POMŮŽE DOPIS VLASTNÍKŮM HUTÍ?

7 TÝDENÍK ODBOROVÉHO SVAZU KOVO, DATUM UZÁVĚRKY: 16. ÚNORA 2012, DATUM VYDÁNÍ: 24. ÚNORA 2012, CENA: 6 KČ

Čtěte v čísle i na http//www.oskovo.cz  Odbory v roce 2012 (Z tiskové konference ČMKOS 10. 2.)  Text dohody o spolupráci v automobilovém průmyslu – str. 3  Po stopách starých hutí v Čechách a na Moravě – Štěpánov nad Svratkou – str. 4

Příloha – str. I až IV:  Co přináší zákon o důchodovém spoření (VI.)  Poradny na přání (Sociální rubrika, Daňová odpovědna)  K nové úpravě odměňování práce přesčas

V hutnictví (v působnosti OS KOVO) pracuje 24 000 zaměstnanců (snímek je z ArcelorMittal Ostrava)

Já ti dám, nadávat mi do „novinářů“, ty jeden „politiku“!

POMŮŽE DOPIS VLASTNÍKŮM HUTÍ? Valná hromada hutnické sekce OS KOVO řešila kolektivní vyjednávání v odvětví

Nová dohoda o spolupráci v automobilovém průmyslu Po vyjednávacím a schvalovacím procesu, který trval téměř rok, byla podepsána nová „Dohoda o spolupráci“ mezi Odborovým svazem KOVO a Sdružením automobilového průmyslu (AutoSAP). Stalo se tak 24. 1. 2012. Dohoda nahrazuje původní „Dohodu o spolupráci“, která byla podepsána 9. 10. 2001 a podle které se řídily vztahy obou stran 10 let. Původní dohoda byla v době účinnosti doplněna dodatky, které souvisely s měnící se situací v automobilovém průmyslu a v ČR obecně. V době účinnosti dohody se postupně kultivovaly vztahy mezi oběma stranami, představitelé obou subjektů se účastnili zasedání orgánů druhé strany – valné hromady automobilové sekce OS KOVO a rady ředitelů AutoSAP. Fungovala také výměna informací – poskytování periodických tiskovin z obou stran, tiskových zpráv a aktualit. Řešily se problémy v jednotlivých firmách – Visteon, Hyundai, TPCA, SOR. Spolupráce se rozvíjela i směrem ke společným prohlášením k aktuálním problémům v autoprůmyslu – k otázce kursu české koruny, opakovaně k zákoníku práce, k možnému snížení konkurenceschopnosti autoprůmyslu při zpřísnění ekologických opatření (CO2, Reach, páteční zákaz jízdy kamionů, obchodování s povolenkami), k ovlivňování vzdělávací soustavy ve směru k potřebám trhu práce, k proble-

(Pokračování na str. 3)

Hutnická odvětvová sekce OS KOVO je tvořena 21 základními organizacemi, které zastupují téměř 24 000 zaměstnanců, z nichž je 46 procent odborářů. Zaznělo to na valné hromadě sekce 10. února v Praze.

H

utnická sekce průběžně přizpůsobuje svou činnost potřebám členů, změnám v podnicích vyvolaných celosvětovou krizí a také stavu kolektivního vyjednávání.

Historie se stále opakuje

svazu KOVO Josef Středula plánovanou dostavbu JE Temelín. „Vyžádá si to obrovskou spotřebu oceli. Proto se v této věci snažíme extrémně tlačit na vládě i tripartitě, aby se tendr posuzoval i podle toho, kolik českých zaměstnanců se na tom bude podílet. Dále v roce 2015

Návrh kolektivní smlouvy vyššího stupně byl předán Odvětvovému svazu hutnictví železa (OSHŽ) již v srpnu minulého roku. Ten však odpověděl, že nemá ke kolektivnímu vyjednávání zmocnění svých členů, a vrátil návrh kolektivní smlouvy zpět. Od roku 2004 se tak opakuje stále stejná historie. Vzhledem k tomu, že prezident OSHŽ ing. Jiří Cienciala, CSc., který se účastnil valné hromady jako host, naznačil, že vyšší kolektivní smlouvu si nepřejí majitelé hutních firem, navrhl Stanislav Malušek (Železárny Veselí), aby hutní sekce odeslala dopis vlastníkům hutí s dotazem, proč nedají zmocnění šéfům svých firem k vyjednávání vyšší smlouvy. Valná Z valné hromady hutnické sekce 10. 2. v Praze hromada poté odsouhlasila, aby byl sestaven dopis vlastníkům a řídícím orgánům hut- skončí životnost další jaderné elektrárně Dukoních společností v záležitosti udělení zmocnění vany a pravděpodobně bude prodloužena. Jednání se zaměstnavatelským svazem tedy nemusí OSHŽ ke kolektivnímu vyjednávání. být jen o mzdách, ale také o těchto věcech,“ Temelín – obrovská šance upozornil J. Středula. Za „obrovskou šanci“ pro hutní podniky (Pokračování na str. 3) v České republice označil předseda Odborového

1

KOVÁK číslo 7 — 24. února 2012

PĚTICE ČESKÝCH MALÉRŮ ČMKOS označila 5 vážných problémů, Zavadil. Naopak prokazatelné případy velké kokteré rozkládají Českou republiku. Dle rupce na státních zakázkách zůstávají nepotresvyjádření předsedy ČMKOS Jaroslava tány. 5. Rozvrácené veřejné finance: Od časů ToZavadila jde o tyto maléry:

1. II. pilíř důchodového spoření: Jeho za-

polánkovy vlády má stát velký dluh, který se nedaří odstranit, vláda neumí vybírat daně. Řeší se to formou škrtů, a „to je nadále neudržitelné“, upozornil J. Zavadil, „je třeba něco dělat s přímými daněmi, například vrátit zpět progresivní zdanění, jinak se mohou do budoucna daně úplně rozvrátit.“ Východiskem je nastolení daňové spravedlnosti pro všechny poplatníky. (jab)

vedení bude stát 20 – 30 – 40 miliard Kč ze státního rozpočtu. „Toto není v čase krize možné,“ prohlásil J. Zavadil, ČMKOS proto na tripartitě navrhne zrušení tohoto spoření. 2. Korupce prorůstající státní a veřejnou sférou: „Politická garnitura se tváří, jako by se nic nedělo, a tak hrozí, že zkorumpováno bude naprosto vše,“ konstatoval J. Zavadil s tím, že korupce jako rakovina prorůstá celou společností. 3. Lichva narůstající do nadměrných mezí: „Řadu lidí to dostává do nešťastné situace,“ uvedl J. Zavadil. 4. Právní stát naruby: „Řada lidí se nedostane ke svému právu,“ zdůraznil J. Ano, ten apendix vyoperujeme, ale jedině jako nadstandard! Nemocnice potřebuje peníze…

