Kapitola 6 Vzdělávací schopnosti
Tato kapitola byla napsána ve spolupráci s Nancy Grejtak, M.A. v oboru speciální pedagogiky se specializací na způsoby vzdělávání, bývalou prezidentkou Williams Syndrome Association. Vzdělávání je jedním z velkých darů v životě – dar, který nám otevírá dveře do světa a dává nám pocit vlastní důležitosti. S učením rosteme. Čím více rosteme, tím lépe můžeme využít svůj potenciál a stát se platnými členy společnosti. Ješte nedávno – před několika desítkami let – byla koncepce mnohem omezenější než dnes. Široce rozšířené mínění pohlíželo na děti s vývojovými poruchami jako na nevzdělavatelné, a proto neměly právo na vzdělání. V poslední čtvrtině 20. století se toto mínění změnilo a nová práva a možnosti pro postižené děti byly uzákoněny do zákona o vzdělávání postižených osob (Individuals with Disabilities Education Act – IDEA). Tento zákon znamenal velký pokrok v poskytování „svobodného a patřičného“ vzdělávání všem. Podle IDEA musí být programy veřejných škol navrženy tak, aby podporovaly vzdělávání každého dítěte v závislosti na jeho individálních potřebách, ať už má jakékoli postižení. Jakmile došlo k identifikaci dětí s Williamsovým syndromem a k pochopení jejich potřeb, začaly v učení dosahovat stále větších úspěchů. Všechny děti nemohou dosáhnout té samé výsledkové úrovně, mentální schopnosti u dětí jsou na různé úrovni. Avšak každé má svou vlastní míru zvědavosti a dychtivosti se učit. Nasloucháme-li našim dětem, sledujeme-li, jak zkoumají svůj svět a jak se vyjadřují, můžeme jejich dychtivost a zvědavost podchytit a mobilizovat. Můžeme najít způsoby, jak dát průchod jejich silným stránkám, takže mohou v rámci svých možností dosahovat nejlepších výsledků. Nashromažděné zkušenosti psychologů, pedagogů a jiných odborníků spolu s těmi od pozorných a oddaných rodičů skýtají mnoho informací o tom, jak se naše děti učí, ať už jsou jejich schopnosti na jakékoli úrovni. S výukou založenou na těchto nových vědomostech a znalostech může se každé z našich dětí radovat a těžit ze své schopnosti se učit.
Popis „profilu vzdělávání“ Základem dobré výuky dítěte s Williamsovým syndromem (WS) je ocenění jeho neobvyklých kladů a porozumění jeho potížím. Podíváme-li se na ně jako na skupinu, má většina dětí s WS podobné silné a slabé stránky, třebaže musí být toto tvrzení vždy modifikováno; dítě od dítěte se totiž může v mnohém lišit. Každé má své specifické vlastnosti, zájmy a schopnosti. Abstrakta jako motivace a odhodlání hrají svoji úlohu. Pochopíme-li, že existuje variabilita, pak „typický vzdělávácí profil“ může být popsán jako průvodce při plánování efektivního vzdělávacího programu.
IQ poskytuje neúplný obraz Většina dětí s Williamsovým syndromem má nějaké poruchy učení. Některé děti trpí „průměrnou“, jiné „hraniční“ a další mírnou formou retardace, a jenom u malého počtu se vyskytuje těžká mentální retardace. Ukazatel IQ však nepodává reálný obraz schopností a potíží dítěte. Podle odborníkú, kteří dělali rozsáhlé studie o dětech s Williamsovým syndromem, ukazatel IQ sám o sobě často zakrývá velké množství silných a slabých stránek, co se týká schopností dítěte. Tak například Dr. Karen Levine píše v Information for Teachers (Informace pro učitele), v jejím průvodci při výuce dětí s WS (vydáno Williams Syndrome Association): „Není neobvyklé, že šestileté dítě s Williamsovým syndromem má slovní zásobu a všeobecné znalosti na úrovni blízké jeho věku, ale se čtením a matematickými znalostmi je na úrovni tříletého.“ Tyto skutečnosti představují výzvy při plánování umístění do příslušné třídy a vytváření programů pro naše děti. Na tyto silné a slabé stránky musí být brán zřetel vždy, když kvalifikovaní odborníci provádějí hodnocení, a musí být základem pro tvorbu vzdělávacích plánů.
„Zdůrazňování pozitiv“ přináší výsledky Popis typického profilu vzdělávání dětí s Williamsovým syndromem zahrnuje behaviorální, osobnostní a kognitivní silné stránky, což může být ohromným přínosem při vzdělávání. Všeobecně řečeno, úspěch závisí na využívání přístupů, které podporují tyto silné stránky a překonávají náročné aspekty slabých stránek. Šetření, které prováděla WSA, zaměřené na zkušenosti se vzděláváním dětí s Williamsovým syndromem se dotazovalo na to, které druhy výukových programů a strategií považují rodiče za efektivní. Podle rodičů, kteří odpovídali v tomto šetření, nejkritičtějším faktorem v úspěšném programu jsou dovednosti a citlivost učitele, které spočívají v rozpoznání a využití silných stránek dítěte. Učitelé, kteří umí „zdůrazňovat pozitiva“, kteří se z nich radují a kteří tato pozitiva podporují, jsou pro dobrý program nepostradatelní. Podle rodičů mají vlastnosti nápomocných učitelů zahrnovat flexibilitu, ochotu nabízet možné metody k dosažení cíle, kreativitu, dobré komunikační schopnosti, důslednost, postoj „ty to dokážeš“, patřičnou kázeň a tvorbu sebehodnocení.
Co probereme v této kapitole Tato kapitola popisuje jevy, které se často objevují v profilu vzdělávání u dětí s Williamsovým syndromem, uznávajíc, že ne každý jev se bude vyskytovat u každého člověka. Podíváme se na různé způsoby, jak mohou tyto silné a slabé stránky ovlivnit zvládání školních dovedností – jako čtení, psaní a matematiku. Popíšeme několik užitečných strategií, které pomohou dítěti, aby ze svých specifických schopností získalo co nejvíce.
V následující kapitole poté prodiskutujeme, jak můžete pracovat se systémem školství, aby se zhotovil vzdělávací program, který bude odpovídat potřebám vzdělávání vašeho dítěte, právům vašeho dítěte na příslušné služby podle zákona o vzdělávání postižených osob, psychologickému a vzdělávacímu hodnocení, které ukáže na individuální silné a slabé oblasti a vzorce vzdělávání; a jak můžete efektivně vystupovat jménem vašeho syna či vaší dcery jako jeho či její nejlepší advokát.
Rodiče mají stěžejní význam Rodiče mají stěžejní význam na každém kroku této cesty. Mnozí učitelé nikdy nepracovali s dítětem, které má Williamsův syndrom, a mohou pociťovat nejistotu ohledně toho, jaké používat přístupy. Dobrá komunikace s učitelem vašeho dítěte se vyplatí. Je dobré sdílet informace obsažené v této příručce a v bulletinech, článcích, videích a dalších materiálech WSA. Vaše vlastní znalost schopností vašeho dítěte, co má a nemá rádo, čeho se bojí a z čeho raduje, může učiteli pomoci, aby využil dovedností vašeho dítěte. Učitel nemusí rozpoznat třeba, jak významná je v životě vašeho syna či vaší dcery hudba, a jak ta může být využita ke zlepšení školních dovedností. Někteří rodiče se nabídli, že vysvětlí – často za pomoci svého dítěte – co je to Williamsův syndrom třídě svého dítěte, aby tak pomohli odstranit některé nejasnosti ohledně tohoto onemocnění.
