podzimní sborník domácího kutila

podzimní sborník domácího kutila

obsah • DO DOMU A BYTU Kuchyňská linka z kredence

2

Skříňka na pořadače

6

Malířské štafle a žebřík

7

Zásobník na mycí prostředek

10

Oprava podlahových koberců

13

Stavitelná protiprašná sténá

14

Montáž stropů z hurdisek

15

• DO CHATY A ZAHRADY

Knižnice Udělej/Urob si sám svazek 91 Sestavila Ing. Milada Zoufalá Vydala TVORBA s. r. o. Železná 8,110 00 Praha 1 ve spolupráci s T.C.A. s. r. o. Bolivarova 18,169 00 Praha 6 v září 1994 jako svou 15. publikaci Adresa redakce a expedice Hájkova 1,130 00 Praha 3 telefon 27 93 63 Odpovědná redaktorka Milena Neužilová Grafická úprava Ing. Gabriela Karasová Návrh obálky Ing. arch. Milan Vlk Tisk Naše vojsko s. p. Vlastina 23,161 00 Praha 6 1. vydání 64 strany, 86 obrázků; 10,91 AA; 11,23 VA ©TVORBA Doporučená cena 25 Kč Celoroční předplatné 96 Kč (120 Ks) ISBN 80-85386-75-5 ISSN 0139-5963 Podávání novinových zásilek povoleno Ředitelstvím pošt čj. NP 132/1994 ze dne 20.1.1994

Zahradní sušáky na prádlo

16

Stavební kozy

20

Skládací zahradní lehátko

20

Loupač kukuřičných klasů

23

Buben na hadici

24

• PRO SVÉ KONÍČKY Mechanický sklápěcí terč

25

Elektrická ohýbačka plastů

29

Opékači pruty

32

• PRO RADOST DĚTÍ Pojízdný houpací košík

33

Židle s trojím využitím

37

Tahací panák

39

Velká cena v dětském pokoji

41

• STROJE A NÁSTROJE Okružní pila na palivové dříví

43

Lis na klížení desek

55

Osvetlenie stojanu vŕtačky

58

Soustružení pomocí kopírovacího hrotu

59

Přítlačný válec ke srovnávačce

62

Z praxe pro praxi

63_

KUCHYŇSKÁ LINKA ZE STARÉ KREDENCE

• Když do naší rodiny přibylo dítko, potřebovali jsme pro ně pokojík. Výsledkem všech úvah bylo rozhodnutí, že v jedné části předsíně ve tvaru písmene L postavíme kuchyňskou linku a z původní kuchyně zařídíme dětský pokojík. Zůstal však problém, co s kredencí, která se do malého prostoru nevejde? Několik dní jsme přemýšleli, měřili a potom už stavěli linku při současné likvidaci kredence. Nejprve jsem si objednal zrušení přípojky plynového vedení z předsíně do kuchyně. Na potrubí ukončené v předsíni jsem dal

zapojit v rohu u okna plynový sporák. Odtud pak pokračuje kuchyňská linka (obr. 1). Z původní kredence (obr. 2) jsem začal postupně ruční pilkou ocaskou odřezávat jednotlivé díly. Demontoval jsem výklopné dveře B i se závěsy, vyjmul posouvací skla horní části kredence a příčnými řezy jsem prořízl zadní překližkovou stěnu po celé šířce kredence mezi díly A, C a C, D. Vyříznutou střední část překližky jsem odstranil, horní část kredence jsem vypodložil a pak dvěma vodorovnými řezy odřízl a sundal horní část kredence. Potom jsem odřízl boční díly C, takže zůstal spodní díl kredence A. Z laťovky tlusté 18 mm jsem uřízl horní desku pracovního stolu o rozměrech 57 x 150 cm a silnými vruty jsem ji upevnil na původní skelet dolní části kredence. Na zadní stranu části A jsem upevnil

podpěrné klíny z laťovky (obr. 3). Na desku pracovního stolu jsem přilepil Chemoprénem umakart a obvod desky jsem olemoval bukovou lištou 9 x 1 9 mm. Původní kovové úchyty zásuvek a dvířek jsem demontoval a nahradil keramickými (obr. 1 a 3). Odříznutou horní část kredence jsem obvodovým řezem ve vzdálenosti 17 cm od čela kredence rozdělil na díly E a D (obr. 2). Z dílu D (obr. 5) jsem odstranil zadní překližkovou stěnu a použil jsem ji jako zadní stěnu k dílu E (obr. 4). U dílu D - horních skříněk linky - jsem čistě opracoval plochu řezu a k zadní straně přilepil a pevnými vruty upevnil stěnu z laťovky tlusté 18 mm. Do vnitřního prostoru jsem umístil plnou přepážku a polici širokou 18 cm (obr. 6, řez A-A). Mezi plnou přepážku a levý okraj jsem upevnil stojinu širokou 5 cm. Do horní části jsem upevnil duralovou trubku 0 10 mm, která slouží k zavěšení dvířek. Trubka je dvoudílná, pravá kratší část je nasunuta levým koncem na čepu, který prochází otvorem v plné přepážce a pravý konec trubky drží vrut prošroubovaný pravou bočnici. Levý díl trubky, který prochází přes dvě pole skříněk, je pravým koncem nasunut na čep v plné přepážce a levý konec je opět zajištěn vrutem prošroubovaným levou bočnici. Pro tuto trubku jsem zhotovil ve stojině (obr. 6, řez A-A) výřez, který je z přední strany zakryt plechovým páskem. Odklopná dvířka jsou z hliníkového plechu tlustého 1,5 mm, který je nahoře dvakrát ohnut, aby vznikl závěs (obr. 7). Dvířka jsem polepil tapetou Granofix, kterou jsem na všech okrajích přehnul o 2 cm. Pro lepení tapety se nejvíce osvědčilo lepidlo Herkules. Odklopením vzhůru se dvířka otevírají. Chceme-li je zajistit v otevřené poloze, zvedneme je až do vodorovné polohy a zasuneme dovnitř skříňky. Dvířka zůstanou vlastní hmotností ležet na bočním vodicím úhelníčku ohnutém z ple-

2

3

STOJINA

4

PLNÁ PŘEPÁŽKA

VYPLŇ

chu tlustého 1,5 mm a zůstanou otevřena (obr. 7, det. E). Chceme-li je zavřít, zatáhneme za dolní část dvířek a sklopíme je (obr.

7, det. F). Na dolní plochu horních skříněk jsem upevnil zářivkové svítidlo. Pravou část skříněk jsem vyba-

vil dvěma dlouhými poličkami (obr. 8) a jednou krátkou hlubší poličkou (obr. 9 a obr. 6, řez BB). Poličky jsem ohnul z hliníkové-

5

ho plechu tlustého 1,5 mm a nastříkal bílým nitrocelulózovým lakem. Horní skříňky jsem upevnil nad pracovní stůl tak, aby jejich dolní plocha byla ve výšce 140 cm nad podlahou. K upevnění do stěny jsem použil vruty se šestin rannou hlavou do hmoždinek největšího rozměru. Vedle pracovního stolu jsem umístil ledničku. Za ledničkou pokračuje linka skříňkou na poživatiny základního typu, kterou jsem zhotovil z dílu E původní kredence. Výklopné dveře kredence (díl B) jsem zkrátil na délku 134 cm a upravil podle

nich také délku E na 139 cm. Dveře se závěsy jsem upevnil do skříňky (obr. 4). Z hliníkového plechu tlustého 1,5 mm jsem zhotovil šest poliček (obr. 11) a rozdělil je do různých výšek (obr. 10). Poličky jsou uloženy na latích, které jsou přibity hřebíčky k bočním stěnám skříňky. Linku uzavírá úzká policová stěna F, která opticky odděluje kuchyňský kout od vstupního prostoru předsíně. Stěnu jsem zhotovil z desek polepených tapetou Granofix. Výplň je z překližky tlusté 10 mm (obr. 12). Policovou stěnu

SKŘÍŇKA ŘÍŇ NA POŘADAČE • Majitelé menších firem ve své většině umístili úřad, nutný k vedení firmy, ve vlastním bytě. A tak dříve či později vzniká problém kam ukládat doklady, z nichž mnohé musíme pro případnou kontrolu archivovat mi-

jsem upevnil ke zdi přišroubováním bočnice do hmoždinek. Deska nad skříňkou E navazuje svojí dolní plochou na dolní plochu skříněk D, ke kterým je upevněna plechovou konzolou (obr. 13, řez C-C). Skříňka E je vypodložená tak, aby deska spočívala na ní. Deska ve stejné výšce doplňuje i kuchyňskou linku v rohu nad sporákem. Celou sestavu jsem barevně ladil jen do bílých ploch a ploch polepených tapetou mahagonového odstínu. JOSEF ŠŤASTNÝ

nimálně deset let. Praxí ověřené je uspořádání dokladů v pořadačích - šanonech. Ty dokupujeme postupně, a protože nejsou nejlevnější, nevyhazujeme ty obnošené. Není třeba vysvětlovat co to je, když se řekne: Každý pes, jiná ves. Přesně tak totiž bude za nějakou dobu vypadat naše kancelářské zákoutí. Nenákladně a přitom velmi pěkně můžeme tento stav napravit pomocí skříňky, zhotovené přesně na míru pořadačů a fotografické tapety. Tapetou polepíme jak hrany skříňky, tak i čela pořadačů a zásuvky. Zvolíme-li vhodný motiv tapety, zapadne nezbytný kus nábytku do prostředí bytu jako obrázek. Vaší fantazii se meze nekladou. Velikost skříňky volíme podle předpokládaného počtu pořadačů v daném časovém údobí. Boky a přihrádky zhotovíme z překližky 16 mm tlusté (případně laťovky či dřevotřísky), záda ze sololitu. Boky s přihrádkami slepíme a sešroubujeme vruty se zapuštěnou hlavou, popřípadě skolíkujeme. Přirozeně dbáme na dodržení kolmosti a rovnobežnosti. Ze spodní strany přišroubujeme čtyři pojezdové koule. V horní části doplníme skříňku jednoduchou zásuvkou, v níž můžeme shromažďovat doklady před uložením do šanonů. Do jejího čela vyřízneme dva otvory tak, abychom prsty mohli-zásuvku vytahovat. Boky skříňky můžeme opatřit držadly, abychom s ní mohli snadno popojíždět, je-li umístěna dále od stolu. Zatímco zhotovení skříňky není nic složitého, nalepení tapety a především volba správných výřezů bude naše dílo korunovat buď v kladném, nebo záporném smyslu - to záleží na pečlivosti a trpělivosti. Než přibijeme záda ze sololitu, vyhledáme položením skříňky na tapetu nejvhodnější výřez a ve vnějších i vnitřních obrysech ho vyneseme tužkou na tapetu. Teprve potom upevníme záda, skříňku přebrousíme a (kromě předních hran) nalakujeme. Žiletkou podle kovového pravítka vyřízneme vyznačené obrysy skříňky, čela zásuvky a postupně i čela pořadačů. Zůstanou nám vcelku 16 mm proužky, kterými pokryjeme hrany skříňky. Z výřezů pro čela pořadačů postupně odřezáváme jednotlivé pruhy, které nalepíme a pečlivě vyhladíme. Přebytečné okraje žiletkou odřízneme a vyřízneme také otvory pro uchopení pořadače. Tapetu na čelo zásuvky přilepíme lepidlem na dřevo. Nalepení tapety na úzké hrany skříňky je nejobtížnější, dobře se pracuje ve dvou, tapeta má tendenci protahovat se. Lepíme nejdřív pruh na hranu jedné bočnice a pokračujeme hranami přihrádek. F.M.

6

MALÍŘSKÉ ŠTAFLE A ŽEBŘÍK • O vlastní konstrukci štaflí jsem začal uvažovat při malování schodiště. Pod ramenem schodiště jsem totiž nemohl pohodlně dosáhnout na strop. Protože pořizovací náklady nejsou zanedbatelné a schodiště se nemaluje příliš často, zhotovil jsem si štafle, které se po rozložení promění ve 360 cm dlouhý zahradní žebřík a naopak, složené umožňují transport na střešním nosiči auta.

Rozplska materiálu

POSTUP PRÁCE Bočnice 1 a 2 vyrobíme z měkkého dřeva. Čtyři latě 220 cm dlouhé ohoblujeme na průřez 70 x 22 mm (obr. 1). Abychom si usnadnili práci se zhotovením dlabu pro příčky, vyrobíme si přípravek I podle obr. 2. K fošně 26 přišroubujeme na jedné straně hranol 25 a na druhou stranu lať 27. Hranol 25 přípravku upevníme na suport soustruhu. Obě bočnice 1 (levou i pravou) pomocně spojíme třemi hřebíky tak, aby byly navzájem přesazené o 10 mm. To proto,

7

ÍÁŘEZ

BOČNICE

Obr. 1 8

PŘÍPRAVEK II

Obr. 2 9

že otvory pro dlaby neleží v podélné ose bočnic. Takto spojené bočnice upevníme dvěma truhlářskými svěrkami k přípravku I tak, aby byly odkloněné o 2° z osy soustruhu. Spirálovým vrtákem upraveným na frézu zavrtáme na vyznačených místech po třech otvorech a po té příčným suportem dlaby dokončíme. Důležité je, aby fošna 26 jezdila kluzně bez vůle po části suportu sloužící pro upnutí pojízdné lunety. Dosáhneme tak hladké a přesné opracování dlabu. Stejným způsobem vyrobíme dlaby i do bočnic 2. Příčky 3 až 14 zhotovíme z tvrdého dřeva, které ohoblujeme na průřez 55 x 25 mm a pak nařežeme na rozměry uvedené v rozpisce. Pro snadnější výrobu čepů si sestavíme přípravek II. Stlučeme ho ze dvou prken 28 a latě 29, jejichž jeden konec seřízneme pod úhlem 2°(obr. 2). Do šikmého konce přípravku postupně vkládáme příčky tak, aby vyčnívaly 25 mm a pak provedeme pilkou malý zářez kolem. Příčky ob-

rátíme a v požadované rozteči naznačíme zářez i na druhé straně. Na okružní pile s příložkou opracujeme čepy z tloušťky 25 mm na tloušťku 20 mm a pak rašplí dokončíme plochy k naznačeným zářezům a nakonec čepy zaoblíme (det. C na obr. 1). Pak již můžeme oba základní díly žebříku smontovat. Nejprve nasucho, a je-li vše v pořádku, slepíme je. Přečnívající čepy zarovnáme s bočnicemi, pouze čepy příčky 8 necháme přečnívat. Budou sloužit jako zarážka pro ozub při rozložení na žebřík. Oba smontované díly položíme na sebe (jako ve složeném transportním stavu) a vyvrtáme otvory 0 8,3 mm pro svorník 15. Po té oba díly položíme rovně rozložené jako žebřík a na koncích bočnic 1 upravíme ozub, který zabraňuje překlopení. Nakonec vyvrtáme otvory 0 12,5 mm pro šrouby 18. Jimi zajišťujeme oba díly v rovině, mají-li sloužit jako žebřík. Kolem vyvrtaných otvorů bočnice oplechujeme plechy 21 až 24. Zajistíme tak dobrou