V ROCE 2012 KOLEKTIVNÍ ODBORY Z tiskové konference ČMKOS 10. 2. VYJEDNÁVÁNÍ V OS KOVO Zaměstnavatelé se vymlouvají na krizi, nechtějí nic přidat na mzdách. Tak zhodnotil předseda OS KOVO Josef Středula letošní kolektivní vyjednávání. Podle toho, co zaměstnavatelé říkají, „mám pocit, že ta krize je daleko hlubší než ta, která byla v roce 2008 a 2009.“ Jaký je stav v kolektivním vyjednávání v rámci OS KOVO k 1. únoru 2012?  Ve 21 % případů se vůbec nepodařilo vyjednat v kolektivních smlouvách růst mezd.  V 67 % kolektivních smluv je nárůst mezd do 3,5 %, což vyjadřuje úroveň předpokládané inflace na letošní rok.  Ve 12 % kolektivních smluv je

2

mzdová dohoda nad 3,5 %, z toho v jednom případě zvýšení mezd činí o 11 procent.  V 15 % kolektivních smluv jsou dojednány tzv. sociální plány, například vyšší odstupné nad rámec zákoníku práce či další vzdělávání zaměstnanců při restrukturalizaci firmy. K situaci v kovoprůmyslu ještě J. Středula dodal, že pokud zaměstnavatelé vytvářejí nová pracovní místa, přijímají na ně většinou zaměstnance na dobu určitou, případně pracovníky přes personální agentury. (jab)

Ty seš cvok! Půjčíš si od lichváře, on na nás pošle vymahače a ten nás připraví i o ten most nad hlavou…

Jak vyzrát na lichvu? K maléru zvanému lichva se vyjádřil ekonomický expert ČMKOS ing. Martin Fassmann. Podle něj lichva znamená obrovské nebezpečí. České domácnosti mají v oblasti nebankovních půjček dluh zhruba 50 miliard korun a kvůli úrokům, které dosahují až 100 procent za rok, se toto zadlužení v průběhu čtyř let může vyšplhat na 600 až 800 miliard korun. „To je obrovský problém, který stojí před českou společností,“ dodal. Úroky ve výši 100 procent jsou prakticky nesplnitelné, pokud se nejedná o nízkou částku. „Dojde k velkým majetkovým přesunům a budou tu milióny lidí, kteří nebudou mít na nájem, na teplo a na jídlo,“ řekl M. Fassmann. Řešení podle něj spočívá v tom, že by se nastavil nejvyšší úrok. „Když si vezmete, v historii bylo stanoveno, co jsou slušné úroky, co jsou neslušné úroky a kde je lichva,“ podotkl. (jab)

Sliby chyby ve zdravotnictví Ministr zdravotnictví Leoš Heger nesplnil nic z toho, co slíbil. Zaměstnancům slíbil, že zvýší platy, a pacientům, že se nebude snižovat kvalita a dostupnost zdravotní péče. Jaká je realita zdravotnické reformy, objasnila předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče Dagmar Žitníková. Co se týče platů, v krajských nemocnicích zůstalo vše při starém a ve fakultních nemocnicích sice ke zvýšení platů zčásti došlo, ale není to spojeno se zvýšením finančních prostředků v nemocnicích. „Díky“ tomu se snižují pracovní úvazky, ruší pracovní smlouvy na dobu určitou a upravují se úvazky důchodců. Pacientům hrozí snížení počtu lůžek a počtu oddělení v nemocnicích, dle připravovaného nařízení vlády má být zaveden limit 26 týdnů, dokdy má zdravotnické zařízení zahájit léčbu, a – jak řekla D. Žitníková – týká se to i lidí nemocných rakovinou, což je může ohrozit na životě. „Ministerstvo jde ve svých úvahách ještě dál,“ dodala. Připravuje se reforma číslo 2, kdy by měl pacient nárok jen na to, co je ekonomicky přínosné. „Podle mě jde o základní odklon od dosavadní filosofie zdravotnictví, náš odborový svaz s tím zásadně nesouhlasí,“ zdůraznila D. Žitníková. (jab)

Smuteční oznámení S lítostí oznamujeme, že v sobotu 4. února 2012 náhle zemřel pan JOSEF ČAPEK (1951 – 2012) ve věku 60 let, dlouholetý předseda odborové organizace OS KOVO ŠKODA Praha. Josef Čapek patřil k těm obětavým a poctivým funkcionářům, na které budeme dlouho vzpomínat. Dlouhodobě aktivně působil v řadě funkcí v rámci OS KOVO, zejména v Radě OS KOVO. Pravidelně se účastnil všech akcí pořádaných v regionu Praha, kde vždy příkladně a důsledně obhajoval oprávněné zájmy zaměstnanců a členů odborů. Josefe, děkujeme Ti za vše, co jsi pro nás, odboráře, vykonal. Čest tvojí památce! Regionální pracoviště Praha a Středočeský kraj