Můžeme se učit od sebe navzájem Stále probíhá výzkum vzorců vzdělávání a vyučovacích metod. Vedle cenných informací na-shromážděných formálním výzkumem můžeme se všichni učit jeden od druhého. Sdílejte prosím vaše zkušenosti - dobré i špatné – s ostaními rodiči na internetu (viz konec Kapitly 2, kde je odkaz na stránky WSA) nebo v bulletinu WSA. Čím více víme o pokusech a vítězstvích každého dítěte, tím více možností přibývá pro všechny.
Obvyklé silné stránky v učení Rodiče a učitelé, kteří pracují s dětmi s Williamsovým syndromem, poukázali na následující silné stránky. Láska k jazyku Verbální schopnost je jasně velkým kladem u většiny dětí s Williamsovým syndromem. Navzdory tomu, že mluvit začínají později, slovní zásoba bývá vynikající, s překvapivým používáním barvitých a popisných slov a frází. Většina dětí rovněž používá patřičnou gramatiku a větnou stavbu, mluví zřetelně a dobře artikuluje. Je důležité si uvědomit, že verbální schopnosti nemusí odrážet obecné poznávací schopnosti. Všeobecně vzato, ostatní funkce nemusí dosahovat téže vysoké úrovně.
Dlouhodobá paměť na informace Ačkoliv učení se novým informacím, jako jsou jména a události, může být těžké pro děti s Williamsovým syndromem, obvykle si je dobře pamatují, jakmile se jednou naučí. Tato schopnost je zřejmá zejména u sluchově mechanicky naučených informací, jako jsou telefonní čísla a čísla skříněk, a to se zjevně odráží ve slovní zásobě a plynulém gramaticky správném vyjadřování. Citlivý sluch Děti s Williamsovým syndromem mívají velmi citlivý sluch a informace přijímají nejsnáze z poslechu. Pedagogové často rozlišují různé „kanály“ při učení – sluchový, zrakový a vnímání pohybu těla a končetin. Síla sluchového vnímání u dětí s Williamsovým syndromem má důležitý dopad na způsob, jakým se učí, obzvlášť na učení se číst. Není neobvyklé, že se dítě naučí příběh zpaměti – slovo za slovem – potom, co ho slyšelo několikrát nahlas číst. Tento fonetický přístup - založený na poslechu zvukové podoby písmen (hlásek) při učení se dovednosti rozpoznávat slova – funguje obvykle dobře, kombinuje-li se s dalšími strategiemi (viz Čtení, níže). Učení se z obrazů Vedle poslouchání a slyšení mohou být naučené zkušenosti vylepšeny informacemi z fotografií, ilustrací a videí. Ačkoli zrakové vnímání není primární, děti s Williamsovým syndromem rády pracují a získávají informace z oživených vizuálních pomůcek. Učení se hmatem Schopnost učit se skrze vnímání pohybu těla a končetin může být výhodou pro mnoho z našich dětí. Většina reaguje na učení se hmatem – jako z dotýkání se, manipulace s materiály, přehrávání rolí a aktivit podobných skutečnému životu. Potěšení z hudby Silný cit pro hudbu (a časté pozoruhodné nadání), které jsou obvyklé u dětí s WS mohou znamenat významný přínos ve všech aspektech učení. Písně mohou pomáhat s učením matematiky, jazyka a dalších předmětů. Probíhá praktický výzkum na využití znalostí hudby, rytmu a tempa při výuce matematických pojmů, jako jsou zlomky, s jejichž pochopením mají naše děti obvykle problémy. Pro mnohé z našich dětí je hudba podstatou jejich existence. Hraní v kapele, učení se hrát na nějaký nástroj, zpívání ve sboru nebo vystupování v hudební hře může často být tím nejlepším ve škole. Příležitosti účastnit se hudebních aktivit by jistě měly být podporovány jakožto stěžejní část školního programu, jeví-li o to dítě takový zájem.
Osobnostní silné stránky Sociabilita, empatie, entusiasmus – všechny tyto vlastnosti mohou vést k pozitivnímu přístupu a k účasti na školních aktivitách. Se svou dychtivostí vstupovat do vzájemných interakcí s ostatními spolužáky děti s Willamsovým syndromem často velmi dobře prospívají v malých skupinách pracujících na speciálních projektech.
Které obtíže se mohou objevit při učení Výše popsané silné stránky mohou ukazovat cestu, jak překonat obtíže – ale nejprve potřebujeme rozumět některým ze zásadních problémů, které mohou podlomit sebedůvěru a narušit proces učení. Studie tohoto procesu poukazují na směs propojených nedostatků, které se mohou navzájem jemně proplétat. Jemné motorické dovednosti a koordinace oko-ruka Většině školou povinných dětí s WS dělají potíže dovednosti vyžadující manipulaci s prsty. Psaní písmen a číslic může působit bolestné frustrace, jakmile tužka ujíždí mimo linku a dělá do papíru díry. Přesné stříhání nůžkami či vymalovávání ohraničených ploch může být velmi frustrující. Pro mnohé mohou být obtížné též každodenní dovednosti jako zavazování tkaniček, krájení potravy, zapínání košile a kabátu. Navzdory jemným motorickým problémům se mnozí dovedou naučit prstoklad nezbytný pro hru na piáno či jiný hudební nástroj. Tato schopnost nemusí být nutně řazena mezi tradiční hodnocení motorických dovedností. Hra na hudební nástroj může být pro některé děti způsobem, jak zlepšit motorické dovednosti potřebné pro jiné úkoly, jako je psaní rukou. Výzkum na toto téma není však k dispozici. Dovednosti zpracování vizuálních vjemů Jak uvedeno dříve, děti s Williamsovým syndromem mají tendenci přijímat informace nejsnadněji skrze sluchové vnímání – poměrně jednoduše zpracovávat to, co slyší. Zpracování zrakových vjemů bývá těžší. (To není ani tak problém ostrosti zraku, ale spíše roztřídění a interpretace zrakových vjemů mozkem.) Obtíže při zpracovávání zrakových vjemů mohou vytvářet jisté bariéry při učení, jak bude popsáno níže. Vizuálně-motorická koordinace Úlohy vyžadující koordinaci vidění a konání mohou být obzvlášť náročné. Příklady úloh na vizuálně-motorickou koordinaci zahrnují opisování písmen a číslic z tabule nebo papíru, kreslení obrazu předmětu, pozorování činnosti, která vyžaduje jemnou nebo hrubou motorickou koordinaci, a snaha ji napodobit.
