Poporodní inkontinence, těhotenství a porod a jejich vztah k ženské močové inkontinenci

Ve zkratce

Poporodní inkontinence, těhotenství a porod a jejich vztah k ženské močové inkontinenci MUDr. Atanas Ivan Belkov, doc. MUDr. Martin Huser, Ph.D., MUDr. Marcela Pastorčáková, MUDr. Kateřina Sedláková Gynekologicko-porodnická klinika LF MU a FN Brno Cílem práce je přehled fyziologických změn ženského organismu v průběhu těhotenství a jejich dopad na kolekci a evakuaci moči. Konečným projevem těchto změn je fyziologická polakisurie. Dále jsou popsány rizikové faktory, které mohou vést, v průběhu těhotenství a porodu, ke vzniku močové inkontinence. Akcentován význam prevence a možnosti terapeutických postupů. Klíčová slova: inkontinence moči, těhotenství, porod, prevence, terapie.

Postpartum incontinence, pregnancy and labour and their relation to female urinary incontinence The aim of the paper is to provide an overview of the physiological changes in the female body during pregnancy and their impact on urine collection and evacuation. The end result of these changes is physiological pollakisuria. Also described are the risk factors that may, during pregnancy and labour, lead to the development of urinary incontinence. The importance of prevention and of possible therapeutic options is emphasised. Key words: urinary incontinence, pregnancy, labour, prevention, treatment. Urol. praxi, 2011; 12(5): 307–311 Fyziologické změny ženského organizmu vyvolané těhotenstvím a porodem jsou medicínsky všeobecně známé (1, 14, 16). Těmito změnami jsou prakticky zasaženy, více či méně, všechny orgánové systémy. Fyziologický mikční akt je navozen reakcí alfa a beta receptorů na zvýšení objemu močového měchýře. Nervový vzruch je veden cestou plexus pelvicus do zadních míšních provazců a dále do CNS (2, 14). Je-li vhodná doba k mikci, pak pomine inhibiční vliv nadřazených center na mikční centrum v oblasti S2-S3 sakrální míchy, a jeho činnost se stane automatickou. Bezprostředně před mikcí relaxuje pánevní dno a příčně pruhované svaly uretry. Dochází k poklesu uretrovezikální junkce (UVJ), uretra se relativně zkrátí a její vnitřní ústí se rozšíří. Synergicky dochází ke kontrakci detruzoru, poklesu a pootevření vnitřního uretrálního ústí. Souběžný maximální intravezikální tlak způsobí odtok moči. Po evakuaci měchýře se spouští opačný děj. Proběhne kontrakce příčně pruhovaného svalu, zvednutí baze měchýře a uzavření zevního meátu uretry. Fyziologické změny způsobené těhotenstvím (15, 17) hmotnost se v průběhu těhotenství může zvýšit až o 20 % mimo jiné vzrůstá množství extracelulární tekutiny o 2–4 l močový měchýř je vystaven tlaku zvětšující se dělohy výrazné hemodynamické změny vedou ke zvýšenému průtoku plazmy v ledvinách konečným projevem těchto změn je fyziologická polakisurie

Fyziologické změny vyvolané porodem vlastní porod může vést k dočasnému prodloužení a narovnání uretry tato změna může způsobit relativní inkontinenci stresového charakteru

Vedle fyziologických orgánových změn se na mikčních obtížích mohou podílet též změny psychické. 1.1 ANATOMIE DOLNÍCH CEST MOČOVÝCH A JEJICH FUNKCE Dolní cesty močové (DCM) představují anatomickou a funkční jednotku sestávající z uretry a močového měchýře. Jejich funkcí je jímavost (kolekce) moči v měchýři a její vylučování. Na vlastním mikčním aktu se podílí celá řada faktorů. Je to zejména kontrakce detruzoru močového měchýře a vezikalizace (funelling) v oblasti uretrovezikální jukce. 2.1 DEFINICE INKONTINENCE Dle ICS (International Continence Society) je symptom inkontinence moči definován jako stížnost na jakýkoliv vůlí neovladatelný únik moči. 3.1. TYPY MOČOVÉ INKONTINENCE Zhruba 30 – 50 % žen trpí občasným únikem moči.

