Počítačová kriminalita v prostředí Informačních systémů Ing. Vladimír Šulc, Ph.D. doc. JUDr. Štěpán Kalamár, Ph.D. Anotace: Kyberzločinci se snaží neustále hledat nové cesty, jak se dostat lidem do PC. V posledních měsících jejich snahy stále častěji směřují také k chytrým telefonům. Často jim přitom nejde pouze o získání citlivých dat, důmyslné podvody jim vydělávají velké peníze. Jednou z hlavních motivací k šíření nebezpečných virů je relativně snadný zisk. Například díky vyděračskému viru zvanému TeslaCrypt si počítačoví piráti jen za první čtvrtletí letošního roku vydělali podle odhadů FBI více než 200 miliónů dolarů, tedy v přepočtu bezmála pět miliard korun. Klíčová slova: Europol, počítačová kriminalita, ransomware, viru zvanému TeslaCrypt
ABSTRACT: .Cybercriminals trying to constantly search for new ways to get people to the PC. In recent months, their efforts are also increasingly to Smartphones. Often this is not only about getting sensitive data, sophisticated scams they earn big money. One of the main motivations for the dissemination of dangerous viruses is relatively easy profit. For example, thanks to the vyděračskému of the virus called TeslaCrypt's Cyber pirates just for the first quarter of this year, according to estimates made by the FBI for more than 200 million dollars, the equivalent of nearly five billion crowns.
KEY WORDS: Europol, ransomware, cybercrime, a virus called TeslaCrypt
Úvod Kriminalita kopírovala technické i uživatelské možnosti počítačů, zpočátku coby neznámých a obtížně dostupných zařízení. 1 Prvními trestnými činy byly sabotáže, které byly různě motivovány – politikou i mstou zaměstnavateli. Pravděpodobně první čistě počítačový zločin se odehrál v šedesátých letech, kdy nespokojený pracovník Úřadu důchodového zabezpečení poškozoval magnetem záznamy na magnetických páskách. Tento pracovník byl odsouzen podle neověřených informací za sabotáž podle Části druhé Hlavy prvé tehdejšího trestního zákona.2 Velice brzy si ale uživatelé, kteří ani neměli přímý přístup k počítači, tehdy se nacházejícímu v klimatizovaných sálech pod dohledem vysoce kvalifikovaných specialistů, uvědomili další možnosti. Objevily se tzv. dokladové delikty, kdy stejným způsobem, jako měnili a falšovali údaje v běžných „papírových“ dokladech, začali zločinci měnit podklady připravené ke zpracování do počítače. Jednalo se o nejčastější odhalený počítačový zločin, jehož podstatou byly manipulace v mzdových účtárnách, zásobování, odbytech a na jiných pracovištích, kde pracovník měl možnost manipulovat s penězi (ať už v hotovosti nebo přes čísla účtů) či zbožím. Jen v osmdesátých letech to bylo 14 případů trestního stíhání. Právní kvalifikace v době před rokem 1989 se obvykle klonila k obávanému § 132 tehdejšího trestního zákona „Rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví“3, zatímco dnes jsou skutky tohoto typu obvykle kvalifikovány jako podvod podle § 209 trestního zákoníku obvyklé
v souběhu
s trestným
činem
podle
§
230
Neoprávněný
přístup
4
k počítačovému systému a nosiči informací. Teprve poté si pachatelé uvědomili, že daleko jednodušší je měnit údaje přímo v počítači, ovšem tento krok znamenal v tehdejších podmínkách získat přímý přístup k počítači, což nebylo jednoduché. Také další masivní způsob páchání trestné činnosti související s počítači byl spjat s vysokou nedostupností počítačů. Spočíval v provádění výpočtů na počítačích zaměstnavatele.
