POLITICKO-GEOGRAFICKÉ POSTAVENÍ SOUČASNÉ ČÍNY A NÁSTIN JEHO PREDIKCE

POLITICKO-GEOGRAFICKÉ POSTAVENÍ SOUČASNÉ ČÍNY A NÁSTIN JEHO PREDIKCE

Bakalářská práce

Studijní program: Studijní obor:

B1301 – Geografie 1301R022 – Aplikovaná geografie

Autor práce: Vedoucí práce:

Karolína Roženková RNDr. František Murgaš, Ph.D.

Liberec 2015

Prohlášení Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem. Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elektronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

Poděkování Chtěla bych poděkovat všem, kteří mi pomohli při zpracování této bakalářské práce. Především pak vedoucímu mé práce RNDr. Františku Murgašovi, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady a inspiraci. Nesmím také zapomenout na mé blízké, kteří mi byli v průběhu zpracování bakalářské práce oporou.

Anotace V práci se zabývám politicko-geografickým postavením současné Číny, přičemž vycházím ze skutečnosti, že v roce se Čína 2014 se stala ekonomikou s největším podílem na celkovém světovém HDP a je tak světovou ekonomickou velmocí. Práce je rozdělena na šest částí. V první se věnuji obecně fyzické geografii, v další části uvádím historické souvislosti, které jsou důležité pro pochopení některých současných jevů. V třetí kapitole se věnuji sociální a ekonomické geografii, cílem je analýza ekonomického a politického vzestupu Číny. Dalšími částmi jsou politická geografii a koncept soft power. Koncept soft power představil americký politolog a teoretik mezinárodních vztahů Joseph Nye. Pojem soft power definoval ve svých knihách Bound to Lead: The Changing Nature of American Power a Soft Power: The Means to Success in World Politics. Při posuzování současného politického postavení z tohoto konceptu vycházím a nastiňuji odpověď na otázku, zda bude Čína v příštích desetiletích světovým lídrem. Klíčová slova Čína, mezinárodní vztahy, měkká moc, politika, hospodářství

Annotation In my Bachelor thesis I look into modern China and its political - geographical status. China's economy was the biggest part of world's GDP in 2014and that's why it is the world leading economy. Bachelor thesis consists of five parts. First part is about physical geography. In the second part I look into the historic links, which are important to understand modern phenomenon. Third part is about social and economic geography. In this section my main aim is to analyse China and its economic and political rise. The last two parts are about political geography and the theory of Soft Power.

Key Words China, international relations, soft power, politics, economy

Obsah ÚVOD ........................................................................................................................ 8 1

FYZICKÁ GEOGRAFIE ČÍNY .................................................................. 10

2

HISTORIE ČÍNY ......................................................................................... 16 2.1 Dynastie Čching ........................................................................................ 16 2.2 Čínská republika ....................................................................................... 17 2.3 Čínská lidová republika ............................................................................ 18 2.4 Reformní politika Teng Siao pchinga ....................................................... 20

3

SOCIÁLNÍ A EKONOMICKÁ GEOGRAFIE ČÍNY ................................. 22 3.1 Demografie ............................................................................................... 22 3.2 Hospodářství Číny .................................................................................... 30

4

POLITICKÁ GEOGRAFIE ČÍNY ............................................................... 36 4.1 Politická charakteristika Číny ................................................................... 36 4.2 Správní rozdělení Číny ............................................................................. 37 4.3 Mezinárodní politika ................................................................................. 41

5

KONCEPT SOFT POWER .......................................................................... 44 5.1 Moc a soft power ...................................................................................... 44 5.2 Aplikace konceptu soft power v souvislosti s Čínou ................................ 46 5.3 Zdroje čínské soft power........................................................................... 46 5.4 Nástroje čínské soft power ........................................................................ 49

6

PREDIKCE MOŽNÉHO VÝVOJE ČÍNY .................................................. 51

ZÁVĚR .................................................................................................................... 53 ZDROJE .................................................................................................................. 55 Literatura............................................................................................................ 55 Webové stránky ................................................................................................. 56

6

Seznam obrázků Obrázek č. 1 Satelitní snímek Číny Obrázek č. 2 Poloha Číny Obrázek č. 3 Panda velká národní symbol Číny Obrázek č. 4 Znečištěné ovzduší v čínských městech Obrázek č. 5 Vodní nádrž Tři soutěsky Obrázek č. 6 Mao Ce-tung Obrázek č. 7 Teng Siao-pching Obrázek č. 8 Hustota zalidnění 2015 Obrázek č. 9 Věková pyramida 1950 Obrázek č. 10 Věková pyramida 1975 Obrázek č. 11 Věková pyramida 2000 Obrázek č. 12 Věková pyramida 2025 Obrázek č. 13 Administrativní členění ČLR 2015 Obrázek č. 14 Olympijský stadion v Pekingu Obrázek č. 15 Panorama Hongkongu Obrázek č. 16 Kasina v Macau Obrázek č. 17 Joseph S. Nye Seznam tabulek Tabulka č. 1 Vývoj čínské populace v letech 1953–2010 Tabulka č. 2 Největší čínská města v roce 2014 Tabulka č. 3 Čínské provincie podle počtu obyvatel 2013 Tabulka č. 4 Základní makroekonomické ukazatele v letech 2006–2012 (HDP, ekonomická struktura, vývoz, dovoz, přímé zahraniční investice) Tabulka č. 5 Největší světové ekonomiky podle HDP v PKS v roce 2010 a 2020 Tabulka č. 6 Největší světové společnosti v žebříčku Global 500 v roce 2014 Seznam grafů Graf č. 1 Vývoj HDP Číny a USA v letech 1975–2015 v miliardách dolarů Graf č. 2 Vývoj HDP Číny v letech 2000–2015 v miliardách dolarů Graf č. 3 Vývoj čínské ekonomiky podle sektorů v letech 1980–2014 v %

7

ÚVOD Ve své práci se zabývám politicko-geografickým postavením jedné z klíčových zemí soudobého světa, kterou je Čína. Oficiální název Číny v čínštině je Zhonguhua Renmin Gongheguo (Čung-chua žen-min kung-che-kou). Konvenční název v češtině je Čínská lidová republika, krátká forma Čína. Pro čínské názvy a jména budu v práci používat přepis do latinky. Výslovnost, je tak přiblížena českému jazyku. Výjimkou jsou autoři, které v práci uvádím, zde používám oficiální přepis čínských znaků. Autorem standartní české transkripce čínštiny je významný český sinolog profesor Oldřich Švarný, který se celoživotně věnoval výzkumu čínštiny (Třísková 2011). Pokud člověk sleduje světové dění, tak skoro denně se setká ve zpravodajství s informacemi o Číně. Prognostici předpovídají úspěch Číny jako světové velmoci a to na poli světového hospodářství, tak i jako světového lídra. Čína je velký a úspěšný stát. Čínský ekonomický rozmach je aktuálním tématem. V běžném životě se setkáváme s čínskými výrobky firem Lenovo nebo Huawei a Čína, se tak pomalu zbavuje pověsti nekvalitního producenta a plagiátora. Tato pověst je s Čínou často spojována, ale nyní již takto Čína ve světě vnímána není. V posledních dvaceti letech Čína prošla ekonomickým rozvojem a blížila se pozici nejsilnější ekonomiky světa. Tohoto postavení dosáhla roku 2014 a má největší podíl na celkovém světovém HDP. 17,6 bilionů dolarů je HDP Číny a HDP USA je 17,4 bilionů dolarů (Worstall 2014). Po 142 letech, tak se sesadila z první příčky USA. Po USA a Rusku je ve vesmíru třetí nejsilnější hráč. V roce 2013 byli na oběžnou dráhu vysláni tři čínští kosmonauti ve vesmírné lodi Šen-čou 10. Kolem roku 2020 Čína plánuje na oběžné dráze umístit vlastní mezinárodní stanici, která bude obdobou současné ISS. Čína je členem světových organizací jako je Organice spojených národů, Mezinárodní měnový fond, Organizace Šanghajské spolupráce, G 20 a je také stálým členem Rady bezpečnosti OSN. Ze zmíněných faktů, lze sledovat měnící se pozici Číny na světové scéně, rostoucí ekonomický a politický vliv. V roce 2010 byl podle časopisu Forbes nejmocnějším mužem planety bývalý čínský prezident Chu Ťin-tchao a v roce 2015 čínský prezident Si Ťin-pching skočil na třetí příčce za Vladimirem Putinem a Barackem Obamou. Nelze, tak přehlédnou snahu Číny zviditelnit se. Země se snaží vylepšovat si svůj obraz a chce se stát vlivným státem na mezinárodní scéně. Čína je čím dál více aktivní v mezinárodních a regionálních vztazích.

8

V práci uvedu základní geografická, historická, demografická, ekonomická, politická fakta, která mají vliv na současné postavení Číny. Dále se pokusím nastínit dnešní postavení a vliv Číny na mezinárodní scéně. Ve své bakalářské práci se dále zaměřím na současnou politiku Číny, jejíž součástí je i koncept soft power. Zaměřím se na čínská specifika aplikace tohoto konceptu. Koncepci soft power definoval Joseph Samuel Nye a z jeho definice budu vycházet. Popíšu jednotlivé zdroje a nástroje tohoto konceptu a specifika soft power pro samotnou Čínu. Závěrem se pokusím popsat možný vývoj Číny a při tom budu vycházet z prognóz Samuela Huntigtona a Thomase Friedmana a nastíním odpověď na otázku, zda bude Čína světovým lídrem. Samotná bakalářská práce má popsat širší vztahy politicko-geografického postavení Číny. Zároveň bych chtěla ověřit platnost hypotézy: „Čína bude v roce 2050 světovou ekonomickou velmocí v absolutních hodnotách. Ale nebude světovým lídrem“. Cíle bakalářské práce: 1. Analýza ekonomického a politického vzestupu Číny 2. Analýza konceptu soft power Josepha Nyeho 3. Nástin odpovědi na otázku, jestli bude Čína světovým lídrem

9

1

FYZICKÁ GEOGRAFIE ČÍNY Čína je velmi specifická a různorodá země z pohledu fyzické geografie.

Nejvyšším vrcholem je Mount Everest s výškou 8 850 m n. m., nejhlubší deprese je Turfanská proláklina - 154 m p. m. Výškové rozpětí je 9 004 m (Horálek 2013). Čína je svoji rozlohou čtvrtým největším státem světa za Ruskem, Kanadou a USA a je největším státem východní Asie. Rozloha Číny je 9 597 000 km2, její území je kompaktní. Čína se nachází na 53° 33´ s. z. š. na jihu na 20° 14´ s. z. š. a na východě 134° 45´ v. d. a na západě 73°49´v.d. Čína sousedí se čtrnácti státy, celková délka hranice je 22 127 km, nejdelší hranici má s Mongolskem. Obrázek č. 1 Satelitní snímek Číny

Zdroj: Wikimedia Commos 2015 Čína se nachází na Eurasijské litosférické desce. Himaláje, které vznikly alpinsko-himalájským vrásněním jsou dodnes tektonicky aktivní oblastí. Od východu k západu je území rozděleno do tří výškových stupňů (deprese, nížiny, vysočiny). Oblast s nadmořskou výškou do 500 m n. m. zaujímá 30 % rozlohy, oblasti s nadmořskou výškou do 2000 m n. m. zabírají 40 % a zbytek území s nadmořskou výškou nad 2000 m n. m. zaujímá 30 %. Souvisí to také s osídlením, kdy přibližně 75 % obyvatelstva žije v oblastech s nadmořskou výškou do 500 m n. m. Naproti tomu

10

v oblastech s nadmořskou výškou nad 2000 m n. m. žije pouze 3,5 %, rozlohou jsou však tyto oblasti přibližně stejné (Horálek 2013). „Tři výškové stupně hrály větší roli v historii než v současnosti, ale právě odlišný historický vývoj je důvodem odlišné míry vyspělosti těchto oblastí“ (Horálek 2013, s. 29). Obrázek č. 2 Poloha Číny

Zdroj. Horálek 2012 Podnebí Číny je rozděleno na dvě části – severozápadní aridní oblast a jihovýchodní humidní oblast. Klima Číny je ovlivněno monzunovým prouděním, mořskými proudy v Japonském moři a sibiřskou anticyklónou. Hlavními klimatickými pásmy podle Köppen-Geigerovy klasifikace v Číně jsou tropické deštné, suché, teplé dešťové, boreální, sněhové a ledové. Při klasifikaci vodstva se v Číně setkáme s řekami suché centrální Asie, severní Asie a monzunové Asie. Na území Číny je nejvíce řek monzunového typu. Řeky odtékají do čtyř úmoří – Tichého oceánu, Indického oceánu, Severního ledového oceánu a do bezodtokové oblasti. Nejdelšími řekami jsou Jang-c’-ťiang, Chuang-che, Amur a Mekong. Jang-c’-ťiang je zároveň i řeka s největším průtokem a třetí nejdelší světovou řekou. Délka pobřeží Číny je přibližně 30 000 km. Přilehlá moře Číny jsou Pochajské, Žluté, Východočínské a Jihočínské moře. Tyto moře jsou okrajová moře Tichého oceánu. Východočínské, Jihočínské moře jsou šelfového původu a jsou 11

významnými nalezišti ropy a zemního plynu. V Číně je velké množství jezer, která nejsou nijak světově výjimečná. Dělí se na sladkovodní a slanovodní. Ledovce v Číně pokrývají přibližně 33 000 km2 a nalezneme je v západní části Tibetské náhorní plošiny (Horálek 2013). V Číně nalezneme tři hlavní typy půd. Na západě se vyskytují pouštní a slané půdy nejméně vhodné pro zemědělství. Východ Číny se při klasifikaci půd dělí na severní a jižní část. V severní části je podnebí mírné a střídají se zde čtyři roční období. V jižní části je podnebí humidní až tropické. Na severovýchodě nalezneme úrodné černozemě a hnědozemě, které jsou svojí rozlohou v severní části nejrozsáhlejší. Na těchto půdách se nejčastěji pěstuje kukuřice a pšenice. V jihovýchodní Číně se vyskytují žlutozemě a červenozemě s vysokým obsahem železa a hliníku. Živiny z obou typů těchto půd jsou rychle vyčerpatelné. Na těchto půdách se pěstuje hlavně rýže, která je v současnosti nejvýznamnější plodinou Číny (Horálek 2013). Obrázek č. 3 Panda velká národní symbol Číny

Zdroj: Wikipedia 2015 „Čína náleží do dvou z osmi světových ekozón – palearktické a indomalajské. V Číně se nachází více než 4 400 druhů obratlovců, což představuje desetinu celosvětové rozmanitosti“ (Horálek 2013, s. 81-82). Mezi celosvětově nejohroženější druhy planety patří panda velká. Panda velká je i zároveň symbolem Číny. Dalšími ohroženými druhy v Číně jsou například tygr jihočínský, tygr ussurijský, sněžný 12

leopard.

