T ETÍ KAPITOLA popisuje barvit problematické požitky první jízdy s novým SPARTAKEM a prozrazuje d v rn veškeré taje správného zajížd ní, o nichž se nedo tete v instruk ních knížkách.
Zdánliv poetický uzáv r p edešlé kapitoly je ve skute nosti potm šile rafinovaný jako sám život. Jednou se p esv d íte, že happy-endovou v tou: „Stál tam SPARTÁ EK na dvo e, umytý a vylešt ný, tak krásný, že jsme p i pohledu na zapomn li okamžit na všechna p estálá utrpení" nekon í všechny b dy a strasti práv se líhnuvšího SPARTAKOVCE. Naopak. Za ínají teprve, a nikdy neustanou. Každý motorista platí minutu blaženství hodinou útrap. Nevím, pro by m l být zrovna SPARTAKOVEC výjimkou z pravidla. Jeho seznámení s novým vozem není lyrickou idylou, nýbrž jen spojovacím etízkem mezi první a druhou kuli kou starostí a úlevným oddychem mezi dv ma b dami. To „umytý a vylešt ný" pat í mezi nemnohá práva novope ených automobilist . Hned p i p ebírání vozu absolvujete praktický kurs. P esv d íte se totiž, že dva lidé dokáží v deseti minutách umýt nemožn " zablácené auto, až se leskne jako zrcadlo. Jd te na to bez fortelu, a budete se s išt ním mo it p l druhé hodiny. A pak... pak nastává vlastní p edávání. P edstavujete si je jist v podob zvláš slavnostní, kdy vy i p edávající budete pohnuti k slzám hlubokým dojetím, které se vás zmocní...
34
35
Omyl - až na ty slzy. Zaplá ete možná, ale hr zou. Ani vaše zavlhlé o i neot esou však Demosthenem Mototechny, který slovy i pohyby upomíná na apokalyptickou postavu ze zrychleného filmu. Zdá se vám až nezemsky chytrý a obludn rychlý. Nesta íte se na dívat a poslouchat ho. P edstavte si následující monolog, vychrlený p ti sty slovy za minutu p i chvatných, trhavých pohybech a poskocích, s nimiž se blíže seznámíte v prvních pokusech o zda ilý rozjezd a jízdu SPARTAKEM. „Kapotu otev ete povytažením knoflíku. Tady toho." Klap. (Skok od sedadla pro idi e k p edku vozu, hbitý hmat pod kapotu a další klapnutí.) „Je zajišt na perem. Tímhle. Motor. Karburace. Baterie. Vodní pumpa. P ed každou jízdou ji promažte. Zde, Stauferovou maznicí. Takto." (Pooto í n ím, o em nevíte, kde to je a co to je.) „Sem se nalévá olej, sem voda. Pozor, prosím, nesplést zátky: ervená pro olej do motoru, modrá pro vodu do chladi e. Ob as promažete ložisko spojky; olejni kou n kolik kapek oleje sem. Po odšroubování šroubu samoz ejm ." (Netušíte ovšem ani kam, ani kterého šroubu, a proto chápav p ikývnete. P edávající vás stejn nevidí, nebo je už zase u dví ek. Než jste p isv d ili, sta il zav ít kapotu.) „Kufr se otvírá povytažením téhle pá ky." -Klap. - (Zíráte vyt ešt nýma o ima, kde by e ená pá ka mohla být, ale není kdy obeznámit se s jejím úkrytem, protože demonstrátor eká již netrp liv p l vte iny u otev eného kufru, odkud se na vás dívá reservní pneumatika asi stejn chyt e jako vy na ni. Nechápete, na zde jsou i t i podivné kovové p edm ty, p itažené držákem k podlaze kufru, a co se tají v zaplombovaném obalu z režného plátna, p ikurtovaném emenem ke krajní levé st n vozu. Záhy jste pou eni.) „Reserva, roztá ecí klika, hever, hustilka. Ná adí. Trychtý na benzin. Krabice s rcservní sadou žárovek a s pojistkami. V té druhé jsou dv náhradní sví ky,
