturního kontextu (směr, období, autor, dílo, ohlas). Text uvádíme bez jména autora a názvu sbírky záměrně.
Komentář pro uchazeče: Když čtete zadání, berte každé slovo vážně. Zadání v sobě obsahuje kritéria, podle kterých bude vaše odpověď hodnocena. Vyplatí se nestrávit veškerý čas zkoušky na vyplňování políček v první, jazykové, části testu, ale nechat si dost času i na část literární. Co slova v zadání mohou znamenat?
Ukažte = Opravdu se snažte ukázat, co všechno ve vás je. Nebuďte skoupí. Nenaznačujte, ale přesně pojmenujte a vyjádřete vše, co víte a co k básni patří. Chcete-li ukázat i to, že umíte být naopak i struční, musíte v odpovědi mít velmi mnoho údajů, soudů a jejich důvodů a šetřit místem jen na zbytečných povšechných frázích nebo na úvodních floskulích typu Literární dílo bez postav je jako jabloň bez ovoce...
jak dovedete uvažovat = Nestačí předvést znalosti ze školy, ani pronést všeobecné soudy o básni. Že dovedete uvažovat, poznáme podle toho, které a jaké si nad textem položíte otázky a kde na ně hledáte odpovědi. Uvažovat znamená také zkoumat, dívat se na věci z více stran a uvádět důvody a důkazy pro své závěry.
Charakterizujte (komentujte) = Opravdu nemáte (pře)vyprávět. Máte skutečně uvést charakteristické znaky textu, a k nim můžete podávat své komentáře. Máte vystihnout to důležité, a tím je sdělení textu, způsob jeho výstavby a jeho příslušnost literárněhistorická.
co literární text znamená; ... o čem vypovídá (myšlenky a pocity, motivy apod.) = Očekáváme, že ukážete, jak a proč jste pochopili sdělení, které báseň předkládá čtenáři. Převyprávět „příběh“ nebo „scénu“ rozhodně nestačí, svědčí to spíše o tom, že si s interpretací této básně nevíte rady nebo že nevíte, jak se básně interpretují. Měli byste najít nějaká zásadní místa v textu, která více než jiná vyzrazují, o co v básni jde, podívat se třeba na název, na první a poslední verše, na různé zlomy v obsahu. Určitě si musíte všimnout nejen myšlenek a pocitů svých – jako čtenáře nad básní – ale také myšlenek a pocitů, které jsou v básni pojmenovány a vyjádřeny. Máte ukázat, že umíte najít ty motivy, které napovídají a navozují určité myšlenky a pocity, a ukázat, že vidíte, jak jich básník pro stavbu významu básně využil.
a jakým způsobem = Máte předvést, že si dovedete všímat toho, že všechny myšlenky a pocity v literárním textu jsou neseny a způsobovány řečí – básník nemá ani štětec, ani fotoaparát, ale vše, co vnímáte, dosahuje použitím slov a vět ve verších, zvukovou a rytmickou stavbou veršů, ale také kompozicí, prací s motivy a postupy rozvíjení textu – a to vše pro určitý účinek na city a myšlenky u čtenáře. Dává pro báseň nějaký smysl to, že úryvek není rozčleněný do slok? Měli byste ukázat, že si dovedete všímat toho, která slova se objevují v rýmech, a co to přináší pro naše chápání významu veršů a celé básně.