Mnoho

původních

druhů

zvířat

bylo

domestikováno.

Významným

hospodářským zvířetem je jak domácí a velbloud dvouhrbý (Horálek 2013). Na území Číny je osm hlavních vegetačních pásů – alpinská vegetace, poušť mírného pásu, step mírného pásu, jehličnaté lesy mírného pásu, smíšené lesy mírného pásu, opadavé lesy mírného pásu, subtropické stále zelené lesy a tropický monzunový les nebo deštný prales. Severozápad je tvořen pouští mírného pásu, jihozápad území je pokryt alpinskou vegetací. Severovýchod na územní Vnitřního Mongolska je tvořen převážně stepí mírného pásu, směrem na východ se vyskytují smíšené lesy mírného pásu. Jihovýchod je tvořen listnatými opadavými lesy mírného pásu a subtropickými stálezelenými lesy. Pouze 15 % je původní vegetace, většina byla kultivována. Velkou část lesního porostu také tvoří monokultury. Často jsou tyto monokultury vysazovány, aby zabránili desertifikaci (Horálek 2013). Přírodní podmínky v Číně jsou velmi různorodé až extrémní. Životní prostředí se proto vyvíjelo specificky pro jednotlivé oblasti. Obydlí, domestikace zvířat, kultivace rostlin a přeměna svého okolí se vyvíjely podle podmínek, ve kterých lidé žili (Horálek 2013). „Člověk měl vždy snahu si okolí spíše podmanit a ovládat jej“ (Horálek 2013, s. 91). Proto některé intervence do životní prostředí byly devastující, naopak jiné byly úspěšné a prospěšné. Obrázek č. 4 Znečištěné ovzduší v čínských městech

Zdroj: Lidové noviny 2013 Současné environmentální problémy země lze rozdělit do čtyř kategorií – problém vod, znečištění ovzduší, situace lesů a problém půd. Hlavním problémem čínských vod je znečištění (řeky povrchové, podpovrchové a pobřežní moře) a vysychání. Čínské řeky 13

jsou jedny z nejznečištěnějších na světě. Řeky složí jako zdroj pitné vody a zdroje vody pro zemědělství a průmysl. Kvalita vody v Číně je velmi špatná. Třetina orné půdy je zavlažována. Stává se pak často, že půda je zavlažována znečištěnou vodou. Tím jsou ohroženy vyprodukované potraviny a samotná půda. Velkým problémem je taky nedostatek samotné pitné vody pro obyvatele. Čínská města patří mezi nejznečištěnější města světa. Znečištění měst souvisí s nedostatkem vody, výskytem spraší, těžbou uhlí a spalováním uhlí. Tyto podmínky často způsobují rakovinu. Důsledkem znečištěného ovzduší také vznikají kyselé deště. Kyselé deště po transportu ohrožují zemědělské oblasti, ale i kulturní památky. Před koncem 19. století byla vykácena většina čínských lesů. Naopak v současnosti se podíl lesů zvyšuje. Někdy jsou špatně voleny druhy stromů nebo jsou vysazovány pouze monokulturně. Znečištění půd je dlouhodobý a těžce řešitelný problém. Půdy jsou znečišťovány průmyslovou činností a znečištěnou vodou (Horálek 2013). Obrázek č. 5 Vodní nádrž Tři soutěsky

Zdroj: Encyclopedia Britannica 2015 Velkou ekologickou zátěží v zemi je vodní nádrž Tři soutěsky. Přehrada Tři soutěsky byla vybudována na řece Jang-c’-ťiang v provincii Hubei. Tento projekt je největším vodním dílem na světě. Výstavba přehrady byla zahájena v roce 1994 a byla dokončena v roce 2006. Hlavními důvody výstavby této vodní nádrže byla kontrola povodí, zlepšení plavebních podmínek řeky Jang-c’-ťiang a využití vodní energie. Hydroelektrárna by měla pokrýt až 10 % produkce elektrické energie. Důsledkem výstavby přehradní nádrže bylo nuceno se přestěhovat přibližně 1,1 milionů lidí

14

a 21 měst bylo zatopeno. S přehradou jsou spojovány mnohé environmentální, sociální problémy a bezpečnost okolí (Kareis 2007).

15

2

HISTORIE ČÍNY V této části chci nastínit historický vývoj Číny, který měl vliv na dnešní podobu

země. Historie Číny je velmi rozsáhlá a sahá až do 21. století před naším letopočtem. Praotcem čínského národa je uváděn Fu-si, který byl podle legendy na půl člověka a napůl had. Z podoby hada vychází symbol draka, který je čínským národním symbolem. Za historicky první dynastii je považována dynastie Sia. Tato dynastie je datována od roku 2100 př. n. l. a je spojována s prvopočátkem čínského státu. Dalšími starověkými dynastiemi byly Šang a Čou. Rok 221 př. n. l. je považován za sjednocení Číny. Od stejného roku začala v Číně vládnout první císařská dynastie Čchin. K historickému vývoji čínské civilizace neodmyslitelně patří náboženství konfucianismus a taoismus. Za nejprimárnější čínský myšlenkový směr je pokládán taoismus. Tato filozofie řeší pozici člověka ve vesmíru a soulad s přírodou. Toto náboženství vychází z Knihy o cestě a ctnosti, jejíž autorem je Lao-c´ (Vojta 2011). Vznik taoismu i konfucianismu lze datovat přibližně ke konci dynastie Čou tedy 770 221 př. n. l. Představitel filozofického směru a náboženství je Konfucius (Obuchová 1999). Konfuciánská filozofie je založena na principu podřízenosti a odpovědnosti. V čínské společnosti jsou principy obou náboženství uplatňovány dodnes. Ve své práci svůj historický výčet začnu od poslední vládnoucí Čching. Dynastie Čching vládla od roku 1644 do roku 1911. Budu se tedy věnovat historii od 20. století po současnost.

2.1 Dynastie Čching Dynastie Čching někdy označovaná jako mandžuská dynastie vládla na územní Číny od roku 1644. Během své vlády převzali za své čínské tradice. Jako etnikum si, ale zachovali svoji nadřazenost a výlučnost. Mandžuové ctili vlastnické právo čínské šlechty a administrativu zastávali jak Mandžuové, tak Číňané. Konfuciánské kánony byly stále základem vzdělání a právních norem. Dalším náboženstvím byl uznán buddhismus a taoismus. První císař Kchang-si a druhý císař Čchien-lung se zajímali o kulturu a vědu, proto se kolem nich soustředila čínská inteligence. V roce 1689 byla uzavřena tzv. Něrčinská dohoda. Tato dohoda řešila pohraniční konflikty na Sibiři s Ruskem. Tato dohoda byla první dohoda, kterou Čína uzavřela s evropskou mocností. Od roku 1724 bylo čínské území rozšířeno o území dnešního Ujgurské autonomní

16

oblasti Sin-ťianga a Indočínu. Téhož roku byl Tibet anektován a byl nucen uznat nadvládu čchingské říše. Vazaly Číny byl Nepál a Korea. Od poloviny 18. století se enormně začala rozrůstat čínská populace a země brzy nebyla schopna, tak velkou populaci uživit. Čína začala chudnout. Vláda chtěla zachovat stávající strukturu společnosti, to však zemi velmi poškodilo. Svět v té době zažíval prudký rozvoj. V 19. století byla Čína cílem koloniálních velmocí. Hlavním obchodním partnerem byla pro Čínu Velká Británie. Hlavním vývozním artiklem byl čaj a hedvábí (Obuchová 1999). Platidlem Britů z počátku bylo zlato a stříbro, později se jako platidlo začalo používat opium z Britské Indie. Díky tomu se Číňané naučili užívat opium a vznikali tak „opiová doupata“. Obchod s opiem byl v roce 1800 zakázán i přesto obchod s opiem v Číně vzkvétal. V důsledku toho byli v letech 1839–1860 mezi Čínou a Velkou Británií vedeny tzv. opiové války (Ládková 1997). Výsledkem první opiové války byla porážka Číny a uzavření mírové smlouvy. Tato mírová smlouva však byla pro Čínu nevýhodná a Hongkong se stal britskou kolonií. Postupně byla Čína nucena podstoupit mocnostem nejvyšší výhody a některá území. Tato situace vedla k novým konfliktům s cizinci a roku 1860 anglická a francouzská vojska dobyla Peking. Cizí mocnosti si začaly dělit čínské území, Rusko získalo přístavy Lü-šun a Ta-lie, Portugalsko z Macaa udělalo svoji kolonii a Německo převzalo provincii Šan-tung. Díky své velikosti byla Čína přitažlivá pro všechny kolonialistické velmoci, proto si rozdělily sféry vlivu. Během vlády dynastie Čching vrcholil tlak západních mocností na Čínu. Hospodářská a politická krize se v Číně prohlubovala. Intelektuálové často studovali v zahraničí a začali tvořit revoluční organizace. Bylo nezbytné svrhnout Čchinskou monarchii a založit republiku. Roku 1911 byla Čína prohlášena republikou. Čínská republika byla spojením pěti národů – Číňanů, Mandžuů, Mongolů, „muslimů“ a Tibeťanů (Obuchová 1999). „Tím oficiálně skončila 268 let trvající čchingská říše“ (Obuchová 1999, s. 79).

2.2 Čínská republika Dvacáté století pro Čínu začalo bouřlivě. V této době bylo rozhodující, kdo bude ovládat armádu. V roce 1912 vznikla Čínská lidová republika a z parlamentních voleb vyšla úspěšně strana Kuomintang v čele s generálem Sunjatsenem. Později byl Sunjatsen nucen emigrovat a do čela strany byl zvolen Jüan Š-kchaj. Během první 17

světové války Čína vyhlásila neutralitu. I přesto rozhodnutím pařížské mírové konference byla nucena Čína Japonsku podstoupit bývalá německá teritoria. Současně ve společnosti probíhaly sociálně-ekonomické změny, rozvíjel se průmysl a rostla dělnická třída. Stát byl ekonomicky i politicky zaostalý. Hospodářství země bylo jako celek agrární, ale formy zemědělství byly velmi zastaralé až středověké (Obuchová 1999). „Zklamání ze zrady imperialistických mocností v Paříži, rozmach studentského nacionalistického hnutí v Číně a úspěch bolševické revoluce v Rusku následně vedl řadu intelektuálů k příklonu k marxistickému učení“ (Obuchová 1999, s. 131). Revoluční myšlenky do země přinášeli studenti, kteří studovali v zahraničí, kde se seskupovali do studentských komunistických skupin. Ve dvacátých letech byla Čína rozdělena do dvou politických směrů. Jeden představovala Komunistická strana Číny a druhý nacionalistický Kuomintang, v jehož vedení byli Sunjatsen a Čankajšek. Rok 1927 je považován za vznik komunistické Rudé armády. Z této Rudé armády později vznikla Čínská lidová osvobozenecká armáda. Roku 1936 se do čela Komunistické strany Číny dostal Mao Ce-tung. Mezitím se začalo stupňovat napětí mezi oběma politickými stranami. Jejich rozpory se nepodařilo vyřešit mírovou cestou a následovala občanská válka (Obuchová 1999). „Občanská válka byla formálně ukončena Mao Cetungovým vyhlášením Čínské lidové republiky 1. října 1949 na pekingském náměstí Tchien-an-men. Poražený Čankajškův Kuomintang se stáhl na ostrov Tchaj-wan, který do dnes existuje jako de facto samostatná „entita“ s odlišným společenským systémem“ (Obuchová 1999, s. 144).

2.3

Čínská lidová republika Po vzniku ČLR začali v zemi velké změny. Vláda zavedla centrálně řízené

hospodářství a zařadila se mezi vznikající socialistické státy. Mao Ce-tung a Čou En-laj v Komunistické straně byli ve vedoucích funkcích. V letech 1949–1952 v tzv. „období obnovy“ došlo ke změnám v čínském hospodářství a zemědělství (Obuchová 1999). Autorka uvádí (Obuchová 1999, s. 144) „v této době se ČLR, bojkotována kapitalistickými státy, opírala především o pomoc a úvěry ze Sovětského svazu a dalších evropských socialistických zemi“. Rychlý ekonomický růst ve „skocích“, který prosazoval Mao Ce-tung byl nereálný a neodpovídal vyspělosti země. Roku 1954 byl Mao zvolen předsedou ČLR a zároveň zastával nejvyšší funkce v komunistické straně. 18

Padesátá léta byla počátkem celostátních kampaní. První z nich byla kampaň proti třem zlům – korupci, plýtvání a byrokratismu. Tato kampaň byla později rozšířena na boj proti pěti zlům. Roku 1956 začala kampaň „ať rozkvétá sto květů umění, ať soupeří sto škol učení“ a kampaň „proti pravicovým buržoazním živlům“. Obrázek č. 6 Mao Ce-tung

Zdroj: Wikipedie 2015 V mezinárodním hledisku byla ČLR rozvojovou zemí. „Po roce 1968 se Peking snažil nejen opětovné získání pomoci od některých socialistických států, ale začal navazovat diplomatické styky i s kapitalistickými velmocemi a aktivizoval svou politiku vůči latinskoamerickým zemím a africkým státům“ (Obuchová 1999, s. 148). V šedesátých letech bylo v Číně mezi členy KS Číny provedeno „pročištění“ a započala „velká proletářská kulturní revoluce“. Ta proběhla v letech 1966 až 1976. Dnes se v literatuře setkáme s označením „desetiletí chaosu a rozvratu“ či „feudální fašistická diktatura“ (Obuchová 1999, s. 148). Toto temné období čínských dějin bylo zaměřeno pro intelektuálům a byly násilně propagovány ideologické myšlenky. Studenti začali tvořit tzv. „rudé gardy“. Hlavní ideou byl boj proti „čtvero starému“ – starému myšlení, kultuře, obyčejům a návykům. Během „kulturní revoluce“ se zavíraly vysoké 19

školy, pálily se knihy, zavírali se muzea a knihovny a byly ničeny čínské kulturní památky. Mnoho lidí bylo uvězněno nebo popraveno. Po období „kulturní revoluce“ nastal v ČLR chaos. Vláda byla nucena udělat nápravy a začala navazovat diplomatické styky se západními zeměmi. Změna postoje vůči západu vedla k tomu, že zástupci ČLR zasedli v křesle OSN. V 1971 ČLR navštívil Henry Kissinger a roku 1972 americký prezident Richard Nixon (Obuchová 1999).

