Podzim roku Prohráli jsme všechno, sušíme bylinky vonné, víno pro naše bolehlavy skrýváme v temných sklepeních

Podzim roku 1968 Prohráli jsme všechno, co se prohrát dalo. Bože můj, nebylo toho málo! Byla to naděje, byla to radost, vzdálený, ale zářivý cíl.

S podzimem na jedné lavičce sedávám, já sama, on sám, v deštivých večerech sušíme bylinky vonné, sušíme vzpomínky, z královských růží vaříme šípkový čaj..

Ze všeho už jen smutek nám zbyl. A z hroznů, plných sladké šťávy, víno pro naše bolehlavy skrýváme v temných sklepeních. Jestli se na něco těšíme, pak na to, že napadne sníh, že rovným dílem přikryje údolí, hory a nivy, čistý a spravedlivý.



Božena Kuklová - Jíšová (ze sbírky „Verše psané za mříží“)

Měšický zpravodaj - 1

SLOVO REDAKCE ČTENÁŘŮM Vážení čtenáři, milí spoluobčané, je to náhoda, či osud, kdož ví, ale určitě ne záměr, že se v dnešním čísle objevují dvě vzpomínky na dvě historické události, navenek podobné, ale přece zcela jiné. Ta podobnost spočívá v tom, že hlavní aktéři byli stejní - sovětská vojska, a děj byl také podobný - obsazení naší země. Tím ale veškerá podobnost končí. Na naší první straně úvodní verše připomínají, že před pár dny, 21.srpna, tomu bylo právě 40 let od chvíle, kdy k nám v noci přijely tanky z říše zla. A shodou okolností jsme v  našem historickém seriálu „Toulky XXIV“ došli do května 1945, kdy nás - také v noci - sovětská vojska osvobodila od okupantů. Tehdy osvoboditelé, zůstali tu jen pár měsíců, a o 23 let později se sami stali okupanty, a zůstali tu dočasně - taky skoro 23 let. Jak zvláštně si to dějiny hrají s našimi osudy. Neměli bychom na tato dvě výročí zapomínat, protože skutky, které upadnou v zapomnění, mohou se snadno opakovat. Ano, EX ORIENTE LUX, z východu přichází světlo - ale také třeskutý mráz.... Mráz přechází po zádech také tehdy, když denně čteme a slyšíme o dalších a dalších obětech na našich silnicích. Tak často, že už jsme skoro otupěli, bereme to jako nutnou součást života. Džungle, jatka - promiňte mi ta silná slova, ale jak to jinak nazvat. Aby se situace poněkud zlepšila alespoň uvnitř obcí a měst, abychom ochránili chodce, děti, cyklisty, zřídilo si hodně obcí svou městskou či obecní policii, když ta republiková na situaci evidentně nestačí. Obce své policisty draze vybavily, pronajaly nebo zakoupily radary na měření rychlosti, začalo se měřit, situace se viditelně zlepšila - alespoň u nás tedy určitě. A najednou páni poslanci to zakázali. Nemám k tomu ani slov, ani místa, přečtěte si předposlední „Náš region“. V našem listu vám dnes k tomu něco dodá naše paní policistka. Když se dál podíváme na obsah dnešního čísla, je zřejmé, že tam převažují zprávy a informace všeho druhu. Zmíním jen některé hlavní. Dozvíte se například obvyklý přehled, kolik nás je, kolik nás přibylo, ubylo, prostě demografické údaje letošního roku. Svoje vám taky vzkáže pan starosta, osloví vás i knihovnice obecní knihovny a dozvíte se, jak dopadla Prakyáda. Abychom nezahynuli v odpadcích, řekneme si některá nová pravidla nakládání s odpadem, a zopakujeme si ta starší. V červenci navštívil obec hejtman Středočeského kraje Petr Bendl. Spolu se skupinou svých spolupracovníků přijel na kole a příjemně, byť jen krátce, jsme s ním na Obecním úřadě pohovořili. Příjemným zjištěním bylo, že názory pana hejtmana na některé problémy obcí se shodovaly s těmi našimi. Blíže o tom, a zároveň i o naší letošní účasti v soutěži Vesnice roku, v příspěvku pana místostarosty. V tomto čísle najdete také pravidelné povídání profesora Andryska a přečtete si o letním táboření skautských oddílů z líbeznického střediska „WILLI“. I v září ještě bývají hezké dny lákající k výletům. Můžete využít náš TIP a vydat se podle něj do nedaleké Nelahozevsi za krásným zámkem, Vltavou a hudbou Antonína Dvořáka A  abychom nezapomněli, ve dnech 17. a  18. října proběhnou volby do krajského zastupitelstva Středočeského kraje (do Senátu letos nevolíme). Bohužel nemáme šanci ve Zpravodaji poskytnout jakékoliv bližší informace, do volební kampaně je ještě daleko, kandidáty ještě neznáme. V říjnu, až vyjdeme, to už zase bude po volbách. Jediné co teď víme je, že o funkci hejtmana se zřejmě budou ucházet Ing. Petr Bendl a MUDr. David Rath. Příjemné čtení ve Zpravodaji a  hezké dny nadcházejícího podzimu za redakční radu přeje Vladimír Novák Měšický zpravodaj - 2

Slovo starosty Vážení spoluobčané, stále stoupá z Vaší strany poptávka na likvidaci posekané trávy a  jiných rostlinných odpadů. Jak jsem již psal v  minulých číslech našeho Zpravodaje, nejsme z  kapacitních důvodů schopni Vám vyhovět. Firma AVE CZ odpadové hospodářství s.r.o. nám nabízí svoz biologicky rozložitelných odpadů ze zahrad a  domácností. Odvoz těchto odpadů by byl ve 14-ti denních intervalech od dubna do konce listopadu. Odpad by byl shromažďován ve speciálních nádobách, které by firma prodala za cenu 120 l za 850,- Kč a 240 l za 1.000,- Kč nebo je pronajala 120 l za 220 Kč/rok a 240 l za 260 Kč/rok. Ceny za roční svoz jsou při 120 l za 320 Kč/rok a při 240 l za 560 Kč/rok. Uvedené ceny jsou bez DPH. Pokud máte o uvedenou službu zájem, doručte svou písemnou a závaznou objednávku na OÚ Měšice do 15.9.2008. V případě dostatečného počtu zájemců, se kterými uzavře obec smlouvu na uvedenou službu, uzavře obec hromadnou smlouvu s uvedenou společností. Zdravím, Petr Lanc

Informace z OÚ Výměna občanských průkazů bez strojově čitelných údajů V  letošním roce pokračuje výměna OP. Vztahuje se na OP bez bezpečnostních prvků, které obsahují pouze lepenou fotografii a jsou vydané do 31.12.2003. Žádost o vydání však musí být podána nejpozději do 30. listopadu tohoto roku. Aby závěrečná etapa výměny OP probíhala bez problémů, je potřeba nenechávat výměnu až na poslední měsíce roku, ale žádat o výměnu již nyní. Za výměnu OP bez strojově čitelných údajů se nevybírá správní poplatek. Výměna se nevztahuje na občany narozené před 1. lednem 1936, pokud nemají v OP vyznačenou dobu platnosti. Pokud mají tyto OP dobu platnosti „bez omezení“, jsou od výměny osvobozeny. I  přes zrušení povinnosti výměny těchto OP, je ale možné zažádat o  vydání nového OP a to bez zaplacení správního poplatku vzhledem k tomu, že hlavním důvodem žádosti je skutečnost, že fotografie již neodpovídá aktuální podobě, s  čímž mohou být potíže při vyřizování na poštách nebo v bankách. S tímto OP také nelze cestovat do států Evropské unie. OP bez bezpečnostních prvků obsahující pouze lepenou fotografii jsou snadno padělatelné a  zneužitelné. Nové OP odpovídají evropským standardům a  mají kvalitativně vyšší bezpečnostní prvky. Evidence obyvatel, OÚ Měšice Poděkování Chtěla bych poděkovat paní ředitelce a  všem zaměstnancům naší mateřské školy. S ohledem na požadavky a potřeby rodičů byla školka otevřena prvních 14 dní v červenci. Letní provoz tak pomohl mnoha rodičům alespoň zčásti pokrýt prázdniny. Za školský výbor, Ilona Malá Měšický zpravodaj - 3

Údaje z evidence obyvatel k 31.07.2008 V obci je hlášeno 1330 obyvatel (z toho 669 mužů a 661 žen). Průměrný věk je 39 let. V obci je 480 čísel popisných. Věkové rozmezí občanů 0 - 10 let 11 - 20 let 21 - 30 let 31 - 40 let 41 - 50 let 51 - 60 let 61 - 70 let 71 - 80 let 81 - 90 let 91 a více let

175 obyvatel 141 obyvatel 165 obyvatel 250 obyvatel 170 obyvatel 200 obyvatel 125 obyvatel 64 obyvatel 40 obyvatel 0

V letošním roce se 4 občané dožívají 90 let.