DÁVKOVACÍ ZÁSOBNÍK NA MYCÍ PROSTŘEDEK • Hodně, nebo ještě více ušpiněné ruce patří neodmyslitelně k většině manuálních činností, zejména přátelíme-li se důvěrněji s mazadly, kovem a podobnými komponenty. Přímo šalamounskou otázkou potom je, jak se rychle a co nejúčinněji špíny zbavit, aniž bychom špinavýma rukama zamazali všechno kolem při hledání účinnějšího mycího prostředku. Rešíte-li tento problém častěji, doporučuji zhotovit si zásobníček, který umístěn přímo nad umyvadlem je kdykoli k dispozici. Je určen pro tekutý mycí přípravek, protože těchto pnpravků je nyní velký výběr. Zásobník navíc odstraňuje nebezpečí převrhnutí lahve s mycím prostředkem, odpadá vytahování nebo šroubování zátek a odebereme vždy jen takové množství, které opravdu potřebujeme. POSTUP PRÁCE Zásobník 1 (obr. 1) zhotovíme z nevratné, tzn. normalizované

10

láhve 500 ccm. Lze použít jakoukoli tvarově přijatelnou láhev s podmínkou, že má šroubový uzávěr 2. Láhev 1 spočívá v objímce držáku, která ji musí obepínat tak, aby láhev šla při plnění z objímky vyjmout, ale aby se při stisku kuželky 11 otevřel ventilek, aniž by se láhev nadzvedla. Rozplska materiálu

funkci i při případném prasknutí dřeva. Rozevřené štafle zajišťujeme řetízkem s háčkem, který otočíme okolo kterýchkoli příček v libovolné délce. JAROSLAV ČERNÝ Držák se skládá z plechové objímky 3 nanýtované nýty se zapuštěnou hlavou 9 na konzolku 5. Do zářezu v konzolce natvrdo zapájíme nebo privaríme svorník 6. Tloušťka konzolky označená hvězdičkou, koriguje po zhotovení objímky její průměr tak, aby byla splněna podmínka o upnutí lahve 1 v držáku. Nutno tedy počítat s tím, že její původní tloušťku 5 mm bude nutné zeslabit, nebo naopak přidat mezi konzolku a objímku plechovou vložku. Po definitivním přinýtování objímky ke konzolce změříme rozměr na obr. 1 označený Y a na

Obr. 1 11

TRN K NAVINUTI KUŽELOVÉ PRUŽINY

Obr. 2 tuto míru upravíme stejně označenou kótu drážky v přírubě 4. Objímka 3 je z pozinkovaného plechu. Nastříkáme ji lakem vhodného odstínu nebo ji zhotovíme z nerezového či hliníkového plechu a vyleštíme. Přírubu 4 vysoustružíme ze dřeva a vyleštíme, ale stejně dobře ji lze zhotovit z polyamidu nebo novoduru. Těleso dávkovacího ventilku 10 vysoustružíme z polyamidu nebo nerezové oceli (obr. 2). Z téhož materiálu zhotovíme i kuželku 11, i když v tomto případě by byla vhodnější ocel, protože kuželovou část, která těsní, lze čistěji opracovat, případně vyleštit. Těsnění obstarává O kroužek 12, do kterého je kuželka vtlačována pružinou 13. K jejímu navinutí použijeme trn (obr. 2). Závěrné závity (na každém konci dva), vineme na válcových částech trnu, pracovní (celkem šest závitů) na kuželové části. Na tu-

12

hosti této pružiny závisí spolehlivá funkce celého ventilku. Při příliš měkké pružině není kuželka 11 dostatečně tlačena do O kroužku a dávkovač odkapává. Odkapávání však může být způsobeno i nedostatečně hladkou kuželovou plochou kuželky 11. Při příliš tvrdé pružině bychom místo otevření ventilku dávkovače nadzvedávali celý zásobník. Protože mycí prostředek má vysokou viskozitu, nelze očekávat, že při dávkování bude do lahve probublávat vzduch kolem

kuželky. Musíme proto nad hladinu tekutiny přivést vzduch trubičkou 14. Aby se trubička vešla do hrdla lahve 1, musí mít co nejmenší světlost, postačí 1 až 2 mm. Takovouto trubičku lze získat ze zničených kapilárních teploměrů a termostatů. Trubičku 14 narazíme do tělesa ventilku 10 a její konec zapilujeme podle kuželové plochy tělesa. Opačný konec by měl dosahovat téměř až ke dnu lahve. Rovněž kolík 15, který zajišťuje pružinu 13, zarovnáme s válcovou plochou tělesa ventilku. Mezi hrdlo lahve

OPRAVA PODLAHOVÝCH KOBERCŮ • Tak jako krajíc chleba spadne do špíny tou namazanou stranou, neodstranitelnou skvrnu uděláme vždy na věci nové. Je-li tou věcí právě koberec, nelze dost dobře jít a chybu napravit koupí nového, musíme se zamyslet nad možnou nápravou. Jak na to? Ostrým nožem na podlahové krytiny a ocelovým pravítkem, na menší skvrnky pak ocelovým razidlem. Větší skvrnu vyřízneme do čtverce nebo obdélníku. Ze zbyt-

ku koberce vyřízneme záplatu vždy o něco větší než je část vyříznutá (obr. 1). Nemáme-li zbytek, musíme záplatu vyříznout z místa, které není vidět. Dobře si prohlédneme vzor a směr vláken, aby záplata správně navazovala. Odkrytý kus podlahy potřeme kontaktním lepidlem, záplatu jím natřeme jen uprostřed a lepidlo necháme zavadnout. Pak záplatu přiložíme na vyříznuté místo (obr. 2) a ostrým no-

1 a těleso ventilku 10 vložíme pryžové těsnění 16 (zejména tehdy, je-li těleso ventilku ocelové) a přitáhneme uzávěrem 2, do kterého vyvrtáme otvor 0 18,2 mm. Jako mycího prostředku lze použít většinu saponátů, třebaže je výrobci k tomuto účelu přímo nenabízejí. Nutno ale počítat s tím, že saponát odstraní nejen mastnou špínu, ale i přirozenou mastnotu pokožky, kterou musíme nahradit vhodným krémem na ruce. FRANTIŠEK LOUDA žem na koberce prořízneme záplatu i koberec (obr. 3). Dbáme, aby řez byl kolmý. Protože je záplata přilepena jen uprostřed, můžeme nepotřebné odstřižky snadno vytáhnout. Okraje záplaty ještě natřeme lepidlem a po zaschnutí pomocí kladívka nebo lahve celek dočistíme (obr. 4). Malé skvrny, většinou místa, propálená cigaretou, odstraníme ocelovým razidlem (obr. 5). Opět dbáme, abychom razidlo vedli kolmo. Týmž razidlem vyřízneme i záplatu. Podlahu i záplatu potřeme lepidlem (obr. 6) a po zaschnutí přiklepneme kladívkem. I v tomto případě dbáme na správnou orientaci^ záplaty a koberce. ZDENĚK MALÝ

PROPÁLENÝ KOBEREC

13

STAVITELNÁ PROTIPRAŠNÁ STĚNA • Při rekonstrukcích domků či úpravách bytů je někdy třeba vyměnit i rámy oken a dveří. Můžeme-li se na dobu oprav někam odstěhovat, máme štěstí. Většinou ale musíme místnosti obývat i nadále. Jedním z nejnepříjemnějších doprovodných jevů této činnosti je velké množství všudypřítomného prachu. Účinně této nepříjemnosti zabrání protiprašná stě-4 na, která je díky posuvným stojinám použitelná i v místnostech s různou výškou stropu. Stěnu tvoří tři nebo čtyři stojiny, které zhotovíme z dvojice latí 1, 2. Na horní lati 1 jsou přišroubovány objímky 3, do kterých je zasunuta druhá lať 2. Tu lze

vysunout tak, aby byla celá stojina vzepřena mezi podlahu a strop. K zajištění potřebné polohy slouží pojistný šroub, zašroubovaný do závitu v objímce. Aby měla stěna dostatečnou stabilitu, přišroubujeme na horní latě 1 po dvou výztužných latích 4 na každou stranu. Výztužné latě přišroubujeme vruty z vnitřní strany. Na horní výztužné latě přilepíme lepidlem Chemoprén pruhy z molitanu 6. Jednak proto, abychom nepoškodili strop a jednak je okolní prostor ještě lépe utěsněn. Na takto vzniklý rám připevníme z vnější strany igelitovou fólii 5 tak, aby u stěny, podlahy i stropu přečnívala asi 30 mm. Zajistíme tak účinnější utěsnění. Počet stojin a způsob upevnění igelitu volíme podle místních podmínek. Třemi stojinami vymezíme prostor trojúhelníkový, čtyřmi obdélníkový. Pokud musí pracovníci projít bytem, což přichází v úvahu zejména při výměně oken, stačí povolit na jedné straně šrouby objímek, tím se stěna sníží a pak snadno odsune tak, aby se vytvořil potřebný průchod. JIŘÍGROH

1

NOSNÉ LATĚ

2

NOSNÉ LATĚ

3 OBJÍMKA S POJ. ŠROUBEM

14

4

VÝZTUŽNÉ LATĚ

5

FÓLIE

6

MOLITANOVÉ TĚSNĚNÍ

MONTÁŽ STROPŮ Z HURDISEK • Při stavbě rodinných domků se často používají stropy, u nichž nosnou část tvoří ocelové profily I a výplňovou část cihelné stropní desky, tzv. hurdisky, které se ukládají na patky navlečené na příruby nosníků I. Protože hurdisky nebývají přesně stejně dlouhé, bývá podhled značně křivý (obr. 1), takže omítání stropu je pak pracné a spotřebuje se zbytečně mnoho malty. Abych tomu zabránil, zhotovil jsem si zařízení, které práci s ukládáním hurdisek usnadňuje a urychluje, přičemž vzniklý podhled je zcela rovný. Jeho výroba je zcela jednoduchá a potřebný jnateriál se najde jako odpad na každé stavbě.

Na dolní nosníky položíme ze strany fošny 3, na ně do zákrytu se šroubem nebo do vedlejší mezery položíme podložky 4 a vše stáhneme maticemi (obr. 3). Na takto zhotovené zařízení postupně zasouváme obě patky naplněné mal-

tou a klademe hurdisky, na jejichž zešikmené konce naneseme také maltu. Další výhodou zařízení je i to, že malta nemůže vytékat ze špár a že nosné profily I drží ve svislé poloze a správné osové vzdálenosti. Osvědčuje se vyrobit takové soupravy dvě. Můžeme pak osadit hurdiskami čtyři pole najednou a pak vždy po třech polích. Po zatuhnutí malty (druhý den) zařízení zespodu demontujeme a osadíme na další pole. JAN JANOVSKÝ

obr.1

VÝROBA ZAŘÍZENÍ Zařízení se skládá z několika (obvykle tří) dvojic nosníků - horního 1 a dolního 2 a dále dvou fošen 3, dvou podložek 4 a dvou stahovacích svorníků 5 s maticemi pro každou dvojici nosníků. Horní nos-. nik 1 může být z trubky, dřevěného trámu či kulatiny, popř. fošny. Na dolní nosník 2 lze použít například lešenářskou trubku, dřevěný hranol apod., důležité je, aby nosník byl dostatečně tuhý a zcela rovný. Oba nosníky 1 a 2 musí být o něco delší, než je šířka jednoho pole. Do každého nosníku vyvrtáme dva otvory pro svorníky 5. Fošny 3 musí být nezkroucené a dostatečně široké, aby na ně bylo možno uložit jak patky, tak i konce hurdisek (obr. 2). Fošny uřízneme o něco kratší než je délka jednoho pole. Tloušťka podložek 4 je asi 20 mm. Záleží na výšce spodního ozubu patky. MONTÁŽ STROPU Při montáži stropu postupujeme tak, že nosné profily I uložíme ve vyzkoušených vzdálenostech (např. pro I č. 16 je to 132 cm), na ně položíme horní nosníky 1 (obvykle tři na jedno pole) do míst, kde bude mezi hurdiskami mezera. Otvory provlékneme svorníky 5 a nahoře je zajistíme maticemi. Na visící šrouby navlékneme dolní norníky 2 a spojení zajistíme maticemi.

obr. 4

15

OTOČNÝ SUŠÁK • je zhotoven z běžně dostupného materiálu a také jeho výroba je velmi jednoduchá. Na stojan budeme potřebovat asi 2,5 m trubky 5/4" a asi 60 cm trubky 1", k výrobě ramen cca 7,5 m trubky 1/2", popř. profil např. 20 x 20 mm a pro vzpěry asi 4 m kruhové oceli 0 8 až 10 mm. Z trubky 5/4" uřízneme kus 50 cm dlouhý, který na jednom konci zaslepíme. Na druhý konec trubky privaríme čtyři ramena zhruba 180 cm dlouhá tak, aby svírala s trubkou úhel asi 20°. Ramena zpevníme privarením vzpěr. Na spodní

OTÁČIVÁ ČÁST

16

ZAHRADNÍ SUŠÁKY NA PRÁDLO Máme-li zahradu, máme také možnost sušit vyprané prádlo venku, na čerstvém povětří. Šňůry lze natáhnout od stromu ke stromu nebo od tyčky k tyčce, nebo si dát práci a vyrobit sušák, který na vhodném místě nebude působit rušivě. Přinášíme dvě možná řešení.