2.4

Reformní politika Teng Siao-pchinga Od roku 1978 se neoficiálním prvním mužem stává Teng Siao-pching, téhož

roku bylo ústředím výborem Komunistické strany Číny stanoveno, že se bude klást důraz na rozvoj hospodářství, modernizaci a posílení právního systému. Postupně byly oddělovány stranické a státní funkce a došlo k omlazení nejvyššího vedení. Obrázek č. 7 Teng Siao-pching

Zdroj: Encyklopédia poznania 2015 Byl stanoven program čtyř modernizací (průmyslu, zemědělství, vědy a techniky, armády). V ČLR začalo období reforem a politika „otevření se světu“. Začaly i změny ve struktuře vlastnictví, ve finančnictví v daňové soustavě apod. Soukromé podnikání se nejvíce uplatňuje v maloobchodě, v řemeslné výrobě a roste podíl podniků s různou 20

formou soukromého kapitálu zvláště zahraničního. Tyto ekonomické změny se někdy označují jako „tržní socialismu“ nebo „socialismus s čínskými rysy“. Zároveň probíhaly reformy v oblasti zahraničního obchodu a mezinárodní politiky. Roku 1980 byly založeny čtyři zvláštní ekonomické oblast. V roce 1988 se zvláštní ekonomická oblast rozšířila na celé východní pobřeží a část vnitrozemí, roku 1992 byla tato oblast rozšířena o dalších třináct měst a všechna provinční centra. Cílem těchto oblastí je zvyšování investic ze zahraničí a rozvoj zahraničního obchodu. Je bezpochyby, že Teng Siao-pching má zásluhy na současném ekonomickém úspěchu. Díky svým reformám a otevření Číny světu posunul Čínu mezi nejúspěšnější ekonomiky světa (Obuchová 1999). Teng Siao-pching nikdy nezastával nejvyšší stranické funkce. Přesto byl ve dvacátém století jedním z nejvýraznějších mužů Číny.

21

3

SOCIÁLNÍ A EKONOMICKÁ GEOGRAFIE ČÍNY

3.1 Demografie Počet obyvatel v červenci 2014 byl 1 356 000 000 obyvatel. To je přibližně 20 % z celkové světové populace. Čína je tradičně nejlidnatější zemí světa. V poslední době však svůj populační růst rapidně zbrzdila. „Čína v současnosti prochází podstatnými proměnami stavu populace v demografickém, geografickém, sociálním a etnickém smyslu“ (Horálek 2013, s. 109). Populační politika jednoho dítěte způsobila velmi rychlý proces demografické revoluce a preferování mužského potomka. Původním plánem plánovaného rodičovství bylo zastavení růstu populace. Aktuálně je hrozbou stagnace porodnosti a stárnutí čínské populace. V roce 2030 by čínská populace podle ohradu OSN měla mít přibližně 1 453 mil. obyvatel a populační přírůstek by se měl rovnat nule. Současně se nejlidnatějším státem světa stane Indie (Horálek 2013). Tabulka č. 1 Vývoj čínské populace v letech 1953–2010 Rok

Počet obyvatel

1953

594 350 000

1964

694 580 000

1978

962 590 000

1980

987 050 000

1985

1 058 510 000

1990

1 143 330 000

1995

1 211 210 000

2000

1 267 430 000

2010

1 347 350 000

Zdroj: Horálek 2013 V geografickém rozmístění obyvatelstva sledujeme trend urbanizace a migrace. Hlavní důvody migrace jsou – ekonomické, etnické a sociální podmínky. Často se tyto tři faktory vzájemně prolínají. V současnosti v zemi migruje přibližně 45 milionů lidí. Nejvíce lidí migruje z ekonomických důvodů. Největší skupinou ekonomických migrantů jsou námezdní dělníci tzv. gastarbeitři. Tito dělníci se za prací přesouvají z vnitrozemí na východní pobřeží do zvláštních ekonomických zón na dobu přibližně dvou let. Tato ekonomická migrace je často pro chudé zemědělce či dělníky z venkova jediným možným způsobem, jak rychle vydělat slušné peníze. Peníze posílají zpět svým rodinám na venkov a je to tak do jisté míry vyrovnávací mechanismus mezi chudým 22

venkovem a bohatými městy. Migrace opačným směrem tedy z východu na západ země probíhá taky. Je organizovaná státem a jde o práci v těžebním průmyslu, která je lukrativně placená. Stát často nabízí k práci i bydlení a tak zároveň osidluje i odlehlejší západní provincie. Migrace z východu na západ je 15krát menší než migrace opačným směrem. Přesouvání obyvatelstva z východu na západ mívá často také etnické důvody. Jedná se o státem řízenou migraci, kdy má být počínšťováno obyvatelstvo v západních oblastech. Tabulka č. 2 Největší čínská města v roce 2014 Název města

Počet obyvatel v milionech

Šanghaj

22,3

Peking

11,7

Tchien-t´in

11,1

Kuang-čou

11,1

Šen-čen

10,4

Wu-chan

9,8

Tong-kuan

8

Čchung-čching

7,5

Čcheng-tu

7,4

Nanchang

7,2

Zdroj: World Population Review 2014 „Od nástupu KS Číny k moci v roce 1949 byl základním rysem čínské populace extrémní demografický růst“ (Horálek 2013, s. 121). Od roku 1953 do roku 2010 se čínská populace více než zdvojnásobila. Za vlády KS výrazně klesla úmrtnost, zlepšila se zdravotní péče a dostupnost potravin. Negativním jevem státní politiky regulované porodnosti bylo stárnutí populace a výrazně větší počet narozených chlapců. Nyní se čínská populace nachází ve čtvrté fázi demografického přechodu. Stoupá počet obyvatelstva, roste počet narozených, úmrtnost je na nízké úrovni a prodlužuje se délka života (Horálek 2013). Podle CIA FactBook (2014) je úhrnná porodnost Číny je 1,27 dítěte na jednu ženu. Předpokládá se, že se bude dále snižovat. Při porovnání porodnosti ve světě je Čína na 159 příčce. Nejnižší porodnost je ve východních provinciích. Porodnost je regulována tzv. „politikou jednoho dítěte“. Tato politika má mnoho výjimek, které je při posouzení

prostorového

rozmístění

obyvatelstva 23

zásadní.

Etnické

menšiny

a obyvatelstvo ve venkovských oblastech s nízkou hustou osídlení, mohou mít i více potomků. Porodnost je v západních provinciích Tibet, Čching-chaj výrazně vyšší oproti zbytku země. Úmrtnost je nejvyšší v rurálních oblastech, nejvíce pak v provinciích třetího výškového stupně. V těchto oblastech je hůře dostupná zdravotní péče a celkově je, zde horší kvalita života. Průměrná hustota osídlení je 144 obyv./1 km2. Česká republika má hustota osídlení je 141 obyv./1 km2. Průměrná hustota osídlení je tedy srovnatelná, ale to je v případě Číny zavádějící. Čínská populace je rozmístěna velmi nerovnoměrně. Je to způsobeno fyzicko-geografickými podmínkami i socioekonomickými a historickými faktory (Horálek 2013). Většina populace se nachází ve východní části země. Směrem k východnímu pobřeží se hustota obyvatelstva zvyšuje. V roce 1953 geograf Hu Huanyong definoval linii Heihe-Tengchong Line. Tato linie pomyslně rozděluje Čínu na přibližně stejné oblasti. Vede od města Heihe na severovýchodě k Tengchong na jihozápadě. Ve východní části od linie žije 94 % v západní části od linie zbylých 6 % obyvatelstva. Tato linie jasně ukazuje prostorové rozmístění obyvatelstva (Jiangun 2013). Nejlidnatějšími provinciemi Číny jsou – Kuang-tung, Šan-tung, Che-nan a S’-čchuan. Naopak nejméně osídlené provincie jsou – Tibet, Čching-chaj a Ning-sia, tyto provincie, jsou převážně ve třetím výškovém stupni (The Statistics Portal 2013).

24

Obrázek č. 8 Hustota zalidnění 2015

Zdroj: Autor

25

Tabulka č. 3 Čínské provincie podle počtu obyvatel 2013 Rozloha v km2

Počet obyvatel

Hustota zalidnění obyv./1 km2

Kuang-tung

177 900

95440000

536

Che-nan

167 000

94290000

565

Šan-tung

156 700

94170000

601

S´-čchuan

485 000

80500000

166

Ťiang-su

102 600

76770000

748

Che-pej

187 700

69890000

372

Chu-nan

211 800

63800000

301

An-chuej

139 400

59501000

427

Chu-pej

185 900

57110000

307

Če-t´iang

101 800

51200000

503

Kuang-si

236 700

46800000

198

Jün-nan

394 100

45966000

117

Ťiang-si

166 900

44000000

264

Liao-ning

145 900

43150000

296

Chej-lung-t´iang

460 000

38250000

83

Kuej-čou

176 100

37930000

215

Šan-si

205 800

37620000

183

Fu-t´ien

121 400

36040000

297

Šen-si

156 800

34110000

218

Čchung-Čching

82 300

28846000

350

Ťi-lin

187 400

27340000

146

Kan-su

454 000

25575000

56

1 183 000

24706000

21

6 341

23019000

3630

1 660 000

21813000

13

Peking

16 808

19612000

1167

Tchien-t´in

11 000

11760000

1069

Chaj-nan

33 920

8540000

252

Ning-sia

66 000

6320000

96

Čching-chaj

721 000

5540000

8

1 228 400

2870000

2

Název provincie

Vnitřní Mongolsko Šanghaj Sin-T´ang

Tibet

Zdroj: The Statistics 2013, Global Administrative Ares 1999 26

Obrázek č. 9 Věková pyramida 1950

Zdroj: Population Pyramid 2012

Obrázek č. 10 Věková pyramida 1975

Zdroj: Population Pyramid 2012

Obrázek č. 11 Věková pyramida 2000

Obrázek č. 12 Věková pyramida 2025

Zdroj: Population Pyramid 2012

Zdroj: Population Pyramid 2012

Věková pyramida z roku 1950 je progresivním typem. Obyvatelstvo do 19 let tvořilo přibližně 23 % čínské populace. Byla vysoká porodnost i úmrtnost. Věková pyramida z roku 1975 je stále progresivním typem. Populace za 25 let vzrostla o přibližně 430 milionů obyvatel a porodnost je stále vysoká. Na pyramidě můžeme sledovat výběžek kolem 15–19 let. To odpovídá obyvatelstvu narozenému po roce 1950 nejvíce je obyvatelstva do 24 let. V roce 1979 stát zavedl politiku „jednoho dítěte“. Věková pyramida z roku 2000 je stacionárním typem se třemi výraznými výběžky. Základna pyramidy již není tak široká a pozorujeme tedy sníženou porodnost 27

a prodlužování věku dožití. Poslední věková pyramida z roku 2025 je regresivní typ. Nejvíce obyvatelstva je v letech 35 až 39 let a 50 a 59 let. Tento trend bude pokračovat a čínská populace bude stárnout. Prvotně je stárnutí populace vnímáno jako důsledek populační politiky jednoho dítěte. Stárnutí populace je také vnímáno jako zátěž pro sociální systém. Tyto výdaje pak mohou způsobit zpomalení ekonomického růstu (Horálek 2013 s.). „Rok 2027 bude pro Čínu zřejmě historickým okamžikem, neboť by se měla poprvé stát ve svých dějinách až druhou nejlidnatější zemí světa“ (Horálek 2013, s. 137). Populační politika se dělí na politiku plánovaného rodičovství, politiku přesídlování, politiku genderové rovnosti, politiku vzdělávání a politiku sociálních jistot. Tyto nástroje populační politiky mají za cíl zajištění fungujícího sociálního systému a zlepšení kvality života obyvatelstva. Hlavní cílovou skupinou jsou rodiny a páry. V dřívější konfuciánské společnosti měla rodina větší soudržnost. Nyní se mění společnost, styl života a tradiční pospolitost rodiny se vytrácí. Politika plánovaného rodičovství tzv. „politika jednoho dítěte“ vešla v účinnost v roce 1979. Její zavedení souviselo s politickými změnami po smrti po Mao Ce-tunga, kdy populace v Číně rostla extrémně rychle. Politika jednoho dítěte se setkala se silnou kritikou čínské i světové společnosti. Postupně byla tato politika uvolňována. V 90. letech byly přijaty výjimky, kdy si páry mohou pořídit druhé dítě (Horálek 2013). V roce 2013 bylo povoleno, že si druhé dítě mohou pořídit páry, kde jeden z rodičů je jedináčkem. Nyní se politika jednoho dítěte vztahuje na méně než polovinu čínského obyvatelstva. Podle odhadů tato populační politika snížila počet populace o 400 milionů obyvatel. V tradiční konfuciánské společnosti byli vždy upřednostňováni chlapci (Česká televize 2013). Po zavedení politiky jednoho dítěte vzrostla míra potratovosti i zabíjení novorozených dívek. Nyní je zakázáno zjišťování pohlaví a interrupce prvního potomka samozřejmě pokud není ohroženo zdraví matky. Pokud se ženě narodí jako první dítě dívka, může mít i dalšího potomka a je i státem finančně podpořena (Horálek 2013). „Z politiky jednoho dítěte je vyjmuto 55 oficiálních etnických menšin ze dvou důvodů. Zaprvé, tvoří 8,5 % populace (112,5 mil.) a obývají 2/3 území Číny, převážně řídce osídlený západ. Za druhé, jejich vyjmutí z politiky jednoho dítěte je interpretováno jako pozitivní diskriminace etnických menšin“ (Horálek 2013, s. 130). Politika přesidlování má za snahu odlehčit přelidněným oblastem na východě země. Snaží se přemístit obyvatelstvo do oblastí na západě, které jsou méně zalidněné. Tato státně podporovaná migrace má pozitivní vliv na samotné obyvatele i na životní 28