KOVÁK číslo 7 — 24. února 2012

DOHODA O SPOLUPRÁCI

mezi Sdružením automobilového průmyslu (dále jen AutoSAP) a Odborovým svazem KOVO ČR (dále jen OS KOVO) Preambule: Smluvní

strany jsou si vědomy, že automobilový sektor je důležitý zdroj ekonomické prosperity, zaměstnanosti a inovací. Automobilový průmysl se kontinuálně vyvíjí v důsledku tržních trendů, mezinárodní konkurence, technologických inovací a regulačních změn. Proto je žádoucí, aby případné změny a procesy probíhající v automobilovém průmyslu byly řešeny v širším kontextu. Pro obě strany je důležité, aby při realizaci těchto procesů a změn byl podporován ekonomický i sociální progres prostřednictvím efektivního sociálního dialogu. AutoSAP a OS KOVO garantují, že případné změny a procesy v automobilovém průmyslu budou probíhat ve zdravých, udržitelných a sociálně odpovědných podmínkách a jsou si vědomy, že každá úspěšná inovační politika závisí na vhodné motivaci, trvalých a rozsáhlých investicích do vzdělávání a následném využití získaných dovedností zaměstnanců. Smluvní strany, vědomy si společného cíle rozvoje automobilového průmyslu v České republice a především potřeby udržení trvalé konkurenceschopnosti českého automobilového průmyslu, definují tímto společné zájmy, které by měly být společným úsilím postupně naplňovány. Smluvní strany této dohody se dobrovolně přihlašují k respektování a dodržování základních tezí a pravidel, které jsou shrnuty v následujících oblastech spolupráce: 1. Všeobecná část a) podporovat včasné uzavírání kvalitních podnikových kolektivních smluv u členů, které smluvní strany zastupují, tak, aby odpovídaly standardům v automobilovém průmyslu b) plnit všechny uzavřené smlouvy, ujednání a závazky c) vzájemně konzultovat a vést diskusi, případně jednání, za účelem dosažení shody o důležitých otázkách: pracovněprávních, mzdových a sociálních, tzn. o sociálních výhodách a programech v jednotlivých firmách d) vzájemně si vyměňovat písemné informace o vývoji průměrné mzdy za pololetí a celorok ve formě standardně zpracovávané oběma smluvními stranami e) v případě vzniku sporu či dvojího výkladu legislativních předpisů projednat a následně zpracovat společný metodický výklad f) dále realizovat a prohlubovat vzájemnou spolupráci a výměnu informací z oblasti českého a světového automobilového průmyslu i prostřednictvím setkávání (1x za rok) pověřených zástupců AutoSAP a pověřených zástupců Rady Odvětvové sekce automobilového průmyslu OS KOVO g) umožnit účast vystoupení představitelů smluvních stran na vrcholném jednání orgánů obou stran sociálního dialogu – Valné hromady Odvětvové sekce automobilového průmyslu OS KOVO a Rady ředitelů AutoSAP h) aktivně spolupracovat na všech úrovních (národní, regionální a podnikové) v oblastech společného zájmu

i) sledovat analýzy trendů z pohledu technologických a konkurenčních podmínek, lidských zdrojů a vzdělávání j) v případě restrukturalizace výrobních kapacit společně vyvíjet úsilí ke zmírnění sociálních důsledků pro zaměstnance i region k) spolupracovat s regionálními orgány při poklesu ekonomických aktivit pro vytváření anticipačních (předvídajících) opatření s vědomím sociální odpovědnosti. 2. Na úrovni Rady hospodářské a sociální dohody (tripartity) společně prosazovat a podporovat prostřednictvím svých zástupců: a) zjednodušení regulačního rámce pro automobilový průmysl v souladu s politikou EU b) investice finálních výrobců a dodavatelů prostřednictvím iniciativ, jako je rozvoj dopravních sítí a dalších prvků infrastruktury, a zajištění rozvoje kvalifikované pracovní síly c) investice do lidských zdrojů, výzkumu a vývoje prostřednictvím vlastního financování i s využitím evropských fondů (zejména strukturálních fondů) d) rozvoj a posilování konzistentních aktivit v oblasti celoživotního vzdělávání a zaměstnatelnosti e) omezení nekontrolovaného dovozu technicky, bezpečnostně či ekologicky nevyhovujících ojetých vozidel do ČR, který poškozuje nejen tuzemský automobilový průmysl, ale je zejména hrozbou pro životní prostředí a bezpečnost silničního provozu f) zpracování vládní koncepce obnovy vozového parku v ČR g) opatření k zamezení „sociálního dumpingu“ a protiprávního jednání firem zprostředkovávajících agenturní zaměstnance. (Pokračování příště)

Nová dohoda … (Dokončení ze str. 1) matice dovozu ojetých vozidel a k zaměstnávání cizinců. V posledním období tato spolupráce zintenzivnila i výstupy směrem k národní tripartitě (RHSD), kde je členem delegace za odbory předseda OS KOVO J. Středula a za zaměstnavatele viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR a zároveň viceprezident AutoSAP ing. P. Juříček. Výsledkem je společné stanovisko ke zvláštním kontům pracovní doby, kurzarbeitu a předdůchodům. Na pravidelné vyhodnocovací schůzce obou stran, již v roce 2010, bylo dohodnuto zahájit práci na revizi platné dohody s tím, že změny navrhne pracovní skupina OS KOVO složená ze zástupců automobilové sekce a centrály OS KOVO. Na tomto místě je dobré připomenout, že smluvní strany dohody zastupují 110 000 zaměstnanců. Automobilový průmysl je jedním z klíčových odvětví ekonomiky ČR. Vytváří 20 procent průmyslové výroby a stejný podíl má na exportu ČR. V roce 2011 se v ČR vyrobilo již více než 1 milión osobních automobilů. Opět roste výroba autobusů, nákladních aut, přípojných vozidel a dokonce i motocy-

POMŮŽE DOPIS… (Dokončení ze str. 1) K záležitosti takzvaných předdůchodů konstatoval Luděk Lúčan (Válcovny plechu, Frýdek-Místek): „Předdůchody pro všechny mne nezajímají, ale zajímají mne předdůchody pro těžké a rizikové profese. Ostatní profese se o nic nezajímaly a nyní na tom chce kdekdo parazitovat. Tím se to celé zarazí. Je to příliš velký objem prostředků. Vláda si myslí, že to zafinancují zaměstnavatelé a zaměstnanci, je ale jasné, že za takových podmínek se žádný fond na tyto účely nikdy nenaplní.“