Vizuálně-prostorové dovednosti Tento pojem odkazuje na zásadní obtíž společnou mnoha dětem s Williamsovým syndromem. Zjednodušeně řečeno, to znamená obtíž porozumět a analyzovat, kde se věci nacházejí v prostoru. Může to ovlivňovat vnímání vzdálenosti, hloubky, tvaru, velikosti, objemu, rozdílu mezi popředím a pozadím. Může činit extrémně obtížným „vidět les pro stromy“, rozumět věcem jako celku namísto toho, aby je vnímaly jako soubor částí či detailů. Devítilé dítě bylo třeba požádáno, aby nakreslilo kolo. Nakreslilo hrubé obrázky jeho částí rozházené po stránce – řídítka, šlapky, sedlo, kola, brzdy. (Toto bylo součástí studie od Dr. Ursuly Bellugi, jež zjistila, že děti s jinými vývojovými poruchami neměly na stejné kognitivní úrovni tento typ problému prostorového vnímání v daném věku.) Problémy s vizuálně-prostorovými dovednostmi se mohou projevovat různými způsoby. Pro vaše dítě může být obtížné třeba odečíst čas z kruhových ručičkových hodin, vypořádat se se seznamem přeplněným problémy, rozluštit grafy a tabulky. Žákyně 7. třídy považuje za nemožné „vidět“ hranici, po kterou je sklenice naplněna vodou, pakliže její matka přímo neukáže na rysku označující jednu polovinu. V každodenním životě mohou vizuálně-zrakové problémy působit jiné nesnáze, jako chození nahoru a dolů po schodech, najít cestu ze třídy do tělocvičny či kantýny, sebevědomé přecházení silnice, nebo hraní baseballu, kopané či dalších kolektivních sportů. Organizace Právě zmíněná kombinace obtíží může působit nesnáze v učení se organizovat. Řazení – vidění věcí v logickém pořadí – může být problémem. Musíte si umět představit nebo vizualizovat celek, abyste poznali (a zapamatovali si) kroky vedoucí k cíli. Jeden teenager, pracující po škole v provozovně rychlého občerstvení, byl často zmatený. Měl rozetřít smetanový sýr na housku, zabalit ji a dát do sáčku – úloha, která vyžaduje vizuálně-motorické, prostorové dovednosti a řazení úkonů. Pořadí každodenních úkonů jako stlaní postele či čištění zubů může být rovněž obtížné na vizualizaci a zapamatování si. Mnoho dětí potřebuje zvláštní pomoc od svých rodičů, učitelů a školních asistentů, aby zachovávali pořadí věcí, úkolů, povinností a každodenních úkonů.
Vyšší úroveň dovedností při myšlení Odborníci na vzdělávání nám říkají, že – sklon vidět spíše detaily než celkový obraz – může rovněž ovlivňovat dovednosti na vyšší úrovni myšlení. Uvažujete-li primárně v rovině detailů, můžete chybovat ohledně příčin a následků, předpovědí, vzájemných vlivů, shrnutí, závěrů a neporozumění hlavnímu významu toho, co čtete.
Komunikace Ačkoliv je mnoho lidí s Williamsovým syndromem dobrých v pamatování si obličejů a ve „čtení“ většiny výrazů tváře, mívají obyčejně obtíže s některými formami nonverbální komunikace – jako s řečí těla, gesty a jinými signály. Jelikož je velké procento komunikace nonverbální, může toto představovat obrovskou překážku při nabývání sociálních dovedností, a je zde potřeba dobře naplánované intervence. Mezi další komunikační nesnáze, které mohou vyžadovat pozornost, náleží: tendence příliš mnoho mluvit, monologizovat konverzaci a opakovaně trvat na oblíbeném tématu, problémy s nalézáním slov – přemýšlení o správném výrazu nebo odpovědi na otázku, navzdory dobré slovní zásobě, potíž vyprávět souvislý příběh tak, aby byla jasná pointa. Charaktrestiky chování Jisté obvyklé potíže s chováním vyžadují citlivé zacházení při výuce. Krátkodobé udržení pozornosti, rozptýlenost a vznětlivost mohou působit potíže při následování pokynů, setrvání na místě, dokončení úkolu. Děti mívají též problémy s mírněním emocí, nemusí být schopné kontrolovat radostné vzrušení nebo zadržet slzy či zlobu nad zdánlivými maličkostmi. Často trpí úzkostí ze změn a přechodů. Efektivní vzdělávací strategie Výše uvedené silné stránky a problémy skýtají nezbytné klíče pro výuku. Pro mnohé z našich dětí mohou být školní předměty – čtení, matematika, psaní – obtížnou, frustrující prací, a dobře naplánované instrukce mohou znamenat obrovský rozdíl. S výukou, která zohledňuje jejich jedinečné potřeby, nás děti mohou překvapit většími dosahovanými pokroky, než jsme na začátku očekávali. Mohou využít svůj vlastní individuální potenciál, ať už je jakýkoliv. Mohou nabýt dovedností, které v dospělosti vedou k uspokojení v práci i v samostatném životě. Mnohé z navržených strategií popsaných na následujících stránkách jsou založeny na dříve zmíněném výzkumu, který se dotazoval rodičů na efektivní vzdělávací programy. Další tipy pocházejí od učitelů a psychologů, kteří úspěšně pracovali s našimi dětmi. Tyto nápady nejsou posledním slovem, výzkum stále probíhá, takže nám ještě nedá definitvní informace. Tyto nápady však v mnoha případech fungovaly. I když víme, že jedno řešení nebude vhodné pro všechny, můžeme všichni mít prospěch z těchto pozitivních zkušeností.
Učení se čtení
V jednom článku v Heart to Heart (Od srdce k srdci), v novinách WSA, o pokynech ke čtení pro děti s Williamsovým syndromem Nancy Grejtak píše: Učení se číst je klíčovou součástí vzdělávání dětí. Nehledě na jejich úroveň fungování, všechny děti si zaslouží dar, který otevírá dveře, ať už vedou k samostatnému životu nebo na univerzitu. Jedinci s malou poznávací schopností, kteří umí číst, se mohou orientovat skze znaky tohoto světa. Mohou si přečíst recepty, etikety na potravinách a lécích, mohou nakupovat, mohou si vytáhnout nějaká mínění z populárních časopisů a novinových článků. Ve zkratce mohou dosáhnout určitou úroveň samostatného života. Na vyšší úrovni fungující jedinci, kteří umí číst alespoň na úrovni páté třídy, mohou získat zaměstnání v obchodech vyžadujících určité dovednosti, … vlastní jednu ze základních dovedností považovanou za nezbytnou pro pracovní sílu. Co máme jakožto rodiče hledat ve třídě, aby se naše děti mohly naučit číst co nejlépe vzhledem ke svým schopnostem? Jak se mohou naše děti naučit rozluštit kód psaného jazyka? Jak je můžeme motivovat a podněcovat ke čtení? Když už budou vědět, jak přečíst slova, jak můžeme našim dětem pomoci v porozumění významům a myšlenkám vyjádřeným v psaných textech? Ze všech školních předmětů je čtení tím, který se děti s Williamsovým syndromem učí nejsnáze a který je baví. Má-li však vaše dítě potíže naučit se číst, doporučujeme vám, abyste se podívali na následující techniky a upozornili na ně učitele vašeho dítěte. Jakožto obhájce vašeho dítěte máte právo požadovat vyučovací metody, které mu pomohou k nejlepším možným výsledkům. Foneticky založený přístup ke čtení Zkušenosti rodičů a učitelů dětí s Williamsovým syndromem poukazují na úspěšnost pečlivě plánovaného fonetického přístupu coby základu při výuce čtení. Zdá se to být přirozená vyučovací metoda pro naše děti, protože využívá jejich citlivosti na zvuky a schopnosti učit se poslechem. Strukturovaný plán pro výuku specifickým dovednostem krok za krokem – nazvaný přímá instrukce – slavil úspěch u velkého počtu našich dětí. Podle přímé instrukce se studenti posunou k novým dovednostem teprve tehdy, když zvládnou jeden soubor dovedností. Ve výzkumu prováděném WSA rodiče odkazovali k obzvlášť úspěšným programům přímé instrukce – Reading Mastery (Zvládnutí čtení) a Corrective Reading (Opravné čtení), oboje publikované SRA/McGraw-Hillem (Pro brožuru a katalog, které obsahují ceník, volejte na 800-843-8855. Chcete-li vy nebo váš učitel informace do hloubky, žádejte Program Overview guide /Průvodce programem/.