36
šrouby, matky, závla ky a jiné pot eby. Tady klubko vázacího drátu." (Rádi byste se podivovali všem t m poklad m, ale p edávající vám sklapne víko kufru p ed nosem a dalším skokem se octne na sedadle pro idi e. Sp cháte za ním.) „M i benzinu, tachometr, teplom r chladi ové vody, zapínací klí ek..." Z rozvodné desky jde hr za. Troje jakoby hodinky, avšak žádné hodiny; šest bílých knoflík v jedné ad , pod nimi dv táhla, jedno s modrým, druhé s erveným puntíkem. Takhle asi vypadá dispe erský st l v atomové elektrárn . „Osv tlení m icích p ístroj , stropní sv tlo, nezapojený spína pro mlhovky, topení v zim a v trání v lét , levý stíra , pravý stíra , sm rovky. Syti sm si, startér." Švagr si roz ilen odplivl a šel se projít. Kolem SPARTAKA samoz ejm . etl jsem jeho myšlenky: Tak p kn to zven í vypadá, a tolik záludností uvnit ! Jaká relativita pojm ! Domn le komplikované p edm ty a za ízení jsou ve skute nosti zcela jednoduché a nezáludné. Na pravé záludnosti p ijdete mnohem, mnohem pozd ji. To se již v technické kuchyni SPARTAKA cítíte jako doma. Dodate n odpouštíte p edvád jícímu, že vás v lec em mystifikoval. Tak na p íklad s tím „nezapojeným spína em k mlhovkám": kdyby šlo doopravdy o spína ! On je tam bohužel jen knoflík. Až se rozhodnete po ídit si mlhovky, zjistíte, že spína ve spot ebitelské cen K s 5,60 seženete bud'jen s velkým št stím, anebo v bec ne. „Je mnoho v cí mezi nebem a zemí.. " eknete si s Hamletem, který ur it nebyl SPARTAKOVCFM, a p esto dovedl p edvídat, co budou jednou SPARTAKOVCI mluvit. M j švagr, pán SPARTAKA, vybil zatím své vzrušení a vrátil se op t k ciceronovi Mototechny. Vcelku nep išel
37
o mnoho víc než já. Vzdal jsem se již nad je, že pochopím n co z výkladu, který se chýlil stejn pomalu ke konci. „...návod k obsluze a seznam dílc i sou ástek." Mohl jsi tam v ru ješt chvíli z stat, drahý p íbuzný. ert t p inesl zrovna v okamžiku, kdy se p edávající vytasil se dv ma brožurami, odkudsi záhadn vylovenými. „Dejte to sem!" ozval se švagr energicky a zahloubal se ihned do knížek. Zaujaly ho nesmírn - k mému nejv tšímu zd šení. Dovedl jsem si živ p edstavit nejbližší budoucnost: Budu š asten, pojedu-li v bec, zatím co m j spole ník mne nep estane astovat pou kami Návodu k obsluze a používání osobního vozu Škoda 440, typ 970, vydání I z r. 1955. Najednou se motor SPARTAKA rozševelil šumivým bzukotem. Pro ucho motoristy je to hudba harf and lských. Naslouchal by jí celé hodiny, ani nedýchaje. Papírovému SPARTAKOVCI, jakým je m j švagr, píse motoru ne íkala samoz ejm nic. Listoval v p íru