PEVNÁ ČÄST

stranu ramen privaríme očka pro upevnění šňůry. Jako očka lze s výhodou použít matic M12. První očko privaríme na konci ramena, další v rozteči po 25 cm, celkem po šesti očkách (obr. 1). Nosnou konstrukci tvoří trubka 1", kterou na jednom konci zaslepíme. Uprostřed zaslepení vyvrtáme otvor pro větší ocelovou kuličku z ložiska. Průměr otvoru musí být takový, aby kulička nepropadla, ale aby ji otvor držel uprostřed. Trubka s rameny visí jen na kuličce, nesmí drhnout. Potom tuto coulovou trubku vsuneme do stojanu ze zbytku trubky 5/4" a privaríme. Druhý konec stojanu zabetonujeme tak, aby po nasazení ramen byly šňůry dobře přístupné, ale nebyly příliš nízko. Při věšení prádla nemusíme sušák obcházet, můžeme jím volně otáčet. K dispozici jsou asi 32 metry prádelní šňůry. JAN RABENSEIFNER SKLÁDACÍ SUŠÁK • se konstrukcí podobá zahradnímu slunečníku. Výrobně je mnohem složitější, než předchozí typ, má však řadu předností. Dá se během několika vteřin rozložit a stejně tak rychle složit, přičemž složený zabírá minimální prostor. Rozložený sušák zabírá půdorysný prostor asi 2,5 m2 a poskytuje 45 m šňůr pro zavěšení prádla. Stojan i se sušákem s rameny (obr. 2) se dá snadno vyjmout ze základu, který zůstává trvale na zahradě a protože je lehký, snadno ho přeneseme a na zimu uskladníme na vhodném místě. Nejprve si opatříme dvanáct kloubů 1. Zakoupíme je hotové jsou to části z kombinovaných zá-

věsů oken, která se jednak otevírají a jednak vyklápějí jako ventilace. Z těchto závěsů budeme potřebovat jen základní těleso, ve kterém je na čepu upevněna tyčka, která jde vyklápět. Stojan sušáku 2 vyrobíme z ocelové pancéřové trubky 0 29 mm používané pro elektrické instalace. Lze použít i podobnou vodovodní trubku, je však těžší. Trubku uřízneme nejprve v délce asi 2,5 m a jeden konec zapilujeme. Na přesnou délku ji upravíme až po dohotovení celého sušáku tak, aby byla pohodlně dosažitelná i nejvyšší šňůra. Stojan opatříme několika nátěry, aby byl dobře chráněn před povětmostí. Totéž platí i pro ostatní součásti. Posuvný držák 3 zhotovíme podle obr. 2. Průběžný otvor musí mít takový průměr, aby se držák volně pohyboval po nalakovaném stoja-

nu 2. Na rozříznutou část navlékneme stahovací kroužek 10 se šroubem 11, který buď vyrobíme podle obr. 3, nebo upravíme kroužek, který se prodává k vrtačkám Combi. Stahovací kroužek zajistíme na stojanu dvěma šroubky M3 proti vypadnutí. K držáku ještě přišroubujeme čtyři klouby 1, u nichž však předem upilujeme fixační hroty: Kolem každého otvoru jsou čtyři. Ramena 4 uřízneme bud1 z trubky, nebo plné tyče. Tyč je lepší, protože u trubky nelze zaoblit vnitřní výběhy otvorů 0 5 mm, které mohou později při provozu rozdírat šňůru. První otvor pro šňůru vrtáme ve vzdálenosti 20 mm od konce a pak další otvory v rozteči po 140 mm (celkem 10). Pouze u jednoho ramena vrtáme ještě ve vzdálenosti 10 mm od již vyvrtaných otvorů dalších devět

17

18

Rozplska materiálu

otvorů, označených na obr. 2 písmenem X. Vnější ústí všech otvorů pečlivě zaoblíme a vyhladíme. Vzpěry 5 zhotovíme z mosazných (popř. ocelových) trubek 0 10 mm. Do obou konců vzpěr zapájíme tyčky zbývajících kloubů 1 tak hluboko, aby kloub šel zcela zavřít, a při tom tak, aby u každé vzpěry byly klouby navzájem pootočeny o 180°. U jednoho z kloubů vždy upilujeme fixační hroty. Hlavici 6 vyrobíme podle obr. 2 a narazíme ji na opilovaný konec stojanu 2 a fixujeme šroubem M5. K hlavici přišroubujeme klouby s připájenými vzpěrami a to těmi klouby, u nichž jsme opilovali hroty. Po té přišroubujeme volné klouby (s hroty) k ramenům 4. Do konců ramen zarazíme tyčky kloubů na posuvném držáku a zajistíme je příčným šroubkem M3 proti vytržení. Základ stojanu 7 tvoří vodovodní

trubka 5/4" (obr. 3). Jeden konec opilujeme a narazíme do něj kroužek 8, jehož vnitřní průměr upravíme tak, aby do něj Šel snadno zasunout stojan 2. Středící špalík 9 zasuneme do trubky 7 až se otvory 0 6,5 mm kryjí, otvorem prostrčíme šroub M6 a zajistíme maticí. V zemi vykopeme jámu, do dna zarazíme trubku 7 tak, aby vyčnívala 50 cm ze země a byla v přesně svislé poloze. V této poloze ji zalijeme betonovou směsí a po zatvrdnutí zahrábneme zemí. Dbáme, aby odtokový otvor zůstal asi i cm nad zemí. Koupíme dětský gumový míček 0 6 až 10 cm a rozřízneme ho na polovinu. Do jedné poloviny vysekneme průbojníkem otvor 0 25 mm a míček navlékneme zespodu na stojan 2 a ten zasadíme do trubky 7. Druhou půlkou míčku (bez otvoru) chráníme trubku 7, je-li sušák uložen na zimu. Zbývá napnout šňůry. Posouváním držáku 3 nastavíme ramena zhruba na úhel 45° a v této poloze držák zajistíme šroubem 11. Šňůry začneme natahovat odshora a to od ramena, v němž jsou dvojice otvorů. Šňůru provlékneme prvním otvorem, upevníme uzlem a pak protáhneme prvními otvory všech čtyř ramen, po té provlékneme otvorem X šňůru, vedeme ji zpět druhým otvorem na tomtéž rameni a odtud druhými otvory ve všech ramenech. Šňůru příliš nenapínáme, vypneme ji dodatečným posunutím držáku. ZBYNĚK BURKOŇ

19

STAVEBNÍ KOZY • Bydlíme-li na venku, patří stavební kozy k povinné výbavě každého stavení. Je to pomůcka užitečná a praktická stejně tak, jako nelze popřít, že spolu s jinými monstry pro svou neskladnost trvale hyzdí okolí. Jejich pořízení není náročné na čas ani na peníze a tak málokdo připustí, aby zabíraly prostor v kůlně nebo dílně, kde nebývá dost místa na dražší věci. Dobrým řešením jsou kozy skládací. Podle rozměrů použitých trámků si nakreslíme na tlustší papír rozvinutý tvar kování. Podle této šablony pak zhotovíme z patřičně tlustého plechu kování skutečné. Nohy kozy seřízneme pod úhlem 70°. Na horní konce pevně přišroubujeme kování a vždy dvě nohy spojíme šroubem a maticí. Příčný trámek vložíme mezi kování a nohy rozevřeme. Ozubem po stranách kování trámek pevně drží. VÁCLAV STREJČEK

NYT

SKLÁDACÍ ZAHRADNÍ LEHÁTKO

OTVORY ZAHLOUBIT

• Zahradní lehátka v nejrůznějších provedeních se v nedávné době objevila v obchodech ve velkém množství. Vyhovují však pouze těm, kteří mají dostatek úložného prostoru. Ti, kteří ho nemají, uvítají následující návod. Lehátko je zhotoveno z ohoblovaných prken, válcových tyčí, kolíků a plátna. Výrobu hravě zvládne každý, kdo má smysl pro přesnost a je pečlivý. POSTUP PRÁCE Opatříme si ohoblovaná borovicová prkna 2 cm tlustá a 10 cm široká, jasanové tyče 0 3 cm, bukové kolíky 0 0,8 cm, velké stiskací knoflíky (druky) 0 1,5 cm, pevné tzv. lehátkové plátno a molitanovou drť. Při výběru dřeva věnujeme pozornost kresbě let - vybereme jen dřevo s rovnoměrným průr během let v podélném směru a bez suků. V žádném případě nesmí být suk v místě vrtaných otvorů. Podle výkresu nařežeme prkna na potřebnou délku a vždy ve dvo-

20

PODLOŽKA

2 PŘÍČKY

POLŠTÁŘ

2 NOHY

1 PŘÍČKA

4 KLOUBY

3 PŘÍČKY

21

Nahoře: vlevo lehátko sestavené, vpravo rozložené na jednotlivé části Dole: vlevo způsob výroby šikmých zářezů, vpravo vyztužení vykrojených částí silonovou šňůrou

jím provedení. Koupíme-li neohoblovaná prkna (v tom případě 2,4 cm tlustá), musíme je ohoblovat po jejich hrubém nařezání na šířku 11 cm. Zároveň s hoblováním na čistý rozměr 10 x 2 cm zaoblíme hrany, buď hoblíkem nebo rašplí a brusným papírem. Konce lišt ořízneme pilkou dokulata a hrany opět zaoblíme, nejlépe na stojanové vrtačce zaoblovací frézou. Vřeteno frézy zajistíme na výšku, odpovídající tloušťce prkna. Pomocné vodicí pravítko není nutné, fréza je tak upravena, aby odebírala jen horní hranu, nikoli vlastní materiál. Máme-li všechny díly připraveny, vyvrtáme otvory 0 3 cm pro příčky a klouby. Otvory v párových dílech musí být přesně proti sobě. Zvlášť pozorně postupujeme při zhotovení zářezů ve vzpěrách. Dřív než vyvrtáme otvory 0 3 cm a zářezy šikmo vyřízneme, zesílíme střední část mezi nimi vlepeným kolíkem, pro který vyvrtáme otvor 0 0,8 cm do hloubky asi 7 cm. Zabráníme tak

22

vylomení zubu mezi zářezy. Nohy spojíme s bočnicemi třemi kolíky 0 0,8 cm. Styčná místa natřeme předem lepidlem. Z jasanových tyčí nařežeme šest příček a čtyři klouby v předepsaných délkách. Do příček musíme vyvrtat napříč po čtyřech otvorech a do kloubů po dvou otvorech pro zajišťovací kolíky. Rozteč otvorů volíme asi o 2 až 3 mm menší než by odpovídalo tloušťce spojovaných dílů, tj. 2,5 až 2,6 cm. Otvory vrtáme na stojanové vrtačce. Aby se tyče při vrtání neotáčely, vložíme je mezi dvě pomocné latě přibité k podložce. Zajišťovací kolíky 0 0,8 x 8 cm pak klínovitě zbrousíme tak, aby střední tloušťka kolíku byla asi 0,65 až 0,7 cm. Všechny hotové díly včetně zajišťovacích kolíků nalakujeme matným bezbarvým lakem. Ložnou plochu lehátka tvoří pevné plátno, kterého potřebujeme do délky 410 cm, protože látku použijeme dvojmo. Přeložíme ji napůl,

nakreslíme tvar podle plné čáry na výkresu tak, aby přehyb byl v místech noh. Pak nakreslíme po celém obvodu celý1 tvar ještě jednou s přídavkem 1 cm (čárkovaná linie), protože plná čára označuje hotový potah. Látku roztáhneme a uprostřed mezi oběma laloky (v místech, kde bude tunýlek pro prostrčení příčky) látku prošijeme (v čárkované linii). Pak látku opět přeložíme napůl a celý tvar od tunýlku u hlavy až po tunýlek u nohou prošijeme (v plné linii), přičemž do vykrojených částí zároveň přímo našijeme silonovou 3 mm tlustou šňůru. Po té ještě jednou prošijeme potah ve vzdálenosti 1 cm (čárkovaná linie) a pak teprve vystřihneme. Potah obrátíme a nakonec prošijeme oba tunýlky a volný otvor zašijeme. Na horní konec lehátka přišijeme suchý zip k upevnění polštáře. Na velké laloky nanýtujeme po šesti, na krátké po dvou stiskacích knoflících průměru 1,5 cm. Polštář ušijeme podobně a napl-

níme molitanovou drtí. Místo pevného prošití můžeme použít suchý zip, který přišijeme i na vnější stranu a za něj připevňujeme polštář k lehátku. Podložky pod lokty se skládají z vnitřní užší a vnější širší části. Každá z nich je ze zdvojené látky, kterou obšijeme a obrátíme. Obě části nakonec po třech stranách sešijeme, opatříme druky a vyplníme molitanovou drtí a zaši-

jeme. Sestavení lehátka už je jednoduché. Do tunýlku hlavové části zasuneme příčku B a do druhého tunýlku příčku A. Na vyčnívající příčky A nasadíme bočnice a kloubem D připojíme k bočnicím i obě vzpěry spojené příčkou C. Nakonec připojíme opěradlo kloubem D, přičemž spodní příčku B zasuneme do jednoho ze zářezů.