Kam kráčí světové ocelářství? Spotřeba oceli ve světě po předchozím poklesu způsobeném globální krizí v posledních dvou letech opět roste. Podle odhadů to bylo v roce 2010 o 15,1 procenta (1 312 miliónů tun) a loni o 6,5 procenta (1 398 miliónů tun). Letos se očekává růst o 5,3 procenta (1 474 miliónů tun). Uvedl to na valné hromadě viceprezident OSHŽ RNDr. Jaroslav Raab. Tomu odpovídá i výroba oceli, která loni dosáhla 1,5 miliardy tun. Těžiště spotřeby oceli se přitom přesouvá ze Severní Ameriky a Evropské unie především do Asie (zvláště Číny) a do Latinské Ameriky. Světové ocelářství má v současnosti 15 až 20 procent nadbytečných kapacit, a proto obstojí jen plně konkurenceschopné společnosti. Pro přežití zvláště evropských výrobních kapacit je třeba vytvořit rovnocenné podmínky, co se týče především dostupnosti surovin, ekologické legislativy, energetiky. Dále je třeba optimalizovat využití kapacit a dále investovat do energetiky a dalších vstupů hutní výroby. Vývoj poukazuje na odklon od fúzí uvnitř ocelářství směrem k integraci s těžebními kapacitami, uvedl ve své prezentaci J. Raab. Text a snímky MARTIN BENEŠ klů, kde došlo v uplynulých 20 letech k největšímu propadu. Příprava návrhu revize dohody nebyla jednoduchá, především v rámci naší automobilové sekce. Trvalo poměrně dlouho, než se podařilo sladit různé názory v sekci a předložit nový text AutoSAP. Pracovní skupina složená ze zástupců obou stran postupně dospěla ke kompromisnímu znění nového textu. Je třeba říci, že vzhledem ke každoročnímu pracovnímu setkávání zástupců obou subjektů se jednalo korektně a věcně. Výsledkem byl návrh textu, ke kterému se obě strany mohly zavázat v souladu s jejich vnitřními dokumenty a možnostmi. Následoval schvalovací proces na obou stranách v příslušných orgánech završený v OS KOVO na listopadovém Předsednictvu OS KOVO a v AutoSAP na prosincovém zasedání rady ředitelů, tedy v závěru roku 2011. Sluší se poděkovat všem, kteří se za OS KOVO spolu se mnou aktivně podíleli na přípravě revidované dohody, tedy předsedovi sekce B. Witwerovi, místopředsedovi sekce V. Kmentovi, členům rady sekce J. Bršťákovi a A. Majerovi a také vedoucímu úseku odborové politiky OS KOVO ing. Z. Dobiášovi. JAROSLAV SOUČEK, místopředseda OS KOVO Poznámka redakce: Plné znění dohody viz str. 3 (na pokračování).

KOVÁK • Vydává OS KOVO • IČO: 49276832 • Uzávěrka vždy ve čtvrtek v 11 hodin • http//www.oskovo.cz • Redakce: šéfredaktor Mgr. Martin Beneš, redaktorka PhDr. Jana Benešová, tajemnice Miloslava Nováková. • Adresa redakce a vydavatele: nám. W. Churchilla 2, 113 59 Praha 3 • Telefon: 234462344 • Fax: 222717666, email: [email protected] • Redakční rada: J. Švec - předseda, tel.: 387016255, O. Beneda, A. Sobolová , J. Sůva, JUDr. V. Štich, L. Zimmermann • Vydavatelský servis: Jan Kratochvíl • Objednávky vyřizuje redakce • Redakcí nevyžádané rukopisy, fotografie a kresby se nevracejí • Za obsah inzerce redakce nezodpovídá • Podávání novinových zásilek povolila Česká pošta, s. p., odštěpný závod Praha, č.j. nov. 6094/96 ze dne 20. 8. 1996 • ISNN - 0332-9270 • MK ČR E 4605

3

KOVÁK číslo 7 — 24. února 2012

ŽELEZÁRNY ŠTĚPÁNOV NAD SVRATKOU Po stopách starých hutí v Čechách a na Moravě (XXV.) Místní železářská huť se zformovala ze staršího železářského hamru – jednoho z celé řady hamrů pracujících na pernštejnském panství při horním toku řeky Svratky již od konce 15. století. V místě pozdějších Štěpánovských železáren pracoval hamr již od poloviny 17. století. Stroj určený pro továrnu brněnského soukenického podnikatele Ch. Wünsche dosahoval výkonu 3–4 koňských sil a pracoval ještě roku 1825. Napoleonské války přinesly konjunkturu podniku. Huť prosperovala a to vedlo majitele pernštejnského panství hraběte Mitrowského roku 1842 k rozhodnutí provozovat huť ve vlastní režii. Výroba se orientovala na produkci odlitků z šedé litiny, proto byly vystavěny 2 kuplovny na přetavování surového železa.

V

roce 1760 byla vystavěna vysoká dřevouhelná vysoká pec. Ze čtvercového základu pece o rozměrech 6,8 x 6,8 m vyrůstala válcová podstava o výšce 1,2 m, nad níž byla kónická zarážka vysoká 0,3 m a vlastní šachta pece o výšce 6,3 m ukončená 0,6 m vysokou čtvercovou kychtou s komínem čnějícím nad pecí. Celková výška pece dosáhla 8,4 m. Tavící kampaň trvala průměrně 34 týdnů při výrobě 60 centnýřů (3360 kg) surového železa týdně. Výroba však kolísala – tak roku 1763 byla denní produkce huti asi 475 kg železa. Pasivní výnos huti vedl v roce 1766 k odstavení pece. Roku 1775 byla za správce huti F. F. Bártla pec znovu zapálena. V témže roce bylo za 38 týdnů vyrobeno 2193 centnýřů (123 t) surového železa, v roce 1783 pak 2241 centnýřů (125 t). Jádrem výroby byly dodávky munice (bomb a koulí) pro rakouskou armádu, dělostřelecké střelivo bylo odléváno do litinových kokil. K. J. Homoláč, nový nájemce huti, opravil vysokou pec a výheň v Oleš-

KŘÍ ŽŽOOVVKA KŘÍ KA Láska ... (viz tajenku). V tajence se skrývá dokončení výroku, jehož autorem je italský básník, prozaik a dramatik Gabriele d‘Annunzio (1863 – 1938), představitel krajní dekadence. Je autorem chorobně smyslných románů (Dítě rozkoše, Triumf smrti, Nevinný) a četných symbolistických tragédií (Mrtvé město, Francesca da Rimini, Loď), v nichž aplikoval Nietzschovu filosofii nadčlověka. Sehrál velmi kontroverzní roli v počáteční fázi italského fašismu. (jk)

Vyluštění z Kováku č. 5/2012 (výrok S. de Beauvoirové): Muž je vždy tak stár, jak se cítí, ... avšak nikdy ne tak důležitý.