ce, pak se hrabal v papírech, kde - starý po tá ! - zase n co objevil. Pohlédl zkoumav p imhou enýma o ima na m i benzinu, jehož ru i ka byla velmi blízko nuly. „Má tu být deset litr benzinu," konstatoval nesmlouvav a tvrd . „Byly tam," vysv tlil p edávající, který najednou p estal vypadat jako mluvící stroj a za al hovo it lidsky. „V Mladé Boleslavi, odkud s t mi deseti litry museli dovézt vašeho SPARTAKA sem k nám. Nem jte strach, takové t i ty i litry po ád ješt v nádrži jsou. K pump s tím ur it dojedete." „Jestli k ní dojedeme v bec," myslí novope ený SPARTAKOVEC nahlas s chmurnou ned v ivostí, jež drtí poslední zbytky mého motoristického sebev domí v prach; nebo já mám jet, nikoli on, který se sice oblékl do zbrusu 38
nového automobilistického úboru, ale SPARTAKEM by nepohnul, leda by jej odtla il. Poslední stisky rukou s p áním š astné cesty a mnoha set tisíc radostných kilometr , na ež s duši kou nesmírn malou a zkroušenou zasedám k volantu; pan „šéf" s rozev enou instruk ní knížkou a se skeptickým pohledem vedle mne. Chv ji se tiše a pravideln jako b žící spartakovský motor. Váhav zkouším pedály, volant, adicí páku. M j spolujezdec ve své analfabetské nev domosti pokládá toto seznamování s vozem za projev zmatku a nejistoty. Dívá se tak skepticky, že bych ho nejrad ji vyhodil z auta, nesmím však, vždy sedím v jeho SPARTAKU, svatý Kryštofe, jaký je to rozdíl mezi Š 440 a mým n kdejším sta i kým dvoutaktem - est jeho památce! kde bylo zapot ebí po ádné síly, aby lov k hnul volantem, kdežto zde jím to íš malí kem, a jaký to teprve bude rozdíl p i jízd ! Pedály jsou pružné jako mladé dív í t lo, však je SPARTÁ EK u in ná krasavice, a já si nyní p ipadám v úloze jejího milence. Snad i o n em takovém jsem zmaten uvažoval ve druhé signální soustav svého mozku, zatím co soustava první byla zaujata jinými problémy: Je zapot ebí nejprve nechat zah át motor. Mému spole níkovi se zdálo ekání patrn dlouhé, nebo si vykládal myln jeho p í inu. Chvilku hledal v brožu e, na ež mi z ní za al p ed ítat. „Sešlápni pedál spojky. Za a první rychlost, uvolni rukoje ru ní brzdy, potom pomalu spojku povoluj a lehce p idávej plyn." M l jsem chu šlápnout mu na krk. Trápily m mnohem v tší starosti. Zvyknu si hned na ízení p i levé stran ? Odhadnu okamžit vzdálenosti s ohledem na rozm ry SPARTAKA, který mn najednou p ipadal nemožn velký v pom ru k brán , k ší i ulic a k protijedoucím vozidl m?
39
Ješt dnes jej prosím pokorn za odpušt ní. Vím dob e, že jsem místo správného, neznatelného rozjezdu p ipustil, aby poposko il jako k povzbuzený ostruhami. Moje ruka nebyla dost citlivá p i ad ní rychlostí, které se protestn ozývaly proti mé po áte ní neobratnosti, ale SPARTAK p esto p ese všechno nepohrozil stávkou ani ji nevyhlásil. „Tak moment!" zaprotestoval energicky spolujezdec, když kone n ru i ka tachometru vysko ila - velmi snadno - na 55. To jsme