SBORNÍK DOMÁCÍHO KUTILA

SBORNÍK DOMÁCÍHO KUTILA

VÝSLEDKY XXI. KONSTRUKTÉRSKÉ SOUTĚŽE Porota XXI. konštruktérská soutěže zasedala ve složení: Ing. Karel Vacek (předseda), Ing. Zdeněk Nademlýnský, Josef Šťastný a Ing. Karel Juliš (členové). Svou práci skončila koncem března a zaslané konstrukce ocenila takto: První cena - nebyla udělena Druhá cena - nebyla udělena Třetí ceny - po 1500- Kčs - Invalidní tříkolka (Jaroslav Černý) - Oplachtění veslovacího člunu Monika (Josef Klaban) - Rohová kuchyňská linka na míru (Zdeněk Volf) - Závěsné zařízení pro TERRU a VARI, vyorávač brambor (Václav Votruba) Čtvrté ceny - po 8 0 0 - Kčs - Hoblovací stroj /zrovnávačka, preťahovačka, šmirglovka/ (Jozef Begáň) - Prístroj na zatváranie konzerv (Gabriel Morvay) - Pomůcka na řezání závitů do M6 k ruční el. vrtačce (Zdeněk Podhorecký) - Minikolo (Vladimír Syrovátka) - Oboustranný pluh netradiční konstrukce (Jaroslav Zeman)

Věcné ceny - předplatné USS na rok 1992 - Stojanová lampa (Jozef Begáň) - Zařízení na broušení hoblovacích nožů (Karel Bělík) - Drátošička na hotové spony velikosti 6 až 10 mm (Josef Čtvrtník) - Vyřezávání závitů úpravou koupených vratidel (Jindřich Fialka) - Uzávěrka diferenciálu pro jednoosý traktor (Miroslav Lánský) - Hriadeľ frézy na drevo (Zdeno Obhmčák) - Odrazky pro cyklisty (Václav Pavlas) - Motorová rikša (Ondřej Podolinský) - Poklop na šachtu skládky paliv (Ing. Zdeněk Sivala) - Nástroj na odstraňování ulomených vrutů (Eva Špelinová) Soutěže se zúčastnilo celkem 59 českých a 20 slovenských autorů, kteří dohromady zaslali 98 konstrukcí. Vzhledem k celkově nízké úrovni zaslaných příspěvků, využila porota práva některé ceny neudělit. Všem zúčastněným děkujeme, výhercům blahopřejeme a všechny kutily zveme k účasti v další, XXII. soutěži.

VYPISUJEME XXII. KUTILSKOU SOUTĚŽ Porota rozdělí 30 000 Kčs • Uzávěrka 31. 1. 1992 PROPAGAČNÍ TVORBA v.d. a TOP AGENCY a.s. vypisují soutěž pro domácí kutily, jejímž cílem je získat přehled o konstrukcích, které pomohou vyřešit problémy společné pro většinu čtenářů sborníku, nebo pro ně budou vhodnou inspirací. Okruh námětů, které můžete pro soutěž zpracovat, nijak neomezujeme. Máme zájem o všechny konstrukce a drobná zlepšení, které se v praxi osvědčily, jsou funkčně spolehlivé, jednoduché a laciné. Mohou se týkat jak oblasti bydlení a vylepšení domácnosti, tak chalupaření, chovu domácího zvířectva a obhospodařování pozemku či zahrady, oblasti sportu a všech koníčků, včetně nápadů pro děti. Do soutěže budou přijaty pouze realizované konstrukce a to za předpokladu, že autor spolu s přihláškou dodá úplný výrobní popis konstrukce a obrázkovou dokumentaci, kterou stačí vypracovat v tužce. U složitějších konstrukcí je vhodná i fotografie. Dodaný materiál musí být dostatečným podkladem nejen pro soutěžní porotu, ale i pro případné zveřejnění ve sborníku. K tomuto omezení nás vede zkušenost, že autoři odměněných konstrukcí po vyplacení odměny již nedoplní potřebné detaily nutné k připravení podrobného návodu. To byl také důvod, proč se odměněné konstrukce mnohdy neobjevily na stránkách sborníku. Nejzdařilejší konstrukce porota odmění cenami v celkové hodnotě 30 tisíc korun. V platnosti však zůstává,

že porota má právo některé ceny neudělit, nebo je rozdělit, případně sloučit tak, aby ocenění odpovídalo počtu a kvalitě zaslaných konstrukcí. Autoři mohou kromě cen a honoráře za otištění ve sborníku počítat s tím, že o zdařilý nápad projeví zájem výrobci. Zasláním své práce do soutěže se nezříkají svých práv při zavedeníJÉ^ toho kterého výrobku nebo uplatnění nápadu do výroby. I. cena 8000 Kčs II. cena 6500 Kčs III. cena 5000 Kčs IV. cena 3000 Kčs V. cena 1500 Kčs VI. cena 1000 Kčs Věcné ceny po 100 Kčs v celkové částce 5000 Kčs. Poslední termín na zaslání soutěžních příspěvků je 31. leden 1992. K tomuto dni zašlete dokumentaci na adresu Redakce sborníku „Udělej-Urob si sám", Melantrichova 20, 110 01 Praha 1 Protože agenda, spojená s evidencí příspěvků je časově náročná, uvítáme, nebudete-li čekat až na poslední chvíli. Výsledky soutěže otiskneme v letním sborníku. I když je patrné, že v posledním roce se mnozí z vás potýkají s problémy doslova existenčního rázu, věříme, že si i přesto najdete čas a zúročíte touto cestou mnohdy i několikaleté snažení. Na dobré nápady se za všechny čtenáře těší Redakce USS

obsah • PRO SVÉ KONÍČKY Oplachtění laminátové veslice Velkokapacitní vývojnice Valník za poníka Stahovák pastorků z měniče převodů

2 8 11 16

• DO DOMU A BYTU Posuvné dvere Knihovna s posuvnými regály Utěsnění oken a dveří Úprava stoupaček Nový výplet pro starou židli Spojení nábytku Universal

Knižnice Udělej/Urob si sám svazek 79 Sestavila Ing. Milada Zoufalá Vydala Propagační tvorba družstvo umělecké činnosti a výroby Celetná 25, 110 00 Praha 1 ve spolupráci s Top Agency a. s., Za viaduktem 8, 170 00 Praha 7, v červenci 1991 jako svou 3. publikaci Adresa redakce Melantrichova 20, 110 00 Praha 1 telefon 26 21 27 Adresa expedice Hájkova 1, 130 00 Praha 3 telefon 27 93 63 Odpovědná redaktorka Milena Neužilová Grafická úprava Ing. Gabriela Karasová Návrh.obálky Ing. arch. Milan Vlk Tisk Naše vojsko s. p. Vlastina 23, 161 00 Praha 6 1. vydání - náklad 41 720 64 strany, 87 obrázků, 10,90 AA, 11,12 VA © Propagační tvorba

Kčs

TOP ISBN 80-900626-3-6 PT ISBN 80-85386-33-X ISSN 0139-5963

18 22 27 28 28 31

• DO CHATY A ZAHRADY Souprava na postřik stromů Klimatizační buňka Automatické zavlažování skleníku Úprava ruční sekačky Signalizácia výšky hladiny v nádrži Vodovod na chatu

32 36 37 40 41 43

• PRO AUTO A MOTO Clony před chladič Stahovák spojkového ložiska Stetoskop Závěs převodovky Dálkové ovládání vjezdových vrat II Redukce pro závitník

47 48 49 49 50 54

• STROJE A NÁSTROJE Strojní protahování na srovnávače MS-250 Vypínač k rozbrusovacej píle Vylepšení tloušťkovačky Třífázový motor na jednofázové síti Závity na krátkých trubkách

55 58 59 59 63

(gaflí), podobně jako u plachetnice Optimist. To proto, že při něm lze pro stejnou plochu plachty použít podstatně kratší stožár, než při oplachtění vysokostěžňovém. Kratší stožár je výhodný při přepravě lodi automobilem a při uskladnění v době, kdy se loď nepoužívá. Protože je loď opatřena přídavnými bočními kýly, chová se ve větru jako opravdová plachetnice — dobře křižuje a velmi dobře stoupá proti větru. Konstrukci oplachtění lze použít i pro jiný typ

OPLACHTĚNÍ LAMINÁTOVÉ VESLICE # Jedním z nejrozšířenějších plavidel u jezer, rybníků a vodních toků je, laminátový veslový člun MONIKA. Je 3,5 m dlouhý, 1,25 m široký a 0,66 m vysoký. Váží 70 kg a jeho posádku mohou tvořit čtyři osoby (maximálně 280 kg). Protože jde o loď jolového tvaru, přímo se nabízí k oplachtění. Snažil jsem se o jednoduché řešení pomocného oplachtění tak, aby nebyl nutný větší zásah do konstrukce lodi. Můj záměr se zdařil. Do špičky paluby lodi stačí vyvrtat jeden otvor 06 mm (pro oko na uchycení předního stehu) a další čtyři otvory 0 6 mm do zrcadla (na přišroubování kování pro úchyt kormidla). Jiný zásah není nutný. Pro vlastní oplachtění jsem použil méně obvyklý typ s vratiráhnem

2

člunu přibližně stejné velikosti, stačí jen upravit přichycení bočních kýlů. POSTUP PRÁCE Stožár 1 zhotovíme ze smrkového dřeva (obr. 1). Slepíme ho podélně ze dvou dílů, do kterých předem vyhoblujeme nebo vyfrézujeme půlkulatou drážku. Po slepení stožáru tak vznikne dutina pro nasunuti lemu plachty s přišitým provazem. Ve vzdálenosti 850 mm od paty stožáru ukončíme drážku výřezem 5 dlouhým 900 mm. Na horní konec stožáru osadíme kladku 2, přes kterou povedeme spoušť plachty. Ve vzdálenosti 1905 mm od paty upevníme na stožár dva háčky 3 a kolmo na ně hřeben 4. Hřeben

vypilujeme z ocelového profilu T 25 x 25 mm. Na stožár ještě přišroubujeme vidlici 6, která bude sloužit pro otočné upevnění ráhna. Do vidlice vložíme šroub 10 s okem a zespodu upevníme křídlatou maticí. Aby při upevňování stožáru nepropíchla jeho pata podlahu lodi, vyrobíme botku 9, kterou nasadíme na patu stožáru. Rozložíme tak tlak stožáru na větší plochu. Botka se skládá ze základní desk^ z vodovzdorné překližky asi 15 ar

20 mm tlusté, na kterou připev- konce ráhna přišroubujeme k dře- profilů Jäkl podle obr. 3. Z vnitřní níme kroužek, jehož vnitřní průměr věné koncovce 12 jednoduché ko- strany privaríme šroub 115 mm upravíme podle průměru paty vání 14 z nerezového plechu asi dlouhý, kterým budeme spojovat stožáru. Na spodní plochu desky 1 až 1,5 mm tlustého, které nám obě části příchytek a ze spodní nalepíme molitan 10 mm tlustý, umožní otočně spojit ráhno se strany privaríme k otvoru 0 8 mm zabráníme tak spolehlivě klouzání stožárem. Oba díly kování 14 nasu- zapuštěním krátký šroub. Na vystožáru po podlaze. Stožár upev- neme na oko šroubu 10 a upev- čnívající krátký šroub nasadíme níme k lodi třemi stehy s napínáky. níme šroubem M8. Do otvoru vlastní držák spojovací trubky Jedním předním, přivázaným v zadní koncovce ráhna 13 upev- a zajistíme maticí. Dolní část přík oku upevněnému ve špičce palu- níme horní kladku otěže plachty. chytky 23 zhotovíme podle obr. by a dvěma bočními, uchycenými Spodní kladku otěže plachty při- 3. Vnitřní plochy obou částí příchyna horní části příchytek pro boční chytíme karabinami do úchytných tek vylepíme pryží, aby se nefcýly. ok, která jsou součástí lodi. poškodil povrch lodi. Oba kýly Vratiráhno 7 zhotovíme z duraloBoční kýly 17 vyřízneme z vo- včetně spojovací trubky jsou vé trubky 0 30 mm. Do obou konců dovzdorné překližky 16 mm tlusté. v příchytkách uloženy kyvné. Jejich vratiráhna narazíme koncovky Hrany ponořené části zhoblujeme polohu fixujeme šňůrkou vedenou 8, které vysoustružíme z tvrdého tak, aby vznikl aerodynamický pro- od konce páky 21 přes kladku dřeva. Koncovky slouží jednak ja- fil. Do otvoru 0 55 mm v horní části upevněnou u paty stožáru do záseko zátky k uzavření trubky (je tím narazíme pouzdra 18, která slouží ku na lavičce. zajištěna její nepotopitelnost) pro spojení s nosnou trubkou Kormidlo má běžnou konstrukci, a jednak svým tvarem umožňují 19. Nosnou trubku 19 uřízneme se zvedacím listem a k lodi se navlečení do provazových ok. Za z elektrické pancéřové trubky připevňuje pouze nasunutím do jedno provazové oko se vypíná 0 38 mm. Do obou konců vsuneme speciálního kování 15, 16 (obr. horní roh plachty a za druhé výztuhy 20 (z tlustostěnné trubky 2) trvale připevněného k lodi. Kniprovazové oko je vratiráhno při- vhodného průměru) a zhotovíme hu kormidla 25 vyrobíme z dubové pevněno přes háčky 3 a ocelový otvory se závitem M6 pro zajišťo- fošny, k níž přišroubujeme plechohřeben 4 ke stožáru. Hřeben slouží vací šrouby kýlu. Doprostřed trub- vou objímku 26 pro dubovou korpro vypínání plachty podle síly ky 19 privaríme kroužek (opět midelní páku 29 a horní i dolní větru. uříznutý z trubky vhodného závěs 27, 28. List kormidla 24 Ráhno 11 vyrobíme z duralové průměru) s předem privarenou vyřízneme z plechu 4 mm tlustého, trubky 0 42 mm (obr. 2). Do jeho pákou. Pro uchycení obou kýlů na nejlépe duralového. konců narazíme ze stejných důvo- loď musíme vyrobit příchytky. HorPlachta 30 má tvar nepravideldů koncovky 12 a 13 vysoustruže- ní část příchytky 22 svaříme ze ného čtyřúhelníku (obr. 4). Poné z tvrdého dřeva. Na přední dvou upravených tenkostenných drobný postup při šití neuvádíme,

3

POHLED S

4

5

Obr. 3

6

Obr. 4

asi 50 x 500 mm. Na oba spodní rohy a na horní roh plachty přinýtujeme sedlářské kroužky 0 asi 15 až 20 mm pro vyvázání plachty. Na spodní lem plachty nanýtujeme duté sedlářské nýty 0 6 mm v rozteči asi 150 mm. Slouží pro přivázání plachty šňůrou k ráhnu. Lepší řešení by patrně bylo zhotovit lepené dřevěné ráhno s drážkou a plachtu obšitou provazem do něho nasouvat, avšak duralové ráhno s přivázanou plachtou vyhovuje velmi dobře a je mnohem méně pracné. Loď s upevněným stožárem a bočními kýly vytaženými nad vodu lze běžně použít jako veslici, žádný díl při veslování nepřekáží. JOSEF KLABAN

protože byl již ve sborníku vícekrát popsán. Na její přední lem přišijeme provaz 010 mm na horním konci opatřený kovovým (drátěným) očkem. Za toto očko se plachta vtahuje pomocí spouště do

drážky stožáru. Po vytažení plachty se spoušť uváže na vazák upevněný na přední straně stožáru (proti kování ráhna). Na zadní stranu plachty přišijeme dvě kapsy na výztuhy rozměrů

7

VELKOKAPACITNÍ VÝVOJNICE PRO FILMY I PAPÍRY # Zpracováváme-li najednou větší počet filmů zjistíme, že na našem trhu není vhodná velkokapacitní vývojnice. Snažil jsem se proto zvýšit objem tuzemské překlápěcí vývojnice Plastimat. Vyzkoušel jsem několik variant, než jsem dospěl k názoru, že při nastavování jejího těla lze zajistit naprostou těsnost a dokonalou pevnost spojů jedině mechanickou cestou v kombinaci s vytmelením. V takto upravené vývojnici lze zpracovávat nejen až pět kinofilmů nebo tři svitkové filmy 220 (popřípadě šest svitkových filmů 120 spojených za sebou), ale po vyjmutí vnitřních dílů i barevné fotografie až do formátu 24 x 30 cm. POSTUP PRÁCE Nejprve si opatříme potřebný materiál. Pokud budeme vyrábět jednu vývojnici (lépe je však vyrábět dvě) a máme-li doma normální vývojnici, kterou budeme

8

i nadále využívat pro vyvolávání menšího počtu filmů, postačí nám koupit v prodejně FOTO-KINO jednu nádobu vývojnice a tři kusy středových trubek. Pokud žádnou vývojnici nemáme, zakoupíme ještě uzávěr nádoby, těsnicí kroužek uzávěru, víčko uzávěru, pět kompletních spirál (jejichž lehký chod vyzkoušíme, jinak je odmítneme) a nakonec jednu svorku zajišťující kompletní sestavu daného počtu cívek na středových trubkách. Opatříme si černou polyetylénovou či propylenovou trubku k rozvodu vody. Dále budeme potřebovat jedno kilogramové balení lepidla Epoxy 1200 s tvrdidlem P11, PŮLI pastu, černou tónovací pastu pro latexové barvy V 3000, izolepu, gumičky čtvercového (obdélníkového) profilu — například na zavařování, nástroj na míchání epoxydu, vhodný je například jehlový kulatý pilník ze strany pilníku zbroušený do jehly, z druhé strany

do polokoule. Ještě budeme potřebovat nůžky na odstřižení izolepy a kelímek na míchání lepidla Epoxy. Kelímek získáme odříznutím horní části silonové lahvičky (například od jedlé sody z prodejny drogerie). Kelímek si před prací ocejchujeme'vrypy, k nimž si zapíšeme příslušný počet kapek tužidla. Kelímek ocejchujeme pro 24, 48, 64, 80, 96 a 112 kapek. Tato množství jsou pro popisovanou výrobu nejvhodnější. Poslední pomůckou jsou dvě formy 1 a 2, které zhotovíme podle výkresu například z duralu, či jiného vhodného materiálu. Vnitřní opracování musí být mírně kuželové a s jemným a čistým povrchem, protože ten zároveň určuje vzhled vývojnice. Nádobu vývojnice orysujeme (na nádrhu) ve vzdálenosti 35 mm od dna i od horní strany se závitem a pilkou na železo odřízneme. Střed nádoby odložíme, protože ho, nebudeme potřebovat a obě odříz^>Y nuté části 3 a 4 opracujeme na soustruhu podle výkresu nebo na smirkovém plátně a rovné desce. Nyní z černé PE nebo PP trubky vytočíme spojovací díl 5. Průměry označené hvězdičkou, musíme přesně lícovat s patřičným dílem. Opracujeme je tak, aby bylo nasunuti dílů těsné. Nyní spojovací trubku orysujeme po 120° (tedy tři otvory po obvodě) na obou krajních částech ve vzdálenosti 5 mm. Trubku 5, dno nádoby 4 i část závitovou 3 sesadíme a svrtáme nejprve vrtákem průměru 2 mm a potom otvor zvětšíme na 0 4,3 mm. Po označení celek opět rozebereme. Otvory ve dně 4 1 v závitové části 3 pak z vnitřní strany ručně zahloubíme kazetovým záhlubníkem. Musíme d o s á h l ý nout toho, aby hladké hlavy nerezových šroubů 6 nevystupovaly do vnitřku tanku. Pak ty části tanku, které mají být spojené, pečlivě odmastíme acetonem. Protože aceton materiál vývojnice naleptává, musíme dát pozor, abychom neznehodnotili vzhled později viditelných částí. Nyní naředíme malé množství lepidla Epoxy 1200 — například množství, odpovídající 24 kapkám tužidla P11. Po dokonalém rozmíchání přidáme černou latexovou tónovací pastu (postačí asi 5 mm vytlačeného sloupce) a opět dokonale rozmícháme. Pak upraveným jehlovým pilníkem potřeme zavitou část nádoby 3 a odpovídající část spojovací trubky a celek správně