prostředí. Na 107 mužů připadá 100 žen. Tento poměr mezi muži a ženami značí genderovou nevyváženost. Čínská vláda se snaží tuto genderovou nevyváženost řešit pomocí politiky genderové rovnosti. A narozené dívky podporuje například finančními příspěvky. Populační politika se také zaměřuje na podporu vzdělávání a zvyšování pracovní kvalifikace. Je to jeden ze způsobů, jak oddálit rodičovství a zvýšit věk pro početí prvního potomka. Nyní mívají ženy v Číně dítě v 26 letech. Podpora vzdělanosti má i druhotný efekt a to zrovnoprávnění žen (Horálek 2013). „Čínská lidová republika je unitární multietnický stát“ (Horálek, Ptáček 2013, s. 69). Oficiálně je čínská populace roztříděná do 56 etnických kategorií. V Číně žije více než 400 etnických skupin. Tyto etnické menšiny se odlišují jazykem, historií a územím. Majoritní etnickou skupinou jsou Hanové (91,5 %). Čínská etnická identita je uvedena v občanských průkazech (Horálek, Ptáček 2013). „Politika ČLR vůči etnickým menšinám byla a je výrazně ovlivněna stalinistickou koncepcí národa, která uvažuje v evoluční posloupnosti etnos (etnikum) – národnost – národ“ (Horálek, Ptáček 2013, s. 69-70). Etnické skupiny lze rozdělit podle jazyka. Čínské menšiny lze rozdělit do pěti jazykových

rodin

–

sino-tibetská,

altajská,

paleo-asijská,

malajsko-polynéská

a indoevropská. Západ Číny je osídlen asi 10 % populace a hlavně etnickými menšinami. Hlavními etnickými skupinami, zde jsou Tibeťané, Ujguři. Dále etnika střední Asie, Kazachů, Kyrgyzů, Tádžiků a Tatarů. Tibeťané patří mezi nejznámější etnické menšiny. Ve vnitřní Číně je populace etnicky homogenní. Hlavní etnikem jsou zde Hanové, původními muslimskými etnickými skupinami jsou Huelové a Sheové. Severovýchod Číny oblast bývalého Mandžuska je osídlena etnickými skupinami Mandžuů, Mongolů a Korejců. V oblasti také žijí sibiřská etnika Dahurů a Oročenů. Počet Mongolů žijící v této oblasti je dvakrát vyšší než počet Mongolů v samotném Mongolsku. Hlavním centrem etnickým menšin je jih země. Významnou etnickou skupinou na jihu jsou Zhuangové (Horálek 2013). „Hanizace je proces osidlování nehanských oblastí Hany“ (Horálek 2013, s. 159). Jedním druhem hanizace je vládou ekonomicky motivovaná migrace z přelidněných oblastí Číny. Druhým typem hanizace je dobrovolný odchod z bydliště, kde si nemohli obyvatele pořídit druhé dítě. Sinizace je proces počínštění, proces šíření čínského jazyka a kultury. Čínština se tak rozšiřuje do oblastí, kde se jinak čínština používala jen zřídka (Horálek 2013).

29

Nejvíce etnických skupin se nachází v pohraničních oblastech, které jsou většinou nehostinné. V těchto pohraničních oblastech je většinou více než 50 % obyvatelstva příslušníky etnických menšin. Etnické skupiny, tak mohou ovlivňovat vztahy s okolními státy. V hierarchickém systému administrativního členění ČLR patří pohraniční autonomní oblasti mezi správní jednotky provinčního – druhého stupně. V ČLR existuje pět autonomních oblastí – Sin-ťiang, Tibetská autonomní oblast, Vnitřní Mongolsko, Kuang-si a Ning-sia. Autonomní oblast Sin-ťiang se nachází na severozápadě a je největší svojí rozlohou a hlavním etnikem jsou Ujgurové, Hanové a Kazaši. Tato autonomní oblast sousedí s Mongolskem, Ruskem, Kazachstánem, Kyrgyzstánem, Tádžikistánem. Tibetská autonomní oblast je rozlohou druhá největší hlavním etnikem, zde jsou Tibeťané. Tibetské náhorní plošina a sousedí s Myanmarem, Indií, Bhútánem, a Nepálem. Autonomní oblast Vnitřní Mongolsko leží na severu Číny a sousedí s Mongolskem a Ruskem. Mongolové a Mandžuové jsou zdejšími etnickými menšinami. V Kuang-si jsou hlavním etnikem Čuangové a v rozlohou nejmenším vnitrozemním Ning-sia jsou etnickou menšinou Čuangové (Horálek, Ptáček 2013).

3.2 Hospodářství Číny Roku 1978 začaly reformy, které přeměnili centrálně plánovanou ekonomiku na ekonomiku založenou na tržních principech. Přeměna země na čistě tržní ekonomiku stále pokračuje. V předchozích desetiletích Čína dokázala dostat přibližně 500 mil. obyvatel z chudoby. Reformy, které započaly v roce 1978, měly za cíl zlepšení životní úrovně, zvýšení produktivity hospodářství, inovace technologického vybavení a navázání zahraničních vztahů (Horálek 2013). Od roku 1993 je ekonomický úspěch podporován speciálními ekonomickými oblastmi (Maňko 2006). Bohatství domácností je v Číně třetí nejvyšší ve světě. V roce 2014 měla země přes jeden milion milionářů. (Global Wealth Report, 2014). V současnosti podle World Factbook (2014) je HDP v paritě kupní síly 13, 390 mld. dolarů. Čína tak má třetí nejvyšší HDP po USA a Evropské unii. V říjnu roku 2014 Mezinárodní měnový fond zařadil hrubý domácí produkt Číny na první místo před USA. Z celosvětového HDP Čína vyprodukuje 16,4 %. Po 142 letech tak Čína sesadila USA z první příčky. Rychlý ekonomický růst sebou, ale nese mnoho úskalí. Hlavními problémy současné Číny jsou sociální nerovnost, rychlá urbanizace, devastace životního prostředí. Předním cílem čínské vlády je stimulace ekonomického růstu. Index lidského rozvoje byl v roce 2012 v Číně 0,699, 30

což představuje průměrnou úroveň a řadí zemi na 101. příčku ve srovnání 187 států (Businessinfo 2014). „Čínská ekonomika vzrostla v letech 2010 a 2011 o 10,4 a 9,3 %, zatímco v roce 2012 se růst HDP snížil na 7,7 %. Vývoj HDP v roce 2013 zopakoval vývoj v roce 2012 a vzrostl o 7,7 %, což předčilo původní očekávání vlády na úrovni 7,5 %. Pro rok 2014 vláda očekává růst "minimálně" na úrovni 7,5 %, dává však přednost kvalitě růstu. Důležité je například zajištění zaměstnanosti a zamezení výrazným výkyvům. Odhady expertů se většinou pohybují na nižší hranici - mezi 6,5 do 7,3 % “ (Businessinfo 2014). Odhady pro rok 2015 jsou 6,5 % až 7,3 %. Ekonomika, tak zaznamená mírný pokles. I přes pokles růstu ekonomiky jsou předpoklady, že v roce 2020 dojde ke zdvojnásobení čínské ekonomiky oproti roku 2010 (Businessinfo, 2014). Při přepočtu HDP na obyvatele je HDP 12 900 dolarů a řadí Čínu na 113. příčku. Pro srovnání má Čína srovnatelné HDP na obyvatele s Makedonií či Srbskem (The World Factbook 2015). Graf č. 1 Vývoj HDP Číny a USA, v letech 1975–2015 v miliardách dolarů

Zdroj: Trading Economics 2015 Graf č. 2 Vývoj HDP Číny v letech 2000–2015 v miliardách dolarů

Zdroj: Trading Economics 2015

31

Graf č. 3 Vývoj čínské ekonomiky podle sektorů v letech 1980–2014 v %

Vývoj ekonomiky podle sektorů 100 90 80

13,1

18,5

27,5

33,2

18,2 21,4

70

22,5

60

27,2

50 40 30

36,1

68,7

60,1

50

20

30,3

39,6

33,6

2008

2014

10 0 1980

1990 Primérní sektor

2000 Sekundérní sektor

Terciérní sektor

Zdroj: Money Morning Researtch in Market Oracle 2011 Tabulka č. 4 Základní makroekonomické ukazatele v letech 2006–2012 (HDP, ekonomická struktura, vývoz, dovoz, přímé zahraniční investice) Jedn. HDP na obyvatel (v USD paritě kupní síly) Reálný růst % HDP Ekonom. struktura Zem., lesnictví, % rybářství Průmysl % Obchod, doprava, ubytovací, % restaurace, komunikace Finance, pojištění, % nemovitosti, obchod Ostatní % služby Obchod. bilance % Dovoz HDP

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

5 720

6 671

7 416

8 121

9 031

10 017

10 924

12,7

14,2

9,6

9,2

10,4

9,3

11,1

10,8

10,7

10,3

10,1

10,0

10,1

42,2

41,6

41,5

39,7

40,0

39,8

38,5

15,5

15,5

15,7

15,5

15,7

15,9

16,3

8,5

9,8

9,4

10,7

10,9

10,9

11,1

16,9

16,6

16,7

17,2

16,7

16,6

17,1

31,4

29,6

27,3

22,3

25,6

25,9

24,5

32

% HDP

Vývoz

39,1

38,4

35,0

26,7

29,4

28,5

27,3

Přímé zahr. investice mil. Příchozí

124 082 156 249 171 535 131 057 243 703 280 000 253 400 USD mil. USD

Odchozí

23 932

17 155

56 742

43 890

57 954

48 400

62 400

Zdroj: upraveno podle OECD 2014 Tabulka č. 5 Největší světové ekonomiky podle HDP v PKS v roce 2010 a 2020 Pořadí

Země v roce

HDP v mld.

Země v roce

HDP v mld.

2010

dolarů

2020

dolarů

1

USA

14 802

Čína

28 125

2

Čína

9 771

USA

22 645

3

Japonsko

4 267

Indie

10 226

4

Indie

3 913

Japonsko

6 197

5

Německo

2 861

Rusko

4 327

6

Rusko

2 223

Německo

3 981

7

Velká Británie

2 183

Brazílie

3 869

8

Francie

2 154

Velká Británie

3 360

9

Brazílie

2 139

Francie

3 215

10

Itálie

1 767

Mexiko

2 839

Zdroj: Euromonitoring International 2010 Pozn.: PKS - parita kupní síly Tabulka č. 6 Přehled nejbohatších Číňanů v roce 2014 s majetkem v mld. dolarů Jméno

Majetek v mld.

Odvětví

dolarů

Jack Ma

19,5

Alibaba - internetový obchod

Robin Li

14,7

Baidu - internetový vyhledávač

Ma Huateng

14,4

Tencent - internet

Wang Jianlin

13,2

Dalian Wanda Group - nemovitosti

Li Hejun

13

Hangergy - energetika

Zong Qinghou

11

Hangzou Wahaha - potraviny

33

Wang Wenyin

10

Amer - těžba kovů

Lei Jun

9,1

Xiaomi - spotřební elektronika

He Xiangjian

7,5

Midea - spotřební elektronika

Liu Qiangdong

7,1

JD - internetový obchod

Zdroj: Forbes 2015 Tabulka č. 6 Největší světové společnosti v žebříčku Global 500 v roce 2014 Název

Země

Příjmy v mld. USD

Wall-Mart Store

USA

47,6

Royal Dutch Shell

Velká Británie, Nizozemí

Sinopec

Čína

45,7

China National

Čína

43,2

Exxon Mobil

USA

40,8

British Petroleum

Velká Británie

39,6

State Grid

Čína

33,3

Volkswagen

Německo

26,2

Toyota Motor

Japonsko

25,6

Glencore

Švýcarsko

23,2

46

Petroleum

Zdroj. Fortune 2014 Speciální či zvláštní ekonomické oblasti jsou zóny, kde se uplatňuje volný trh. Hlavními znaky těchto speciální ekonomických zón jsou daňové výhody, pobídky zahraničního kapitálu, společné projekty Číny a ostatních států, export zboží a tržní ekonomika. První speciální ekonomické oblasti vznikly v roce 1980 na základě rozhodnutí z roku 1978 a byly jimi tyto města a provincie – Šen-čen, Ču-chaj, Šantchou, Sia-men, Chaj-nan. Postupně v letech 1984-2010 přibývali další města a provincie, které byli vyhlášené jako speciální ekonomické oblasti. Tyto oblasti fungují jako prostředníci. Dochází zde k vývozu čínského zboží a naopak dochází k dovozu nových technologií do Číny. Tyto oblasti jsou také hlavními cíli zahraničních investorů. Celkově mají tyto zóny sloužit ke stimulaci zahraničního obchodu a investic a mají tak být jakýmsi „oknem“ k ostatnímu světu. Z prostorového hlediska je hospodářství Číny rozděleno do tří oblastí – východní, centrální a západní. Východní oblast je tvořena bohatými pobřežními provinciemi. 34

Centrální oblast tedy vnitrozemí Číny je méně ekonomicky rozvinutá než východní pobřeží. Západní část země, která zaujímá většinu území je zároveň nejchudší oblastí Číny (Maňko 2006). Do budoucna bude nevyhnutelná reforma sociálního systému, finančnictví a rozšíření sociálních služeb hlavně zdravotnictví, vzdělávání a penzijního systému. Tyto reformy jsou zároveň vládní prioritou. Investice budou směřovány do infrastruktury, budování vodovodních a kanalizačních sítí a prostor pro výrobu elektrické energie. Důraz také bude směřován na projekty, které zvyšují ochranu životního prostředí a na obnovitelné zdroje energií. Fiskální politika bude proaktivní (BusinessInfo, 2014). Se současným ekonomickým růstem poroste i politický vliv Číny. Hospodářský úspěch Číny zemi zajišťuje stabilní pozici v mezinárodním postavení. Pro mnoho států, hlavně pak afrických a jihoamerických států je Čína ekonomickým vzorem. Pokud bude Čína mít stále větší světový ekonomický vliv, bude tak mít i větší politický vliv ve světě.