ovšem m li již nejfrekventovan jší dopravní tepny Vyso an za sebou. Netvrdím, že jsem se na nich mírn nezapotil, a koli horko venku práv nebylo. „Povídám - moment!" opakoval švagr ješt rázn ji. „Tady píšou, že do odplombování kar... karburace se nemá jezdit víc než padesátikilometrovou rychlostí. Sakra, chlape, nezni mi v z! Ostatn já bláznivou jízdu nesnáším. Sraz to na t icet, a hned!" U v domí svého otrockého poddanství jsem šlápl na pedál brzdy; o nic víc, než jsem p edtím šlapával na svém starém voze. Jenže tohle byl SPARTAK, který má hydraulické brzdy. Ješt jsem ani nedošlápl, a už mi volant ušt d il p knou herdu do krajiny hrudní, zatím co papírový SPARTAKOVEC vedle mne narazil v ladné úklon hlavou do p edního skla. „Co blázníš?" houkl. Jsa patrn p esv d en, že se nedo ká odpov di, prohodil vzáp tí uznalým hlasem: „Ale brzdí p kn . To mám rád." A pohladil si zálibn bouli na ele. ítili jsme se vp ed rychlostí dvaceti kilometr za hodinu, budíce zp sobem jízdy pozornost nemenší než sám SPARTAK, jenž byl tehdy ješt vzácným úkazem na silnici. Prosil jsem jeho pána úp nliv , aby dovolil alespo tu padesátku, protože nás po aly p edjížd t i ru ní vozíky,
40
o ko ských povozech a motorových vozidlech v bec nemluv . idi pragovky t icet let staré se mihl mimo jako zajíc kolem hlemýžd , a p ece bylo možno ješt zahlédnout jeho shovívav opovržlivý úsm v. Spartakovský motor protestoval zu iv proti spoutávání své síly. Marn . Zastavil jsem, tentokrát šetrn ji, ba možno íci, že skorem již vzorn , a prohlásil jsem, že za tak ponižujících okolností dál nepojedu. Motoristické novorozen v podob mého švagra mi roz ilen mávalo instruk ní knížkou p ed obli ejem a citovalo z ní jako z bible, by ne tónem p im en zbožným. „To není jízda, to je pojízdná poh ební mše!" b snil jsem já. „A ty nejsi jezdec, ty jsi ras na mašinu!" b snil on. Když jsme si navzájem, za hojného používání zoologických p ím r , vy etli všechny své t lesné i duševní vady, byl kone n sjednán smír: Na volné silnici, kde je normáln rychlost neomezena, 40, uvnit m sta 25 (50), kolem refýží 10 (15). Ujiš uji vás, že jsem nikdy nevid l spokojen jší tvá e hlídek orgán SNB a zárove zu iv jší obli eje idi všech, nikoli jenom motorových vozidel, která jela za námi a jimž situace na vozovce nedovolovala, aby nás okamžit p edjeli. Kmeti a sta eny, p echázející ulici, pokyvovali uznale hlavami, nebo p ed nimi jsme se starosv tskou dvorností prost zastavovali, hluší k vaní klakson vzadu. Dítky využívaly naší laskavosti ke kratochvílím a hrám pro své obveselení. Zanedlouho jich byl celý zástup. Pod šené matinky p išly záhy na chu sportovnímu charakteru zábavy svých synk a dcerušek; div že se jí nezú astnily také. Kdosi z p ihlížejících prohodil s ernou nenávistí, dost nahlas, abychom to nemohli p eslechnout: „Náfukové! Tohle d lají schváln , aby se každý obdivoval tomu jejich peká i!"
