Vysoká škola báňská- Technická univerzita Ostrava
Poradenství v oblasti transferu technologií a inovací učební text doc. Ing. Josef Novák, CSc. Bc. Michael Trombik
Ostrava 2012
Učební text byl vytvořen v rámci projektu: Consulting point pro rozvoj spolupráce v oblasti řízení inovací a transferu technologií Rč: CZ.1.07/2.4.00/12.0094 „Projekt byl spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky
Úvod Významným faktorem úspěšného podnikání je trvalé uplatňování inovací v technologiích, výrobě a výrobních službách, jakož i v celém systému řízení. Učební texty jsou zaměřeny na transfer technologií a s tím související management inovací. Jednotlivé kapitoly jsou zaměřeny na problematiku analýzy podmínek pro transfer technologií, inovační procesy, transferová centra, technologická centra a parky, inovační pracoviště, technologický trh, přípravné fáze transferu technologií, poradenství, transfer technologů v České republice a mezinárodní spolupráci v oblasti transferu technologií.
1 Transfer technologií a management inovací 1.1 Definice základních pojmů Transfer technologií je proces převádění technických řešení, vědeckovýzkumných poznatků a zkušeností z oblasti tvorby do oblasti praktického užití, případně jako další článek inovačního procesu. Jde tedy o převádění nových technologií z jedné aplikační oblasti do jiné aplikační oblasti. Technologiemi se rozumí vědeckotechnické poznatky o produktech, návody na konstrukci, technologické postupy výroby a používání, poznatky o metodách práce, o výrobních zařízeních, apod. Tyto poznatky mohou mít nejrůznější formy, např. vědecké práce a výzkumné zprávy, patentové spisy, výkresy, projekty, receptury, apod. Např. transferový projekt obsahuje přesný popis předmětu transferu technologie, etapy jeho realizace, povinnosti a práva zúčastněných stran, předpokládaný výsledek, přínos transferu a další údaje potřebné pro uzavření smlouvy. Transfer se realizuje zpravidla mezi dvěma subjekty – poskytovatelem technologií a jejich příjemcem a podle jejich pozice na vývojové ose od vzniku nápadu, přes výzkum, vývoj, přípravu a užití výroby. Rozlišuje se:
Transfer vertikální, tzn. převod technologií z fáze výzkumné do fáze vývojové, nebo z fáze vývojové do fáze ověření výroby, atd.
Transfer horizontální, tzn. kompletace technologií z různých oborů (např. v rámci vývoje se kompletuje mechanická část stroje s elektronickou).
Z hlediska ekonomického může jít o transfer bezúplatný nebo za úplatu (formou smlouvy prodejní, licenční, kooperační). Z právního hlediska transferem technologií dochází k převodu patentových, známkových a vzorových práv. Bezprostřednímu převodu technologií zpravidla předchází transfer informační. Jedná se o poskytování informací o možnostech získání a využití nových technologií. Informační transfer iniciuje buď poskytovatel technologie ve formě nabídky, anebo zájemce o využití nové technologie ve formě poptávky. Tito zájemci o transfer technologií, zejména poptávající se partner, se často obracejí na odborná pracoviště, poskytující potřebné informace. Jsou to např.:
Střediska transferu technologií, která jsou zřizována u větších producentů nových technologií (při vysokých školách, při vědeckovýzkumných institucí), jejich posláním je propagace výsledků vědeckovýzkumné činnosti a možností využití odborných kapacit.
Zprostředkovatelská centra transferu technologií, jejichž posláním je kontaktování poskytovatelů a příjemců nových technologií, zprostředkování převodů nových technologií, transferových smluv a uzavírání smluv o převodu. Tato centra pracují buď na bázi komerční anebo jako veřejně prospěšné, nevýdělečné organizace.
Dále jsou to organizační jednotky pro technologické poradenství, které doprovázejí zprostředkovatelskou činnost při transferu technologií, zejména v oblasti doporučení při možnosti výběru nové technologie. Posláním interfaceových organizací je transformování technologických znalostí z teoretické podoby do podoby aplikovatelné v praxi. Důležitý je tzv. personální transfer, který je založen na osobních kontaktech potencionálních partnerů technologického transferu (např. dohodnuté prohlídky pracovišť se zavedenou technologií, stáže budoucích realizátorů u poskytovatelů technologií, zaškolování, apod.). Inovační podniky jsou firmy především malého a středního rozsahu podnikání, jejichž posláním je transfer nových technologií do komerční zralosti. Inovační firmy „high-tech“ se specializují na špičkové technologie s vysokým podílem vědeckovýzkumné práce. Souhrn nabídek nových technologií a souhrn poptávek po těchto technologiích představuje technologický – inovační trh, který se realizuje v různých formách. Jsou to např.:
Technologické burzy,
výstavy a trhy nových technologií,
služby předtím uvedených subjektů, atd.
