Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva
Podnikající manželé a rozdělení jejich společného jmění Bakalářská práce
Autor:
Květa Sadílková Právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce:
Praha
JUDr. Ladislav Soukup
Duben, 2014
Prohlášení
Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Příbrami dne 22. 4. 2014
Květa Sadílková
Poděkování Za cenné rady, náměty a inspiraci bych chtěla touto cestou poděkovat vedoucímu práce JUDr. Ladislavu Soukupovi, dále JUDr. Jaroslavu Morovi za sdělení jeho cenných názorů k mnou vybranému tématu a v neposlední řadě mému manţelovi a dospělé dceři za trpělivost.
Anotace Tato bakalářská práce se zabývá pohledem podnikatele na problematiku společného jmění manţelů a s tím spojených otázek případného rozdělení SJM v případě, ţe jeden manţel je podnikatelem. Z hlediska podnikání jsou zde rozebrány jednotlivé moţnosti podnikatelské činnosti, spojené s činností fyzické osoby- podnikatele s ohledem na majetek ve společném jmění manţelů. Tato moje práce přináší pohled na některé problematické otázky v podnikání manţelů z hlediska jejich společného jmění. Teoretické poznatky jsou vyuţity v závěrečné části práce, kde jsou rozebrány některé konkrétní příklady této problematiky s návrhem jejich řešení v praxi. Klíčová slova Společné jmění manţelů, podnikání, rozdělení společného jmění manţelů, odpovědnost manţelů, disparita podílů, fyzická osoba podnikatel
Annotation This
bachelor
thesis
deals
with
entrepreneur
and
perspective
of
community
property
in
case
entrepreneurship,
this
associated
activities
with
thesis
an
issue
related
one
of
natural
community
questions
spouse
analyses
of is
of
property
possible
an
entrepreneur.
individual
alternatives
person–entrepreneur
from
the
dividing
of
In
terms
of
with
of
business assets
in
community property. This thesis provides a view on some problematic issues in conducting of business of spouses in terms of their community property. Theoretical knowledge is used in the final part of the thesis, where some particular
examples
are
analyzed,
with
proposal
of
their
solving
in
practice. Key words Community responsibility entrepreneur.
property, of
entrepreneurship,
spouses,
disparity
dividing of
of
shares,
community natural
property, person
–
Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 8 1
Charakteristika pojmu SJM a podnikání ...................................................................... 9 1.1
1.1.1
Vznik SJM .......................................................................................................... 11
1.1.2
Zánik SJM .......................................................................................................... 13
1.1.3
Vypořádání SJM ................................................................................................. 16
1.2
2
Podnikání ............................................................................................................ 19
1.2.2
Ţivnost ................................................................................................................ 20
1.2.3
Podnikatel ........................................................................................................... 21
1.2.4
Podnik ................................................................................................................. 23
Podnikání za trvání manželství, odpovědnost manželů .............................................. 24 Podnikání za trvání manţelství .................................................................................. 25
2.1.1
Souhlas nepodnikajícího manţela byl udělen..................................................... 25
2.1.2
Souhlas nepodnikajícího manţela nebyl udělen ................................................. 26
2.1.3
Souhlas nepodnikající manţel odepřel ............................................................... 28
2.1.4
Podnik v SJM .................................................................................................... 29
2.1.5
Obchodní podíl v SJM ........................................................................................ 31
2.2
4
Pojem podnikání ........................................................................................................ 19
1.2.1
2.1
3
Pojem společné jmění manţelů.................................................................................... 9
Odpovědnost manţelů................................................................................................ 33
Analýza právní úpravy SJM.......................................................................................... 37 3.1
Obecná analýza právní úpravy SJM .......................................................................... 37
3.2
Změny v rozsahu SJM ............................................................................................... 39
3.2.1
Smluvní zúţení SJM ........................................................................................... 40
3.2.2
Soudní zúţení SJM ............................................................................................. 42
Řešení některých problematických otázek v podnikání manželů .............................. 43 4.1
Důsledky závazků podnikajícího manţela vzhledem k institutu SJM ....................... 43 6
4.2
Nerovnost rozdělení podílů při vypořádání SJM soudem.......................................... 44
4.3
Princip zásluhovosti při vypořádání podílů v SJM .................................................... 46
4.4
Zatíţení SJM z důvodu závazků vyplývajících z podnikání jednoho z manţelů ...... 47