www.urologiepropraxi.cz | 2011; 12(5) | Urologie pro praxi

307

308

Ve zkratce

Obrázek 1. (Převzato s laskavým svolením z publikace: „Uderstanding stress urinary incontinence“ autoři Paul Abrams, Walter Artibani) uretery

močový měchýř

dutina močového měchýře trigonum uretrovezikální junkce

uretrální svěrač

uretra

svalové dno pánevní

hladká svalovina uretry

3.1.1 URGENTNÍ INKONTINENCE Více jak polovina z tohoto počtu je postižena urgencí bez projevů inkontinence (OAB dry – overactive blader dry) nebo urgencí s inkontinencí (OAB wett – overactive blader wett). Pro OAB je příznačná přítomnost polakisurie (nucení na moč více jak 8 x v průběhu dne) a nykturie (nucení na moč více jak 2 x v průběhu spánku). 3.1.2 STRESOVÁ INKONTINENCE Charakterizována nechtěným únikem moči při kašli, kýchnutí, prudkém pohybu a podobně. 3.1.3 SMÍŠENÁ INKONTINENCE Charakterizována jak urgencí, tak projevy stresové inkontinence (SIU). Přičemž jeden typ inkontinence převažuje a je v popředí udávaných obtíží (3). 3.1.4 NEUROGENNÍ INKONTINENCE Parkinsonova choroba, sklerosis multiplex, Alzheimerova choroba, poranění míchy (4). 3.1.5 EXTRAURETRÁLNÍ INKONTINENCE Píštěle, vrozené vývojové vady. 4.1 RIZIKOVÉ FAKTORY VE VZTAHU K MOČOVÉ INKONTINENCI 4.1.1 TĚHOTENSTVÍ Prevalence SIU se dle různých studií pohybuje v graviditě mezi 8–85 % (5). Incidence SIU 5 let po porodu se u žen s projevy SIU v předchozí graviditě vyskytovala ve 30 %. Incidence SIU 5 let po porodu se u žen bez známek SIU v předchozí graviditě vyskytovala v 19 %. 4.1.2 POROD Může způsobit poškození svalových struktur dna pánevního a inervace uzávěrového systému uretry. Diskutabilní je negativní dopad epiziotomie, použití porodnických kleští a vakuumextraktoru. Na druhé straně nebyl jednoznačně prokázán benefit ukončení těhotenství císařským řezem (SC) v prevenci vzniku SIU (6). 4.1.3 ČETNOST PORODŮ Představuje jeden z možných rizikových faktorů podmiňujících projevy SIU v šestinedělí. 4.1.4 RODINNÁ DIZPOZICE 4.1.5 OPERAČNÍ VÝKONY V OBLASTI MALÉ PÁNVE VEDOUCÍ K NARUŠENÍ STATIKY ORGÁNŮ MALÉ PÁNVE 4.1.6 OBEZITA (7) 4.1.7 CHRONICKÁ OBSTIPACE 4.1.8 RECIDIVUJÍCÍ ZÁNĚTY DOLNÍCH CEST MOČOVÝCH (3) 4.1.9 ANATOMICKÉ, NEUROLOGICKÉ A SVALOVÉ ABNORMALITY

Urologie pro praxi | 2011; 12(5) | www.urologiepropraxi.cz

Ve zkratce

4.1.10 MENOPAUZA 4.1.11 LÉKY (DIURETIKA, ACE INHIBITORY) 4.1.12 VĚK (4) 4.1.13 DEMENCE 4.1.14 KOMORBIDITY (DIABETES MELLITUS) A OMEZENÁ HYBNOST (SCLEROSIS MULTIPLEX) 4.1.15 PORUCHY STATIKY DNA PÁNEVNÍHO (CYSTOCELE, RECTOCELE, PROLAPSUS UTERI ETC.) (8) 5.1 ETIOLOGIE UI A SIU ZŮSTÁVÁ I NADÁLE NE ZCELA OBJASNĚNA (17) Dle stávajících poznatků přichází v úvahu čtyři skupiny faktorů: 5.1.1 PREDISPONUJÍCÍ FAKTORY rodinná dispozice