35

4

POLITICKÁ GEOGRAFIE ČÍNY

4.1 Politická charakteristika Číny Podle internetového portálu The World Factbook (2014) je Čína komunistický stát.„ Podle ústavy z roku 1982 je Čínská lidová republika socialistický stát demokratické diktatury lidu vedeného dělnickou třídou, založený na svazku dělníků a rolníků”. Vedoucí úlohu má Komunistická strana (KS) Číny“ (Businessinfo 2014). Prezidentem je od roku 2013 Si Ťin-pching, premiérem Li Kche-čchiang od roku 2009. „Současná Čínská lidová republika je založena na principech tzv. socialistické tržní ekonomiky, právní řád zaručuje právo vlastnit legálně nabytý majetek, jeho ochranu a nedotknutelnost. Dominantní politickou stranou je komunistická strana, čínský parlament je jednokomorový, zvaný Všečínské shromáždění lidových zástupců (VSLZ), je svoláván jen jednou ročně na plenárním zasedání skoro tří tisíc poslanců (2985), kterým předseda vlády a jeho ministři skládají účty. Práci parlamentu vykonává po celý rok mnohem menší Stálý výbor“ (Vojta 2011, s. 106). V Číně nebylo nikdy vyzkoušeno otevření soutěže politických stran, ani na sklonku císařství, ani po vzniku republiky. Čínský parlament několikrát odmítl parlamentní zastupitelskou demokracii založenou na konkurenci dvou nebo více politických stran jako nevhodnou pro čínské podmínky a neefektivní. Lze předpokládat pro další dobu, že bude Čína socialistickou zemí s komunistickou vládou (Vojta 2011). „V čínské politické špičce jsou také neustále přítomni silně levicově smýšlející lidé, sice už úplně nevěří na třídní boj a světovou revoluci, ale věří na antiimperialistické hnutí třetího světa a na svébytnou roli Číny“ (Vojta 2011, s. 106). Současné politické vedení Číny se dělí na dvě větvě na větev příznivců reformátora a pragmatika Teng Siao-pchinga a na větev uznávající levicového a nacionálního Mao Ce-tunga. Rozdělení vedení Číny je tedy na skupinu reformní a skupinu více konzervativní (Vojta 2011). Ústava je základním zákonem státu. Dosavadní ústava byla přijata k realizaci na pátém zasedání 5. Národního lidového kongresu dne 4. prosince 1982. Změny v Ústavě byly provedeny na prvním zasedání 7. Národního lidového kongresu dne 12. dubna 1988, na prvním zasedání 8. Národního lidového kongres dne 29. března 1993 a na druhém zasedání 9. Národního lidového kongresu ze dne 15. března 1999 (Embassy of The People´s Republic of China in The Czech Republic 2009). Čínská lidová republika byla založena Komunistickou stranou Číny, která je jedinou vládnoucí stranou. Oficiálně je státní moc a vedení KS odděleno. V zemi je 36

prezident a vláda v čele s premiérem. V praxi je ale výkonná i legislativní moc soustředěna v rukou nejvyšších stranických představitelů. V jednotlivých provinciích pak mají moc guvernéři a provinční představitelé KS. Opoziční strany v zemi prakticky existují. Přesto v zemi působí strana Čínská demokratická liga nebo Revoluční výbor Kuomintangu. Tyto strany jsou ale formálně podřízené Komunistické straně Číny a KS má stále hlavní slovo nad vnitřní politikou (Businessinfo 2014).

4.2

Správní rozdělení Číny Hlavním městem Číny je Peking na severovýchodě země. Horálek (2013, s. 156)

uvádí „hierarchické šesti stupňové správní členění území na provincie, prefektury, okresy, okrsky a města“. Dále je země rozdělena do provincií, autonomních oblastí a obcí přímo pod úřední vládou. V současné době je Čína rozdělena na 23 provincií, 5 autonomních oblastí, 4 obce přímo pod ústřední vládou a 2 zvláštní administrativní oblasti, které podléhají pod ústřední vládu. Provincie a autonomní oblasti se dále dělí prefektury a okresy, okresy jsou pak děleny na městské oblasti, etnické městské oblasti a města. Čínská vláda pokládá Tchaj-wan za svou provincii (Businessinfo 2014). Proto se počet provincií v jednotlivých zdrojích může lišit.

37

Obrázek č. 13 Administrativní členění ČLR 2015

Zdroj: Autor

38

Zvláštní správní oblasti jsou správní jednotky první úrovně. Jsou tedy na stejné úrovni jako provincie, autonomní oblasti a přímo zpravované obce. V ČLR jsou dvě tyto oblasti – Macao a Hongkong (Ministerstvo zahraničních věcí České Republiky 2015). Obrázek č. 14 Olympijský stadion v Pekingu

Zdroj: Slan Tour 2015 Od 18. století Čína obchodovala se západními mocnostmi a hlavně s Východoindickou společností. Britové v zemi uskutečňovali obchod a za čas jako platidlo začali využívat opium z Indie. To vyústilo v „opiové války“ a roku 1842 byla Čína nucena podepsat Nankingskou smlouvu, která podstoupila Hongkong Velké Británii. V roce 1860 pak byla uzavřena Pekingská smlouva o pronájmu poloostrova Kowloon. Pronájem oblasti skončil roku 1997 a téhož roku se Hongkong stal zvláštní správní oblastí. Čína v Hongkongu začala uplatňovat politiku „jedna země, dva systémy“. V oblasti je uplatňován tržní systém a je zde povolen volný obchod. Hongkong je významným přístavem, bankovním a výrobním centem v Asii (Obuchová 1999). V roce 2014 v Hongkongu proběhly studentské protesty. Tyto protesty byly vedeny proti volební reformě, která má zavést schvalováno volebních kandidátů před komisí. Omezují se tak svobodné volby. Tyto protesty jsou někdy označovány jako Deštníková revoluce (Wikipedie 2015).

39

Obrázek č. 15 Panorama Hongkongu

Zdroj: Wikimedia 2015 Macao je bývalá portugalská kolonie. Od roku 1887 bylo Macao spravováno Portugalskem. Čína dlouhodobě usilovala o návrat Macaa pod správu Číny, a tak v roce 1999 se Macao vrátilo pod správu ČLR. Stejně jako v Hongkongu, zde začaly být uplatňovány zásady „jedna země, dva systémy“. Macao je jedním z nejotevřenějších ekonomických center a také největší centrum herního průmyslu v Asii (Ministerstvo zahraničních věcí České republiky 2015). Obrázek č. 16 Kasina v Macau

Zdroj: Sickchirpse 2015

40

4.3 Mezinárodní politika Základním úkolem a cílem mezinárodní politiky, čínské diplomatické práce je udržet její rozvoj, mírové a stabilní mezinárodní vztahy důležité pro mezinárodní spolupráci. Mezinárodní politika Číny je neutrální a čínská vláda se obecně nevměšuje do mezinárodních konfliktů. I v historii Čína nikdy nepodnikala expanzivní výboje (Vojta 2011). „Čína je rozvojovou zemí s množstvím slabin, jejíž mezinárodní síla je tak čerstvá, že se samotná seznamuje s možnostmi nového postavení. Číně se dostává nepochopení pro odlišnou koncepci státu – je bez politické soutěže parlamentních stran, má odlišné priority v politických právech jednotlivců, mezinárodní prostředí však Čínu nestimuluje k žádným dramatickým opatřením“ (Vojta 2011, s. 105-106). Podle Embassy of The People´s Republic of China in The Czech Republic (2009) jsou hlavními součástmi zahraniční politiky Číny tyto části – věrnost nezávislosti, obrana světového míru, rozvoj dobrého sousedství, upevňování jednoty a spolupráce s rozvojovými zeměmi a otevření se světu. Čína je klíčovým asijským státem. Není členem žádného vojenského paktu a vlastní jaderné zbraně, které se zavázala nepoužít. Od roku 1971 je Čína stálým členem OSN. ČLR zaujímá nezávislou a neutrální zahraniční politiku. Hlavní metodou řešení mezinárodních sporů je dialog. Svým ekonomickým vlivem se stále více dostává mezi světové velmoci. Zájmem Číny je stát se hlavním aktérem v Asii a v západním Tichomoří. Největšími konkurenty ČLR jsou Indie a Japonsko. Čína také projevuje snahy omezit vliv USA v regionu. Země ale potřebuje velké množství energetických surovin a je, tak nucena k aktivní spolupráci v oblasti Střední Asie, Blízkého východu, v Africe a Jižní Americe. Podstatné jsou pro Čínu nejen energetické suroviny ale i přepravní cesty – Jihočínské moře, Adenský záliv, Indický oceán (Ministerstvo zahraničních věcí České republiky 2015). Pro Čínu je nejdůležitějším cílem nerušený hospodářský růst a tak v teritoriálních otázkách zaujímá asertivní postoj. ČLR vyřešila většinu územních sporů. Spor o hranici s Indií zůstává nevyřešený a hranice není vytyčena. Další spory Čína vede s Japonskem o ostrovy ve Východočínském moři a s Vietnamem, Filipínami a Malajsií v Jihočínském moři. Ostrov Tchaj-wan ČLR neuznává jako samostatný stát a považuje ho za vzbouřeneckou provincii (Ministerstvo zahraničních věcí České republiky 2015).

41

V současnosti je situace mezi na ČLR a Tchaj-wanem celkem klidná a země spolu i vzájemně obchodují. Čína je členem mnoha mezinárodních organizací: AfDB, APEC, AsDB, BIS, CCC, ESCAP, FAO, IAEA, IBRD, ICAO, ICC, ICFTU, ICRM, IDA, IFAD, IFC, IFRCS, IHO, ILO, IMF, IMO, Inmarsat, Intelsat, Interpol, IOC, ISO, ITU, LAIA, MINURSO, NAM, OECD, PCA, SCO, OSN, UNCTAD, UNESCO, UNHCR, UNIDO, UNIKOM, UNITAR, UNTSO, UNU, UPU, WHO, WIPO, WMO, WTO. Čína také podepsala celou řadu mnohostranných smluv a dohod, např. úmluvu o právech žen, úmluvu o právech dítěte (Ministerstvo zahraničních věcí České republiky 2015). Národní zájmy Číny (Scobell, Deng in Stratilová 2011, s. 24) jsou vnitřní stabilita, zachování politického režimu, hospodářský rozvoj, teritoriální celistvost, bezpečnost a uznání

legitimních

mezinárodních

nároků.

Cíly

jsou

vytvoření

stabilního

mezinárodního prostředí, posílení mezinárodního statusu a nebýt hrozbou. Dalším z cílů Číny je, aby byla vnímána jako odpovědná velmoc, chce získat mezinárodní uznání, působit jako regionální velmoc, zajistit stabilitu mezinárodnímu ekonomickému systému a propagace odlišných politických systému, ekonomických modelů a kulturních pohledů. Principy jak těchto cílů dosáhnout jsou mírová cesta, nevměšování se do záležitostí jiných států a vzájemná rovnost a prospěch. Čína se postupně stala zemí, která nabízí dárcovou pomoc ostatním státům. Do Číny proudí pomoc z Japonska, Německa, Francie, Velké Británie a USA. Naopak Čína směřuje pomoc do rozvojových zemí Asie, Jižní a Střední Ameriky a Afriky. V roce v 2013 Si Ťin-pching podnikl cestu po Africe a přislíbil některým africkým státům finanční pomoc. Peníze by měli hlavně sloužit infrastrukturní projekty (Businessinfo 2014). Počátky čínsko-afrických vztahů datujeme od 60. let 20. století. V době narůstání napětí mezi Čínou a Sovětským svazem se čínská zahraniční politika zaměřila na rozvojové země. Hlavním cílem politiky orientované na africké státy bylo získání partnerských zemí v Africe. Za vlády Teng Siao-pchinga se aktivity v Africe omezily a dokonce pro některé africké státy začala být Čína konkurentem. Pozice strategického partnera Čína dosáhla až v 21. století (Horálek, Ptáček 2013). „Čínsko-africká politika“ to je dokument z roku 2006 definující rysy této politiky takto: „upřímnost, přátelství a rovnost; vzájemný prospěch, reciprocita a obecná prosperita; vzájemná podpora a úzká spolupráce; vzájemné učení se od druhého a hledání společného rozvoje“ (Horálek, Ptáček 2013, s. 123). V roce 2013 byl celkový objem čínských přímých 42

investic do Afriky přibližně 16,3 miliardy dolarů, Čína tak byla šestým největším investorem v Africe. V geopolitickém dění hraje Afrika pro Čínu významnou roli. Čínské aktivity v Africe působily jako protipól k bývalým koloniálním mocnostem. V současnosti Afrika pro Čínu představuje teritorium, kde se ukáže jako světová velmoc (Horálek, Ptáček 2013). „Čína je v současnosti již největším obchodním partnerem Afriky a předstihla v tomto ohledu i Spojené státy“ (Horálek, Ptáček 2013 s. 126). Čína vnímá Afriku jako zdroj nerostných surovin. Čína nelpí na dodržování lidských práv a nevměšuje se do vnitropolitických záležitostí jednotlivých afrických států, proto se Čína velmi dobře prosadila v některých zemích Afriky jako je Zimbabwe, Súdán či Angola. Hlavním pojítkem pro Afriku a Čínu je obchod. Při porovnání bilance importu a exportu převažuje dovoz surovin do Číny z Afriky a to hlavě dovoz nerostných surovin. Hlavními exportéry do Číny jsou JAR, Angola a Alžírsko. Angola do Číny dováží většinu své ropy a diamantů (Piknerová in Horálek, Ptáček 2013). „Afrika pro Čínu představuje vhodného politického partnera pro prosazování čínských zájmů v zahraničí (i v prostředí OSN a dalších nadnárodních organizací), strategický zdroj nerostných surovin, velmi perspektivní cíl čínských zahraničních investic pro přesun vlastního low-road průmyslu do levnějších destinací i odbytiště výrobků“ (Horálek, Ptáček 2013 s. 126). Low-road

průmysl je průmysl, který je

konkurenceschopný díky nízkým vstupům tedy i včetně mezd (Blažek, Uhlíř 2011). V roce 2000 vznikla čínsko-africká spolupráce FOCAC jde o mezinárodní společenství, které má za úkol rozvoj ekonomických, politický, kulturních, rozvojových a i vojenských aktivit. Čína, tak vnímá Afriku spíše jako celek než jednotlivé státy. Do budoucna se Afrika stane významným regionem pro udržení a rozvoj svého hospodářského růstu a naopak se Čína nejspíše stane nejvýznamnějším ekonomickým a politickým partnerem (Horálek, Ptáček 2013).