Transferové sítě vznikají dohodami mezi několika regiony, městy, apod. s cílem pěstování intenzivních informačních a personálních styků a trvalého oživování vzájemného technologického trhu.
2 Evropský model transferu technologií Evropský model transferu technologií lze nejlépe charakterizovat těmito fakty:
mezi nejrozšířenější formy transferu patří transfer vědeckých a technologických poznatků z vysokých škol a vědecko-výzkumných institucí do průmyslové praxe,
s rostoucí soutěživostí (konkurence na trzích) se kladou stále větší nároky na inovace, prostředky na rozvoj vědy a technologie se zvyšují, ale efekty z vědeckého a technologického výzkumu nestoupají úměrně s těmito vynakládanými prostředky,
transformace vědeckých a technologických poznatků do průmyslové praxe se ukázala jako úzký profil inovačního podnikání. Významnou úlohu zde sehrávají malé a stření podniky (MSP), jejichž předností je pružnost. Některé z těchto firem se staly interfaceovou firmou, která se stala dodavatelem dovršených řešení převzatých z výzkumu (uplatnění nové technologie až po ověřovací sérii nového výrobku). Úspěšně si v této oblasti počínají kooperační sítě MSP. V polovině 70. let začal proces institucionalizace transferu technologií:
zakládání středisek transferu technologií u větších producentů nových technologií, při vysokých školách,
vznik agentur pro zprostředkování transferu technologií v regionech, včetně poradenství zejména pro MSP,
rozvoj forem technologického – inovačního trhu.
Pro úspěšnost transferu technologií, jeho přínos pro hospodářský rozvoj regionů a státu je nutná souhra pro inovačních činitelů – dosahování synergických efektů:
technologické poradenství,
technologická inovační – inkubační centra,
vzdělávání odborníků v oblasti transferu technologií,
rozvoj technologického – inovačního trhu,
účinný technologický marketing,
účinné podpory transferu technologií a inovačního podnikání,
využívání rozvojového (rizikového) kapitálu,
všestranná zainteresovanost inovačních podniků, zejména MSP, ze strany regionů a státu.
2.1 Regionální centra K podpoře transferu technologií se na regionálních úrovních i na úrovni státní sdružují zainteresované instituce i fyzické osoby do společností pro rozvoj inovací a technologií.
2.2 Klastry Jedním z problémů českého podnikatelského prostředí je přetrvávající izolace firem. Podpora z evropských fondů se proto zaměřuje i na zakládání a rozvoj klastrů. Úspěšné klastry ve světě dokazují, že i malé regiony si mohou vytvořit a udržet světové prvenství v klíčových sektorech navzdory rostoucí globální konkurenci. Pro stávající programovací období, tedy 2007 – 2013, je v rámci této problematiky připraven program Spolupráce, jako součást Operačního programu Průmysl a inovace. V rámci tohoto programu budou podporovány klastry jako póly excelence a technologické platformy.
2.3 Funkce transferu technologií Transfer technologií má tři základní funkce. Je tedy výzvou k:
producentům vědeckých a technologických poznatků, aby výsledky svých výzkumů účinně prezentovali k praktickému využití a aby se napojili na soustavy transferu technologií
ke všem podnikatelům, aby se věnovali technologickému rozvoji, hlavně dávali náležitou pozornost inovacím, zejména z aspektu konkurenceschopnosti
k představitelům veřejných institucí (vládních, správních, společenských), aby vytvářeli optimální pro inovační klima ve státě a v jednotlivých regionech.
Transfer technologií je součástí inovační infrastruktury, která přispívá k formulování a realizaci programů regionálního rozvoje, zejména v oblastech zakládání nových firem a vytváření nových pracovních míst. Transfer technologií je důležitým faktorem na podporu inovačního podnikání (zejména MSP inovačně zaměřených) a zakládání inovačních center. Centra pro transfer technologií jsou technologickým servisem pro producenty nových technologií i pro potenciální uživatele a jsou také místem pro expertní posudky technologické politiky. Transfer technologií také plní funkci tvůrce technologického (inovačního) trhu a je nástrojem mezinárodních technologických kontaktů a vytváření spolupráce v oblasti technologií (aktivizuje transferové technologicko-inovační projekty mezi subjekty různých zemí). V ČR: Pro úspěšný transfer technologií působí řada institucí a asociací:
SVPT (společnost vědecko-technologických parků),
Asociace inovačního podnikání,
SPPT (společnost pro podporu trans. technolog.),
Asociace pro poradenství v podnikání ČR,
Asociace výzkum. organizací,
Česká asociace rozvojovích agentur,
Svaz průmyslu a dopravy,
Útvar rozvoje hl. města Prahy,
Technolog. agentura ČR.
Dále zde působí:
Hosp. komora,
Obch. Komora,
Klub podnikatelů.
Samozřejmě trans.technol.podporuje:
stát,
MŠMT,
ostatní zainteresované ministerstva.