rasa

pohlaví

anatomické, neurologické a svalové abnormality

5.1.2 VYVOLÁVAJÍCÍ FAKTORY těhotenství

parita

porod

5.1.3 PODMIŇUJÍCÍ FAKTORY obezita

neurologická onemocnění

chronická obstipace

léky zvyšující diurézu

plicní choroby spojené s chronickým kašlem

5.1.4 DEKOMPENZUJÍCÍ FAKTORY věk

komorbidity

demence


309

310

Ve zkratce

6.1 PATOFYZIOLOGIE STRESOVÉ INKONTINENCE Z fyziologického hlediska je kontinence dána převahou intrauretrálního tlaku nad tlakem intravezikálním. Pokud tomu tak není, dochází při stresových manévrech (kašel, kýchnutí, prudký pohyb, smích) k úniku moči. Stresová inkontinence může být způsobena: hypermobilitou uretrovezikální junkce nedostatečností uzávěrového systému uretry 7.1 PATOFYZIOLOGIE URGENTNÍ INKONTINECE Na vzniku sekundární urgentní inkontinence moči se nejčastěji podílí záněty dolních cest močových (DCM), nádorová onemocnění DCM, postiradiační změny, postoperační změny, přítomnost cizího tělesa. Vznikem primárního hyperaktivního měchýře se zabývá celá řada teorií (neurogenní, svalová). V současnosti je v popředí zájmu „teorie autonomního měchýře“ (3). 8.1 DIAGNOSTIKA MOČOVÉ INKONTINENCE 8.1.1 OSOBNÍ ANAMNÉZA délka trvání inkontinence

mobilita, fyzická kondice

předchozí gynekologické operace, operace páteře

mentální stav

počet porodů a jejich průběh (porodnické kleště, vakuum extraktor,

medikace

hmotnost) Obrázek 2. Zavádění obturatorní pásky TVTo

funkce ledvin

Obrázek 3. Schematické znázornění uložení obturatorní pásky

8.1.2 PODROBNÉ VYŠETŘENÍ palpační vyšetření břicha

neurologické vyšetření

komplexní gynekologické vyšetření zaměřené na sestup rodidel

8.1.3 VYŠETŘENÍ MOČI A STĚR Z URETRY NA KULTIVACI A CITLIVOST 8.1.4 URODYNAMICKÉ VYŠETŘENÍ (CYSTOMETRIE, PROFILOMETRIE, UROFLOWMETRIE) 8.1.5 CYSTOSKOPIE 8.1.6 INTROITÁLNÍ SONOGRAFIE URETRY A VYHODNOCENÍ STUPNĚ HYPERMOBILITY 8.1.7 STRESS TEST/MARSHALL TEST 9.1 TERAPIE STRESOVÉ INKONTINENCE MOČI 9.1.1 KONZERVATIVNÍ TERAPIE rehabilitace svalstva dna pánevního úprava životního stylu


redukce hmotnosti

Ve zkratce

9.1.2 MEDIKAMENTÓZNÍ TERAPIE (9) alfa a beta–sympatomimetika

tricyklická antidepresiva (Melipramin)

beta–sympatolytika

hormonální substituční léčba

9.1.3 OPERAČNÍ TERAPIE injekční aplikace polymerového implantátu do oblasti uretrovezikální junkce (10) inzerce suburetrální pásky (uretropexe pomocí TVT, TOT) (11, 12, 13) (obrázek 2 a 3) kolposuspenze sec. Burch (12, 13)

ZÁVĚR Fyziologické těhotenství může vést ke vzniku přechodné (relativní) stresové inkontinence moči v důsledku útlaku močového měchýře zvětšenou těhotnou dělohou. Fyziologicky probíhající těhotenství a porod nepředstavují kauzální příčinu pro vznik močové inkontinence. Kumulace závažných rizikových faktorů v průběhu těhotenství a patologicky probíhající porod mohou být vyvolávajícím momentem pro vznik močové inkontinence, převážně stresového charakteru.

Literatura 1. Kolektív autorov, Fyziológia a porodníctvo, díl 1, 90–108. 2. Martan A, a kol. Inkontinence moči u žen a její medikamentózní léčba, MAXDORF 2006: 13. 3. Krhut J. Hyperaktivní močový měchýř, MAXDORF 2007: 30–32, 107–109. 4. Zmrhal J. Diferenciální diagnostika hyperaktivního měchýře. Actual Gyn 2009: 1: 21–24. 5. Viktrup L. The risk of lower urinary tract symptoms five year after the first delivery. Neurol Urodyn 2002; 21: 2–29. 6. Rotveit G, Daltveit AK, Hannestad YS, Hunsakaar S. Urinary incontinence after vaginal delivery or cesarean section. Norwegian EPINCOT Study, ObstetGynecol 2001; 98(6): 1004–1010. 7. Teleman PM, Litfeldt j, Nerbrand C, et al. Overactive blader: prevalence, risk factors and relation to stress incontinence in middle-aged women. BJOG 2004; 111(6): 600–604.