4.5
Ochrana nepodnikajícího manţela podáním vylučovací ţaloby ................................ 50
4.6
Ochrana nepodnikajícího manţela uplatňujícího změny rozsahu SJM ..................... 52
Závěr ........................................................................................................................................ 55 Seznam pouţité literatury ......................................................................................................... 56 Seznam zkratek ......................................................................................................................... 59 Seznam příloh ........................................................................................................................... 59
7
Úvod Cílem této mojí práce je analyzovat právní úpravu společného jmění manţelů (dále jen SJM) z pohledu odpovědnosti manţelů vzhledem k podnikatelské činnosti jednoho z nich a rozbor řešení některých problematických otázek v souvislosti SJM a podnikání. Touto prací se pokusím přinést odpověď na otázky, jaký vliv má podnikání jednoho z manţelů na institut SJM a jaké moţnosti ochrany svých práv má nepodnikající manţel vzhledem k SJM při podnikání druhého z manţelů. Vyuţila jsem zde vybranou judikaturu, zákonnou úpravu a další odbornou literaturu, přičemţ práce poukazuje na řešení některých problematických otázek v podnikání manţelů. Praktická část mojí práce přináší rozbor některých konkrétních příkladů z praxe, a to jak z pohledu fyzické osoby- občana, tak z pohledu fyzické osoby- podnikatele, včetně právního rozboru a návrhu řešení. Pouţila jsem zde metodu osobního rozhovoru (face to face), ve které byly vyuţity názory JUDr. Jaroslava Mory s jeho souhlasem. Dále jsou v této části práce pouţity vybrané části soudních judikátů, vztahující se k dané problematice jednotlivých rozebíraných případů. Tyto části soudních judikátů jsou řešeny a citovány podle původního Občanského zákoníku1 (dále jen OZ), platného do 31. 12. 2013, a jsou v práci pouţity z následujícího důvodu: Téma bakalářské práce jsem si vybírala ještě v době, kdy nebyl nový rekodifikovaný Občanský zákoník2 (dále jen NOZ) účinný. Z tohoto důvodu tedy v práci nejsou pouţity právní judikáty, které by byly řešeny dle jeho nových ustanovení, neboť´tyto v současné době, kdy tento rekodifikovaný zákoník nabyl účinnosti, nejsou ještě k dispozici. Téma rozdělení SJM, z nichţ buď jeden, nebo oba dva vyvíjí podnikatelskou činnost, jsem si vybrala z důvodů osobní zkušenosti coby osoby samostatně výdělečně činné (dále jen OSVČ), která podniká v reţimu rozděleného SJM. Výchozí hypotézou mojí práce je fakt, ţe dnes se více neţ kdy jindy v minulosti do manţelského svazku promítají problémy, týkající se například nesplácení závazků obou či jednoho z podnikajících manţelů, případně neplnění závazků vyplývajících z jejich podnikatelské činnosti. Toto má přímý vliv jak na případný rozpad manţelství samotného, tak na případné rozdělení SJM. Domnívám se, ţe díky současné právní úpravě nemá nepodnikající manţel v případě výše uvedených negativních důsledků podnikání moţnost dostatečné ochrany svých práv vůči manţelovi podnikajícímu.
1 2
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ) Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ)
8
1 Charakteristika pojmu SJM a podnikání V této části bakalářské práce bych chtěla rozebrat jak vznik samotného manţelství a tedy i SJM, tak pojem podnikání, a to z pohledu současné právní úpravy NOZ, účinné od 1. 1. 2014. Současná právní úprava NOZ, účinná od 1. 1. 2014, navazuje jak na původní OZ, platný do 31. 12. 2013, tak se dotýká i Obchodního zákoníku3 (dále jen ObchZ) ve smyslu charakteristiky pojmu „ podnikatel“ a „obchodní firma“. Abych dostatečně objasnila výše uvedené pojmy SJM a podnikání, uvedla bych zde i historické souvislosti vzniku SJM. Manţelství vzniká jako trvalé společenství muţe a ţeny zákonem stanoveným způsobem, přičemţ musí být při jeho uzavření splněny zákonem stanovené podmínky. Jeho hlavním účelem je zaloţení rodiny a výchova společných potomků, coţ je v přímém souladu se zájmy společnosti. Podnikání jednoho nebo obou manţelů přitom můţe při jeho neúspěchu negativně ovlivnit fungování jak manţelského svazku, tak celé SJM. Právní úpravu jak pozitivních, tak negativních skutečností, které vznikají při výkonu podnikatelské činnosti na SJM , nenajdeme kodifikovánu v jedné právní normě či zákoně, ale můţeme jí vysledovat jak v hmotně právních, tak procesně právních předpisech. Rozsah dnešního SJM byl novelizován v 90 letech, kdy jeho vypořádání bylo rozšířeno o domněnku k provedení vypořádání v případě, ţe ho po dobu 3 let po rozvodu manţelé sami neprovedli. V této době šlo také ke změně státoprávního uspořádání a ta přinesla odstranění vymezení SJM jako osobního vlastnictví. Došlo také k úpravě majetku získaného v restitucích, moţnost omezení SJM jeho rozšířením nebo zúţením a také v souvislosti s podnikáním jednoho či obou manţelů k řešení otázek spojených s touto problematikou vzhledem k dopadu na SJM. Zákonem č. 91/1998 Sb. byl doplněn jak Zákon o rodině (dále jen ZOR), tak i Občanský zákoník (dále je OZ). Pro majetek manţelů se začal pouţívat termín „ společné jmění manţelů“.
1.1 Pojem společné jmění manţelů SJM je formou majetkového společenství manţelů, která nahrazuje předchozí název tzv. bezpodílového spoluvlastnictví manţelů (dále jen BSM). Nahrazena byla novelou občanského zákoníku č. 91/1998 Sb., která nabyla účinnosti 1. 8. 1998.