4

V roce 1848 pracovala v podniku vysoká pec, slévárna, 4 zkujňovací výhně s hamerskými kladivy a kovárna. Výrobní program tvořily tzv. obchodní tvary železa, strojní součásti, kolejnice, plechy, podkovářské zboží, desky a litinové kříže. Pro rodinnou hrobku hrabat Mitrowských v doubravnickém farním kostele byly zhotoveny litinové sarkofágy. Roku 1861 byl provoz vysoké pece zastaven a následně byla pec přestavěna s užitím předehřívače větru a cylindrických dmýchadel. V roce 1875 byla vybavena parním strojem o výkonu 20 koňských sil. Následujícího roku však byl provoz vysoké pece ukončen. Další vývoj podniku je spojen s provozem slévárny a zámečnické dílny v blízké Olešničce a slévárny kujné litiny v nedalekém Borovci. Slévárna neprosperovala, proto byl její provoz roku 1903 zastaven. Od počátku 20. století pracoval pouze závod v Olešničce, jehož produkce stoupala. Podnik byl rozšířen o smaltovnu a galvanovnu. První světová válka vedla k omezení výroby. Novými majiteli se postupně stala společnost A. Svoboda a spol., Havelka a Humpolíček a nakonec J. Matoušek, vedoucí podnik až do jeho znárodnění v roce 1948 a začlenění do Spojených brněnských sléváren a strojíren, později do MEZ Drásov. Roku 1952 byla zbourána vysoká pec spolu se zavážecí věží. V rámci privatizace podniku vznikla soukromá firma Železárny Štěpánov, společnost s r. o. PhDr. JIŘÍ MERTA Snímky archív autora

Pohled na huť ve Štěpánově před rokem 1898

ničce, v Borovci pak vystavěl novou výheň, opravil stávající objekty a v roce 1806 přistavěl nové. Po třech letech huť pronajal J. V. Homoláč, který vystavěl v letech 1809 až 1812 při vysoké peci slévárnu, budovu pro měchy a sklady pro hutní výrobky. Působení anglického odborníka J. Baildona je spojováno s výrobou a montáží prvního parního stroje vyrobeného na Moravě v roce 1814.

Pohled na současný závod z úbočí kopce Hradisko

KOVÁK číslo 7 — 24. února 2012/příloha

PORADNY NA PŘÁNÍ

Na přání mnoha členů OS KOVO zavedl Kovák v roce 2002 rubriku Poradny na přání, která je podle ohlasů čtenářů velmi oblíbená. Jde o odpovědi na dotazy z různých oborů a oblastí, které zajímají širokou čtenářskou obec: právo, zákoník práce, zdravotní a sociální pojištění, nemocenské a důchody, psychologie, bydlení, medicína. Odpovídají přední odborníci OS KOVO i ČMKOS. Piště, mailujte nebo faxujte nám své dotazy (nám. W. Churchilla 2, 113 59 Praha 3, fax: 222 717 666, e-mail: [email protected]). Rubrika pokračuje i v roce 2012. Těšíme se proto, že i nadále nám budete svěřovat svá přání, podněty a připomínky a klást otázky, které budou zajímat i ostatní čtenáře.

Sociální rubrika

Kdy mi zvýší důchod? Ing. MARCELA HŘÍBALOVÁ, specialistka na sociální oblast, úsek odborové politiky OS KOVO

Jsem dosud zaměstnán, ačkoli již od 1. 1. 2010 beru řádný starobní důchod. Jelikož jsem byl informován, že důchod je možno zvýšit po dvou letech pobírání důchodu vedle výdělečné činnosti, navštívil jsem OSSZ a chtěl o zvýšení požádat. Příslušná úřednice mi však sdělila, že jsem byl v roce 2010 dva týdny marod a že mám tyto dny napracovat a pak teprve požádat o zvýšení důchodu. Měla pravdu? J. K., Přelouč Novela zákona, která upravuje tuto oblast, byla přijata ke dni 1. 1. 2010. Od tohoto data je umožněno současné pobírání starobního důchodu a vykonávání výdělečné činnosti. Zároveň bylo uzákoněno, že výše procentní výměry řádného starobního důchodu se zvýší pojištěnci, který po vzniku nároku na tento důchod vykonával výdělečnou činnost a pobíral přitom starobní důchod v plné výši, za každých 360 kalendářních dnů této výdělečné činnosti o 0,4 % výpočtového základu. Nárok na toto zvýšení má pojištěnec vždy po 2 letech, pokud výdělečná činnost trvala nepřetržitě po tuto dobu, nebo po skončení výdělečné činnosti. Za nepřetržité trvání výdělečné činnosti se přitom považuje i to, kdy na kalendářní den skončení výdělečné činnosti bezprostředně navazuje kalendářní den, v němž výdělečná činnost znovu vznikla. Zákon stanovuje, že za výkon výdělečné činnosti se pro účely zvýšení procentní výměry starobního důchodu nepovažují (nezapočítávají) následující doby:  doby pracovního volna bez náhrady příjmu  doby neomluvené nepřítomnosti v práci  dočasné pracovní neschopnosti, kterou si pojištěnec nezpůsobil úmyslně  doby karantény  doby, po kterou trvala potřeba ošetřování nebo péče o dítě ve věku do 10 let nebo jiného člena domácnosti. Žádost o zastavení výplaty/snížení výplaty na polovinu/uvolnění/úpravu starobního důchodu je možno podat na OSSZ/PSSZ/MSSZ příslušné podle místa trvalého pobytu poživatele důchodu. Na OSSZ jste tedy obdržel správnou informaci. Po „napracování“ dnů (doby) pracovní neschopnosti vám bude náležet zvýšení procentní výměry vašeho starobního důchodu o 2x 0,4 % = 0,8 % výpočtového základu. Ilustrační snímek Jaroslav Hodík

Daňová odpovědna

Platí se z odstupného sociální a zdravotní pojištění? JINDRA PLESNÍKOVÁ, specialistka na daně, úsek odborové politiky OS KOVO

Měl bych dostat od zaměstnavatele odstupné v souvislosti s propuštěním z organizačních důvodů. Zajímá mě proto, zda se v roce 2012 zahrnuje do vyměřovacího základu pro pojistné na sociální a zdravotní pojištění také odstupné při rozvázání pracovního poměru. D. Č., Liberec V souladu s ustanovením § 5 odst. 2 písm. b ) zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení, se do vyměřovacího základu zaměstnance nezahrnuje: odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné poskytovaná na základě zvláštních právních předpisů, jako je například zákoník práce, a odměna při skončení funkčního období náležející podle zvláštních

právních předpisů podle zákona o obcích. Takto by to mělo platit až do 31. 12. 2014. Od 1. 1. 2015 by se zavedením jednoho inkasního místa mělo dojít ke změně. Obdobně je to v případě zdravotního pojištění v souladu s ustanovením § 3 odst. 2 písm. b) zákona 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění.