8. Petros P, Umlsten U. An integral theory and its method for the diagnosis and management of female urinary icontinence. Scand J Urol Nephrol 1993: 153(Suppl): 1–93. 9. Ziner R, Norman, Koke C, Stephanie, Viktrup Lars. Present and Future Options, Drugs 2004: 64(14): 1503–1516. 10. Zámečník L. Komplikovaný případ inkontinence moči u mladé pacientky. Lekařské listy 3, 2009: 21. 11. Sedláková K, Huser M, Belkov AI, Janků P. Vedení porodu po inzerci volné vaginální pásky – kazuistika a literární přehled. Praktická gynekologie 2011; 15(1): 42–46. 12. Belkov AI, Huser M. Inkontinence moči u žen – možnosti její korekce. Interní med. 2009; 11(8): 351–354. 13. Belkov AI, Huser M, Pastorčáková M. Miniinvasivní techniky v léčbě stresové inkontinence moči. Praktická gynekologie 2009; 13(Suppl 1): 194–195. 14. Viktrup l, Lose G, Rolff M, Barfoed K. The symptom of stress incontinence caused by pregnancy or delivery in primiparas. ObstetGynecol 1992; 79: 945–949.

15. Linda Cardoso, David Staskin. Textbook of Female Urology and Urogynecology. 2001; 684–685. 16. Martan Alois. Inkontinence moči a UZ vyšetření dolního močového ústrojí u žen. PanMed, 2001: 14–16. 17. Paul Abrams, Walter Artibani. Understanding stress urinary incontinence.

Článek přijat redakcí: 17. 6. 2011 Článek přijat k publikaci: 4. 7. 2011

MUDr. Atanas Ivan Belkov Gynekologicko-porodnická klinika FN Brno Obilný trh 11, 602 00 Brno [email protected]

Komentář k článku dr. Belkova „Poporodní inkontinence, těhotenství a porod a jejich vztah k ženské močové inkontinenci“. Urol. praxi, 2011; 12(5): 307–311. Článek brněnských autorů upozorňuje na často opomíjenou souvislost geneze stresové inkontinence v souvislosti s graviditou a strukturálními změnami anatomie porodních cest a potažmo pánevního dna v souvislosti se zvětšující se dělohou v těhotenství. Většinou je vznik stresové inkontinence dáván do přímé souvislosti s kvantitou porodů vedených či uskutečněných per vias naturales a dále s velikostí hlavičky, hmotností plodu a obtížností porodu. Je nesporné, že velkým rizikovým faktorem je spontánní porod, a to zejména porod velkého plodu nad 4 000 g, protrahovaný porod, kleště, či VEX. Dle citovaných studií je prevalence stresové poporodní inkontinence na těchto faktorech závislá nepřímo a výskyt je zřejmý i u žen, které rodily per sectionem Caesaream. Zde je ale potřeba odlišit, zda šlo o primární SC, kdy nebyla porodní činnost (zde je výskyt stresové inkontinence významně nižší než u spontánního porodu), nebo SC, který byl indikován v průběhu porodu, či tlačení (tady už nebude takový rozdíl od spontánního porodu). Pro úplnost by bylo vhodné zmínit i extrauretrální inkontinenci, u nás vzácná, nicméně četná v rozvojových zemích. Enormně protrahovaný porod (obstructed labour), ischemie a následná nekróza přední poševní stěny hlavičkou vede ke tvorbě vezikovaginálních píštělí. Je obecně známý fakt, že ženy, které v těhotenství cvičí, lépe zvládají II. dobu porodní a tlačení při porodu. Prevalence stresové inkontinence se v graviditě pohybuje mezi 8–85 %, přičemž incidence SI u žen, kdy byly projevy stresové inkontinence již během předchozí gravidity, se pohybuje kolem 30 %, zatímco u žen bez přítomnosti stresové inkontinence při předešlé graviditě je kolem 19 %. Bylo by zajímavé, kdyby v článku autor stratifikoval více rizikové faktory, které ke vzniku inkontinence vedou a hlavně, zda je možno nějakými opatřeními či spíše cílenou léčbou vzniku či rozvoji stresové inkontinence předcházet. Z hlediska perspektivy by bylo jistě i pro multipary výhodné, kdyby bylo možno stanovit predispozici vzniku stresové inkontinence během následující gravidity a doporučit ženě s časovým předstihem ještě před otěhotněním preventivní opatření k minimalizaci postnatální či perinatální stresové inkontinence. Chybí zhodnocení, jak klesá poporodní incidence stresové inkontinence po skončení šestinedělí po dokončení zavinování dělohy a změny anatomie porodních