3
Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů
9
Podstatou spoluvlastnictví je fakt, ţe pokud se věc ocitne ve spoluvlastnictví více osob, na tyto osoby se lze dívat jako na osobu jediného vlastníka, tzn. ţe věc patří oběma společně. Jedná se o právní fikci, kdy všechny osoby, které mají věc ve spoluvlastnictví, s ní mohou libovolně nakládat, uţívat její plody, uţitky, výhody, atd. „ Podstata podílového spoluvlastnictví spočívá v tom, že každý ze spoluvlastníků věci se podílí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví k věci v tom rozsahu, jenž odpovídá velikosti jeho spoluvlastnického podílu, z čehož vyplývá, že občanský zákoník vychází z vymezení podílového spoluvlastnictví jakožto spoluvlastnictví ideálního, neboť výše spoluvlastnického podílu neodráží konkrétní reálnou část věci, ale pouze míru, kterou se jednotliví spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci.“4 SJM tedy představuje formu uspořádání majetkových právních vztahů manţelů, které NOZ upravuje v §708 -753, a to v části nazvané manţelské právo majetkové. Jedná se o zvláštní případ spoluvlastnictví, jehoţ součástí jsou jak závazky, tak i práva. Do majetku (aktiv) SJM spadají: Příjmy manţelů z pracovního poměru i podnikání Příjmy ze sociálního zabezpečení (důchody, dávky, renty) Odměny,
honoráře
umělců,
odměny
za
vynálezy,
autorská
díla,
příjmy
z nakladatelských smluv, atd. Obdrţené prémie Výhry ze sázek, loterií a věci získané výhrami, slosování Plnění z pojistných smluv v případě, pokud bylo za trvání manţelství ve prospěch jednoho z manţelů uskutečněno Úroky z vkladů na účtech, prostředky na účtech důchodového připojištění, pojistného, atd. kteréhokoli z manţelů Výnosy, uţitky, přírůstky věcí nehledě na to, zda tyto jsou zahrnuty v majetku SJM nebo ne (např. příjmy z nájemného patřící jednomu nebo oběma manţelům) Nemovitosti zakoupeny za doby trvání manţelství, nemovitosti postaveny bez ohledu na to, zda jiţ bylo vydáno kolaudační rozhodnutí Byty zakoupení a jinak nabyté v rámci privatizace bytového fondu (vyjma původně druţstevního bytu nabytého jedním manţelem před manţelstvím) 4
KRÁLÍK, M : Podílové spoluvlastnictví v občanském zákoníku. C. H. Beck, 2008, s. 239
10
Věci nabyté vydrţením jednoho či obou manţelů (tedy pokud má drţitel v drţbě věc nepřetrţitě po dobu 3 let v dobré víře, u nemovitosti 10 let) Do závazků (pasiv), které jsou od 1. 8. 1998 také součástí SJM, patří závazky, které vzniknou některému z manţelů nebo oběma manţelům společně za trvání jejich manţelství. Výjimku tvoří závazky, které: Patří k majetku ve výlučním vlastnictví jen jednoho z nich přesahují svým rozsahem míru přiměřenou majetkovým poměrům manţelů, které převzal jeden z manţelů bez souhlasu druhého z nich Za společné závazky odpovídají manţelé jak veškerým majetkem společným, tak i majetkem, který náleţí výlučně do vlastnictví jednoho z nich.
1.1.1 Vznik SJM Abychom mohli správně pochopit institut SJM, musíme nejprve charakterizovat institut manţelství samotného. Manţelství vznikne svobodným a úplným projevem souhlasné vůle muţe a ţeny, kteří chtějí vstoupit do manţelství. Ten, kdo uzavře manţelství, se tímto dobrovolně podřizuje řádu právních norem, které tento svazek upravují a ovlivňují tím i další společný ţivot manţelů. Mění se tím zásadně právní postavení osob, které vstupují do manţelství, a to jak z hlediska úpravy majetkových a závazkových vztahů mezi těmito manţeli samotnými, tak i z hlediska úpravy majetkových a závazkových vztahů vzhledem k dalším osobám. Následně v přímé návaznosti na institut manţelství můţeme vymezit obecně pojem SJM. Občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb. byl institut zákonného společenství manţelů nahrazen institutem BSM. Tímto se přenesla právní úprava majetkových vztahů v manţelství ze zákona o rodinném právu do občanského zákoníku. Osobní vztahy mezi manţeli, rodiči a dětmi jsou nadále upraveny rodinným právem. V současné právní úpravě je institut SJM vymezen v NOZ – Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to v oddílu 2- Manţelská a majetkové právo, § 708. Institut SJM je specifickým typem spoluvlastnického vztahu, který můţe vzniknout pouze mezi manţeli. Zákon charakterizuje SJM následujícím způsobem: „ To, co manželům náleží, má majetkovou 11
hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů (dále jen „společné jmění“). To neplatí, zanikne-li společné jmění za trvání manželství na základě zákona.“5 Na základě tohoto zákona SJM podléhá zákonnému reţimu, smluvenému reţimu nebo reţimu, o kterém dle zákona rozhodne soud. V souvislosti s charakteristikou institutu SJM musíme zmínit i tzv. výlučný majetek, který do SJM není zahrnut. Do společného jmění manţelů není zahrnuto vedení společné domácnosti ani společné bydlení. Dalšími věcmi vyloučenými ze SJM jsou majetek získaný dědictvím, darem6, kdy pro posouzení v situaci, kdy by bylo sporné, jestli obdarovaný je pouze jeden z manţelů, nebo oba manţelé, bude rozhodující vůle dárce. Výlučným majetkem jsou také věci osobní potřeby, majetek získaný za výlučný, případně věci, které nemůţe občan vůbec získat (například podzemní a povrchové vody, jelikoţ dle zákona o vodách nejsou předmětem vlastnictví). Dále to je majetek nabytý před uzavřením manţelství, výsledky tvůrčí činnosti (tzv. osobnostní práva, která vycházejí z §11 autorského zákona, tato jsou nepřevoditelná, na rozdíl od majetkových práv dle § 12 autorského zákona- ta jsou v SJM zahrnuta). Do výlučného vlastnictví dále patří bolestné, náhrada za ztíţení společenského uplatnění (právo je spjato s poškozeným a dle §2009 NOZ smrtí oprávněné osoby zaniká). Ze SJM je také vyloučen majetek, který byl jednomu z manţelů vydán na základě zákona.7,8,9,10 Oproti tomu občanský zákoník v § 709, odst. 2,
oddílu Manţelské majetkové právo -
Zákonný reţim stanovuje, ţe součástí SJM je tak zisk z toho, co náleţí výhradně jednomu z manţelů, dále součástí SJM je také podíl manţela v obchodní společnosti, nebo druţstvu: Toto za předpokladu, ţe se jeden z manţelů v době trvání manţelství stane společníkem obchodní společnosti nebo druţstva. Neplatí to však, pokud jeden z manţelů nabude podílu způsobem, který zakládá jeho výlučné vlastnictví (tedy např. toho, co slouţí k osobní potřebě jednoho z manţelů, věci nabyté darem, děděním nebo odkazem, náhrady nemajetkové újmy na svých právech, atd). SJM je tedy právním uspořádáním vztahů mezi manţeli, který můţe vzniknout pouze mezi manţeli uzavřením manţelství, coţ je jediný moţný způsob jeho vzniku. SJM nemůţe vzniknout v manţelství zdánlivém, ale můţe vzniknout i při neplatnosti manţelství. 5