0104

096

DÉLKA PO SESAZENÍ A SLEPENÍ = 256 mm

HLADKÝ POVRCH A MIRNY

SESTAVA STŘÍDOVÉ TRUBKY TANKU

g

11,5 + 15,5 -12^+ 12 PyVODNÍ CELÝ DIL 1

POLOTOVAR PRO VÝROBU DILU 2

POLOTOVAR PRO VÝROBU DILU

9

orientované sesadíme. Z vnitřní asi 30 mm latexového tónovače strany vložíme nerezové šrouby 9 a opět řádně rozmícháme. Trubku na kuželové ploše namazané stej- tanku postavíme spodní částí na ným lepidlem. Lepidlo namažeme rovnou plochu. Závitovou část i na vyčnívající závitovou část šrou- omotáme izolepou hned od místa, bů a natočíme na né. obyčejné kde nebude již epoxydová zálivka. matice 4 a dotáhneme. Pak su- Tím se vyvarujeme pozdějšího chým hadrem pečlivě vytíráme pracného odstraňování zatuhnuté vnitřní prostor až dokonale odstra- epoxydové směsi. V této poloze níme lepidlo, vytlačené dotaho- pomalu, při současném otáčení váním matic M4. Nyní natočíme na tanku, naléváme ze silonového kezávitovou část 3 uzávěr nádoby límku, který prsty zmáčkneme do bez těsnicího kroužku a přiměřeně korýtka epoxydovou směs do forho dotáhneme. my. Nalévat musíme pozvolna, Poznámka: Vzhledem k tomu, že směs musí stékat po stěnách forvývojnice nemají ideálně hladkou my až na její dno. To proto, a rovnou plochu závitové části, abychom formu nezavzdušnili, která se dotahuje na těsnicí krou- v zálivce bychom měli nežádoucí žek uzávěru, doporučujeme její vzduchové bublinky. Pokud nejemné dobroušení na lapovacím chtěně nalijeme větší množství papíru položeném na rovné desce. směsi do formy najednou, další Na vývojnici navlékneme formu nalévání zastavíme a pokračujeme 8, na kterou předem separujeme až po propíchnutí vzduchových pastou PULLI. Postupujeme podle bublin jehlovou částí pilníku. Po přiloženého návodu jen s tím roz- . nalití formy a sednutí zalévací dílem, že mezi nátěrem a leštěním hmoty odstraníme hadrem načekáme minimálně 15 minut. Tuto vlhčeným v acetonu zbytky zálivky práci pečlivě opakujeme minimál- ze všech nežádoucích částí. Nakoně čtyřikrát, jinak bychom formu nec opatrně odmotáme izolepu. bez poškození zálivky nikdy nesej- Horní plocha zálivky musí být muli. Formu fixujeme v poloze ideálně hladká, rovná a čistá. Drutěsně dotlačené na našroubovaný hý den formu opatrně a rovnoměruzávěr nádoby nejprve jednou za- ně odrazíme silonovou paličkou vařovací gumičkou a pak ještě a stáhneme. Pokud jsme pracovali třemi dalšími. Poté opatrně odšrou- přesně podle pokynů, vzhled spobujeme uzávěr nádoby, s jehož jených dílů má charakter továrního pomocí jsme usadili formu. Roz- výlisku. děláme Epoxy 1200 v množství Nyní slepíme druhou stranu spoodpovídajícím asi 96 kapkám tuži- jovací trubky 5 s dnem 4, spojíme dla, rozmícháme, potom přidáme namazanými nerezovými šrouby 6

10

a dotáhneme matice. Potom na rovnou podložku položíme již separovanou formu 7 pro vylití spodní části tanku a do formy vsuneme vývojnici až na doraz. Do formy musí jít těsně, aby lepidlo nevytékalo velkými mezerami. Naředíme Epoxy 1200 v množství odpovídajícím 112 kapkám tužidla nebo 0 něco více, přidáme asi 40 mm černé tónovací pasty a dokonale rozmícháme. Obalíme trubku vývojnice těsně nad formou a výš izolepou. Epoxydovou zálivku naléváme stejně, jako v předchozím případě. Pokud máme obavu, že forma dost netěsní a zalévací hmota by mohla protékat, postupujeme takto: Lepidla rozděláme pouze takové množství, které odpovídá asi 48 (64) kapkám tužidla, toto množství nalejeme do formy a necháme minimálně šest hodin zavadnout v Hmotnost tohoto malého množstvVJ?)'* je malá, takže nebude vytékat spárou mezi formou a dnem. Po šesti hodinách dolijeme formu bez nebezpečí. Druhý den opět formu rovnoměrně sklepneme silonovou paličkou a formu stáhneme. Nádobu po odjehlení omyjeme v jaru. Vývojnice osušíme, naplníme vodou, dotáhneme uzávěrem, nyní již s vloženým těsnicím kroužkem a vyzkoušíme jeho vodotěsnost v normální i převrácené poloze. Pokud chceme v tanku vyvolávat pouze barevné pozitivy, jsme s prací hotovi. Pokud však chceme vyvolávat filmy, musíme ještě vyhotovit středovou trubku, na kterou se navlékají cívky s navinutým filmem a zajišťují v příslušné drážce pružnou svěrkou. Středový díl vyhotovíme nejjednodušeji třech kusů originálních středů vývojnic. Podle výkresu jednotlivé díly 7, 8 a 9 upravíme a po naleptání acetonem nebo trichlorem je pečlivě podle sestavy spojíme. Získáme tak velmi kvalitní a pevný spoj. Je-li třeba, začistíme druhý den přetečené spoje jemným šábrem, který si vyhotovíme zbroušením tříhranného jehlového pilníku nebo skalpelem. Pro požadovaný počet vyvolávaných filmů připravujeme tato minimální množství roztoků: Kinofilmy Svitkové filmy 1 x 35 300 ml 1 x 60 500 ml 2 x 35 550 ml 2 x 60 1000 ml 3 x 35 800 ml 3 x 60 1400 ml 4 x 35 1025 ml 5 x 35 1300 ml IVO TICHÝ

VALNÍK ZA PONÍKA • Koupili jsme si ponfka. Aby kromě zábavy byl i k užitku, vyrobili jsme čtyřkolový valník. Kola jsou motocyklová, podvozek je svařen z různých profilů a korba s bočnicemi jsou z prken. Vnější rozměry jsou 2060 x 1140 mm, výška 180 mm. Lehká konstrukce umožňuje nadzdvihnout vůz bez dalších mechanismů a zatfžit nákladem do 500 kg. -POSTUP PRÁCE Z uzavřeného T profilu (otočeného základnou dolů) svaříme rám 1 a to ze čtyř kusů, z nichž dva jsou 2000 mm dlouhé a dva 1100 mm dlouhé. Jejich konce seřízneme pod úhlem 45° (obr. 1). Z úhelníku uřízneme čtyři kusy výztuhy 2 a privaríme je zespodu k rámu 1. Ze stejného materiálu nařízneme, ohneme a svaříme dva nosníky 3. Privaríme je v rozteči 170 mm přesně do středu rámu 1. Z uzavřených profilů Jäkl svaříme stojiny 4 a obě privaríme do předních rohů rámu 1. Shora profil uzavřeme zavařením plíšku nebo zaražením zátky, šest závěsů 5 zhotovíme z úhelníku a plechu a celé privaríme opět zespodu na rám 1. Dvakrát dva závěsy po stranách jsou určeny ke sklápění bočnic, zbylé dva vzadu pro sklápění zadního čela. Podle přiložené točny 6 (v mém případě z vozíku elektromotoru k mlátičce) si v nosníkách 3 označíme a po té vyvrtáme čtyři otvory 012,5 mm. Pokud se nepodaří sehnat točnu z nějakého vyřazeného zemědělského stroje, vyrobíme ji z plechu asi 5 až 6 mm tlustého. Vyřežeme dva kruhy 0 300 mm a uprostřed vyřízneme otvor 0 20 mm pro střední čep. Horní plech privaríme k nosníku 3, který musíme v tom případě upravit. Rozteče 720 mm a 600 mm zůstanou, zvětší se pouze výška (asi o 200 mm). Dolní plech privaríme k nápravě 7, kterou předem .vytvarujeme pro hlavu středního čepu. Ten musíme před privarením nasadit do otvoru 0 20 mm. Nápravy 7 a 8 uřízneme ze silnostěnné trubky (obr. 2). Uprostřed přední nápravy 7, v místě, kde budeme šroubovat točnu, trubku zhraníme rozkle-

páním do čtyřhranu. Dále pod příslušnými úhly nařežeme z profilu Jäkl ramena, a to dvě šikmá 9 a čtyři svislá 10. Ramena svaříme se zadní nápravou (nerozklepanou) 8 a s výztuhami 2 v jeden celek. Pro celkové zpevnění vozu ještě privaríme podélné rameno 11 Nyní si připravíme vytvarované trubky 12 (například tak, že je nařízneme, ohneme a opět zavaříme), privaríme k nim trubku oje 13, držák 14, hák 15 a připravenou nápravu 7 (obr. 3). Do obou konců přední nápravy 7 narazíme čepy 16 a po obvodu privaríme. Nápravu přišroubujeme k otočnému dílu točny 6 a čep točny zajistíme Segerovou pojistkou nebo vyřežeme závit a našroubujeme, neboť při zatížení může dojít k jejímu přestřižení. Z kompletních motocyklových kol 16" (bez brzdových bubnů) 17 určených pro přední nápravu vyjmeme ložiska a nahradíme je novými 18. Mezi ně vložíme rozpornou trubku 19. Kola nasadíme na čepy 16, navlékneme kroužek 20 a dotáhneme maticí 21. Vyvrtáme průchozí díru 0 4,2 mm a zajistíme závlačkou 22. Do zadní nápravy 8 narazíme čepy 23 a opět privaríme. Kola 24

pro zadní nápravu použijeme rozměru 18". V brzdovém štítu zvětšíme díru 0 15 mm na 0 20 mm. Štít nasadíme na čep a podle výstupku na čepu (slouží k zachycení reakce brzdné síly) privaríme k čepu po dvou kouscích ocelového pásu tak, aby vytvořily jakousi drážku, do níž výstupek zapadne. Bubny však musí být natočeny v takové poloze,.aby ovládání brzdových klíčů, to znamená odvedení bovdenu, bylo ve svislé poloze směrem nahoru. Do kol dáme opět nová ložiska 18 a rozpěrku 19. Na čep nasuneme zpět brzdový štít, zkontrolujeme, zda výstupek zapadá do vytvořené drážky bez větší vůle, vložíme kroužek 25 a brzdový buben s kompletním kolem. Zajištění maticí a závlačkou je shodné jako u předního kola. Přední čelo 26 složíme z prken asi 25 mm tlustých, jejichž délka odpovídá přesné vzdálenosti mezi osazeními ve stojinách 4 a přišroubujeme je. Shora přišroubujeme ochranný plech 27. Obdobně sestavíme z prken podlahu 28 a přišroubujeme ji k rámu 1. Vyrobíme zadní čelo 29 i obě bočnice 30, a olemujeme je plechem 27. Pouze na zadní hranu bočnic použijeme jiný tvar ochranného plechu 31. Vznikne tak osazení pro doraz zadního čela. Podle obr. 3 vyrobíme druhou část závěsů 32 a šrouby M8 je spojíme se závěsy 5. Bočnici nasadíme na rám 1 vozu, závěsy 32 na ně priklopíme a označíme si polohu

11

Tvr

Obr. 1

12

PŘEDNÍ NÁPRAVA 90mm ZADNÍ NÁPRAVA 100mm

024

13

ODRAZKY

14

Rozpiska materiálu

otvorů. Do závěsů 32 vyvrtáme otvory a vyřízneme závity M6. Bočnice pak připevníme zevnitř korby šrouby M6 se zapuštěnou hlavou. Stejně upevníme i zadní čelo 29. Do horních rohů předního fa zadního čela připevníme bednové spony 33 a na bočnice háčky jako protikusy. Podle použití ruční brzdy (z osobního vozu) privaríme na rám dva držáky 34 (obr. 1).

Přišroubujeme ruční brzdu 35 a od ní natáhneme lanko 0 3,15 mm a bovden 36 k zadním kolům. Pro menší spotřebu bovdenu jej přerušíme, podobně jako u jízdního kola. Lanko včetně bovdenu vedeme podle obr. 1 od ruční brzdy 35 přes první přední výztuhu 2 do které vyvrtáme díru 0 4 mm a zepředu zahloubení 0 8 mm (do poloviny tloušťky materiálu) pro opření bovdenu. Odtud vedeme holé

lanko dále dozadu vyvrtanou dírou 0 8 mm ve druhé výztuze 2. V další, předposlední výztuze vyvrtáme dva otvory 0 4 mm, s roztečí 12 mm od sebe a opět s osazením 0 8 mm, v tomto případě zezadu. Levým otvorem vedeme lanko s bovdenem k brzdám levého kola. Uprostřed holého lanka přitáhneme elektrikárskou svorkou druhou větev lanka, vedoucího přeš pravý otvor a dále v bovdenu k brzdě pravého kola. Oj 37 zhotovíme z vyschlého březového kmene, a opracujeme ji do hladká, aby se kůň na bocích nedřel. Tlustší konec upravíme tak, aby šel volně zasunout do trubky 13. Oj zasuneme do trubky tak, aby vzadu přesahovala asi o 10 mm a podle otvorů v trubce vyvrtáme dva otvory. Jeden pro kolík 38 připevňující tzv. půlvážku 40 a druhý pro zajišťovací kolík 41, který drží oj v trubce i při manipulaci s kolíkem 38. Kování oje, půlvážku i brdečko 39 je nejlépe použít ze starého vyřazeného vozu. Neseženeme-li je, vyrobíme je podle obr. 3. Budeme-li chtít zapřáhnout pár poníků, musíme místo půlvážky 40 zhotovit vážku. Kovovou konstrukci natřeme základní barvou a pak krycím nátěrem, nejlépe černým. Dřevěné části natřeme ještě před složením, stejně jako ochranné plechy. Aby valník splňoval základní podmínky provozu na pozemních komunikacích (vyhláška FMD č. 41/1984 Sb.) musí být vybaven odrazkami podle obr. 3. Další podmínky pro potahová vozidla lze najít pod § 72 v této vyhlášce. V novinách jsme se dočetli, že postroje na koně vyrábí pan Míro-, slav Cahák v čalounictví zemědělského družstva Posázaví v Jílovém. SVATOPLUK ZLÁMAL

15

STAHOVÁK PASTORKŮ Z MĚNIČE PŘEVODŮ % Náhradní díly na jízdní kola jsou velmi nedostatkové, a proto cyklisté uvítají přípravek, který umožňuje snadnou demontáž jednotlivých pastorků z měniče převodů (vícekolečka), aniž by se poškodily. Poškodí-li se jen jeden z pastorků, stačí ho vyměnit za nový a nemusí se nahrazovat celé vícekolečko. Přípravek ocení i ti cyklisté, kteří si chtějí podle svých požadavků na styl jízdy a terén jinak odstupňovat převodové poměry. K tomu slouží přiložený graf. VÝROBA PŘÍPRAVKU Těleso přípravku se skládá ze čtyř dílů, které navzájem svaříme. Základnu 1 i žebro 3 vyřízneme z plechu 10 mm tlustého. Stojinu 2 vyřízneme z téhož plechu až po té, co vyvrtáme deset otvorů 0 12,5 mm. Při svařování dbáme, aby tepelným pnutím nedošlo k deformacím. Pro správnou funkci přípravku je zvlášť důležité zachovat pravý úhel mezi stojinou a základnou. V základně 1 vyvrtáme středový otvor 0 10 mm pro trn a zhotovíme dvě podélné drážky 10 mm široké pro stavěči šrouby 6. V rozích přípravku vyvrtáme otvory 0 4,3 mm, do nichž vyřízneme závit M5. Budou sloužit pro upevnění pryžových nožek 7. Z kruhové oceli 0 40 mm vysoustružíme trn 4 se závitem M35 x 1,25 mm. Trn narazíme do středového otvoru základny a zajistíme ho privarením. Stavěči šrouby 6 osoustružíme z běžných šroubů, vložíme je zespodu do drážek základny a zajistíme maticemi 9 s podložkami 11. Tažný šroub 5 vysoustružíme z kruhové oceli 0 20 mm. V hlavě šroubu vyvrtáme otvor 0 9 mm. Na konci šroubu vypilujeme pilkou nebo pilníkem očko, do něhož vyvrtáme otvor 0 4 mm. Do tohoto očka začepujeme cyklistický úzký řetěz 8 (12,7 x 2,3 mm) s minimálně deseti články. Lépe je však vyrobit tažné šrouby s řetězem

16

POČET ZUBŮ PASTORKU

Graf slouží pro představu, jaké převodové poměry hnacích kol (talířů) a hnaných pastorků můžeme dosáhnout a zvolit si tak nejekonomičtější kombinaci. Postupujeme tak, že na svislé ose si vybereme převodové poměry tak, aby se nepřekrývaly a měly v žádaném rozsahu pravidelné přírůstky a pro ně si na křivkách hnacích talířů najdeme nejbližší velikost pastorků

ZKONTROLOVAT DLE VÍCEKOLEČKA

Rozpiska materiálu

dva. Druhý šroub slouží v protějším otvoru k zajištění aretační funkce stavěčích šroubů. Nakonec ještě upevníme ze spodní strany základny čtyři pryžové nožky 7, které zabezpečí stabilitu přípravku.

DEMONTÁŽ PASTORKU VÍCEKOLEČKA Pastorkové vícekolečko měniče převodů jízdního kola našroubujeme na závit trnu 4. Stavěcími šrouby 6 zajistíme pastorkové vícekolečko proti pootočení na trhu.

Matice 9 stavěčích šroubů 6 spolehlivě dotáhneme plochým maticovým klíčem č. 17. Tažný šroub 5 s řetězem provlečeme příslušným otvorem 0 12,5 mm v stojině tělesa 2 tak, aby bylo možno články řetězu 8 nasadit na ozubení nejmenšího pastorku vícekolečka, od něhož demontáž začínáme. Dotahováním matice 10 (plochým klíčem č. 19) pak bez větší námahy pastorek uvolníme. Aby se neprotáčela hlava tažného šroubu, přidržíme ji kouskem kulatiny vložené do otvoru. Jde-li povolování obtížně, pomůžeme si druhým tažným šroubem s řetězem, který navlečeme z druhé strany pastorku. Pojistíme tak aretační funkci stavěčích šroubů. KVĚTOSLAVA ŠlDLOVÁ

17

POSUVNE DVERE # Hlavnou výhodou posuvných dvier je zväčšenie úžitkovej plochy, čo sa najviac prejaví pri malých miestnostiach v panelových domoch (napríklad na spálni s plochou 10,15 m2 to predstavuje 8,8 % celkovej plochy). Na našom trhu sú harmonikové posuvné dvere, ktoré nepovažujem za vyhovujúce. Pretože vlastná výroba posuvných dvier je pomerne pracná, považujem za najvhodnejšie upraviť pôvodné dvere na pusuvné (obr. 1). Náklady na úpravu neprekročia sumu 200 Kčs a za výhodu navyše považujem skutočnosť, že pôvodné presvetlenie predsiene sa zachová. Jedinou nevýhodou tohto riešenia je menšia svetlosť prechod u — z 800 mm na 640 mm. V prípade, že vchod nie je v rohu miestnosti, je možné dosiahnuť 700 mm svetlosti. Úprava nie je zložitá, záleží na prispôsobení zárubne a samotných dvier. Pri zárubni 1 stačí iba namontovať vodiace lišty — hornú 2 a dolnú 6 a priskrutkovať predný doraz 3 s gumovým obložením 4 (obr. 2).

