Pondělí Monday
Úterý Tuesday
Středa Wednesday
Čtvrtek Thursday
Pátek Friday
Sobota Saturday
Neděle Sunday
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
Pondělí Monday
Úterý Tuesday
Středa Wednesday
Čtvrtek Thursday
Pátek Friday
Sobota Saturday
Neděle Sunday
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
2
Pondělí Monday
Úterý Tuesday
Středa Wednesday
Čtvrtek Thursday
Pátek Friday
Sobota Saturday
Neděle Sunday
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
3
Pondělí Monday
Úterý Tuesday
Středa Wednesday
Čtvrtek Thursday
Pátek Friday
Sobota Saturday
Neděle Sunday
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
4
Pondělí Monday
Úterý Tuesday
Středa Wednesday
Čtvrtek Thursday
Pátek Friday
Sobota Saturday
Neděle Sunday
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
5
Pondělí Monday
Úterý Tuesday
Středa Wednesday
Čtvrtek Thursday
Pátek Friday
Sobota Saturday
Neděle Sunday
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
6
Pondělí Monday
Úterý Tuesday
Středa Wednesday
Čtvrtek Thursday
Pátek Friday
Sobota Saturday
Neděle Sunday
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
7
Pondělí Monday
Úterý Tuesday
Středa Wednesday
Čtvrtek Thursday
Pátek Friday
Sobota Saturday
Neděle Sunday
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
8
Pondělí Monday
Úterý Tuesday
Středa Wednesday
Čtvrtek Thursday
Pátek Friday
Sobota Saturday
Neděle Sunday
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
9
Pondělí Monday
Úterý Tuesday
Středa Wednesday
Čtvrtek Thursday
Pátek Friday
Sobota Saturday
Neděle Sunday
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
10
Pondělí Monday
Úterý Tuesday
Středa Wednesday
Čtvrtek Thursday
Pátek Friday
Sobota Saturday
Neděle Sunday
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
11
Pondělí Monday
Úterý Tuesday
Středa Wednesday
Čtvrtek Thursday
Pátek Friday
Sobota Saturday
Neděle Sunday
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
12
Radoslav Kratina (narozen 1928 v Brně, zemřel 1999 v Praze)
Zdeněk Sýkora (*1920 v Lounech, † 2011 v Lounech)
Zbyněk Sekal (*1923 v Praze, † 1998 ve Vídni)
Výrazný představitel generace 60. let, jenž se originálně vypořádal s geometrickými, konstruktivistickými a kinetickými podněty, které rozvinul v sérii osobitých objektů-variabilů, kde hraje svoji podstatnou roli interakce diváka a vizuální hra s jednotlivými díly. Právě možnost aktivního proměňování jednotlivých objektů divákem otevírá řadu konotací k tehdejšímu zkoumání psychologie a uměleckým postupům, kde právě hra je důležitým nástrojem rozvíjení možností a schopností jedince. Zprvu se Kratina věnoval textilní tvorbě, v roce 1952 byl přijat na pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, kde studium zakončil v roce 1957 návrhem kolekce textilních panelů do interiéru restaurace v československém pavilonu na EXPO 58 v Bruselu. Od roku 1963 se realizoval výhradně ve volné tvorbě. Od navrhování hraček se dostal k vytváření charakteristických variabilů, jejichž finální podobu neurčuje pouze umělec, ale důležitým faktorem je aktivní divák. Variabily vytvářel během 60. let ze dřeva, později přešel ke kovu, který umožňoval preciznější a jemnější práci a výraznou roli zde hrála také barva jednotlivých komponentů díla. V Museu Kampa je zastoupen několika dřevěnými i kovovými objekty.
Vystudoval výtvarnou výchovu a deskriptivní geometrii na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po absolutoriu zde a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy působil jako pedagog katedry výtvarné výchovy. Stal se členem Umělecké besedy, v roce 1963 byl spoluzakladatelem skupiny Křižovatka. Po rané fázi, kdy ve své malbě prošel vlivy kubismu, impresionismu a fauvismu, dospěl na začátku šedesátých let ke geometrické abstrakci. Již v polovině šedesátých let jako jeden z prvních na světě zapojil do přípravy uměleckého díla počítač, který pracoval podle autorem přesně stanovených pravidel a vyhledával polohu elementů v jeho strukturách. Vizualizací tohoto systému jsou liniové obrazy, které maloval až do konce života, od roku 1985 s ním spolupracovala jeho manželka Lenka. Ačkoli pracoval s novými technologiemi, zůstal vždy malířem, který se originálním způsobem zabýval tvary, barvami a jejich vzájemnými vztahy. Jeho díla se stala součástí sbírek předních evropských muzeí. V Museu Kampa je zastoupen především zásadními a velmi typickými rozměrnými obrazy struktur z šedesátých let, ale také větší kolekcí grafických listů z období struktur i linií.