3 Analýza podmínek pro transfer technologií 3.1 Předpoklady úspěšného transferu technologií U poskytovatele nové technologie mezi předpoklady pro úspěšný transfer technologií řadíme zejména:
připravenost a ochota novou technologii předat,
poskytnutí kompletní informace o ekonomické a společenské hodnotě dodávané technologie,
poskytnutí porovnání vlastní nové technologie s technologiemi konkurenčními (přednosti, přínosy, nevýhody, apod.),
převod materiálních i nehmotných stránek nové technologie,
ochota prozkoumat, zda u příjemce jsou takové kvalifikační a ostatní podmínky, aby mohl novou technologii efektivně využít,
je připraven a ochoten podpořit příjemce nové technologie i po ukončení transferu a přistoupit s ním na trvalejší obchodní spolupráci.
U příjemce nové technologie je to především:
schopnost získanou technologii dovést úspěšně do podoby nového výrobku a uvést ho na trh,
ochota transferu informovat poskytovatele nové technologie o dalším průběhu realizace a udržovat s ním obchodní spojení.
3.2 Formy transferu technologií Konkrétní formy transferu technologií jsou různé, mohou to být:
vědeckovýzkumné instituce, které nabízejí podnikům nové technologie, resp. podniky si objednávají u těchto institucí nové technologie,
svobodní vynálezci, kteří prodávají podnikům patent nebo poskytují licenci,
vědeckovýzkumné instituce, které se dohodnou s menším podnikem na společném vývoji i výrobě nového výrobku formou kooperačních smluv,
velké firmy, které se smluvně dohodnou s malými inovačními firmami na dělbě práce při převodu technologií ze sféry vědeckovýzkumné do sféry realizační, resp. na dělbě práce při rozšíření nové, již odzkoušené technologie v malé inovační firmě, v prostředí větší sériové výroby, a další.
Transfer technologií v nehmotné formě se uskutečňuje prostřednictvím publikací do odborných časopisů, novinových zpráv, prostřednictvím patentů, patentových licencí a licencí na know-how. Další formou může být osobní kontakt, zejména na odborných mezinárodních konferencích, seminářích a schůzek v rámci odborných společností, služební cesty, návštěvy odborných veletrhů, atd. Transfer technologií se může projevovat i nelegálními formami, napodobováním či imitací. Transfer technologií je možné z jiného hlediska také dělit na „komerční“ (smluvní) a „nekomerční“. Komercializace transferu znamená, že pro předávající stranu technologie představuje určitý druh zboží., které má hodnotu, na jejíž využití přináší příjem různého druhu. Pro přijímací stranu znamená získání technologie sice náklady, ale současně její využití znamená přínos. V tomto členění jsou jako nekomerční transfer považovány přenosy znalostí prostřednictvím odborných časopisů, konferencí, mezinárodní migrací, studiem v zahraničních technických institucích, atd. Z uvedeného je zřejmé, že transfer technologií je podstatně širší kategorií než licence, za které bývá někdy nesprávně označován. Proces transferu technologií v mezinárodním měřítku se člení do tří stupňů:
transfer existující technologie k výrobě výrobků,
transfer k poskytování služeb,
přizpůsobení technologie podmínkám v přijímací zemi a její další vývoj.
Uvedené stupně neplatí jednoznačně pro všechny případy transferu technologií. Všechny tři stupně se uplatňují mezi podniky průmyslově vyspělých zemí. Transfer zůstává omezen na první, resp. druhý stupeň, jde-li o transakci mezi podnikem v průmyslově vyspělé zemi a podnikem v rozvojové zemi (ve většině případů, i v případě ČR). Nejúčinnějšími a zároveň nejnákladnějšími formami transferu technologií jsou licence, analýza za účelem přípustného výrobku, výzkum na zakázku, napodobení a vlastní výzkum. Ostatní formy transferu (jako např. patentové spisy, odborné publikace, konference, semináře, neoficiální rozhovory s odborníky konkurence) jsou méně nákladné. Existuje určitá souvislost mezi časovým zvládnutím a možností využít vědeckotechnických poznatků podle jednotlivých forem. Přitom nejrychlejší je forma licence, relativně rychlé jsou i ty formy, při nichž dochází k transferu prostřednictvím osob. Napodobování je náročné na čas zvláště tehdy, pokud je nutné vyhnout se, resp. obejít patenty použité na původním výrobku. Nelegální
formy jsou stále více středem pozornosti a stávají se jednou z podmínek mezinárodního obchodu s vědou, a proto se řadí mezi nejdražší.
4 Soustava transferu technologií 4.1 Profesionální
a
institucionální
zajištění
transferu
technologií V zájmu úspěšné profesionalizace a institucionalizace transferu technologií je velice účelné zřizovat transferová centra. Aby bylo transferové centrum efektivní, musí být založeno v blízkosti potencionálních uživatelů a odběratelů a při zdrojích technologických poznatků. Transfer technologií je třeba profesionalizovat a institucionalizovat. Za tím účelem se postupně zřídí dva typy transferových center:
Transferová centra při zdrojích technologických poznatků
Transferová centra v blízkosti potencionálních uživatelů a odběratelů.