§ 708 NOZ DVOŘÁK, J., J. Spáčil. Společné jmění manželů v teorii a judikatuře. 2. Rozšířené vydání. Praha: ASPI. 2007. s.79 7 Zákon č. 87/1997 Sb., o mimosoudních rehabilitacích 8 Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku 9 Zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd 10 ŠKOPKOVÁ, Kateřina. Společné jmění manželů a podnikání. Diplomová práce. Právnická fakulta Masarykovy univerzity.2008/2009 6
12
1.1.2 Zánik SJM Podobně jako vznik společného jmění manţelů, který je spojen s uzavřením manţelství11, je i trvání společného jmění manţelů spojeno s trváním manţelství. Výjimečně můţe dojít k situaci, kdy manţelství existuje, ale k zániku společného jmění manţelů pak dojde v důsledku jiné právní skutečnosti, neţ kterou by byl zánik manţelství samotného. „Existence manželství podmiňuje existenci společného jmění manželů, a zatímco může existovat manželství a společné jmění nikoli, opačně tomu možné není. Není-li manželství, nemůže vzniknout ani společné jmění manželů, pokud k jeho zániku nedošlo již před zánikem manželství.“12 Zánik manţelství můţe být zapříčiněn v podstatě třemi důvody, které uvádí zákon. Těmi jsou: 1) smrt jednoho z manţelů 2) prohlášením manţelství za neplatné 3) rozvodem manţelství Pokud tedy zemře za trvání manţelství jeden z manţelů, manţelství tím zaniká. Pokud soud prohlásí dle § 7 odst. 2 OZ v řízení vydaném podle § 195 aţ 200 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ)13 jednoho z manţelů za mrtvého, tento jeho výrok má stejné důsledky jako výrok předchozí. V těchto případech zaniká jak manţelství, tak SJM dnem nabytí právní moci rozsudku, kterým byl jeden z manţelů prohlášen za mrtvého. Pokud zemře jeden z manţelů, nebo je prohlášen za mrtvého, viz výše, v řízení o dědictví se pokračuje podle § 1751 OSŘ. Dalším důvodem zániku manţelství je rozhodnutí soudu, kterým bylo prohlášeno manţelství za neplatné. Výjimkou je pouze manţelství nicotné. SJM totiţ vznikne o v manţelství neplatném. Díky tomuto důvodu se všechny vztahy, týkající se SJM, hodnotí stejně u manţelství neplatných, tak i u platných. Manţelství také můţe zaniknout, pokud soud rozhodne o rozvodu manţelství. Pokud je manţelství natolik hluboce a trvale rozvráceno, ţe nelze očekávat, ţe se manţelský svazek znovu obnoví. Jediným důvodem rozvodu, který náš právní řád akceptuje, je tedy trvalý a hluboký rozvrat manţelství, specifikován v § 24 odst. 1 zákona o rodině14 (dále jen ZOR). Dalším názorem je názor, který říká, ţe novelou provedenou zákonem č.91/1998 Sb., kterým 11
Viz kapitola 2.1 MAKARIUS, M., Zánik společného jmění manželů a jeho vypořádání, Aplikované právo 2/2005, str. 63 13 Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů 14 Zákon č.94/1993 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů 12
13
se mění a doplňuje zákon č.94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů a o změně a doplnění dalších zákonů, byl vlastně specifikován další druh rozvodu. Tímto by měl být rozvod na základě dohody manţelů. V tomto případě se ztotoţňuji s názorem M. Makariuse, který říká: „ S tímto stanoviskem však nelze souhlasit. Ustanovením § 24a odst. 1 zákona o rodině nezakládá nový druh rozvodu, ale pouze stanoví právní domněnku hlubokého a trvalého rozvratu manželství. Splní-li manželé podmínky stanovené v ustanovení § 24a odst. 1 zákona o rodině, má se za to, že v manželství existuje rozvrat uvedený v ustanovení § 24 odst. 1 zákona o rodině.15 Pokud jsou navíc mezi manžely uzavřeny stanovené dohody (§ 24 odst. 1 písm. a)a b) zákona o rodině), soud manželství rozvede, aniž by zjišťoval příčiny rozvodu manželství.“16 Tímto dojde však pouze k jakémusi zjednodušení řízení o rozvod manţelství, ve kterém se omezí dokazování pouze na existující stávající dohody. K zániku SJM dojde tehdy, kdy zanikne manţelství, tedy v případě, kdyţ soudní rozsudek o rozvodu manţelství nabude právní moci. Poté bude provedeno vypořádání SJM. K zániku SJM však můţe dojít tak jak je výše uvedeno i za trvání manţelství, a to na základě vzniku jiných právních skutečností. V tomto případě k zániku SJM dojde bez ohledu na to, zda manţelé projeví vůli SJM zachovat. Pod pojmem jiné právní skutečnosti si představme např. prohlášení konkurzu na majetek jednoho z manţelů nebo vyslovením trestu propadnutí majetku na základě pravomocně skončeného trestního řízení. K zániku SJM dojde pravomocným výrokem o uloţení trestu propadnutí majetku, který je vyřčen podle § 51 a 52 trestního zákona17. V ustanovení § 52 odst. 2 trestního zákona je uveden zánik SJM, který je důsledkem zákonného propadnutí majetku. Vlastníkem propadnutého majetku se poté stává stát. Propadnutí majetku postihne celý majetek odsouzeného nebo tu jeho část, kterou určí soud. Propadnutí se ale nevztahuje na věci, které jsou nezbytné k uspokojení ţivotních potřeb odsouzeného, nebo osob, o jejichţ výţivu a výchovu je odsouzený podle zákona povinen pečovat. Výkon trestu propadnutí majetku se pak řeší podle § 11 a § 16 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích.18 Do právních vztahů, které se týkaly odsouzeného, nastupuje v tomto případě stát. Do právních 15
Podle § 24a odst. 1 zákona o rodině, jestliţe manţelství trvalo alespoň jeden rok, manţelé spolu nejméně šest měsíců neţijí a k návrhu na rozvod se druhý manţel připojí, má se za to, ţe podmínky uvedené v ustanovení § 24 odst. 1 jsou splněny. Soud nezjišťuje příčiny rozvratu a manţelství rozvede, jsou-li předloţeny a) písemné smlouvy s úředně ověřenými podpisy účastníků upravující pro dobu po tomto rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práva a povinnosti společného bydlení a případnou vyţivovací povinnost, a b) pravomocné rozhodnutí soudu o schválení dohody o úpravě poměrů nezletilých dětí po dobu po rozvodu. 16 MAKARIUS, M., Zánik společného jmění manželů a jeho vypořádání. Aplikované právo 2/2005 17 Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů 18 Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů
14
vztahů jménem státu pak vstupují jak další organizační sloţky státu, tak Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Výkon trestu propadnutí majetku se pak provádí v intencích zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, a to dle § 245 a 346.