Z údajů evidence OÚ

Pozvání Protože se k nám na úřad místní šuškandou dostaly informace kolující po obci, které jsou nepravdivé, neúplné nebo zkreslené, rozhodli se někteří zastupitelé, pozvat spoluobčany, kteří mají zájem, na neformální přátelské a sousedské posezení, kde se může vše probrat a  vysvětlit. Všichni víme, že mnohá nedorozumění vznikají nedostatečnou komunikací a  neinformovaností. Nechceme poukazovat na Úřední desku a  Internetové stránky obce, kde  je možné všechny základní informace najít a přečíst, ale volíme cestu osobního setkání. Zveme i  všechny, kteří se nově přistěhovali. Budou mít možnost poznat své zastupitele a mohou se zde zeptat na budoucí rozvoj obce, třeba právě v lokalitě kde bydlí. Pro místo setkání jsme zvolili restauraci „U  Syslů“, protože se nachází v  lokalitě, kde je největší současná výstavba, stěhuje se sem nejvíce nových lidí, a právě oni potřebují nové informace. Samozřejmě na setkání jsou zváni všichni občané, kteří mají zájem. Tak tedy ještě jednou. Všichni, kdo si chtějí v klidu popovídat, postěžovat si, na cokoliv se zeptat, přijít s nápadem a námětem co v obci vylepšit nebo nabídnout svou pomoc, jsou vítáni ve čtvrtek 4. září od 19:00 hodin v restauraci „U Syslů“. Jiří Bejlek - místostarosta Návštěva hejtmana v naší obci Do naší obce na návštěvu v měsíci červenci dorazil na kole, v doprovodu svých náměstků a spolupracovníků, hejtman Středočeského kraje, pan Ing. Petr Bendl. Putuje takto každoročně na kole, lodí nebo na koni po svém kraji, kde se setkává s občany a se starosty obcí. Diskutuje o  jejich problémech a  v  neposlední řadě získává i  body pro svůj boj o  křeslo hejtmana v nadcházejících krajských volbách. Měšický zpravodaj - 4

Na návštěvu pana hejtmana jsme Vás, občany, upozorňovali v místním rozhlase, i formou zpráv SMS. Kdo měl zájem, mohl se ho na cokoliv zeptat a strávit s ním docela příjemnou necelou hodinku. Za tuto dobu jsme s  ním probrali některé problémy co nás trápí. Páni náměstci si naše připomínky poznamenali a slíbili, že zjednají nápravu (pozn. autora: Nebyl jsem tak úplně přesvědčen o splnění těchto slibů, ale máme již první pozitivní poznatek, že se přece jenom něco děje: Konečně se někdo bude zabývat tou hrůzou a torzem budovy skladu na nádraží, která již dlouhou dobou hrozí zřícením. Máme již dopis z Krajského úřadu ve kterém vyzývá majitele objektu – České dráhy, aby okamžitě řešil tento havarijní stav). Myslím si, že při odjezdu měl z návštěvy naší obce pan hejtman docela dobrý pocit. Obdivoval zeleň naší obce a poděkoval za uvítání a pohoštění. Jiří Bejlek-místostarosta Co s tím provedeme? Zamyšlení jak naplnit obecní rozpočet! Právě při návštěvě hejtmana Středočeského kraje ve výše uvedeném článku, jsme i z jeho úst slyšeli o jednom z největších problému starostů většiny obcí v okolí Prahy, kde probíhá masivní výstavba rodinných domků. Všichni si stěžují na velký rozdíl mezi skutečným počtem obyvatel obce a počtem obyvatel přihlášených k trvalému pobytu. Toto je i velký problém Měšic. Chci tímto článkem apelovat na všechny nové obyvatele Měšic, ale i  na ty již dříve přistěhované, kteří jste se zde dosud nepřihlásili k trvalému pobytu. Přihlaste se, protože tím, že v obci nejste hlášeni, připravujete její pokladnu o značné finanční prostředky. Obec nemá zatím žádné páky na to, aby zde nepřihlášené občany k přihlášení přinutila, ale je nemorální v obci několik let bydlet bez přihlášení, využívat všech služeb, které obec zdarma poskytuje svým občanům (podzimní svoz listí, provoz sběrného místa, úklid komunikací, atd.) a žádným způsobem na tyto velice drahé služby nepřispívat. Máme zde nemálo případů, kdy nepřihlášení rodiče honem a na poslední chvíli trvale přihlásí své předškolní dítě, aby ho umístili do Mateřské školy (Obec takové dítě, které je předškolní a trvale hlášené musí ze zákona přednostně umístit. Při kapacitě místní MŠ je jasné, že mnoho dětí od narození v obci trvale hlášených, ale které nejsou dosud předškolního věku, se nepodaří umístit). Není to nemorální? Je to nemorální hlavně v  tom, že rodiče přihlásí pouze samotné dítě a sami zůstanou dále nepřihlášeni. Máme zde v obci také hlášeno v nově postavené nemovitosti pouze půlroční nemluvně, i když v domě bydlí s rodiči. Není to nemorální vůči ostatním trvale hlášeným občanům a starousedlíkům? Za ty dva roky, co jsem ve funkci místostarosty, jsem se několikrát setkal s tím, že na úřad přilétl rozlícený občan a začal nadávat a rozčilovat se, že je v obci špatné autobusové spojení, proč neteče voda, jak to, že zase nejde elektřina, že není uklizený chodník a on šlápl do psího lejna, proč tu není parčík s lavičkami, atd……. Když jsem mu vysvětloval, že každé posílení autobusové linky stojí obec nemalé peníze, a že nelze vyhovět potřebám každého jednotlivce na pro něj nejvýhodnější spojení, že voda neteče proto, že je třeba vyměnit staré vodovodní potrubí, což stojí další velké peníze, že elektrika nejde proto, že obec nemá peníze na to aby vedení bylo vedeno kabelem v zemi, a že tak při větru může dojít k přetržení vodičů, že chodníky se sice pravidelně uklízejí, ale vše je v lidech a nějaký nezodpovědný majitel psa po něm exkrement neuklidil, že parčík s lavičkami nemáme proto, že vlastníci pozemků prodají pozemky na stavbu domů a na parčík pozemek nikdo neprodá atd…. Ve finále z tohoto rozlíceného občana vypadne: „To by se u nás v Letňanech, nemohlo stát, bydlím v Měšicích už dva roky a tady je to hrozný!“ Měšický zpravodaj - 5

Teprve nyní po 20 minutách stížností na to, jak to děláme všechno špatně, jsem se dozvěděl, že dotyčný v obci koupil nemovitost, dva roky zde již bydlí, ale k trvalému pobytu přihlášen není, protože má v Letňanech byt, kde je hlášený a který pronajímá, aby mohl platit velký úvěr na nemovitost, ve které skutečně bydlí. Když jsem ho upozornil, že takto se chová poměrně dost lidí, kteří se sem přistěhovali a obec tím přichází o značné finanční prostředky, řekl, že to není jeho problém. On že musí byt držet, dokud úvěr nesplatí. A  toto není, jak jsem již napsal výše, jediný případ. Takovýchto rozzlobených nepřihlášených stěžovatelů bylo hodně. Nemohu ovšem všechny nově přistěhované občany házet do jednoho pytle. Je mezi nimi, jak jsem sám poznal, většina lidí, kteří se zde chtějí usadit a zapustit kořeny a sami hledají možnost, jak se zapojit do života v obci a zapadnout mezi starousedlíky. Pevně věřím, že třeba i ti, kteří se dosud nepřihlásili k trvalému pobytu, tak že ani nevěděli, že tím jejich obec, ve které žijí, přichází o velké peníze, které mohou naplnit příští rozpočet obce. Z těchto peněz se potom určitě lépe a rychleji budou pořizovat věci, zlepšovat služby o kterých byla v tomto příspěvku řeč a povede to k rychlejšímu rozvoji obce. Smyslem celého tohoto článku bylo apelovat na všechny zmiňované nepřihlášené obyvatele v katastru obce Měšice, aby se z výše uvedených a morálních důvodů přihlásili k trvalému pobytu tam, kde opravdu trvale bydlí! Děkuji všem, kdo se mnou souhlasí a těm, kdo nesouhlasí vzkazuji, ať se zamyslí, jestli nemám v něčem alespoň trochu pravdu. Jiří Bejlek - místostarosta

NAKLÁDÁNÍ S ODPADY .... aneb jak se nedopustit ekologických prohřešků Dnes se budeme věnovat zacházení s vysloužilými elektrospotřebiči. To jsou třeba lednice, pračky, sporáky, televizory, počítače, ale i mobily, přehrávače a další. Co s těmito přístroji, když doslouží? Určitě je neházet do popelnic a  kontejnérů, o  pohození na černou skládku ani nemluvě. Důvod je prostý. Většina jich totiž patří do  kategorie „nebezpečný odpad“. To proto, že mohou obsahovat složky nebezpečné lidskému zdraví nebo škodící životnímu prostředí. To jsou různé těkavé a plynné náplně, dále toxické těžké kovy (rtuť, kadmium a pod.). Kam tedy s nimi? Možnosti jsou dvě, a měli bychom preferovat hned tu první. Kupujeme-li nový přístroj, musí od nás prodejce zdarma převzít ten starý. Důvod je jednoduchý - cena nového výrobku je zvýšena o poplatek za odbornou likvidaci po jeho dožití. Druhou možností je odevzdání na místo určené obcí, jako je sběrný dvůr, v našem případě je to místo k odkládání některých druhů odpadů - dvůr na konci Revoluční ulice. Je to též zdarma, pokud zde máte trvalý pobyt a řádně zaplacený svoz domovního odpadu. K tomu je ještě dodat jedno - nepouštějte se do demontáže, jen proto, že by se vám nějaká součást hodila, nebo pro pár korun za vytěžený barevný kov. To se týká zejména lednic. Přístroj s  „vykuchaným“ vnitřnostmi totiž svozová firma nepřevezme, protože odborná likvidace ztrácí smysl, zůstává jen vrak, a problém, co s ním. Zbývá k  tomu dodat, že za odložení elektropřístroje do popelnice, do kontejneru, natož na černou skládku hrozí pokuta až do 20 000 Kč. Měšický zpravodaj - 6

Když už jsme takto otevřeli problematiku odpadového hospodářství, zopakujme si některá základní pravidla, o nichž jsme už kdysi psali, ale není ke škodě si je zopakovat. Zásada první: třiďme odpad. To se děje, ale třiďme ho prosím s  rozumem. Jestliže kontejner na plasty nebo papír je už plný, nebudeme dávat přinesené věci vedle na zem, ale byť s  nevolí, najdeme jiný kontejner, kde je ještě místo, nebo se s  tím zase vrátíme domů a počkáme, až bude odvoz. Nelze říci: „voni si to ukliděj“. Nakonec to musí uklidit zaměstnanci obce - za peníze nás všech. To stejné platí o případech, když někdo odloží vedle popelnic třeba velké papírové krabice - i to se děje. Posádka vyprazdňující popelnice toto nenaloží, i kdyby chtěla - ono to totiž nejde. Proč se kontejnery přeplňují? Nelze tak úplně přesně sladit časy odvozu jejich obsahu s délkou doby jejich naplnění. Ale důvod je ještě jeden: Někteří z nás dávají do kontejnerů na papír prázdné kartonové krabice, i dost velké, nerozložené, takže se tam záhy už nic nevejde a vozíme vzduch. To stejné platí o kontejnerech na plasty - láhve PET je třeba sešlápnout, tím by se ušetřila nejméně polovina objemu. Že do nádob na tříděný odpad nepatří nic jiného, než na co jsou určeny, se zdá být samozřejmé. Přesto se tak občas děje, a obsah kontejneru je tím zcela znehodnocen a končí na skládce jako netříděný odpad. Poslední pravidlo: Co nedávat na sběrný dvůr? Patří tam ten odpad, který nelze dát do popelnic pro jeho rozměry nebo nebezpečnost. Ale co hlavně - sběrné středisko obce je určeno jen pro odpad od obyvatel s trvalým pobytem v obci, a to jen pro odpad z provozu domácností. Odpad vzniklý živnostenskou, podnikatelskou nebo stavební činností obec přijmout nemusí. Každý podnikatel dobře ví, že musí mít uzavřenu smlouvu se svozovou firmou na likvidaci odpadu. Obsluha na sběrném místě má právo si toto ověřit, může chtít doklad totožnost, a taky může chtít vědět, máte-li zaplacen odvoz běžného odpadu. Jinými slovy: stavební suť, autovraky, odpad z rekonstrukce staveb nebo z novostaveb, rovněž tak odpad vzniklý výrobní nebo opravárenskou činností na obecní místo k ukládání odpadů nepatří. - oú -