4.2 Předpoklady uplatnění technologických inovací Uživatelé nových technologií by měli včas vytvořit předpoklady pro uplatnění technologických inovací. Mezi dané předpoklady patří zejména:
osvojení si technologických novinek na příslušném pracovišti,
zabezpečení kvalifikační přípravy,
stimulace pracovníků k dalšímu vylepšování získané nové technologie.
Provozování Clearing house pro transfer technologií by mělo být jednou z hlavních aktivit technologické nadace.
5 Transferová centra 5.1 Poslání transferového centra při VŠ Standardním posláním transferového centra je poskytování informací o výsledcích výzkumu v daném oboru ve světě na základě udržované komplexní databáze a také poskytnutí pomoci, jako např. zprostředkování osobních kontaktů zájemcům o novou technologii s kompetentními specialisty z kateder a ústavu VŠ. Z těchto kontaktů pak vzniká přímý transferový projekt nebo výzkumná, vývojová zakázka. Zde působí pracovní transferová centra jako organizační, právní i finanční poradce. Za úkol mají také prezentovat výsledky VŠ v transferu technologií, jako např. pořádání workshopů, vydávání katalogů, účast na výstavách a veletrzích nových technologií, atd. Transferová centra při VŠ také organizují personální transfer formou stáží, vysíláním inovačních asistentů do podniků, exkurzemi n demonstrační pracoviště, atd.
V neposlední řadě informují zainteresované katedry a ústavy VŠ o odezvě a potřebách podnikatelských subjektů o nových technologiích a zájemcům poskytují informace a rady o zdrojích financování inovačních a transferových projektů.
Mezi nadstandardní aktivity transferových center patří:
zabezpečování projektového managementu u rozsáhlejších transferových projektů,
organizování spolupráce řešitelů výzkumu a vývojových projektů a budoucích uživatelů a spolupráce s regionálními institucemi,
zprostředkování inovačního poradenství při zakládání nových inovačních firem (zejména MSP),
zabezpečení analýzy vlastností výrobků, pronájmu laboratoří, zprostředkování zakázek na laboratorní zkoušky, znalecké posudky, expertízy, atd.,
iniciování dalšího vzdělávání, rekvalifikace jako jedné z forem šíření znalostí o nových technologiích,
rozvíjení spolupráce se zahraničními transferovými centry, hlavně rozvoj vazeb s centry v EU.
5.2 Principy budování transferových center na vysokých školách Vztah vysoké školy k transferu technologií vyplývá ze zodpovědnosti VŠ za technologickou úroveň hospodářských odvětví a oborů, pro které připravuje absolventy, kterým předává výsledky svého výzkumu. Do čela transferového centra VŠ je třeba jmenovat osobnost manažerského typu, nebo je také účelné uplatnit projektový management. Vysoké školy by měly cestou transferových center ovlivňovat programy hospodářského rozvoje regionů, zakládání technologických center a inovačních podniků – MSP. Důležité je zapojovat do činnosti transferových center mladé pracovníky VŠ (doktorandy i studenty vyšších ročníků) a to zejména z hlediska průpravy do jejich praxe. V rámci zvýšení účinnosti a aktuálnosti na základě propojení transferových aktivit, zde důležitou roli také sehrávají tuzemská a zahraniční transferová centra.
6 Informační transfer technologií, personální transfer technologií
–
připravované
fáze
transferu
technologií Transfer technologií zpravidla probíhá v těchto etapách: 1. Transfer informační: výměna informací mezi poskytovatelem a zájemcem o novou technologii, 2. Transfer personální: osobní kontakt mezi zainteresovanými stranami, 3. Transfer technologií: na základě odsouhlasených transferových projektů dochází k přímému zavádění nových technologií do praxe, tzv. tvrdý transfer, nebo se řeší a realizuje zakázkový výzkum – „na míru“, tzv. pružný transfer.
6.1 Informační transfer technologií Informační transfer technologií zahrnuje informace o poznatcích vědeckotechnických (dodavatelé nových technologií) a informace obchodní (zákazníci – podnikatelské subjekty).
6.2 Personální transfer technologií Osobní kontakty ze sféry vědeckovýzkumné (nabízející nové technologie) a ze sféry podnikatelské praxe (přejímající nové technologie) jsou nejúčinnější součásti transferu. V případě transferu složitějších technologií je účelné, aby se:
zástupce předávající instituce seznámil s podmínkami přejímajícího pracoviště a upozornil na nutná adaptační opatření,
zástupce organizace přejímajícího novou technologii se podrobněji seznámil s podrobnostmi nové technologie u předávající instituce.