1
Stupeň
tohoto
neoprávněného
užívání
věcí
z majetku
SMEJKAL, V. Kybernetická kriminalita, Plzeň: Aleš Čeněk, 2015, 636 s. ISBN 978-80-7380-501-2. Zde byly uvedeny tzv. trestné činy proti základům republiky, které byly postrachem pro každého občana tehdejšího socialistického státu, neboť byly – zejména v 50. letech, ale i později – rozsáhle zneužívány pro postih tehdejších odpůrců režimu. Tato právní kvalifikace byly nicméně spíše projevem totalitního státu než reálnou právní kvalifikací jednání. 3 Kdo majetek, který je v socialistickém vlastnictví, rozkrádá tak, že a) přivlastní si věc takového majetku tím, že se jí zmocní, b) přivlastní si věc z takového majetku, která mu byla svěřena, nebo c) ke škodě takového majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že někoho uvede v omyl nebo jeho omylu využije, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo nápravným opatřením nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem. 4 Viz usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. Zn. 7 Tdo 808/2010 ze dne 25. 10. 2010. 2
v socialistickém vlastnictví podle § 133 tehdejšího trestního zákona 5, dnes bychom řekli neoprávněného užívání cizí věci podle § 207, byl různý - od tisku populárních obrázků na řádkové tiskárně, přes kondiciogramy a výpočty diplomových prací až po skutečné nelegální podnikání za účelem vlastního obohacení. Objevuje se také vysoká míra latence počítačových deliktů neboli jejich skrytost (neodhalitelnost, utajenost) daná vzhledem občanů k tzv. společnému, socialistickému vlastnictví, umocněná nehmotným charakterem počítačového času, kdy vlastně v podstatě vůbec nic hmatatelného ukradeno nebylo. Zvláštní charakter strojového času vedl v počátcích boje proti počítačové kriminalitě k nutnosti aplikovat na skutkové podstaty ustanovení trestního zákona, která vůbec se skutečným činem na první pohled nesouvisela. Příkladem může být odsouzení zahraničního hackera (průnikáře) za krádež elektrické energie, kterou spotřeboval neoprávněným užíváním počítače. 6 Další dva technologické zlomy v oblasti počítačových systémů umožnily jejich hromadné využívání a tudíž i neméně masivní trestnou činnost s počítači spojenou. Nová doba počítačového zločinu se datuje dvěma zásadními momenty: 1. Nástupem osobních počítačů. 2. Vznikem počítačových sítí a vzdáleného přístupu k počítačům.
Zvyšující se míra počítačové kriminality Počítačová kriminalita v Evropě je nadále na vzestupu, uvádí evropská policejní agentura Europol.7 Významným důvodem jsou nízké bezpečnostní standardy i praxe podniků a také soukromých uživatelů internetu. Významný podíl na kyberkriminalitě totiž stále představuje „recyklace” relativně starých a známých technik, proti kterým je obrana dlouhou dobu dostupná a známá. Europol upozorňuje, že objem, rozsah i ztráty způsobené počítačovou kriminalitou nadále rostou a dosahují nebývalé úrovně. „Některé členské země EU nyní hlásí, že záznamy o počítačových trestných činech překročily ty záznamy, které jsou spojené s tradičním zločinem," uvedla organizace. 5
Kdo se zmocní věci větší hodnoty z majetku, který je v socialistickém vlastnictví, v úmyslu ji přechodně užívat, nebo kdo neoprávněně takové věci, která mu byla svěřena, užívá, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem 6 SMEJKAL, V., SOKOL, T., VLČEK, M. počítačové právo. 1. Vyd. Praha: C. H. Beck, 1995. 7 Novinky.cz z 29. 6. 2016.