19
Samotné vypořádání SJM se pak
provede podle §736 a 737 NOZ za podmínek, které jsou uvedeny v § 738 a 739 OZ. Jak je výše uvedeno, další moţností zániku SJM je moţnost jeho zániku také z důvodu jiné právní skutečnosti, a to prohlášením konkurzu na majetek jednoho z manţelů, který se tím stává úpadcem. Toto nastává dle zákonné úpravy, která je uvedena v § 14 odst. 1 písm. k) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.20 Pokud je na majetek jednoho z manţelů vyhlášen konkurs, nedojde pouze k zániku SJM, ale pokud manţelé uzavřeli smlouvu podle § 717 NOZ a mají vyhrazen vznik SJM ke dni zániku manţelství, prohlášení konkurzu na majetek jednoho z nich pak má stejné účinky, jako zánik manţelství. Dojde tím také k zastavení lhůty pro vypořádání zaniklého SJM , která je uvedena v § 741 NOZ. Při samotném vypořádání SJM pak na místo manţela, na jehoţ majetek byl konkurs prohlášen, nastoupí správce konkursní podstaty. Vypořádání SJM se provádí za podmínek, které jsou uvedeny v §736 - 742 NOZ. Manţel úpadce je zbaven moţnosti, aby prosadil u majetku, se kterým podnikal, vypořádání jeho přikázáním do svého výlučného vlastnictví.21 Jeho majetek, resp. jen jeho aktiva v tomto případě náleţí do konkursní podstaty, protoţe pasiva dle § 6 zákona č. 382/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, být součástí konkursní podstaty nemohou. Jedná se o pohledávky věřitelů manţela úpadce, které se řídí § 20 a následujícím zákona o konkursu a vyrovnání. V tomto případě se nepřihlíţí k tomu, zda bude majetkový podíl úpadce v důsledku tohoto způsobu vypořádání větší, neţ - li díl druhého z manţelů. Rozdíl, který vznikne mezi majetkem, který byl přikázán do konkurzní podstaty a majetkem přikázaným druhému z manţelů se následně vyjadřuje částkou, kterou je manţel, který získal majetek vyšší hodnoty v rámci vypořádání SJM povinen zaplatit manţeli druhému. Pokud zaniklo SJM prohlášením konkurzu na majetek jednoho z manţelů, lze toto vypořádat dohodou dle § 738 a 739 OZ, tato dohoda však podléhá schválení soudu.22 Výše uvedené platí i v případě, kdy k zániku institutu SJM došlo jiţ před prohlášením konkurzu na majetek jednoho z manţelů, i kdyţ k okamţiku prohlášení konkursu nebylo SJM ještě vypořádáno.