Hlavní body programu využívajícího foneticky založený přístup zahrnují:
•
Dekódování: první krok Dříve, než se dětem ukáží písmena na potištěné stránce, naučí se děti zvukům – zvaným fonémům – tvořeným samohláskami, souhláskami. Dovednost „zvukového povědomí“ zahrnuje schopnost napodobovat zvuky, rýmovat, rozkládat slova na zvuky slabik a spojovat zvuky do slov. Můžete doma hrát se svým dítětem fonetické hry, které mu pomohou naučit se spojovat zvuky a písmena (viz Žluté stránky podpory učitelů). Hraní si se zvuky dělá z této základní vyučovací techniky zábavu.
•
Spojování zvuků Napodobováním způsobu, kterým učitel spojuje zvuky dohromady, dítě slyší, že ze zvuků se stávají slova. Procvičování je velmi důležité, aby došlo k zapamatování zvuků a slov, které tvoří.
•
Asociace zvuku s písmenem Podle některých odborníků pomáhá našim dětem, neučí-li se název písmene. Důležitější je, aby dítě opakovalo správný zvuk, když uvidí dané písmeno, třeba rrrrr při spatření „r“ nebo mmmmm u „m“.
•
Využití dalších smyslů Většina dětí se naučí asociovat zvuk s písmenem opakováním zvuku, uvidí-li dané písmeno. Využití dalších smyslů může asociaci pomoci upevnit. Mnohosmyslové strategie mohou zahrnovat psaní písmene ve vzduchu, jeho obkreslování, jeho „ohmatání“ (dotýkání se písmene vystřiženého z brusného papíru), současné psaní písmene a vyslovování zvuku.
•
Čtení slov Další krok — čtení slov v kontextu jednoduchých vět a povídek — staví na slovech, která už byla rozluštěna. Toto je kouzelný okamžik, kdy potištěná stránka ožije. Pocit „já to dovedu“ je pobídkou k dalším pokrokům, přechod od opakování zvuků k nové vzrušující schopnosti. V programu přímé instrukce pro začínající čtenáře jsou do slov a vět vtěleny pouze ty zvuky, které už jsou naučené. Procvičovat, procvičovat, procvičovat je důležité — hodně chválit za pokroky.
•
Učení se slovům „pohledem“ Učení se určitým slovům pohledem místo toho, aby byla vyslovována, je další důležitý krok, který může být obtížnější. Pomoci může hraní her typu lotto s našimi dětmi — použití obrázkových karet s cedulkami se slovy. Opakují-li slova asociovaná s obrázky, jejich dobrá sluchová paměť může urychlit učení.
•
Nápovědy k viděným slovům
Určitá slova jsou nerozluštitelná, třeba „řekl“, „byl“, „ten“ — všechna jsou zásadní dokonce i pro začínající čtenáře. Studentovi pomůže, objeví-li se takové slovo v textu — upozornit „Podívej se na slovo!“ „Podívej se na slovo!“ Nebo použít jiné znamení, které mu pomůže zastavit se a myslet o viděných slovech, která se již naučil.
Kombinace fonetiky s výukou „jazyka jako celku“ Přístup k výuce jazyka jako celku je u čtení založen na vystavování dětí pozoruhodným dětským knihám, na podněcování dětí, aby se slovům učily v kontextu literatury. Dlouhé roky stavěli pedagogové fonetický přístup proti přístupu k výuce „jazyka jako celku“. Ale tyto přístupy nejsou neslučitelné. Děti, které se učí dekódovacím dovednostem skrze fonetiku, by měly být též bohatě zásobeny dětskou literaturou. Předčítání vašemu dítěti je cenný dar Objevování nových knih v knihovně a jejich společné čtení je neocenitelný způsob, jak podporovat radost ze čtení pro ni samu. Slyšení, jak se čte nahlas kniha, obohacuje slovní zásobu dítěte tím, že slova, která jsou takto rozpoznána, mají svůj význam. Mnoho škol má „centra čtení“, kde malé skupiny dětí mohou poslouchat na kazetu namluvenou knihu a zároveň sledovat tištěný text. Knihy vybírané pro příslušné věkové a zájmové skupiny mohou doplnit výuku a velice přispět k porozumění dítěte jeho světu. Vynikající kniha Common ground (Společný základ) od Priscilly L. Vail (Modern Learning Press, Rosemont, NJ) popisuje specifické způsoby, které využívají výuku jazyka jako celku a fonetiku od matěřské školky po čtvrtou třídu. Kniha obsahuje cenné vhledy do povídek a knih, spojuje zájmy dítěte se strukturovanými cvičeními, aby si rozšířilo dovednosti čtení. Motivace Motivace může u některých dětí zaostávat; nemusí vidět smysl, proč by se měly namáhat učit se číst. Carol Comfort, ředitelka programu dovednosti čtení na Pomona College v Kalifornii, cítí, že je nezbytné vzbudit v dítěti nadšení pro čtení. „Moje vlastní dcera,“ píše, „vyrostla ve světě knih a čtení, přesto jsem nemohla najít způsob, jak ji přimět číst. Vyzkoušela jsem mnoho programů ke čtení, ale nic nepomáhalo. Najednou, když jí bylo 10 nebo 11, se rozhodla, že „potřebuje“ číst. Její záliba ve čtení byla vzbuzena skupinou z oblasti populární hudby Backstreet Boys. Moje touha zvýšit její zájem číst mne vedla k tomu, že jsem kupovala každý časopis
a knihu, které jsme mohly o této oblíbené chlapecké skupině sehnat. Nezklamala jsem se.“ Carol Comfort píše, že ač čtení nepatří k silným stránkám její dcery, došlo u této dovednosti k významnému zlepšení. „Je zajímavé, že čte mnohem plynuleji časopisy pro náctileleté než to, co má číst do školy. Mnoho badatelů zjistilo, že děti a dospělí, kteří si smí vybírat, co budou číst, čtou častěji a s menšími obtížemi.