Můžete své porozumění pro formu básně projevit tak, že uvádíte různé formové rysy, například jak se v básni věty nebo jejich souvislé části vejdou do jednoho verše (tedy kolik je v jednom verši vět, nebo kolik je v básni či úryvku přesahů, enjambementů). Jsou verše dlouhé, pokračuje věta v několika z nich? Jaký to má vliv na vyznění básně, na atmosféru v ní? Jaké asi je tempo a spád řeči, když dlouhé verše předříkáváte nahlas, a jak to působí, když je čtete v duchu? Jaký efekt to přináší? Soustředíme se více na detaily, zastavujeme se na jednotlivinách, nebo vnímáme celkový rozhled a přehled? Ukažte to, že umíte vidět, jak formální prostředky vždy upozorňují na důležitý významový prvek. Anebo své porozumění formě ukážete tak, že pro každé své tvrzení o významu či smyslu básně nebo o jejím dobovém zařazení podložíte dokladem z textu – např. „Z úryvku čiší osamělost, smutek a marnost. Scéna je usazena do noci, kdy všichni spí (V vůkolí pevný sen), a tak je jezdec – básnický subjekt – sám. Zimní čas a krajina (poslední v roce den; sněhu se bělmo táhlo) se navíc spojuje s náznakem motivu hrobu (příkrov rozestřený - nad lebkou), ale také pozoruhodně skrytě s mrtvolou: slovo bělmo ve verši sněhu se bělmo táhlo, který se rýmuje s veršem kam oko jen dosáhlo. Je ovšem možné, že v Máchově době znamenalo bělmo jenom „bílo“, nikoli “oční bělmo”... Jazykem báseň ukazuje na některého básníka obrozenského, a to jednak užitím předminulého času: k pahorku, na němž byl tichý stán / dávno již obdržel přestrašný lesů pán, jednak spojkou co ve významu „jako“: co příkrov rozestřený, a také inverzemi ve slovosledu (V hlubokých mrákotách bledý se měsíc ploužil), i dalšími prostředky. Motivika úryvku (přestrašný lesů pán, ku pahorku) naznačuje, že básníkem je Karel Hynek Mácha a že jde o závěr básně Máj (1836). zařadit do širšího literárního a kulturního kontextu (směr, období, autor, dílo, ohlas) = Při rozboru jazyka básníkova tak můžete dílo zařadit. Zde můžete projevit svůj odhad nebo zkušenost z četby: vybrali jsme báseň, která je pro určitou dobu, literární směr a autory typická. Chceme, abyste ukázali, jak umíte o zařazení přemýšlet, a proto vám nedáme báseň, která by byla netypická, nezařaditelná. Ale pouhé hádání nestačí – máte možnost ukázat, že „znát literární směry“ u vás neznamená jen umět je popořadě odříkat a jmenovat jejich představitele, ale že znáte významné rysy toho či onoho směru a umíte je rozpoznat v předloženém textu. Kromě toho zde máte ukázat, že opravdu o příslušném období něco víte: kdo tehdy byl významným tvůrcem, jaké byly poměry a hodnoty ve společnosti, pro kterou psal a která ho četla. Básně na jedné straně autenticky promlouvají k vaší duši, ale na druhé straně také nesou kulturní hodnoty celého národa. I to byste jako uchazeči o vážné literární studium měli vědět, a máte umět u zkoušky ukázat, že jste připraveni obě tyto složky ve svém čtenářství a studiu propojovat. My vás tomu na fakultě budeme učit, ale ten, kdo u zkoušky ukazuje jenom to, že má nad četbou silné prožitky, nebo ten, kdo si pamatuje jenom mnoho historických údajů, neprokazuje dost velkou studijní připravenost k oboru literárnímu. Ve výhodě je ten, kdo už si umí všímat – aspoň na úrovni osmnáctiletého člověka s maturitou - obou těchto stránek literatury.