41
„Troubo!" zareagoval pán SPARTAKA, absolvuje tak sv j k est v disciplín automobilistických p ezdívek. Já jsem nadávat nemohl. Nezbýval mi k tomu prost as. A koli mne nenapadlo zapnout topení, tekly mn kr p je potu po ele, kapaly zvolna na volant, a jiné, slité v celé pot ky, razily si cestu po páte i až n kam k míst m, kde kon í její obratle. Za hodinu jsem m l dojem, že sedím v umyvadle s vlažnou vodou. V dob asov krátké jsem obohatil své idi ské zkušenosti a zbyst il sv j post eh víc než po deseti tisících kilometr jízdy. Nepamatuji se již dost dob e, jak jsme se dostali ke mn dom , kde bylo vykázáno novému automobilu sídlišt . Švagr projevil spokojenost z první zda ilé projíž ky a pot šil mne p íslibem, že si op t brzy n kam vyjedeme. Té noci jsem nep estal být pronásledován strašnými sny, jejichž obsah se de facto vyjevil už v pozdním odpoledni a v podve er dne p edcházejícího. Byly jenom ješt o n co hr zn jší než prožitá skute nost. Zdálo se mi na p íklad, že jsme rozbili na padr - teorii o nejú eln jším ízení dopravy pomocí sv telných signál . Na jedné z velkých k ižovatek se totiž t ikrát zm nila sv tla, než jsme ji p ejeli. Dopravní orgán musel zakro it, a navzdor ervené, žluté i zelené ídit provoz osobn , nem lo-li dojít p i nejmenším k tuctu elegantních srážek. Za dobu, po niž byl nucen setrvat nehybný s rukama upaženýma ve sm ru naší jízdy, dostal strnutí svalstva v ramenních kloubech a nevešel se do sanitky, která pro n ho p ijela. Jeho druh p isp chal k hráškov zelenému SPARTAKU a jal se pou ovat nás, osazenstvo, že zmín ná k ižovatka je uzav ena pro pomalá vozidla. Zastavili jsme svou hlemýždí rychlostí v z požární služby i úrazovku, tramvaje, auta, motocykly i kola, jenom chodce ne. Nikdy si nemohli p ipadat bezpe n jší. M j spole ník si velmi liboval nad poklidem jízdy a žehral
42
nespokojen pouze na p íslušníky SNB. Prý jim není vhod ani když se jezdí rychle, ani když se jezdí pomalu, což si v našem p ípad vykládali jako zám rnou provokaci. Platili jsme pokutu za volnou jízdu tam, kam nesm l ru ní vozík nebo ko ský potah. Pokutový blok p ilepil švagr na p ední sklo jako první doklad st etnutí SPARTAKA se sv tskou mocí. Komu se hned poda í, aby již po t iceti ujetých kilometrech p išel do rozporu se zákonem a aby se dokonce stal ob tí z ejmého justi ního omylu? Papírový SPARTAKOVEC vyjád il posléze svou radost nad tím, jak skv le za íná zajížd ní jeho vozu, a koli ješt p ed n kolika hodinami jist nev d l, co se tím pojmem rozumí. Teprve instruk ní knížka mu otev ela širší obzory, a už si hraje na moudrého... Na št stí tohle všechno byl jenom sen, který vy, KANDIDÁTI, pokládáte možná za správný práv v punktu, týkajícím se e eného zajížd ní. Nebudete mi v it, ale krut se mýlíte. Doby, kdy se nový automobil zajížd l podobným zp sobem, jsou nenávratn pry . Co vám váš SPARTAK bez námahy dá, byl to snad bylo 70 místo p edepsaných 50 km v hodin , m žete si z n ho s klidným sv domím vzít, dokonce v blahém v domí, že zajíždíte úpln správn . Podtrhuji ovšem výraz bez námahy. Po druhé nebo po t etí jízd poznáte pravý význam tohoto pojmu. Jede-li auto lehounce, snadno a p itom pružn i rychle, jede bez námahy. Nikdy nep ipus te, aby sebeslabším trháním a škubáním prozrazovalo, že se namáhá. P edejdete to v asným p e ad ním. A samoz ejm : tou vyšší rychlostí nepojedete napo ád, ani na rovin ne. P kn st ídat, hned voln ji, tu zase pro zm nu p idat, na chvili ku jenom, abyste se namlsali pro budoucnost. Jenom, proboha, nejezd te se SPARTAKEM jako s traka em, neduste jeho zdravou sílu, již míní ze sebe vydat, a nenu te jej, aby ji v sob zbyte n dusil. Chce-li se
43
mu prov trat plíce šedesátkou, sedmdesátkou, a si je prov trá, ovšem chce-li se jemu, nikoli pouze vám! Však on ekne, kdy k tomu má náladu. Po prvních dvou t ech tisících kilometr sklidíte dobrou že ze sadby svého moudrého po ínání.
44