“ Jiní rodiče rovněž zjistili, že výběr materiálů ke čtení umožňuje dětem spojit to, co čtou, s jejich vlastní zkušeností, čímž se zlepšuje porozumění. Mnohé z našich dětí získaly první zkušenosti se čtením u jejich oblíbených sbírek brožur a časopisů na jejich oblíbené téma – od hasičských vozidel k sekačkám na trávu, vlakům a hudebním nástrojům. Podněcováním dětí, aby si samy vybíraly, co chtějí číst, podporujeme jejich samostatné čtení. Samostatné čtení je důležité při získávání dovednosti čtení. Naše děti jsou vypravěči příběhů s velkou představivostí. Jeden ze způsobů, jak podnítit zájem ke čtení, je nechat dítě nadiktovat příběh a poté mu ho nahlas přečíst. Uvidí-li svá vlastní slova, může je snadněji rozpoznat na papíře, což v něm může vzbudit snahu pokračovat. Porozumění Popsaná stránka samozřejně není jen souborem slov. Pochopit význam toho, co bylo napsáno, je srdcem a duší čtení. Mnohé z našich dětí potřebují zvláštní pomoc s porozuměním. Jedna z překážek, které čelí, je dříve popsaná obtíž vidět „velký obraz“, a ne pouze detaily. Potřebují přímý pokyn, aby našly hlavní myšlenku, porozuměly sledu událostí, a viděly, jak detaily zapadají do příběhu. Následují příklady strategií, které mohou pomoci s porozuměním a vzbudit radost ze čtení. (Pamatujte, že děti se liší ve schopnosti porozumět různým urovním obtížnosti čteného materiálu.) Prodiskutování Slyšíte-li, že dítě čte nahlas, často ho zastavte a ptejte se ho na to, o co v textu jde. Je to způsob, jak posílit verbální schopnosti dítěte, lásku k mluvení. Po odstavci se ptejte, jak rozumí. Ať přemýšlí nahlas. Klaďte otázky typu: „Zajímalo by mne, proč to řekl.“ nebo „Co si myslíš, že se stane dál?“ Učitelé a rodiče mohou myslet napřed, když dítě čte. Toto pomáhá s dovednostmi na vyšší úrovni myšlení, jako jsou příčina a následek, tvorba závěrů a předpovědí. Pomoc s vizualizací Nesnáz, kterou má mnoho dětí s Williamsovým syndromem, může ovlivňovat porozumění. Verbální schopnosti vašeho dítěte mohou být využity, aby pomohly s vizualizací toho, co vaše dítě četlo. Abyste zlepšili schopnosti představovat si
obrazy, můžete klást otázky typu „Jak si myslíš, že ta dívka v povídce vypadá? Jakou barvu mají její vlasy? Je velká nebo malá?“ Vizualizace může zlepšit porozumění, když si děti vybavují obrazy, které popsaly. Trocha varování: Ve své práci Carol Comfort zjistila, že někteří čtenáři „vidí“ obrazy, které protiřečí tomu, co je řečeno v textu. Můžete vaše dítě upozornit, že obrazy musí vycházet z povídky, kterou čte. •
Program k výuce vizualizace Systematický program přímé instrukce, Vizualizace a Verbalizace (Visualising and Verbalising), od Nanci Bell (Gander Educational Publishing, 412 Higuera Street, Suite 200, San Lus Obispo, Calfornia 93401) je podrobným průvodcem v učení „vidět“ mentální obrazy skrze nahlas vyslovené odpovědi na specifické otázky. Tento program má vést k získání schopnosti vidět celý obraz – a ne jednotlivé detaily — v mysli čtenáře. Klíčové otázky pomohou studentu popsat věci v termínech: „co“, „velikost“, „barva“, „číslo“ a „kde“. Další otázky jsou kladeny, až si student ujasní tyto základy představivosti. „Pomoz mi vidět, co ty vidíš“ je důležitý pokyn, který je třeba dát, pracujeme-li s osobou na vizualizaci. Když studenti pokročí, posunou se k užití vizuálních obrazů, k shrnutí vět a odstavců, k popisu hlavní myšlenky a k dalšímu přemýšlení o tom, co čtou. Je to podrobně strukturovaný program, a pokud se použije, měl by být důsledně dodržován, a krok za krokem dosáhnout výsledků.
Plynulost Pomalé čtení, zadrhávání při vyslovování každého slova může učinit porozumění obtížným. Posloucháním knih na kazetě při současném hlasitém čtení textu může pomoci zlepšit rychlost čtení a plynulost. Čtení ve dvojici rovněž pomáhá. Začínajíce s jednoduchými texty, děti čtou sobě navzájem, aby se zlepšila plynulost. (Toto těží z jejich lásky ke společenským interakcím.) Můžete jako hrou číst nahlas se svým dítětem (někdy se to nazývá „sborové čtení“) — poproste ho, ať přečte tolik, co vy, ale dostatečně zpomalte, aby nepodlehlo snaze vyrovnat se. Výuka jeden na jednoho Některé děti potřebují výuku jeden na jednoho vhodnou k jejich individuálnímu tempu a stylu. Vedle toho, co poskytuje škola, někteří rodiče využívají nápravny čtení, univerziní programy čtení a jiné zdroje pedagogického vedení, které používají strategie vhodné ke způsobu učení vašeho dítěte. Vztah k terapeutovi může být velmi užitečný a podněcující. Abyste našli terapeuta, kontaktujte univerzitní oddělení speciální pedagogiky; místní pobočku Asociace pro poruchy učení, nebo Asociaci vzdělávacích terapeutů. Zjistěte si reference, abyste se ujistili, zda vámi vybraný terapeut má školení a zkušenosti, kterým můžete důvěřovat. Další možností jsou poloprofesionálové, kteří pracují s dětmi, které mají problémy se čtením, či laici — příbuzní, přátelé, zkušené chůvy. Akomodace
Ve vyšších třídách bude pravděpodobně vaše dítě potřebovat nějaká přizpůsobení, aby udrželo krok v předmětech jako dějepis a vědní disciplíny. (Federální zákon dává vašemu dítěti právo na tato a jiná přizpůsobení potřebná pro učení se. Další kapitola obsahuje více infomací o zákonech, které podporují tato práva – a jak je využít při zastupování vašeho dítěte.) Například: •
Čtení může být zjednodušeno a reprodukováno třídním pomocníkem.
•
Škola může poskytnout jednu sadu učebnic navíc k domácímu použití, aby dítě mělo více času si materiál projít.
•
Nahrané texty mohou být použity místo tištěných materiálů. Hlavní zdroj nahraných textů je Recording for the Blind and Dyslectic (RFBD) /Nahrávky pro nevidomé a dyslektiky/, 20 Roszel Road, Princeton, New Jersey 08540. Národní nezisková organizace RFB poskytuje nahrané vyučovací materiály zrakově, fyzicky a smyslově handicapovaným lidem. Kazety jsou zdarma zapůjčovány vybraným lidem (je nutné potvrzení od odborníka). Můžete požádat o nahrání textu, není-li nahraný text už k dostání. Nahrávání vyžaduje čas, požadavek je proto důležité vznést s dostatečným předstihem.