Radoslav Kratina (*1928, Brno - † 1999, Prague) In 1952 he was admitted to Academy of Arts, Architecture and Design in Prague, and still as a student, created a collection of textile designs for EXPO 58 in Brussels. His sculptural work developed in the early 1960’s. From designing toys, he began to create divers series of variables, whose final version was determined by the viewer and not the artist. Kratina created variables from wood during the 1960’s, later moving to metal, which allowed more precise and finer work. The artist is represented by several wooden and metal objects in Museum Kampa’s collection.
Zdeněk Sýkora (*1920 - † 2011, Louny) He studied art education and descriptive geometry at the Pedagogical Faculty of Charles University in Prague. After graduating he remained at the university and worked in this faculty and in the Faculty of Arts, where was he was a lecturer in the Art Education Department. He became a member of the Umělecká beseda (Artists‘ Association) and in 1963 he co-founded the group Křižovatka (Intersection). After an earlier stage, where he was influenced by Cubism, Impressionism and Fauvism, he reached geometric abstraction during the beginning of the nineteen sixties. As early as the mid-nineteen sixties he was one of the first in the world to involve a computer in the preparation of artwork. In the sixties, the computer functioned according to well defined rules determined by the author and searched for the position of elements in its structures, but by 1973 the computer was only a source of random numbers that the author placed in the new system. Visualization of this system is linear paintings, which he painted until his passing. Since 1985 he collaborated with his wife Lenka. Although he worked with systems, Sýkora always remained a painter who dealt with shapes, colours and their mutual relationships in a unique manner. His works became part of collections in several major European museums. Museum Kampa has several works by Zdeněk Sýkora in its collection including typical larger structural paintings from the 1960’s and also by an extensive collection of graphics from the artist’s structural and linear period.
Tento originální a svébytný sochař, malíř a také překladatel našel svoji cestu v propojení surrealistických východisek a materiálového informelu, podmíněnou existenciálními pocity a touhou po osobní svobodě. V roce 1941 byl zatčen gestapem za činnost v ilegální skupině komunistické mládeže a až do konce války vězněn na Pankráci, v Terezíně a v koncentračním táboře Mauthausen. Od roku 1945 studoval na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové, kde postupně prošel ateliéry profesorů Tichého, Muziky a Filly. Ve škole se, mimo řady jiných, seznámil s Mikolášem Medkem, a toto přátelství hrálo důležitou roli v Sekalově životě i tvorbě. Během studií se zabýval figurací, ale i netradičními technikami surrealistů, zejména koláží a frotáží. Ty předznamenaly jeho pozdější zájem o materiálovou tvorbu. V roce 1950 školu bez diplomu opustil, aby se vyhnul zpolitizovaným závěrečným zkouškám. Poté se živil se jako propagační referent, později jako redaktor v nakladatelství Svoboda. Roku 1953 přesídlil do Bratislavy a věnoval se překladatelské činnosti. V šedesátých letech cestoval a zúčastnil se např. keramického semináře v Gmundenu (Rakousko) a sochařského symposia v St. Margarethenu (Rakousko). V šedesátých letech vedle plastik a koláží dochází k principu skládaných obrazů, které patří mezi nejzajímavější projevy české strukturální abstrakce. Po okupaci v roce 1968 odešel do emigrace, nejdříve do západního Německa, od roku 1970 se natrvalo usadil se ve Vídni. V letech 1972 až 1974 působil jako pedagog na Akademii výtvarných umění ve Stuttgartu. I v emigraci pokračoval ve své tvorbě.