Bývá zvykem, že zde dochází k vytvoření společného realizačního týmu. Také se osvědčilo zavedení funkce inovačních asistentů (z řad mladých absolventů VŠ, resp. i studentů vyšších ročníků, důsledně zaškolených). Účinný je i transferový poradenský servis, probíhající po dobu záběhu nové technologie a zaškolování personálu.
Národní informační centrum pro evropský výzkum Národní informační centrum pro evropský výzkum (NICER) je projekt Technologického centra poskytující komplexní podporu pracovištím v ČR při jejich zapojování do Evropského výzkumného prostoru (ERA). Tento projekt je finančně podporován MŠMT.
7 Inovační
centra
–
inkubátory
pro
výchovu
podnikatelů V současnosti stále stoupá význam rychlé realizace inovačních záměrů mimo byrokratické struktury velkých firem. Zrodil se nový typ ekonomického působení: různé formy inovačních pracovišť (vědecké parky, technologická centra a parky, inovační centra s inkubátory pro výchovu podnikatelů atd.). Tato inovační pracoviště jsou považována za spojovací síť, nevyhnutelnou pro účinné fungování inovačního procesu v celém hospodářství. Potřebu této sítě oceňují i velké firmy, které cestou inovačních pracovišť mají možnost přístupu k inovacím i k vyškoleným inovačním odborníkům. Většina inovačních pracovišť je určena pro rozvoj malých a středních inovačních firem. Teda hlavním posláním inovačních center je zejména podpora technologického transferu a rozvoje high-tech (špičkové technologie, především v oblastech mikroelektroniky, komunikační techniky, biotechnologie, ekotechnologie, nových materiálů atd.) Tato forma inovačních pracovišť představuje společenství mladých firem, které vyvíjejí a uvádějí na trh nové technologie a výrobky a tak přispívají k rozvoji hospodářství v daném regionu. Aktivity těchto mladých firem jsou často spojeny s vysokým rizikem na trhu a kapitálovou náročností. Proto jejich prosperita a rozvoj je závislý nejen na poskytování poradenských a provozních služeb v rámci technologického centra, resp. parku, ale i na dobrých vztazích s vědeckovýzkumnými a vývojovými institucemi, podnikatelskou sférou, bankami, obchodní a hospodářskou komorou atd., které jim může zprostředkovat technologické centrum, plnící funkci inkubátoru pro výchovu podnikatelů.
8 Technologický trh Transfer technologií se stává významnými stimuly inovačních procesů v MSP, pokud se stane součástí poradenské a informační činnosti – „Regionálních poradenských a informačních center“ (RPIC). Významné je:
začlenit do regionálního programu hospodářského rozvoje opatření na podporu transferu technologií v daném regionu,
působí-li v regionu vysoká škola, výzkumný ústav, s orientací na technologický knowhow, jsou významné jejich aktivity o transferu technologií,
je důležité jednotit hospodářské komory, průmyslové svazy, sdružení podnikatelů i do sféry transferu technologií, dále sdružovat odborníky různých technologických oborů (vybudovat databázi odborníků v dané oblasti,
do procesu transferu technologií je účelné začlenit střední průmyslové školy a odborná učiliště.
8.1 Trh vynálezů (licenční trh) Takovýto trh je ovlivňován počtem a kvalitou vynálezů přihlašovaných každoročně k patentové ochraně a záznamech o tyto vynálezy – licence. Nabídky licencí tvoří „licenční fond“ Jednou z největších světových licenčních nabídek je databáze RLF, kterou zpracovává Německý patentový úřad.
8.2 Technologicky orientované veletrhy Mezi významné veletrhy v dané oblasti patří např. „Průmyslový veletrh Hannover“. Prezentují se zde vysoké školy, technologické parky a centra, výzkumné instituce, regionální instituce pro hospodářský rozvoj, poradenské instituce, informační agentury, zprostředkovatelské firmy, inovační firmy a další. Souběžně se zde organizují sympozia a work-shopy. Dále je to mezinárodní veletrh pro nové technologie a inovace s názvem „Nové technologie – Turín“ (Itálie. Řada jednorázových výstav a trhů v oblasti inovací – nových technologií se organizuje pod záštitou programu SPRINT po celé Evropě.
8.3 Technologické burzy Tyto burzy jsou zaměřené na soustřeďování nabídek a poptávek o technologických novinkách. Např. v bývalém ČSSR se konala technologická burza v r.1968 v Jablonci nad Nisou (v atmosféře přechodu na tržní hospodářství). Obdobné burzy se konaly i v dalších městech zejména zásluhou poboček VTS. V Praze organizovaly burzy Inženýrské služby Výzkumného ústavu strojírenské technologie a ekonomiky ve Slovanském domě.
9 Poradenství v oblasti transferu technologií Poradenství v oblasti inovací a transferu nových technologií mají za cíl podnítit inovační procedury zejména u MSP a tím dosahovat jejich větší konkurenceschopnosti. Průzkum ukázal, že v různých státech světa existují různé typy poradenských středisek.