I

KOVÁK číslo 7 — 24. února 2012/příloha

K NOVÉ ÚPRAVĚ ODMĚŇOVÁNÍ PRÁCE PŘESČAS Ing. Bc. ALENA PAUKRTOVÁ, specialistka pro mzdy a kolektivní vyjednávání, úsek odborové politiky OS KOVO

Novelou č. 365/2011 Sb. byla s účinností od 1. ledna 2012 do zákoníku práce implementována nová úprava týkající se odměňování práce přesčas (§ 114 zákoníku práce). S přihlédnutím k případné práci přesčas je nyní možné sjednat mzdu se všemi zaměstnanci, nejen s vedoucími zaměstnanci. Této novince byla věnována poradna v Kováku č. 3, nyní se na základě dotazů k tématu vracíme. I nadále (po novele zákoníku práce) platí, že zaměstnanci, který pracoval přesčas, náleží za dobu této práce v první řadě dosažená mzda a příplatek ve výši minimálně 25 procent jeho průměrného výdělku. Hodnota příplatku může být navýšena ve smlouvě (kolektivní, pracovní či jiné) nebo ve vnitřním předpisu či mzdovém výměru. Pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnou na poskytnutí náhradního volna namísto zvýšené mzdy za práci přesčas, ztrácí zaměstnanec právo na příplatek a místo toho je mu poskytnuto náhradní volno, a to v rozsahu vykonané práce přesčas. Zákoník práce i před touto poslední novelou umožňoval sjednání mzdy již s přihlédnutím k případné práci přesčas, ale pouze s vedoucími zaměstnanci. Za vedoucí zaměstnance zákoník práce považoval a nadále považuje zaměstnance, „kteří jsou na jednotlivých stupních řízení zaměstnavatele oprávněni stanovit a ukládat podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomuto účelu závazné pokyny.“ Podmínkou pro právoplatné sjednání mzdy s přihlédnutím k případné práci přesčas byla podmínka sjednání rozsahu práce přesčas, k níž bylo ve mzdě přihlédnuto. Přitom tento rozsah nesměl překročit hranici 150 hodin za rok. Přestože vymezení vedoucích zaměstnanců, za které lze považovat i například 2 úředníky, kteří se dělí o jednu administrativní pracovnici, bylo a nadále je poměrně široké, nebyly zaznamenány v uplynulém období žádné problémy.

Jaký je limit? Od 1. ledna 2012 se ustanovení zákoníku práce změnilo tak, že mzdu s přihlédnutím k případné práci přesčas lze sjednat se všemi zaměstnanci. Rozdíl je pouze v maximálním rozsahu této práce. U zaměstnanců, kteří nejsou vedoucími zaměstnanci, činí tento limit 150 hodin za kalendářní rok, tedy v průměru 12,5 hodiny měsíčně. U vedoucích zaměstnanců byl

tento limit výrazně navýšen, a to až na celkový rozsah práce přesčas daný v § 93 odst. 4 ZP, tedy nejvýše 416 hodin v roce (průměr 8 hodin týdně x 52 týdnů, pokud je takto dlouhé vyrovnávací období sjednáno v kolektivní smlouvě).

Jen v pracovní smlouvě Jak z výše uvedeného vyplývá, musí být mzda s přihlédnutím k případné práci přesčas sjednána. Nepřichází tedy v úvahu řešení pomocí vnitřního předpisu nebo mzdového výměru. Ke sjednání může obecně dojít v kolektivní nebo pracovní či jiné smlouvě (například tzv. manažerské smlouvě). Sjednání mzdy s přihlédnutím k případné práci přesčas v kolektivní smlouvě je však prakticky nemožné. Vyplývá to ze skutečnosti, že různí zaměstnanci vykonávají různý rozsah práce přesčas, ke které by tedy mělo být ve mzdě přihlédnuto. Navíc by takové ujednání v kolektivní smlouvě mohlo být považováno za ujednání v rozporu s § 4b odst. 2, podle kterého může dojít k úpravě povinnosti zaměstnance jen smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Ujednání v kolektivní smlouvě by vlastně mohlo zakládat povinnost odpracovat určitý počet hodin práce přesčas bez možnosti čerpat za tuto práci náhradní volno. U vedoucích zaměstnanců navíc by takové ujednání zakládalo povinnost odpracovat přesčas podstatně více hodin, než zákoník práce ukládá, přičemž by byl zcela vyloučen požadovaný souhlas zaměstnance s prací přesčas nad limity stanovené v § 93 odst. 2 (maximálně 150 hodin za rok, maximálně 8 hodin týdně).

V jaké výši? V jaké výši však stanovit mzdu s přihlédnutím k případné práci přesčas? Jeden příklad výpočtu již byl uveden v č. 3/2012 časopisu Kovák, nebo ho lze nalézt v Metodické pomůcce pro kolektivní vyjednávání v podnikové sféře na

II

KOVÁK číslo 7 — 24. února 2012/příloha

rok 2012. V této souvislosti se vyskytují námitky (ze strany zaměstnavatelů), že není správné, pokud je mzda vypočtena s přihlédnutím k práci přesčas v celém rozsahu, v jakém byla sjednána. Je to však zaměstnavatel, kdo navrhuje tento rozsah, a je to také on, kdo v rámci sjednaného rozsahu práci nařizuje. Je tedy i odpovědností zaměstnavatele jako řádného hospodáře, aby práci, kterou zaplatil, skutečně požadoval.