Jak se lékař stává myslivcem Přinášíme vám další volné pokračování vzpomínek profesora Andryska na začátky jeho „myslivecké kariéry“ Lovy na Kutnohorsku V  šedesátých a  sedmdesátých letech jsem měl v  Kutné Hoře spřátelené myslivce, kteří opatrovali honitby, o jejichž zazvěření se nám dnes může jen zdát. Nebylo to sice jako dvacet let předtím, ale 200 až 300 zajíců na výřadu za jeden hon, byl běžný úlovek. Přijali mne tam i s mým nezvedeným miláčkem jako vlastního. On se teda uvedl jak se patří. Vždy před zahájením honu prohnal nějakého zajíce, odvolat to nadržené zvíře nebylo možné a nejednou tak přispěl ještě před výstřelem prvým úlovkem k výřadu. Pak to přišlo – slavnostní fanfáry na lovecké borlice k zahájení honu. To Adar povystoupil před řadu lovců posadil se a nasadil zpěv asi o půltón nižší, pak ještě dále od not a nepamatuji, že by trubači jednou dotroubili až do konce. Myslím, že to ale kráse a slavnostnímu charakteru zahájení honu na důstojnosti a  pohodě neubralo. Tam jsem taky pochopil, že opravdoví myslivci mají pro takovéto a podobné psí skopičiny pochopení a nehartusí jako jinde „Kazí nám lov, přivažte ho atd.“ Adar byl na Kutnohorsku znám pod tamním jménem Pražské dítě. Měli ho i s jeho výstřelky opravdu rádi a tak nějak k těm honům patřil. Měšický zpravodaj - 7

Každý pes má nějaké zvláštnosti, tenhle třeba když našel bažanta a v blízkosti byla voda, tak ho vykoupal a olízal, než ho byl ochoten odevzdat. Často nás jako nezkušený a málo trénovaný pes překvapil. Přijde střelec „Tady někde musel spadnout kohout, kterého jsem střelil, ať se ten váš na to podívá“. Podíval se nic nenašel jen stále koukal do koruny jednoho stromu. Lovec ho označil za šaška, který ani bažanta nenajde, až jsme se do té koruny podívali a pochopili, že ho odtud pes aportovat nemůže. Dala by se o něm napsat samostatná kniha, jako toho jsou schopni všichni páníčkové povídat o svých miláčcích, tak na závěr jen – při procházkách honitbami mi bylo divné, že nás sice sleduje, ale ve větších vzdálenostech a zahlédneme jej jen občas. Zato se před námi objevovala nejrůznější zvěř, kterou nám natlačil. Říká se tomu ustalování a tuto vlastnost má jen velmi málo loveckých psů. Jednou větou – Byl to velmi nadaný pes, kterého jsem si jako nezkušený zajíc nezasloužil  a neuměl jeho talentu využít. Je třeba tuto kapitolu uzavřít tím smutným. Jeho náruživost nepolevila ani po získání plnoštíhlé taile. Stávalo se, že při přestávkách mezi dvěma lečemi zmizel a večer v hospodě se nás myslivci ze sousední společnosti informovali, že k  nim několikrát přiběhl nějaký münsterland, nosil zvěř a jak se ozvala střelba u nás zmizel. Tak chudák dělal jako legendární Lydie Korabelniková na dvou stavech resp. lečích a to mu asi při té tlouštce moc nepomohlo. V deseti letech začal mít stavy bezvědomí po větším pohybu, časem už zhruba po padesáti metrech a tak ho můj přítel nasadil na čerstvou srnčí stopu, na které skončil svůj krásný psí život. Jezevčík Alfa „Já nemám žádný domov,“ vřískala naše nejmladší.  „Prosím tě, co ti schází?“ „Doma je, když je tu pes.“ Tak co se dalo dělat, další pes do rodiny - to byla nutnost. A když pes, tak lovecký. Jednou se nejstarší dcera, která pracovala v nemocnici v Uherském Hradišti vrátila domů s dlouhosrstou jezevčicí Bystrou. Bylo to ještě za Adarova života. Co ti dva v pražském bytě předváděli, se nedá popsat. Tak jsme ty jejich hry vydrželi jen jednu noc a padl verdikt: „Ten pes tu nemůže být, koukej ho někam udat.“ Jak naschvál byl zrovna v Praze můj chodský myslivecký učitel Josef  a tak dostal Bystru od nás darem. Byla to dobrá volba, zrovna byl bez psa a potřeboval barváře. Bystra byla „s papíry“ a tak založil vlastní chov. Bystra mu dala několik štěňat v prvém vrhu, jedna fenečka se jmenovala Alfa a skončila v naší rodině. Příbuzenské vztahy tím ale neskončily, dodnes přežívá snad osmnáctiletý Borek, který mi tak dobře našel střeleného jelena, o čemž se čtenář může dočíst později, pokud u těchto vzpomínek vydrží. Zkrátka asi tři měsíce po odchodu Adara se u nás usídlila dáma jezevčík Alfa. Musím hned prohlásit, že jsem s nevírou přijímal informace o zvláštnostech jezevčíků, ale po letech soužití s tímto tvorečkem mohu prohlásit, že mně to trvalo půl druhého roku, než jsem jí alespoň trochu porozuměl. Opravdu bude něco na tom, že je to norník, který musí jednat na vlastní odpovědnost v situacích, kdy je pán daleko resp. několik metrů zeminy nad samostatným bojovníkem v noře. Výcvik a zkoušky Alfy Tohle zvíře snad nelze cvičit, co pochopila svým originálním mozečkem, to snad, ale jinak proti Adarovi – jako křovák proti absolventu Sandhurstu.Tak došlo na povinné jarní zkoušky vloh. Myslím,že to bylo opět kutnohorsko, kde jsem byl bohužel známou firmou, jak přes nebožtíka Adara, tak přes své řemeslo. Hned na začátku nezasloužené lichotky, jak je ta chlupatá koule krásná a jak moudře kouká. Na to už jsem byl imunní. Pak přijel myslivec vezoucí v kleci kočičku. „Pojďte ji ukázat vašemu pejskovi, aby ji při zkoušce poznal. A tak jsme byli přivedeni k autu, kde v kleci kraloval pruhovaný kocour. Alfa si přičichla, trochu zaštěkala a dál o kocoura za dráty nejevila zájem. Měšický zpravodaj - 8

Pak to začalo. Vše probíhalo hladce až na disciplinu „Ostrost na škodnou“. Zkouška spočívala v  tom, že pes byl vypuštěn do lesa poblíž klece s  kocourem a  měl ho najít a vyštěkávat. To bylo asi na Alfu jako zkouška z počtů do deseti pro středoškoláka. Tolik způsobů jak minout a obejít klec při opakovaném vypouštění, to jsme u žádného  psa nezažili. Nakonec byla dovlečena přímo ke kleci, ale tam se otočila a hrdě odešla. Nedalo se nic dělat, Ostrost byla na sardel. Po zkouškách jsem se vracel k parkovišti s hlavním rozhodčím, který se snažil omlouvat, že jí opravdu tu pětku musel dát a že tam bylo spousta lidí a tak to nemohl zaretušovat. A  pak že protekce neplatila i  dřív a  všude. Najednou se mi Alfa vyrvala i  s  vodítkem a za značného štěkotu hnala jakousi kočku, kterou jsme předtím ani nepostřehli, na strom a tam jako nepříčetná se snažila vyskočit na větve. Rozhodčí naříkal, že to je evidentně silná vloha ostrosti, snad nejlepší z dnešních zkoušených, ale známky jsou uzavřeny a nelze to započíst. Nevím, co se odehrálo v mozečku Alfinky, asi prohlédla naše triky a rozčílila se, až když to byla opravdu škodná a ne domácí kocour v kleci. Taky jste někdy něco opravdu uměli a dostali za to sardel? Nastal čas norovacích zkoušek, naštěstí dnes už nepovinných. V  umělé noře na železnobrodsku, se třemi poklopem přístupnými šachtami, se nachází liška. Do nory je vpuštěn pes norník – jezevčík, terriér – a posuzuje se zda a jak útočí na lišku. Pokud je to rabiják, který zažene lišku až do posledního kotle a tam ji začne rdousit, otevře normistr kotel a dlouhými kleštěmi vyzvedne psa s liškou a hodí je do připraveného sudu s vodou, kde každý pes svou oběť pustí a zkouška je na výbornou. Jak tohle u norníka cvičit nevím a asi nikdo si není moc jistý. Spolehl jsem na radu svých přátel a šel protekčně ve středu k normistrovi, ten do nory vpustil lišku a oddělil od východu v prvním kotli mříží a vpustili jsme Alfu. Za hlasitého vydávání vběhla jako profesionál do nory a s temperamentem, který jsem u ní nepoznal zatlačila lišku až do posledního kotle. Normistr nadšen, pejsek nepotřebuje cvičit, má opravdu vlohy, přijďte v  sobotu naostro na zkoušky. No dobře, bylo to sice s oddělením mříží, ale ty vlohy byly nesporné. Tak jsme přišli v sobotu na norovací zkoušky, já s trémou, Alfa sebevědomě a po vylosování druhého pořadí nastoupili k noře. Jen jsem evidoval, že pes před námi norování nesplnil. Alfa vběhla s plnou energií do nory, hlasitě zaštěkávala, ale najednou zakňučela a  naříkajíc vyběhla z  nory. Nad čenichem krvácející kousnutí. Do nory ani za nic a tak jsme vypadli. Pokud jsem se dozvěděl, nesplnilo zkoušku všech šest psů za sebou. Potom byla do nory vpuštěna jiná liška a výsledky byly mnohem lepší. Říkali, že jako prvý byl vylosován silný lišák, kterého by zvládnul jen někdy foxteriér. Smutně odcházíme, ale pak “Doufáme, že přijdete odpoledne na druhé kolo pro ty co v prvém vypadli“. Tak po obědě vše znova. Snad tak silnou lišku nemají ve více exemplářích. Alfa opět vlítla do nory s plnou bojovností, za chvíli zjistila, že tam není mříž jako ve středu a vyběhla ven. Aby se pes kvalifikoval alespoň na dobrou, musel zaštěkávat aspoň tři minuty, být v noře alespoň půlkou těla a páníček mu směl dát celkem nejvýše tři slovní povely. No, horší než přijímačky na právnickou fakultu. Co se dělo dál, způsobilo, že má pověst „kynologa“ doznala další proslulosti. Alfa vyběhla a sunula se ke mně. Po povelu opět do nory, pro jistotu na půl těla a to se ještě opakovalo. Dle zkušebního řádu, jsem už vyčerpal možnosti, jak její jednání ovlivnit slovně. Leč řád nemluví nic o gestech a tak při dalších dvou ústupech z nory jsem jí polokleče ukázal energicky na noru, zatvářil se přísně a ona poslechla. To už tam byla kupa diváků a z mé pantomimické role mne vysvobodil až rozhodčí s tím, že uplynuly tři minuty a Alfa zvládla norovačky na dobrou.To by ale nebyl konec pro naší čubinu. Jakmile sudí promluvil a já se Měšický zpravodaj - 9