Evropské středisko pro boj s počítačovou kriminalitou (European Cybercrime centre EC3) loni podpořilo 131 významných operací, o rok dříve jich bylo jen 72. Lepší spolupráce mezi bezpečnostními složkami, firmami a poskytovateli služeb podle Europolu
vedla
k rozbití
významných
zločineckých
organizací
i
jednotlivců
zabývajících se nejen pronikáním do cizích počítačů a do počítačových sítí, ale také třeba podvody s bankovními kartami či zneužíváním dětí. Data a jejich zneužívání jsou ale nadále základní komoditou tohoto typu zločinu. Vyděračské viry – nové trendy Jak upozornil šéf EC3 Steven Wilson, pokračuje také letos "evoluce trendů" počítačové kriminality. Roste například vydírání prostřednictvím "programů únosců" známých jako ransomware. Útok hackerů probíhá v případě vyděračských virů z rodiny ransomware prakticky vždy stejně. Nezvaný návštěvník se nejprve uhnízdí v počítači a začne šifrovat obsah počítače. Uživateli zobrazí oznámení, že za dešifrování dat musí zaplatit, jinak se ke svým datům údajně již nikdy nedostane. Ani po zaplacení výkupného ale nemají uživatelé jistotu, že se ke svým datům skutečně dostanou. Virus je nutné z počítače odinstalovat a data následně pomocí speciálního programu odšifrovat. V některých případech to ale není možné. Okruh zájmu pirátů Snahy počítačových pirátů byly zaznamenány také v oblastech, jako je zdravotnictví. Europol sledoval rovněž snahy vytvořit programy mířící na sítě bankomatů. Prioritou nadále zůstává boj se sexuálním zneužíváním dětí. Europol upozornil i na to, že v "digitálním podzemí" roste využívání modelu zločinu jako služby propojující zadavatele konkrétního požadavku, například organizované skupiny, s těmi, kdo jsou schopni tuto službu splnit. „Teroristé mají zjevně potenciál do tohoto sektoru v budoucnu vstoupit," varuje organizace. Podle zprávy je v EU za nejvýznamnější pokládáno Německo, kde se ale počítačoví zločinci soustřeďují především na domácí půdu. Celosvětově je v této oblasti podle Europolu "nejrozvinutějším trhem" Rusko a rusky mluvící země.
Historie počítačové kriminality Existuje mnoho zdrojů, které se zabývají historií počítačové kriminality. Pro jednoduchost a přehlednost jsem si vybral členění této problematiky podle Michala Matějky: 1. Pravěk počítačové kriminality – období od vynálezu telefonu do uvedení prvního počítače na trh v roce 1981. 2. Středověk počítačové kriminality – období od roku 1981 do případu Citibank v roce 1994. 3. Novověk – období od roku 1994 do r. 2002.
Pravěk počítačové kriminality Jako první počítačový zločin v historii počítačové kriminality je uváděn případ série sabotáží z roku 1801, provedené ve Francii. Stalo se tak na manufaktuře tkalce Jacquarda. Předmětem útoku se stal tkalcovský stav, který umožňoval automatizaci některých úkonů. Zaměstnanci této společnosti ze strachu před ztrátou pracovních míst znemožnili sabotáží panu Jacquardovi další vývoj tohoto „ďábelského“ stroje. V 70. letech 19. století byly zaznamenány z dnešního pohledu poněkud úsměvné případy z prostředí telefonních ústředen. Mladí chlapci, kteří obsluhovali tyto ústředny, se bavili přerušováním nebo připojováním k sobě nepatřících hovorů. V roce 1878 byli nahrazeni tito chlapci zodpovědnějšími pracovnicemi. Přestože sestrojení prvního telefonu8 a elektronkového počítače9 od sebe dělilo několik desítek let, došlo v pozdější době k jejich spojení. Díky vynálezu telefonu a jejím linkám, přes které komunikovaly první osobní počítače, vzniklo něco, co bylo později pojmenováno jako kyberprostor (cyberspace). 10 V tomto neurčitém 8
„Obvykle je vynález telefonu přisuzován vynálezci jménem Alexander Graham Bell. Jeho první telefon byl sestrojen v Bostonu (USA) v roce 1876. Podle novějších údajů vynalezl telefon italský vynálezce Antonio Meucci už v roce 1849. Jeho prvenství bylo v červnu roku 2002 oficiálně potvrzeno například i kongresem Spojených států (Rezoluce 269).“ Viz Wikipedie: Otevřená encyklopedie. Telefon [online]. [cit. 2007-04-03]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Telefon. 9 V roce 1944 byl sestrojen na pensylvánské univerzitě první elektronkový počítač jménem ENIAC. Zabíral plochu asi 150 m 2 a vážil asi 40 tun. Viz Wikipedie: Otevřená encyklopedie. ENIAC [online]. [cit.2007-04-03]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/ENIAC. 10 „V roce 1978 byla sestrojena R. Suessem a W. Christensem první BBS, neboli Bulletin Board System. Právě tak došlo k onomu propojení světa telefonie a počítačů. Viz MATĚJKA, Michal. Počítačová kriminalita. Vyd. 1. Praha: Computer Press, 2002. s. 22.