Kontaktní střediska Kontaktní střediska většinou působí při obchodních a průmyslových komorách, průmyslových a podnikatelských svazech, atd. Poskytují orientační informace, např. jak začít, na koho se obrátit, jakou pomoc je možné získat, apod.
Informační střediska Informační střediska jsou součástí veřejnoprávních institucí a poskytují řešení pro popsaný technologický problém. Střediska provádí on-line rešerši v příslušných databázích a dále informace interpretují.
Inovačně poradenská střediska Vykonávají diagnostiku problému a navrhují varianty technologického řešení vlastními kapacitami nebo zprostředkují kapacity z příslušných technologických oborů, případně zprostředkují přímý transfer technologií.
Výzkumně – vývojové technologické instituce Zabývají se vývojem nových technologií a poskytují konzultace od první diagnostiky až po hloubkovou expertízu. Technickému a technologickému poradenství se dnes věnuje řada soukromých firem, které využívají jednak patentovou literaturu, jednak speciální software pro vyhledávání požadovaných patentových informací ze světové databáze vynálezů a užitných vzorů na bázi klíčových slov. Pro rychlejší rozšíření nových vědeckotechnických poznatků byly schváleny programy podpory rozvoje techniky a technologií PARK, TRANSFER a TECHNOS. Tyto programy přináší prostředky pro přenos nových technologických poznatků a technologií, umožňujících inovovat výrobky, výrobní, pracovní a zkušební postupy a metody. Podpora se poskytuje k úhradě poplatků na nákup licencí a patentových práv a na financování potřebných řešení, informací, poradenských služeb, finančních expertíz, stáží, atd. Žadatel může získat bezúročnou půjčku nebo úvěr podle druhu programu v souladu s podmínkami vyhlášené soutěže.
10 Projektová fáze transferu nových technologií Projektová fáze zahrnuje činnosti týkající se zpracování a odsouhlasení transferového projektu – dokumentu pro realizaci dané technologické inovace v příslušné firmě. Tato fáze nastává po úspěšném ukončení jednání mezi transferovými partnery. Smluvní vztahy mezi partnery, tedy dodavateli a příjemci nové technologie, obsahují i důležité právní aspekty, jsou to tzv. licenční smlouvy. V některých případech se uplatňují smlouvy prodejní, kooperační, o provedení práce, atd. Například smlouva mezi vysokou školou jako dodavatelem nové technologie a firmou, která zde zastupuje odběratele, by měla obsahovat zejména:
Úkolové zadání, postup a provedení úkolu, zodpovědnost za projekt, trvání smlouvy, termíny plnění (mezietapy), cenová kalkulace, způsob placení, práva k využití výsledků, práva k uveřejnění/míra utajení (řešení patentoprávních otázek),
záruky a právo na vypovězení smlouvy, další specifika.
10.1 Licenční smlouvy Upravují vztahy mezi poskytovatelem nové technologie, majitelem patentu této technologie a uživatelem nové technologie. Výhodou licenčních smluvních vztahů je:
že se předem vyjasní, zda se uživatel nové technologie stane jediným a výlučným uživatelem technologie nebo zda bude uplatněn určitý teritoriální princip (licence pro určitou oblast),
že se za využívání předmětu licence zpravidla neplatí předem určená kupní cena, ale platí se každoročně licenční poplatky za skutečný objem využité technologie (např. počet vyrobených kusů, dosažený obrat, atd.),
že se smluvní strany dohodnou na vzájemném poskytování vylepšování předmětné technologie,
že se licenční smlouva uzavírá na dobu určitou nebo neurčitou s možností výpovědi kteroukoliv ze smluvních stran.
11 Transfer technologií v ČR Pro současnou situaci v transferu technologií jsou však charakteristické některé pozitivní skutečnosti jako:
vysoká podnikatelská aktivita zakladatelů nových firem, mezi nimiž se objevují firmy inovačně orientované,
vzrůstající počet podniků se zahraničními partnery, díky nimž k nám přicházejí nové progresivní technologie,
začíná se zintenzivňovat podpora malých a středních podniků ze státních i zahraničních prostředků (např. program PHARE),
značně intenzivně si počínají naše počítačové naše počítačové firmy (zejména firmy softwarové),
pozitivně se zpravidla v brzké době projeví široce založená vlna zakládání technologických, inovačních a podnikatelských center a parků a stimulační aktivita Společnosti vědeckotechnologických parků ČR.