napřímil, zalítla Alfa s plnou zuřivostí do nory a podle zvuku jsme soudili že je až v posledním kotli. Jako u  jediného psa těch norovaček museli použít kleště a  sud, aby ubohou lišku vysvobodili z mordy našeho zuřivce. A pak, že se historie s kočičkou neopakuje. Pokračování příště, ze vzpomínek profesora Oskara Andryska redakčně bez úprav zpracoval Jiří Bejlek

Pozvánka do obecní knihovny Od 1. července je pro vás knihovna otevřena takto: dopoledne ve středu (8 - 12 h.) a v sobotu (8 - 11 h.), odpoledne v úterý až pátek (15 - 18 h). V pondělí je zavřeno. V současné době je nabídka knižního fondu tvořena asi 5 500 svazky krásné a naučné literatury různých kategorií, dále jsou to knížky pro děti a  mládež. Najdete zde i  výběr několika titulů časopisů. Nabídka knižních novinek je z  velké části pokryta knižními soubory z  mezivýpůjční služby knihovny města Mladá Boleslav, což je nejméně kolem stovky titulů každý rok. Tyto knížky jsou k dispozici v označeném odděleném volném výběru. V září se tato nabídka obohatí o dalších asi 50 novinek Vlastním nákupem můžeme rozšířit nabídku novinek asi 50 svazky ročně. Při nákupech budeme přihlížet k aktuální poptávce zájemců. Další službou nabízenou veřejnosti je přístup k  Internetu. Jsou zde k  dispozici místa u tří počítačů v půjčovní době knihovny. Pro registrované zákazníky knihovny je tato služba bezplatná. Registrační poplatek pro návštěvníky knihovny je v  současné době stále 30,- Kč pro dospělé a 20,- Kč pro děti za kalendářní rok. V  současné době má knihovna značné množství dosud neevidovaných knih hlavně z darů, z převodu z jiné knihovny nebo z vlastních nákupů. Tento fond postupně evidujeme a uvolňujeme do oběhu. Tyto knihy budeme odděleně umísťovat ve volném výběru jako nejnovější přírůstky a po čase obměňovat. Z obsahu knižního fondu chceme zvlášť upozornit na několik výjimečných svazků, které jsou k dispozici, ale třeba o nich nevíte. Jsou to jednak kopie měšických kronik, I. a II. díl, to pro zájemce o historii obce. Dále je tu k nahlédnutí unikátní dílo „Povodí Mratínského potoka“. Tuto knihu zatím nepůjčujeme, ale je možno si ji po prohlédnutí u nás objednat k zakoupení. Je to reprezentativní publikace, už běžně nedostupná, pouze několik desítek svazků je ještě na prodej. Stojí 350,- Kč a je to krásný a originální dárek k různým příležitostem nebo k Vánocům. Nabízíme také nové stolní kalendáře na rok 2009, s unikátními reprodukcemi historických pohlednic z obcí našeho kraje - je tam i jedna z těch měšických. Na prodej je i nejnovější turistický průvodce „Okolí Prahy“ s barevnou přílohou (jsou tam i Měšice) a se slevovými vstupenkami a poukázkami platnými v některých navštívených místech, do restaurací, muzeí, zámků a podobně. V posledním letošním čtvrtletí bude v knihovně bez omezení provozu probíhat revize knižního fondu. Takže prosíme ty zapomnětlivé čtenáře, kteří mají knihy doma déle než dva měsíce, aby je vrátili. Pokud to udělají dřív, než dostanou první upomínku, je jim prominut poplatek, a to ještě měsíc po první upomínce. Po dalších upomínkách bychom ovšem, museli poplatek požadovat, ale i ten nebude vysoký. Takže prosíme, využijte té možnosti. Nechceme, aby někdo přestal chodit do knihovny jen proto, že tam má nevypořádaný dluh. To se týká i případů, že jste knihu ztratili nebo poškodili - nezdráhejte se to oznámit, a problém jistě vyřešíme bezbolestně pro obě strany. Měšický zpravodaj - 10

Na závěr dnešního knihovnického okénka děkujeme všem, kteří nám jako dar přinášejí svoje knihy. Nebudeme je jmenovat, protože bychom na někoho mohli zapomenout, a to nechceme. Pokud máte doma nějaké knihy, které chcete vyřadit, nedávejte je do sběru, pokud se tedy třeba už nerozpadají, protože zde v knihovně mohou ještě dlouho sloužit a udělat radost dalším lidem. Ještě jednou děkujeme všem příznivcům knihovny, a těšíme se na návštěvu vás nebo vašich dětí. Přijďte i třeba „jen tak“, možná vás zde něco zaujme nebo objevíte něco pro vás užitečného. Marie Nováková, knihovnice

TIP NA VÝLET Nelahozeves - zámek a muzeum Minule jsme se procházeli u Labe, tak dnes se podíváme k další naší nejbližší řece, Vltavě. Budeme putovat za hudbou Antonína Dvořáka, a za vzácnou sbírkou obrazů. Cíl našeho výletu leží na levém břehu řeky, nedaleko od Kralup, a je jím obec a zámek Nelahozeves. Nejdříve, jako vždy, rada jak se tam dostat. Nejjednodušší je to autem, po staré teplické silnici, přes Kralupy nebo Veltrusy. Cyklisté mohou dojet do Nelahozevsi také buď přímo přes Veltrusy, kde za mostem odbočí vlevo, nebo dojedou do Kralup k obchodnímu domu, kde se napojí na trasu pro pěší, kterou popíšeme níže. Pro kolaře je ovšem jízda po staré teplické silnici dost nepříjemná pro hustý provoz aut, a tak je lépe zvolit souběžné vedlejší silnice, jednou jsme už tak jeli do Veltrus: Bašť - Panenské Břežany - Odolena Voda - Úžice (zde je možno odbočit na Kralupy) - Zlosyň, zde vlevo do Veltrus, a odtud do Nelahozevsi (za mostem vlevo) je už jen skok. Pro pěší turisty je nejlepším výchozím místem město Kralupy. Tam lze docestovat: a)  autobusy PID z  Kobylis (370, 372, ale pozor - jen v  pracovní dny, b) linkovými autobusy ČSAD z Kobylis - vozovna, a c) vlakem. Zde se nabízí spojení přes Neratovice do  Kralup, trochu zdlouhavé. Jiná možnost je z  Prahy Masarykovo, buď do Kralup, nebo až do Nelahozevse - pozor, zde je třeba vystoupit na zastávce Nelahozeves - zámek, je to hned první zastávka za Kralupy. Časy odjezdů zde nemá význam uvádět, mohou se měnit, a tak si je musí každý podle své aktuální potřeby vyhledat sám, třeba na Internetu, nebo zjistit na dopravních informacích telefonem, taky to jde na mobilu (info - doprava). Jakmile jsme se už octli v Kralupech, ať už jakkoliv, můžeme se vydat na pěší procházku k cíli dnešního výletu. V Kralupech u obchodního domu si vyhledáme turistickou orientaci, a odtud nás červená značka povede po břehu Vltavy až k  zámku. Pohodlná cesta je dlouhá asi 3,5 km. Stezka, po které jdeme, se jmenuje Dvořákova, připojí se na ni i  trasa pro cyklisty. Cestou si můžeme všimnout známých tunelů na  souběžné železniční trati nad  námi. Nelahozeves - rodný dům a socha Antonína Dvořáka Na portálech je čarou označena úroveň Měšický zpravodaj - 11

povodně z roku 1890. Vlaky zde jezdí na trati z Prahy do Drážďan už od roku 1851. Právě zde možná nacházel skladatel Dvořák uspokojení své zvláštní záliby - kromě hudby to byly - lokomotivy. Jsme u cíle, v Nelahozevsi. Na upravené návsi uvidíme kostel sv. Ondřeje ze 14. století. Proti kostelu najdete Památník Antonína Dvořáka. Skladatel se tam v  roce 1841 narodil a  prožil zde své mládí. Mimochodem, rod Dvořáků možná pochází z  nám nedalekých Třeboradic. V  muzeu je  přístupno 5  místností, v  parčíku na  návsi je Dvořákův pomník z roku 1985. Po prohlídce expozice se vydáme k nedalekému zámku, který tvoří nepřehlédnutelnou dominantu obce. Mohutná renesanční stavba stojí na skalním ostrohu na vysoké skalní podezdívce. Vnější fasáda je zdobena sgrafity, zámek má tři křídla a je přístupný po mostě. Byl postaven v půlce 16. století pro Floriana Gryspeka z  Gryspachu, od roku 1623 je majetkem Lobkoviců, a s výjimkou let 1950 - 1990 jim patří dodnes. Uvnitř je možno vidět vzácnou roudnickou Lobkowiczkou obrazárnu Nelahozeves - zámek a  další umělecké exponáty na dvou prohlídkových okruzích. U zámku jsou zbytky starého parku se vzácnými dřevinami. Po prohlídce zámku přijde vhod občerstvení, možností je zde hned několik, včetně cukrárny. Prohlídka zámku i muzea skutečně stojí za to, a kdo má rád památky a krásné věci, nebude zklamán. Cesta sem a  zpět je sice trochu nepohodlná a  zdlouhavá, ale i  to k výletům patří. Zpátky se vracíme každý podle své chuti a časových možností. U cyklistů a automobilistů je to jasné - jak sem, tak zpět. Pěšáci si mohou vybrat. Nedaleko zámku je železniční zastávka, odtud vás vlak odveze do Prahy nebo Kralup a  Neratovic, odtud už pak cestu domů známe. Pro lepší orientaci doporučujeme cyklomapu nebo turistickou mapu. Příjemnou cestu a hezké zážitky přeje, Vladimír Novák Prameny:

O

Turistické průvodce Okolí Prahy Výlety do okolí Prahy - Němec, Soukup Turistické mapy okolí Prahy-východ

TOULKY MĚŠICKOU MINULOSTÍ - díl XXIV. Úvod: V dnešním díle na čas opusťme dění v místních spolcích, a vydáme se na další putování v čase. Vstupujeme dnes do zcela nové etapy dějin obce, a  to období po 2. světové válce. Pouhých 60  let od té doby uplynulo, co to je - necelý jeden lidský život. Přesto již zapomínáme, ledacos už ani nevíme. A abychom si vzpomněli a znali, tomu jsou určeny naše další řádky. Měšický zpravodaj - 12

Začneme, jak jinak, v roce 1945, v květnových dnech, kdy nastalo protinacistické povstání, a 8 května, pro nás až o den později, válka definitivně skončila. S ní také skončily staré časy. Všechno bylo náhle jinak. Obnovovaly se staré instituce a spolky, ale i nové vznikaly, obnovoval se mírový život, ale do stabilizace poměrů bylo ještě daleko. Lehká doba to nebyla. V poválečné republice s hospodářstvím a dopravou rozvrácenými válkou byl nedostatek všeho, zboží bylo i nadále jen na příděl. Šest let okupace ale zanechalo neblahé stopy i v myšlení a konání lidí. Lež, pokrytectví, rozkrádání zapustily kořeny v morálce národa, a tyto vlastnosti jdou s námi už po celé generace. Oproti tomu ale na štěstí byly první poválečné měsíce a roky ve znamení velkého nadšení, nových nadějí a opojení ze získané svobody. Říká se, že léta 1945 - 1947 byla na desítky let jediným obdobím svobody a demokracie v zemi. Pravda to je jen zčásti. Z demokracie bylo zvolna ukrajováno. Tak třeba směly být jen čtyři politické strany, nastalo znárodňování, a odsun Němců taky nebyl proveden zrovna nejlepším způsobem. Fakt, že zemi z největší části osvobodila sovětská armáda, měl za následek orientaci státu na tehdejší Sovětský svaz, a  měl zásadní vliv na pozvolnou, ale důslednou změnu společenské situace. To vše se, jak jinak, odrazilo i  v  životě naší vesnice. Tak se na to podívejme blíže a podrobněji. Část dvacátá čtvrtá: Rok 1945, počátek života v osvobozené republice Měli bychom správně začít 5. květnem 1945, kdy vypuklo lidové povstání proti nacistickým okupantům, a událostmi, které v dalších dnech následovaly. My toto období 5. - 9. květen přeskočíme, protože dramatické události těchto dnů v obci jsou už podrobněji popsány v samostatné kapitole v dubnovém čísle Zpravodaje, ročník 2005. Zmíníme jen zcela zásadní události té doby. Už dne 6. května ráno byl v obci ustaven Revoluční národní výbor, předchůdce prvního Místního národního výboru (MNV). Členy RNV byli: (podle abecedy a bez křestních jmen): pánové Dudek, Fical, Frýda, Hrbek, Jetel, Kašpar, Kozler, Kratochvíl, Krča, Křehnáč, Kupricht, Majer, Novák, Skalický, Trávník. Výbor se sešel v domě čp. 54 v místnosti obecního úřadu. Většinu těch jmen známe již z prvorepublikových samospráv. Předsedou RNV byl zvolen Jarolím Skalický, místopředsedou Josef Kozler. Byly ustanoveny i potřebné komise, kam byly delegováni i další občané, a práce mohla začít. Velitelem Revoluční gardy byl stanoven Ladislav Fabián. Dne 10. května o půlnoci přijely do obce první tanky Sovětské, tehdy Rudé, armády. Odpoledne proběhlo slavnostní uvítání na sokolském cvičišti. Tito vojáci zůstali v  obci asi dva dny, pak přijely další útvary, a ty zde setrvaly asi tři týdny. Po odchodu vojska se život v  obci vracel do normálních kolejí. 12. května byl vytvořen Národní tělovýchovný výbor, a 13. června byla obnovena činnost Sokola znovuzaložením tělocvičné jednoty. Poté byl v srpnu NTV zrušen. O tom se podrobněji píše v samostatné kapitole Toulek o tělovýchově a Sokolu ve vánočním  čísle loňského Zpravodaje. Dne 15. června se stal členem RNV Ladislav Fabián, místo pana Ficala. Rudá armáda v obci - 1945

Měšický zpravodaj - 13

Převzal funkci pokladníka a referenta brannosti. Svolal důstojníky a poddůstojníky v záloze a založil místní pobočku Svazu brannosti. Dalším obnoveným spolkem byl Hasičský sbor. První schůze byla 19. května a starostou se stal Josef Kostka. O hasičích si podrobněji napíšeme někdy později, v samostatné kapitole TOULEK. Na majetek Nosticů byla stanovena národní správa, správcem byl ONV stanoven J. Skalický. Zajatí Němci, včetně místních a hraběte Nostice byly předáni na brandýský okres, čeští kolaboranti odesláni k soudnímu projednání. Majetek místních Němců (Janota, Plajer, Fleischmann a  Nostic) byl zkonfiskován ve prospěch státu. Stát si to ovšem moc nepohlídal, takže drobný movitý majetek byl zčásti prodán v dražbách, zčásti předán úřadům, a z největší části rozkraden nebo zničen - to se týká hlavně Nosticova zámku. Část jeho zařízení odvezla sovětská vojska jako válečnou kořist. 10 obrazů v hodnotě asi 10 milionů korun převzala Národní galerie v Praze. Snad... Celkové škody na zařízení zámku v době revoluce a pobytu vojsk (ale i později) dosáhly odhadem také kolem 10 milionů Kč. Mimo jiné byl zničen také archiv nosticovského panství, a vzácná knihovna (se zdůvodněním, že písemnosti byly psány německy) - sic! A sběrači papíru obdrželi pochvalu i odměnu... Dne 21. června se stal předsedou MNV Jaroslav Hrbek (KSČ). Ten také převzal národní správu nad zámkem. V září bylo rozhodnuto, že dům čp. 55 (bývalý majetek Fleischmannů) zůstane v užívání obce a budou zde zřízeny kanceláře, později i knihovna. (V budově v Hlavní ulici je obecní úřad, neboli radnice, dodnes). V domovníkově domku čp. 55 dostal byt Václav Kesler (dnes je tam obchod). Další osud zámku byl pro jeho budovu poměrně příznivý. V nájmu zde sídlila soukromá společnost pro výchovu mladých dívek, která zde zřídila dívčí internát s  výukou řečí a ekonomiky, pod názvem „Slovanská kolej“. Bylo to příjemné řešení i pro mužskou část populace v obci, leč netrvalo to dlouho. Na podzim toho roku byl prací občanstva, zejména Sokolů, dům čp. 20, bývalé panské stáje a  architektonická památka, zdařile upraven pro  účely tělovýchovy a  společenského života. Nesl od té doby název „Sokolovna“ (ve Školské ulici). Peníze na rekonstrukci byly opatřeny ze sbírek (!) a půjček, dům byl majetkem státu a Sokolu byl dán pouze do užívání s podmínkou tělovýchovně sportovního využití. Dnes je objekt využíván komerčně, pro obec, které patří, není přínosem. Sokolovna byla tehdy slavnostně otevřena při pouťové zábavě již v  listopadu 1945. Celá rekonstrukce tak trvala ani ne 3 měsíce (pozdější, i jen malé opravy budovy trvaly celá léta, pozn. autora) V září toho roku pořádal MNV a hasičský sbor velkou slavnost, na které byla hasičskému sboru předána nová velká, tehdy moderní motorová stříkačka a osobní automobil, jako dar vojenských útvarů Sovětské armády, které byly v době osvobození v naší obci. Ještě se podívejme na politické struktury té doby v obci. Hned 10. května byla založena (Velká sokolská slavnost - červenec 1945) Měšický zpravodaj - 14