•
Mluvené knihy — nahrávky románů, poezie, časopisů a dalších publikací jsou uchovávány Národní knihovnickou službou pro nevidomé a fyzicky postižené pod Knihovnou Kongresu (National Library Service for the Blind and Physically Handicapped of the Library of Congress)
Matematika Matematika bývá náročnější pro většinu z našich dětí. Je důležité vytvořit takový plán, aby dítě získalo dobrý základ pro konkrétní chápání kvantity a potom se posunulo k chápání symbolů, než pokročí k řešení abstraktních problémů. Pokuste se využít co možná nejvíc smyslů dítěte — hmat, zrak, sluch. Užití barev, hry, humorné příklady a zkušenosti z reálného života — tohle všechno matematiku oživí. Strategie pro výuku matematiky Následuje několik strategií, které mohou dětem s Willimsovým syndromem pomoci. Není to míněno jako pevně stanovená pravidla pro výuku matematiky, nýbrž je to několik technik, které rodiče a učitelé pokládají za úspěšné. Manipulace s předměty Zkušenost ukazuje na prospěšnost výuky matematických konceptů skrze vidění a zacházení se skutečnými předměty. Použijte jakýkoli předmět, který máte k dispozici — listy karet, dlaždičky, kostky, malé kvádry (stejná barva a velikost). Využití hmatu pomůže vytvořit dobré vizuální obrazy čísel. Dítě si pamatuje, že to je legrace, když se použije taška plná podobných medvídků, začíná-li se učit
počítat. Sestavováním medvídků do různých uspořádání — kladením do řady, dáváním do dvojic či jiných skupin — si je dítě schopné vytvořit si neměnnou představu, že čtyři předměty jsou čtyři předměty, i když jsou různě uspořádány. Posun od konkrétních manipulací k psaným číslům (symbolům) Jakmile dítě získá konkrétní představu o základních číselných pojmech, může přejít k dalšímu kroku - převodu počtů či konkrétních předmětů do symbolů. Dítě se může třeba dotknout dvou kostek, potom uvidí číslo 2, vysloví to číslo nahlas a napíše na papír. Zkušení učitelé navrhují použít barvu, aby se vytvořil vizuální obraz číslic. Jiný návrh - ať si dítě cvičí „psaní“ čísel ve vzduchu, než to zkusí napsat na papír. Učení se matematickým dovednostem může mnohé z našich dětí děsit. Použití přitažlivých předmětů, kterými se dá různě hýbat, nabízí klíč k pochopení a zvládnutí. Stavěním z kostek dítě vidí a spočítá, kolik jich potřebuje přidat ke dvěma kostkám, aby dostalo čtyři — a pak se naučí vyjadřovat tyto skutečnosti v mluvených a psaných číslech. Přechod k používání symbolů zabere nějaký čas, vyučování by mělo být krátké a hravé s důrazem na úspěch. Odčítání může být pojato stejným způsobem. Přidávání řad předmětů (například tři řady po dvou kartách) může být základnou pro násobení. Používání číselných řad Číselné řady — řady čísel napsaných v záhlaví stránky — může být cenný pomocník. Student se může jednoduše dotknout čísel prstem, pohybovat jím nahoru a dolů po lince, aby si představil aritmetické jevy. Tento přístup — počítání dopředu pro sčítání a počítání pozpátku pro odčítání — může být nahrazen přístupem dotkni se matematiky, jestliže má dítě problémy pamatovat si matematické skutečnosti. Výuka čísel větších než 10 Po prvních krocích — práci s čísly od jedné do deseti — děti mohou používat nové předměty, aby poznaly vyšší čísla. Například velká deska nebo karta může představovat „desítku“. Výměnou deseti malých kartiček za jednu velkou kartu se dítě může konkrétně naučit, co znamená deset. Přidáváním menších kartiček k „desítce“ může tvořit větší čísla jako jedenáct, dvanáct, třináct atd. To může být způsob, jak začít učit pojem a dovednost počítání peněz, což se učí těžko. V souvislosti s psaním omezte počet problémů na stránku Stránka plná problémů může být zdrcující. Některé děti potřebují své matematické úkoly znovu opsat, takže by mělo být méně počítání na stránku. Nebo použijte prázdný papír k zakrytí všech problémů kromě jednoho v daném čase tak, aby dítě nebylo rozptylováno příliš mnoha zrakovými zadáními.
Pootočte papír našíř Pootočením linkovaného papíru našíř dítě může mnohem snadněji psát čísla do sloupců. Použití normálního čtverečkovaného papíru pro řazení čísel může být pro mnoho z našich dětí matoucí vzhledem ke zrakově prostorovým vývojovým obtížím.
Použítí příkladů z reálného života pro pojmy měření, času, peněz Mnoho obtížných pojmů může začít dávat smysl, jsou-li vztaženy k běžnému každodennímu životu. Krájení pizzy, vaření či pečení podle receptu může pomoci při výuce měření (jako jedna polovina, čtvrtina a jiné zlomky z celku). Hra na obchod je zábava a může naučit základům peněžních hodnot. Cenovky různých položek se mohou použít v realistické hře s penězi, při které se dítě naučí, co si může koupit za jednodolarovou bankovku. Jednoduché transakce (za sladkosti nebo malé hračky) se skutečnými penězi dělají výuku reálnější. Nicméně Karen Levine poukazuje na to, že některé děti se nemusí nikdy naučit peněžním dovednostem. Učitelé by jim měli povolit posun k dalšímu učivu, které mohou snáze pochopit. Akomodace Ačkoliv mnoho dětí s Willamsovým syndromem může zvládnout problémy jako dělení či násobení, jiné prostě nemohou. V takových případech může hodně pomoci používání kalkulačky k vyřešení matematických problémů. Děti, jimž je určeno speciální vzdělávání, mohou tyto pomůcky používat ve škole. Jak zmíněno dříve, naučit se odečíst čas z kruhového ciferníku může být velmi obtížné, ne-li nemožné pro mnohé z našich dětí, ač jiné to dovedou. Digitální hodiny a hodinky jsou výbornou pomůckou a plní svůj účel. Hudba a matematika Využití hudby při výuce matematiky skýtá zajímavé možnosti. Scott Beall, jenž učí hudbu i matematiku, hovoří o těchto možnostech v článku ve vydání Heart to Heart ze září 2000. Navazuje na inspirativní dílo vynikajícího pedagoga Howarda Gardnera, jenž mluví o „mnohých druzích inteligence“. Gardner věří, že vzdělávání by mělo rozeznávat takové dary jako hudební talent, manuální zručnost, atletické schopnosti a další „druhy inteligence“ místo toho, aby se zaměřovalo pouze na intelektuální rozvoj. Stavěním na této teorii se Beall snaží integrovat hudbu a matematiku při svém vyučování a popsal inovované přístupy k středoškolskému učivu ve své knize Functional Melodies —Finding Mathematical Relationships in Music /Funkční melodie — nalézání