LOUPAČ KUKUŘIČNÝCH KLASŮ • Očekáváme-li větší úrodu kukuřice, kterou musíme sami zpracovat, určitě se vyplatí zho-

ZPŮSOB ZASUNUTÍ DO LOUPAČKY

tovení loupače, s jehož pomocí si práci usnadníme a zrychlíme. Velmi se mi osvědčil, práce s ním

Všechny tyče zajistíme zešikmenými kolíky tak, aby se lehátko neviklalo. Na bočnicích si označíme místa, kam našroubujeme spodní část druků. Dbáme, aby potah byl náležitě vypnut. Protože potah přesahuje až na strany bočnic, vydrží zatížení a knoflíky se nerozpínají. PAVEL VLK

je rychlá, bezpečná, ve dvou lze za hodinu vydrolit až 100 kg zrna. Konstrukce je překvapivě jednoduchá -jde vlastně jen o upravenou trubku, která se pomocí elektromotoru nebo výkonnější vrtačky otáčí. POSTUP PRÁCE Loupač vyrobíme z vodovodní trubky 6/4" (0 48 mm). Do jedno-

KLASU

23

ho konce trubky narazíme zátku a privaríme. Na soustruhu vyvrtáme otvor, jehož průměr upravíme podle hřídele použitého elektromotoru, a po té zhotovíme drážku pro pero. Teprve pak vyřežeme pilkou pět zubů a za studena je ohneme dovnitř. Nakonec vyvrtáme čtyři otvory 0 14 mm. Elektromotor by měl mít příkon 550 W a 1400 otáček za minutu. Nechceme-li mít elektromotor trtfale připojen na loupač, můžeme zvolit pohon vrtačkou. V tom případě narazíme a privaríme do trubky zátku se stopkou pro upnutí do vrtačky. Kolem trubky musíme vyrobit kryt z překližky asi 8 mm tlusté

jednak proto, že otvor v čele krytu vede klas a jednak proto, aby zrní nelátalo po celém okolí. Celý loupač upevníme na desku, do které vyřízneme otvor asi 80 x 80 mm. Tímto otvorem bude padat zrní do vyrobeného zásobníku, jak je schematicky naznačeno na výkresu. Stačí však položit desku s celým loupačem na necky nebo sud. Aby strojek nespadl, přitlučeme ze spodní strany k desce dva svlaky. Pod otvor v tomto případě přibijeme čtyřhranný límec alespoň 100 mm vysoký, aby se zrní nerozlétávalo kolem. Límec ohneme z plechu asi 0,8 mm tlustého. Při loupání postupujeme tak,

že klas vezmeme do ruky za slabší konec a rázně ho strčíme do otvoru s točící se trubkou. Asi po sekundě klas vytáhneme, otočíme a do otvoru strčíme tenčí konec. Při vytahování klasu ponecháme tenký koneček asi po dobu tří sekund v trubce rozkmitat, jinak by se zrno z tenkého konce neoddrolilo. Někdy se stane, že nalomená část klasu zůstane v trubce. Pro takový případ si vyrobíme pomocný nástroj podobný delšímu šroubováku z drátu 0 4 mm. Jeden jeho konec zasadíme do rukojeti. S jeho pomocí zbytek klasu po zastavení motoru nabodneme a vytáhneme. JAROMÍR PÁV

BUBEN NA HADICI

kol. Osičky zajistíme také dvěma maticemi. Při navíjení hadice stačí jen uchytit konec hadice s hubicí mezi spojky a otáčením hadici navineme, aniž -bychom ji odpojovali od kohoutku. Hadice je tak celé léto po-

hodlně přístupná. Na zimu celý buben i s hadicí vyjmeme a uklidíme. Nemáme-li kohoutek na zdi, můžeme si zhotovit podstavec podobné konstrukce, jakým se uchycují bubny na telefonní kabely. JINDŘICH MALEC

• Máme-li větší zahradu, máme také dlouhou zahradní hadici. Nechceme li, aby po celé léto ležela volně na zemi a zbytečně puchřela, musíme vyřešit potíž s jejím navíjením a odvíjením. Ve sborníku již vyšlo několik konstrukcí, řešících tento problém, jejich výroba byla dost složitá. Jednoduché řešení představuje buben, zhotovený ze dvou kol starého jízdního kola (nejlépe předních). Stačí, když za každým čtvrtým drátem vyvrtáme otvor 0 6,2 mm - celkem devět otvorů. Z kruhové oceli 0 6 mm ohneme podle výkresu devět spojek, na jejichž koncích vyřízneme závity M6. Délku prostřední části 200 mm můžeme přizpůsobit svým požadavkům. Při uvedených rozměrech se na buben pohodlně vejde 30 metrů hadice rozměru 1/2". Konce spojek přichytíme dvěma maticemi M6 do vyvrtaných otvorů v ráfcích kol. Upevnění bubnu záleží na tom, kde je umístěn kohoutek. Je-li vývod na zdi domu, stačí jen v jeho blízkosti zazdít dva držáky, které zhotovíme z úhelníků 25 x 25 až 35 x 35 mm. Ve vzdálenosti 20 mm od konce úhelníků vyvrtáme otvor 0 8 mm, ktrerý prořízneme tak, aby vznikla drážka, do níž zapadnou osičky

24

povelů, aby zábava proběhla bez úrazu. Jistým východiskem je střelnička se sklopnými terči, běžně používanými ve sportovním odvětví biatlon. Terče jsou mechanické, takže zásah se ihned projeví zaklopením černého středu a jeho překrytím bílou plochou. Výsledek - zásah, nezásah - vidíme bezprostředně po výstřelu. Terč pro vzduchovku předpokládá ráži 4,5 mm a hodí se pro všechny typy od klasických lamačích, až po zbraně na bombičky se stlačeným vzdu-

MECHANICKÝ SKLÁPĚCÍ TERČ • Fotbal, hokej a střílení jsou oblíbenými koníčky všech pánů už od dětského věku. Pokud jde o střelbu, máme na mysli střelbu sportovní, nikoli ohrožování a zastrašovaní okolí. K té úplně stačí vzduchovka - ať již puška, nebo pistole - na které si můžeme osvojit správné návyky a postoje. Pokud se chceme pocvičit nebo pobavit mimo střelnici sportovního klubu, měli bychom se postarat o vhodné umístění terčů tak, abychom neby, li nebezpeční sami sobě, ale především svému okolí. Střelba na papírové terče svádí k tomu, že je připevňujeme všelijak - na stěnu kůlny, plotu - prostě volně v prostoru. Vše ostatní už záleží na zodpovědnosti jednoho každého z nás. Abychom správnost zásahů mohli kontrolovat, je nutné z palebné čáry chodit k terči, protože dalekohled má málokdo. Střílí-li nás víc, je to zase otázka ukázněnosti a respektování dohodnutých

chem (např. TAU 200 z Aeronu Brno). Střílí se na vzdálenost 10 metrů, což v přepočtu odpovídá terčům vzdáleným 50 metrů pro střelbu malorážnou zbraní. A ještě několik slov pro ty, které střílení baví a návod zaujme. Schopnost přesné střelby není dar boží. Mýlí se ten, kdo si myslí, že stačí zalehnout a pálit. Pro normální lidi je střílení sportem a ten vždy vyžaduje dobrou fyzickou kondici. Pevnou ruku musíme trénovat, přesný zásah závisí na správném střeleckém postoji, musíme se naučit správně dýchat. Střelec musí být ukázněný, protože svým nevhodným chováním může ohrozit zdraví druhých lidí. A to zase znamená osvojit si správné návyky a nikdy se proti nim neprohřešit. Patří k nim mimo jiné, že vždy míříme a nabíjíme pouze ve směru střelby, tedy do prostoru, kde není přítomna žádná osoba, nikdy neodkladáme nabi-

tou zbraň, před odložením zbraně se jistíme tzv. ránou jistoty - výstřel naprázdno. Zvlášť mezi dětmi by měla být pravidla pevně stanovena a každé jejich porušení předem dohodnutým způsobem trestáno. Střelničku umístíme proti pevné dřevěné zástěně, travnatému svahu - prostě tak, aby náhodně odlétnuvší náboj nemohl letět nežádoucím směrem nebo se odrazit od tvrdé plochy. Zcela postačí volně natažená pytlovina, dodržíme-li stanovených 10 m. KONSTRUKCE TERČE Střílí se vleže (ležka) a vstoje (stojka). Pro střelbu vstoje je průměr cíle stejný se záměrným černým středem a to 35 mm. Terč by měl být umístěn ve stojanu 1500 mm nad okolním trénem. Pro střelbu vleže je průměr vyklápěcího středu pouze 20 mm, přičemž průměr černého záměrného středu se

25

ŘEZ A-A

POS.2 SKLOPENÁ

IERČ ZASAŽEN

ŘEZ B-B

STAVĚČI PÁKA ZVEDNUTÁ

POS. 3 SKLOPENÁ

X

26

Sfl

n DETAIL X

nemění. Terč je v tomto případě umístěn ve výšce 200 mm nad okolním terénem. Aby bylo možné použít terč pro obě disciplíny, je terčová deska 1 upevněna pomocí privarených objímek 1.2 posuvně na stojanu 4 (obr. 1). Do potřebné polohy lze desku snadno ustavit stavěcími šrouby 6, takže nejsou potřebné žádné nástroje. Průměr cílů lze jednoduše zmenšit zasunutím masky 5 do drážek, vytvořených privarením úhelníků 1.3 k objímkám 1.2 desky 1.1. Terče lze aktivovat (uvést do výchozí polohy) z místa střelce nebo rozhodčího na dálku lankem (provázkem), takže není nutno vstupovat po odstřílení série mezi palebnou čáru a střelce. Tuto jednoduchou obsluhu umožňují úhlové páky 2 s privarenými klapkami (cíli) a stavěči páka 3, které se otá-

Rozpiska materiálu

čejí na společném hřídeli 7. Na hřídeli 7 jsou navlečena pouzdra 2.3 úhlových pák 2. Na koncích ramen 2.1 jsou privarený kruhové klapky 2.2. Ve výchozí (aktivované) poloze přiléhá zezadu k bíle natřené terčové desce černě natřená klapka, která se ze střelecké pozice jeví jako černý cil v bílém poli. Druhé rameno úhlové páky 2 je sklopeno do vodorovné polohy před přední plochou terčové desky 1 a protože klapka i rameno jsou natřeny bíle, jsou pro střelce téměř neviditelné. Po zásahu do černé plochy se úhlová páka vychýlí, její přední bílé rameno se zvedne a klapka uzavře prostor v terčové desce 1. Černě natřená zadní klapka se přetočí na hřídeli 7 do vodorovné polohy za terčovou desku. Při tom zároveň sklopí i stavěči páku 3. Po dostřílení série stačí zatáhout za lanko, čímž se zvedne stavěči páka 3, která vrátí všechny černě natřené klapky (cíle) do původní svislé polohy, takže terč je připraven pro další sérii. Aby se lépe využila kinetická energie střely a terč se po zásahu bezpečně překlopil, jsou na zadních ramenech pák 2 privarený matice 2.4, do kterých mohou být ještě navíc vešroubována závaží 8 (šroub M10). Je-li rameno ve svislé poloze, působí hmotnost závaží v ose ramene a prakticky se uplatní jen jako setrvačná hmota. Teprve vychýlením ramena z kolmé polohy zvětší hmotnost závaží krouticí moment vyvolaný počáteční energií dopadu střely a dokončí překlopení páky 2. Čím více bude závaží 8 vzdáleno od hřídele 7, tím bude působit na delší páce a vyvolá větší kroutící moment. Naopak setrvačná hmota závaží zabrání náhodnému sklopení klapky pouhým nárazem střely na terčovou desku 1 mimo cíl. VÝROBA TERČE není náročná. Jde o svařence z běžných profilů, plechu a tyčoviny. Při výrobě desky 1 (obr. 1) musíme dbát na to, aby po privarení byla všechna ložiska 1.5 souosá. Úhelníky 1.3 (jeden levý, jeden pravý) privaríme k objímkám tak, aby vznikla drážka 3 mm široká ((Jet. X na obr. 1). Úhlové páky 2 svaříme podle obr. 2. Na konce ramen 2.1 privaríme klapky 2.2 a do ohybu pouzdro 2.3. Čtyři pouzdra jsou dlou-

27

Obr. 2

há 80 mm, jedno pouzdro je kratší - 70 mm. Páku s tímto kratším pouzdrem umístíme při montáži doprostřed mezi střední ložiska 1.5. Důležité je, aby se páky volně otáčely na hřídeli 7. Stavěči páku 3 zhotovíme podle obr. 2. Před privarením pouzder 3.2 zkontrolujeme jejich rozteč (410 mm), aby odpovídala vzdálenosti krajních ložisek 1.5 terčové desky. Na horní konec páky privaríme oko 3.3, které vyrobíme stej-

28

ně jako oko 1.6. Při svařování stojanu 4 dbáme na to, aby se na svislé sloupky daly pohodlně navléci objímky 1.2 desky. Při konečné montáži zajistíme hřídel závlačkou 9 v posledním pravém ložisku při pohledu zezadu (det. D na obr. 1). Tím je hřídel zajištěn nejen proti bočnímu pohybu, popřípadě i vypadnutí, ale zejména proti náhodnému pootočení, které by mohlo způsobit při zásahu jednoho cíle spadnutí dalších klapek.