Pri dverách 7 je nutné odstrániť ich tvarovaný okraj priskrutkovaním krycích líšt 8, 9 a lišty 10 s nalepeným gumovým tesnením 11 (obr. 2, rez C-C), ďalej pripevniť nové úchytky 13 a 14, namontovať vodiace kolieska dolné 17 a horné 22 a pripevniť zadný gumový doraz 24. Dostatočnú tesnosť pri zatvorených dverách nám teda zaručuje predný gumový tlmič a gumové tesnenie 11, ktoré sa oprie o zárubňu (princíp ako pri stierači) a tým vyplní medzeru medzi dverami a zárubňou. Rozmery uvedené na výkresoch platia pre dvere 800 mm široké a 40 mm hrubé. Na iné typy dvier je nutné rozmery primerane upraviť. POSTUP PRÁCE Pri úprave zárubne treba najprv odstrániť pôvodné závesy, aby sa dvere mohli posúvať. Pokiaľ je zárubňa 1 demontovateľná, je možné ju prípadne otočiť. Z plechu 1,5 mm hrubého ohneme vodiacu lištu 2 (obr. 3) a závitoreznými

skrutkami 5 ju pripevníme na hor-« nú časť zárubne. Pred pripevnením musíme lištu 2 natrieť rovnakou syntetickou farbou, aká je na zárubni. Z tvrdého dreva vyrežeme dolnú vodiacu lištu 6 a namoríme ju vhodným odtieňom. Jej časť širokú 70 mm urobíme o 1 až 2 mm širšiu než je svetlosť zárubne, a do otvoru zárubne ju jednoducho zatlačíme. Na tú stranu zárubne, na ktorú budeme dvere zatvárať, priskrutkujeme predný doraz 3 opäť závitoreznými skrutkami 5. Doraz zhotovíme z uholníku 20 x 20 x 2 mm. Na vyčnievajúcu časť dorazu nalepíme Chemoprénom gumový tlmič nárazu 4. Najvhodnejší je U-profil, ak ho nezoženieme, vystrihneme si zo starej automobilovej duše gumový pás^ 18 mm široký. 1( Úpravu dvier začneme odmontovaním pôvodných závesov a zámku s kľučkami a krytmi. Z tvrdého dreva vyrobíme krycie lišty 8, 9 a 10 a upravíme ich povrchovo (namoríme alebo nalakujeme) tak, aby zodpovedali danému vzhľadu

:-•?-=*

18

• • • *

ZVÝŠENIE ÚŽITKOVEJ PLOCHY

Obr. 1

19

Obr. 2

20

Obr. 3 dvier. Lištu 9 priskrutkujeme skrutkami do dreva 12 na prednú stranu dvier. Na lištu 10 nalepíme tesnenie 11, ktoré vystrihneme z gumy 1 mm hrubej a 20 mm širokej. Pri posúvaní dvier sa potom tesnenie neodiera o stenu ale pri zatvorených dverách sa máličko ohne a oprie o zárubňu. Kryciu lištu 10

priskrutkujeme skrutkami do dreva 12 k zadnému okraju dvier a lištu 8 k hornému okraju. Z tvrdého dreva vyrobíme podložky 13, ku ktorým skrutkami do dreva 15 pripevníme držadlá 14. Styčné plochy natrieme lepidlom. Podložky 13 i držadlá 14 ešte pred montážou povrchovo upravíme

rovnako ako krycie lišty. Podložky s držadlami potom priskrutkujeme skrutkami do dreva 16 k dverám 7 tak, aby prekryli otvory na zámke. Na spodnej hrane dvier musíme vyvŕtať, a potom dlátkom dokončiť krížové otvory na upevnenie spodných vodiacich koliesok. Namiesto koliesok použijeme ložiská 17, do

21

Rozpis materiálu

ktorých zasunieme osy 18, na ktorých obidva konce spilujeme podľa obr. 3 do hĺbky 1 mm. Z plechu 1,5 mm hrubého zhotovíme úchytky 19 a 20, voľné konce osí do nich uchytíme a potom tento celok priskrutkujeme skrutkami do dreva 21 k spodnej hrane dvier (de!. F na obr. 2). Pri tom dbáme, aby kolieska boli uložené v jednej ose. Horné vodiace kolieska 22 použi-

jeme hotové. Ak nám záleží na tom, aby chod dverí bol úplne tichý, je vhodné nahradiť kolieska z umelej hmoty kolieskami gumovými, alebo aspoň prilepiť na vonkajší obvod kolieska tenký gumový pás. kolieska pripevníme na dvere skrutkami do dreva 21, pod ktoré vložíme matici 23 pôsobiace ako dištančné krúžky. Kolieska podložíme tak, aby vôľa. medzi kolieskom a zárubňou na jednej strane

KNIHOVNA S POSUVNÝMI REGÁLY • V rodinách, kde se kupují a čtou knihy, bývá čas od času problém, kam je ukládat. Konstrukce knihovny, kterou uveřejňujeme, pojme veliké množství knih a přitom zabírá málo místa. Za čtyřmi předními pohyblivými regály je schováno dalších pět pevných regálů a sestavu uzavírají dva postranní díly (obr. 1). Přední knihovničky jsou zavěšeny na nosičích s jezdci, které se mohou snadno posunovat po kolejnici doleva a doprava. K tomu, abychom mohli vyhledat knihu v zadním regálu, stačí jen odsunout stranou přední díly. Čtyři přední regály jsou široké vždy 50 cm a hluboké 15,5 cm

22

(obr. 2). Zadní díly jsou také 50 cm široké, ale hluboké 19 cm. Do předních regálů se dají uložit všechny paperbacky i většina vázaných knih běžného formátu tak, že nepřesahují hloubku regálů. Větší (a těžší) knihy můžeme ukládat do zadních regálů. Při pohledu na příčný řez sestavou (obr. 3) by mohl vzniknout dojem, že knihovna není dostatečně stabilní. Je to jen klam. Stabilita je zajištěna jednak zavěšením předních regálů na jezdcích, které přenášejí těžiště hmotnosti předních regálů na kolejnici upevněnou přibližně ve středu sestavy a jednak dvěma postranními díly, je-

a kolieskom a vodiacou lištou 2 na druhej strane nebola väčšia než 2 mm. Nakoniec ešte prilepíme na zadnú kryciu lištu 10 gumový doraz 24. Ak nie sú dvere v rohu miestnosti, pripevníme doraz na dolnú vodiacu lištu 6. Upravené dvere vložíme pod hornú kryciu lištu a spodné kolieska zasunieme do drážky v dolnej vodiacej lište. Ing. ONDREJ HANO jichž hloubka 38 cm vytváří dostatečně širokou spodní základnu sestavy knihovny. Do postranních dílů můžeme umístit reproduktorové soustavy trojkombinace, gramofonové desky a kazety. Na knihový nu pak dáme vlastní přehrávací zařízení. Celková výška knihovny je asi 114 cm, přičemž zadní díly jsou vysoké 112 cm (včetně soklu 3 cm), přední jsou vysoké 105 cm. Horní dvoudílná deska je tlustá 1,9 cm. Celá sestava je zpředu a po stranách opatřena krycí lištou širokou 7,5 cm. Základní šířka knihovny je asi 368 cm, ale je možné tuto šířku změnit přidáním nebo ubráním jednoho předního a zadního dílu sestavy. K výrobě budeme potřebovat laťovku tlustou 19 á 16 mm, překližku nebo sololit tloušťky 5 mm, tenkostenný ocelový profil Jäkl 30 x 30 x 2 mm a drobný materiál na zhotovení závěsů, nosičů a jezdců.

POSTUP PRACE Podle rozpisky materiálu si nařežeme potřebný počet jednotlivých dílů sestavy. Na přesnosti řezání a vrtání spojovacích otvoru bude záviset výsledný dojem, a proto pracujeme pečlivě. Abychom dosáhli naprosto přesné umístění otvorů 0 5 a 0 8 mm na postranicích předních a zadních regálů, zhotovíme si plechovou šablonu na vrtání. Rozměry šablon jsou stejné jako rozměry postranic 1 a 8 na obr. 5. Při vrtání podle šablon máme také jistotu, že vrták v materiálu neujede. Otvory 0 8 mm pro spojovací kolíky (dýbly) budeme vrtat jen do hloubky 13 mm, otvory 0 5 mm pro nosníky poliček 6 a 12 do hloubky 10 mm a otvory 08 mm pro vzájemné spojení zadních regálů nábytkovými spojovacími šrouby 33 budou průchozí. Šestice otvorů k 5 cm pro nosníky 6 a 12 umožňují Variabilní umístění poliček 5 cm nad nebo pod základní rozměr. Hloubku vrtání omezíme špalíky dřeva, které provrtáme a nasuneme na vrták, nebo využijeme dorazové tyčky, kterou je většina vrtaček vybavena (špalíky jsou však k tomuto účelu vhodnější). Než budeme regály sestavovat, upevníme na spodní desky zadních regálů 2 lišty soklu 4 lepidlem a hřebíky (obr. 3 a 4). Přední lišta soklu musí být připevněna nejméně 1 cm od okraje přední hrany spodní desky (obr. 6). Před vlastním sestavováním jednotlivých regálů si složení jednotlivých kolíkových spojů zkusíme nejprve „nasucho" a teprve potom naneseme na kolíky a postranice iepidlo. Při sestavování regálů je Tiutné zkontrolovat, zda jsou dodrženy pravé úhly. Dobrou pomůckou je další laťka, kterou položíme úhlopříčně z rohu do rohu (obr. 7). Na jednom konci laťku probijeme hřebíčkem, který tvoří zarážku. Na druhém si pak označíme na laťce úhel, který svírá s regálem. V poloze druhé úhlopříčky postupujeme stejně. Pokud je nějaký rozdíl v úhlu, patřičným stlačením vyrovnáme konstrukci do správné polohy. Teprve pak utáhneme stahováky a pravoúhlost ještě překontrolujeme. Po zaschnutí lepidla můžeme přilepit a přibít hřebíčky zadní stěny 5, 11 a 19. V obou horních rozích zadní stěny 11 předních regálů vytvoříme výřezy, kterými při montáži prostrčíme nosič jezdce (obr. 11). Všechny viditelné

hrany polepíme dýhou. Na postranice zadních regálů 1 připevníme lišty 7 profilu 3 x 1,6 cm, které vymezují vzájemný odstup (obr. 1 a 4). Přední lišty posuneme 1 cm dovnitř od přední hrany regálu. Zadní mohou lícovat se zadní hranou, nebo je také posuneme poněkud dovnitř. Před/ií lištu ukončíme u vrchní hrany spodní desky 2 a v jedné rovině s přední plochou postranice 1 upevníme príložky, kterými vyrovnáme mezery mezi regály tak, aby pojezdová dráha koleček 14 byla rovná (obr. 8). Na tuto dráhu nalepíme po celé délce pruh PVC, aby jízda koleček byla tichá. Na postranice předních skříněk upevníme gumové nárazníky (obr. 9). Hotové skříňky namoríme mahagonovým mořidlem, pak lehce obrousíme, znovu namoríme a obrousíme a nakonec nalakujeme lakem s# matným hedvábným nebo vysokým leskem. Ke kolejnici 23 privaríme deset konzolek 32 (obr. 10). Nemáme-li možnost svařovat, lze konzolky ke kolejnici upevnit šroubky M4 se zapuštěnou hlavou. Šroubky musí být krátké, aby do nich nenarážely kotoučky jezdce. Po celé délce tenkostenného profilu 23 vyfrézujeme nebo rozbrušovacím kotou-

čem probrousíme drážku širokou 7 mm pro průchod jezdců 24. Otřepy drážky pečlivě začistíme. Takto připravenou kolejnici položíme na sestavenou řadu zadních skříněk a označíme si obrys konzolek 32 na vrchní díly skříněk (obr. 11). Označené plošky zahloubíme dlátkem tak, aby po upevnění byly konzolky v jedné rovině s vrchními deskami regálů (obr. 12). Potom upevníme vruty vzdálenými 15 cm od sebe pravou polovinu kolejnice k pravé horní desce 21 (obr. 13). Zadní regály a pravý postranní díl sešroubujeme navzájem nábytkovými šrouby 33, položíme na ně desku, srovnáme a zespodu pevně přišroubujeme. Levou část desky připojíme kolíkovými spoji k pravé desce a zbývající část kolejnice přišroubujeme (obr. 14). Nakonec přišroubujeme zespodu levou část desky. Levý postranní díl zatím nepřipevňujeme. Jezdce 24 vyrobíme z ocelových destiček tlustých 5 mm, ke kterým privaríme svorníky 28 se závitem M8 (obr. 10). Na čepy 25 použijeme taženou ocel a kotoučky 26 zhotovíme z mosazi. Kotoučky z umělé hmoty by sice zaručovaly téměř nehlučný chod při pojíždění, mohly by se však časem, při

23

22

Obr. 1

POHLED NA SESTAVU SHORA

Obr. 2

POHLED ZDOLA

Obr. 3

24

Obr. 9

25

zatížení v jedné poloze, vytlačovat plošky na jejich obvodu a pojíždění by bylo obtížné. Otvory 0 6 mm v jezdci pro průchod čepů 25 vyvrtáme s mínusovou tolerancí, a čepy při sestavování jezdců do otvorů zalisujeme. Lisovat musíme opatrně, aby kotouček 26 zůstal volně otočný. Z druhé strany čepu přiložíme další podložku 27, druhý

26

Rozpiska materiálu (Údaje pro jeden kus)

KOVÄNl KNIHOVNY (rozměry v mm)

UTĚSNĚNÍ OKEN A DVERI

kotouček a třetí podložku. Vyčnívající konec čepu (asi 1 mm) opatrně na okrajích roznýtujeme třemi záseky důlčíkem. Opět přitom dbáme na to, aby se kotouček lehce otáčel. Na svorníky 28 jezdců navlékneme matice 29, nasuneme nosiče 30 a upevníme další maticí 29. Nosiče jezdců při montáži zasuneme do otvorů v zadní stěně 11 předních regálů (obr. 12) a upevníme vždy třemi vruty k vrchním příčným dílům 9 (obr. 10). Ke spodním příčným dílům 9 předních regálů ještě upevníme nábytková kolečka 14 (obr. 8). Pak již můžeme zavěsit přední regály zasunutím jezdců do kolejnice. U každého regálu zkontrolujeme na obou stranách výšku zavěšení (kolečka 14 by měla být na přední ploše příčných dílů 2). Jestliže tomu tak není, seřídíme správnou výšku maticemi jezdce 29. Máme-li regály zavěšeny, upevníme k desce 21 levý postranní díl a celou horní desku doplníme krycí lištou 22 (obr. 1 a 3). -Sthými k okennímu rámu či dveřní zárubni tak, aby po zavření okna či dveří byl molitan stlačen asi o 2 až 3 mm. Pokud máme dveřní zárubeň ocelovou, přibijeme laťky k dveřnímu křídlu. Při únavě molitanu postačí laťky poklepem přitáhnout k okenímu či dveřnímu křídlu. LADISLAV VOLF

# Převážná část tepelných ztrát me molitan žiletkou. Laťky s naleu vytápěných prostorů vzniká ne- peným molitanem pak přibijeme těsnostmi dveřních a okenních kolárskymi hřebíčky 20 mm dlouotvorů. Dosud používaný způsob utěsnění vložením těsnícího mateDŘEVĚNÁ ZÁRUBEŇ riálu do spáry je poměrně nákladný a v mnoha případech nevýhodný. Jsou-li spáry mezi rámem a křídlem malé, kladou okna při zavírání značný odpor a těsnění se brzy opotřebuje. Naopak jsou-li větší, těsnění je jen symbolické. Mnohem výhodnější je použít k utěsnění latěk s nalepeným molitanem. Získáme tak totiž další dokonale těsný falc. Okna ani dveře nekladou při zavírání žádný odpor. Použijeme-li vhodný nátěr, nenaruší nový falc vzhled okenního či dveřního otvoru. KŘÍDLO DVEŘÍ Připravíme si dřevěné smrkové laťky rozměrů 10 x 15 m. Na jejich užší stranu nalepíme lepidlem Chemoprén 140 molitan 5 až. 10 mm tlustý. Nejlépe je stáhnout truhlářskými svěrkami několik latěk dohromady a polepit je pruhem molitanu vcelku. Po zaschnutí lepidla (asi po 20 minutách) rozřízne-

27

ÚPRAVA STOUPAČEK # V dnešní době je v popředí zájmu efektivní využívání veškeré energie. Abych zlepšil předávání tepla do místnosti, rozhodl jsem se zvětšit plochu stoupaček ústředního vytápění. Hledal jsem rychlý, jednoduchý a dostupný způsob, který by nevyžadoval demontáž trubek, navařování atp. Nakonec jsem zvolil řešení, které je patrné z výkresu. POSTUP PRÁCE Na stoupačky přišroubujeme z přední i zadní strany dva stejné kusy plechu 1 (nejlépe hliníkového) tloušťky 2 až 4 mm. Šířka plechu záleží na vzdálenosti stoupaček od sebe. Délku plechu volíme asi 300 mm. Plech nesmí být v celé výšce místnosti bez přerušení. Mezi jednotlivými dvojicemi plechů by měla být mezera asi 100 mm pro lepší cirkulaci vzduchu. Plechy přitáhneme ke stoupačkám čtyřmi šrouby 2, které zajistíme zezadu maticemi. U delších plechů použijeme šest šroubů. Délku i průměr šroubů volíme podle průměru stoupaček a tloušťky plechů. JOSEF SETNIČKA

NOVÝ VÝPLET PRO STAROU ŽIDLI # Leccos se v posledních letech stalo vzácností, například řemeslníci, kteří dovedou opravit výplet sedadla židle. Přitom na mnoha půdách se najdou židle, které už v obchodech neuvidíte. Mají jednu vadu, nedá se na nich sedět. Najdete-li takovou, nepalte ji. Pokuste se sami o její opravu. S vaší trpělivostí a naší radou by se vám to mělo podařit. Nedá se předpokládat, že bychom někde získali původně použité vy pletací materiály, kterými bývaly cizokrajné slámy, lýko a jiné

28

rostlinné materiály. Postačující náhradou za ně je celofánová šňůra Viskocel. Je velmi pevná a pružná, takže se svými vlastnostmi téměř shoduje s původními výplety. Viskocelové šňůry se vyrábějí v různých barvách. Z nich nejvhodnější jsou žlutá, medová, hnědá a šedá. Můžeme použít i jiné barevné kombinace, pokud kostru židle očistíme, oškrábeme střepem skla nebo truhlářskou Cidlinou a napustíme například lahvově zeleným nebo tmavočerveným mořidlem. Je dobré si před započetím práce tyto

UPEVNIT

29

barevné kombinace vyzkoušet. Na výplet můžeme použít i tenčí provaz, výplet bude hezký, ale tvrdší a s provazem se bude hůře pracovat. Při vyplétání nemůžeme pracovat s celou potřebnou délkou šňůry. Tu musíme postupné nastavovat. Odméříme si asi 15 metrů šňůry, což je přijatelná délka, aby se při práci netvořily smyčky a uzly. Konce si označíme čísly 1 a 2 nebo odlišnými barvami, abychom se při práci lépe orientovali. Na obrázcích jsou označeny nohy židle A, B, C, D. V popisu budeme dále rozlišovat přední a zadní příčku a boční lišty. šňůru'položíme přes židli tak, aby polovina její délky (asi 75 mm) označená 1 směřovala před židli, a druhá polovina, označená 2, za židli (obr. 1). Konec 2 upevníme svorkou k zadní příčce u nohy A. Konec šňůry 1 vedeme vrchem přes přední příčku, ovineme ji a opět vrchem přetáhneme přes boční lištu u nohy B dolů (obr. 2). Šňůru stále pevně utahujeme

30

a vedeme ji na vrchní stranu protější boční lišty u nohy C, a ovineme kolem ní smyčku (obr. 3). Další smyčku ovineme i přes přední příčku u nohy C a šňůru vedeme zdola na vrchní stranu zadní příčky u nohy D a ovineme přes ni smyčku. Konec šňůry 1 potom vedeme přes boční lištu u nohy D, vytvoříme smyčku a konec šňůry 1 vedeme přes protější boční lištu k noze A, kde tento konec upevníme svěrkou. Tím je ukončen okruh vyplétání koncem 1 (obr. 4). Pak uvolníme konec šňůry 2 a vedeme jej pod zadní příčkou a pod šňůrou 1 na vrchní stranu přední příčky u nohy B. Přes přední příčku a boční lištu u nohy B vytvoříme smyčky a konec 2 vedeme na vrchní stranu boční lišty u nohy C. Při vytváření smyček klademe šňůru těsně ke smyčkám, které jsme už vytvořili (obr. 5). U nohy C vytvoříme smyčku přes boční lištu a přes přední příčku, konec 2 vedeme přes zadní příčku u nohy D, vytvoříme smyčku a konec šňůry 2 upevníme u nohy D na boční lištu. Konec šňůry

1, který byl doposud upevněn (obr. 4 a 5) na liště u nohy A uvolníme, ovineme dolů kolem boční lišty, vytvoříme smyčku a ovineme přes zadní příčku. Potom vedeme konec šňůry 1 na vrchní stranu přední příčky k noze B a zde šňůru upevníme. Teprve teď uvolníme konec 2 upevněný na boční příčce u nohy D vedeme jej přes lištu dolů a potom dál na horní stranu boční lišty k noze A, kde šňůru upevníme. Tím je ukončen okruh vyplétání koncem 2 (obr. 6). Dál budeme pokračovat tak, že uvolníme konec 1 na přední příčce, vytvoříme obě smyčky u nohy B a šňůru vedeme dál (podle obr. 3). Stejným způsobem se střídají okruhy vyplétání koncem 1 a koncem 2. Pokud bychom se dopustili chyby, rozpleteme příslušný okruh až k výchozí situaci podle obr. 3 a znovu pokračujeme dál. Postupně se naše pohyby zautomatizují a potom už práce postupuje rychleji. Po každých čtyřech okruzích musíme výplet utáhnout poklepem na dřevěný klínek ve směru šipek (obr. 7), aby jednotlivé smyčky byly těsně u sebe. Jak se nám postupně

otvor uprostřed výpletu zužuje, musíme vždy vytvořit smyčku, do níž prostrčíme konec šňůry a smyčku pozorně utahujeme (obr. 8). Dbáme při tom na to, aby pokládání smyček bylo pravidelné, bez křížení a případné nedostatky hned srovnáme. Jakmile vnitřní otvor dosáhne velikosti asi 5 x 5 cm, vycpeme ze spodní strany novinovým papírem pomocí dřevěné špachtle (obr.