43

5

KONCEPT SOFT POWER

5.1 Moc a soft power Pojem soft power poprvé uvedl Joseph S. Nye ve své první knize Bound to Lead: The Changing Nature of American Power v roce 1991 chápání soft power dále rozvíjí ve své druhé knize Soft Power: The Means to Success in World Politics z roku 2004. Joseph S. Nye působí jako profesor v Harvard Kennedy School of Government v USA a je členem American Academy of Arts and Sciences. V roce 2011 ho časopis Foregein Policy označil za jednoho z největších myslitelů v žebříčku Top 100 Global Thinkers (Harvard Kennedy School 2015). Obrázek č. 17 Joseph S. Nye

Zdroj: Harvard Kennedy School 2013 Joseph Nye popisuje moc jako „schopnost změnit chování ostatních za účelem dosažení vlastních cílů“ (Nye in Jenne 2012, s. 18). Při posuzování moci záleží na zdrojích moci. Mezi ně patří obyvatelstvo, poloha, přírodní bohatství, vojenská síla a úroveň hospodářství. Dosažení cílů lze dosáhnou různými zdroji a pomocí různých nástrojů. Příkladem je samotná Čína, kdy má silnou armádu a silnou ekonomiku, ale na poli zahraniční politiky nemusí být tak silným hráčem. Pro úspěch je důležitá strategie, kterou chceme cíle dosáhnout. Dříve byla vojenská a ekonomická moc synonymem 44

úspěchu v současném světě se toto pojetí mění a do popředí se dostávají jiné způsoby dosažení cílů (Jenne 2012). Definicí moci je několik, v práci jsem vycházela z Nyeho definice moci. Nye (2004) moc definuje jako „schopnost ovlivnit chování ostatních podle vlastního přání“. Nye dělí moc na tvrdou a měkkou tedy soft power. Tvrdou moc pak dělí na moc vojenskou a ekonomickou. Autor nepopírá účinnost tvrdé moci. Nye (2004, s. 1) uvádí Machiavelliho citát: „lepší je být obáván než milován“. Nye na toto píše, že je nejlepší v dnešním světě být obojím. Nejlepší cestou je kombinace obou tvrdé i měkké moci. Autor pro tuto kombinaci používá pojem chytrá moc. Velké státy jako je Čína potřebují tyto moci oboje, protože i když je jejich vojenská moc silná v globálním měřítku mohou být vnímány militantně či arogantně (Nye 2004). Jenne (2012, s. 20) ve své práci uvádí větu Mao Ce-tunga „politická moc vychází z hlavně pušky“. Platí, že „tvrdou“ moc si lze získat za pomoci vojenské síly, nicméně tato moc není v současnosti jediným zdrojem moci. Všeobecně je vnímáno, že dopady použití „tvrdé“ moci například vojenské projevy síly jsou často nevratné a s následky se potýkáme i mnoho let poté (Jenne 2012). „Skutečným klíčem není, kolik nepřátel zabiju. Skutečným klíčem je, kolik spojenců získám“ (Barry, Evans 2003, s. 36) tento výrok vystihuje rozdíl mezi „tvrdou“ a měkkou mocí. Joseph S. Nye pojmenoval koncept soft power a definuje jej jako „schopnost dosahovat cílů skrze přitažlivost, nikoliv skrze nátlak nebo platby“. „Měkká či kooptivní moc je schopností státu strukturovat situaci tak, že si jiné státy vytvoří preference či definují zájmy takovým způsobem, který je v souladu s cíli prvního státu“ (Nye 2004, s. 168). Soft power můžeme také vnímat jako přitažlivost či atraktivitu. Projevy soft power se můžou ukázat až za desítky let a je to dlouholetá procedura. Soft power si mohou některé státy vybudovat rychle a umožní jim to si vybudovat silnou pozici v mezinárodní politice. Soft power naopak mohou snižovat některé průzkumy nebo indexy. U Číny je například negativně vnímáno porušování lidských práv a vysoká míra korupce (Jenne 2012). Díky globalizaci tento koncept nabývá na významu oproti obvyklé „tvrdé“ moci. Soft power nemá nahrazovat tvrdou moc. Aplikování tohoto konceptu může lépe napomoci k dosáhnutí cíle. Jestliže chce mít Čína v současném světě vlivné postavení je pro ni měkká moc nezbytná.

45

5.2 Aplikace konceptu soft power v souvislosti s Čínou Čínští vědci definovali soft power jako „schopnost přesvědčit ostatní rozumem a získat je morálním rozumem“ (Hongying, Yeh-Chung 2008, s. 427). Pro čínské vědce nebylo formulování konceptu nic nového. Význam soft power si již uvědomoval Konfucius a i čínský vojevůdce Sun c´. Jeden z jeho výroků je: „nejlepší je vítězství, kterého je dosáhnuto bez bitvy“ (Hongying, Yeh-Chung 2008, s. 427). Jeden z kořenů soft

power

v čínské

historii

nalezneme

v čínském

tradičním

náboženství

v konfucianismu. „Konfucianismus, západní termín, který nemá v čínštině protějšek, je světový názor, společenský mravní kodex, politická ideologie, učenecká tradice a způsob života“ (Moderní Čína: Komplexní průvodce novým světovým gigantem 2008, s. 150). Pro příklad uvedu jeden z výroků Konfucia: „Pokud si podmaníš lid svými ctnostmi, budou uvnitř srdce potěšeni a upřímně se ti podvolí“ (Konfucius in Jenne 2012, s. 47). Z tohoto citátu vyplývá, že získat si upřímnou přízeň vede skrze rovné a morálním jednání a chování, nikoliv donucováním či silou. Za vlády Teng Siaopchinga se stal prioritním cílem hospodářský rozvoj. Teng si uvědomoval význam zahraniční spolupráce. A tak čínská vláda začala navazovat přátelské vztahy i s jinými než socialistickými zeměmi. Teng při své vládě klad důraz na obraz země v zahraničí. Tengovo otevírání Číny světu můžeme považovat za jeden ze začátků uplatňování měkké moci.

5.3 Zdroje čínské soft power Nye (2004) jako zdroje soft power stanovil kulturu, politické hodnoty a zahraniční politiku. Jako další zdroje uvádí legitimitu, důvěru a některé nástroje „tvrdé“ moci. V případě Číny jsou zdroje soft power hlavně hospodářský úspěch, kultura, politické hodnoty a mezinárodní politika. Mnoho lidí má o Číně a jejich obyvatelích zkreslené představy, které jsou získané před rokem 1980. Proto je důležitý aktualizovaný obraz země. Celkově Čína určitě zlepšila svůj mezinárodní obraz, ale na druhou stranu je Čína stále autoritářským režimem. Čínská vláda si musí tedy zlepšit svoji mezinárodní image prostřednictvím mezinárodních veřejných vztahů (Jenne 2012).

46

Zdroje čínské měkké moci: 

Hospodářské postavení



Kultura



Politické hodnoty



Mezinárodní politika

Čína je pro mnoho zemí vzorem díky svému ekonomickému úspěchu. Státy Jižní Ameriky, některé státy Afriky a Asie vidí vzor v tak zvaném „čínském modelu“. Joshua Cooper Ramo (2004) definuje „čínský model“ nebo „pekingský konsenzus“ jako rychlý ekonomický růst při zachování svých idejí a zájmů. V říjnu roku 2014 Mezinárodní měnový fond zařadil hrubý domácí produkt Číny na první místo před USA. Z celosvětového HDP Čína vyprodukuje 16,48 %. USA byly ekonomickou velmocí od roku 1872, kdy nahradili Velkou Británii (Worstall 2014). Celosvětově jsou známé čínské firmy Lenovo a Huawei. Silné hospodářství, tak může být silným zdrojem soft power a zároveň zdrojem financí pro nástroje soft power (Jenne 2012). Na druhou stranu je Čína vnímána jako plagiátor, producent nekvalitních výrobků, mnohdy výrobky z Číny nedodržují bezpečnostní normy a často se také setkáváme s porušováním pracovních zákonů. Dalším z negativ je pak znečišťování životního prostředí a neetické chování při těžbě nerostných surovin v Africe. Hospodářský úspěch a ekonomický čínský model mohou být v některých státech světa zdrojem měkké moci. Naopak pověstí plagiátora a nekvalitního producenta může soft power Čína ztrácet. Čínská civilizace je jedna z nejstarší na světě. „Čína má obrovský potenciál v kulturní měkké moci“ (Li, Wom 2010, s. 75). Čína je vynálezce papíru, kompasu, střeleného prachu, hedvábí a porcelánu. Kulturními zdroji Číny jsou například čínská filozofie, čínské tradice, čínská medicína, čínská bojová umění, čínské jídlo (Jenne 2012). V posledních letech Čína rozšiřuje svoji kulturu v zahraničí. V roce 2012 bylo po světě více než 370 Konfuciových institutů. Tyto instituty šíří čínskou kulturu, vyučuje se zde čínština, čínské lidové tance, kaligrafie a čínská kuchyně (Konfuciova akademie 2014). Čínská národní kuchyně je ve světě velmi rozšířená a populární. Čína přesto v kulturním vlivu bude zůstávat pozadu za státy, jako jsou USA a Velká Británie. Jedním z důvodů proč je soft power aplikovaná pomocí čínské kultury neúspěšná může být

to,

že kulturní průmysl

není

velký a

v mezinárodním

měřítku není

konkurenceschopný. Dalším důvodem pak může být v dřívějšku dlouhodobý dohled nad

47

kulturou v rámci plánovaného hospodářství. Dodnes jsou kulturní organizace v Číně kategorizovány jako veřejné služby (Jenne 2012). „Prosperující společnosti může být podle Konfucia dosaženo, pokud se bude celá společnost řídit hodnotami čestnosti, zdvořilosti a věrnosti“ (Jenne 2012, s. 83). Mnoho čínských idejí vychází z konfucianismu. Li a Worm (2011) ve svém článku zmiňují zásady a názory Číny k celkové symbióze států v mezinárodních záležitostech. Čína uznává zásadu, že všechny státy bez ohledu na jejich velikost a bohatství, by měly být považovány za rovnocenné a chování a způsob života jednotlivých národů by měl být respektován. V článku uvádí tvrzení Číny, že hlavním tématem současného světa a prioritou rozvojových zemí by měl být ekonomický rozvoj. Známým postojem Číny je nevměšování se do vnitřních záležitostí ostatních států. To autoři považují za silný zdroj měkké moci, ačkoli to muže být problémem pro ostatní země, které běžně přistupují k nástrojům, jako jsou ekonomické sankce nebo zbrojní embargo. Postoj Číny by tedy měl být flexibilnější a spolupráce s mezinárodními organizacemi při řešení těchto problémů by měla vést k nalezení vhodného alternativního způsobu. Li a Worm (2011) dále uvádějí, že západ často kritizuje Čínu za nedostatek demokracie, porušování lidských práv a potlačování svobody. Je pravdou, že Čína se potýká s mnoha problémy, jako je korupce, cenzura, nerovné pracovní příležitosti, privilegované sociální třídy, nedostatečná transparentnost. Čína má více jak 2000 let feudální historie. Při zrodu v komunistickou Čínu se vláda zaměřila na liberalizaci čínského lidu, který byl utlačován imperialismem, kolonialismem a feudalismem. Nicméně brzy poté co se Komunistická strana Číny dostala k moci, byly přijaty mnohé extrémní a autoritativní politiky a mnoho politických kampaní hlavně, pak Kulturní revoluce byly považovány v mezinárodní politice za iracionální až zvrácené. Autoři článku věří v postupnou transformaci Číny, avšak uvádějí, že tento proces není jednoduchý a neměl by se uspěchat. Dříve byl ideou třídní boj. Nyní Komunistická strana Číny již reformuje svůj politický systém a své domácí politické hodnoty. Západní styl demokracie v Číně není vhodné zavést do té doby, než bude kvalitní a stabilní vnitřní situace státu. Dále je pro transformaci důležité dostatek povědomí obyvatel o demokracii, což můžeme stále považovat v Číně za nízké (Li, Worm 2011). Základním úkolem a cílem mezinárodní politiky, čínské diplomatické práce je udržet její rozvoj, mírové a stabilní mezinárodní vztahy a dobré vztahy pro světovou spolupráci. Mezinárodní politika Číny je také neutrální a čínská vláda se obecně 48

nevměšuje do mezinárodních konfliktů. Čína také nikdy nepodnikala expanzivní politiku (Jenne 2012).

5.4 Nástroje čínské soft power Pro Čínu je důležité propagovat svoji zemi, zesílit svoji atraktivnost, udržovat si dobré mezinárodní vztahy a budovat svoji soft power. Je to ekonomicky úspěšná země, která chce stále posilovat svůj hospodářský růst. Nástroje čínské měkké moci: 

Media



Studijní pobyty



Mezinárodní akce



Ostatní nástroje měkké moci „V roce 2000 byl spuštěn 9. program Central China Television, který do celého

světa vysílá v angličtině přes satelit a přes internet“ (Jenne 2012 s. 86). Zahraniční zpravodajové mohou v zemi působit a komunikují s čínskými diplomaty během tiskových konferencí. Rychle komentovat události je nezbytnost a Čína se přizpůsobila. Značně také využívá komunikaci přes internet. Známé jsou například internetové noviny China Daily. Televizní programy, internet a tiskové agentury jsou vždy pod státní kontrolou někdy je i stát vlastníkem. Často je prostřednictvím medií uplatňována propaganda, upravování zpráv a kontrola obsahu zveřejněná medii. Zpravodajství Číny tedy zatím není zcela důvěryhodné (Jenne 2012). Studijní pobyty jsou nástrojem, kdy fungují osobní kontakty a zkušenosti. Studenti buď Čínu navštěvují, nebo čínští studenti absolvují studium v jiné zemi. Studenti reprezentují a zastupují svůj stát.