Přední stranu terčové desky 1, jakož i zakrývací klapky na úhlových pákách 2 a masku 5 nastříkáme bílou barvou. Klapky sloužící jako cíle nastříkáme černě, nebo raději po vyleštění brynýrujeme na černo. Černý brynýr má proti laku nepoměrně větší životnost. Pro ovládání terčů (stavění) je vhodná hedvábná šňůra, silonový vlasec nebo tlustší viskocelový provázek. FRANTIŠEK LANDAU

ELEKTRICKÁ OHÝBAČKA PLASTŮ • Jsou kutilové, kteří - když to jen trochu jde - volí jako výchozí materiál plech. A jsou kutilové, kteří- když to jen trochu jde - se mu vyhnou. Ať už jsou důvody jakékoli, především těm druhým je určena konstrukce ohýbačky, s jejíž pomocí lze perfektně ohnout desky z termoplastických materiálů, např. novoduru, plexiskla nebo z tvrzeného polystyrénu. Pracuje na jednoduchém principu: V úzké mezeře mezi dvěma plechovými nosníky je napnut odporový drát, nad kterým se po rozžhavení materiál ohřeje v šířce 1 až 2 mm tak, že se snadno ohne. Ohyb je tím ostřejší, čím je materiál tenčí. S výrobou ohýbačky nebudou problémy, protože jde v podstatě jen o čtyři ohyby plechu 0,5 až 0,8 mm tlustého, vyvrtání několika otvorů a jednoduchou elektrickou instalaci. VÝROBA OHÝBAČKY Oba nosníky 1 a 2 vyrobíme z ocelového plechu, kterému dáme přednost před hliníkovým, protože se při delší práci tolik neohřívá. Má však tu nevýhodu, že odporový drát napnutý v mezeře musíme žhavit stejnosměrným proudem. Při střídavém proudu totiž vznikne mezi plechovými nosníky střídavé magnetické pole, které drát (i když je napínaný pružinou) rozkmitá tak, že hrozí možnost zkratu a také ohřev materiálu se zhorší. Napájecím zdrojem může být nabíječka akumulátorů s regulací proudu a dvoucestným usměrněním, která je schopna dodat alespoň 3 A. Nemáme-li ji, nezbývá, než zdroj zhotovit podle zapojení uvedeného na konci článku. Odporový dráf>3 zakoupíme jako náhradní spirálu do teplometu. Dost možná, že dnes bude k sehnání jen hotové těleso, což še trochu prodraží. Na tom, zda těleso či spirála bude na 400 či 800 W nezáleží. Spirálu odvineme a v délce asi 50 cm opatrně vyrovnáme pevným protažením přes hranu dřevěného špalíku nebo ocelovou kulatinu. Starší použitou spirálu nelze použít, protože je vyhřátím značně zkřehlá a praská. Protože se odporový drát po vyžhavení prodlužuje (v dané délce je prodloužení asi 1 cm) je nutné ho stále napínat pružinou 6. Ta by neměla mít větší průměr než 5 mm. Abychom odizolovali druhý pól s pružinou, umístíme ho na pertinaxovou destičku 4 tlustou 2 mm. Neseženeme-li pertinax, lze použít i cuprextit (prodává se v prodejnách s radiopotřebami), ze kterého smirkovým papírem odbrousíme měděnou fólii. Na destičce spojíme odporový drát 3 s pružinou 6 pomocí svorky 5, kterou vyjmeme z malé lustrsvorky (čokolády). Jeden konec pružiny 6 tedy upevníme ve svorce 5 zároveň s přívodem proudu. Kablík od napájecího zdroje nemůžeme připojit na konec pružiny, neboť proud procházející pružinou by ji vyhřál a ta by pak neplnila svou funkci. Aby se kablík nemohl z destičky vytrhnout, zpevníme ho protažením dvěma otvory, jejichž průměr volíme takový, aby jimi šel jen těsně protáhnout. Druhý konec pružiny pak upevníme šroubkem 7 k pertinaxové destičce. Do druhého otvoru ve svorce zasuneme odporový drát 3, který v délce asi 1 cm dvakrát ohneme a teprve takto vyztužený konec přitáhneme šroubkem. Od svorky vede odporový drát přes kluzné vodítko 8, které zhotovíme ze zkráceného dutého nýtku s vnitřním otvorem 0 3 mm, popř. z tenkostenné trubičky. Na vodítko nasuneme směrem k destičce tolik podložek 9, až topný drát bude uprostřed mezery mezi oběma nosníky 1 a 2 a po vodítku se bude volně smýkat. Vodítko 8 se neotáčí, přišroubujeme je pevně šroubkem 10 k de-

stičce 4. Otvor pro tento šroubek však vyvrtáme až při montáži. Všechny použité šroubky mají průměr M3. S výhodou použijeme šroubky samořezné, protože ušetříme matičky. Výjimkou je šroubek 15, na který maticí z vnitřní strany připojíme očko přívodního kábliku. Umístění otvorů pro obě vodítka odporového drátu není na obr. 1 kótováno a vyznačíme je až při namontované destičce na nosníku 2 tak, aby byla splněna podmínka, že napnutý odporový drát musí být rovnoměrně zapuštěn asi 2 až 2,5 mm pod horní hranou nosníků. Jinak by se materiál ohříval nestejnoměrně a ohyb by nebyl kvalitní. Aby byly obě horní hrany nosníků v jedné rovině, vrtáme otvory pro jejich spojení společně. Oba nosníky přiložíme k sobě a stáhneme svěrkou. Na rozteči otvorů příliš nezáleží, průměr volíme podle použitých šroubků 12 a distančních vložek 13. Distanční vložky můžeme nahradit i příslušným počtem podložek a matiček tak, aby vzdálenost mezi oběma nosníky byla 3,5 mm. Přední nosník 2 je kratší, což umožní na levé straně přístup ke šroubku 15 při napínání drátu, na pravé straně vytvoří prostor pro svorku 5, která zamezuje zkratu na kostru krytu. Odporový drát 3 upevněný ve svorce 5 vedeme přes vodítko 8 až mezi podložky 17 levého úchytu, který trochu povolíme. Z vnitřní strany je na šroubku 15 již upevOhýbačka plastů s ukázkami různých výrobků ohnutých s její pomoct

29

Obr. 1

30

REGULÁTORY

PROUDU

PRO ELEKTRICKOU OHÝBAČKU

Obr. 2 něno očko přívodního kábliku a zajištěno maticí 16. Drát 3 napneme tak, aby se pružina 6 napjala a svorka 5 byla těsně u vodítka 8. Za stálého napínání šroubek 15 utáhneme co nejpevněji a zbytek drátu odštípneme. Zkontrolujeme, zda je drát všude uprostřed mezery a je-li vše v pořádku, zapneme proud. Teplotu odporového drátu nastavíme jen takovou, aby drát byl temně rudý, nesmí jasně/žhnout. PRÁCE NA OHÝBAČCE Desku položíme na ohýbačku tak, aby místo ohybu bylo nad mezerou s topným drátem. Necháme ji nahřát tak dlouho, až se při zkoušení začne ohýbat. Pak desku rychle ohneme přes hranu stolu, nebo stačí jen na rovné ploše desku tlakem vytvarovat. Ohyb se tvoří jen v úzkém proužku bez deformací. Ohnutý materiál podržíme několik sekund, než se ochladí. Tenké desky se ohřejí za několik sekund, desky do tloušťky 2 mm se ohřejí do jedné minuty - podle druhu materiálu. Lze ohnout i desku tlustou 5 mm. Při ohýbání plexiskla v této tloušťce musíme materiál zakrýt shora dřevěnou lištou, aby se neochlazoval. Pro výrobu krytů a krabiček je ideálním materiálem tvrzený polystyrén (obchodní název DURAFOR), který lze občas zakoupit ve zbytcích v prodejnách pro kutily. Lze ho perfektně lepit čistým nitroředidlem a k dělení stačí desku naříznout nožem a zlomit přes hranu. ZDROJ PROUDU Na závěr uvádíme dvě schéma (obr. 2) zapojení zdroje s regulací triakem v primáru. Transformátor má pri-

mární vinutí na 220 V, sekundární na 20 až 24 V a proud alespoň 3 A. U obou zapojení je nutné dvoucestné zapojení usměrňovače nejen vzhledem na ohýbačku, ale i se zřetelem na potlačení napěťových špiček při daném způsobu regulace. První zapojení s diakem a triakem je velmi jednoduché, ale při nastavování teploty není regulace tak plynulá. Druhé zapojení s integrovaným obvodem a triakem je sice složitější, ale regulace je plynulá. Diody lze použít jakékoli pro napětí kolem 60 V a proud asi 10 A, abychom je nemuseli připevňovat na velké chladiče (např. diody typu KY 708, KY 712 apod.). Filtr TC 241 v síťovém přívodu a kondenzátory M1 připojené paralelně k triaku zabraňují šíření rušení po síti a zároveň omezují napěťové špičky, které by mohly triak prorazit. Při konstrukci nesmíme zapomenout, že regulátor včetně osičky potenciometru je spojen se síťovým napětím, a proto je nutné dodržet při konstrukci bezpečnostní zásady. Nejlépe je, když celé zařízení, respektive zapojení zdroje s regulátorem překontroluje kvalifikovaný odborník. Doplníme-li zdroj ampérmetrem, může sloužit jako malá nabíječka akumulátorů. A ještě jedna rada na závěr: Zdroj - slouží-li jako nabíječka - nezapojujeme bez zátěže, tedy bez připojení na odporový drát ohýbačky nebo akumulátor. Nezatížený transformátor se chová jako indukčnost, na které by mohly vzniknout napěťové špičky, které by mohly připojením na síť prorazit triak. FRANTIŠEK NĚMEC

31

OPÉKACÍ PRUTY • Tak jako ke správnému výletu patří alespoň malý ohýnek, tak k ohýnku patří opečený buřtík. Zatímco dříví na ohýnek je všude dost, dostatečně dlouhý a rovný prut k napíchnutí špekáčku může být problém. Nerad vidím, když nejeden z milovníků přírody při honbě za voňavým soustem neváhá zmrzačit mladý stromek. Pomůcka, kterou nabízím, představuje jen čtvrt kila váhy navíc bez nutnosti páchat škodu na mladém porostu. Pruty jsou skládací, jejich jednotlivé díly nepřesáhnou délku 50 cm, takže přibalení do krosny nebo batohu nečiní problém. POSTUP PRÁCE Vložku 1 uřízneme z kruhové oceli 0 12 mm na délku 60 mm. Jeden konec upravíme do kužele pro dosednutí na dno otvoru rukojeti, na druhém konci srazíme hranu. Do hloubky 10 mni vyvrtáme díru 0 5 mm a dále díru prohloubíme 0 4,2 mm do hloubky 25 mm. Srazíme hranu u 0 5 mm a nakonec vyřežeme závit M5 do hloubky 20 mm. Doraz 2 zhotovíme z 10 mm dlouhého šestihranu 0 10 mm, do kterého vyvrtáme díru 0 5 mm, začistíme plochy a srazíme hrany. Spojku 3 vyrobíme z téhož šestihranu, který uřízneme na délku 30 mm. Z obou stran vyvrtáme díru o 0 5 mm do hloubky 10 mm, zbylou část uprostřed provrtá-

32

me 0 4,2 mm. Začistíme plochy, srazíme hrany a nakonec vyřežeme závit M5. Tyčky 4 a 5 uřízneme z kruhové oceli 0 5 mm v délce 500 a 400 mm. Oba konce začistíme, srazíme hrany a na jedné straně vyřežeme závit M5 v délce 10 mm. Dbáme, aby závit neházel. Vidlici 6 uřízneme v délce 220 mm ze svařovacího drátu 0 3,15 mm. Oba konce zbrousíme do špiček a vidlici ohneme podle kulatiny 0 30 mm. Rukojeť 7 je dřevěná, běžně se prodává v železářství. Stačí vyvrtat díru 0 1 2 mm do hloubky 55 mm. Vrtáme postupně vrtáky 0 6,11 a 12 mm, aby díra nebyla příliš volná. K tyčce 5 připájíme vidlici 6 a doraz 2. K tyčce 4 připájíme spojku 3 a doraz 2. Pájíme mosazí natvrdo. Máme-li možnost, kovové díly pochromujeme. Do rukojeti 7 narazíme vložku 1 a proutek na opékání je hotov. Po chromování bývá nutné znovu proříznout závity a ve spojce 3 a vložce 1 zvětšit vodicí díru 0 5 mm, hloubky 10 mm podle průměru tyček 5 a 4 na 0 5,1 až 5,2 mm. Zcela však postačí občasné nakonzervování olejem. JAROMÍR REČKA Rozpiska materiálu

POJÍZDNÝ HOUPACÍ KOŠÍK

• Každé mamince nějakou dobu trvá, než se naučí správně zhodnotit projevy novorozeného děťátka a tak není divu, že je nejraději, má-li ho stále na očích. Protože na vysedávání u postýlky není čas, nacházejí v prvních týdnech života dítěte uplatnění kolébky a košíky v nejrůznějších provedeních. Jedno praxí prověřené řešení nabízíme. Stojan košíku je opatřen kolečky z pojízdné židle, která umožňují snadné přemístění, systém pružnic pak houpání v rytmu běžné chůze. Košík musí být tak velký, aby skýtal pohodlí pro tří až čtyřměsíční dítě. Po této době se už děcko hýbe a košík přestává být bezpečný.

a spoje zajistíme hřebíky tentokrát z horní strany. Do hranolů 3 a 4 vyvrtáme díry pro čepy, zhotovíme drážky pro uložení pružnic a vyvrtáme a zahloubíme díry pro vruty (obr. 3). Opět dbáme na přesné dodržení rozměrů a rozmístění drážek. Délku hranolů upravíme tak, aby měly ve spodním rámu vůli 1 mm. Čepy 9 opracujeme tak, aby polovina jejich délky šla lehce zasunout a otáčet v otvorech hranolů 3 a 4 a druhá polovina šla těsně zasunout do otvorů v hranolech 1. Pro pružnice 8 vybereme jasanové dřevo bez suků a prasklin, nařežeme lišty 1 5 x 7 mm a jejich konce upravíme tak, aby šly těsně naklepnout do drážek v hranolech 3 až 6. Sestavení stojanu. Doprostřed spodní plochy hranolů 5 a 6 zašroubujeme vruty s kroužkem 14. Drážku v hranolu 5 a 6 natřeme lepidlem, stejně tak i delší konec jedné pružnice 8 a pružnici za-

klepneme do drážky. Pak vrtákem 0 0 2 mm předvrtáme díru pro vrut do hloubky 30 mm a pružnici zajistíme vrutem 12. Takto postupně zakotvíme všechny pružnice v horním rámu. Volné konce pružnic a drážky v hranolech 3 a 4 natřeme lepidlem a hranoly nasadíme na pružnice. Opatrně nasadíme spodní rám, čepy 9 však necháme natolik vyčnívat, abychom je mohli bez problémů vyjmout. Stojan položíme horním rámem na stůl a zkontrolujeme, zda jsou oba rámy rovnoběžné, popřípadě provedeme úpravy. Je-li vše v pořádku, zajistíme pružnice v hranolech vruty 12. Čepy 9 vyjmeme a celý horní díl nalakujeme. Nalakujeme i čela čepů 9. Po dokonalém zaschnutí stojan sestavíme, čepy 9 zatlačíme do rámu tak, aby jejich čela byla na úrovni boku rámu a zajistíme je ze spodní strany hřebíkem. Na sestavený stojan položíme koš a ve vhodných místech (podle

POSTUP PRÁCE Spodní rám zhotovíme z hranolků 40 x 40 mm. Nejprve vyřízneme do hranolů 1 drážky a vyvrtáme otvory pro čepy (obr. 1). Otvory pro uložení koleček budeme vrtat až po slepení rámu. Konec hranolů 2 upravíme tak, aby šly těsně zasunout do výřezů v hranolech 1, styčné plochy natřeme lepidlem, rám sesadíme dohromady, spoje ze spodní strany zajistíme hřebíky a stáhneme svěrkami. Po zatvrdnutí lepidla vyvrtáme ze spodní strany otvory pro naražení pouzder pro uložení koleček. Při vrtání je třeba dbát na to, aby díry nebyly příliš velké, aby pak pouzdra nevypadávala z rámu (průměr D a hloubka L). Rám nalakujeme, vsadíme pouzdra a doprostřed hranolů 2 shora zašroubujeme vruty s kroužkem 14. Horní rám sestavíme z hranolků 35 x 40 mm. Do hranolů 5 a 6 zhotovíme výřezy, drážky pro uložení pružnic a díry pro vruty (obr. 2). Důležité je přesně dodržet rozměry drážek a jejich rozmístění. Konce hranolů 7 upravíme obdobně jako konce hranolů 2, rám slepíme

33

34

Obr. 2 35

Obr.3 dna koše) označíme umístění kotevních šroubů. Šrouby mají být co nejdále od sebe a pokud možno uprostřed šířky hranolů 7. Díry pro vruty vyvrtáme vrtákem 0 4 mm. Pro bezpečné ukotvení koše použijeme podložky průměru 60 mm (popřípadě i větší, nebo jiného tvaru) z plechu 2 mm tlustého a vruty 0 6 mm tak dlouhé, aby byly v rámu zašroubovány alespoň 30 mm. Maximální výkyv košíku nastavíme pomocí stuh uvázaných mezi vruty s kroužky na obou stranách stojanu. Délku stuhy určíme tak, že jeden okraj košíku stlačíme silou asi 3 až 4 kg a na opačné straně uvážeme mezi kroužky stuhu. Totéž opakujeme při vázání druhé stuhy. Při uvolnění budou stuhy mírně prověšené. Tyto „dorazy" oceníme zejména při přejíždění prahů dveří nebo v případě, že se

36

zvědavé dítko ve snaze vidět na miminko pověsí na košík. Na dno košíku dáme polystyrénovou desku asi 4 cm tlustou, jejíž Rozpiska materiálu

tvar přizpůsobíme košíku. Ze spodní strany zhotovíme zahloubení pro kotevní šrouby a jiné nerovnosti.