Jak při hodinové mzdě? V souvislosti s výpočtem mzdy, ve které je přihlédnuto k určitému množství práce přesčas, se vyskytují i dotazy jak postupovat v případě, že zaměstnanci jsou odměňování hodinovou mzdou. Přihlédnout ve mzdě za hodinu práce k případné práci nad tuto hodinu je logický nesmysl. Není tedy možné upravovat v tomto smyslu hodinovou sazbu. Pokud by zaměstnavatel z důvodu snížení administrativy požadoval takovéto ujednání i u zaměstnanců v hodinové mzdě, bylo by nutné vytvořit novou složku mzdy, která by práci přesčas paušalizovala. Tato nová složka mzdy by musela být definována i v kolektivní smlouvě u zaměstnavatelů, kteří mzdu prostřednictvím kolektivní smlouvy sjednávají. Příklad: Zaměstnanec je odměňován hodinovou mzdou, výše jeho hodinové sazby je 120 Kč za hodinu práce. Pokud by mělo být v jeho mzdě přihlédnuto k případné práci přesčas v rozsahu 100 hodin, měla by být definována další složka mzdy nazvaná například „přesčasový paušál“ nebo „odměna za přesčasovou práci“. Její výše by se v našem příkladě vypočítala takto: přesčasový paušál = 100 x 120 + (100 x 0,25 x PVh), kde PVh je průměrný hodinový výdělek vypočtený podle ustanovení § 351 a následujících zákoníku práce. Přesčasový paušál by se nejlépe vyjádřil v měsíční výši, tedy výsledná částka by se vydělila 12.

Nikdy ne zadarmo Je pravda, a mnohá vystoupení či články v médiích jsou toho dokladem, že zaměstnavatelé si nové znění § 114 zákoníku práce o mzdě sjednané s přihlédnutím k případné práci přesčas přeložili po svém – zaměstnanec (vedoucí zaměstnanec) má zadarmo odpracovat 150 (416) hodin v roce. Ochrana zaměstnanců spočívající v nutnosti mzdu s přihlédnutím k práci přesčas sjednat v době krize a permanentního strachu ze ztráty zaměstnání příliš nefunguje.

Jaké argumenty? Jaké argumenty mohou tedy odboroví funkcionáři ve snaze ochránit své členy i ostatní zaměstnance používat?  Jednou z možností může být využití důvodové zprávy, které provázela v legislativním procesu nový zákoník práce účinný od 1. ledna 2007. S účinností tohoto nového zákoníku byla z legislativy výslovná možnost sjednávání mzdy s přihlédnutím k případné práci přesčas vypuštěna s odůvodněním: Možnost sjednání mzdy již s přihlédnutím k případné práci přesčas, kterou připouštěla současná právní úprava (viz zákon o mzdě), se nově nenavrhuje, protože její uplatňování bylo spojeno se značnými obtížemi. Největší problém spočíval v tom, že sjednané zvýšení mzdy často nedosahovalo výše, kterou by zaměstnanec obdržel při poskytování příplatku ve výši 25 % průměrného výdělku, což zákon nevylučoval, a tím se

prakticky připouštělo porušování čl. 6 úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 1/1919, omezující pracovní dobu v průmyslových podnicích na osm hodin denně a čtyřicet osm hodin týdně (č. 80/1922 Sb.), podle které mzdová sazba za práci přesčas nesmí činit méně než obvyklá sazba zvýšená o jednu čtvrtinu. Pokud se tedy máme navracet do doby před rokem 2007, neměli bychom se navracet k tehdejším chybám.  V podniku vždy existují zaměstnanci, kteří vykonávají práci přesčas více, zatímco jiní méně. Pokud by měli všichni zaměstnanci zařazení podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce do stejného tarifního stupně či třídy nezávisle na množství odvedené přesčasové práce stejnou mzdu, docházelo by k porušení zásady definované v § 110 odst. 1 zákoníku práce, tedy zásady, že za stejnou práci přísluší všem zaměstnancům u zaměstnavatele stejná mzda. Práce zaměstnanců vykonávajících různý rozsah práce přesčas se bezesporu liší ve výsledcích práce – zaměstnanci by tedy stejnou mzdu mít neměli.  Pokud je u zaměstnavatele sjednán mzdový systém jako součást kolektivní smlouvy, který obsahuje tarifní tabulku s pevnými hodnotami, není možné se zaměstnanci sjednat, že jejich (tarifní) mzda je sjednána s přihlédnutím k případné práci přesčas. Hodnota tarifu je totiž vyjádřena pro stanovenou týdenní pracovní dobu. Pokud by ve stejné hodnotě tarifu měla být obsažena i práce přesčas, došlo by v přepočtu na stanovenou týdenní pracovní dobu k porušení kolektivní smlouvy, neboť hodnota tarifní mzdy by byla podkročena. Pokud mzdový systém zaměstnavatele obsahuje tarifní stupnici s rozpětím nebo s minimálními hodnotami jednotlivých stupňů, je mzdový systém pravděpodobně doplněn o pravidla, podle kterých je konkrétní výše tarifní mzdy se zaměstnanci sjednávána nebo jim stanovena. Taková pravidla musí být v souladu s ustanoveními § 110 zákoníku práce, musí tedy vyjadřovat složitost, odpovědnost nebo namáhavost práce, pracovní podmínky nebo výkonnost a výsledky práce. A opět platí, že pokud zaměstnanec pracuje déle, jsou jeho výsledky práce rozdílné od výsledků práce zaměstnanců bez přesčasových hodin.  Jedním z definičních znaků závislé práce je skutečnost, že musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci (§ 3 zákoníku práce). Za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem (zákoník práce), nestanoví-li tento zákon (zákoník práce) nebo zvláštní právní předpis jinak. Ani v zákoníku práce, ani v žádném jiném právním předpisu nenalezneme ustanovení, že zaměstnanec v podnikatelské sféře má vykonat nějakou práci bez mzdy nebo odměny z dohody. Zaměstnanec ani nemůže zaměstnavatele povinnosti poskytovat mu mzdu nebo odměnu z dohody (§ 346c zákoníku práce) zprostit. Ilustrační snímky Petr Vurma