matematických vztahů v hudbě/ (Key Curriculum Press). V roce 1999 Beall učil matematiku v devítidenním programu Hudba a Mysl pro mladé lidi s Williamsovým syndromem na University of Connecticut. Jeho plán — využití silných muzikálních stránek typických pro Williamsův syndrom při výuce matematiky (výrazně slabší oblast) — přinesl zajímavé výsledky, které upozornily na nové možné cesty pro vyučování. Beall pracoval s rytmickými vzorci jakožto prostředky k porozumění sčítání, odčítání, násobení, dělení a dalším matematickým dovednostem a využívá svých zkušeností coby základu pro novou knihu pro žáky základních škol. (Více informací naleznete na jeho webových stránkách http://www.scottbeall.com ) The Berkshire Hills Music Academy, průkopnický poststředoškolský program v South Hadley, Massachusetts podporovaný nadací The Williams Syndrome Foundation, zavádí hudbu do všech fází vzdělávání. (Viz webové stránky berkshirehills@org.) Používejte písně a rýmy, abyste posílili matematické dovednosti. Můžete dát svému dítěti podnět, aby napsalo vlastní písně, aby si zapamatovalo pravidla jako „nula násobená jakýmkoli číslem je nula“. Rytmické bubnování a rýmové vzorce mohou upevnit některé početní skutečnosti — jako 6 X 4 = 24; 6 X 6 = 36. Komerčně vydávaná sada kazet a CD, Rock ‘N Learn, může přidat k opakování aritmetických skutečností trochu zábavy skrze chytlavé texty a hudbu. (www.rocknlearn.com) Psaní Psaní může být úžasným způsobem, jak vyjádřit myšlenky a pocity a komunikovat s ostaními. Je to životně důležitá dovednost ve škole a zaměstnání. Pro mnoho lidí s Williamsovým syndromem je psaní rukou ohromnou překážkou, zejména kvůli vizuálně-motorickým a vizuálně-prostorovým obtížím. Uvážlivá výuka je třeba, aby se děti naučily základy psaní rukou. Podněcujte je k pokusům a nenechte je otrávit frustrací a nezdarem. Je důležité, co možná nejvíce minimalizovat úkoly s papírem a tužkou, hodiny dělejte krátké a živé, hodně chvalte za úspěchy, poskytujte úlevy, je-li to nutné. Následuje několik návrhů strategií, jak naučit dítě s Williamsovým syndromem psát a pomoci jim se vyjádřit v psané kompozici. Učíme se držet tužku Pracovní terapie je obvykle nutná k posílení jemných motorických dovedností, naučení se držet a ovládat tužku a zaujmout správnou polohu pro psaní. Nebojte se, bude-li vašemu dítěti trvat o hodně déle než jeho spolužákům, než se naučí motorickým dovednostem potřebným k manipulaci s tužkou a jinými psacími potřebami. Musí se nejprve naučit tvořit písmena — štetci, křídou či malováním
písmen v písku — aby získalo jemné motorické schopnosti, které jsou k tomu nezbytné. Využití mnohasmyslových přístupů Potěšitelná a povzbuzující příručka Handwriting Without Tears /Psaní bez slzí/ (distribuo-vaná Fredem Sammonsem) skýtá množství návrhů k výuce. Například, dítě může vnímat písmeno použítím mokré houby, kterou kreslí písmeno na břidlicoou tabulku. (Čtvercový tvar tabulky umožňuje držet písmeno v určitém prostoru.) Při vysoušení písmene papírovým ubrouskem používá stejný pohyb, a tím posiluje zkušenost. Jan Z. Olsen také používá polokruhové a obdélníkové destičky, aby pomohl studentům vytvořit písmeno. Vedle těchto mnohasmyslových nápadů obsahuje tato kniha mnoho podrobných rad pro začínající učitele. Stavět na verbálních schopnostech Vzhledem k jejich verbálním schopnostem mnoho našich dětí zvládá dobře slovní pokyny pro psaní. Průvodce programem Sensible Pencil /Citlivá tužka/ od Lindy Becht dává dětem slovní pokyny pro pohyb tužkou, jako „dolů”, „dokola”, „nahoru” atd. V předepsaných cvičeních studenti kreslí základní linky a tvary do cvičebnice, potom se naučí kombinovat tvary do písmen abecedy. Pro děti s Williamsovým syndromem může být spoléhání se na slovní pokyny velmi pozitivní. Podložka může pomoci Tato jednoduchá pomůcka je v podstatě psací podložka z plexiskla, která se umístí na lavici nebo stůl ve dvacetistupňovém úhlu — doporučený úhel pro polohu hlavy, těla a očí při psaní. Použití podložky podporuje správnou polohu ruky a pomáhá „udržet” ruku na nakloněné podložce. Papír s „přidanými linkami” To je papír, který doslova přidává linky nad natištěné linky, takže dítě může poznat, kam přesně má psát písmena. Procvičováním s přidanými linkami se může začínající student naučit dobrým návykům při psaní, vyhnout se frustraci a stavět na úspěchu.
Použijte diktát V jednom článku Nancy Grejtak navrhuje, aby dítě nadiktovalo větu rodiči nebo učiteli, jenž ji napíše. Dítě pak tuto větu opíše na bezprostředně navazující spodní řádku. „je-li to nutné,” píše, „mluvte s dítětem během této aktivity. Například mu řekněte: Líbí se mi, jak jsi napsalo tohle A. Je krásné a kulaté a má velký ocásek. Když jste hotovi, požádejte dítě, ať ohodnotí každé písmeno. Zakroužkujte ta, u
kterých se shodnete, že jsou správně. Udržujte výšku „velkých” písmen a dávejte nějaký druh odměny při dosažení určitého mezníku.” Všechno má být opisováno buď z vrchní linky (na stejném papíru), nebo drženo učitelem nebo rodičem nad papírem na stejné úrovni. Od dětí s WS by se nemělo vyžadovat opisování z tabule vyjma případů, že dokáží, že to pro ně není příliš frustrující úloha. Diktát může být pro dítě vynikající metodou k vyjádření myšlenek, i když je ještě nedovede opsat. Pro dítě, jehož dovednost psát je omezená, je velkou radostí „psaní” příběhu tím, že ho nadiktuje. Carol Comfort vypráví, jak jí její dcera Heidi diktovala v páté třídě příběh o pandě, který Carol napsala na počítači, a pak jí ho nahlas přečetla. Pro její slabé vizuálně-motorické a vizuálně-prostorové dovednosti opis byl pro Heidi příliš těžký, přesto se však radovala, že sama vymyslela krásný příběh. Toto může být vhodným cvičením při učení se psát sloh. Naučte dítě používat textový editor Pro mnohé z našich dětí může být textový editor osvobozujícím nástrojem — dovoluje jim písemně komunikovat bez utrpení z psaní rukou. Ačkoli je cenné zvládnout do nějaké míry psaní rukou coby základní funkční dovednost, je rovněž užitečné získat během základní školy dovednost práce s klávesnicí. Bude potřeba trpělivá, pečlivě naplánovaná a individuální výuka, ale vyplatí se to. Robert Follansbee, specialista na vzělávání a technologie v Educational Development Center (centru rozvoje vzdělávání) v Newtonu, Massachusetts doporučuje, aby se děti s Williamsovým syndromem začali učit pracovat s klávesnicí co nejdříve — v druhé nebo třetí třídě. Nicméně, píše, „neměly by se dostat do situace, kdy budou porovnávány s ostatími studenty co do rozvoje této dovednosti.“ A když už se učí, mělo by se jim dovolit „psát“ jakýmkoli způsobem, kterým budou chtít. Přizpůsobení, která minimalizují nároky na psaní, by měla být součástí vzdělávacího programu dítěte. Počítač je možným nástrojem ke kompenzaci obtíží při psaní rukou. Jiná přizpůsobení jsou také důležitá, zejména pro dítě s Williamsovým syndromem, které navštěvuje normální třídu. •
Jednoduchým krokem je omezení počtu otázek v domácím úkolu, jelikož psaní bude studentu s vizuálně-motorickými problémy trvat mnohem déle.
•
Místo písemného zpracování může student vést rozhovor na dané téma, nebo napsat či zazpívat písničku, nebo úkol zpracovat ústně.
•
Testy mohou mít ústní formu namísto písemné. Podstoupí-li standardní test, měl by mít student s problémy s jemnou motorikou možnost odpovědi kroužkovat místo „vyplňování bublin”.
•
Studentům, jejichž postižení znemožňuje dostatečně rychle psát a zároveň poslouchat, by měl být povolen diktafon či jiné záznamové zařízení.
Tipy pro výuku základům kompozice Následuje několik rad, jak pomoci dítěti s písemným vyjadřováním. Pamatujte si, že je nutné postupovat pomalu, trpělivě a chválit za splnění dokonce malých krůčků. •
Použijte techniku „vizualizace a verbalizace” popsanou v části o čtení. Je-li dítěti pomoženo, aby vidělo ve své mysli obrazy a nahlas je popsalo, může potom snáze vtělit tyto obrazy do písemné formy.