umělém prostoru začala proudit nejen zábava, komunikace, informace, obchodní a bankovní transakce, ale také kriminální zločiny. První obří počítače, které disponovaly nepříliš fungujícími programy, daly zrod novému fenoménu zvanému hacking. „Zásahy do programů, které je měly přimět k tomu, aby fungovaly lépe a efektivněji, se označovaly anglickým termínem „hacks“.11 Tyto první zásahy do počítačů byly vedeny pozitivně se snahou zasáhnout do programu tak, aby lépe fungoval. Od těch dob tento termín nabyl zásadně jiné podoby. Dnes jsou pod tímto pojmem označeni pachatelé, kteří provádí různými způsoby útoky proti počítači. Podle Bruce Sterlinga se zrodily kořeny hackerského hnutí na přelomu šedesátých a sedmdesátých let ve Spojených státech na pozadí vietnamské války. Anarchistické hnutí hippie (yippies – Youth International Party), které bylo známé především svým odporem proti válce ve Vietnamu, svržením politiků nad 30 let a častým užíváním drog; využívalo ke komunikaci mezi sebou za pomocí různých fint telefonní spojení bez jakéhokoliv poplatku. Známý je např. případ Abbieho Hoffmanna a Johna Drapera.12 Nelegální telefonie se později natolik rozmohla, že získala i svůj termín phreaking (telefandovství). Šedesátá léta přinesla také rozšíření kotoučového magnetofonu, s kterým je spojováno první domácí kopírování hudby. Stejný je i případ nahrávek na kazetovém magnetofonu, který dobyl svět v letech sedmdesátých. Pokud je hudba kopírována pro osobní potřebu, není to v rozporu s autorskými právy. V případě, že jsou nahrávky rozšiřovány a nabízeny za úplatu, dochází již podle autorského zákona k porušování těchto práv. Teprve s příchodem PC a zejména nástupem Internetu se dá hovořit o masovém pirátství.13
Středověk počítačové kriminality
11
TAMTÉŽ, s. 20 STERLING, Bruce. The Hacker Crackdown: Zátah na hackery [online]. [cit. 2007-04-04]. Dostupné z: http://martin.hinner.info/crackdown/czech/index.html. 13 MATĚJKA, Michal. Počítačová kriminalita. Vyd. 1. Praha: Computer Press, 2002. s. 22. 12
Uvedení počítače typu PC IBM v roce 1981 na trh předznamenal úplně nový počátek v oblasti IT, ale také počítačové kriminality. Tento typ osobního počítače se dostal takřka do každé domácnosti či společnosti nebo firmy. V 80. letech pak dochází k již zmíněnému sloučení telefonní linky s počítačem, a to prostřednictvím modemů v podobě systému BBS, který je považován za předchůdce Internetu.14 Spojení telefonu a počítače dalo v tomto období vzniknout nepochybně jedné z největších hackerských legend, která nesla název Legion of Doom (Legie soudného dne). Tato skupina intelektuálů s vášní pro moderní technologie byla dlouho „trnem v oku“ počítačové policie. Po 13. červnu 1989, kdy došlo k tzv. floridskému skandálu, se o ně začala policie zajímat s daleko větší intenzitou. Toho dne zjistili volající do úřadu kurátora Palm Beach County v Delray Beach na Floridě, že je jejich hovor přesměrován na horkou pornografickou linku vzdálenou stovky mil. Policie si uvědomila, že příště by mohli hackeři způsobit daleko závažnější komplikace - např. přeprogramování systému tísňového volání a odhodlala se k operaci známou pod jménem Sundenvil, ke které došlo v roce 1990.15 Přestože skupina Legion of Doom přestala existovat a proti několika