Nye (2004) mezinárodním studijním

pobytům dává velkou důležitost. Vzájemné přátelské vztahy studentů jsou velmi důležité pro získání soft power. Autor uvádí, že mezinárodní kulturní kontakt studentů je prostředek k boji proti negativním dojmům o určité zemi. Nye představuje příklad s USA, mezinárodní výměna vědců a akademických pracovníků hrála významnou roli při zvyšování soft power. Každý rok studuje v zahraničí více jak 100 000 čínských studentů. Největší počet studentů je v USA. Vzrůstá i počet zahraničních studentů, kteří studují v Číně. Například v roce 2007 v Číně studovalo 162 000 studentů (Jenne 2012). V roce 1990 a 2010 byla Čína pořadatelem Asijských her. Asijské hry jsou mezinárodní sportovní soutěž. Účastní se jich asijské země a jsou pořádány letní i zimní 49

hry. V roce 1995 byla v Číně konference OSN, která se věnovala ženám. Roku 2001 Čína pořádala summit Asijsko-pacifického hospodářského společenství. V roce 2008 se v Pekingu konaly olympijské hry a v roce 2010 Čína hostila světovou výstavu EXPO. To jen krátký výčet známých mezinárodních akcí, které se v Číně konaly (Jenne 2012). Olympiáda v Pekingu a výstava EXPO v Šanghaji byly významné akce pro Čínu. Obě tyto akce umožnily, aby se Čína předvedla zbytku světa a byly využity pro získání měkké moci. V roce 2001 byl Peking nominován na pořadatele letních olympijských her v roce 2008. Olympijské hry jsou sportovní mediální události, při které je příležitost zlepšit image země a získat mezinárodní vliv. Letní olympijské hry představily čínské ekonomické, technologické a kulturní úspěchy. Čína využila olympijské hry jako globální komunikační událost a podpořila, tak tím svoji soft power (Chen, Colapinto, Luo 2014). Výstavy EXPO 2010 v Šanghaji se účastnilo 192 zemí, za půl roku na ni zavítalo 73 milionů návštěvníků. Akce posloužila ke zprostředkování globální komunikace a Číně se tak otevřely nové vztahy a kontakty (Záhorková 2010). Další nástroje bych uvedla sport, filmy, mezinárodní rozvojovou pomoc a armádu. Čínská vláda zastává názor, že by jednotlivé státy neměli zasahovat do vnitřních záležitostí ostatních států. Přesto v některých případech jako je zemětřesení, nebo tsunami Čína poskytla jednotlivým státům finanční pomoc (Jenne 2012). Jako nástroj soft power Čína taky využívá zastoupení v mezinárodních společenstvích a organizacích. Účast v mezinárodních organizacích je vnímána jako důležitá prestiž a je nutná ke komunikaci na světové scéně. Prostřednictvím mezinárodních organizací Čína spolupracuje s okolními státy, podporuje globální stabilitu a mír, stabilizuje vztahy s jinými národy. Od roku 1971 je Čína členem Organizace spojených národů. Poté co se stala Čína členem OSN, připojila se k ostatním přidruženým organizací OSN. V roce 1980 se Čína stala členem několika organizací včetně mezinárodní Agentury pro atomovou energii, organizace UNESCO a Mezinárodního olympijského výboru, Mezinárodního měnového fondu, Světové zdravotní organizace a mnoha dalších organizací (Jenne 2012). Nye tvrdí, že armáda může také hrát důležitou roli při vytváření soft power. Dobře technicky vybavená armáda může být zdrojem. Výměna důstojníků, společná cvičení a programy se můžou stát nástroji soft power (Nye 2004). Také spolupráce na mezinárodních akcích (humanitární pomoc, boj proti terorismu) je jistým druhem nástroje soft power (Jenne 2012).

50

6

PREDIKCE MOŽNÉHO VÝVOJE ČÍNY Ekonomický růst Číny byl pro zemi jednou z nejdůležitějších změn v druhé

polovině dvacátého století. „Hospodářský růst vytváří politickou nestabilitu jak uvnitř země, tak mezi jednotlivými státy, a rovněž mění mocenskou rovnováhu mezi zeměmi a regiony. Ekonomická výměna vede lidi ke kontaktům, nevede však ke shodě“ (Huntington 1996, s. 224). Hospodářský růst Číny zvyšuje vliv této země v regionu. To může vést k čínské hegemonii v oblasti, což může ostatní státy navíc nutit se vymezit a buď se k Číně přidat nebo se snažit její vliv omezit (Huntigton 1996) To je také jeden z důvodů, proč si Čína buduje svoji soft power. Friedman (2010) vyslovuje názor, že hospodářský úspěch Číny není nekonečný. To znamená pomalejší tempo růstu ekonomiky, sociální a politické problémy. Autor také nesouhlasí s názorem, že Čína bude hlavní světovou velmocí. Jinak řečeno nebude světovým lídrem. Politická stabilita Číny je závislá na svém ekonomickém růstu a tím je nejistá. Čínská vláda vždycky chtěla bohatou a jednotnou Čínu. Po smrti Mao Ce-tunga přestala být Čína izolovaná od okolního světa a vedlo to k prosperitě. Na druhou stranu to také vedlo k disparitě mezi bohatým východním pobřežím a chudým západem. Friedman také vyslovil možnost, že Čína nezůstane jednotným státem. Čína je komunistickým státem, který manipuluje ekonomikou a peníze v zemi rozděluje politicky. Země je závislá na vývozu zboží, jestliže tempo hospodářského růstu zpomalí, pak hrozí zhroucení země. „Během uplynulých třiceti let Čína ekonomicky mimořádně vzrostla. Myšlenka, že lze takové tempo růstu udržet donekonečna, porušuje základní principy ekonomiky. V určitém bodu musí obchodní cyklus, který vylučuje slabé obchody, ukázat svou odvrácenou tvář – a to se také stane. V určitém bodu prostě nedostatek zdatné pracovní síly zastaví pokračující růst“ (Friedman 2010, s. 128). Čínu nedrží pohromadě politická ideologie, ale peníze. Pokud se zpomalí růst čínského hospodářství. Nejvíce to pocítí obyvatelstvo a to povede k sociálním problémům a politické nestabilitě. Bez peněz vládě zbydou pouze donucovací prostředky nebo nastolení nové náhradní ideologie za komunismus. Velmi reálným scénářem tedy může být soupeření mezi jednotlivými oblastmi Číny. Vnitřní sociální a ekonomické problémy přinesou zemi mnoho vnitropolitických problémů. Z toho tedy plyne, že se Čína bude více zabývat svými vnitřními problémy a nebude mít čas se plně věnovat zahraniční politice. Bude se světovými velmocemi spolupracovat, ale sama se jako světová velmoc či světový lídr plně neprojeví (Friedman 2010). Predikce možného 51

vývoje je taková, že Čína bude klíčovým státem. Bude mít stále hospodářský úspěch, ale tempo ekonomického růstu se zpomalí. To bude jeden z důvodů vnitřních problémů země. Čínu čekají sociální, politické a ekonomické reformy. A postavení mezi světovými velmocemi bude záležet na tom, jak využije a aplikuje svoji soft power.

52

ZÁVĚR V úvodu své bakalářské práce jsem vyslovila hypotézu: „Čína bude v roce 2050 světovou ekonomickou velmocí v absolutních hodnotách. Ale nebude světovým lídrem“. Tato hypotéza se potvrdila. Čína je sice dominantním státem ve svém regionu, ale světovým lídrem není a ani v roce 2050 nebude. Čína se snaží být hlavním světovým aktérem, ale její kulturní soft power není natolik silná jako soft power USA. A tak lze tvrdit, že Čína světovým lídrem nebude. Prvním cílem této bakalářské práce bylo analyzovat ekonomický a politický vzestup. Hlavním stimulem pro čínskou ekonomiku byly jednoznačně vnitřní politické změny na konci 70. let. Teng Siao-pching, který přišel s ekonomickými reformami a otevřel Čínu světu, zemi jednoznačně podpořil v ekonomickém i politickém vzestupu. Těmito změnami se z Číny postupně stávala ekonomická velmoc. Vycházela jsem z předpokladu, že s hospodářským úspěchem roste i politický vliv. Jak jsem předvídala, provázanost mezi ekonomikou a politickým vzestupem se potvrdil. Ekonomické úspěchy Číně pomohly, aby se na světové scéně stala významným a stálým členem. Čína je svoji rozlohou třetí největší zemí a je nejlidnatějším státem světa. Její ekonomický růst je ohromující zároveň, ale její politický vliv není, tak velký vzhledem k ekonomickému postavení ve světě. Hlavním důvodem shledávám fakt, že ačkoli má Čína největší podíl na světovém HDP při přepočtení na obyvatele je vidět rozdíl mezi Čínou a rozvinutými zeměmi. Tento fakt může způsobovat, že je stále ještě někdy Čína označována jako rozvojová země (Ši-jin 2011). A fakt, že je Čína označována, jako rozvojová země je v rozporu s tím, aby byla jednoznačně označována světovou velmocí. Druhým cílem mé bakalářské práce je analýza konceptu soft power aplikovaného na Čínu. Národní cíle Číny jsou posílení mezinárodního statusu, nebýt hrozbou, získat mezinárodní uznání, působit jako regionální velmoc a propagovat svoji zemi a její kulturu a postoje. Těchto cílů se snaží dosáhnout za pomoci soft power. Koncepce soft power zároveň v současnosti nabývá v mezinárodní politice na významu a je prostředkem, jak těchto cílů dosáhnout. A pokud chce být Čína světovým lídrem, je pro ni soft power nezbytná. Čínská vláda si uvědomuje důležitost soft power. Koncept soft power má kořeny v čínské civilizaci i v konfucianismu. Čína se otevřela světu a snaží se aplikovat tento koncept. V současnosti je soft power využívána i v čínské odborné komunitě. Čínská vláda podnikla několik významných projektů pro propagaci svojí země. Jsou jimi po světě rozšířené Konfuciovi instituty, pořádání olympijských her 53

v Pekingu či mezinárodní výstava EXPO. Celkově je viditelný nárůst využívání soft power přes řadu aktivit. Propaguje se čínská kultura, sport, studijní pobyty. Je vidět pokrok v mezinárodní diplomacii. Čína obratně využívá své úspěšné ekonomiky. Snaží se udržovat a budovat si dobré vztahy, hlavně pak v regionu a se sousedními státy. V roce 2001 byl Peking nominován na pořadatele letních olympijských her v roce 2008. Olympijské hry jsou sportovní mediální události, při které je příležitost zlepšit image země, lze jejím prostřednictvím dosáhnou národních cílů a získat mezinárodní vliv. Letní olympijské hry představily čínské ekonomické, technologické a kulturní úspěchy. Čína využila olympijské hry jako globální komunikační událost a podpořila, tak tím svojí soft power. Čína je členem mnoha mezinárodních světových společenství. Účast v mezinárodních organizacích je vnímána jako důležitá prestiž a je nutná ke komunikaci na světové scéně. Prostřednictvím mezinárodních organizací spolupracuje s okolními státy. Čína podporuje globální stabilitu a mír, stabilizuje vztahy s jinými národy. Od roku 1945 je členem Organizace spojených národů. Poté co se stala Čína členem OSN, připojila se k ostatním přidruženým organizací OSN. V roce 1980 se Čína stala členem několika organizací včetně mezinárodní Agentury pro atomovou energii. Mým třetím cílem byl nástin odpovědi na otázku, jestli bude Čína světovým lídrem. A moje odpověď je, že Čína světovým lídrem nebude. Čína bude mít mnoho vnitrostátních problémů a nebude se tak moci plně věnovat zahraniční politice a budování svého postavení na mezinárodní scéně. Čínská populace stárne a vláda bude muset tento problém řešit. Jelikož pokud bude obyvatelstvo stárnout, nebude mít země dostatek pracovní síly, ekonomika začne stagnovat a systém v Číně se může zřítit. Čína bude mít na světové scéně své místo, ale dominantní mocností nebude a nebude tedy, ani světovým lídrem v pravém slova smyslu. Čína bude muset vyřešit problémy se stárnoucím obyvatelstvem, velké disparity mezi západem a východem země a udržení hospodářského růstu. Tyto problémy jsou klíčové a čínská vláda bude nucena tyto vnitropolitické problémy v následujících desetiletích vyřešit. Čína je a bude klíčovým státem v mezinárodním měřítku. To jakého postavení Čína dosáhne, zaleží na tom, jak uplatní a zužitkuje svoji soft power.

54

ZDROJE Literatura BALŽEK J., UHLÍŘ J., 2011. Teorie regionálního rozvoje. 2. vyd. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-246-1974-3. FRIEDMAN, G., 2010. Příštích sto let. Předpověď pro jednadvacátém století. 1. vyd. Praha: Argo. ISBN 978-80-257-0238-3. HORÁLEK, A., 2013. Geografie Číny: učební materiály pro studenty sinologie. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc. ISBN 978-80-244-3839-9. [online]. [vid 22. 12. 2014]. Dostupné z http://www.kas.upol.cz/fileadmin/kas/studium/materialy/Geografie_1.1.pdf HORÁLEK, A., PTÁČEK P., 2013. Vybrané témata z geografie současné Číny. Masarykova univerzita, Brno. [online]. [vid 27. 10. 2014]. Dostupné z https://www.academia.edu/7459799/Vybran%C3%A9_kapitoly_z_Geografie_%C4%8 C%C3%ADny_Selected_Chapters_on_Geography_of_China. HUNTIGTON, S., 1996. Střet civilizací. Boj kultur a proměna světového řádu. Rybka Publishers. ISBN. 80 86182-49-5. [online]. [vid 27. 10. 2014]. Dostupné z http://www.vzdelavaci-institut.info/?q=system/files/Stret_civilizaci-Samuel_ Huntington.pdf JENNE, D., 2012. Budování měkké moci jako součást zahraniční politiky Číny. Brno 2012. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií. Vedoucí práce PhDr. Pavel Pšeja, Ph.D. [online]. [vid 27. 10. 2014]. Dostupné z http://is.muni.cz/th/143881/fss_m/diplomka_-_cely_text.pdf KAREIS, J. 2007. Vodní cesty a plavba. 2-3/2007. Projekt Tři soutěsky na řece Jang-c’ťiang. ISSN 1211-2232 KRATOCHVÍL, P., DRULÁK, P., 2009. Encyklopedie mezinárodních vztahů. Vyd. 1. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-469-4 55

MAŇKO, P., 2006. Analýza ekonomického vývoje Číny po roce 1990 a rozdílného vývoje jednotlivých čínských provincií. Bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Vedoucí práce doc. Ing. Jitka Kloudová, PhD. [online]. [vid 6. 3. 2015]. Dostupné z http://dspace.k.utb.cz/bitstream/handle/10563/459/ma%C5%88ko_2006_bp.pdf?sequen ce=1 MODERNÍ ČÍNA, 2008. Komplexní průvodce novým světovým ekonomickým gigantem. Encyklopedie Britannica. Brno: Jota. ISBN 978-80-7217-681-6.

NYE, J., S., 2004. Soft Power: The Means to Success in World Politics. 1st ed. New York: Public Affairs, 2004. ISBN 9781586483067.

NYE, J., S., 2005. Foreign Policy: Think Again: Soft Power [online]. [vid 22. 7. 2014]. Dostupné z: http://www.foreignpolicy.com/articles/2006/02/22/think_again_soft_power. OBUCHOVÁ, L., 1999. Číňané 21. století. dějiny – tradice- ochod. Academia. Praha. ISBN 80-200-0641-9. STRATILOVÁ, M. 2011. Vliv Číny na mezinárodní scéně ve světle jejího ekonomického rozvoje. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií. Vedoucí práce Mgr. et Mgr. Oldřich Krpec, Ph. D. [online]. [vid 27. 10. 2014]. Dostupné z http://is.muni.cz/th/206841/fss_m/Stratilova_Marie.pdf?lang=en VOJTA, V., 2011. Čínský svět. 1. vyd. Brno: Pixl-e. ISBN 978-80-905021-0-9.