•
Začněte s jednoduchou větou. Pokládejte otázky podobné těm, které používáte při porozumění čtenému. O jakém přemětu nebo o které osobě píšeš? Jak vypadá? Co dělá? Kde se nachází?
•
Používejte obrázky z časopisů, pohlednice a jiné zdroje. Ptejte se na otázky, které mohou vést k popisu postav — co dělají, co říkají, na co myslí.
•
Používejte kdo, co, kde, kdy a proč. To jsou dobří pomocníci při prezentaci informace. Pomozte dítěti, aby odpovědělo alespoň na čtyři z nich hned v první větě odstavce — „super-větě”, která obsahuje hlavní myšlenku.
Výpočetní technika K dostání je široká škála počítačových programů, které pomáhají studentům, kterým činí psaní obtíže. I když to nelze doporučit každému, mluvící textový editor a jiné interaktivní programy dávají studentům zpětnou vazbu při písemném vyjadřování myšlenek. Jeden příklad, Write:OutLoud, mluvící textový editor s funkcí kontroly pravopisu, umožňuje studentovi slyšet i vidět, co právě napsal. Jiný program, Co:Write, může pomoci lidem všech věkových skupin, kteří mají potíže najít správná slova a vytvořit větu. Osoba užívající tento typ programu (zvaný „slovní nápověda”) napíše jedno nebo dvě písmena ze slova a potom uslyší nebo uvidí seznam možných slov (která mohou vycházet z jejího vlastního verbálního popisu oblíbeného tématu). Program je „znalý gramatiky” a spojuje správnou gramatiku a pravopis do napsané věty. Oba programy, Co:Writer a Write:OutLoud, patří do skupiny „řešení problémů při čtení a psaní pro zápasící studenty” vyvinuté Donem Johnstonem. Ačkoli studenti s Williamsovým syndromem jsou schopni používat takové programy ve svých třídách, trpělivá výuka je nezbytná. Robert Follansbee pokládá užití počítačů za obzvlášť prospěšné u lidí s problémy s jemnou motorikou, s pozorností a citlivých na kritiku. Doporučuje, aby plány pro používání počítačových programů byly vypracovány za konzultace se specialistou na vzdělávání a technologie, jenž může zhodnotit potřeby a cíle studenta a doporučit
příslušný software (a úpravu hardwaru, kde je to nutné). Doporučuje rovněž navštěvovat školní semináře pro vzdělávání učitelů a řešení problémů v integraci techniky do vzdělávacího programu dítěte. „Neexistuje kouzelný seznam softwaru pro děti s Wiliamsovým syndromem,” zdůrazňuje Robert Follansbee. Ale mezi často doporučované programy patří: •
Jednoduchý textový editor s některými multimediálními funkcemi (obrázky, zvuky, nahrávání hlasu atd.) a případně korektor pravopisu, slovník a další nástroje;
•
Pro nejmladší studenty dobré „omalovánky” (černé linky s barevným obsahem);
•
Pro starší studenty organizační nástroje — kalendáře, plánovače atd.;
•
Vzdělávací hry bez časového omezení;
•
Programy, které disponují funkcemi pro úpravu vloženého textu, jako mluvená zpětná vazba nebo nápovědu slov.
Sociální a behaviorální překážky Následuje několik praktických nápadů, které byly úspěšně vyzkoušeny v pomoci dětem vyrovnat se se společenskými a behaviorálními nástrahami. Tyto návrhy jsou zapsány v Informaation for Teachers od Karen Levne. Krátkodobé udržení pozornosti a rozptýlenost Efektivní strategie zahrnují: pružnost co do množství času vyčleněného na úkoly; časté „přestávky“; odměny za vytrvání u úlohy; výuku v malých skupinách; umožnění výběru činností. Psycholog nebo jiný odborný poradce může doporučit techniky řízení chování. Třídní asistent může podpořit udržení pozornosti, soustředění a organizovanost. Obsesivní mluvení o oblíbeném tématu Jedna strategie radí věnovat nějaký čas během dne diskusi o tématu, ať už jsou to hasičská vozidla, vlaky, rocková hudba či cokoliv. Jak zmíněno dříve, to téma může vzbudit zálibu ve čtení. Nepřestává-li dítě klást jednu a tu samou otázku pořád dokola („kdy půjdeme na výlet?“ atd.), Dr. Levine doporučuje: „nejprve dejte dostatečnou odpověď, abyste si byli jisti, že dítě porozumělo požadované informaci (můžete dítěti klást tytéž otázky).“ Potom ignorujte opakované, nabídněte jiné téma a aktivity. Úzkost Abyste zmírnili úzkost ze změn v rozvrhu hodin, dejte dítěti přehledný plán a označte odchylky od každodenního programu, jako píseň pár minut před dobou úklidu.
Kalendáře a diáře s vyznačenými speciálními událostmi mohou pomoci dodat dítěti pocit kontroly. Úzkost způsobená přílišnou citlivostí ke zvukům vyžaduje jiný zásah, jako upozornění dítěte na hluky typu hasičské sirény či zvonů; vyzkoušení technik na snížení citlivosti jako pořízení nahrávky určitých zvuků a podněcování dítěte, aby si ji pouštělo hlasitěji a tišeji, aby ji zastavovalo a spouštělo. Obtíže s mírněním emocí Je dobré předvídat vznik frustrace a je-li to možné, pomoci dítěti, aby se dostalo z frustrující situace a našlo si jinou činnost. Přehrávání rolí může dítěti pomoci zažít úzkost vyvolávající situace a procvičit si způsoby, jak je zvládnout.
Zahrnutí sociálních dovedností do školních osnov Vyučujte „non-verbálmí“ komunikaci, včetně řeči těla, gest, respektování fyzických hranic (tj. nestát příliš blízko během konverzace). Použijte video nahrávek modelových situací; „sociální příběhy“, které jednají o typických společenských situacích; přehrávání rolí, při kterém se mění role, aby poznalo, jak se lidé cítí při určitém chování. Podporujte navazování přátelství coby součást vzdělávacího programu dítěte.
Ctěte a respektujte odlišnosti Každý z nás upřednostňuje jiné způsoby učení, každý má své silné stránky. Všichni se učíme odlišně. To, co může pro jedny představovat problém, může být pro druhé snadné, podle toho, jak se na to podíváme. Například učitel může vnímat přílišné vzrušení a nadšení dítěte s Williamsovým syndromem jako rušivé. Avšak bujarost dítěte může ve skutečnosti zvyšovat motivaci celé třídy. Jeho soucit může skýtat nezvyklé lidské teplo, což se ostatní mohou snažit následovat. Jeho ulpívání na určitých tématech mohou přinést fascinující fakta do třídních diskusí. Ctíme-li individuální odlišnosti v učení, pak všichni rosteme. Myšlenka mnoha druhů inteligencí je inspirující pro všechny. Kdo chce tvrdit, že láska ke společenským interakcím, vášeň pro hudbu, nejsou formy inteligence, způsoby učení? Učením cenit si schopností našich dětí a rozvíjet je, respektováním jejich způsobů, jak se učit, můžeme objevit nové možnosti, jak učit všechny děti.