9) kapsovité prostory (všech osm trojúhelníků) výpletu. Z vrchní strany zkontrolujeme, zda jsme přitom neshrnuli nebo nezkřížili výplet. Potřebujeme-li novou šňůru, navážeme ji námořnickým uzlem (obr. 10). Nejvhodnější místo pro nastavení je v situaci podle obr. 3, kdy těsně po vytvoření obou smyček u nohy B je šňůra na spodní straně výpletu a navázání šňůry nebude vidět.

NETRADIČNÍ SPOJENÍ NÁBYTKU UNIVERSAL # Především mladí lidé již mnoho let vybavují svůj první byt stavebnicovým nábytkem, který se i později stane vybavením například dětského pokoje. Jedním z velmi rozšířených typů je stavebnicová řada Universal, ze které lze vhodným

seřazením skříní, skříněk a polic sestavit několik typů nábytkových stěn. Jednotlivé kusy jsou vzájemně spojeny šrouby, provlékanými předem vyvrtanými otvory (obr. 1 — šrouby vyznačené). Ve snaze o nekonvenční řešení a v nepo-

Pokud už nemůžeme vnitřním otvorem výpletu protáhnout ani prsty (obr. 11), zhotovíme si z kousku izolovaného drátu očko, kterým budeme šňůru protahovat. Poslední okruh vyplétání zakončíme zatažením šňůry dospodu. Oba konce výpletu svážeme na spodní straně a všechny paprsky výpletu stejnoměrně urovnáme (obr. 12). JOSEF ŠŤASTNÝ slední řadě i z úsporných důvodů jsem některé skříňky spojil pouze v rozích. Tímto způsobem jsem uspořil tři skříňky a sestava vyhlíží netradičně. Záda sestavy volných částí tvoří buď přímo zeď, nebo je můžeme vytvořit vhodným plošným materiálem, například sklem, zrcadlem, překližkou apod. Spojení v rozích provedeme vždy dvěma ocelovými kolíky 0 3 mm. Abychom vyvrtali otvory přesně pod úhlem 45°, zhotovíme si z plechu přípravek podle otištěného obrázku. DRAHOMIŘ DLABAL

ROHY SKŘÍNĚK'

REZ A -A

31

SOUPRAVA NA POSTŘIK STROMŮ

• Zahrádkaření je užitečná, ale i povznášející záliba. Kdo jí však propadl, ví, že je spojena s velkou fyzickou námahou. Proto není divu, že si ji ten, koho se to týká, snaží usnadnit. Já osobně jsem za nejvíce namáhavé považoval přenášení a manipulaci s ruční stříkačkou. Proto jsem si k postřiku ovocných stromů zhotovil postřikovou soupravu, se kterou jsem spokojen po celých dvanáct let užívání. Výroba není složitá, protože jde vlastně jen o zkompletování hotových výrobků (až na Stříkací pistoli). Souprava se skládá ze zásobní nádrže, kompresoru, spojovací hadice, Stříkací hadice a Stříkací pistole. Všechny tyto díly jsou upevněny na jednoduchém pod-

Obr. 1. Postřikovači souprava

a — podvozek b — úchyty c — kompresor

32

vozku, takže není problém s přemisťováním na potřebné místo. Jednotlivé části jsou na podvozku uchyceny tak, aby se daly velmi jednoduše vyjmout a přenést ručně. Soupravu je samozřejmě možné využít i jinak, například na hustění pneumatik, na stříkání barvy při malování bytu, popřípadě i při nástřiku olejovými barvami. POSTUP PRÁCE Podvozek a jednoduché konstrukce (obr. 1) můžeme svařit z úhelníků, mnohem pohodlnější je však využít kostru vyřazeného zahradního kolečka, u něhož se většinou zničí korba. Tu odstraníme a podvozek je připraven k použití. Rychlé odpojení a vyjmutí nádoby umožní vhodné úchyty b, které privaríme. Rozměry musíme přizpůsobit použité nádobě a kompresoru. Jde o navaření dvou příčných úhelníků, kusu plechu pro upevnění kompresoru a dále dvou svislých pásů s plechovou obručí

d— e— I — g— h—

spojovací hadice koncovka automobilový ventil uzávěr pojistný ventil

s rozpojitelnou sponou (například ze starého lyžařského vázání s pružinou). Kompresor c použijeme ze staré chladničky CALEX, vyhovují všechny dosavadní typy. Kompresor vyjmeme z chladničky i s plechovou konzolou, kterou upravíme tak, aby šla upevnit do podvozku. Pryžové tlumiče zároveň odizolují kompresor od podvozku. V elektrické skříňce kompresoru spojíme nakrátko vývody na termostat. Jiné úpravy nejsou třeba. Pokud chceme, vybavíme kompresor vypínačem. Funkci kompresoru zkontrolujeme tak, že výstup vzduchu ucpeme prstem a pokud po zapojení tlak vzduchu neudržíme, je vše v pořádku (tlakem prstu udržíme asi 0,5 MPa). Spojovací hadici d získáme z automobilové hustilky včetně rychloupínací koncovky e na ventil. Hadici navlékneme na výtlačnou trubičku kompresoru a stáhneme sponou. Koncovku na druhém konci hadice budeme připojovat

i — nádoba j — manometr k — výstup s kohoutem I — postřikovači hadice m — postřikovači pistole

ZDE PÁJET CÍNEM OSTATNÍ SVAŘIT MOSAZÍ

33

Obr. 3

34

na ventil f nádoby. Toto řešení umožňuje pohotové odpojení zdroje tlaku vzduchu (kompresoru) a jeho napojení na jiné spotřebiče. Zásobnf nádrif i může být nádoba z vyřazeného postři kovacího zařízení. Musí být kovová, musí snést tlak kompresoru, který je věn na 1 MPa a musí mít fungupojistný ventil. Sami si tlakovou nádobu vyrobit nemůžeme, protože na výrobu se vztahuje ČSN 69 0010, podle které musí být tlaková nádoba odzkoušena ve zkušebním ústavu. Pro provoz platí ČSN 69 0012. Autor použil nádobu ze stříkačky na záda DEZA o obsahu 22 litrů, vhodná by však byla s větším obsahem, asi 501. Ruční pumpu vymontujeme a místo ní namontujeme automobilový ventil f. Pod upínací matici vložíme plechový terčík. Ventil nemusí být v uzávěru g, ale můžeme ho umístit kdekoli v horní části nádoby, kde je také umístěn pojistný ventil h. Navíc zde můžeme upevnit i manometr j. Ve spodní části připojíme výstup, k němuž

f

Rozpiska materiálu

namontujeme kohout k. Je-li třeba při postřiku něco opravit na hadici či pistoli, můžeme nádobu kohoutem uzavřít. Délka i průměr postřikovači hadice I záleží na našich potřebách. Stříkací pistoli m lze použít hotovou, protože však prodávané pistole jsou nedokonalé, doporučujeme vyrobit si ji podle obr. 2. Pistole má hmotnost 800 g a je dlouhá 600 mm. Je konstruována tak, aby se pákou dal postřik plynule regulovat — od rozstřiku do šířky při mírném stisku páky, až po střik do dálky (5 m) při tlaku 0,4 MPa a silném stisku páky. Až na několik součástek vyrobíme celou pistoli z mosazi. Do těla pistole 1 vyvrtáme pod úhlem 45° otvor 0 10 mm, nalícujeme do něho nátrubek 2 a spájíme natvrda mosazí. Připájíme ještě úchyt 3 a po té svazek provrtáme. Spojovací trubku 10 s tělesem 1 i hlavicí 6 spájíme cínem. Tenkostenná trubka stárne a její výměna je při tomto způsobu spojení snazší. Pákový mechanismus přinýtujeme

tak, aby se mohl volně pohybovat. Zdvih seřizujeme dvěma maticemi 21 na konci táhla 11 tak, aby se tryska při mírném stisku otevřela. Vložku 7, na které závisí dokonalá funkce zařízení, musíme pevně nalisovat do hlavice 6. Otvory ve vložce slouží při plném stisku páky k převádění media pod trysku 9. Tím se vyřadí z funkce obvodové drážky na rozptylce 12, takže dosáhneme soustředěný paprsek do dálky. Převáděcí drážky na rozptylce vyřízneme listem pilky na železo a dotvarujeme jehlovým pilníkem. Z nerezového plechu zhotovíme trysku 9, v níž vyvrtáme otvor 0 1 mm. Při této velikosti otvoru zůstává tlak vzduchu v zásobní nádrži stálý. Převlečnou matici 8 použijeme z koupelnové baterie, uzavírací pružinu 13 ze sifonové lahve. Ta podlehne asi za tři roky korozi a je ji třeba vyměnit. Lepší by byla pružina bronzová. Těsnicí kroužek 15 vysekneme z duše jízdního kola a uzavírací zátku 14 vysekneme děrovačem 0 6 mm z pryže 5 mm tlusté. Táhlo 11 utěsníme v tělese 1 omotáním lojovou šňůrou. Tuto šňůru lze koupit v prodejnách, ve kterých se prodávají čerpadla. Stačí asi 10 cm této šňůry, z níž po rozpletení získáme asi 15 cm dlouhé nitě. K utěsnění postačí asi tři nitě. Lze použít i pryžové kroužky, ty se však nedají dostatečně přesně vyrobit v domácí dílně. Před použitím musíme zkontrolovat, zda je pojistný ventil správně nastaven na jmenovitý tlak, na který je nádoba zkoušena. Nádobu naplníme téměř až k hrdlu, protože čím menší prostor nahoře zůstane, tím dříve dosáhneme pracovního tlaku. Po skončení práce zůstává v nádrži tlak, a proto než otevřeme nalévací otvor, musíme tlak vypustit. V zimním období uložíme kompresor do sklepa. Jlftí VESELÝ

35

36

KLIMATIZAČNÍ BUNKA # Pěstujeme-li rajčata v klimatizačních buňkách, urychlíme jejich růst, tím i sklizeň, takže na malé ploše vypěstujeme velké množství plodů. Jsou proto buňky zvlášť vhodné pro ty, kteří mají malou' zahrádku. Zalévání je velmi jednoduché. Vodu nalijeme do mísy a necháme stéct ke kořenům, jak to rajčata vyžadují. POSTUP PRÁCE Mísu 1 ohneme v klempířské dílně. Její dno vyztužíme ohyby, a to tak, že je ohýbačkou ve směru úhlopříček nepatrně ohneme. Tím se dno prohne do tvaru jehlanu. Ohyby musíme provést tak, aby /šený střed dna byl ve středu sy. Tím vznikne spád do rohů, kde jsou otvory 0 15 mm. Otvory nejdříve vyvrtáme na 0 13 mm a potom jejich okraje ohneme směrem dolů a zvětšíme kuželovou částí průbojníku. Rohy mísy snýtujeme. Vyrobená mísa se zdá málo tuhá, po posazení na nohy zaražené do země je však její tuhost naprosto postačující. Hotovou mísu natřeme několikrát dvou-

f

složkovou barvou S 2008. Tuto barvu můžeme nanášet i na neoxidovaný pozinkovaný plech. Nástavce 2 zhotovíme z novodurové trubky 0 40 x 2,5 mm a k míse je upevníme vždy dvěma mosaznými šroubky. Nohy 3 odřízneme z novodurových trubek 0 32 x 2,5 mm. V jejich spodní části vyvrtáme třináct otvorů 0 5 mm. Hrot 4, kterým je noha zakončena vyrobíme buď ze dřeva (nejlépe borového nebo modřínového) nebo ze silonu. Dřevěné hroty napustíme fermeží, aby se zvýšila jejich trvanlivost. Hroty připevníme k nohám mosaznými vruty. Pro přesné rozmístění noh si vyrobíme z profilového materiálu šablonu 7. Půdu nejdříve urovnáme, položíme na ni šablonu a pomocí vodováhy umístíme tak, aby její horní objímky byly ve vodorovné rovině. To je důležité proto, aby ke všem čtyřem rostlinkám umístěným u noh se dostalo stejné množství vody při zalévání nebo při dešti. Nyní zasuneme do objímek nohy a zatlučeme je do země tak, aby střední řada otvorů

AUTOMATICKÉ ZAVLAŽOVÁNÍ SKLENÍKU K navržení a zhotovení zařízení mě donutila skutečnost, že svůj pozemek mohu navštěvovat pouze o sobotách a nedělích a to ještě nepravidelně. S jeho pomocí jsem mohl postavit skleník, který ke svému provozu nevyžaduje lidskou obsluhu. Automat se postará 0 kořenovou závlahu smíšených kultur zeleniny, a podle potřeby také o přihnojení rozpustnými hnojivy (Cucumin, LAV aj.). V kombinaci s automatickým otevíráním skleníkových oken (USS č. 53) mají rostliny optimální podmínky k růstu. Po čtyřletých zkušenostech s provozem jsem provedl některé úpravy, jimiž jsem zvýšil funkčnost 1 spolehlivost zařízení. Za celou dobu se mi však nestalo, že bych w

— v důsledku selhání — zničil vegetaci ve skleníku. Proto se domnívám, že návod dobře poslouží i mnoha jiným zájemcům. POPIS ZAŘÍZENÍ Automatické zavlažování skleníku (obr. 1) se skládá z přívodu elektrické energie 1, ovládací skříně 2 se snímacími elektrodami vlhkosti 3, elektromagnetických ventilů 4, přívodu vody ze zásobníkové nádrže 6 k ventilům a rozvodu 5 k rostlinám. Ovládací skříň a průtok vody z nádrže až k rostlinám obsluhují dva ovladače. První z nich je dvoupolohový (vypnuto-zapnuto). Automatiku jím vypínáme. V žádném případě však neplní funkci

v noze směřovala do středu buňky. Zatloukáme přes prkénko z měkkého dřeva. Protože sazenice rajčat jsou na malé ploše, je nutno půdu dobře hnojit, nejlépe tak, že z vnitřku buňky i z jejích okrajů vybereme hlínu do hloubky asi 17 cm a nahradíme ji kompostovou zeminou, do které přidáme Cererit. Sazenice umístíme k nohám do hloubky 12 až 15 cm. Buňku uzavřeme krytem 6 z polyethylenové fólie, který připevníme k míse gumou. Okraje fólie buď svaříme žehličkou nebo páječkou přes celofán, nebo spoj slepíme po obou stranách technickou náplastí a potom prošijeme. V teplých slunečných dnech větráme buňku poodhrnutím krytu. Když sazenice (vysoké, nikoli keříčkové) dosáhnou dna mísy, odhrneme okraje krytu a jejich vršky vypustíme ven. Do otvorů v rozích buňky zasuneme ocelové pruty 9 5 mm o délce 2,5 m a jejich horní konce svážeme drátem. K těmto prutům přivazujeme stvoly rostlin při jejich dalším růstu. Pěstujeme jen jeden — hlavní výhon. Všechny vedlejší odlamujeme. Koncem srpna zaštípneme konec výhonů a odstraníme květy. JAROSLAV MENCL hlavního vypínače zařízení před vstupem do ovládací skříně. Druhý ovladač je třípolohový a volíme jím program zavlažování. Uvádíme jím v činnost časové relé, snímač vlhkosti a nucený chod. časové relé — 1. poloha. Po sepnutí spínacích hodin automat provede zálivku po dobu nastavenou na časovém relé. Po odměření doby zálivky časové relé sepne a svými rozpínacími kontakty odpojí napětí pro elektromagnetické ventily. Časové relé odpadne až po rozpojení spínacích hodin. Snímač vlhkosti měří vlhkost půdy, ale dobu zálivky neovlivňuje. Snímač vlhkosti — 2. poloha. Nastavení voliče do této polohy zabezpečí zálivku kontrolovanou snímačem vlhkosti v určenou denní dobu, blokovanou pomocí časového relé. Příklad: Na spínacích hodinách nastavíme 7.00 hodin a na časovém relé maximální čas zálivky 10 minut (nutno odzkoušet). V 7.00 hodin spínací hodiny sepnou a spínač vlhkosti změří vlhkost. Časové relé začne odmě-

37

OHr.1

řovat dobu 10 minut. Je-li vlhkost dostatečná a zálivka není nutná, elektrické ventily nedostanou od snímače napětí, časové relé odměř! čas 10 minut a zařízení odblokuje do příštího sepnutí spínacích hodin. Je-li půda suchá, časové relé opět měří čas, snímač vlhkosti sepne ventily — zavlažujeme. Dojde-li k zalití v době kratší 10 minut, pak snímač vlhkosti vypne, závlaha skončí dříve, časové relé doběhne jako v prvním případě. K závlaze tedy spotřebujeme jen tolik vody, kolik vegetace vyžaduje. Nepřemokřujeme půdu. U obou poloh můžeme přidáním kontaktů na spínacích hodinách

Legenda k obr. na str. 38 a 39: 1 — přívod elektrické energie 2 — hliníková ovládací skřfň US 3 _ měděné snímací elektrody 2 x 5 x 15 mm 4 — elektromagnetické ventily (typ EV 001-SS 220 V/6 A) 5 _ vodní rozdělovače a hadicový rozvod e — nádrž na vodu (200 I sud) 7 — zahradní sprcha 8 — dvoupolohová ovládací hlavice se spínací jednotkou (typ 101049 000) 9 — třfpolohová ovládací hlavice se spínací jednotkou (typ 101 048 000) 10 — spínací hodiny H3V

38

zajistit zavlažování skleníku i vícekrát denně. Nucený chod — 3. poloha. Poslední polohou ovladače kontrolujeme průchod vody. Ovladač přímo spíná napětí pro elektromagnetické ventily bez ohledu na denní dobu, vlhkost a časové omezení. Pro úplnost dodáváme, že zařízením lze aplikovat rozpuštěná hnojiva potřebná k výživě rostlin. Přípravek rozpustíme ve kbelíku z umělé hmoty a vlijeme do sudu nad skleníkem. VÝROBA ZARlZENi Přívod elektrické energie 1 pro-

11 —časové relé 12 — snímač vlhkosti (EZH-12 V— T.1) 13 — rozplnacf kontakty časového relé

vedeme vodičem CYKY x 1,5 mm 2 a jistíme pojistkou 2 A. Podle CSN 34 1010 volíme ochranu proti dotyku zvýšenou, tj. nulováním a pospojením. Záleží to v nulování ovládací skříně a elektromagnetických ventilů. Vodivé spojení ovládací skříně 2 a ventilů 4 (jsou-li například vodivě namontovány na kovovou konstrukci skleníku) rozšíří základní ochranu nulováním na ochranu zvýšenou. Použijeme-li elektromagnetický ventil s větší průtokovou schopností než 1/2" postačí ventil jen jeden, jinak použijeme ventily dva. Ventilů je dost velký výběr, vhodné jsou například elektromagnetické

Obr, 2

hodiny 10 použijeme typu H3V. Občas lze odkoupit vyřazené od rozvodných závodů, které je používají ke spínání tarifu nočního proudu, časové relé 11 s dvojicí přepínacích kontaktů 13 lze použít sovětské PBM-6 nebo polské MTs, případně RTS-61. Jako snímač vlhkosti 12 poslouží elektrodové zařízení EZH-12 V — T1, výrobce Kovoplast, podnik miestneho priemyslu Nitra. Vnitřní propojení všech přístrojů v ovládací skříni je na obr. 3. Na vnější straně skříně upevníme dvě ovládací hlavice: dvoupolohovou hlavici 8 se spínací jednotkou typu 101 049000 a třípo-

ventily typu EV 001-SS 220 V/6 VA vyráběné JZD Pokrok Dambořice. Ovládací skříň 2 (použijeme typizovanou hliníkovou řady US) osadíme přístroji podle obr. 2. Spínací

Obr. 3 K ELMAG. VENTILŮM

lohovou hlavici 9 se spínací jednotkou typu 101 048000.