III

KOVÁK číslo 7 — 24. února 2012/příloha

CO PŘINÁŠÍ ZÁKON O DŮCHODOVÉM SPOŘENÍ (VI.) JUDr. ZDENĚK HÁJEK, specialista ČMKOS na sociální zabezpečení V tomto smyslu je, a to také v neposlední řadě z hlediska výdajů penzijní společnosti, významné ustanovení § 35 zákona, který upravuje stanovení výše odměny za nabízení a zprostředkování důchodového spoření. V novém systému penzijního spoření se za účelem omezení těchto nákladů reguluje úplata za zprostředkování. Výše odměny za uzavření jedné smlouvy o důchodovém spoření, které hradí penzijní společnost v souvislosti s důchodovým spořením třetím osobám (zejména jde o odměnu jiným osobám než penzijní společnosti za nabízení a zprostředkování důchodového spoření), nesmí překročit 3,5 % průměrné mzdy v národním hospodářství vyhlašované MPSV ČR za první až třetí čtvrtletí předcházejícího kalendářního roku. Rozhodným okamžikem pro výpočet odměny je den uzavření smlouvy o důchodovém spoření. Toto vše platí také pro změnu smlouvy. Podle § 36 zákona nesmí souhrnná výše všech nákladů vynaložených v průměru na uzavření jedné smlouvy o důchodovém spoření překročit po odečtení odměny jiným osobám než penzijní společnosti za výkon činností podle § 91 zákona (činnost směřující k tomu, aby zájemce o důchodové spoření nebo účastník měl příležitost s penzijní společností uzavřít smlouvu o důchodovém spoření) hodnotu 500 Kč. Jde o maximální omezení ostatních obchodních nákladů (po odečtení provize vyplacené zprostředkovateli), jež smí penzijní společnost vynaložit na získání jednoho účastníka důchodového spoření. Zákon také stanoví po vzoru slovenského zákona o starobním důchodovém spoření maximální výše nákladů, které může penzijní společnost vynaložit za jeden kalendářní rok na reklamu a podporu uzavírání Ještě, že už se mě důchodové spoření netýká... smluv o důchodovém spoření. Náklady penzijní společnosti vynaložené na propagaci a reklamu a jiné náklady na podporu prodeje nesmí podle českého zákona o důchodovém spoření za kalendářní rok překročit hodnotu 1000násobku průměrné mzdy v národním hospodářství vyhlašované MPSV ČR za první až třetí čtvrtletí předcházejícího kalendářního roku (§ 37 zákona). Limit akvizičních nákladů je stanoven variantně, přičemž první varianta stanovená v procentech z průměrné mzdy umožňuje indexaci a druhá varianta, stanovená fixní částkou přibližně odpovídající v současných hodnotách procentu stanovenému ve variantě první, indexaci neumožňuje.

28. Funkce depozitáře přispívá k ochraně účastníků důchodového spoření Významným prvkem ochrany účastníků důchodového spoření je funkce depozitáře. Povinností depozitáře tedy jinými slovy je evidovat majetek v důchodových fondech a dohlížet na zacházení s ním. Konkrétní úkony depozitáře zákon stanoví v § 39. Podle něho jde na prvním místě o správu účtů s peněžními prostředky a účtů s investičními nástroji (zejména cennými papíry), které důchodové fondy nabývají do majetku. Dále vykonává činnosti související s pohyby aktiv (například zajištění vypořádání obchodů). Depozitář kontroluje, zda penzijní společnost nakládá s prostředky dů-

IV

chodového spoření v souladu s tímto zákonem, depozitářskou smlouvou, smlouvami s účastníky a statutem důchodového fondu. Vedle již uvedených způsobů kontroly a vedle oceňování majetku nebo kontroly pokynů k nakládání s majetkem je třeba také připomenout, že kontroluje výplaty prostředků účastníkům spoření. Depozitářem mohou být pouze banka se sídlem na území České republiky nebo zahraniční banka, která má pobočku umístěnou na území České republiky, které mají v bankovní licenci povolenou činnost depozitáře. Všechny důchodové fondy, účastnické fondy a transformované fondy obhospodařované jednou penzijní společností musejí mít stejného depozitáře. Depozitář vykonává svou činnost na základě písemné smlouvy na dobu neurčitou s výpovědní lhůtou 6 měsíců. Zanikne-li závazek z depozitářské smlouvy, penzijní společnost neprodleně pozastaví nakládání se svým majetkem v důchodovém fondu a připisování a odepisování důchodových jednotek důchodového fondu (výjimky stanoví zákon). Informaci o pozastavení nakládání s majetkem a připisování a odepisování důchodových jednotek důchodového fondu zašle ČNB a uveřejní na svých internetových stránkách. Česká nebo zahraniční banka, které přestaly vykonávat činnost depozitáře, nesmí umožnit nakládání s peněžními prostředky na účtu tohoto fondu. Výjimky stanoví opět zákon, když to mj. neplatí pro převod prostředků účastníků na základě tohoto zákona. Aby mohl depozitář efektivně plnit své zákonné a smluvní povinnosti vůči důchodovému fondu a penzijní společnosti, musí mu penzijní společnost podle § 40 zákona poskytnout potřebnou součinnost. O všech transakcích s majetkem v důchodovém fondu (zřizování účtů, pokyny k nakládání s investičními nástroji apod.) se depozitář musí dozvědět před jejich uskutečněním (penzijní společnost jej v tomto smyslu nesmí obcházet). Penzijní společnost depozitáři také musí zpřístupnit veškeré podklady potřebné pro plnění jeho povinností. Depozitář rovněž kontroluje nakládání s prostředky, které ještě nebyly připsány na účet důchodového fondu (tzv. technický účet). Zákon přesně vymezuje, jaké kroky musí depozitář provést, včetně nahlášení dané skutečnosti ČNB, zjistí-li, že penzijní společnost porušila zákon, statut důchodového fondu, smlouvu s účastníkem nebo depozitářskou smlouvu, nebo zjistí-li skutečnost, která může významně ovlivnit hodnotu důchodové jednotky nebo která může vést k podstatnému zhoršení hospodářské situace důchodového fondu. Česká národní banka podle § 41 zákona o důchodovém spoření do 3 pracovních dnů ode dne, kdy obdržela kopii žádosti, pozastavení zruší nebo rozhodne o předběžném opatření. Přímo v zákoně se stanoví, že depozitář při své činnosti jedná s odbornou péčí a výhradně v zájmu účastníků důchodového fondu. Penzijní společnosti a účastníkům důchodového fondu odpovídá za škodu způsobenou porušením jeho povinnosti. Tato odpovědnost depozitáře není dotčena ani tehdy, provádí-li činnost prostřednictvím jiné osoby, ledaže by ke škodě došlo i jinak. Odpovědnost za škodu způsobenou depozitářem porušením některé z jeho povinností se řídí úpravou odpovědnosti za porušení smlouvy podle občanského zákoníku. (Pokračování příště) Ilustrační snímek Petr Vurma