jejím členům byla vznesena obžaloba, je zapotřebí říci, že stále ještě nešlo o skupinu organizovaného zločinu nebo teroristickou organizaci. Jejich zločiny působily škody telekomunikačním společnostem, ale neohrožovaly životy lidí či národní bezpečnost; stejně tak při jejích akcích nevznikaly rozsáhlé škody za miliardy dolarů. Ke středověku počítačové kriminality neodmyslitelně patří také jména tří hackerů. Jedním z nich je Kevin Mitnick, který „byl prvním pachatelem počítačového trestného činu, který se objevil mezi „elitou“ světového zločinu, v FBI Most Wanted.“16 Robert Morris, druhý ze zmíněných hackerů, je známý rozesíláním viru InternetWorm, který odstartoval v roce 1988 éru nového typu počítačové kriminality průniku do systému pomocí cílené infekce počítačovým virem. Poslední z nich, Kevin
14
TAMTÉŽ, s. 24 STERLING, Bruce. The Hacker Crackdown: Zátah na hackery [online]. [cit. 2007-04-04]. Dostupné z: http://martin.hinner.info/crackdown/czech/index.html. 16 MATĚJKA, Michal. Počítačová kriminalita. Vyd. 1. Praha: Computer Press, 2002. s. 28 15
Poulsen, se naboural do telefonních linek kalifornské rozhlasové stanice, aby se stal vítězem automobilu značky Porsche v jedné z posluchačských soutěží. Dalším nástrojem, který umožnil v období středověku počítačové kriminality masové rozšíření počítačového pirátství, byl kompaktní disk neboli CD. Toto médium určené pro digitální záznam dat disponovalo daleko větší kapacitou 17 a kvalitou než magnetofonové,
kazetové
pásky
či
diskety.
V polovině
90.
let
je
také
zakomponována do většiny PC i tzv. vypalovačka (mechanika CD-R), která umožňuje každému majiteli tohoto zařízení být potencionálním počítačovým pirátem.18
Novověk počítačové kriminality Od roku 1994 nastává boom počítačů na bázi PC s operačním systémem Microsoft Windows. Dále dochází k rozšíření sítí typu Internet, a to zejména s grafickým rozhraním WWW (World Wide Web). Tato síť se stává doslova komerční záležitostí. Kolují v ní nejen informace, ale také peníze. A to přitahuje právě počítačové zločince, kteří se zaměřují např. na podvody s ukradenými kreditními kartami, útoky na systémy bank a jiných finančních institucí, aktivity spojené s internetovými kasiny apod. Mění se také pomalu a jistě typ počítačového pachatele. Už jím není onen počítačový fanda či undergroundový intelektuál z dob pravěku a středověku počítačové kriminality. Ten je nyní vystřídán profesionálem, kterému jde pouze a jen o zisk. Přesto zatím ještě nedochází k ovládnutí počítačového podsvětí organizovanými skupinami zločinců, teroristů nebo tradičních mafií. Pokud bych měl uvést případ počítačového zločinu, který se stal na přelomu středověku a novověku počítačové kriminality, byla by to nepochybně známá kauza Citibank. V roce 1994 se ruskému hackerovi a matematikovi Vladimíru Levinovi podařilo za pomocí počítače uloupit z banky 10 milionů dolarů. Tento případ předznamenal, kudy se bude ubírat další směr počítačové kriminality. Novověk počítačové kriminality je na delikty z oblasti hackingu značně bohatý. Např. v roce 1995 byly zneužity počítače na harvardské univerzitě ke zjišťování hesel 17 18
Na počátku 80. let měla kapacita CD 650 MB. MATĚJKA, Michal. Počítačová kriminalita. Vyd. 1. Praha: Computer Press, 2002. s. 29-30.