(...) Byl asi sedmý rok, poslední v roce den; hluboká na něj noc. - S půlnocí nový rok právě se počínal. V vůkolí pevný sen, jen blíže jezera slyšeti koně krok. Mého to koně krok. - K městu jsem nocí jel; a přišel k pahorku, na němž byl tichý stán dávno již obdržel přestrašný lesů pán, po prvé Viléma bledou jsem lebku zřel. Půlnoční krajinou, kam oko jen dosáhlo, po dole, po horách, lesy, jezerem, polem, co příkrov daleký sněhu se bělmo táhlo, co příkrov rozestřený - nad lebkou i nad kolem. V hlubokých mrákotách bledý se měsíc ploužil, časem zněl sovy pláč, ba větru smutné chvění, a větrem na kole kostlivce rachocení, že strach i ňadra má i mého koně oužil. A tam, kde města stín, v cval poletěl jsem s koněm. I po kostlivci jsem hned druhý den se tázal: starý mi hospodský ku pahorku ukázal, a - již jsem dříve psal - smutnou dal zprávu o něm. (...) Nechceme podávat vzorový výklad textu, protože způsobů interpretace i vlastního pochopení básně může být vícero. Když uchazeč některou důležitou složku interpretace opomine, může dohnat ztrátu tím, že v jiné stránce svého přístupu projeví velkou hloubku, zkušenost, citlivost, informovanost. Nechceme také, aby se příští zájemci o studium snažili u zkoušky naplňovat jakési kadluby odvozené z této ukázky. Proto ponecháváme výklad širší i poněkud subjektivní, a uchazeč má u zkoušky projevit svůj vlastní přístup. Z následujícího výkladu o textu by uchazeč měl ve své odpovědi pokrýt aspoň základní složky, podle hledisek uvedených výše. Ty obsahové prvky, které by jeho odpověď v nějaké podobě opominout rozhodně neměla, vyznačujeme modře.
V tomto úryvku – určitě je ze závěru Máchova Máje, protože tu je postava Viléma, motiv kola a lebky, stínu města, pahorku - silně zní kromě lyriky také epika: Básnický subjekt vzpomíná na něco, co se událo dlouho před tím – a na časovou odlehlost události se poukazuje dvakrát: časovým údajem byl asi sedmý rok, a také slovem dávno (byl ... dávno již obdržel). Kromě toho se vypravěč pohybuje na koni, cestuje nocí a vyptává se na pozůstatky tragédie – kostlivce. Vcelku dlouhé verše a zřetelné přesahy vět přes hranice veršů (nový rok / právě se počínal; na němž byl tichý stán / dávno již obdržel) také dávají básni ráz vyprávění – ale to jen v prvých šesti verších úryvku. A právě v osmém verši je jmenován tragický hrdina Vilém. A básnický subjekt tu přiznává, že vidí jeho lebku poprvé, tedy že vlastně celé podání básně Máj je rekapitulací starého příběhu, nikoli přímým líčením májové přírody a autentických milostných nebo děsivých dějů. Úryvek také končí tím, že zpráva o osudu Vilémově pochází od hostinského. Vypravěč tak podle mě vlastně nechce být ztotožňován s postavou Viléma, jak už jsem také někde ve škole slyšel. Je zajímavé, jak je snadné u tohoto úryvku vstoupit do kůže vypravěče – když náhle říká Mého to koně krok. Nejdříve se zdá, že báseň pokračuje v líčení scenérie a dějů, ale vjíždí sem vypravěč. Vlastně se nám neukazuje, ale dává se zaslechnout, a
ještě neslyšíme jeho, třeba jeho dech, vzlyk ap., ale krok jeho koně. Zdá se mi, že to není náhoda, že tak vypravěč sice sebe na scénu uvádí, ale zároveň jaksi odstrkuje. Také o pár veršů později zase nechává básník prožívat strach nejen svého vypravěče, ale taky jeho koně, který je tu jinak docela nevýznamným nosičem. myslím, že způsobem vyprávění v básni Mácha připomíná Puškina, ačkoliv nevím, zda ho znal. Vím, že četl básníky polské, kteří tehdy byli populární mezi Čechy díky polským povstáním a revolučnímu odporu. Mácha měl také zálibu v starých hradech – kreslil si je do bloku na svých cestách po Čechách, takže se dá tušit, že se zajímal i o všelijaké staré historky o popravách zločinců. tento úryvek však neukazuje to, co je v Máji mnohem zajímavější, aspoň pro mě to bylo velmi silný zážitek, totiž přemýšlení Viléma ve vězení o smrti a věčnosti.