místní organizace Komunistické strany Československa, předsedou se stal Jaroslav Hrbek. V červenci byla založena místní pobočka strany národně socialistické, předsedou byl Karel Dvořák, a ještě vznikla místní strana sociálně demokratická, předsedou byl Fr. Podhradský. Tyto strany se mezi sebou dohodly o  poměrném zastoupení v  Národním výboru takto: Komunisté měli 7 zástupců, národní socialisté a sociální demokraté po 4 členech. Jak vidno, komunisté vládli obci už od roku 1945, a to už nepřetržitě až do roku 1990. Tehdy to většině lidí asi zase tak moc nevadilo, díky všeobecné euforii a  sympatiím k Sovětskému svazu pro jeho vítězství ve válce. Stejně tak tu hrálo roli očekávání spravedlivé sociální společnosti, zabezpečení míru, potlačení chudoby a podobně. Po několika dalších dílech TOULEK se dozvíme jaká byla realita, ale nepředbíhejme. Ještě několik spolků v tomto roce vzniklo. Koncem května byla ustavena pobočka Svazu přátel SSSR (pozdější SČSP). Přihlásilo se 60 členů, což potvrzuje tehdejší sympatie lidí k Rusku - tehdy totiž to členství bylo ještě dobrovolné a na základě skutečného přesvědčení. Prvním předsedou byl zvolen Josef Horák (pozdější knihovník a kronikář). Jednatelem byl poštmistr Konrád Peterka. V zimě uspořádala pobočka kurzy ruštiny s 25 žáky. Dále byl založen místní Jednotný svaz českých zemědělců (JSČZ) s 113 členy, předsedou byl Václav Ubl, jednatelem Antonín Dudek. Na zemědělskou tradici obce se podrobněji podíváme v některém z dalších dílů TOULEK. Taky byl založen „Myslivecký kroužek“, jehož vedoucími byli J. Vácha, ředitel Hospodářského družstva, J. Frelach, úředník, a F. Trávník. Ještě tu byli Baráčníci, vlastenecko-kulturní spolek s prvorepublikovou tradicí. V květnu měli své první sezení. Jako zajímavá událost z  té doby se jeví odchod 15 rodin na dosídlení do pohraničí po odsunutých Němcích. Povídání o roce 1945 zakončíme obvyklým konstatováním o úrodě a počasí. Historický zápis praví lapidárně, že byly dobré, a tedy následky, těžkosti a nedostatky způsobené válkou, budou brzy překonány. Krásné jaro, horké léto a tuhá zima prvního poválečného roku jsou možná ještě v myslích pamětníků zachovány. Ale ještě to není všechno, zapomněli bychom málem na peníze! Majetek obce byl ke konci roku 209 096 korun československých. Tak takový byl poválečný rok, přesněji jeho necelých 8 měsíců. Stalo se toho ještě víc, než se do TOULEK vejde. Pokud se během času objeví ještě něco hodné zaznamenání, rádi se k tomu vrátíme. Ale trochu místa nám přece jen ještě zbývá, tak nahlédneme do dalšího roku, 1946. Dvě nejdůležitější věci, škola a rozpočet, se nám ještě vejdou, zbytek roku projdeme příště. Mít v obci školu, to byl dlouholetý sen našich. předků. Škola je pro každou obec jedním z klíčových zařízení (ještě taky kostel, fara a hospoda). Dnes už naše obec školu zase nemá, a to už dávno, ale tehdy, v roce 1946, bylo zřízení školy v místě velkou úlevou pro menší děti, které tak nemusely putovat za každého počasí po prašné nebo blátivé silnici do staré líbeznické školy. Konfiskovaný dům čp. 17, bývalý byt správce dvora (taky tam v jednu dobu byla pošta), byl upraven na dvojtřídní školu. Adaptace proběhla opět prací občanstva. Vznikly tu dvě třídy a byt pro řídícího učitele a školníka. Peněžní prostředky pro vytvoření školy byly získány sbírkou, a spolu s dotací obce to bylo 17 602, 20 Kč. Měšický zpravodaj - 15

Vyučování začalo 2. září, a do první třídy (2 ročníky) bylo zapsáno 8 chlapců a  7 dívek, učila Ludmila Jirásková. Ve druhé třídě (3 ročníky) bylo 13 chlapců jedním z nich byl i autor těchto řádků) a  12 dívek, třídní učitelkou byla Věra Patočková. Byla to škola obecná, pobočka školy líbeznické. Mohu z  vlastní zkušenosti konstatovat, že bylo velmi příjemné být z domova za 5 minut pěšky ve škole. Vyučování ovšem probíhalo z  dnešního hlediska v  dost partyzánských podmínkách, ale nám žákům to Stará škola - původní vzhled (dům čp. 17, Školská ulice) nevadilo... Památkou na starou školu je dnešní název ulice „Školská“. Ona se tedy původně měla jmenovat „Sokolská“ ale to neprošlo. Sokol byl v nemilosti. Na závěr ještě pár slov o rozpočtu na rok 1946. Plánované výdaje byly 170 000 korun. Úhradu měl 90  000 Kč, schodek byl hrazen z  různých poplatků, pro zajímavost si je vyjmenujme. Bylo to 10% z čistého příjmu ze zábav, dávka ze psů (z prvního 50, z druhého 150, z třetího 300 korun). Z honebního lístku 100, ze zbrojního pasu 50, z 1 hl vypitého piva (!) 20,- z každého ovocného stromu 1 koruna. Takových zvláštností, o  kterých se nám dnes ani nezdá, bylo víc, a  časem se k  nim dostaneme. Byla zkrátka jiná doba. Tím můžeme dnešní putování časem skončit, příště dokončíme cestu rokem 1946 a načneme žhavý rok 1947. Byla toto příjemná léta. Žilo se skromně, ale obec byla stále vesnicí se vším všudy. V létě tu voněly lípy a sklizené obilí, auto bylo vzácným jevem, po ulicích se procházely slepice a husy. A lidé, ti žili jaksi družněji a snad i bezstarostněji. Byly tu čtyři hospody a také čtyři obchody. Průmysl žádný, prostě krásný venkov.... Jako doslov ještě pár myšlenek autora. Pohybujeme se v době před 60 - 70 lety, a to už je docela nedávno. Žijících pamětníků je už sice pramálo, ale jsou, ale zcela jistě žijí jejich děti vnuci, kteří se od svých rodičů a prarodičů o poválečné době něco dozvěděli. Může se tedy stát, že na popisované události a fakta může mít někdo odlišný názor, může namítat, že něco jsem vynechal, něco že bylo jinak. Já ale musím vycházet z toho, co je někde zapsáno, a to nejméně ze dvou nezávislých zdrojů, a to teprve mohu doplnit vzpomínkami očitých svědků. Takže jako obvykle: Autor uvítá jakékoliv vzpomínky, údaje (písemně), materiály, snímky, tiskoviny, letáky anebo i reálie z té doby. Ať to zůstane zachováno i pro ty, co přijdou po nás, protože i pro ně toto píšeme. Příště tedy opět zkusíme odhalit dění v  letech poválečné obnovy a  budování obce, a rozvoje společenského, kulturního a sportovního života jejích obyvatel Pokračování příště, Vladimír Novák Měšický zpravodaj - 16

Slovo obecní policie JEDNA PANÍ POVÍDALA .. DRUHÁ K TOMU PŘIDALA ..(drby, drby, drby) Vážení občané, po kratší odmlce jsem se opět rozhodla napsat příspěvek do našeho zpravodaje. Popravdě mě k tomu tak trochu donutily drby a fámy, kterých sice nikdy není dost, ale někdy je jich až příliš moc! A tak se dnes pokusím oproti třem nejčastějším drbům uvést tři fakta a skutečnosti, tak a můžeme začít: Drb č.1: Obecní policie už nemá právo měřit rychlost! Fakt: Obecní policie může dál měřit rychlost vozidel, minimálně do konce tohoto roku. Drb č.2: Obecním úřadem byl zakoupen drahý milionový radar a  co s  ním když to zakážou? Takové mrhání obecními penězi! Fakt: Obecní úřad Měšice od počátku platnosti možnosti měření rychlosti nikdy neuvažoval o  nákupu tohoto zařízení, ale rozhodl se radar pronajmout a  to na dobu neurčitou a s nejkratší výpovědní lhůtou. Drb č.3: Dostal jsem od OP pokutu 1000 Kč za to, že jsem místo 40 km/h jel 45 km/h! To je pěkná buzerace! Fakt: Na měřícím zařízení používané hlídkou OP Měšice je vždy pevně nastavena lokace ve které probíhá měření( Měšice, Mratín...), limit rychlosti (nejvyšší dovol. rychlost v dané lokalitě), a tolerance, která je vždy +11 km/h. To znamená, že pokud projíždíte například obcí Měšice kde je nejvyšší dovol.rychlost snížená na 40km/h, radar zachytí a vyfotí pouze vozidlo, které jede minimálně 51 km/h. Takže pokud řidič projíždějící naší obcí přehlédne snížení rychlosti na 40 km/h a bude alespoň dodržovat předepsanou rychlost 50 km/h určitě projede bez toho, aby byl stavěn hlídkou OP a pokutován. Pozn: Radar používaný hlídkou OP je ověřen Českým metrologickým ústavem s platnou atestací na rok. Přitom by se stačilo podívat na internet, který má už skoro každý a  najít si stránky s  tématikou měření rychlosti, nebo zákon o  obecní policii, anebo nahlédnout do zápisů obecního zastupitelstva obce Měšice, a tam by jste určitě našli fakta o kterých dnes píši. Já vím, ono by pak nebylo o čem ....... a dokud se drbe, tak se žije :-). Ale pozor!!! někdy vás drby, fámy a pomluvy mohou dostat až před soud. Nemám ve zvyku citovat zákon, ale pro dobro některých, kteří si mohou touto českou tradiční zábavou ublížit cituji: Trestní zákon č.140/1961Sb § 206 Pomluva: Odst.1 Kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnaní, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou ujmu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok. Nejnebezpečnější a nejzákeřnější větou v této citaci je ,,nebo mu způsobit jinou vážnou újmu“! Více se už tímto tématem dnes nebudu zabývat. Vrátím se ale ještě k měření rychlosti v naší obci. Ono to totiž není jen o měření. Například jsme během měření zastavili vozidlo, jehož posádka se nám již od počátku zdála podezřelá. Když jsme vyzvali usmívajícího se řidiče, který v naší obci překročil rychlost o 21 km/h, k předložení potřebných dokladů, bylo zjištěno že nevlastní řidičské oprávnění a nemá ani žádný doklad totožnosti. Na místo jsme přivolali hlídku PČR Odolena Voda a nechali si Měšický zpravodaj - 17