39

Snímací elektrody 3 vyrobíme z pásků měděného plechu 1 až 2 mm tlustého rozměrů 5 x 1 5 mm. Vzdálenost snímacích elektrod od sebe i hloubku zapuštění musíme vyzkoušet, záleží na složení půdy a žádané vlhkosti. Elektrody se skříní spojíme izolovaným měděným lankem, které k elektro-

ÚPRAVA RUČNÍ SEKAČKY # Koupit jsem si ruční sekačku trávy RST 450, výrobek Kovopodniku Ostrava. Již po krátkém provozu se ukázalo, že její provoz vyžaduje nadměrnou námahu. Zjistil jsem, že k tomuto závěru došli i jiní majitelé sekačky. Hlavní příčinou závady je značné tření náboje pojezdových kol v lůžku bočnice. Náboj je z umělé hmoty a při značném průměru (48,5 mm) kladou jakékoli nečistoty či vzniklé deformace značný odpor při otáčení kol. Toto nevhodné konstrukční řešení jsem se pokusil odstranit tak, že jsem zhotovil nové uložení kol. S výsledkem jsem spokojen — práce se sekačkou je podstatně snadnější a příjemnější. POSTUP PRÁCE Kolo s plastovým nábojem demontujeme. V náboji zvětšíme otvor na 0 24 mm a jeho vnější obvod, respektive jen část, která se otáčí v prohlubni bočnice opilujeme tak, aby byla zaručena dosta-

40

dám připájíme. Vodu přivedeme z vodovodního systému do nádrže 6, kterou umístíme na trubkovou kontrukci nad skleník. Vhodnou nádrží je například sud o obsahu 200 litrů. Do nádrže upevníme ventil ze splachovače WC, který nám zabezpečí, že při naplnění nádrže se přívod vody uzavře. Nádrž natřeme černou matovou barvou, aby byl zaručen maximální příjem slunečních paprsků a tím i ohřátí vody. Prázdný prostor v trubkové konstrukci pod nádrží můžeme využít na nádrž pro zahradní sprchu 7. Lze například použít vyřazenou vložku z elektrického akumulačního ohřívače vody. Z nádrže voda teče samospádem přes uzavírací kohout k elektromagnetickým ventilům 4. Je-li z ovládací skříně přivedeno napětí, ventily se zprůchodní a propustí vodu do vodních rozdělovačů a hadic až ke kořenům rostlin. Vodní rozdělovače slepíme

STÁVAIÍCÍ NÁBOI

z novodurových trubiček na které pak napojujeme již vlastní hadicový rozvod, který ukládáme asi 1 cm pod povrch zeminy. Použijeme hadice z PVC, v nichž vyvrtáme otvory, jejichž vzdálenost volíme podle sponu pěstované zeleniny. Rozteče hadic záleží na vzdálenosti jednotlivých řádků. Hadici ukládáme podle vodováhy, aby bylo zaručeno stejnoměrné vytékání ze všech otvorů hadic. Při větší délce hadice je lépe volit napájení z obou konců, aby se vyrovnal pokles tlaku na konci. Ke spojování hadic použijeme novodurové tenkostenné trubičky. K napojení hadic před nádrží a z nádrže až k ventilům (jde o tlakovou vodu) použijeme ke stažení pásky MOTEX, aby byla zaručena těsnost systému. Pokud jde o průměr hadic a trubek, musíme si uvědomit, že přítok musí být větší než odtok, aby stačil rovnoměrně napojit všechny odvody vody. JOSEF NAVRÁTIL

POIEZD.KOLQ

Rozpiska materiálu

tečná vůle. Poté vysoustružíme ocelové pouzdro 1 tak, aby je bylo možné pevně nalisovat do stáva-

jícího náboje. Dříve než však pouzdro nalisujeme (a popřípadě i zalepíme), vložíme do něj kuličko-

SIGNALIZÁCIA VÝŠKY HLADINY V NÁDRŽI # V praxi sa často vyskytuje situácia, keď je potrebné do ťažko prístupnej nádoby načerpať vodu tak, aby jej hladina dosiahla presne stanovenu úroveň. Potrebujeme optický signál pre obsluhujúceho, aby vypojil čerpadlo, alebo zastavil prítok vody. V takom prípade možno použiť mechanické plavákové zariadenie, ktoré však zaberá veľa miesta v nádobe, je poruchové, aj drahé. Preto popisujeme jednoduché, spoľahlivé a lacné elektronické zariadenie, ktoré v nádobe potrebuje iba dva kontakty. Jeho využitie je výhodné aj pre vodovod na chatu, založený na báze ponorného čerpadla. PRINCÍP ZARIADENIA Zariadenie je založené na skutočnosti, že prírodná voda vzhľadom na obsah prírodných iónov, kladie elektrickému prúdu len malý odpor. Princíp je zjavný zo schémy elektrického zapojenia uvedenej na výkrese vľavo dolu. Keď v nádobe s vodou hladina dosiahne takú úroveň, že sa v kontaktovej zátke spoja kontakty s vodou, pripojí sa na svorky a, b odpor vody, ktorý je podstatne menší než odpor R1, a tak sa na bázu B tranzistora T1 privedie záporný pól batérie Z. Tým sa tranzistor otvorí, LED dióda D1 sa rozsvieti a signalizuje naplnenie nádoby. Pre obsluhu to znamená povel na vypnutie čerpadla a zastavenie prívodu vody. Nádoba musí mať ventilačný

otvor alebo trubičku, ktorou odchádza vzduch. Trubičkou v prípade zlyhania obsluhy, odchádza aj prebytočná voda. VÝROBA ZARIADENIA Elektronická časť obsahuje málo súčastí, takže sa vojde na doštičku 1 plošných spojov, ktorú vyrežeme z cuprextitu 2 mm hrubého. Priemer 42 mm uvedený na výkrese zodpovedá krytu 2 elektronickej časti, tj. krabičke od kolofónie. Je možné použiť aj inú krabičku vhodnej veľkosti so skrutkovacím uzáverom. Rozmer dosky s plošnými spojmi potom musíme náležité prispôsobiť. Do uzáveru vyvrtáme otvor 0 8 mm pre vyčnievajúcu špičku LED diódy D1 a do boku krabičky otvory pre vývody a to ako k batérii, tak aj ku kontaktovej zátke. Dosku 1, v ktorej sú zasadené príslušné súčiastky, vložíme do krabičky 2 a upevníme ju mosadznou skrutkou 5 tak, aby zároveň spojila krabičku 2 s uzáverom ďalšej krabice 3, do ktorej budeme vkladať plochú batériu 4,5 V. Vhodná je napríklad krabička na mydlo z plastu s rozmerom 90 x 65 x 38 mm. Jej uzáver dostatočne drží trením aj vtedy, ak celé zariadenie upevníme vo zvislej polohe na stenu chaty. Pre skrutky do dreva vyvrtáme v krabici otvory 0 3 mm. Aby sme čo najviac šetrili batériu, upevníme za uzáver krabice 3 ešte vypínač V, ktorým je možné

vé ložisko 2, které řádně naplníme tukem. Vysoustružíme hřídel 3, vložíme ji do pouzdra a upevníme maticí 4 s podložkou 5. Takto sestavený komplet nasadíme vyčnívající hřídelí do bočnice sekačky a napevno utáhneme další maticí 4 s podložkou 5. Nakonec vysoustružíme víčko 6 a k pouzdru je upevníme dvěma šroubky 7 se zapuštěnou hlavou. Zabráníme tak vnikání nečistot do pouzdra. ING. JAN ANDĚRA

celé zariadenie vypnúť. Póly batérie, vypínač a dosku plošných spojov prepojíme vysokofrekvenčným káblom. Je zložený z množstva tenkých kovových vlákien, takže sa vodiče pri manipulácii nepretrhnú. Nasúvateľné kontakty 4 buď si kúpime (napríklad v predajni Modelár), alebo ich ohneme z mosadzných kontaktov starej plochej batérie. Kontaktovú zátku 6 zhotovíme podľa toho, akú nádrž na vodu používame. Na výkrese sú znázornené dve verzie zátky na 501 nádobu z umelej hmoty (výrobok firmy KODRETA Myjava). Táto nádoba má dve zátky. Vonkajšiu skrutkovaciu odložíme, pretože ju nebudeme potrebovať, vnútornú upravíme. Pri verzii A použijeme ako kontakty televíznu zástrčku, pre ktorú musíme na dne zátky vyrezať otvor 25 x 10 mm tak, aby zástrčka držala pevne trením. Voľný priestor môžme ešte zaliať lepidlom. Na dvojvodič zástrčky prispájkujeme dvojvodič typu CYH 2 x 0,75 mm2, ktorého druhé konce prispájkujeme na vývody a, b z plošného zdroja. Pri verzii B vytvoríme kontakty z dvoch nehrdzavejúcich kovových pásikov, ktoré prestrčíme cez úzke otvory vyrezané na dne zátky. Do horných koncov pásikov vyvrtáme otvory, ktoré slúžia na priskrutkoLegenda k obr. na str. 42: 1 — doska plošných spojov z cuprextitu 2 — kryt elektronickej časti z krabičky od kalofónie 3 — kryt zdroja z krabice na mydlo 4 — nasúvateľné kontakty z medeného pliešku 5 — skrutka M2 x 10 mm s maticou 6 — kontaktová zátka 6.1 — puzdro 6.2 — televízna zástrčka 6.3 — pásiky z nehrdzavejúceho kovu 6.4 — dvojzložkové lepidlo Epoxy

41

r

42

Použité súčiastky

T1 — tranzistor KFY 18, typ PNP D1 — dióda LQ 1102 červená R1 — miniatúrny odpor 1 kn R2 — miniatúrny odpor 100 kn R3 — miniatúrny odpor 150 kn V — vypínač Z — plochá batéria 4,5 V

vanie konca vodiča mosadznými skrutkami. Aby sa kontakty nepohybovali a nemohli takto vytvoriť skrat, zalejeme .zátku dvojzložkovým epoxidom. Po čiastočnom stuhnutí vložíme zátku do nádoby, pretože po úplnom stuhnutí by sa nám to už nemuselo podariť.

VODOVOD NA CHATU inštalácie. Na prvom poschodí sa inštalácia pomocou T rozvodky 12 rozvetvuje — jedna vetva vedie do kuchyne, druhá do kúpeľne. Nad rozvodkou je ďalší ventil 10, ktorým možno uzavrieť prívod vody do nádrže 3 (obr. 3). K zásobnej nádrži 3 je pripojená ešte rúrka T3, ústiaca napríklad do vane. Ide o ventilačné potrubie, ktorého účelom je umožniť odtok vody z nádrže 3 v prípade, že obsluhujúci zlyhal a pri elektronicko-optickom signále nevypol čerpadlo. Bez tohto ventilačného potrubia by mohlo dôjsť k porušeniu nádrže od pretlaku vody. Elektrické vedenie od nádrže 2 je vedené jednak do suterénu a jednak do kúpelne. Takto možno motor čerpadla 1 zapínať a vypínať z dvoch miest, pričom podrobnosti elekrického silnoprúdového vedenia vidno na obr. 4. Hladinu vody CELKOVÉ USPORIADANIE Princíp riešenia je zjavný z obr. 1, v nádrži 3 kontrolujeme v kúpelni, Predpokladáme, že prameň vody a to pomocou elektrického zariasa nachádza pod úrovňou chaty. denia 5 s kontaktovou zátkou 6 Pretože spravidla sú pramene v nádrži. V prípade, že čerpáme p studne v rekreačných oblastiach vodu do nádrže 3, spínač 21 využívané viacerými chatármi, su- v kúpelni je zapnutý dovtedy, kým sedia by mohli namietať proti to- LED dióda zariadenia 5 nedá opticmu, aby smě ponorné čerpadlo ký signál. V tom momente spínač mali trvale umiestnené v studni, vypneme a čerpadlo prestane doz ktorej pitnú vodu užívajú viaceré dávať vodu do nádrže. V prípade, rodiny. Preto máme ponorné čer- že polievame záhradu, v suteréne padlo 1 ponorené do samostatnej je ventil 10 uzavretý a cez otvorený nádrže 2, do ktorej privádzame kohút 13 hadicou vystupuje voda vodu z odtokovej rúrky studne. Ak do záhrady, alebo do pripravenej však máme vlastnú studňu, umie- nádoby. V prípade, že čerpáme stnime čerpadlo do nej a nádrž 2 vodu do zásobnej nádrže 3, muodpadá. Nádrž 2 (obr. 2) je síme uzavrieť kohút 13 a otvoriť s obytným objektom spojená po- ventil 10, takže pri zapnutom trubím 8 a 9 i elektrickým káblom. spínači voda tečie do nádrže 3. V suteréne budovy sa potrubie Nikdy nesmú byť zároveň uzavreté rozvetvuje, čo umožňuje pri zapo- ventil a kohút, pretože po zapnutí jenom čerpadle viesť vodu buď do čerpadla by došlo k pretlaku vo záhrady alebo rúrkou T1 do zásob- vedení a k jeho poruche, respektínej nádrže 3 v podkroví. Z nádrže ve k rozpojeniu niektorého spoja potom voda odteká už samo- s guroovou hadicou. Ináč spínač 21 spádom rúrkou T2 do vodovodnej v suteréne a v kúpelni sú paralelne

# Aj keď na chatu či chalupu chodievame predovšetkým kvôli prírode a jej blahodarným účinkom na naše zdravie, predsa len máme určité požiadavky na pohodlie počas nášho pobytu. Medzi tilavné požiadavky patria výhody 'poskytované zavedením elektriny a vody. Prívod vody je možné riešiť rôzne, pravdou však je, že najlacnejšie a najjednoduchšie je riešenie s využitím ponorného čerpadla, schopného vytlačiť vodu do potrebnej výšky. Samotný rozvod vody potom voliť potrubím z umelej hmoty, s ktorým sa v amatérskej praxi najlepšie pracuje. Návrh musíme samozrejme prispôsobiť objektu, do ktorého vodovod zavádzame, ako aj vodnému zdroju, z ktorého budeme vodu čerpať.

Podobným spôsobom urobíme zátku aj na inú nádrž. Zátka musí mať navrchu dostatočné osadenie, aby nemohla zapadnúť do nádrže, a navyše treba upraviť rozmery zátky i otvoru v nádobe tak, aby sa dala zátka do otvoru mierne nalisovať. ING. MATEJ RÁKOŠ

pripojené na seba (obr. 4), takže aj pri náhodnom súčasnom použití oboch spínačov sa nič nemôže prihodiť. Jednopólový spínač 22 umožňuje vyradiť elektrické ohrievanie akumulačného ohrievača 4. VÝROBA VODOVODU čerpadlo 1 si musíme zaobstarať predovšetkým. Dobré skúsenosti sú s elektromagnetickým vibračným ponorným čerpadlom MALYš (výrobok dovážaný zo ZSSR), ktoré je schopné dopravovať vodu do výšky 45 metrov. Cenovo prístupnejšie je ponorné čerpadlo RONDELA (výrobok firmy Sigma Olomouc), má však menší výkon a väčšiu hmotnosť. Nádrž 2 zhotovíme z kovového suda s obsahom 200 litrov. Na obr. 2 sú uvedené rozmery na sud 0 600 mm, avšak usporiadanie môžme prispôsobiť tomu sudu, aký sa nám podarilo zaobstarať. Keď je sud z oboch strán uzavretý a má len výtokový otvor, sekáčom na železo odstraníme dno, ktoré má otvor. Nerovnosti spôsobené sekáčom odstraníme pilníkom. Sud znútra vyčistíme a odmastíme (např. rozpúšťadlom C 6000) a potom ho vnútri štetcom alebo špachtľou zatrieme bielym dvojzložkovým Eprosínom, ktorý je chemicky spracovaný tak, že je vhodný pre styk s pitnou vodou 1 potravinami. Zvonku (po očistení) sud natrieme dvoma vrstvami asfaltového laku. Do suda urobíme niekoľko otvorov. Tri otvory vo vzdialenosti 76 mm zhora, pričom do dvoch z nich vsunieme bakelitové spojky pre hadice 17. Jedna slúži na pripojenie prívodu vody od prameňa do suda, druhá na prívod vody z telesa čerpadla a vonku na výstup vody k obytnému objektu. Spojky musia tesne zapadať do otvoru v sude. Znútra ich oblepíme Eprosínom a zvonku ostáva závit na priskrutkovanie druhej časti spojky s pripojeným kusom hadice. Odporúčame vnútorný otvor spojky rozšíriť vrtákom a okrúhlym pilníkom, aby bol pre vodu prie-

43

chodnejším. Do tretieho otvoru vložíme priechodku 24. Slúži na vývod elektrického kábla smerom k chate. Takáto priechodka má vnútri gumové tesniace krúžky, takže sa do suda nedostane ani špina, ani dažďová voda. Ďalšiu spojku 17 dáme do otvoru vzdialeného 15 mm od dna. Bude slúžiť ako výpust suda pri jeho čistení alebo odstavení. Túto spojku vsunieme a vlepíme do suda opačne, teda závitom vnútri. Posledný otvor 0 25 mm urobíme vo vzdialenosti 130 mm od horného okraja suda pre odtok prebytočnej vody. Do otvoru vsunieme a Eprosínom zalepíme výustku, zhotovenú z kusa duralovej rúrky na záclony. Z vnútornej strany rúrku nastrihneme a ohneme tak, aby sa vytvorila plocha, ktorou rúrku k sudu prilepíme. Sud zvrchu zakryjeme ťažkým železobetónovým krytom. V jeho strede pomocou betónovej klietky vynecháme štvorcový otvor 200 x 200 mm na prístupové dvere 18. Vonkajšiu kostru týchto dvierok umiestnime do šablóny tak, aby ich betón zalial. Predtým v priestore budúceho krytu umiestnime skrútené kusy stavebného železa, pospájaného drôtom. Vo vzdialenosti 180 mm od stredu krytu necháme do betónu zatuhnúť hák 19 dlhý asi 120 mm. Po zatuhnutí betónu nasunieme na kostru prístupových vetracích dvier 18 samotné dvierka. Predtým však na vnútornú časť dvierok pomocou kusa plechu upevníme nitmi kus izolujúceho linolea, na ktoré z vnútornej strany priskrutkujeme rozbočovaciu vodotesnú svorkovnicu 23 pomocou dvoch skrutiek. Svorkovnica má dve káblové priechodky 24 na prívod prúdu do svorkovnice a z nej potom do čerpadla. Zapojenie prúdu cez svorkovnicu umožňuje odpojenie a vytiahnutie čerpadla. Dvierka zabezpečíme zámkou 7. čerpadlo zavesíme hrubou silonovou šnúrou cez silentblok 16 na hák 19 tak, aby dolná časť čerpadla, ktorou sa nasáva voda, bola 10 až 20 cm od dna suda. Aby sa do suda nedostala povrchová voda, a aby betónový kryt nepoškodil sud, vložíme medzi nich medzikružie z linolea. Nádrž 3 (obr. 3) použijeme takú, akú sa nám podarí zadovážiť. Odporúčať môžme nádrž z umelej hmoty s obsahom 501 (vyrába firma KODRETA Myjava). Táto