pro přístup do vládních počítačů (případ Argentinský hacker). Známý je také případ průmyslové špionáže za pomocí Internetu v kauze Procesor Intel z roku 1996. Ukázalo se, že v některých případech představují větší nebezpečí zaměstnanci firem, než hackeři „z venku“. Mezi další počítačové zločiny namířené proti počítači patří tzv. virové útoky – průniky do systémů pomocí cílené infekce počítačovým virem. Pokud se v roce 1988 Robertu Morrisovi podařilo zasáhnout a infikovat stovky počítačů, v letech 1999-2001 přesahuje
počet
zasažených
počítačů
několika
řádů
milionů.
Významným
distribučním kanálem počítačových virů se stala elektronická pošta. První vir, který se v roce 1999 doslova během několika hodin rozšířil za pomocí emailu téměř po celém světě, byla Melisa. Tento vir nezpůsoboval vážnější škody na počítačích, pouze se sám z adresáře infikovaného počítače rozesílal prvním 50 uživatelům.19 Snad každý z nás měl z elektronické pošty zkušenost s podobným virem typu I Love You (květen 2000), který má na první pohled vypadat jako milostný vzkaz. Díky osvětě, která panuje mezi uživateli, se již podařilo riziko zavirování počítače značně omezit. V roce 2000 měla svou premiéru další kriminální aktivita tzv. hromadné útoky (DoS - Denial of Service ).20 Cílem těchto útoků není infikovat počítač virem, ale sérií opakovaných požadavků jej buďto zahltit, nebo vyřadit z provozu. Tím dochází k omezení přístupu ke službám sítě. Takové typy útoků už byly uskutečněny proti světoznámým portálům (Yahoo atd.) a elektronickým obchodům. Závěr Úlohou našeho státu v boji proti počítačové a informační kriminalitě by mělo být zejména zkvalitňování legislativy na vnitrostátní i mezinárodní úrovni v předstihu před novými trendy v dané oblasti; stejně tak i ve stanovení vhodné informační a bezpečnostní politiky, která bude na výše uvedené problémy nejen upozorňovat, ale zároveň je řešit.
Literatura 19 20
MATĚJKA, Michal. Počítačová kriminalita. Vyd. 1. Praha: Computer Press, 2002. s. 32-35. Při DoS útocích dochází většinou buďto ke zhroucení serveru, programů na serverech nebo k vyčerpání zdrojů na serverech.
1.
MATĚJKA, Michal. Počítačová kriminalita. Vyd.1. Praha: ComputerPress, 2002.
2.
Novinky.cz z 29. 6. 2016.
3.
SMEJKAL, V. Kybernetická kriminalita, Plzeň: Aleš Čeněk, 2015, 636 s. ISBN 978-80-7380-501-2.
4.
Usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. Zn. 7 Tdo 808/2010 ze dne 25. 10. 2010.
5.
SMEJKAL, V., SOKOL, T., VLČEK, M. počítačové právo. 1. Vyd. Praha: C. H. Beck, 1995.
6.
Wikipedie: Otevřená encyklopedie. Telefon [online]. [cit. 2007-04-03]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Telefon>.
7.
Wikipedie : Otevřená encyklopedie. ENIAC [online]. [cit. 2007-04-03]. Dostupné z:
.
8.
STERLING, Bruce. The Hacker Crackdown : Zátah na hackery [online]. [cit. 2007-04-04]. Dostupné z: http://martin.hinner.info/crackdown/czech/index.html
Příspěvek je výstupem projektu specifického výzkumného úkolu č. FBM 2 „Kybernetická bezpečnost a ochrana kritické informační infrastruktury“ Policejní akademie ČR v Praze, 2016.