Webové stránky BARRY, J., EVAN, T., 2003. “Dissent in the Bunker.” Newsweek, s. 36. http://search.proquest.com/docview/214278492?accountid=16531.

56

BUSINESSINFO, 2014. Čína: Ekonomická charakteristika země. [online]. [vid 9. 3. 2015]. Dostupné z http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/cina-ekonomickacharakteristika-zeme-19054.html

Central Intelligence Agency: The World Factbook, 2014. [online]. [vid. 14. 8. 2014]. Dostupné z: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/ch.html

CENTRAL ITNTELLIGECE AGECY,2014. The World Factbook. Macau. [online]. [vid 7. 3. 2015]. Dostupné z https://www.cia.gov/library/publications/the-worldfactbook/geos/mc.html CENTRAL ITNTELLIGECE AGECY,2014. The World Factbook. Východní a jihovýchodní Asie: Čína. [online]. [vid 27. 10. 2014]. Dostupné z https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/ch.html

CE-TUNG., M., 1938. Problems of War and Strategy: War nad Peace [online]. [vid 28. 7. 2014]. Dostupné z: http://www.marxists.org/reference/archive/mao/works/redbook/ch05.htm

CREDIT SUISSE, 2014. Global Wealth Report 2014. [online]. [vid 15. 3. 2015]. Dostupné z http https://publications.creditsuisse.com/tasks/render/file/?fileID=60931FDE-A2D2-F568-B041B58C5EA591A4

ČESKÁ TELEVIZE, 2014. Čína uvolnila politiku jednoho dítěte a ruší pracovní tábory. [online]. [vid 27. 10. 2014]. Dostupné z http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/256194cina-uvolnila-politiku-jednoho-ditete-a-rusi-pracovni-tabory/

ENCYCLOPEDIA BRITANNICA, 2015. Three Gorges Dam. [online]. [vid 21. 4. 2015]. Dostupné z http://www.britannica.com/EBchecked/topic/593760/Three-GorgesDam EMBASSY OF THE PEOPLE´S REPUBLIC OF CHINA IN THE CZECH REPUBLIC, 2015. O Číně. [online]. [vid 2. 3. 2015]. Dostupné z http://www.chinaembassy.cz/cze/zggk/ 57

EUROMONITOR INERNATIONAL, 2010. Top 10 largest economiest in 2020. [online]. [vid 5. 4. 2015]. Dostupné z http://blog.euromonitor.com/2010/07/specialreport-top-10-largest-economies-in-2020.html EUROZPRÁVY, 2014. Čína má ambiciózní vesmírný program. Dostane ISS bratříčka? [online]. [vid 25. 1. 2015]. Dostupné z http://zahranicni.eurozpravy.cz/asie-aaustralie/101939-cina-ma-ambiciozni-vesmirny-program-dostane-iss-bratricka/ FORBES, 2015. China´s 40 Largest Companies. [online]. [vid 23. 2. 2015]. Dostupné z http://www.forbes.com/lists/2006/184/06china40_all_slide.html?thisSpeed=12000

FORBES, 2015. Is Hu Jintao Really The Most Powerful Person In The World? [online]. [vid 26. 1. 2015]. Dostupné z http://www.forbes.com/sites/gadyepstein/2010/11/04/ishu-jintao-really-the-most-powerful-person-in-the-world/

FORBES, 2015. The World´s Most Powerful People. [online]. [vid 26. 1. 2015]. Dostupné z http://www.forbes.com/powerful-people/ FORTUNE, 2014. Global 500. [online]. [vid 5. 4. 2015]. Dostupné z http://fortune.com/global500

GLOBAL ADMINISTRATIVE AREAS 1999. China. [online]. [vid 27. 10. 2014]. Dostupné z: http://www.gadm.org/download

HARVARD KENNEDY SCHOOL, 2015. Joseph S. Nye. [online]. [vid 18. 4. 2015]. Dostupné z: http://www.hks.harvard.edu/about/faculty-staff-directory/joseph-nye

CHEN, C., COLAPINTO, C., LUO, Q., 2012. The 2008 Beijing Olympics opening ceremony: visual insights into China's soft power. Visual Studies, 27, 2, str. 188-195, Academic Search Complete, EBSCOhost, viewed 27 October 2014. [online]. [vid 27. 10. 2014]. Dostupné z: 58

http://web.b.ebscohost.com.ipac.kvkli.cz:8080/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=7&sid= bbdf55df-820d-4f76-9771-8579cb56ee03%40sessionmgr111&hid=109 CHINADAILY, 2014. Vůdce. [online]. [vid 27. 10. 2014]. Dostupné z: http://www.chinadaily.com.cn/index.html CHINESE GOVERMENT´S OFFICIAL WEB PORTAL: CHINA IN BRIEF, 2012. In Provinces, Autonomous Regions, Municipalities. online]. [vid. 14. 8. 2014]. Dostupné z: http://news.xinhuanet.com/english/2003-02/19/content_815536.htm INVESTUJEME, 2014. MFF: Čína bude v letošním roce největší ekonomikou světa. [online]. [vid 26. 10. 2014]. Dostupné z: http://www.investujeme.cz/mmf-cina-bude-vletosnim-roce-nejvetsi-ekonomikou-sveta/

JIANGYUN, H., 2013. China Today. New Approaches to China´s Urbanization. [online]. [vid. 21. 12. 2014]. Dostupné z: http://www.chinatoday.com.cn/english/columns/2013-08/16/content_561036.htm KONFUCIOVA AKADEMIE, 2014. [online]. [vid 20. 8. 2014]. Dostupné z: http://konfucius.upol.cz/

KURLANTZICK, J., 2008, 'Charm Offensive: How China's Soft Power Is Transforming the World', Washington Journal Of Modern China, 9, 1, str. 45-53, Academic Search Complete, EBSCOhost, viewed 19 October 2014. http://web.a.ebscohost.com.ipac.kvkli.cz:8080/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=6&sid=9 cc1b582-be44-41ef-b767-73d6b41c47c4%40sessionmgr4002&hid=4214

LÁDKOVÁ, L. 1997. Opiové války. Časopis NATURA. [online]. [vid 11. 3. 2015]. Dostupné z http://natura.baf.cz/natura/1996/6/9606-3.html

LI, M., 2009. Soft Power: China's Emerging Strategy in International Politics. : Lexington Books. ISBN 0-7391-3377-2.

LI, X., WORM, V., 2011. Building China's Soft Power for a Peaceful Rise. Journal Of Chinese Political Science. 16. 1. str. 69-89. Academic Search Complete. EBSCOhost. 59

[online]. [vid 20. 8. 2014]. Dostupné z: http://web.b.ebscohost.com.ipac.kvkli.cz:8080/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=

MARKET ORACLE, 2011. China Economic Outlook 2011. The Red Dragon Takes Its Next Step Forward. [online]. [vid 1. 4. 2015]. Dostupné z http://www.marketoracle.co.uk/Article25390.html

MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ ČESKÉ REPUBLIKY, 2014. Čína. Vnitropolitická charakteristika. [online]. [vid 6. 1. 2015]. Dostupné z http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/cina/politika/vnitropoliticka_charakt eristika.html MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ ČESKÉ REPUBLIKY, 2015. Čína. Zahraničně-politická orientace. [online]. [vid 2. 3. 2015]. Dostupné z http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/cina/politika/zahranicne_politicka_o rientace.html MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ ČESKÉ REPUBLIKY, 2015. Macao. Ekonomická charakteristika země. [online]. [vid 6. 3. 2015]. Dostupné z http://www.mzv.cz/jnp/cz/ency

NYE, J., S., 2005. Foreign Policy: Think Again: Soft Power [online]. [vid 22. 7. 2014]. Dostupné z: http://www.foreignpolicy.com/articles/2006/02/22/think_again_soft_power.

OECD, 2014. Country statistical profile: China. [online]. [vid 5. 4. 2015]. Dostupné z http://dx.doi.org/10.1787/csp-chn-table-2014-2-en

OSN, 2014. Členské státy OSN. [online]. [vid 21. 3. 2015]. Dostupné z http://www.osn.cz/publikace/fakta-a-cisla-osn/soubory/fakta-a-cisla-osn-prilohy.pdf

POPULATION PYRAMID, 2012. Population pyramids of the World from 1950 to 2100. [online]. [vid 1. 4. 2015]. Dostupné z http://populationpyramid.net/china/

60

RAMO, J., C., 2004. The Foreign Policy Centre. [online]. [vid 26. 10. 2014]. Dostupné z http://fpc.org.uk/fsblob/244.pdf

SICKCHIRPSE,

2015.

[online].

[vid

9.

3.

2015].

Dostupné

z

http://www.sickchirpse.com/wp-content/uploads/2014/05/article-20131128-161548.jpg

SVENSSON, G., 2013. CHINA GOIN G OUT OR THE WORLD GOING IN? THE SHANGHAI WORLD EXPO 2010 IN THE SWEDISH MEDIA. Javnost-The Public, 20, 4, str. 83-97, Academic Search Complete, EBSCOhost, viewed 27 October 2014. [online]. [vid 27. 10. 2014]. Dostupné z http://web.b.ebscohost.com.ipac.kvkli.cz:8080/ehost/results?sid=bbdf55df-820d-4f769771-8579cb56ee03%40sessionmgr111&vid=9&hid=109&bquery=(expo+AND+201 0+AND+soft+AND+power)&bdata=JmRiPWE5aCZkYj1idGgmZGI9bmxlYmsmZGI9 OGdoJmRiPWx4aCZkYj1id2gmbGFuZz1jcyZ0eXBlPTAmc2l0ZT1laG9zdC1saXZl ŠI-JIN, L. 2011. Proč je Čína dosud rozvojovou zemí? [online]. [vid 24. 4. 2015]. Dostupné z http://www.ksc.cz/Pre%C4%8Detli%20jsme/Cina.htm TARGETMAP, 2014. China Population Map [online]. [vid 27. 10. 2014]. Dostupné z. http://www.targetmap.com/viewer.aspx?reportId=13361 THE CENTRAL PEOPLE´S GEOVERMENT OF: THE PEOPLE´S REPUBLIC OF CHINA, 2012. In: China´s Political Systém [online]. [vid. 14. 8. 2014]. Dostupné z: http://www.china.org.cn/english/Political/26143.htm

THE STATISTICS PORTAL, 2013. Population in China in 2013, by region.[online]. [vid 8. 3. 2015]. Dostupné z http://www.statista.com/statistics/279013/population-inchina-by-region/ TRADING ECONOMICS 2015. China GDP. [online]. [vid 8. 4. 2015]. Dostupné z http://www.tradingeconomics.com/china/gdp TŘÍSKOVÁ, H. 2011. Oldřich Švarný (1920-2011). [online]. [vid 21. 4. 2015]. Dostupné z 61

http://orient.avcr.cz/miranda2/export/sitesavcr/data.avcr.cz/humansci/orient/kontakty/pr acovnici/publikace/Triskova/HT_-_Svarny_obituary_-_S.O.S._2012.pdf WIKIMEDIA 2015. [online]. [vid 9. 3. 2015]. Dostupné z http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e1/1_hongkong_panorama_victoria_ peak_2011.JPG WIKIMEDIA COMMOS, 2015. China. [online]. [vid 6. 3. 2015]. Dostupné z http://commons.wikimedia.org/wiki/File:China_100.78713E_35.63718N.jpg

WIKIPEDIA, 2014. China Central Television. The Free Encyclopedia. [online]. [vid 27. 10. 2014]. Dostupné z http://en.wikipedia.org/wiki/China_Central_Television

WIKIPEDIA, 2014. Soft power. The Free Encyclopedia. [online]. [vid 14. 10. 2014]. Dostupné z http://en.wikipedia.org/wiki/Soft_power WIKIPEDIE, 2014. Asijské hry. Otevřená encyklopedie. [online]. [vid 27. 10. 2014]. Dostupné z http://cs.wikipedia.org/wiki/Asijsk%C3%A9_hry WIKIPEDIE, 2014. Čínská lidová republika. Otevřená encyklopedie. [online]. [vid 9. 12. 2014]. Dostupné z http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8C%C3%ADnsk%C3%A1_lidov%C3%A1_republi ka WIKIPEDIE, 2014. Konfucianismus. Otevřená encyklopedie. [online]. [vid 5. 12. 2014]. Dostupné z http://cs.wikipedia.org/wiki/Konfucianismus WIKIPEDIE, 2015. [online]. Giant Panda [vid 2. 3. 2015]. Dostupné z http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/0f/Grosser_Panda.JPG WIKIPEDIE, 2015. [online]. Hongkong [vid 2. 3. 2015]. Dostupné z http://cs.wikipedia.org/wiki/Hongkong

62

WIKIPEDIE, 2015. Rada bezpečnosti OSN. [online]. [vid 2. 3. 2015]. Dostupné z http://cs.wikipedia.org/wiki/Rada_bezpe%C4%8Dnosti_OSN WIKIPEDIE, 2015. Hongkong protests. [online]. [vid 6. 3. 2015]. Dostupné z http://en.wikipedia.org/wiki/2014_Hong_Kong_protests WIKIPEDIE, 2015. Mao Ce-tung. [online]. [vid 21. 4. 2015]. Dostupné z http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/e/e8/Mao_Zedong_portrait.jpg/ 225px-Mao_Zedong_portrait.jpg

WORLD POPULATION REVIEW, 2014. Major Cities in China Population 2014. [online]. [vid 1. 4. 2015]. Dostupné z http://worldpopulationreview.com/countries/china-population/major-cities-in-china/ WORSTALL, T. 2014. Forbes. [online]. [vid 31. 3. 2015]. Dostupné z http://www.forbes.com/sites/timworstall/2014/12/07/chinas-now-the-world-numberone-economy-and-it-doesnt-matter-a-darn/ ZÁHORKOVÁ, J. 2010. Obrazem. Expo 2010 skončilo, výstavu vidělo 73 milion návštěvníků. [online]. [vid 9. 3. 2015]. Dostupné z http://kultura.idnes.cz/obrazemexpo-2010-skoncilo-vystavu-videlo-73-milionu-navstevniku-pvc-/vytvarneumeni.aspx?c=A101031_164803_vytvarneum_jaz ZASTUPITELSKÝ ÚŘAD PEKING, 2014. Souhrnná teritoriální informace Čína. [online]. [vid 15. 3. 2015]. Dostupné z http://services.czechtrade.cz/pdf/sti/cina-201410-06.pdf

63