44

^-/jy _>•' T Vi

c-r_-T__ —~^~ "Jr_r~ ——

Legenda k obrázkom na str. 44 a 45: I — elektromagnetické vibračné čerpadlo MALYS (220 V, 250 W, 3,3 kg) alebo RONDELA (220 V, 200 W, 7 kg) 2 — sud z oceľového plechu 9 600 mm 3 — nadrž z umelej hmoty 50 I 4 — akumulačný ohrievač vody 5 I (220 V, 1250W) 5 — elektronické signalizačné zariadenie 6 — kontaktová zátka 7 — zámka 8 — novodurové rúrky 0 1 6 x 2 mm 9 — gumová hadica 19 mm 10 — prietokový ventil 1/2" II — koleno s vnútorným závitom 1/2" 12 —odbočka Te 1/2" 13 — výtokový ventil (kohút) 1/2" 14 — koleno s vnútorným a vonkajším závitom 15 —kohút 1/2" 16 — silentblok (z automobilu) 17 — spojka na hadice Js 13 18 — vetracie dvierka z hliníkového plechu 19 —hák 20 — montážna krabica na montáž vo vlhku 21 — dvojpólový alebo trojpólový tlačidlový spínač 220 V, do 10 A 22 — jednopólový spínač na povrchovú montáž vo vlhku 220 V, do 6 A 23 — rozbočovacia vodotesná svorkovnica 24 — priechodky pre kábel 25 — trojžilový vodič s izoláciou z umelej hmoty (3x1,5 mm 2 , např. CYSY, CSSS) 26 — dvojžilový izolovaný drôt, např. CYH 2 x 0,75 mm 2 27 — káblová príchytka 10—16 s dvoma skrutkami M3 x 20 mm 28 — výtoková rúrka z polyetylénu

nádrž má veľký otvor so zátkou a dvoma malými otvormi, takisto so zátkami. Nádrž sa dá prenášať. pomocou držadiel. Ku kompletizácii potrebujeme tri špeciálne výtokové rúrky 28, ktoré vysústružíme z valcového kusa polystyrénu podľa detailu na obr. 5. Ako vidieť, horná časť drieku rúrky má vyrezaný závit M16. Prvú rúrku upevníme pomocou podložky a kovovej matice na veľkú zátku. Slúži ako prívod vody od čerpadla. Druhú rúrku upevníme podobne do jednej z malých zátok, slúži na pripojenie vetracieho potrubia,a tretiu do otvoru na dne nádrže, vo vzdialenosti 160 mm od jej stredu. Slúži na pripojenie potrubia inštalácie vodovodu. Vloženie tejto tretej rúrky a jej upevnenie robí trochu ťažkostí, ale pomocou drevenej tyče, vloženej cez veľkú zátku, sa to iste podarí. Odporúčame miesto vloženia výtokovej rúrky natrieť bielym Eprosínom ako lepidlom. Tretí otvor na vrchnej časti nádrže poslúži na vloženie kontaktovej zátky 6 s kontaktmi pre vodiče od zariadenia 5 na elektronickú signali-

45

záciu výšky hladiny vody v nádrži. Výroba elektronickej signalizácie je popísaná samostatne na str. 41. Na kontrolu hladiny v nádrži môžme použiť i mechanické plavákové zariadenie. Rúrky 8 na vedenie vody sú najvhodnejšie z umelej hmoty. Sú ľahké, dobre sa s nimi pracuje. Najlacnejšie z nich sú rúrky novodurové. Použijeme rúrky s vonkajším priemerom 16 mm a vnútorným 12 mm. Na vývody z oboch nádrží ich pripájame pomocou kúskov gumových hadíc 9 upevnených Sk páskami. Potrubie 8, ktoré vedie od nádrže 2 do suterénu budovy, uložíme do výkopu, ktorého hĺbka 50 cm je dostatočná. Do výkopu uložíme i trojžilový vodič (např. CYSY alebo CSSS) s izoláciou z umelej hmoty. (K čerpadlu MALYŠ ho dodávajú asi 40 m.) Vodič s gumovou izoláciou nie je vhodný, pretože v zemi časom strúchnivie. Novodurové rúrky sa dodávajú v dĺžkach maximálne 6 metrov, preto ich musíme spájať. Jeden koniec rúrky za tepla (např. ohriatím nad liehovým plameňom) v dĺžke 20 mm rozšírime tvarovaným kúskom drevenej tyčky a potom do nej vložíme studený koniec druhej tyče. Pred úplným stvrdnutím zohriatého konca ich rozopneme, spoj natrieme špeciálnym lepidlom na novodur D80

46

a znova trvalo spojíme. Pracujeme opatrne, aby sme prípadnou deformáciou rúrky v mieste ohybu extrémne nezúžili jej svetlosť. Vodovodná inštalácia bude v jednotlivých prípadoch odlišná. Musíme sa snažiť, aby vodorovné odbočky zvislého potrubia boli čo najkratšie a mali čo najmenej ohybov. Vodorovný rozvod musí mať voči vypúšťacím zariadeniam sklon aspoň 0,5 %. Používame bežné inštalačné materiály uvedenej svetlosti Js 1/2". Všade tam, kde budeme na tvarovky a armatúry napájať novodurové rúrky, použijeme vsuvky redukované^ 1/2" na 3/8". Do rúrok 0 16 mm je možné závit 3/8" vyrezať, neobídeme sa však bez sústruhu. Preto si vopred pripravíme potrebný počet vložiek asi 100 mm dlhých. Na jednom ich konci vyrežeme závit 3/8" v dĺžke 20 mm a druhý koniec rozšírime v dĺžke 20 mm tak, aby sme do neho mohli vsunúť a vlepiť koniec rúrky 8. Závitové spoje utesníme konopím a fermežou. Aby sa pri manipulácii s ventilmi nepoškodili nadmerným namáhaním, pripevníme rozvod v suteréne niekoľkými príchytkami k stene. Príchytky ohneme z plechu asi 1 mm hrubého. Zvislé rúrky na prívod vody T1, odvod T2 a ventilačné potrubie T3 môžme pripevniť k stene pomocou kabelových príchytiek 27, ktoré pre 0 16 mm sú dostačujúce

(obr. 6). V prípade, že príchytné skrutky sú krátke, rozšírime oba diely príchytky mierne znútra okrúhlym pilníkom. Elektrická inštalácia musí zodpovedať všetkým bezpečnostným predpisom. Schéma zapojenia je uvedená na obr. 4. Čerpadlo je chránené nulováním. Svorkovnicou 23 v nádrži 2 (obr. 2) prechádzajú všetky tri vodiče, jeden je pripojený na nulový vodič. Obidva živé vodiče vypínajú spínače 21 v súlade s inštrukciami výrobcu. Spínač 22 slúži na vyradenie fázy ohrievača 4. Pred príchodom zimy vodovoi odstavíme. Na svorkovnici odpo jíme elektrický kábel 25 a hadicu 9 s čerpadlom zvesíme z háka 19. Zbytok vody v nádrži 2 vypustíme dolným výpustom, ktorý je za normálnych okolností uzavretý zazátkovanou hadicou. Dno suda vypláchneme. Potom vypustíme vodu zo zásobnej nádrže 3 a z celej inštalácie. Ak chceme, aby vodovod zostal v prevádzke aj v zimnom období, nezostáva než nádrž 2 dobre izolovať, vrátane prívodov a výstupov. Takisto vo vnútri budovy musíme potrubie aj ostatné časti vodovodu pred mrazom dostatočne chrániť. ING. MATEJ RÁKOŠ A STEFAN KOLESÁR

CLONY PRED CHLADIČ AUTOMOBILŮ ŠKODA

# Zimní měsíce pravidelně prověří kvalitu termostatů, které musí být v perfektním stavu, aby udržely teplotu motoru na požadované výši. I kvalitním termostatům však prospěje odlehčení a navíc se zlepší cirkulace chladicí kapaliny v motoru, zakryjeme-li chladič dečkou. Při velmi pomalé cirkulaci fskoro uzavřeným termostatem se chladicí kapalina vychladí téměř na venkovní teplotu. Motor je potom chlazen nerovnoměrně a strana u výstupu z čerpadla je podchlazena. Ceny krycích deček nejsou zanedbatelné, ale pomineme-li tuto skutečnost, je mnohdy problém sehnat tu správnou, neboť provedení masek se dost liší. Potřebná regulace množství propouštěného vzduchu je velmi omezená a navíc na čelní masce nepůsobí dečka příliš esteticky. O náhražkách z alobalu nebo z vlnité lepenky už vůbec nemluvíme. Automobily typů Skoda 105,120, 130 mají mezi krycí mřížkou a chladičem poměrně dost místa (45 až 55 mm), které lze velmi ednoduše využít k instalaci jednoduché a plynule regulovatelné clony chladiče.

První provedení, regulovatelné vodorovně, je výrobně jednodušší a nevyžaduje shánět potřebný náhradní díl. Druhé provedení, regulovatelné svisle, využívá hotové roletky k jinému vozu. Je bytelnější a poskytuje možnost dálkového ovládání. První provedení je patrné z obr. 1. Clonu zhotovíme z tenkého pogumovaného plátna (molina) nejlépe černého. Neseženemeli je, postačí i husté plátno či jiná podobná tkanina, popřípadě tenká měkká koženka. Ustřihneme rozměr 500 x 330 mm a na jedné podélné straně přeložíme a prošijeme lem asi 25 mm široký. Tímto lemem provlékneme z pravé strany (při pohledu zepředu) v délce asi 200 mm silonovou šňůru (vlasec) asi 3 mm tlustou a pak ji prostřiženým otvorem vyvlékneme ven. V pravém rohu šňůrku k cloně přišijeme. K levému hornímu rohu clony ještě přišijeme krátkou tenkou šňůrku. Po té provlékneme lemem vodicí mosazný drát 0 2 mm. Mřížku chladiče demontujeme a pak drát na obou stranách připevníme k některým z mnoha technologických otvorů pouhým zahnutím. Abychom nepoškodili lak, je vhodné na konce drátu navléknout kousky bužírky. Ovládací šňůru provlékneme týmiž otvory a pak po stranách otvory v horním vodorovném plechu čelní masky. Oba konce šňůry spojíme

malou karabinkou. Aby šňůra byla trvale napnutá, je možné její část nahradit opředenou gumou 0 4 až 5 mm. Levý horní roh clony přivážeme k otvorům v plechu masky. Ovládací šňůra je zakrytá víkem zavazadlového prostoru, po jehož zvednutí lze tahem za šňůru posouvat clonu pod mřížkami čelní masky. Maximální zakrytí chladiče je asi 90% plochy, minimální nepřekročí 1'0 % plochy. Případné lepší skládání záhybů je možno ovlivnit rukou — poměrně velkými otvory v krycí mřížce lze na clonu dobře dosáhnout. Pro letní měsíce lze clonu velmi jednoduše demontovat. KAREL HYNGAR U druhého provedení použijeme k zakrytí chladiče hotové roletky z nákladního vozu AVIA, popřípadě z vozů Skoda MB 1000. Těchto vozů je na vrakovištích velké množství, takže sehnat roletu není tak velký problém. Výhodou tohoto řešení je i to, že v létě není třeba roletu demontovat a navíc způsob upevnění umožňuje vyměnit plátno za síťku. Plátno rolety zkrátíme na délku 250 mm, horní okraj zahneme a prošijeme tak, abychom vzniklým lemem mohli prostrčit dřevěnou tyčku 0 8 mm. Do středu tyčky upevníme kuličkový řetízek od vanové baterie. Z pozinkovaného plechu 2 mm tlustého zhotovíme dva držáky. Mřížku chladiče de-

47

KAROSERIE

DŘEVĚNÁ TYČKA

PLÁTNO ROLETKY

montujeme, roletku s držáky vlo- M4 x 10 mm a zajistíme maticemi žíme dovnitř a označíme si místa s podložkami. Do plechu nad chlapro vyvrtání otvorů 0 4,5 mm. Dr- dičem vyvrtáme otvor 0 4 mm žáky přišroubujeme šroubky a vypilujeme drážku 5 x 1 mm

STAHOVÁK SPOJKOVÉHO LOŽISKA PRO AUTOMOBILY ŠKODA • Spojkové ložisko je přístupné pouze zepředu, a proto k jeho

48

demontáži potřebujeme speciální stahovák. Vyrobil jsem si pro tento

směrem k zavazadlovému prostoru. Za drážkou vymáčkneme důlek, do něhož zapadne kulička řetízku. STANISLAV KUČERA účel jednoduchý srážeč, který se mi v praxi osvědčil. Svými rozměry je určen pro ložisko 6202 (vnitřní průměr 15 mm, tloušťka 11 mm), tedy pro vozy značky Skoda. Princip stahováku je jednoduchý, takže po úpravélj rozměrů hřídele a především osazení poslouží i pro automobily jiné značky. POSTUP PRÁCE Hřídel zhotovíme z kvalitnější oceli, například hlazenky 0 14 mm. Na jednom konci vypilujeme osazení, na druhém vyřízneme závit, na který našroubujeme matici a privaríme. Nakonec vyrobíme z kruhové oceli závaží. Při stahování postupujeme tak, že hřídel provlékneme ložiskem a posuneme do strany, aby osazení zapadlo do ložiska. Potom ložisko vyrážíme údery závaží do matice. Po každém úderu vždy pootočíme hřídelem po obvodu ložiska, abychom ložisko vytahovali souose. MiROSLAV ŠIMÁNĚ

STETOSKOP # Z motoru automobilu se občas začnou ozývat podivné zvuky (klepání, dření atd.). Někdy mají neškodný původ, většinou však signalizují určitou změnu stavu daného mechanismu (např. vadné ložisko) a tedy brzký defekt. V prvé řadě musíme určit zdroj hluku, což mnohdy nebývá snadné. Dobře poslouží primitivní, ale pro náš účel zcela vyhovující stetoskop. POSTUP PRÄCE Z plechové konzervy 0 70 mm odřízneme víko a řez začistíme pilníkem. Z pozinkového plechu

tlustého asi 0,8 mm vytvarujeme do paraboly nové víko a do jeho středu vyvrtáme otvor pro trubičku dlouhou asi 500 mm. Trubička je tenkostenná, průměru asi 10 mm (používá se například na zavěšení svítidel). Do víka ji připájíme cínem

ZÁVĚS PŘEVODOVKY # Občas je třeba převézt na jiné místo automobil, jehož motor jsme již vymontovali. Táhnout takový vůz lze jen s rizikem, že poškodíme rychlostní skříň nebo zadní polonápravy. Zhotovil jsem si jednoduchý závěs na upevnění rychlostní skříně, takže vozidlo lze odtáhnout bez poškození.

Výroba závěsu pro vozy škoda S 105—125 je velmi jednoduchá, předpokládá zhotovení osazené tyče a trubkového třmenu. Osazenou tyč vyrobíme tak, že do trubky 1 (světlosti 20 mm) zarazíme kruhovou ocel 2 0 20 mm a svaříme. Trubkový třmen zhotovíme z trubky 3, k níž kolmo privaríme

a celý díl připájíme ke konzervě. Konec trubičky opatříme kovovým hrotem. Hrot přitlačujeme k jednotlivým zkoušeným součástem, snímané zvuky rezonují v konzervě, takže vadu snáze rozpoznáme. MIROSLAV SlMÁNĚ

dva ocelové pásy 4. Do obou pásů vyvrtáme po dvou otvorech 0 8,5 mm. Do spodní dvojice otvorů nasuneme kolík 5 a privaríme. Druhými otvory budeme při montáži provlékat šroub 6. Do trubky 3 ještě vyvrtáme otvor 0 9 mm, k němuž privaríme matici 7. Do ní zašroubujeme stavěči šroub 8, jehož konec upravíme do hrotu. Při montáži pak vystačíme pouze s klíčem 13. Montáž není o nic složitější. Tyč vsuneme nejdříve tlustší stranou do otvoru výztuhy podélníku zadní

49

části karosérie až na doraz a pak tyč přesuneme do protilehlého otvoru podélníku. Na drážkovaný hřídel spojky nasuneme trubkový třmen a pootočíme jej tak, abychom jej nasunuli na tyč a v této poloze jej zajistíme zastrčením šroubu fr-e. utažením matice 7. Tím je rychlostní skříň upevněna a auto s demontovaným motorem je připraveno k odtažení. Nutné ovšem je, aby páka řazení byla v poloze neutrálu! Jinak by se nám spojkový drážkovaný hřídel protáčel v trubce trubkového třmenu a mohlo by se poškodit drážkování pro spojkovou lamelu. Aby se to nestalo, je

Rozpiska materiálu

ještě na trubce trubkového třmenu červík 8, který zašroubujeme do drážky spojkového hřídele. Tím zároveň zajistíme vozidlo proti sa-

DÁLKOVÉ OVLÁDÁNÍ VJEZDOVÝCH VRAT II # V minulém sborníku jsme popsali nutnou stavební přípravu potřebnou pro zhotovení dálkového ovládání vrat. V této části popíšeme elektrický servopohon a příště uvedeme návod na výrobu ovládací tlačítkové skříně, řídicí skříně a vysílače a přijímače signálů. ELEKTROMECHANICKÝ SERVOPOHON Po dokončení stavební přípravy jia místě montáže automatických vjezdových vrat a po dokončení zámečnických úprav vratového křídla (či vratových křídel) můžeme začít se stavbou elektromechanického servopohonu. Jeho úkolem je zabezpečovat mechanický pohyb vratového křídla podle pokynů

50

elektrického řídicího systému popřípadě dálkového ovládání. Než zvolíme vhodnou konstrukci servopohonu pro daný účel, musíme uvážit soubor nároků, které na servopohon klade provoz automatických vjezdových vrat: 1. Servopohon musí mít dostatečný zdvih pracovního mechanismu (páky, táhla), který umožňuje příznivé silové poměry mezi vratovým křídlem a servopohonem zejména v kritických polohách spojovacího mechanismu, tj. v poloze vratové křídlo „zavřeno" a v poloze vratové křídlo „otevřeno na 85 až 90°". Čím je zdvih pracovního mechanismu servopohonu větší, tím jsou tyto poměry příznivější, ňešení pohybových poměrů velmi

movolnému pojíždění, jestliže po odtažení opět vřadíme rychlostní stupeň. JOSEF KUJfČEK usnadňuje vhodné umístění konzoly 10 na vratovém křídle (viz USS č. 78, str. 42). Tento návod vychází z použití servopohonu se zdvihem pracovního mechanismu 570 mm. 2. Pohyb pracovního mechanis-^ mu servopohonu je nutno řešit takf aby při rozběhu vratového křídla z klidových poloh „zavřeno" nebo „otevřeno" bylo zabezpečeno plynulé zrychlení z nulové rychlosti, a při dokončování pohybu aby bylo naopak zabezpečeno plynulé zpoždění vratového křídla až do rychlosti nulové. Při takovém řešení se vjezdová vrata, i značných rozměrů a hmotnosti, otevírají a zavírají bez otřesů a nadměrného namáhání všech mechanických součástek servopohonu. Požadavek plynulého zrychlení a zpoždění pohybu křídla vjezdových vrat vylučuje například použití pohybových šroubů a tažných řetězových mechanismů. Tento návod vychází z využití harmonického pohybu, který poskytuje obyčejný klikový mechanismus. áB^ 3. Servopohon musí zabezpečil stabilitu vratového křídla v poloze