19
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů 21 Růţek, J.: Vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, resp. společného jmění manželů v konkursním řízení. Bulletin advokacie č.1/1999, str. 15 22 Zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, § 26 odst. 2 20
15
Jestliţe dojde k zániku SJM bez zániku manţelství samotného, je moţné, aby SJM bylo opět obnoveno. „K obnově společného jmění manželů může dojít pouze rozhodnutím soudu na návrh jednoho z manželů.“23 Nepostačuje tedy samotná vůle manţelů ani jejich společná dohoda k obnovení SJM. Rozhodnutím soudu můţe dojít také v případech, kdy došlo k zániku společných majetkových práv manţelů za trvání manţelství podle dřívější právní úpravy (bezpodílové spoluvlastnictví manţelů). Pokud dojde k obnovení SJM soudem, jeho účinky nastanou nabytím právní moci rozsudku. Rozsudek má v tomto případě konstitutivní charakter a předmětem takového obnoveného SJM se stává majetek, který manţelé nabyli po nabytí právní moci tohoto rozsudku. „ Zaniklé jmění manželů je třeba vypořádat, když jeho jednotlivé součásti se nestávají předmětem obnoveného společného jmění manželů, ale výlučným majetkem každého z manželů.“24,25 Z výše uvedeného vyplývá, ţe není vyloučeno, aby manţelé později neupravili rozsah obnoveného SJM smlouvou. Dle mého názoru toto koresponduje i s definicí SJM dle právní úpravy NOZ, účinné od 1. 1. 2014
1.1.3 Vypořádání SJM Jestliţe zanikne SJM, musí dojít také k jeho vypořádání. Podle toho, jak SJM zaniklo, charakterizujeme způsob jeho vypořádání. Podobně se provede vypořádání v případě, ţe došlo k zúţení SJM smlouvou uzavřenou mezi manţely notářským zápisem, nebo pokud došlo k zúţení SJM na základě rozhodnutí soudu. Tento případ je řešen v § 736 a následujících NOZ. Pokud manţelství zanikne smrtí jednoho z manţelů, stejně tak jako v případě, kdy je jeden z manţelů prohlášen za mrtvého, se vypořádává SJM v dědickém řízení.26 Vypořádání SJM lze provést několika způsoby, které jsou taxativně vymezeny v občanském zákoníku. Jednotlivé způsoby se mezi sebou prolínají, nebo na sebe navazují. Můţe se například stát, ţe se manţelé mezi sebou dohodnou, ţe vypořádají pouze část SJM a o zbývající části rozhodne soud na návrh některého z nich. Na zbylou část nevypořádaného jmění se uplatní dle § 742 NOZ tzv. zákonná domněnka.27
23
Zákon č.89/2014 Sb., občanský zákoník, (NOZ) MAKARIUS, M., Zánik společného jmění manželů a jeho vypořádání, Aplikované právo 2/2005, str. 67 25 RC 45/79 26 Zákon č.89/2014 Sb., občanský zákoník, § 1475 (právo na pozůstalost) a § 1479 (dědický nápad). 27 DVOŘÁK, J. Majetkové společenství manželů, Praha: ASPI Publishing, 2004, str. 275 24
16
Jedná o tyto způsoby: Vypořádání SJM dohodou Vypořádání SJM soudním rozhodnutím na návrh manţela Vypořádání SJM je vypořádání na základě zákonné domněnky Zvláštním případem vypořádání SJM je jeho zánik z důvodu smrti jednoho z manţelů Prvním způsobem vypořádání SJM je vypořádání dohodou. Jedná se o zákonem preferovaný způsob vypořádání SJM, který upravuje v § 738 a 739 NOZ. Dohoda manţelů musí být v písemné formě (viz příloha č. 1) měla by se vztahovat na veškerý majetek zahrnutý do SJM. Ztotoţňuji se s názorem, ţe tento způsob vypořádání úplně respektuje jeden ze základních principů občanského práva- autonomie vůle stran a také smluvní volnosti, kdy se manţelé o svých majetkových záleţitostech mohou v rámci této smluvní volnosti dohodnout.28 Z výše uvedeného vyplývá, ţe můţe dojít i k tomu, ţe k vypořádání části SJM můţe dojít dohodou a zbývající část zůstane nevypořádána do uplynutí lhůty stanovené v § 742 OZ. Tato část SJM se pak vypořádána základě výše zmíněné právní domněnky, tedy tzv. právní fikce (viz dále). Není však moţné, aby zbývající část byla vypořádána soudem. Pokud probíhá soudní řízení, je třeba vypořádat celé zaniklé SJM, lze však přihlíţet k částečné dohodě manţelů.29 Poţadavek na provedení částečného vypořádání dohodou musí mít písemnou formu, zavedenou v novele zákona č.91/1998 Sb.30 Do té doby šlo uzavřít dohodu o vypořádání tehdejšího bezpodílového spoluvlastnictví manţelů např. i formou mlčky, tedy konkludentním způsobem. Písemná forma byla poţadována pouze v případě, ţe se jednalo o dohodu o nemovitém majetku. V tomto případě dohoda nabývá účinnosti vkladem do katastru nemovitostí.31 Pokud se provádí vypořádání dohodou, účastníci si sami určují cenu věcí, a tedy i hodnotu celé masy. Součástí dohody je tedy i dohoda v tom směru, ţe se účastníci nezabývají hodnotou věcí (celé masy věcí), ale pouze tím, co komu zůstane. Proto, aby byla dohoda v tomto směru platná, tedy není třeba znát hodnotu (cenu) věcí.32 Druhým způsobem vypořádání SJM je vypořádání soudním rozhodnutím na návrh manţela. Pokud nedojde k vypořádání SJM dohodou, rozhodne na návrh jednoho z manţelů soud. Do 28
SYCHROVÁ, Tereza. Parita a disparita podílů při vypořádání společného jmění manželů. Studentská vědecká a odborná činnost. Univerzita Karlova v Praze. Právnická fakulta. 2013, str. 5 29 MAKARIUS, M.: Zánik společného jmění manželů a jeho vypořádání, Aplikované právo 2/2005, str. 68 30 Zákon č. 91/1998 Sb., kterým se mění zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění dalších zákonů 31 § 737 NOZ 32 BIČOVSKÝ, J., M. Holub, M. Pokorný. Společné jmění manželů. 2. Vydání dle stavu k 1. 3. 2009. Praha. Linde Praha, a.s. 2009. S. 154
17