Do pouzder v rámu nasadíme kolečka a pak už jen zbývá ušít košíku slušivý kabátek. Budeme potřebovat plátno v rozměru dna košíku s přídavkem 2 cm na okrajích, plátno v šíři výšky košíku s přídavkem 5 cm a délce rovnající se obvodu košíku v nejširším bodu s přídavkem asi 6 cm na švy. Na ozdobný volán potřebujeme pruh látky asi 15 cm široký, v délce, rovnající se dvojnásobku obvodu koše v nejširším místě. Prostěradlo bude z plátna o velikosti dna koše s přídavkem 15 cm po obvodu.

Pruh plátna na boky sešijeme tak, aby šel volně nasunout na vnější obvod koše. Na jedné straně vytvoříme lem pro navlečení gumy. Pás natáhneme na košík tak, aby lem pro gumu byl přibližně 10 cm pod horním okrajem vně koše a zbytek aby tvořil vnitřní obal koše a dosahoval až na dno s rezervou pro šev. Do koše vložíme plátno určené na dno, oba kusy po obvodu dna sešpendlíme, povlak vyjmeme a sešijeme. Povlak navlečeme na koš, přišpendlíme volán a přišije-

JEDNA ŽIDLE TROJÍ VYUŽITÍ • Veselá, nebo chcete-li kouzelná, židlička využívá bezmála sto let staré konstrukční řešení. Díky zajímavému nápadu může jedna a tatáž židle sloužit podle potřeby nebo nálady buď jako pojízdná, nebo houpací, ale také vysoká židle, ve které může děcko sedět spolu s dospělými u jednoho stolu. Houpací židli vytvoří dvě šikmo postavené ližiny na spodní straně bočnic. Na jejich konci jsou osazena kolečka, takže změníme-li postavení ližin, octne se židle na kolečkách nebo na vysokých nohách. Přestavbu do uvedených tří poloh umožňují dvě velká dřevěná ozubená kola pevně slepená a skolíkovaná s ližinami. Díky tomu má nastavení obou párů ližin synchronní průběh, takže žádaná pozice se ustaví rychle a bezpečně. Aby nohy zůstaly pevně fixovány ve zvolené poloze, stačí zasunout do příslušných děr v ozubeném kole a bočnicích západky a z vnitřní strany bočnic je zajistit kolíkem. Malé dětské prstíky se k ozubení dostat opravdu nemohou.

potřebný materiál je uveden na konci článku. Pokud máme možnost, dáme si překližku nařezat, protože rozřezávání velkých tabulí je obtížné. Při nákupu kulatiny si průměry raději zkontrolujeme posuvným měřítkem, abychom neměli problémy s lícováním do vyvrtaných otvorů. Tam, kde jde o spoje lepené, je vhodné, aby průměr tyčí byl shodný, popřípadě nepatrně větší, ne však menší než vyvrtaný otvor. Kde mají být díly na hřídeli vzájemně pohyblivé, zvětšíme vyvrtané otvo-

me ho. Do lemu navlečeme gumu. Matrací je jednak podložka z polystyrenu 1 cm tlustého a jednak podložka z molitanu 1 cm tlustého, obě vystřihnuté ve tvaru košíku. Pohromadě je bude držet prostěradlo z plátna ustřiženého s přídavkem 15 cm. Prostěradlo opatříme lemem, do kterého navlékneme gumu. Guma udržuje prostěradlo pěkně napnuté a molitan se neshrnuje. ING. JAROMÍR REČKA

ry skelným papírem svinutým do trubičky. Obě bočnice nejprve uřízneme přesně pravoúhle a teprve pak vyřízneme kmitací pilkou oblouk poloměru 56 cm. Pro hřídele ližin vyvrtáme dva otvory 0 20 mm. První bočnice slouží jako šablona pro vrtání druhé bočnice. Pak obě pomocně spojíme a přehoblujeme do hladká. Na bočnice narýsujeme polohu sedačky a opěradla a zakreslíme polohu spojovacích kolíků na jednu bočnici. Tyto polohy si překopírujeme na pauzovací papír a vyznačíme je i na druhé bočnici. Otvory pro čepy 0 8 mm nejsou průchozí, vrtáme je z vnitřní strany bočnic do hloubky 12 mm. Před vrtáním si nejprve označíme střed otvoru důlčíkem, jinak vrták ujede do strany. Podle papírové šablony si vyznačíme i polohu otvorů v sedačce a opěradle a otvory vyvrtáme. Opěradlo vyztužíme zezadu přile-

POSTUP PRÁCE Dětský nábytek musí být důkladný. Proto k výrobě použijeme vícevrstvou překližku 15 mm tlustou. Pokud použijeme pevnou stavební překližku, nevyhneme se povrchové úpravě barevnými laky, u vícevrstvé překližky postačí průhledný lak. Plné dřevo není yhodné a už vůbec ne na výrobu ližin, které jsou tlakem ozubených kol namáhány nejvíce. Osy a pevně montované výztužné tyče zhotovíme z bukové kulatiny 0 20 mm, aretovací čepy a kolíky také z bukové kulatiny, ale tenčí. Veškerý

37

MODUL m5 24 ZUBŮ MÍRY V mm

MÍRY V cm

012,5

38

Potřebný materiál

pením dvou svislých výztuh a jedné vodorovné. Stolek na hraní je sklopný. Se židlí ho spojíme pomocí ramen a dvou čepů 0 20 mm. Další dva čepy vlepené do bočnic slouží jako dorazy. K přesné výrobě ližin si nejprve vyrobíme papírovou šablonu, na kterou si vyznačíme i polohu otvorů. Ližiny vyřízneme kmitací pilkou a pak čistě obrousíme na brusce tak, že zaoblení vedeme pomalu podél čela brusného kotouče. Vyvrtáme otvory 0 20 mm pro hřídele a dva slepé otvory pro rozpěrky. Nejnáročnější je výroba ozubených kol. Musíme je zhotovit co nejpřesněji a totéž platí i o montážní poloze. Aby sedačka dobře plnila svou funkci ve všech nastavených polohách, musí ozubená kola do sebe přesně a bez vůle zapadat. Při konstrukci ozubených kol postupujeme tak, že na bílý papír narýsujeme ve skutečné velikosti vnější kružnici 0125 mm a roztečnou kružnici 0 115 mm. Jde totiž o ozubená

kola s modulem 5, což je výška hlavy zubu mezi roztečnou a vnější kružnicí. Úplný počet zubů by byl 24, potřebujeme však jen jednu třetinu, tj. 8 zubů (9 mezer). Roztečnou kružnici tedy nemusíme dělit na čtyřiadvacet dílů (48 roztečí po 7,85 mm), stačí jen nanést sedmnáct roztečí. Tvar zubů získáme velmi přesně oblouky o poloměru 38 mm procházejícími nanesenými body. Středy oblouků leží vždy na roztečné kružnici. Takto narýsovaný tvar si dáme na xeroxu čtyřikrát rozmnožit a kopie přilepíme na nahrubo vyřezané kotouče. Ve středu kotoučů vyvrtáme otvor 0 20 mm a v patách zubů po dvou otvorech 0 2,5 mm. Pomocnou desku s upevněným čepem přitáhneme svěrkou před bruskou a všechny čtyři kotouče nasazené na čepu pak obrousíme přesně dokulata na požadovaný průměr. Lupénkovou pilkou pak vyřízneme tvar zubů. Dbáme, aby řez byl přesně kolmý. Do dvou kol (levých) vyvrtáme ještě aretační otvor 0 16 mm.

Otvory vrtáme společně tak, že kola obrátíme zády k sobě a pevně stáhneme. V bočnicích vyvrtáme tři aretační otvory. Párová kota nasadíme na dva pomocné čepy v bočnicích sedačky a zuby upravujeme pilníkem tak dlouho, až se kola po sobě odvalují bez zadrhávání. Pak sedačku zkušebně sestavíme a zkontrolujeme, zda všechny díly do sebe správně zapadají. Zároveň si vyznačíme, ve které poloze slepíme ozubená kola s ližinami (spojení ještě zajistíme u každého kola dvěma kolíky), aby byla zajištěna správná funkce. Označíme si také místa na hřídelích, kde vyvrtáme otvory 0 5 mm pro zajišťovací kolíky. Tyče upevníme do svěráku a otvory vrtáme na stojanové vrtačce. Nakonec zhotovíme aretovací čepy s kulovou hlavou. I do nich vyvrtáme otvory 0 5 mm pro pojistné kolíky. Těmito čepy aretujeme ližiny ve zvolené poloze. PAVEL VÍTEK

TAHACÍ PANÁK • Figurka, která vaším přičiněním obživne, udělá radost nejenom dětem, ale i dospělým, pro které může být vhodnou nástěnnou dekorací. Zapojíte-li svou fantazii, můžete jí udělat radost svým blízkým nebo přátelům u příležitosti narozenin nebo nového roku. Výroba sama o sobě je vhodnou zábavou pro deštivou neděli. A právě nyní nastává období, ve kterém o takové neděle určitě nebude nouze. POSTUP PRÁCE Na desku z 6 mm tlusté překližky o rozměrech 96 x 60 cm si tence nakreslíme pomocnou čtvercovou síť s oky 6 x 6 cm. Podle předlohy pak na tuto síť

nakreslíme jednotlivé díly Chaplinovy postavy. Pak pilkou s jemnými zuby obřežeme nejprve nahrubo jednotlivé díly. Vyhneme se tak vyštípnutí překližky. Přesné tvary pak vyřízneme buď lupénkovou pilkou nebo elektrickou přímočarou pilkou. Brusným papírem vyhladíme řezné hrany a lehce je zaoblíme. Na vyznačených místech vyvrtáme otvory, jejichž průměr volíme podle trubičkových svorek, které by měly otvory volně procházet. Šroubové trubičkové svorky, kterými budeme jednotlivé díly spojovat, lze zakoupit ve speciálních papírnictvích. Používají se ke stažení většího množství listů s otvory ve hřbet-

39

40

ní části (kroniky, alba ap.). Budeme jich potřebovat devět. Vhodná délka trubiček pro spojení dvou dílů 6 mm tlustých je 13 mm. Delší trubičky můžeme opilovaním zkrátit tak, aby i při dotažení zůstaly klouby volné. Hotové díly vybarvíme černým a bílým lakem a po zaschnutí je ještě přestříkáme bezbarvým lakem.

Zcela suché díly spojíme trubičkovými svorkami. Horní části paží (označení levé L a pravé P strany je z pohledu diváka) jsou v plánku v polích 2E a 2L a k ramenům je připojíme v místech většího zaoblení. Stejně tak stehna zavěsíme v kyčlích silnějším koncem. Aby bylo možné pohybovat končetinami pomocí provázků,

musíme vyvrtat do horních částí paží a stehen otvory blízko horních okrajů. Horní i dolní končetiny spojíme příčnými provázky, na které navážeme uprostřed svislou tahací šňůru. Zbývá již jen figurku pověsit na zeď - musíme však počítat s tím, že je vysoká 92 cm. STANISLAV MAN

VELKÁ CENA V DĚTSKÉM POKOJI • Velkou legraci můžeme svým dětem dopřát při hře na Velkou cenu. Jezdit se bude auty vyrobenými z molitanu, takže pořádnému řádění se meze nekladou. Se stavbou tří aut vás seznámíme. Všechna jsou postavena na stejném principu, totiž na základní desce z překližky, k níž jsou ze spodní strany připevněny nábytkové rolny, jsou nástavby z molitanu, tvarově přizpůsobené jednotlivým typům aut. Molitan je potažen látkou opatřenou nášivkami, které model dotvářejí. Fantazii se meze nekladou, naopak, každá změna umocní dojem. Proto také míry na výkresech jsou jen vodítkem. PRO NEJMENŠÍ JE KABRIOLET Základovou desku vyřízneme z překližky 10 mm tlusté v rozměru 50 x 85 cm. Desku zbavíme ostrých rohů a hran, po obvodě ji vyztužíme přilepenými lištami a zespodu přišroubujeme nábytkové rolny. Z molitanu 10 cm tlustého vyřízneme jednotlivé díly A až E podle obr. 1. Bočnice A a B jsou totožné, proto si pro jejich výrobu zhotovíme papírovou šablo-

nu. Díly nařežeme listem pilky na kov nebo rozžhaveným odporovým drátem. Obě bočnice A a B slepíme se středním dílem C, který současně vytvarujeme podle oblého tvaru přední části bočnic. Také oba zadní díly D a E slepíme a po zaschnutí opracujeme podle zadní části a vlepíme mezi bočnice. K lepení použijeme speciální lepidlo na pěnové plasty. S využitím šablony ušijeme potahy, které v dolní části ponecháme asi o 10

cm delší. Tuto část přehneme přes okraj základové desky a opatříme oky, jimiž protáhneme prádelní šňůru. S její pomocí potah i s nástavbou upevníme k základové desce. Kola automobilu jsou z tenčího molitanu, k potahu je přivazujeme šňůrkou. Sedadlo S a zadní polštář Z do autíčka volně vložíme. ZÁVODNÍ AUTO Základovou desku vyřízneme v

41

Obr.l

rozměru 54 x 110 cm a upravíme stejně, jako v předešlém případě. Z molitanu vyřízneme díl A s otvorem 34 x 34 cm a pak tři stejné díly B, C, D (podle obr. 2). Díl A stočíme do oblouku a do konců vlepíme díly B a D a následně i střední díl C. Ušijeme potah s okrajem pro upevňovací šňůru. Potah opatříme doplňky - předními i zadními nárazníky a výfukem. Ušité potahy vyplníme silonovým

vatelínem, který se dá prát. Kola vystřihneme z molitanu 10 cm tlustého. Sedadlo E je samostatné.