Obr. 1

Obr. k

Obr. 2

Obr,5

18. \

„zavřeno", kdy vratové křídlo musí odolávat například tlaku větru nebo případnému náporu osoby ažící se vniknout na pozemek. Je :edy nutné, aby • servopohon byl v poloze „vrata zavřena" samosvorný (nelze s ním pohnout jakoukoli silou působící zvenčí na pohybový mechanismus ve směru „otevři se"). Klikový mechanismus splní uvedený požadavek beze zbytku tím, že v poloze „vrata zavřena" jej uvedeme do horní úvrati, kdy je klika i ojnice v jedné přímce. 4. Konstrukce servopohonu musí být velmi tuhá a velmi dobře zakotvená v základové desce, neboť jakýkoli nápor na vratové křídlo se prostřednictvím pracovního mechanismu přenáší na rám servopohonu, snaží se jej deformovat nebo odtlačit směrem od vrat. Návod předpokládá ocelový svařovaný rám servopohonu z poměrně

20\ 721

/19

silných (zdánlivě předimenzovaných) úhelníků, vyztužený navíc diagonálními vzpěrami. 5. Servopohon musí být vybaven mechanickou pojistkou, která zabezpečí přerušení pohybu vratového křídla v tom případě, že při svém pohybu vratové křídlo narazí na mechanickou překážku. Mechanická pojistka však nesmí uvolnit křídlo v jeho poloze „zavřeno", popřípadě i „otevřeno". 6. Konstrukce servopohonu musí umožnit odpojení pohybového mechanismu od vratového křídla pro případ, že dojde k přerušení dodávky elektrického proudu ze sítě, nebo k poruše řídicího systému vrat nebo samotného servopohunu. Jde tedy zásadně o odpojení mechanické, které by mělo být proveditelné výhradně z prostoru za vraty, jednoduše a bez použití nástrojů. 7. Maximální rychlost otáčivého

pohybu vratového křídla by měla být v takových praktických mezích, které umožňují snadný únik osobám nebo i zvířatům, náhodně se nalézajícím v prostoru ve chvíli, kdy dáváme povel k otevření vrat a chceme projet bez zastavení. Doporučit lze interval deset vteřin. Při použití klikového mechanismu jsou nutné tři otáčky kliky přibližně za minutu. Ceny všech důležitých prvků nezbytných pro stavbu elektromechanického servopohonu značně vzrostly, lze tedy předpokládat, že ten, kdo bude návod realizovat, bude mít snahu nakoupit co nejlevněji. Proto je zbytečné předepisovat co přesně nakoupit stejně tak, jako uvádět přesné rozměry a detailní konstrukci rámu servopohonu, neboť bude ovlivněna zvolenou koncepcí převodů servopohonu. Navržená koncepce elektromechanického servopohonu využívá modifikovaného principu klikového mechanismu. Umožňuje tedy řešit servopohon z hlediska nezbytných převodů nejrůznějším způsobem při použití různých elektromotorů s otáčkami 1400 min 1 nebo lépe 900 min"1 a výkonem větším než 500 W. Lze použít jak jednofázové elektromotory (z pračky) s otáčkami 1450 min"1 a kombinovaných převodů klínovými řemeny a ozubenými koly, tak elektromotory třífázové s otáčkami 920 min"1 s převody klínovými řemeny, popřípadě s využitím šnekové převodovky. Důležité je, aby elektromechanický servopohon splnil beze zbytku všechny požadavky, uvedené pod body 1 až 7. Nejzávažnějším konstrukčním požadavkem je dosažení potřebného převodu otáček v souladu s tím, co je uvedeno v bodě 7. Při použití asynchronního motoru s otáčkami kolem 1450 min'1 musíme realizovat převod 1 : 500, při otáčkách kolem 950 min'1 vyžadujeme převod přibližně 1 : 310. Tyto převodové poměry se označují v technických parametrech jako převod 500 a 310. Autor realizoval servopohon se dvěma převody klínovými řemeny a dvěma převody ozubenými koly (nezapouzdřenými) s roynými zuby s převodovými poměry 2,5 x 4 x 6 x 8 = 480. Náčrt tohoto řešení je na obr. 1. Klínové řemeny i jsou vedeny ve vodorovné rovině, přičemž druhý převod řemeny používá hladký povrch větší řeme-

51

52

Obr. 8 Rozpiska materiálu

nice. Převody ozubenými koly používají vesměs pastorky s devíti zuby při zubovém modulu 2,5 a 3 z vyřazených zemědělských strojů. Druhá varianta servopohonu (obr. 2) využívá dvou převodů klínovými řemeny s poměry 3 a 3,1

a šnekovou převodovku s poměrem 40. Celkový převod je tedy 372, což při použití motoru s otáčkami 920 min"1 celkově přispívá k velmi klidnému chodu vratového křídla. Převody klínovými řemeny realizujeme (s ohledem na poměrně

malý přenášený krouticí moment) vždy jediným řemenem v každém stupni, přičemž vyhovuje rozměr řemenu 10. Malé řemenice lze zakoupit v prodejně ELKO (Praha 2, Francouzská 20) s otvory 0 14, 19, 24 a 28 mm v toleranci H8 při aktivním průměru 70 mm a se dvěma drážkami. Velké řemenice ze slitiny hliníku lze objednat na dobírku u firmy ARAC (Praha 5, Na Farkáně IV/49) a to buď jako hrubé odlitky k soustružení, nebo již osoustružené s drážkou pro jeden klínový řemen č. 10 s aktivním průměrem 220 mm, případně s hladkým obvodem 0 225 mm. Oba uvedené typy hliníkových řemenic je možné získat s otvory 0 15 nebo 19 mm ' v toleranci H8. Z obr. 1 i 2 je patrné, že výstupní pracovní hřídel servopohonu je vždy svislý a v rámu servopohonu umístěný v místech zakótovaných na obr. 3. Když se nám nepovede umístit tento výstupní hřídel do předepsaného místa rámu servopohonu, musíme (při montáži servopohonu na předepsané místo vrat) upravit délku, popřípadě tvar táhla, které spojuje servopohon

53

s konzolou na vratovém křídle. Konstrukce klikového mechanismu je zřejmá z obr. 7 a detailů na obr. 8. Pracovní hřídel 1 servopohonu je ukončen vodorovně umístěnou kruhovou deskou 2 vysoustruženou z ocelového plechu 6 mm tlustého ve vyznačených rozměrech. Pracovní hřídel proto upravíme na horním konci tak, aby mohl být svařen s kruhovou deskou. Na desku upevníme rameno 3 z ploché oceli nebo z vhodného profilu Jäkl obdélníkového průřezu a rozměru například 50 x 20 mm. Toto rameno upevníme na jednom konci šroubem 4 do středu kruhové desky 2 a přibližně uprostřed délky je spojíme pojistkou 5 s obvodem kruhové desky. Vhodnou pojistku tohoto druhu včetně jakostních střižných pouzder lze rovněž objednat u firmy ARAC jako kompletní sestavu. Na vnější konec ramena 3 zavaříme svislý čep 6, na který navlékneme vnitřní oko táhla 7 opatřeného silonovým třecím pouzdrem 8. Obdobné oko se silonovým pouzdrem je i na vnějším konci táhla 7. Táhlo 7 opatříme prodlužovacím šroubem 11, což umožní upravit celkovou délku táhla tak, aby odpovídala skutečné vzdálenosti servopohonu ke konzole vratového křídla dané montáží systému na místě. Důležitou součástí servopohonu jsou mikrospínače 18 a 19. Upevníme je na rámu servopohonu tak, aby svými mechanickými čidly

(páčkami nebo palci s kladičkou) zasahovaly na vačky 20 a 21 upevněné na obvodě kruhové desky 2. Pro daný účel nejvhodnější jsou mikrospínače firmy ELEKTRO-PRAGA Jablonec nad Nisou, typ 4939-8229. Jsou opatřeny těsným pouzdrem (stupeň IP 66) a palcem, s volně otočnou kladičkou. V nouzi lze použít i jiný typ mikrospínače (např. z automatických praček Tatramat). Ten však musíme vložit do těsného pouzdra a upravit musíme i plochou páčku, která u tohoto mikrospínače vykonává službu čidla. Mikrospínače umístíme na rámu servopohonu tak, aby byly v urči-, tém rozmezí přestavitelné směrem ke středu kruhové desky 2, což umožní nalézt optimální polohy vzhledem k povrchu aktivních ploch vaček 20 a 21. U servopohonu pro jednoduché tlačítkové ovládání (typu 001 podle úvodní stati ve sborníku USS č. 78) vystačíme s jediným mikrospínačem 18 (obr. 4), který je v provozu ovlivňován povrchem dvou vaček 20. Chceme-li realizovat řídicí systém vjezdových vrat, který by zabezpečoval samočinné zavření vrat po projetí vozidla, musíme vyrobit servopohon typu 002, který má v provozu oba mikrospínače 18 a 19, jinak se však od typu 001 neliší. V tomto případě použijeme jednodráhovou vačku 20 a jednu vačku dvoudráhovou 21, u níž jedna dráha působí výhradně na mikrospínač 18 a druhá dráha

REDUKCE PRO ZÁVITNÍK # Potřebujeme-li vyrobit závit vídající velikosti čtyřhranu závitv těžko přístupném otvoru, nará- níku. Vytvoříme si tak sadu redukcí žíme na problém, jak prodloužit pro celou závitníkovou řadu. závitník, aby bylo možno vratidlem Pokud si dáme tu práci a vyrootáčet ve Volném prostoru. Protože se tato potřeba vyskytne jen občas, nevyplatí se nástroj navařovat ani ; pracně vyrábět příslušný nástavec s vnitřním čtyřhranem. Záležitost lze jednoduše vyřešit pomocí běžných nástrčkových klíčů a vratidla (ráčny) ze soupravy „TONA" a redukce, kterou snadno a rychle zhotovíme z matice vhodného rozměru tak, že její závitový otvor jehlovým čtvercovým pilníkem upravíme na čtverec. Propilujeme jej na velikost přesně odpo-

54

výhradně (obr. 5).

na

mikrospínač

19

Vačky obou typů umístíme na kruhové desce 2 posuvně, neboť při montáži zařízení musíme nalézt správný okamžik ovlivnění obou mikrospínačů příslušnou drahou vačky. U mikrospínače 18 je okamžik dán polohou ramene 3 při poloze vratového křídla „zavřeno" a „otevřeno". Dvoudráhová vačka 21 musí navíc ovlivňovat v poloze ramene 3 servopohonu (pro „otevřeno") příslušnou drahou též mikrospínač 19. Rozmístění vaček na kruhové desce servopohonu 002 je schematicky naznačeno na obr. 6. Vačky jsou tvarově značně složité součásti. Zručný kutil je zhotoví svařením ocelových dílů tvarovaných podle skutečnosti, kterou dosáhne na svém servopohonu. Obrobené odlitky vaček (sada i servopohon 001 nebo sada vaček pro servopohon 002) lze získat u firmy ARAC. Vnitřek rámu servopohonu z boků oplechujeme a shora opatříme víkem. Plechové díly upevníme na rám servopohonu pomocí šroubů oboustrannými podložkami, které vystřihneme z ploché černé gumy nejméně 5 mm tlusté. Zabezpečíme tak tichý chod servopohonu, neboť plechy vibrují, což je způsobeno jednak nevyváženými hmotami řemenic a jednak magnetickým polem buzeným třífázovými elektromotory. ING. KAREL VACEK bíme vždy dvě či tři redukce ke každému závitníku a naskládáme je v „oříšku" za sebou, vedení jistější. Stejně tak redukce zhotovit ze šestihranů. Pomocí redukce zhotovíme snadno závit i v otvoru nepřístupném běžnými nástroji. ING. BOHUMIL VERZÍCH

Koupil jsem si srovnávačku MS-250 i s přídavným zařízením sloužícím k tloušťkování dřeva. Pod názvem tloušfkovačka TL-250 ji vyrábí Kovodružstvo Rychnov nad Kněžnou. U této tloušťkovačky sé dřevo protahuje (posouvá) ručně, pomocí kliky. Abych si práci £ protahováním ulehčil, nahradil m ruční pohon pohonem elekrickou ruční vrtačkou, jejíž otáčky lze snížit elektronickou regulací. Výhodou mechanizovaného posuvu je především to, že pracovník obsluhující zařízení má obě ruce volné. Při hoblování nekvalitního dřeva začne někdy — zejména na začátku protahovaní — podávací válec prokluzovat. Máme-li obě ruce volné, snáze napomůžeme plynulému posuvu dřeva. Další výhodou je i to, že při strojním posuvu může opracovávat libovolně dlouhá prkna pouze jeden pracovník. Podmínkou je ovšem dobrá podpěrka s válečkem (její výroba byľa popsána ve sborníku USS č. 55). K pohonu používám vrtačku EV 513D s příkonem 550 W se zařazeu nižší rychlostí (520 min"1). Na

STROJNÍ PROTAHOVANÍ NA SROVNÁVAČCE MS-250 snížení otáček používám tyristorový regulátor, který jsem zhotovil podle návodu uveřejněného ve sborníku USS č. 15. Vyzkoušel jsem i jednodušší diodový omezovač proudu (podle USS č. 37). Ten se však neosvědčil, protože má jen jednu stálou rychlost, při níž lze odebírat jen velmi slabou třísku. Výroba zařízení není příliš složitá, protože k převodu mezi tloušf kovačkou a vrtačkou využijeme řetězový převod z motocyklu Pionýr — jako velké řetězové kolo použijeme ozubený věnec s 55 zuby a jako malé kolo pastorek

s 12 zuby. Komu by dělalo potíže zhotovit i zbývající potřebné díly, může napsat autorovi návodu (Rybičkova 317, 560 02 Česká Třebová), který je ochoten zaslat na dobírku vyráběné části převodu 3 a 5, dále konzolu 7 a ochranný kryt 6. POSTUP PRÁCE Podle obr. 1 zhotovíme obě kola 3 a 5. Na plechový talíř 3.2 přinýtujeme ozubený věnec 3.1. Použijeme šest nýtů 3.4 s, půlkulatou hlavou. Do středu talíře privaríme desku 3.3 a vytvoříme tak náboj

Tloušťkovací zařízení: vlevo s nasazeným krytem, vpravo bez snímacího krytu

55

velkého kola 3. Malé kolo 5 se skládá z pastorku 5.1, k němuž privaríme hřídel 5.2 pro upnutí do sklíčidla vrtačky. Ochranný kryt 6 se skládá ze dvou základních dílů — pevného a odnímatelného (obr. 2). Pevný díl 6.1 až 6.4 je zkonstruován tak, aby při srovnávání řeziva se zasunutým stolem (tedy v případě, že nepoužíváme tloušťkovačku 2) nepřekážel a zůstává tedy spolu s konzolou 7 natrvalo upevněn na srovnávačce 1. Pevný díl krytu 6.1 vyřízneme z plechu 2 mm tlustého. Lem 6.2 vystřihneme a ostře ohneme horní a dolní okraj. Okraje na několika místech nařízneme a poté lem ohneme, nejlépe na podložce z kousku trubky příslušného průměru. Hotový lem privaríme

56

bodovými svary k pevnému dílu 6.1. Podle obr. 2 ohneme držáky 6.3 a 6.4 a přišroubujeme je ke srovnávačce. Přiložíme na ně- kryt 6.1 Rozpiska materiálu

a po vystředění držáky orýsujeme a privaríme. Kryt se bude těsně dotýkat krytu klínových řemenů na srovnávačce 1. Je-li potřeba,

Obr.2

držáky patřičně upravíme. Odnímatelný díl 6.5 i lem 6.6 vystřihneme z plechu 1,5 mm tlustého. Na lemu si vyznačíme střed a od tohoto středu postupně vytvarujeme velký rádius. Lem privaríme bodovými koutovými svary, opět od středu lemu. Konce lemu přihneme a pak zasuneme odnímatelný kryt do pevného krytu. Na lemu 6.6 si označíme místa, kam privaríme držáky 6.7 se šrou-

57

by M6. Při této práci se dobře osvědčily svěrky (ztužidla). Konzola 7 je výrobně velice jednoduchá. Zhotovíme ji ze dvou Úhelníků 7.1 a 7.2, svařených kolmo na sebe. Stolek 7.3 pro upev-

není vrtačky tvoří tři odřezky profilu Jäkl svařené k sobě. Konzolu připevníme dvěma šrouby do otvorů ve srovnávačce již zhotovených. Jsou určeny na upevnění dalších adaptérů MS 250.

VYPÍNAČ K ROZBRUSOVACEJ PÍLE # Rozbrusovacie píly ponúkané v obchodnej sieti, aj tie doma vyrobené, sú konštrukčne riešené tak, že sa zapínajú trojfázovým alebo ťahovým spínačom, ktorý je umiestnený na stojane, alebo v blízkosti motora. V prípade potreby rýchleho zastavenia rotujúceho kotúča (ak rezaný materiál sa uvolnil, spriečil, alebo rezací

kotúč praskol) musí obsluha pustiť rukoväť a siahnuť na vypínač. Tento úkon — hlavne ak rezací kotúč praskol — je potrebné vykonať okamžite a predovšetkým sa vystríhať stretu ruky s úlomkami kotúča, eventuálne rezaného materiálu. Zamedziť nežiadúcemu poraneniu je možné namontovaním jedno-

Vľavo stávajúce zapojenie, vpravo zapojenie po úprave

58

Z tloušťkovačky demontujeme ruční kliku a místo ní přišroubujeme původní maticí M10 velké řetězové kolo 3. Budeme-li chtít tloušťkovat, zasuneme tloušťkovačku výřezem v pevném dílu krytu 6.1. Do sklíčidla vrtačky, upneme hřídel malého řetězového kola 5 a na obě kola nasadíme řetěz 4. Použijeme řetěz z motocyklu Pionýr s 66 články. Vrtačku 10 upneme na stolek konzoly pomocí objímky 8, kterou připevníme dvěma svěrkami 9. Objímka i svěrky tvoří příslušenství vrtačky. Pečlivě zkontrolujeme rovinnost obou řetězových kol a je-li vše v pořádku, svěrky řádně dotáhneme. Po té nasadíme a přišroubujeme odnímatelnou část krytu 6. K vrtačce připojíme regulátor otáček a můžeme začít pracovat. ING. VLADIMÍR KRÁL

fázového vypínača (napríklad vrtačkový spínač 87-14681-80 100, ktorého výrobcom je Elektro Praga Jablonec nad Nisou, alebo mikrospínač rady B 611, B 612, prípadne tlačidlový ovládač určený na zabudovanie 0,5 A/250 V~ typové číslo 4450-40) na rukoväť rozbrusovačky, ktorý spína cievku trojfázového vzduchového stýkača (např. V25D) umiestneného v blízkosti trojfázového motora v ochrannom priestore. Uvedenou úpravou ušetríme aj elekrickú energiu, pretože čas zapnutia a vypnutia presne ovládame. POSTUP PRÁCE Jestvujúci tlakový alebo o t o č n ý trojfázový spínač d e m o n t u j e m ^ (nezabudnime predtým odpojiť prívodný kábel zo siete). Na jeho miesto (alebo do blízkosti motora — nezabúdajúc na ochranu stýkača pred mechanickým úletom) priskrutkujeme k stojanu trojfázový stykač V25D. Na jeho vstupné svorky priskrutkujeme prívodný kábel a na výstupné svorky kábel idúci do svorkovnice motora. Majme na zreteli, že nulový vodič musíme dôkladne spojiť s kostrou (stojanom), a že by káblik (žila) mal byť vždy najdlhší. Na rukoväť mechanicky pripevníme tlačidlový vrtačkový spínač tak, aby sa dal ovládať palcom pravej ruky pri držaní rukoväte stroja (u pravákov). Dbáme na to, aby ho bolo možne zo spodnej strany zakryto-

vať. Najvhodnejšie ho umiestnime do nevodivého krytu, ktorý pripevníme k rukoväti. Na svorky vypínača pripevníme dvojžilový kábel s dvojitou ochranou, ktorý vedieme dutinou rukoväte do priestoru motora a odtiaľ v kovovej chráničke až k stýkaču. Jeden koniec kábla zapojíme na ľubovoľnú fázu stýkača (na prívod-

nú stranu, ktorá je stále pod napätím) a druhý koniec na svorku zeme (kostra stroja). Musíme dodržať všetky potrebné CSN pre prácu s elektrickým zariadením. S upravenou rozbrusovacou pílou pracujeme tak, že po upevnení materiálu do zveráka rozbrusovačky, priložíme rezací kotúč na vzdialenosť len niekoľkých milime-

trov k rozbrusovanému materiálu a zapneme tlačidlo na rukoväti. Po dosiahnutí nominálnych otáčok kotúča ho zatláčame do materiálu. V prípade potreby okamžitého vypnutia uvoľníme tlačidlo a zároveň vynímame rezací kotúč z materiálu. ING. ANDREJ ANDREÁNSKY

ZLEPŠENÍ TLOUŠŤKOVAČKY # Při práci s tloušťkovačkou MS 200 (výrobce Kovodružstvo Rychnov nad Kněžnou) jsem přišel na nápad, jak podstatně zpřesnit nastavení úberu při tloušťkování. Na ruční kolečko sloužící k nai ven í úberu přilepíme štítek, uvený na obrázku. Kolečko má šest výstupků a podle toho má i uvedený štítek po obvodě šest dílů. Jedna celá otáčka kolečka značí 2,5 mm úberu. Jeden díl po obvo-

«

dě (od výstupku k výstupku) zhruba 0,4 mm a malý dílek 0,1 mm úberu, štítek rovněž informuje i o smyslu otáčení kolečka vzhledem k úberu třísky. Uvedený štítek přilepíme na ruční kolečko v poloze „NULA" (tloušťkovačka v dolní úvrati) tak, aby dílek „ 1 " na stupnici směřoval k výstupku směřujícímu k obsluze. Tento způsob nastavení úberu zpřesní naši práci, přičemž původ-

TŘÍFÁZOVÝ MOTOR NA JEDNOFÁZOVÉ SÍTI • Maloobchod nabízí v dostatečném výběru motory na světelný proud (asynchronní). Mnoho kutilů ve své dílně doslova obchází užitý motor třífázový, protože nemají zaveden motorový (třífázový) proud. Problematikou se na stránkách sborníku velmi okrajově před několika lety zabývali Ing. J. Nejedlý (USS č. 29) a J. Helebrand (USS č ; 50). Proto nabízím několik vyzkoušených a ne zcela obvyklých řešení, zejména ovládací části, tak, aby si každý mohl vybrat to, které nejlépe vyhovuje jeho potřebám a možnostem. Provoz třífázového motoru z jednofázové sítě není ničím neobvyklým, splníme-li určité podmínky. Bez úpravy se motor neroztočí a dával by jen asi třetinu výkonu, protože využita zůstává jen jedna třetina vinutí. Použitelné jsou motory, které lze na svorkovnicích přepojit pro napětí 220 V.