11.1 Společnost pro podporu transferu technologií (SPTT) Tato společnost byla zřízena v roce 1991 a jejím cílem je přispět k hospodářskému rozvoji státu a jeho jednotlivých regionů pomocí dobře fungujícího tuzemského transferu technologií a na podporu článku 75 Evropské dohody ze dne 16. 12. 1991 se podílet, rovněž na fungování mezinárodního transferu technologií. Mezi hlavní úkoly SPTT patří: a) Iniciovat
ofenzivní
technologickou
a
hospodářskou
politiku
na
podporu
technologického rozvoje v celém státě a v jednotlivých regionech na podporu transferu technologií v jednotlivých regionech a napomáhat těmto orgánům při naplňování příslušných programů. b) Iniciovat legislativní a organizační předpoklady pro zakládání středisek transferu technologií při vysokých školách a dalších vědeckovýzkumných zařízeních, zakládání regionálních center transferu technologií v těch městech, kde k tomu vytvoří předpoklady a založení meziregionální agentury pro transfer technologií a vytvoření sítě transferových a poradenských středisek. c) Získávat pro podporu transferu technologií osobnosti a instituce včetně členů vlád a poslanců, vysokých škol a dalších vědeckovýzkumných zařízení, obchodní komory, banky, atd.; propagovat tuto problematiku ve sdělovacích prostředcích.
d) Iniciovat programy finanční a úvěrové pomoci při zakládání nových technologicky orientovaných firem a při realizaci inovačních projektů. e) Iniciovat založení nadace pro podporu technologického rozvoje. f)
Podílet se na vydávání časopisu Transfer technologií.
g) Poskytovat poradenské služby státním, regionálním a hospodářským institucím a podnikům v oblasti technologické a inovační infrastruktury, jejíž součástí jsou rovněž vědeckotechnické parky. h) Organizovat vzdělávací, ediční a vydavatelskou činnost na podporu transferu technologií. i)
Spolupodílet se na utváření a rozvoji inovačního a výzkumného trhu ve státě a v jednotlivých regionech.
Navázat oficiální kontakty se zahraničními asociacemi a zprostředkovat napojení tuzemských center transferu technologií na zahraniční centra a sítě a na programy podporující transfer technologií a technologické poradenství. Dále v oblasti transferu technologií působí technologické centrum Akademie věd ČR. Technologické centrum je sdružením právnických osob – pracoviště Akademie věd – Fyzikální ústav, Mikrobiologický ústav, Ústav chemických procesů, Ústav fyziky plazmatu, Ústav molekulární genetiky a společnosti Technology management s.r.o. Sdružení je otevřeno i právnickým osobám působících mimo Akademii věd ČR. Hlavní aktivity technologického centra: Národní informační centrum pro evropský výzkum
Informace a poradenství k rámcovým programům EU,
Monitorování účasti ČR v programech mezinárodní výzkumné spolupráce,
Koordinace a metodické řízení národní informační sítě NINET
Transfer technologií
Přímá spolupráce s průmyslovými podniky a podnikateli při inovaci produktů a technologických procesů,
Inovační audity,
Mezinárodní transfer technologií a komercializace výsledků výzkumu a vývoje
Strategické studie a projekty
Studie pro výzkumnou a inovační politiku,
Priority výzkumu a vývoje,
Foresight,
Strategie pro znalostní ekonomiku
Regionální rozvoj
Regionální inovační strategie,
Projekty pro strukturální fondy se zaměřením na inovace
11.2 Transfer nových technologií z aspektu ochrany a tvorby životního prostředí v ČR V současnosti, v důsledku rozmachu výrobních procesů, není příroda schopna sama ekologické problémy řešit (znečišťování ovzduší, vod, ohrožení života lidí, zvířat, devastace půdy, lesů, atd.). V zájmu ochrany a tvorby životního prostředí byla přijata řada deklarací, nejvýznamnější z nich je Johannesburská deklarace o udržitelném rozvoji, přijatá na světovém summitu v Johannesburku WSSD v r. 2002. V ČR byly uplatněny systémy ochrany životního prostředí:
ISO 14000 – Systémy environmentálního managementu (1997),
EMAS – Eco Management and audit schneme (1998, aktualizováno 2002).
Značný význam pro ochranu životního prostředí má uplatnění „Čistší produkce“ – stálé aplikace integrální preventivní strategie na procesy, výrobky a služby s cílem zvýšit jejich efektivnost a omezit rizika jak vůči člověku, tak i vůči životnímu prostředí. Uplatnění technologií čistší produkce znamená produkovat ekologicky šetrné výrobky. V ČR vzniklo centrum čistší produkce v roce 1994.
12 Podpory
transferu
technologií
a
inovačního
podnikání Chce-li být podnik trvale solventní a konkurenceschopný, musí mít úspěch na trhu. Musí tedy umět konkurovat jiným podnikům a uspokojovat zákazníka, potom musí trvale inovovat:
strategii podnikání,
systém řízení,
uplatňovat nové technologie,
výrobu nových výrobků.
K tomu ale podmínky, zejména MSP inov. zaměřené potřebují podporu.
Existující podpory:
V ČR: – AIP ČR, integruje zainteresované subjekty v této oblasti, – inovační centra, – státní podpory ČR,
Zahraniční podpory z EU.