lhůty 3 let, která se počítá od pravomocného zániku manţelství, má kaţdý z bývalých manţelů moţnost podat návrh na vypořádání SJM soudem.33 V tomto případě se jedná o soudní rozhodnutí, které má konstitutivní charakter. V případě soudního vypořádání SJM je nutné stanovení ceny věcí (nemovitostí), k vypořádání. Soud musí provést vypořádání jak po stránce kvalitativní, tak u kvantitativní, z tohoto důvodu je podkladem pro vypořádání věcný seznam. Tento nejčastěji vychází z tvrzení účastníků. Třetím způsobem vypořádání SJM je vypořádání na základě zákonné domněnky34, a to v případě, jestliţe nedošlo k vypořádání dohodou, ani nebyla podána ţaloba, kterou by se jeden z manţelů vypořádání domáhal, nebo SJM nebylo vypořádáno do 3 let. Jedná se o nevyvratitelnou domněnku, která platí u movitých věcí, které jsou vypořádány podle stavu, v jakém kaţdý z nich věci ze SJM pro potřebu svojí, své rodiny a domácnosti jako vlastník výlučně uţívá. U ostatních movitých a nemovitých věcí platí, ţe jsou v podílovém spoluvlastnictví a podíly manţelů jsou stejné. Totéţ platí přiměřeně i pro ostatní majetková práva, pohledávky a také společné závazky manţelů.35 Výše uvedeným způsobem se pak vypořádává celé SJM dle § 741 a 742 NOZ, a to bez ohledu na ustanovení § 736 a 737 NOZ. U majetku, který nebude výlučným majetkem jednoho z manţelů, se uplatní další zákonná domněnka, ţe podíly manţelů jsou stejné. Co se týče nemovitostí, které náleţely do zaniklého SJM, řeší toto např. rozsudek Krajského soudu v Brně.36 V tomto se uvádí, ţe ke vzniku podílového spoluvlastnictví dojde ve vztahu k nemovitostem, které náleţely do zaniklého SJM i v případech, kdy byla mezi manţeli uzavřena dohoda o vypořádání zaniklého SJM, ale do lhůty 3 let od jeho zániku nepodali návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Na tomto místě souhlasím s názorem37, ţe nelze vycházet v tomto případě ze závěrů, které vyjádřil Ústavní soud ve svém nálezu ČR IV. ÚS 201/96 o vázanosti účastníků smlouvy svými projevy, protoţe v tomto konkrétním případě po uplynutí tříleté lhůty od zániku SJM zanikla také vázanost projevů vůle ze zákona v důsledku jiných vlastnických vztahů. V ustanovení § 741 NOZ je totiţ zakotveno, ţe ve lhůtě 3 let od zániku SJM musí dojít nejen k uzavření dohody o vypořádání zaniklého SJM, ale aby k tomuto vypořádání i došlo (tedy aby bylo uskutečněno). Pokud ale v této lhůtě nedošlo alespoň k podání návrhu na vklad práva
33
§ 737 NOZ Právní fikce vypořádání dle § 741, § 742 NOZ 35 FIALA, J., M. Kindl a kol. : Občanské právo hmotné. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007, 718 s. 36 Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 3. 1997, sp. zn. 35 Ca 52/96 37 MAKARIUS, M.: Zánik společného jmění manželů a jeho vypořádání, Aplikované právo 2/2005, 72 s. 34
18
vlastnického do katastru nemovitostí, k vypořádání dohodou dojít podle mého názoru nemůţe. Zvláštním případem vypořádání SJM je jeho zánik z důvodu smrti jednoho z manţelů. V tomto případě není moţno provést vypořádání ani jedním ze shora uvedených způsobů a zaniklé SJM se tedy vypořádává v řízení o dědictví dle § 1395 a následujícím OSŘ.38 V dědickém řízení soud nejprve rozhoduje o obecné ceně majetku v SJM, kterou stanové ke dni úmrtí manţela, a dále dle § 175l OSŘ určí, co náleţí z majetku do dědictví a co pozůstalému manţelovi. Tímto dojde k vypořádání zaniklého SJM zůstavitele a pozůstalého podle ustanovení § 736 a 737 NOZ. Řízení o dědictví je řízení nesporné, platí pro něj tedy zásady pro vypořádání zaniklého SJM. Toto je důleţité hlavně v případě, pokud dojde ke sporu, týkajícího se rozsahu SJM. Dědicové následně mohou podat námitky co do stanovení rozsahu SJM a tyto řešit ţalobou při sporném řízení. V neposlední řadě je při vypořádání SJM vzít v úvahu potřeby nezletilých dětí, péči o rodinu a jak se který z manţelů zaslouţil o nabytí a udrţení SJM. V této souvislosti s ohledem na případné podnikatelské aktivity jednoho z manţelů je třeba upozornit na § 737 NOZ, který stanoví, ţe vypořádáním SJM nesmí být dotčeno právo třetí osoby. Jestliţe by vypořádáním došlo k dotčení jejího práva, můţe se třetí osoba domáhat soudně toho, ţe vypořádání vůči ní není účinné. V tomto případě zákon nestanoví konkrétní právo, které nesmí být dotčeno. Dle mého názoru se tedy jedná o veškerá práva, která třetí osoba nabývá. Důleţitý je také fakt, ţe vypořádání dluhů má účinky jen mezi manţeli.
1.2
Pojem podnikání
1.2.1 Podnikání Pojem podnikání39 je upraven v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ObchZ), § 2 odst. 1, který říká, ţe: „ podnikání je soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku.“40 K tomu, aby činnost mohla být povaţována za podnikání, musí být splněno všech 5 následujících podmínek: musí se jednat o činnost soustavnou, nejen 38
Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, § 175a a další ObchZ specifikoval postavení podnikatelů, protoţe ale v OZ platném do 31. 12. 2013 nebyla ţádná definice podnikání obsaţena, podle § 853 OZ platného do 31. 12. 2013 bylo toto ustanovení ObchZ pouţitelné i pro občanskoprávní vztahy 40 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 2 odst. 1 39
19
nahodilou, musí to být činnost vykonávaná samostatně, nikoli závislá, dále musí být vykonávána vlastním jménem, na vlastní odpovědnost (nejedná se tedy o činnost společníka v obchodní společnosti). Dále musí být vykonávána na základě platného oprávnění. Podnikáním je tedy pouze činnost oprávněná, tzn. ţe pokud osoba podniká bez oprávnění, jedná se o neoprávněné podnikání, zakázané, přičemţ důsledky neoprávněného podnikání byly specifikovány v § 3a ObchZ. Toto následně můţe mít nepříznivý dopad na SJM. V této práci se ovšem zabývám důsledky, které přináší do SJM podnikání oprávněné, proto výše uvedené neoprávněné podnikání není v této práci dále rozebíráno.