C

Je-li motor navinut jen na napětí 380 V, vypomůžeme *si transformátorem nebo autóttďnsformátorem a oba kondenzátory — spouštěcí i provozní — dimenzujeme na toto napětí. Výkon transformátoru musí odpovídat výkonu, uvedenému na štítku motoru. S tímto případem se setkáváme např. u vyřazených kompresorů profesionálních chladicích zařízení, hermeticky uzavřených v jeden celek. Z uvedeného vyplývá, že motor musíme vybavit spouštěcím (rozběhovým) kondenzátorem Čs, provozním kondenzátorem Cp, elementem, který po roztočení motoru odpojí spouštěcí kondenzátor a dále zařízením, které odpojí motor od sítě při jeho přetížení, případně selhání některé součásti doplňkového vybavení (motor se neroztočí vinou vadného spouštěcího Kondenzátoru, nebo naopak, spouštěcí kondenzátor

ní vertikální stupnice tloušťkovačky slouží jako orientační. FRANTIŠEK NESNÍDAL

zůstane trvale připojen i po roztočení motoru). Možností závad a jejich kombinací je samozřejmě více. SPOUŠTĚCÍ KONDENZÁTORY Odborná literatura doporučuje spouštěcí kondenzátor Čs kapacity asi 60 až 70 pF na každý kW výkonu motoru. Tento údaj je orientační, protože hladký rozběh motoru závisí na mnoha okolnostech. Motor, zatížený jen kotoučem cirkulárky se rozběhne snadněji, než motor, pohánějící čerpadlo nebo kompresor, pracující od počátku do protitlaku. Motory vícepólové (s menším počtem otáček), se rozbíhají snadněji a i poměr počtu drážek ve statoru k počtu drážek rotoru má nemalý vliv. V zásadě platí, že při malé kapacitě Čs se motor rozbíhá ztěžka a dlouho. Riskujeme jeho spálení nebo průraz spouštěcího kondenzátoru, který není určen pro dlouhodobé zatížení. Bude-li však kapacita rozběhového kondenzátoru příliš velká, budou jím vlivem nízké kapacitní reaktance protékat vysoké proudy, což opět vyvolá možnost průrazu nebo spálení vinutí motoru. Z předchozího vyplývá, že nastavení kapacity

59

musíme vyzkoušet případ od případu. Jako spouštěcí kondenzátor dobře poslouží bipolární elektrolytický kondenzátor, který pro tento účel vyrábí TESLA pod označením TC 547 v rozmezí kapacit 25 až 200 MF pro 220 V. Po rozběhu motoru je nutno tento kondenzátor okamžitě odpojit, jinak snižujeme jeho životnost a navíc motor odebírá nepřípustně vysoký proud. PROVOZNf KONDENZÁTOR Provozní kondenzátor Cp je trvale připojen na svorkách motoru a zajišťuje fázové pootočení proudu napájejícího zbylá vinutí motoru. Jeho kapacitu stanovíme přesně pro konkrétní případ (obr. 1). Oo^ampérmetry, jeden zařazený dô 'přímého přívodu fáze a druhý do přívodu fáze v sérii s kapacitou Cp, musí vykazovat stejné proudy. Měříme až po odpojení startovacího kondenzátoru Čs a při plně zatíženém motoru. Proud „vyladíme" paralelním přidáváním, nebo ubíráním kondenzátorů menších kapacit. Pozor! Pracujeme se síťovým napětím, tedy napětím životu nebezpečným. Pro tento účel je výhodné sestavit si sadu z kondenzátorů menších hodnot a kapacitu měnit přidáváním nebo ubíráním počtu kondenzátorů vhodným přepínačem. Vyzkoušenou kapacitu potom nahradíme jediným kondenzátorem odpovídající hodnoty.

60

TESLA pro tento účel vyrábí M P kondenzátory označené WK 704 (s pájecím očkem) nebo WK 708 (s kabelem cca 0,25 m dlouhým), které se vzájemně liší jen uspořádáním vývodů. Kondenzátory se vyrábějí v rozmezí 2,5 až 25 nF. Kondenzátory TESLA jiných typů nejsou pro tento účel vhodné. Výrobce připouští jejich provoz pouze pro stejnosměrná napětí, kde střídavá složka nepřesahuje 20% jejich jmenovité napěťové hodnoty. ROZBĚHOVÉ ZAŘÍZENÍ Spouštěcí kondenzátor Čs lze odpojit několika způsoby. U motorů konstruovaných pro provoz ze světelné sítě se používá téměř výhradně odstředivý odpojovač, umístěný přímo na hřídeli motoru. Po roztočení motoru na jmenovité otáčky se odstředivou silou rozepnou kontakty, přes které je připojen spouštěcí kondenzátor. Zastavením motoru, kdy se již neuplatňuje odstředivá síla, se kontakty naopak vracejí zpět do své původní sepnuté polohy. Tento systém je ideální. U třífázových motorů se však s umístěním odpojovače nepočítá a dodatečně ho na motor nelze instalovat. Základní zapojení třífázového motoru je na obr. 2. Obsahuje spouštěcí kondenzátor Čs, provozní kondenzátor Cp, vypínač S, jímž motor zapínáme, tavnou pojistku FU nebo jistič F1 dimenzovaný

podle výkonu motoru. Písmeny U, V, W jsou označeny svorky motoru. Zemnicí ochranná svorka motoru, popřípadě celého zařízení, musí být bezpodmínečně spojena s ochranným vodičem! Jestliže zařízení k síťovému rozvodu připojujeme vidlicí a zásuvkou, musíme ochranný vodič vyvést samostatně až do vidlice (zástrčky), a teprve tam připojit na zemnicí zdířku. Při reverzaci (změně smyslu točení), zaměňujeme přívody ke svorkám V a W. Kontaktem T1 na časově omezenou dobu připojujeme spouštěcí kondenzátor. Uvedené uspořádání je stejné u všech schéma, která jsou pouze modifikací schéma základního. Nejčastějším, ale nejméně vhc ným, je uspořádání, kde vedle vypínače motoru S je umístěno i tlačítko T1. Při spouštění motoru musíme současně zapínat vypínač a tisknout tlačítko. Vhodným uspořádáním obou prvků lze sice oba úkony provést jednou rukou, ale jde vždy spíše o eskamoterský kousek. Na obr. 3 je spouštění provedeno třípolohovým vypínačem. Je to obdoba spouštění velkých třífázových motorů, které při rozběhu musíme přepínat v konfiguraci „hvězda — trojúhelník". V našem případě připínáme ve střední poloze spouštěcí kondenzátor. Kontakty přepínače dimenzujeme na plný rozběhový proud motoru. Použít lze různé přepínače, obtížně se

shánějí. Uvádíme zapojení řepínačem BAČO 2203 (vyrábí družstvo OBZOR Zlín). V základní poloze (0) je vše rozpojeno. Ve druhé poloze jsou sepnuty kontakty 1 —2 a 5—6, čímž je na svorku V připojena fáze přímo a na svorku W přes kondenzátor Čs. Ve třetí poloze je zapojena jen dvojice kontaktů 3—4, paralelně připojených na kontakty 5—6. Kontakty 7—8 nejsou využity. Bohužel ani toto uspořádání není zcela ideální. Při vypínání motoru se do výchozí polohy vracíme přes střední polohu, to znamená, že znovu a zbytečně připojujeme spouštěcí kondenzátor. Nejvýhodnější je dvoutlačítkové -klasické zapojení (obr. 4) „start-stop". Motor ovládáme dvoutlačítnapř. typu T6 nebo dříve

vyráběným D6u, které bylo podstatně kvalitnější a umožňovalo větší zatížení kontaktů. Spouštěcí tlačítko (zelené) musí mít dvě spínací jednotky. Jedna ovládá stykač 8 1 , druhá připojuje spouštěcí kondenzátor Čs. Na samotném stykači je využit jen jediný spínací a jeden pomocný kontakt. Zapojení a funkce jsou patrný z obr. 4. Ovládacím napětím je napětí síťové. Stykač má budicí cívku navinutou pro 220 V. Tohoto zapojení lze s kontakty ovladače T6 použít pro motory do výkonu 550 VA. U motorů větších výkonů je nutno pro připojování spouštěcího kondenzátoru používat dva stykače S1 a S2, protože kontakty T6 větší proud nesnesou (obr. 5). Toto zapojení realizujeme se standard-

ním dvoutlačítkem, protože spouštěcí ovladač má jen jeden spínací kontakt. Pro ovládání je použito bezpečné napětí 24 V, odebírané z transformátoru TR Stisknutím zeleného tlačítka ovladače sepneme prostřednictvím stykače S1 přívod proudu k motoru a současně připojíme prostřednictvím druhého stykače S2 spouštěcí kondenzátor. Zelené tlačítko stiskneme jen na dobu nutnou k rozběhu motoru. Vedlejší úkony (zapojení podle obr. 2 a 3) odpadají. Dvoutlačítkové zapojení navíc zaručuje, že při výpadku proudu motor po Obnovení dodávky proudu znovu nenaskočí, i když opomeneme vypnout vypínač. Upozorňujeme na CSN 33 2200 (či. 5.4), která toto vybavení u nebezpečných strojů (cirkulárka, ho-

-oPEN

Obr. 7

61

DESKA ZE STRANY SOUČÁSTEK

blovka atd.) přímo vyžaduje. Doporučuje rovněž napájet ovládací okruhy bezpečným napětím (24 V). často vyžadujeme, aby motor naskočil v závislosti na poklesu tlaku, hladiny atd., bez přítomnosti obsluhy. V takových případech bude motor spuštěn vždy se stejnou zátěží, a i doba jeho rozběhu bude přibližně stejná. Dobu připnutí spouštěcího kondenzátoru Čs můžeme řídit časovým spínačem (obr. 6). Silnoproudá část zařízení je obdobná jako na obr. 2, protože kontakty tlakového nebo hladinového spínače AP bývají dimenzovány na plný proud motoru. Stykač S řízený časovým spínačem připojuje jen spouštěcí kondenzátor. Schéma zapojení jednoduchého časového spínače vhodného k tomuto účelu je na obr. 7. Jeho koncový stupeň osadíme triakem Tk, který spíná stykač. Časový spínač AP pracuje takto: V okamžiku zapnutí je na bázi tranzistoru T1 nulové napětí, takže tranzistor nevede. Napětí usměrněné diodou D1 se přes rezistor R1 dostává na bázi tranzistoru T2, čímž se T2 stane vodivým a přivádí kladné napětí na řídicí elektrodu triaku Tk, který sepne stykač. Přes potenciometr P a rezistor R5 je nabíjen kondenzátor C2 až napětí na něm dosáhne jmenovitého napětí Zenerovy diody D2. Ta propustí na bázi tranzistoru T1 kladné napětí. Tím se T1 stane vodivým a naopak T2, který dosud vedl, uzavře, takže na řídící elekt-

62

-«—10 —I

DESKA ZE STRANY SPOJU

rodě triaku je napětí nižší než UGT a triak vypíná. Vypnutí pak trvá po celou dobu, po kterou je C2 nabit, resp. pokud vypínač S (obr. 6) je sepnut a na diodu D1 je přiváděno napětí z transformátoru TR Časový spínač AP zapojíme na plošném spoji podle obr. 8. Bylo by možno použít i méně výkonný triak, například KT 205/600, pokud ovšem nepřesáhne proud protékající cívkou stykače v rozepnutém stavu (těsně po zapnutí než přitáhne kotva), výrobcem povolený proud triaku. Protože sepnutí triaku trvá jen několik sekund, je zbytečné triak montovat na chladič. Pokud by výroba plošného spoje činila potíže, postačí — vzhledem k jednoduchosti zapojeni' — nanýtovat do destičky z izolantu (textit, pertinax ap.) v místech vývodů součástí duté mosazné nýtky a vývody ze součástí potom podle schéma (obr. 7) vzájemně propojit. Přívody 1 až 3 provedeme z tlustších vodičů průměru 1 až 2 mm. Za tyto vývody upevníme časovací obvod ve třech svorkách lámací svorkovnice (čokolády). Usnadní to montáž a v případě poruchy rychlou výměnu. Doba sepnutí je s uvedenými součástkami do tří sekund, což je doba úměrná pro rozběh motoru do 1,5 kW a lze ji pootočením potenciometru P zkrátit. Pokud by tato doba pro rozběh nevyhovovala, lze ji naopak, zvětšením hodnoty předřazeného rezistoru R5 pro-

dloužit. Tím se sice omezí časová variabilita, ale protože bude vyhovující hodnota nastavena trvale, není toto omezení na závadu. Zvětšovat hodnotu kondenzátoru C2 není vhodné, protože tím bychom prodloužili zotavovací dobu obvodu. Paralelním připojením rezistoru R6 ke kondenzátoru lze zotavovací dobu zkrátit a zároveň prodloužit spínací čas. Bez tohoto rezistoru je zotavovací doba cca 5 s, což pro běžné použití postačí, zřídka potřebujeme motor spínat v kratších intervalech. Časovací obvod AP je napájen napětím asi 8 až 10 V st. Toto napětí musí být poměrně tvrdé, protože obvod v okamžiku sepnutí odebírá proud asi 60 mA, ale <ÉE celou další dobu zapnutí motoru jen 12 mA. Není jej tedy možno napájet přímo ze sítě přes předřadný odpor ani se stabilizací Zenerovou diodou, protože bychom ztrátovým výkonem zbytečně topili. Použité součástky

pro časovači obvod A P (obr. 7)

Proto je odebíráno z transformátoru. Bohatě postačí obyčejný zvonkový transformátor, popřípadě ještě menší typ. Usměrněné napětí na kondenzátoru C1 musí dosáhnout asi 12 až 14 V. Vyšší napětí by ohrožovalo životnost kondenzátoru C1 (15 V) a zbytečně zvyšovalo proud, tekoucí řídicí etektrodou triaku. Rychlejším náběhem napětí na C2 by se zkrátil spínací čas. Při nižším napětí by bylo nutno zaměnit Zenerovu diodu D2 za jinou s nižším Zenerovým napětím. Celkové uspořádání spouštěcího obvodu jen na obr. 6, kde F1 je jistič, který zároveň zastává funkci hlavního vypínače, SP je tlakový nebo hladinový spínač, popřípadě jiný element, kterým chceme chod motoru řídit. Dimenzujeme ho na plný proud motoru. Neuzeměné

(nespojené s nulovacím vodičem) vývody transformátoru TR musí být jištěny (ČSN 33 2200, či. 6.1.4.2). K tomu účelu postačí skleněné trubičkové pojistky v příslušných' držácích. Hodnoty pojistek FIM až FU3 (obr. 6) jsou pouze informativní. Aby provoz motoru byl spolehlivý a bezpečný, je nutno jej jistit tzv. nadproudovou ochranou. Tato ochrana zabrání poškození motoru při různých poruchách. K tomu účelu použijeme jistič typu UM. Jističe UV nejsou vhodné, neboť vypínají i při krátkém proudovém nárazu. Pro náš účel potřebujeme však jistič, který spolehlivě vypne, trvá-li — byť i malé — přetížení delší dobu. Proudovou hodnotu jističe zvolíme co nejpřesněji k použitému motoru. Lepší než jističe jsou tak zvaná

JAK ŘEZAT ZAVITY NA KRÁTKÝCH TRUBKÁCH # Při instalaci potrubních systémů (voda, plyn, ústřední topení apod.) je v některých případech třeba

zhotovit závity na konci velmi krátké trubky. U trubek průměru 1/2" až 5/4" lze závity vyříznout velmi

nadproudová relé. Lze je však použít jen tehdy, když motor spíná stykač. Proudovou hodnotu zvolíme buď podle štítku motoru, nebo podle naměřeného proudu při normálním zatížení stroje. Přesné nastavení vypínacího proudu provedeme až za provozu. Jistič dodatečné nastavení proudu neumožňuje. Při použití nadproudového relé je nutno do přívodu proudu zařadit ještě jistič nebo pojistku, chránící zařízení proti zkratu. Nadproudová relé typu R se vyrábějí výhradně jako třípólová (třífázová). Pro náš účel postačí zapojení dvoupólové do přívodů svorek V a W motoru. Rozpínací kontakt pak bude zapojen do proudokruhu budicí cívky stykače, který motor spíná. FRANTIŠEK LOUDA jednoduše normální závitovou hlavou, pomůžeme-li si nátrubkem příslušného průměru. Postup práce osvětlíme na příkladu: Potřebujeme zhotovit závity G 3/4" v délce 15 mm na trubce pouze 70 mm dlouhé. Vezmeme 3/4" trubku dlouhou asi 500 mm a na jejím jednom konci vyřízneme závit G 3/4" v délce 15 mm. Trubku upneme do svěráku a naměříme a odřízneme část A se závitem na požadovanou délku. Oddělenou část B použijeme jako pomocný díl, na jehož konci vyřízneme závitovou hlavou závit G 3/4" v délce 15 mm. Obě části A a B pak na sucho spojíme našroubováním nátrubku G 3/4". Nejvhodnější je nátrubek hladký, kovaný. Spojení utáhneme pevně hasákem. Tento celek pak upneme do svěráku tak, aby nátrubek s krátkým dílem přečníval v dostatečné vzdálenosti nad čelistmi svěráku (asi 60 mm). Vodicí palce (pakny) závitové hlavy povolíme a seřídíme na vzdálenost vnějšího průměru nátrubku G 3/4" (tj. asi 40 mm). Nyní již můžeme závitovou hlavou (ráčnou) postupně vyřezávat potřebný závit G 3/4" na konci krátkého dílu. Protože krátký díl je upnut prakticky jenom za jeho závit, řežeme zavity G 3/4" postupně na třikrát (u větších rozměrů až na pětkrát). Po vyřezání závitu a sejmutí závitové hlavy hasákem krátký díl i nátrubek odšroubujeme. Pilníkem začistfme a dokončíme práci. I VAR MENTZL

63