2. Zamyslete se v krátkém uceleném textu nad tím, proč v některých uměleckých textech vystupují postavy, kdežto v jiných nikoliv. Výstižně zformulujte, co postava do uměleckého textu přináší, a pokuste se vyjádřit i to, co místo postav funguje například v básních, kde postavy nenajdeme.
Komentář pro uchazeče: Toto zadání vyžaduje od uchazeče, aby prokázal, že dokáže o literatuře (o dílech i o jejich účinku a vnímání u čtenářů) uvažovat samostatně, i bez opory v školských příručkách. Zato však vyžadujeme, aby zde projevil schopnost systematicky uvažovat, vyjadřovat se precizně. Každé slovo zadání je opět důležité.
krátký ucelený text = Text má být souvislý co do stavby vět a odstavců, ale také ucelený co do pojetí věci samé. Neměl by tedy pojednávat třebas jen o jedné z více postav, nebo jen o hrdinech kladných, ale měl by ukázat, že dovede stručně probrat celý rozsah základních možností. výstižně = Očekáváme, že uchazeč prokáže, že dovede věci pojmenovat a vyjádřit přesně, a nikoli povrchně, všeobecně, neurčitě, a také že se umí vyjadřovat jednoznačně. Z výstižnosti mu vyplyne potřeba jít do hloubky problému – jinak není co vystihovat. co postava přináší = Neustrňte u popisu zevnějšku postavy, ani u postižení její povahy – o to nejste žádáni. Postava hraje v textu určité role , v jeho vývoji a v tom, jak postupně zjišťujeme smysl textu. co místo postav funguje = To je nápověda: máte si představit báseň, v níž nejsou postavy – tedy asi je tu jen podávatel, někdy vypravěč, nebo lyrický subjekt, který prožívá, ale sám jako osoba nevystupuje. V přírodní lyrice se po terénu jakoby rozhlíží oko, kamera lyrického subjektu, ale mnohdy ani ne nějak soustavně, jsou to spíše momentky. V milostné lyrice taky nebývá postava, tam drží pohromadě text díky napětí citu. Někdy je popisována krása milenky nebo milého, jindy vnitřní pocity milujícího. Postavy jsou důležité pro ty literární texty, které mají děj – obvykle pro prózy nebo dramata. Děj vyplývá z toho, že se lidem něco přihodí, že se navzájem všelijak dostanou do konfliktu nebo se usmiřují, vyjednávají ap. Kromě toho, že způsobují děj, se postavy také používají k tomu, aby prožívaly něco, co má sledovat nebo prožívat sám čtenář, nebo co prožíval nebo chtěl ostatním dát prožít autor. Popsat city není tak strhující, jako když je čtenář může “vidět” v jednání a řeči literární postavy. Mnoho věcí, zejména duševních procesů, se nedá ani vyslovit, spíše na ně uhadujeme, když vidíme jednání dané osoby. Pokud text takové nositele dějů, citů, osudů nemá, hrozí, že bude nudný. Lyrické texty proto bývají krátké. Jen epické básně, třeba Vrchlického nebo Zeyerovy, mohou být sáhodlouhé. Ale ty, které jsem se pokusila číst, byly také dost nudné. Líbila se mi jen Radúz a Mahulena, ale ta právě pro sílu citu víc nežli pro děj. V textech bez postav musí být nějak více zaangažovaný vypravěč nebo lyrický subjekt, jehož pocity sledujeme a které s ním můžeme sdílet. Je asi velmi těžké v textu bez postav předvádět, jak někdo na něco přijde, jak něco postupně pochopí. Postavy tedy také umožňují sledovat v textu nějaký vývoj, zlepšení nebo zhoršení během času.
Asi zvláštním případem jsou texty, kde jsou jen dvě postavy: všelijaké komické nebo i tragické či milostné dialogy. V nich se děj nese kupředu nějakým konfliktem těch dvou, ale může jít jen o slovní přestřelky, není nutné, aby jednali. Tak se bavili V + W nebo Lasica a Satinský a ještě mnoho jiných. Takové dialogy jsou spíše textem, v němž jsou dva podávatelé, dva básnické subjekty.