13 Mezinárodní spolupráce ČR v oblasti transferu technologií Navázání mezinárodních kontaktů s partnery v oblasti transferu výsledků vědy a výzkumu do hospodářské praxe, transferu technologií a s tím spojeného rozvoje inovačního podnikání je jedním z důležitých předpokladů rozvoje ekonomiky ČR a jejího vstupu na zahraniční trhy. Asociace inovačního podnikání ČR přijala rozhodnutí vytvořit spojení s významnými evropskými organizacemi, jejichž předmětem činnosti je podpora inovačního podnikání, mezinárodní informatiky a transferu technologií. Evropská unie a její jednotlivé členské země věnují každoročně rostoucí finanční prostředky na výzkum a na proces transferu technologií. Uplatňují se různé modely podpory transferu, ale mnohé z nich jsou málo efektivní. V našich podmínkách je proto důležité ověřit si tyto zkušenosti a aplikovat jen ty nejvýhodnější pro nás. Žádost o pomoc je možné uplatnit i v dalších zemích v rámci programu SPRINT. Jedná se o strategický program na podporu inovací a transferu technologií, jehož cílem je zejména:
Propojit jednotlivé instituce působící v Evropském společenství – na úseku inovací a transferu technologií do sítí přesahujících hranice jednotlivých států,
Koordinovat a obohacovat inovační politiku států EU (pomoc expertů, mezinárodní semináře, soutěže, kurzy, apod.),
Podporovat
specifické
projekty
k rychlejšímu
šíření
nových
technologií
v mezinárodním měřítku,
Budovat evropský systém sledování inovačního procesu s cílem trvalého zlepšování národní i mezinárodní inovační politiky.
Pro obory, které si zasluhují, intenzivnější mezinárodní transfer technologií se vyhlašují speciální programy, např. je to „Network for environmental technology (NETT)“, který vytváří Evropskou síť pro transfer technologií v životním prostředí.
Sítě transferu technologií Základem úspěšně fungujícího transferu technologií v zemích Evropského společenství je především:
Síť stovek transferových center při vysokých školách a výzkumných institucích, jež rozproudily nabídky progresivních technologií,
zakládání nových databází, obsahujících nabídky technologických řešení z různých oborů a umožňujících provádění rešerší na počítačích,
četné výstavy a veletrhy, zaměřené na trhy s technologickými novinkami,
rozvoj technologicko-inovačního podnikání zejména pro malé a střední firmy,
zvyšování péče státu a regionů o optimálním fungování transferu technologií,
vyrovnávání znevýhodnění, jež mají malé a střední podniky v přístupu k novým technologiím ve srovnání s podniky velkými.
Klíčový význam transferu technologií pro hospodářský rozvoj ocenily i příslušné orgány Evropské unie zřízením speciálního direktoriátu pro „využití výzkumu, technologického vývoje, technologického transferu inovací“ (GD XII-C se sídlem v Luxemburgu) a vyhlášením dobře dotovaných programů podpory transferu technologií pro členské země EU.
Literatura B1 BENEŠ, J., KONEČNÝ, M. a kol.: Ucelená soustava transferu technologií, 1. a 2. část, UTAR – technologické centrum, Díl. výzk. projekt č. 2.4, Bratislava 1992. B2 BUDACH, W.: „Die zusammenarbeit von Hochschule und Wirtschaff“, Mezinárodní konference. Saratov, 1992. B3 BUDACH,
W
–
HEINEMANN,
G.:
Technologietransfereinrichtungen:
Bundesrepublik Deutschland mit Auslandsanhang. Unikontakt, Ruhr – Universität Bochum, 1990. D1 DUPAĽ, A., – BARÁNEK, I., – FÜZYOVÁ Ľ.: Manažment inovácií v podniku, Bratislava: Ekonóm, 1997. ISBN 80-225-0841-1. K1 KONEČNÝ, M., Wagnerová, E.: Inovační podnikání. Karviná, 2000. ISBN 80-7248092-8. M1 MPO ČR: „Průvodce podnikatele – programy podpory OPPP“, Praha 2004. M2 MPO ČR: „Expertní strategie pro období let 2006 – 2010“, EURO-FIRMA, IV/03, 2006.
S1 SKOKAN, K.: Konkurenceschopnost, inovace a klastry v regionálním rozvoji. Ostrava: Repronis, 2004. 160 s. ISBN 80-7329-059-6. Š1 ŠVEJDA, P. a kol.: Základy inovačního podnikání. Praha, AIP ČR, 2002. ISBN 80903153-1-3. T1 Technologie dialog, Magazin der Technologiestiftung Schleswig-Holstein, Kiel, 1992.
Elektronická citace:
O1 OECD – Environmentální výhled [online]. OECD, Praha, 2008. [cit. 2012-01-04]. URL: http://www.oecd.org/dataoecd/29/10/40200592.pdf