Milan Grygar (*1926 ve Zvolenu, Slovensko) Tento umělce je jednou z nejpozoruhodnějších osobností generace 60. let, který zcela originálně propojil vizuální složku díla se složkou akustickou. Od roku 1942 studoval na Škole uměleckých řemesel v Brně, poté prošel drastickým nasazením v německém válečném průmyslu. Na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové studoval v ateliéru Emila Filly. Od šedesátých let pro něj byla určující kresba. Při kresebném gestu si uvědomil její zvukový rozměr a zaměřil se na možnosti propojení vizuální a akustické složky díla, které rozvíjel od poloviny šedesátých let. Sledování vztahu obrazu a zvuku je v kontextu světového umění revolučním činem, který Grygar i nadále prohlubuje ve velmi rozdílných vztahových analogiích, jejímž výsledkem je úsporná abstraktní malba a grafika. Veřejným provedením svých prací se umělec výrazně zapojil do sféry tehdy aktuálního akčního umění.
Milan Grygar (*1926, Zvolen) From 1942, he studied at the School of Applied Arts in Brno. Before studying at the Prague Academy of Arts, Grygar endured the drastic deployment of the German war industry. From his interest in the tradition of modern painting, he reached geometric abstraction. Drawing was decisive for the artist since the nineteen sixties. Whilst drawing he became conscious of the sounds that the gestures made and began to focus on how to connect painting and sound. In 1965 he created the first of his acoustic drawings, in which he linked the implementation of the work with the phenomenon of spatiality of the sound. Grygar developed this specific, original concept of the relationship between painting and sound in the coming decades in various, and often very different relational analogies even to this day.
Zbyněk Sekal (*1923,Prague - † 1998, Vienna) In 1941, due to his activities in the illegal Communist youth group, Sekal was arrested by the Gestapo and until the end of the war was imprisoned in Pankrác, Terezín and in the Mauthausen concentration camp. Before his arrest, he studied at a business school and learned bookselling. From 1945, he studied at the Prague Academy of Arts, under professors Tichý, Muzika and Filla. However, in 1950 he left school without a diploma, in order to avoid politicized final exams. During his studies, Sekal worked with figuration, but also with the non-traditional techniques of the Surrealists, especially Collage and Frottage. These foreshadowed his later interest in material creation. Later, he worked as a publicity clerk and later as an editor at the publishing house Svoboda. In 1953, he moved to Bratislava and devoted himself to translating. In the 1960’s he travelled and participated for example in a ceramic workshop in Gmunden (Austria) and a sculpture symposium in St. Margarethen (Austria). In the late sixties, he created his first sculptures; in addition to post-Cubistic and imaginative oeuvres his sculptures evoked the suffering of war. In 1969, he emigrated and settled in Vienna. From 1972 to 1974 he worked as a teacher at the Academy of Fine Arts in Stuttgart.
Vladimír Kopecký (*1931 ve Svojanově)
Karel Nepraš (*1932 v Praze, † 2002 v Praze)
Respektovaný sklářský výtvarník a velmi osobitý expresivní malíř studoval po válce na sklářské škole v Kamenickém Šenově a Novém Boru. Na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze navštěvoval sklářský ateliér prof. Josefa Kaplického a sem se také v roce 1990 vrátil jako vedoucí ateliéru, kterým byl až do roku 2008. Sklářská tvorba je bezpochyby výraznou složkou Kopeckého umělecké dráhy, vždyť tvůrce se s ní zúčastnil světových výstav EXPO v Bruselu, Montrealu a španělské Seville. Souběžně s ní pak rozvíjí výrazně expresivní malířství, kterému dominuje velkoryse zpracovávaná barevná malířská hmota. Malba prostupuje do geometrických kompozic skla skrze gestické zásahy expresivně litých barev, které posouvají vyznění těchto objektů. Od druhé poloviny šedesátých a na začátku let sedmdesátých se Kopecký na čas vzdal sklářství a věnoval se pouze malířské tvorbě, kterou prezentoval v sérii geometrických prací na linoleu. Ve sbírce Musea Kampa je několik Kopeckého děl z různých období.
Karel Nepraš je znám nejen jako velmi osobitý grafik a sochař, ale také jako nepřehlédnutelná charakteristická postava pražské umělecké scény. Tu aktivoval mimo jiné svou nákloností ke spolčování a sdružování – již v 50. letech spoluzaložil Club, z kterého se vyvinuli Šmidrové, roku 1963 stál u zrodu Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu, o Paletě Vlasti se ani netřeba zmiňovat. Od roku 1952 studoval v ateliéru Jana Laudy na pražské Akademii, kde následně dlouhá léta působil jako profesor až do své smrti. V 60. letech si přizpůsobil informelní estetiku do formy syrových stylizovaných postav s obnaženými strukturami, odkazující jak k dobovým, Kafkou i komunistickým prostředím syceným existenciálním prožitkům, tak ke groteskní sci-fi, jak ji přinesl pozdější vývoj českého umění. Charakteristickým rysem Neprašovy tvorby je využití kovových součástek a dílů, nástrojů, armatur a trubek.