od řidiče ukázat zavazadlovou část vozidla. V kufru vozidla byly různé elektrické kabely, stavební svítidla a drobné stavební nářadí. Po osobní prohlídce řidiče tohoto vozidla, mu byla odejmuta zbraň, kterou měl v té chvíli již smutný a nesmějící se řidič, zastrčenou jako kovboj za pasem. Pak už si celou záležitost převzala Odolena Voda a nám zůstalo na práci zajištění a hlídání vozidla, které muselo zůstat na místě pro případ že by na místo dorazili technici kriminální policie. Pár dnů po této záležitosti opět naše hlídka měřila v Měšicích a když jsme ve vysílačce uslyšeli rychlost 95 km/h (ul. Hlavní u starých bytovek), tak jsme věděli, že budeme volat ,,Odoláky“, ale netušili jsme, že budeme volat hasiče i  záchranku. Řidič totiž absolutně nereagoval na strážníka naší OP, který ho stavěl a riskantním úhybem se snažil strážníka objet. Poté se snažil vozidlo vyrovnat, ale následovala rána jako z děla a to když vozidlo narazilo v protisměru do zábradlí na můstku. Vozidlo skončilo na střeše v potoce. Když jsme doběhli na místo této nehody, jako první se objevil řidič, který neutrpěl žádné viditelné zranění a po krátké konfrontaci byl hlídkou OP omezen na osobní svobodě pro podezření z páchání trestného činu. Z vozidla dále vylezla spolujezdkyně, které jsme poskytli první pomoc. Byla naštěstí zraněná jen lehce. Ale vzhledem k tomu, že byla těhotná, bylo zde další nebezpečí možných komplikací, a tak hlídka soustředila nejvíce pozornosti této osobě až do  příjezdu záchranky. Po příjezdu PČR bylo zjištěno, že osoba, která řídila vozidlo, nevlastní řidičské oprávnění a vzhledem k svému věku ani nemůže toto oprávnění vlastnit. Šestnáctiletý hoch riskoval svým jednáním nejen svůj život a zdraví, nejen život a zdraví spolujezdkyně, nejen život a zdraví strážníka OP, ale také život a zdraví ještě nenarozeného dítěte. Tak za tohle ......... u mě bez komentáře!!! Vzhledem k věku řidiče byla na místo přivolána kriminální policie, která si celou tuto záležitost převzala a já vzhledem k nízkému věku osoby řidiče vám nemohu dále nic víc k této záležitosti uvést. Jistě, teď si může někdo v duchu říkat: ,, no jo, ale kdyby jste je nestavěli, tak by třeba k té nehodě nedošlo“....... Kdyby, kdyby, kdyby..... radar neoznamuje, že ten kdo se řítí centrem obce 95 km/h je šestnáctiletý, který nemá řidičák, a proto nebude dbát výzvy zastavujícího strážníka a ještě ho málem přejede. Tak to prostě je!!! Rodiče patnáctileté dívky z  nedaleké obce by ani v  tom nejhorším snu nenapadlo, že šestnáctiletý přítel jejich dcery jí prostě jednoho krásného dne na procházce .......... Tak to prostě je!!! Takové věci se dějí!!!!! A neuděláte nic!!!!! Já a moji strážníci se snažíme v rámci svých možností a i pravomocí působit na děti a mládež alespoň tím, že pořádáme během roku různé besedy od mateřských až po základní školy, striktně dohlížíme na dodržování určitých právních předpisů které se na děti a mládež již vztahují (ochranná helma při jízdě na kole, kontroly restaurací zda nejsou podávány alkoholické nápoje mladistvým, kontrola veřejných prostranství kde se mládež schází). Pořádáme kulturní akce pro děti, kde mimo jiné opět formou kvizů a  testů prověřujeme znalosti nejen z bezpečnosti silničního provozu, ale i znalosti, jak se zachovat v různých nebezpečných situacích a v nejposlednější řadě dětem a mládeži poukazujeme na problematiku drog a jiných návykových látek které jsou zdraví nebezpečné. Věřím, že to stojí za to, protože když vás například při nákupu v Globusu pozdraví mladá slečna a řekne vám, že měla jistý vážný problém a vzpomněla si na to, co jsem říkala u nich ve škole na besedě a díky tomu ten problém vyřešila. Tak to nejen potěší, ale hlavně mě to nutí dál pokračovat v tom co dělám a dál věřit v to, že i sebemenší pomoc může někdy být ta největší. Takže bych dnešní příspěvek uzavřela posledním drbem o tom že chci v Měšicích skončit, nebo jsem už dokonce skončila?! Fakt a skutečnost je taková, že jsem neskončila a jen tak neskončím, protože tady mám ještě hodně a hodně práce a jistá poslání. Ale až budu mít hotovo, dám vědět, zatím buďte v klidu či v neklidu, hlavně buďte zdraví a v pohodě. Lída Měšický zpravodaj - 18

Z kultury a sportu

Upozornění Pravidelné úterní cvičení začíná opět 16.9.2008 v 19:00 hod. v tělocvičně na zámku. Ráda mezi námi přivítám nové cvičenky. Cvičíme protahovací a posilovací cviky. Anna Raková Zprávy z fotbalového klubu Sokol Měšice Rád bych touto cestou seznámil občany Měšic se současným děním v Sokole Měšice. I  když fotbalová sezona byla ukončena, naše mládežnické družstvo odehrálo své první přátelské utkání s Miškovicemi. I přes porážku ukázalo, že v tomto družstvu jsou nadějní hráči, na které můžeme být v budoucnu pyšní. Také bych rád sdělil rodičům těchto žáků, že  je na všechna jejich vzdálená utkání zajištěn autobus. Věříme, že se tomuto mužstvu bude v nové soutěži DAŘIT. 30.8. je toto žákovské mužstvo pozváno na turnaj do Miškovic. V rámci letní připravy se naše obě dospělá družstva zúčastnila hned několika turnajů. Již první prázdninový víkend se na místním hřišti se konal tradiční turnaj „B“ mužstva, který naši hráči vyhráli před mužstvy z Lužan, Báště a Klíčan. Poslední víkend v  červenci naši hráči složení z  obou mužstev jeli obhájit vítězství z uplynulých let do Lužan, kde z 12 mužstev obhájili 3 místo. O víkendu 26.7.2008 se uskutečnil II. ročník turnaje v malé kopané o Mělnický pohár. Turnaje se zúčastnilo 12 týmů ve dvou základních skupinách. Na umělé trávě se odehrálo celkem 37 utkání. Překvapením turnaje byl suverénní výkon týmu FC Hedonis, s přehledem vyhrál základní skupinu a  probojoval se  až do finále.  Ve finále byl zdatným soupeřem favorizovanému týmu Měšičáků. Ve finálovém duelu po  základní hrací době  skončil výsledek  1:1 a  na řadu přišly  pokutové kopy.  Štěstí se nakonec v  penaltovém rozstřelu přiklonilo na stranu Měšičáků, kteří se po loňské finálové prohře s vítězem prvního ročníku - Hamša týmem, mohli konečně radovat z  celkového prvenství. V  duelu poražených semifinalistů přestřílel tým Kisva celek Všejan v penaltovém klání v poměru 5:4 a připsal si bronz. 9.8. se pořádal opět tradiční turnaj „A“ mužstev, který naši „A“ muži vyhráli, před mužstvy z Líbeznic, Ďáblic a Záryb. 16. a 17.8. se hráči obou mužstev zúčastnili turnaje v Kojeticích, kde byli mužstva Kojetic, Tišic a Předboje. Skončili jsme na 3. místě. 23.8.08 začala podzimní část našich soutěží a utkání všech mužstev na domácím hřišti bude našim příznivcům opět sdělováno SMS zprávou a místním rozhlasem OÚ. Na závěr bych opětně rád apeloval jak na příznivce tohoto sportu, tak i na možné sponzory a požádal je o pomoc s rozvojem místního fotbalu. L.Nešpor Měšický zpravodaj - 19

Z Klubu měšických žen Tak máme za sebou první větší samostatnou akci. 28. června jsme pořádaly Burzu dětského oblečení. Musím říct, že termín nebyl zrovna nejvhodnější. Začínaly prázdniny a tak spousta maminek měla spíš starosti, jak vybavit děti na tábor, k babičce apod., než se zajímat o Burzu. Dalo by se usuzovat, že akce se nepovedla. I když se to nezdá, opak je pravdou. Rozhodly jsme se, že věci, které se neprodají a nebudou je chtít majitelky vrátit, dáme na Charitu, což většina žen respektovala. Chtěla bych jim tímto moc a moc poděkovat, protože těch pár korun, které by za věci dostaly, nemůže nahradit pocit, že se pomohlo potřebným. Domluvily jsme se s ředitelem Arcidiecéze Prahy 8, panem Fialou a k oblečení jsme ještě přidaly nádobí, povlečení a různé jiné věci, které byly potřeba. Pan starosta byl tak hodný a věci odvezl přímo na místo. Auto měl naplněné až po střechu. Panu starostovi děkujeme za pomoc. Když jsme viděly, jakou měli v Charitě radost, rozhodly jsme se, že ve sběru oblečení, ložního prádla, nádobí, atd. budeme pokračovat. Proto, pokud budete chtít pomoci potřebným, můžete každé pondělí od 18-19 hod do Klubu žen přinést nepoškozené a čisté věci, které jsou pro Vás nepotřebné. Určitě najdou uplatnění u nějakého nového majitele. Tak to by byla informace o tom, co jsme dělaly a teď co připravujeme. Jak jsem vás již v minulém čísle informovala, chystáme BLEŠÁK. Vypukne v  sobotu 20. září. Myslím si, že tentokrát je termín vhodný, děti již budou zaběhnuty ve škole, dovolenou bude mít většina z nás za sebou, počasí by nám také mohlo přát a tak nebude nic bránit tomu, Blešáku se zúčastnit. Představujeme si to následovně. Jistě každý z nás viděl v nějakém americkém filmu, jak v malých městečkách si každý před svůj dům umístí stolek a tam prodává za pár korun vše, co doma nepotřebuje. V našich poměrech by to bylo dost složité a tak jsme se rozhodly, že Blešák budeme centralizovat na náš Václavák čili Hlavní ulici, v okolí Obecního úřadu. K  vjezdům se dají stoly a  tam si každý, kdo bude mít zájem, bude prodávat své věci. Samozřejmě obyvatelé Hlavní ulice si před dům dají stoly vlastní. Kdo bude mít o prodej zájem z ostatních obyvatel Měšic, domluví se s naší paní pošťačkou Drahuškou Myšákovou nebo se mnou na tel. 724 969 619 a pan místostarosta Bejlek slíbil, že stoly zajistí. Můžete také použít vlastní kempinkové stoly. Začít bychom mohli tak kolem 8. hod. Bylo by fajn, kdyby se nás sešlo co nejvíce, akce by mohla vzbudit zájem u lidí, projíždějících naší obcí a chceme udělat reklamu i v okolních obcích aby viděli, že i v Měšicích jsou lidé schopní dát se dohromady a podpořit akci, která v našem okolí nemá obdoby a ještě si třeba vydělat pár korunek. Musíme doufat, že počasí k nám bude milostivé a nebude nutné celou akci zrušit. Všechny vás za Klub měšických žen srdečně zve, Lála Langmayerová Piráti v Hradčanech Jako každý rok, tak i letos vyvrcholila naše celoroční činnost čtrnáctidenním táborem. Z Líbeznic jsme vyjeli 5. července autobusem směr Hradčany u Mimoně. Na toto místo jezdíme již 16 let. Naše tábořiště je přímo v  lese, na břehu řeky Ploučnice. Nachází se v bývalém vojenském pásmu, takže každoročně musíme zařídit mnoho potvrzení, o to zde pak máme větší klid. Letos před námi tábořil rodinný skauting–Tornádo, s nimi jsme se na tábořišti vystřídali. Mezi našimi účastníky byla vlčata a světlušky, děti ve věku 7 – 11 let, k tomu ještě pár skautů a skautek. Nováčci po krátkém zorientování zapadli skvěle mezi ostatní, některé v lecčems předehnali. Měšický zpravodaj - 20