311

312

Ve zkratce

cest a pánevního dna. Z uvedeného článku taktéž zcela jasně nevyplývá, jaká opatření jsou důležitá u novorodiček. Jsou-li případně nutná rehabilitační cvičení, pokud je pozitivní rodinná dispozice (odst.5.1.1). Patofyziologie stresové inkontinence je vysvětelna jednoduše a srozumitelně. V odstavci diagnostika močové inkontinence je jako standardní vyšetření uvedena i cystoskopie. Toto vyšetření se u pacientky se stresovou inkontinencí neprovádí. Celá diagnostika by měla být co nejjednodušší a co nejméně invazivní. Zde se nadále liší pohled urologa a gynekologa. Gynekologové většinou trvají na cystoskopii u pacientů s OAB, a to z obavy přehlédnutí tumoru močového měchýře, či výskytu CIS (i když je zřejmé, že CIS stanoví až patolog na základě bioptického vzorku, okem tedy nepostřehnutelné léze). Na toto závažné onemocnění je třeba vždy myslet, nicméně u 98 % všech pacientek by byla cystoskopie provedena zbytečně se všemi možnými následnými komplikacemi. Indikace v rámci diagnózy inkontinence moči je tedy velmi striktní a spíše výjimečná. Z pohledu urologa postrádám i zhodnocení moderních antiinkontinenčních chirurgických technik včetně implantace sítí na rekonstrukci předních a zadních poševních defektů. Zvláště v současnosti, kdy urogynekologie zažívá nebývalý boom v souvislosti s nástupem miniinvazivních antiinkontinenčních TOT, TVT-O či suprapubické TVT, by bylo vhodné stanovit určitou hranici, kdy je vhodné pásku implantovat. Objevují se mladé ženy i kolem věku 25 let, které jsou odesílány praktickými lékaři k operaci a založení pásky. V současnosti již každá nemocnice okresního typu je schopna tyto operace provádět. Myslím si, že je zapotřebí ženy velmi silně stratifikovat. Je nutno vždy začínat korekci stresové inkontinence cílenou rehabilitační léčbou svalstva pánevního dna a operační řešení volit až jako léčbu 2. volby při selhání konzervativní léčby. Dále je nutné ženy upozornit i na to, že po implantaci pásky nebo sítě je další pravděpodobnost spontánního porodu malá z hlediska předpokládané rigidity porodních cest. Osobně tedy implantaci pásky takto mladým ženám nedoporučuji. Vyplatí se kvalitní spolupráce s rehabilitačním lékařem či fyzioterapeutem, jenž se specializuje na rehabilitaci pánevního dna. U mladých a dobře spolupracujících žen je výsledek konzervativní léčby většinou uspokojivý. Článek je hodně obecný bez jednoznačného závěru a výstupů pro praxi. MUDr. Radovan Vrtal, Ph.D. Urologická ordinace, s.r.o . Jívavská 18 , 785 01 Šternberk [email protected]

Odpověď autora Cílem práce byla heslovitá informace o dané problematice z hlediska etiologie, diagnostiky a možností terapie. K objektivnímu vyhodnocení poklesu incidence SIU po skončení šestinedělí ve srovnání s inkontinencí bezprostředně po porodu by bylo nutné provést poměrně náročnou srovnávací studii. Předkládané poznatky vychází z klinického pozorování a praxe. Je samozřejmé, že v algoritmu terapie SIU je prvořadá konzervativní terapie. V textu je tento postup zmiňován. Požadavek na uplatnění všech konzervativních možností léčby, zejména u mladých žen, je mimo jakoukoliv diskuzi. Teprve s patřičným odstupem a po vyčerpání všech možností konzervativní léčby je u přetrvávající SIU vhodné zvážit a realizovat chirurgickou korekci. Provádění cystoskopie v rámci komplexního urogynekologického vyšetření je nepochybně diskutabilní. Nicméně, cystoskopii provádíme za běžných aseptických kautel a na základě negativního kultivačního vyšetření moči a stěru z uretry. S komplikacemi jsme prakticky nebyli konfrontováni. Otázka vyhodnocení antiinkontinenčních operačních technik je nosným tématem řady urogynekologických studií. Stanovení hranice (věk, parita, stupeň inkontinence), kdy je vhodné pásku implantovat, nelze jednoznačně definovat. Obecně vzato se ztotožňuji s názorem recenzenta, že je nevhodné implantovat „pásku“ u mladých žen, které plánují další těhotenství. Jsem názoru, že u každé pacientky je nutno rozhodovat individuálně s ohledem na medicínské a etické aspekty. Informace o možných komplikacích a úspěšnosti operace je nezbytnou součástí předoperační přípravy. MUDr. Atanas Ivan Belkov Gynekologicko-porodnická klinika LF MU a FN Brno Obilný trh 11, 602 00 Brno [email protected]


Poporodní inkontinence, těhotenství a porod a jejich vztah k ženské močové inkontinenci

Recommend Documents