Vladimír Kopecký (*1931, Svojanov) He studied at the School of Glassmaking in Kamenický Šenov and Nový Bor and at the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague under Prof. Joseph Kaplický. He represented Czechoslovakia at the Expo in Brussels, where he won the gold medal. He has had several solo exhibitions since 1970. His work is on the border between glass objects and paintings, sometimes both components significantly overlap. The accuracy of minimalist compositions is often contrasted with expressively moulded colours. Several of Kopecký’s works are included in Museum Kampa’s collection.
Karel Nepraš (*1932 - † 2002, Prague) After studying sculpture school at the Academy of Fine Arts, Karel Nepraš turned away from traditional modeling and stone carving and went with the construction of shape using cast metal parts. Nepraš embodied in his drawings his inclination towards an ironic interpretation of life, through which he commented on the absurd situation of the ruling dictatorship. These drawings have played a major role in shaping his sculptures, which have been developed under the strong influence of works by Franz Kafka. After the Velvet Revolution he collaborated with architects and worked as a professor at the Academy of Fine Arts in Prague.
Jiří Kornatovský (*1952 v Plasích)
Jan Kubíček (*1927 v Kolíně)
Václav Boštík (*1913 v Horním Újezdci, † 2005 v Praze)
Jiří Kornatovský studoval na Akademii výtvarných umění v Praze. Zabývá se kresbou, grafikou a v posledních několika letech i fotografií. Zpočátku se inspiroval literaturou a poezií, posléze setrval u organických symbolů vejčitého tvaru. Ve sbírce Jana a Medy Mládkových je zastoupen působivou, tužkou a uhlem ztvárněnou velkoformátovou kresbou, dále pak menšími kresbami i grafickými listy, v nichž se autorovo celoživotní téma meditace rozvíjí z různých pohledů.
Tento představitel minimální a geometrické estetiky studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a na Akademii výtvarných umění v Praze. Zabývá se malbou, grafikou a vytváří také objekty. Vystavoval se skupinou Křižovatka, která sdružovala umělce progresivní orientace a experimentálních tendencí. Začal u nás jako jeden z prvních pracovat se strukturami, které vznikaly zčásti náhodně a zčásti kontrolovaně. Rozvíjí kombinační možnosti jednoduchých tvarů a střídajících se barev. Kompozici určuje přísný řád, jde v ní o exaktní vztahy mezi barvami a tvary. Kubíček je jedním z našich nejvýraznějších a nejdůslednějších představitelů geometrické abstrakce a také konceptuálního myšlení druhé poloviny 20. století.
Václav Boštík bývá přiřazován ke generaci umělců 60. let, tvůrcům, kteří v této dekádě povznesli české umění na mezinárodní úroveň originalitou a intenzitou své tvorby. Studoval na pražské Akademii výtvarných umění u prof. Williho Nowaka a patřil k zakládajícím členům skupiny UB 12. Z dnešního pohledu je stále patrnější, že tehdejší obrození malby, které cítíme z Boštíkových obrazů, bylo výsledkem dlouhé kreativní a duchovní cesty, skutečného hledání osobitého místa v umění. Vždyť objev malby, kdy umělec na ploše plátna vytváří silová pole pomocí sítí bodů a čar, kde obrazy vnímáme ve své celistvosti jako pulzující energetická pole a jednotlivosti nehrají roli, tento objev učinil Boštík na prahu své padesátky. Jeho umělecká cesta fascinuje svým hledáním i dílčími objevy. Pojítkem Boštíkova vývoje běžícího od krajin, přes znakové oproštění, geometrické exkursy až po jeho jedinečné, barevně redukované obrazy polí je poesie, která spojuje obsah i formu v jedinečné umělecké dílo.
Jiří Kornatovský (*1952, Plasy) Until 1987 he studied at the Academy of Fine Arts in Prague. Alongside drawing he also works with graphics and photography during the last few years. Among his most significant works are large format, pencil and charcoal black and white drawings of a meditative character. For graphics works, Kornatovský uses mainly etching and aquatint techniques. Initially he was inspired by literature and poetry, and only later the artist engaged in organic egg-shaped symbols. In the collection of Jan and Meda Mládek Kornatovský is represented by both an impressive large drawing, which is on display in the permanent collection, and by smaller drawings and lithographs, in which the artist‘s lifelong theme of meditation is developed from different perspectives.