LIMUZÍNA je výrobně nejjednodušší. Základní deska má rozměr 60 x 100 cm. Její rohy pečlivě zakulatíme a protože bude po stranách autíčka vidět, vrchní plochu natřeme.

42

Z bezpečnostních důvodů ji olemujeme podélně rozříznutou plastovou hadicí. Karoserie je ze dvou molitanových bloků vzájemně slepených podle obr. 3. Okraje potahu na bočních stranách pod-

hrneme a limuzínu přivážeme jen za přední a zadní okraje. Dítě sedí na zadním vyšším dílu B a při jízdě se odráží nohama. ZDENĚK JUREČKA

OKRUŽNÍ PILA NA PALIVOVÉ DŘÍVÍ Použít lze řetězovou pilu s elektrickým pohonem, nebo pilu okružní. Řetězová pila se při stálém řezání brzy otupí a její pořizovací cena je dost vysoká. Běžná okružní pila je uzpůsobena především pro řezání desek a prken, • Mezi moderní topná zařízení zcela nevhodná, ba přímo nebezpro rodinné domky patří kamna pečná je pro řezání neosámované na fluidní spalování odpadového kulatiny, křivých a sukovitých podřeva. Toto spalování má mno- len, což je nejčastější profil odpahem větší tepelnou účinnost než dového dřeva. Právě k tomuto účelu předklápřímé topení dřevem. Topení dřevem je nejen ekologicky čistší, dáme speciálně konstruovanou než topení jinými pevnými palivy okružní pilu s podavačem polenového dřeva do řezu tak upravenéči naftou, ale především levnější. ho, aby se ruka nedotkla dřeva při Nevýhodou tohoto jinak po vlastním řezu. I křivá silná polena mnoha stránkách výhodného to- lze takto snadno přeříznout bez pení je nutnost upravit dřevo do nejmenšího rizika možného porapotřebné půlmetrové délky. I když nění. ruční řezání lze nahradit strojním, Pila je celokovové konstrukce, velký výběr v tomto směru není. výrobně není příliš náročná. Pů-

jde převážně o řezání a svařování materiálu, přičemž plechové části (kryty, stůl, stěny) si dáme nastříhat na strojních nůžkách. Totéž se týká zh raněn í stolní desky a krytů. Ostatní práce už zvládneme sami i v jednoduše vybavené dílně. I když pilu sami postavíme, musíme počítat s pořizovací cenou asi 8000 Kč. Cena vlastního konstrukčního materiálu není vysoká, drahé jsou kupované díly: Elektromotor o výkonu 3 kW stojí 4700 Kč, o 1 kW silnější již 5700 Kč, hřídel 0 30 mm vyjde asi na 860 Kč, pilový kotouč 0 500 mm podle druhu ozubení na 900 Kč (a více), kotouč o 0 600 mm kolem 1200 Kč a čtyři kolečka podvozku pořídíme za 432 Kč. Vynaložené náklady se však při provozu rychle vrátí.

43

44

Rozplska materiálu

Pila se konstrukčně skládá z těchto demontovatelných částí (obr. 1): Podstavce P, přiklápěcího roštu R, krytu K pilového kotouče a řemenů a ze sklopného stolu S. Poslední skupinou jsou funkční díly (obr. 2): Hřídel 98 s pilovým kotoučem 99, elektromotor 101 s kabeláží a vypínačem 102, tři klinové řemeny 106, případně štípací kužel. Pokud budeme pilu využívat jen k řezání palivového dříví, můžeme stůl vypustit. Vynechat můžeme i kola, bude-li pila umístěna na stálém místě v kotelně. Pak místo kol postačí dva trámky 10 x 10 cm se zářezy pro trubkový spodek podstavce. Pila je konstruována pro maximální průměr pilového kotouče 600 mm. Výhodou většího kotouče je možnost řezání polen až do tloušťky 240 mm, zatímco u menšího kotouče 0 500 mm můžeme řezat polena jen do tloušťky 190 mm. Konstrukce uvedená na výkresech počítá s kotoučem 0 500 mm a s elektromotorem výkonu 3 kW, pro který je zakreslena poloha nosníků motoru. Zvolíme-li větší kotouč 0 600 mm, budeme potřebovat elektromotor 4 kW. V tom případě musíme polohu nosníků motoru posunout tak, aby řemenice pily a motoru byly v téže rovině. Poloha drážek v nosnících se však měnit nemusí. VÝROBA PILY Začneme výrobou podstavce P (obr. 3), který svaříme z ocelových úhelníků 50 x 50 x 5 mm, pásové oceli 50 x 5 mm, ocelových trubek 0 38 x 4 mm a z plechu 2 mm tlustého. Podle obr. 4 opracujeme nohy podstavce 1,2,3 a 4 a sestavíme je do rovnostranných trojúhelníků pomocí nosníků motoru 5 či 6, které přitáhneme svěrkami tak, aby se půlkruhové výřezy na spodních koncích noh kryly s týmiž výřezy nosníků. Nohy svaříme jen nahoře, ale v obou směrech - tedy obě ramena úhelníků. Po té všechny tři trojúhelníky postavíme na nosníky 12 v udaných roztečích (viz pohled R na obr. 3). Rozteče měříme nahoře i dole. Vepředu přišroubujeme na nohy provizorně patky hřídele (bez pily), mezi trubkové nosníky 12 zasuneme nosníky motoru 5 a 6 (pohled P na obr. 3) a upevníme příčné výztuhy 8. Vše pevně stáhneme svěrkami. Po vzájemné kontrole kolmosti noh a nosníků celou kostru podstavce sestehu-

45

Obr. 2

46

přišroubujeme na záda (det. A). Motor upevníme šrouby 77, které posuneme v drážkách nosníků 5 a 6 tak daleko, aby se napjaté řemeny prohnuly tlakem ruky maximálně o svou výšku. Stůl 49 zhraníme z plechu 3 mm tlustého podle obr. 8. Tuto práci musíme zadat do dílny vybavené silnou ohýbačkou. Čela stolu vyztužíme výztuhami 60. Do stolu vyřízneme podélný otvor 60 x 800 mm, který ze spodní strany olemujeme privarením výztuh 53 a 57. Ze spodní strany ještě zpevníme stůl privarením výztuh 54, 55, 56 a 57. Do výřezu vsadíme a privaríme botku 50, která kryje pod stolem přední část pilového kotouče. Privaríme vzpěry 61 a vidlice 58, přičemž k pravé vidlici předem otočně přinýtujeme západku 52 tak, aby se výřezy ve vidlici i západce kryly (obr. 9). Do výřezu zalisujeme vložku 63 z tvrdého dřeva, kterou upevníme několika vruty 97. Podle obr. 9 ještě vyrobíme pravítka 59 a 62.

jeme a posléze pevně svaříme. Ještě před svařením zalisujeme do konců nosníků 12 čepy 13, po svaření mohou být konce trubek zdeformované. Nakonec přivaříme krycí plechy 15 (pohled S na obr. 4) a držáky stolu 7, přičemž levý držák 7 je otočen výřezem dovnitř (obr. 6). Ještě privaríme oka 9, 10 a 11. Pravé oko 10 na přední straně podstavce však zatím nepřivařujeme. Rošt vyrobíme podle obr. 5. Nejprve svaříme ramena 16 s žebry 17. Levé krajní žebro 18 je delší. Žebra privaríme ve stejné vzdálenosti od osy sklápění a tak, aby s rameny svírala jednotný sklon 60 stupňů. K prvnímu žebru 17 od levé strany privaríme čep 26 (det. A). Ke dvěma krajním žebrům od leva privaríme krycí plechy 34 a 33 se zarážkou 30. Ramena navlečeme na osy 23 a 24 v předepsaných roztečích. Zároveň s rameny navlečeme na horní osu 23 madlo 28 a přítlačný hřeben, k němuž předem privaríme páku 22 s nátrubkem 27. Konec páky opatříme vhodnou rukojetí 107, která musí být s pákou pevně spojena. Po svaření roštu nezapomeneme přivařit čep 25 na levé krajní rameno, spojíme krycí plechy dorazem 20 a sponou 36. Na levou

přední stranu roštu ještě privaríme spodní kryt pilového kotouče 31 a desku 35 pro upevnění vypínače 102 a svorkovnice motoru, a na vnitřní stranu pak stěnu 32. Zarážka 30 a doraz 20 omezují krajní polohy roštu. Kryt pilového kotouče 38 a 39 zhotovíme podle obr. 6. Je kývavě spojen s táhlem, které je tak prohnuto, aby při přiklopeném roštu nepřekáželo řezanému polenu. Táhlo nasazujeme jednak na čep 48 privarený na podložce 44 na boku krytu (det. A) a jednak na čep 26 na konci předposledního levého žebra. Polohu táhla zajistíme závlačkami 94. Na zadní konec krytu privaríme dva držáky 46 s privarenými čepy 48 (pohled P). Ve vnějším čepu vyvrtáme otvor pro závlačku 94. Kryt řemenů 40, 41, 42 (obr. 7) má tvar hranaté, nahoře uzavřené krabice. Dole je kryt rozšířen, aby bylo možné posouvat motor při vypínání řemenů. Kryt je uzavřen i na zadní straně plechem, přišroubovaným k podstavci (det. C). Zabráníme tak vnikání pilin pod řemeny. Z montážních důvodů záda krytu 42 podélně rozstrihneme a dole spojíme sponou 45 (det. B). čelo krytu 40 s privarenými boky 41

SESTAVENÍ PILY Na stojan nasadíme rošt, privaríme pravé oko 10, podložkami 14 vymezíme boční vůli a rošt zajistíme závlačkami. Rošt musí mít takovou polohu, aby pilový kotouč procházel uprostřed mezery mezi levými krajními rameny roštu. Stůl nasadíme vzpěrami 61 na držáky 7 a stáhneme je navzájem

47

Obr. 3 48

POHLED S

49

Obr. 5 50

Obr. 6 51

Obr. 7

52

Obr. 8

53

Obr. 9 54

šrouby 78, podložkami 92 a dvěma maticemi 86 a 87. Po spuštění elektrického motoru, jehož zapojení svěříme raději odborníkovi, sklápíme stůl pomalu na rotující pilový kotouč, až zcela prořízne dřevěnou vložku. Zároveň vyzkoušíme zaklesnutí roštu do vidlic stolu 58. ŘEZÁNÍ NA PILE Při řezání polen odklopíme stůl do svislé polohy až se opře hranou o nohy podstavce, kde ho zajistíme sklopným háčkem 5 1 . Na pilový kotouč nasadíme kryt tak, že čepy 48 na držácích 46 navlečeme do ok 9 na podstavci a po té nasadíme táhlo 47 na čepy 26 a 48. Vše zajistíme závlačkami 94. Aby kolečka pily neujížděla, za-

jistíme je přitažením podložek 14 pomocí šroubů 80. ňezání palivového dřeva je zcela bezpečné. Do vyklopeného roštu s odklopeným hřebenem uložíme poleno na požadovanou řeznou délku, levicí uchopíme rukojeť 107 hřebenu a přitlačíme jím poleno do vidlic roštu. Pravicí tlačíme madlo 28 roštu s polenem proti pile. Odřezané špalky padají mimo podstavec pily. Při řezání prken či desek na stole musíme nejdříve sejmout kryt pily, pak sklopíme stůl do vodorovné polohy a zaklesneme do odklopeného roštu. Na stůl položíme vodicí pravítko 59 upevněné dvěma křídlatými šrouby 79 do matic 84 privarených na spodní straně stolu a můžeme začít řezat. Pilu je možno doplnit zařízením

LIS NA KLÍŽENÍ DESEK • V dílně domácího kutila má tato pomůcka zcela jistě svoje místo. Jedno z možných řešení jsme popsali v minulém sborníku na straně 5 1 . Jiné, trochu složitější řešení, které však umožňuje lepení desek většího formátu (max. 2000 x 1200 mm) do tloušťky 120 mm, otiskujeme. Lis je schopen vyvinout užitečnou sílu až 1000 kg, přičemž působí i menší složkou síly kolmo ha sílu upínací, takže zároveň rovná slepené prvky do optimální roviny. Lis je v dílně trvale připevněn pomocí hmoždinek ke zdi, takže zabírá minimální prostor. Náklady na jeho výrobu jsou přijatelné (asi 500 Kč) a zhotovení je možné v amatérských podmínkách, není příliš náročné na přesnost.