Hlavním tématem letního tábora byla etapová hra, letos na  motivy „Piráti nejen z  Karibiku.“ Děti měly již z domova připravené kostýmy – pruhovaná trička, šátky, náušnice, pásky přes oči, meče atd. Vypadaly zkrátka jako opravdoví piráti. Hned první den byly děti rozřazeny do čtyř skupin se jmény námořních velmocí: Anglie, Francie, Španělska a Holandska. Musely podepsat smlouvy se svými kapitány, vyrábět vlajky, pojmenovat svou loď a  mnoho dalších věcí. Poté začal nelítostný boj mezi mocnostmi. Utkaly se v lovu ryb, kradly si vlajky, získávaly zásoby, obchodovaly mezi přístavy a nakonec putovaly na ostrov, kde hledaly poklad. Za každou hru získávali peníze – dublony, které mohli kapitáni použít na nákup kolonií. Tímto obchodem uložili své peníze a teprve tyto peníze se počítaly do táborového bodování. Mimo etapovou hru si děti mohly vyzkoušet např. plavbu po řece, získávaly nové tábornické zkušenosti, celkově si užívaly všemi smysly pobyt v přírodě. Kdo by jim doma dovolil rozdělat oheň a uvařit si na něm čaj z borůvčí. Všichni jistě získali mnoho nevšedních zážitků, ale každý se nakonec rád vracel domů, do civilizace. Petr Figalla - Chřástal Přijďte mezi nás! Skautské středisko „WILLI“ Líbeznice přijímá od září nové chlapce a  děvčata ve věku od 1. třídy. Děti jsou rozdělené podle věku a pohlaví a každá družina má schůzky 1x týdně v klubovně v Areálu zdraví. Během roku se zúčastňují dalších akcí, závodů, jezdí na výpravy do přírody a  celoroční činnost vždy vyvrcholí na letním táboře. Přijďte se svým dítětem v sobotu 30. 8. v 17 hod. do Areálu zdraví ke skautské klubovně na poslední prázdninový táborák a  můžete poznat svého vedoucího, ale také ostatní členy střediska. Pokud v  sobotu nemůžete, domluvte se přímo s  vedoucími: pro chlapce - 723  462  264, pro dívky - 607 745 371. Ing. Ivana Krausová, vedoucí střediska Soutěž Vesnice roku 2008 Konečně si hodnotitelská komise všimla toho, co my měšičáci již dávno všichni víme. Že naše obec je ze všech okolních obcí nejhezčí, nejzelenější, nejlépe uklizená a upravená. V  letošním roce jsme byli vyhlášeni a  oceněni v  krajském kole soutěže hejtmanem Středočeského kraje Petrem Bendlem cenou „Za péči o veřejné prostranství“. Útok na hlavní cenu nám sice opět nevyšel, letos vyhrála obec Petrovice u Sedlčan, ale my jim nedáme pokoj dokud nevyhrajeme. Snad je svou zarputilostí a odhodláním zvítězit „otrávíme“ a oni Měšický zpravodaj - 21

nám hlavní cenu příští rok přiklepnou, aby od nás měli na 5 let pokoj (obhajovat získaný titul se může až po 5 letech). A když ne, tak nevadí, alespoň se o nás bude mluvit a o kom se mluví, o tom se ví. Když o naší obci nikdo nebude mluvit a nic o ní vědět, tak to je jako kdyby nebyla a nežila a to nesmíme nikdy jako správní patrioti dopustit. Tak zase na to příští rok vlítneme a to by bylo, aby to konečně nevyšlo, věčný optimista - Jiří Bejlek

XII. ročník měšické Prakyády 2008 V krátkosti přinášíme již po uzávěrce aktuální informace o letošním ročníku tradiční měšické Prakyády. XII. ročník začal tak, jak bylo avizováno, v sobotu 23. srpna v 8:30 v areálu Golf servisu. V noci z pátku na sobotu, byl pěkný liják, který se však do rána uklidnil a počasí se umoudřilo. Sem tam fouknul větřík a během dopoledne spadlo pár kapek, ale jinak bezvadný. Do letošních bojů nastoupilo 86 borců, mužů i žen. Pro letošní rok byla připravena změna v pravidlech. Do hlavní soutěže o ceny nebyli připuštěni borci a vítězové posledních ročníků, protože vlastní akce a smysl tohoto „sranda boje“, který měl pobavit místní spoluobčany, přestával tento cíl plnit. Na naši Prakyádu se začali sjíždět „profíci“ z dalekého okolí, kteří objíždějí přes letní sezónu závody ve střelbě prakem v celé republice a našinec, pro kterého je vlastně celá akce pořádána, a který si jde s prakem zastřílet jednou ročně, třeba právě jen na Prakyádu, nemá žádnou šanci na dobré umístění. Výborem prakyádníků bylo proto rozhodnuto, že tito borci si mohou zastřílet, ale pouze mimo hlavní soutěž. Přijali to vcelku klidně a znovu nám předvedli, že to umí. A nyní k vlastní soutěži. Jak již bylo napsáno, do soutěže se letos přihlásilo 86 závodníků, kteří ve dvou kolech stříleli deseti kuličkami na deset pet-lahví. Větší polovina z  nich, po spočítání a  součtu bodů z  obou kol (pro postup letos stačilo 5 zásahů), postoupila do semifinále. Zde opět z deseti ran na deset lahví postoupilo 12 závodníků do finále. A zde již začaly pracovat nervy. Suverén předchozích tří kol Honza Prchlík, málem přišel o luxusní náskok. Sice nakonec vyhrál, ale bylo to o prsa čínské sportovní gymnastky. Ženské finále mělo vítěze jednoznačnějšího. Tam i ve finále Radka Nováková ukázala, že je letos nejlepší ženou v závodě. Průběh celé akce byl, tak jako každoročně provázen hecováním a pokřikováním, výborným občerstvením a kamarádským posezením a popovídáním. Ceny také jako každoročně opět bohaté a na úrovni. Dva malé kazy na jinak výborné akci jsem viděl v nedorozumění s prakem – neprakem Fandy Moravce a  v  nějakém nepoctivci, který zase střílel nepovolenou municí. Fandovi Moravcovi bych chtěl tímto vzkázat, že jeho kušo–prak nebo nevím jak to nazvat, je parádní věc. Je obdivuhodné, jak je to vymakané a určitě by si za to zasloužil uznání a zvláštní cenu. Nicméně Prakyáda má stanovená nějaká pravidla a ty se musí respektovat, i když jde o sranda akci. Výbor, který celou akci připravil, má právo, tak jak to udělal i v případě nepřipuštění „profíků“ do závodu, určit kdo, s čím a jak se může závodu zúčastnit. Je škoda, že se to nějak nepodařilo vyřešit a závod tak přišel o jednoho pravidelného účastníka. Měšický zpravodaj - 22

Na závěr ještě oficiální výsledky XII. ročníku měšické PRAKYÁDY 2008. Soutěž mužů a celkovým vítězem se stal již podruhé v historii Jan Prchlík z Čakovic. Na  druhém místě skončil o  dva body František Jahelka a  o  bod na třetím místě Jiří Běl. V  ženách se na prvním místě umístila Radka Nováková, druhá skončila Jana Štráchalová a na třetím místě Jana Jirouchová. Všem vítězům blahopřejeme, děkujeme všem organizátorům, sponzorům, závodníkům a divákům a za rok na XIII. PRAKYÁDĚ 2009 na viděnou. Jiří Bejlek Pro pobavení: Nekonečný příběh Šéf sekretářce: „Příští týden bychom mohli zaletět do Paříže.“ Sekretářka manželovi: „Příští týden musím služebně do Francie.“ Manžel milence: „Manželka je příští týden na služebce.“ Milenka soukromému studentovi: „Příští týden odpadá hodina angličtiny.“ Student dědečkovi: „Příští týden mi odpadla anglina, mohli bychom zajet na ryby.“ Dědeček sekretářce: „Ta Paříž příští týden nepůjde, slíbil jsem vnukovi výlet.“ Sekretářka manželovi: „Ta služební cesta se přesouvá.“ Manžel milence: „Tak manželka nakonec nikam nejede.“ Milenka soukromému studentovi: „Návrat k původnímu rozvrhu, hodina bude.“ Student dědečkovi: „Tak ta angličtina bude, nikam nemůžu.“ Dědeček sekretářce: „Výlet s vnukem se ruší, můžeme do té Paříže.“ Sekretářka manželovi...

Nově otevřená prodejna

OBKLADY A DLAŽBA

Široký sortiment obkladů, vnitřní dlažby, venkovní dlažby a to jak levné, tak i luxusní. Dlažba s maximálním protiskluzem ideální k bazénům, na terasy, balkony sleva 30% Vany Lepidla na obklady a dlažby 25 kg 129,- Kč Hydroizolace od 219,- Kč Balkonový potěr 25 kg 165,- Kč Vyrovnávací podlahové hmoty 25 kg 355,- Kč Vnější tepelně izolační systémy sleva 12 % Otevírací doba: Po – Pá 8:00 – 17:00 So 9:00 – 12:00 ADRESA: ul. ŠKOLSKÁ 15, 250 64 Měšice, tel: 737 463 723 Měšický zpravodaj - 23

Vydává Obec Měšice - registrační číslo MK ČR E 14565. Měšický zpravodaj - Srpen 2008. Ročník 5, číslo 4. Vychází v nákladu 550 výtisků. Řídí redakční rada ve složení: Jiří Bejlek, Vladimír Novák, Anna Raková, Ladislava Nováková. Uveřejněné příspěvky nemusí vyjadřovat názory redakční rady. Náměty, dotazy a příspěvky je možné předat v označené obálce na Obecní úřad nebo vložit do schránky před vchodem do obchodu v budově TESKO. Důležitá telefonní čísla: Obecní úřad: 283 980 330 Obecní policie: 723 737 027 Grafická úprava a tisk: Tiskárna Tigras s.r.o., Klíčany Toto číslo vyšlo 29. srpna 2008, příští číslo vyjde v říjnu 2008. Distribuováno zdarma. Měšický zpravodaj - 24