Jan Kubíček (*1927, Kolín) He studied at the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague and the Academy of Fine Arts in Prague. He deals with painting, printmaking and also creates objects. He exhibited with the group Křižovatka (Intersection), which brought together artists of progressive orientation and experimental tendencies. He was one of the first artists in the former Czechoslovakia to work with structures that were formed partly randomly and partly under control. Kubíček developed possible combinations of simple shapes and changing colours. The composition was determined by a strict order, it is about the exact relationship between colours and shapes. It is one of our most significant and most consistent representatives of geometric abstraction and conceptual thinking of the latter half of the 20th century.
Václav Cigler (*1929 ve Vsetíně) Jeden z nejznámějších a světově nejproslulejších českých sklářských umělců studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru profesora Josefa Kaplického. V letech 1965 až 1979 vedl ateliér uměleckého skla na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Jeho tvorba je zaměřena na plastické objekty z broušeného optického skla, návrhy osvětlovadel a šperků, kresby, prostorové projekty a kompozice pro architekturu. Ciglerovo dílo reprezentuje pět nejdůležitějších principů jeho tvorby: sklo, prostor, voda, světlo, člověk. Cílem jeho hledání jsou jednoduché, dalo by se říci až minimalizující geometrické tvary, které reflektují odrazy a lomy světla i ducha. Cígler tak zapadá do té linie českého umění, která počátkem 60. let vnášela do umění radikalizovaný a racionální projev, čímž oponovala existenciální vrstevnatosti informelních vizuálních nánosů. V případě Václava Ciglera jsme pak také svědky plnoprávného včleňování vrcholných tvůrců sklářského umění do kontextu „vysokého“ umění, tedy jev, který nebyl ještě donedávna samozřejmý. Pro Museum Kampa realizoval umělec při rekonstrukci Sovových mlýnů skleněnou terasu.
Václav Cigler (*1929, Vsetín) He studied at Academy of Arts, Architecture and Design in Prague at the studio of Professor Joseph Kaplický. In the years 1965 - 1979 he led the glass art studio at the Academy of Fine Arts in Bratislava. His work is focused on sculptures made from ground optical glass, designs, implementation of illuminations, jewellery, drawings and spatial compositions for architecture. Cigler’s oeuvres represent the five most important principles of his work: glass, water, space, light, and the individual. Cigler designed the glass terrace of Museum Kampa. Michal Motyčka (*1974 v Praze) Absolvoval Fakultu architektury ČVUT v Praze, dále pak ateliér Sklo v architektuře u prof. Mariana Karla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, studijní stáž na škole architektury prof. Emila Přikryla na Akademii výtvarných umění v Praze a studijní stáž oboru skla na Rhode Island School of Design v Providence, USA. Od roku 1999 spolupracuje s Václavem Cíglerem, připravuje a domýšlí jeho výstavy v závislosti na prostoru instalace.
Michal Motyčka (*1974) He graduated from the Faculty of Architecture at the Czech Technical University in Prague, and later from the studio Glass in Architecture under Prof. Marian Karel at the University of Applied Arts in Prague. He interned at the School of Architecture under Prof. Emil Přikryl, at the Academy of Fine Arts in Prague and in the department of glass at the Rhode Island School of Design in Providence, USA. Since 1999 he collaborates with Vaclav Cigler, preparing and resolving his exhibitions in relation to the installation space.
Jiří Hilmar (*1937 v Hradci Králové) Čelný představitel racionálně koncipované tvorby, ve které využívá kinetických, op-artových a geometrických principů. Prosadil se i jako tvůrce plakátů. Roku 1956 ukončil studium na Vyšší škole Uměleckého průmyslu v Praze. Během 60. let se jeho tvorba ukotvila v oblasti kinetických objektů a zejména pak optických reliéfů z papíru. V nich uplatňoval princip serielního řazení a striktně pravoúhlého řádu. Společně s Tomášem Rajlichem, Radkem Kratinou, Miroslavem Vystrčilem a teoretikem Arsénem Pohribným založil Klub Konkretistů. V roce 1969 odešel do Německa, kde pokračoval v práci na optických reliéfech. V 70. letech začal používat i jiné materiály, jako například šňůry, látky a dřevo.