Nejprve nařežeme bočnice 1 na požadovaný rozměr a po té vyvrtáme ortvory 0 8,2 mm pro třmeny. Důležité je, aby rozteče i okrajové vzdálenosti byly u všech bočnic shodné, odchylky od roz-

na štípání nařezaných špalků pomocí ocelového závitového kužele 106, který lze koupit v železářství, štípací kužel má vnitřní levý závit shodný se závitem na levém konci hřídele, kam ho po sejmutí pily a levé příruby našroubujeme pomocí tyče 70. Ne levý bok podstavce přišroubujeme pracovní plošinu 64 s vodicím klínem 67 (obr. 7). Špalky postavené na výšku přitlačíme bokem na rotující hrot kužele, který po proniknutí do hloubky asi 40 mm způsobí puknutí špalku. Špalek se vzniklou trhlinou nasouvá na vodicí klín, který trhlinu dále rozšiřuje a současně špalek fixuje proti pootočení. Štípání špalků (bez suků) je zcela bezpečné a lze takto naštípat i drobná polínka na zátop. ING. ZDENĚK NADEMLÝNSKÝ

měrů by tedy neměly překročit 1 milimetr. Kolečko 2 pro utahování koupíme hotové. Je bakelitové s nalisovaným kovovým pouzdrem. Čelist 3 a šroub 5 vyrobíme, šroub narazíme do pouzdra a upevníme kolíkem 4. čelist upevníme na šroub podle detailu na obr. 1 až při montáži. Při výrobě obou ramen - horních 7, 8 i dolních 8, 9 musíme dbát na souosost otvorů 0 8,2 mm i na jejich stejnou rozteč. Totéž platí i při výrobě táhel 10.

VÝROBA LISU Výkresová dokumentace předpokládá použití čtyř lisů, s jejichž pomocí lze klížit desky do uvedených rozměrů 1200 x 2000 mm. Délku lepených dílců lze bez problémů zvětšit nad 2000 mm, pak ovšem musíme zhotovit více lisů a prodloužit horní i spodní vedení.

55

Rozplska materiálu

56

Obr. 2 57

Lisy smontujeme a na zadní strany bočnic privaríme držáky 15 a 16. U dolního držáku 16 odřízneme spodní stěnu, aby bylo možné vyrovnat výrobní nepřesnosti. Držáky si přistěhujeme s vloženými vodícími profily, přičemž dbáme, aby vodicí profily byly přesně kolmé k bočnicím. VEDENÍ Na stěnu upevníme v patřičných výškách dvě latě 17. Přišroubujeme je vždy pěti vruty 21 do zapuštěných hmoždinek. Horní vodicí profil 19 upevníme pomocí tří držáků 20 a úchytů 18 (řezy A-A, C-

C a D-D na obr. 2). Spodní vodicí profil 19 upevníme na jedné straně obdobně (řez K-K), na druhé straně upevníme profil pomocí šroubu 23 s vevařeným vrutem 24 (řez G-G) tak, aby bylo možné maticemi 12 seřídit vedení tak, aby bylo rovnoběžné s horním. KLÍŽENÍ DESEK Nejprve zhruba ustavíme spodní třmen podle tloušťky slepovaných dílů. Na spodní čelist položíme roznášecí lištu z tvrdého dřeva či profil Jäkl vhodného rozměru. Tato lišta by měla být o něco užší než je tloušťka slepovaných dílců.

Podle délky lepených dílců rozhodneme, kolik lisů použijeme. Pak již můžeme jednotlivé lišty či prkna (protažená na stejnou tloušťku) vkládat mezi čelisti lisů. Styčné plochy natíráme vhodným lepidlem (např. disperzním). Na poslední díl položíme opět roznášecí lištu a lisy utáhneme. Po zaschnutí lepidla (druhý den) lisy uvolníme a slepenou desku ze strany vytáhneme (popř. rozšroubujeme třmen). Slepenou desku nakonec vybrousíme, nejlépe na pásové brusce za použití dvou pásů různé zrnitosti. IVAN OCHRYMČUK

OSVETLENIE STOJANU VŔTAČKY • K ručnej elektrickej vŕtačke (s upínacím priemerom 45 mm) som si kúpil stojan S-51, ktorého výhodou je univerzálnosť. Jednak možno takto ručnú vŕtačku

58

používať ako stojanovú, jednak po malej úprave - je možné i sústruženie jednoduchých výrobkov z dreva. Po dlhšom užívaní sa ukázalo,

že by neškodilo pracovný priestor dostatočne osvetliť. Zhotovil som preto jednoduché svietidlo, ktoré sa mi veľmi osvedčilo.

Použitý materiál 1 - kovová časť obalu např. od šumivého celaskonu 2 - miniatúrny tlačidlový vypínač (typ 2/250 V - 2 1 2 1 2 , 3 , príp.typi A/250 V 4611) 3-žiarovka do chladničky (typ Mignon Tesla 250 V/15 W) 4 - bakelitová objímka s 0 25 mm dlhá 55 mm (typ 2 A 250 V 1252) 5 - držiak z pásu hliníkového plechu s rozmermi 1 x 15 x 200 mm 6 - flexošnúra 7 - ochranný izolačný obal z umelej hmoty dlhý 30 mm 8 - skrutka M3 x 25 mm s maticou 9 - hliníkový nit s 0 3 mm

POSTUP PRÁCE Do dna plechovej nádobky 1 vyvŕtame otvory podľa obr. 1 a vhodným emailom ju povrchovo upravíme, resp. oceľovou kefou vyleštíme do kovového lesku. Na voľný koniec flexo-šnúry 6 navlečieme ochranný izolačný obal 7, prevlečieme ju otvorom o 0 5 mm nádobky 1 a zapojíme vypínač 2 a objímku 4. Konce vodičov pred zapojením pocínujeme. Pri tomto pracovnom kroku dôsledne dbáme, aby žiadna časť vodičov nezostala obnažená, čo by neskôr mohlo spôsobiť úraz elektrickým prúdom. Do objímky 4 zasunieme skrutku 8 a skompletizujeme ju. Potom ju spolu s

vypínačom vtlačíme do nádobky 1 a zafixujeme skrutkou vypínača. Na vyčnievajúcu skrutku 8 navlečieme koniec držiaka 5 a zatiahneme maticou M3. Voľný koniec držiaka 5 ohneme okolo stojana vŕtačky a upevníme nitom 9. Nakoniec do svietidla umistníme žiarovku 3.

Svietidlo možno voľne posúvať po zvislej časti stojana vŕtačky a okolo neho otáčať i vo vodorovnej rovine. V prípade potreby možno vhodným ohnutím držiaka 5 svetlo presne nasmerovať na to miesto, kde to najviac potrebujeme. Dr. JÁN EMILA

SOUSTRUŽENÍ POMOCÍ KOPÍROVACÍHO HROTU • Při výrobě, ale i při opravách bytových doplňků potřebujeme občas vysoustružit několik stejných dílů. Cíle lze dosáhnout buď sdruženým posuvem, tvarovými noži nebo kopírováním. Protože výroba tvarových nožů a kopírovacího za/ízení je složitá, jeví se jako nejjednodušší výroba sdruženým posuvem. Tento způsob však vyžaduje velikou zručnost. Zhotovil jsem si proto zařízení, které využívá principu porovnávání polohy soustružnického nože a polohy porovnávacího (kopírovacího) hrotu ke křivce nakreslené na výkrese. VÝROBA ZAŘÍZENÍ je velice jednoduchá. K loži soustruhu upevníme pomocí narážek 1

a 2 pro podélné soustružení dvě konzoly 3. Na ně přišroubujeme pomocnou dřevěnou desku 4 (obr. 1) čtyřmi šrouby 5 s maticemi 6 a podložkami 7. Dále si vyrobíme těleso 8, do kterého budeme upínat držák hrotu 9 s hrotem 10. Nastavenou polohu jak držáku 9, tak hrotu 10 zajistíme stavěcími šroubky 11 (obr. 2). Rozměry jednotlivých dílů neuvádíme, protože konstrukce i velikost soustruhů je různá. SOUSTRUŽENÍ Do nožové hlavy upneme soustružnický nůž a také těleso hrotu. Nožem najedeme do výchozí polohy a výkres upevníme na dřevěnou

desku tak, aby hrot byl ve stejné poloze a aby osy obrobku i nakresleného dílce byly rovnoběžné. Potom dílec vyhrubujeme. Porovnávací hrot nám při hrubování slouží k orientaci. Poslední třísku odebereme tak, že porovnávacím hrotem najedeme do výchozí polohy (nad křivku), zapneme podélný strojní posuv a příčným posuvem obrys nakresleného dílce porovnávacím hrotem sledujeme. Nejsme-li schopni plné-, ho soustředění, je lepší tvarovou plochu soustružit tak, aby nůž sledoval vždy sestupnou část křivky. Výrobek tak nepoškodíme, protože nůž vyjede mimo materiál. U soustruhů, které nemají strojní posuv, musíme sledovat křivku podélným i příčným

59

60

Obr. 2

61

posuvem ručně, což je obtížnější. V takovém případě je lepší rozdělit křivku do pravoúhlých souřadnic. Čím menší budou hodnoty souřadnic, tím bude opracování obrobku lepší. Je-li soustružnický nůž opatřen rádiusem, jsou vytvořené schodky způsobené soustružením v pravoúhlých souřadnicích jen nepatrné.

Opracování soustruženého dílu musíme stejně dokončit pilováním nebo smirkováním. Nakreslené výkresy je možno použít opakovaně a proto si je uschováme pro příští použití. Stejný postup můžeme využít i při soustružení v otvoru nebo při čelním soustružení. Při korigování průměru obrobku nůž posuneme příčným su-

PŘÍTLAČNÝ VÁLEC KE SROVNÁVAČCE • Srovnávačka je v dílně totéž, co třeba na stavbě šikovný parťák. Práce s ní však není příliš bezpečná, což jednoznačně potvrzuje množství úrazů. Abych získal větší jistotu při práci, zhotovil jsem si přítlačný válec. Z ploché oceli 35 x 10 mm vyrobíme dvě ramena, jedno kratší a jedno delší. Do obou ramen vyvrtáme otvory průměru 10,2 mm a dále otvory pro upevnění gu-

mového válce. Vhodný je válec ze starého psacího stroje. K jednomu ramenu pak privaríme trubku 3/4", jejíž délku přizpůsobíme šířce srovnávačky a do vyvrtaného otvoru zasadíme gumový válec. Přiložíme druhé rameno tak, aby konec válce zapadl do otvoru a trubku privaríme. Obě ramena svrtáme se stolem srovnávačky tak, aby přítlačný válec byl před hoblovacím válcem. Přípravek přišroubujeme

portem o potřebnou hodnotu, porovnávací hrot uvolníme a posuneme nad křivku. Proto musí být porovnávací hrot přestavitelný jak ve vodorovné, tak svislé rovině s možností zajištění. Uvedené zařízení nám umožní soustružit tvarové plochy i do ocelového materiálu. JOSEF HANÁČEK

dvěma šrouby M10, které utáhneme tak, aby se přítlačný válec mohl volně pohybovat nahoru a dolů. Konec delšího ramena opatříme závažím hmotnosti asi 2 kg, které buď přišroubujeme, nebo jen volně zavěsíme. Při hoblování pak postupujeme tak, že srovnávačku pustíme, přípravek nadzvedneme a vsuneme pod něj prkno. Potom přípravek pustíme, takže gumový válec prkno zatíží vlastní hmotností. Hoblované prkno tlačíme proti rotujícímu válci, přičemž se gumový válec otáčí. Hoblujeme-li kratší prkna, můžeme pod přípravek vsouvat jedno prkno za druhým. MIROSLAV TRAKAL

TRUBKA

VÁLEC

STŮL HOBLOVKY

62

ŠROUB M10

Z PRAXE PRO PRAXI NÁBYTKOVÉ MATICE VILÉM GREŠL • zcela přesně zašroubujeme pomocí přípravku, popsaného MÍCHÁNÍ ROZTOKŮ v USS č. 90 (str. 57, obr. 1). • (především barev) si usnadKomu by se jeho výroba zdála níme míchadlem, upnutým do složitá, může si vypomoci jinak. vrtačky (obr. 1). Skládá se z osy Potřebný závit pro matici vytlačí- 0 8 až 12 mm (podle sklíčidla vrme obyčejným šroubem M14. tačky), k níž jsou dole privarený Abychom šroub nasadili přesně, dvě lopatky pod úhlem asi 45° vyvrtáme otvor do pomocného - a obvodový koš 0 60 mm. Koš asi 20 mm tlustého - prkénka, zajišťuje bezpečné míchání šroub do něho' zašroubujeme 1 v případě, dotkne-li se míchaa několikrát protočíme, aby šel dlo plechovky. volně. Pak už jen prkénko připevMezi lopatky a osu privaríme níme svěrkou k předmětu nad dvě šroubovice, které míchaný otvor pro nábytkovou matici, materiál vynášejí zdola nahoru. šroub zašroubujeme a tím vytvo- Lopatky, koš i šroubovice zhotoříme potřebný závit. víme z 15 mm širokých pásků plechu 3 mm tlustého. Povrchová úprava není nutná - provede ji první zamíchání barvy. K míchání je vhodná vrtačka s elektronickou regulací otáček a s možností změny směru otáček. Regulace umožní plynulé míchání bez počátečních nárazů způsobujících rozstřik barvy.

K ODJEHLOVÁNÍ VRTNÝCH OTVORŮ

• (především při jejich menším počtu) dobře poslouží boční srážeč hran (tzv. zenkr), který si

vyrobíme ze zlomeného vrtáku s kuželovou stopkou. Stačí, zbude-li ze šroubovicové části jen malý kousek, který zbrousíme do patřičného úhlu (nejčastěji 90°), přičemž příslušně podbrousíme hřbet ostří (obr. 2). V dřevěném držadle vyvrtáme otvor rovnající se největšímu průměru kužele stopky. Do otvoru nalejeme rozehřáté lepidlo Epoxy 1200 (je tekutější), vložíme do něho odmaštěnou stopku vrtáku a ve svislé poloze necháme ztvrdnout. POUZDRO NA ELEKTRODY • Při dnešních cenách je třeba šetřit i se svařovacími elektrodami. Povalují-li se jen tak po svařované konstrukci, dílenském stole či po kapsách, jejich obal se snadno poškodí a jsou k nepotřebě. Abychom tomu předešli, stačí zhotovit jednoduché pouzdro, které zavěsíme za háček na konstrukci, za očko na skobu, takže - pečlivě chráněné - jsou také vždy po ruce. Pouzdro vyrobíme z trubky 0 asi 50 mm, k níž na jednom konci privaríme dno z plechu 2 mm tlustého. Z drátu 0 5 mm vytvarujeme háček s očkem a nožky a privaríme je na druhý konec trubky podle obr. 3.

ZLOMENÝ

IVAN OCHRYMČUK

VRTÁK

63