Jiří Hilmar (*1937, Hradec Králové) In 1956 he graduated from the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague. During the 1960’s, his work was anchored in kinetic objects and in particular optical paper reliefs. In which, he applied a principle of sequential arrangement and a strict rectangular order. In 1967, together with Tomáš Rajlich, Radek Kratina, Miroslav Vystrčil and with the theoretician Arsen Pohribný, he founded the Concretist Club. He established himself as a poster designer. In 1969 he went to Germany and for many years lived in Gelsenkirchen. Abroad, he continued his work on optical reliefs. In the 1970’s he began to use other materials, such as cords, fabrics and wood. Hilmar belongs, together with Zdeněk Sýkora, Karel Malich, Hugo Demartini, Jan Kubíček and František Kyncl to the leading representatives of Czech Geometric Abstraction.
Václav Boštík (*1913, Horní Újezd -† 2005, Prague) He studied at the Prague Academy of Fine Arts under Prof. Willi Nowak. He was one of the founding members of the group UB 12. Boštík’s drawings and paintings are expressive and yet from the beginning a sense for precise construction of the surface and space is evident. He soon reached the limits of abstraction and actually foreshadowed European Lyrical Abstraction. He focused on simplifying reality and expression through basic geometric shapes and objects. Since the mid-nineteen fifties Boštík was more and more interested in the relationships between space, matter and light. The canvas became a field in which variously intersecting lines of force were reflected.
Karel Malich (*1924 v Holicích) Vedle Václava Boštíka je Karel Malich dalším rodákem z východních Čech, bez kterého by české umění posledních padesáti let ztrácelo lesk a brilanci. Na přelomu 50. a 60. let zcela po svém přehodnotil svoji empatickou lásku ke krajině, zejména k prostoru mírných kopců kolem rodných Holic. Výsledkem byla zcela jiná, nová podoba české krajinomalby. Abstraktní forma Malichových prací byla syntézou kresebnosti, barevného cítění a schopnosti nechat se prostoupit atmosférou, světlem a konfigurací viděného. Z téže doby pocházejí také černobílé kresby, ovlivněné osobně prožívanými událostmi života. V obou objevuje Malich kouzlo redukce, zhušťování použitých prostředků, dohledávání smyslu a významu, aby dospěl ke konci této dekády k jedinému bodu. Bodu, který současně dráždí i zklidňuje svým přesně vymezeným místem. Tehdy také konstruoval osobité reliéfy, kterými se dotýkal geometrických tendencí a minimalismu. Jestliže je Malich jedničkou v novém vnímání krajiny, která je stejně tak kolem umělce, jako jím prochází, drátěné plastiky a množství barevných pastelů vznikajících po celá desetiletí jsou uhrančivým svědectvím viděných a cítěných vizí. Malich jimi přestupuje práh časoprostoru a zaznamenává přítomné zážitky z pozice viděného, vidícího i vidoucího.
Karel Malich (*1924, Holice) His studies began in Charles University at the Faculty of Education, and continued at the Academy of Fine Arts. Malich’s work is based on his relationship to nature and intense inner experiences. The first contact with abstraction in Malich’s oeuvre is presented by paintings from the late nineteen fifties. At the beginning of the next decade he worked on a series of collages and assemblages, in which the author affixed stones, sand, cork, polystyrene, threads and cords into simple geometric structures. After the mid-1960’s, a number of reliefs and corridors in which was examined the possibility of displaying spatial intersections, passages and areas for the movement of energy. At that time, Malich also began to address sculptures hanging freely in space, which resulted in wire objects, representing the core of his work throughout the 1970’s. Working with wire opened the door for Malich to disengaged and disembodied objects behaving like spontaneous spatial drawings. Wire objects, mostly tied up with colored threads, hanging and lying on the ground, most often referred to the concept of energy of a landscape and natural phenomena. His work was distinguishable by the fact that it did not result based on an intellectual concept, but on the contrary it is evident that there is a connection to the author‘s inner feelings and often to the concept of landscape, the most important source of inspiration for the artist.
© Vydalo Museum Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových v Praze roku 2013 © Published by Museum Kampa – The Jan and Meda Mládek Foundation 2013 © Koncepce / Concept: Museum Kampa © Fotograf / Photographer: Oto Palán, Archiv Lenky a Zdeňka Sýkorových © Texty / Texts: Anna Fulíková, Josef Tomšej, Lenka Sýkorová Překlad / Translation: Sandra Průša www.museumkampa.cz