1.2.2 Ţivnost Pojem ţivnost upravuje zákon č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ŢZ). V něm jsou upraveny podmínky, které je nutné splnit pro moţnost oprávněného podnikání z hlediska tohoto zákona.41 Rozdíl mezi výkladem pojmu podnikání z hlediska ŢZ a ObchZ, resp. OZ je v tom, ţe ObchZ a OZ uvádí pouze jeho obecnou
definici,
kdeţto
ŢZ
specifikuje
definici
právě
za
účelem
dodrţení
ţivnostenskoprávních předpisů. Ţivností je tedy dle ŢZ činnost, která je provozována: Samostatně Soustavně Vlastním jménem Na vlastní odpovědnost Za účelem dosaţení zisku Dle podmínek stanovených ŢZ Ţadatel o ţivnostenské oprávnění musí prokázat odbornou nebo jinou způsobilost k získání příslušného oprávnění.
41
Zákon č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání, v platném znění, § 2.
20
1.2.3 Podnikatel Pro účely této práce budu dále také definovat fyzickou osobu podnikatele. Touto můţe být kaţdý občan ČR, který chce zahájit podnikatelskou činnost a splňuje všeobecné podmínky pro získání podnikatelského oprávnění. Těmito jsou: Osoba, která dosáhla věku 16 let Osoba, která má způsobilost k právním úkonům Osoba, která je bezúhonná Takováto osoba pak můţe získat oprávnění k podnikání buď na základě Ţivnostenského oprávnění, nebo jiného neţ ţivnostenského oprávnění. Současná úprava OZ účinná od 1. 1. 2014 specifikuje nově pojem „podnikatel“ v oddíle 5 § 420 - 422. Analogicky tak definuje charakteristiku pojmu „podnikání“, uvedenou ve výše citovaném ObchZ. Podnikatelem je tedy ten, kdo vykonává samostatně na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost ţivnostenským nebo podobným způsobem a to za účelem dosaţení zisku. Dále musí tuto činnost vykonávat soustavně. Pro úplnost dodávám, ţe ObchZ byl nově nahrazen zák. č. 90/ 2012 Sb., zákon o obchodních korporacích, který nabyl účinnosti 1. ledna 2014 (dále jen ZOK). Podnikatelem je tedy osoba, která je zapsána v obchodním rejstříku42, která podniká na základě ţivnostenského oprávnění nebo na základě jiného neţ ţivnostenského oprávnění na základě zvláštního přepisu, a fyzická osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence dle zvláštního přepisu. Fyzická osoba můţe být zapsána do obchodního rejstříku na vlastní ţádost43 pouze v případě, ţe podniká oprávněně, případně vţdy, pokud výše jejich výnosů nebo příjmů sníţená o daň z přidané hodnoty (pokud je tato součástí výnosů nebo příjmů), dosáhla či přesáhla za dvě po sobě jdoucí zdaňovací období zákonem stanovenou částku, případně stanoví- li t zvláštní předpis. Druhou skupinou jsou ti, kteří podnikají na základě ţivnostenského oprávnění, stanovených v ŢZ, a to buď na základě ţivnosti koncesované, nebo ohlašovací. Ţivnost koncesovaná je provozována na základě prokázání odborné způsobilosti, kterou kromě podnikatele prokazuje také odpovědný zástupce, statutární orgán či člen tohoto statutárního orgánu. Typy těchto ţivností uvádí zákon o ţivnostenském podnikání v příloze 3. 42 43
§ 421 odst 1 NOZ § 421 odst 2 NOZ
21
Pro představu uveďme, ţe se jedná například o ţivnosti typu taxisluţby, provozu pohřební sluţby, provozování střelnice, atd. Třetí skupinu tvoří osoby podnikající na základě jiného neţ ţivnostenského oprávnění, na základě jiných právních předpisů.44 Jedná se např. o výkon činnost advokátů, veterinárních lékařů, notářů, soudních exekutorů, daňových poradců, lékařů, lékárníků, zubních lékařů, auditorů.45 Skupina těchto osob je taxativně vyjmenována v zákoně č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání v § 3 odst. 2 písmeno a) aţ j). Jsou to tedy činnosti fyzických osob, které nelze zahrnout do skupiny ţivností, protoţe vyţadují samostatnou právní úpravu a jsou tedy upraveny i zvláštními přepisy. Čtvrtou skupinou podnikatelů jsou osoby provozující zemědělskou výrobu a zapsané do evidence dle zvláštních předpisů. Ve výše uvedených případech se jedná vţdy o charakter podnikání fyzické osoby a její práva a povinnosti se budou řídit právním předpisem, příslušným ke konkrétní kategorii podnikání.
Obrázek č.1. Rozdělení živností Rozdělení ţivností obecně: OHLAŠOVACÍ
KONCESOVANÉ
Rozdělení ţivností ohlašovacích: Volné
Řemeslné
Vázané
Zdroj: vlastní práce
44 45
§ 3 ŢZ MAKARIUS, M.: K aktuálním otázkám společného jmění manželů. Aplikované právo, 1/2005, s. 13
22
1.2.4 Podnik Pojem podnik definuje ObchZ jako soubor hmotných, osobních a nehmotných sloţek podnikání.46 Tato definice umoţňuje srovnání s ustanovením § 3028 odst. 2 NOZ, které je analogií definice ObchZ. Ustanovení uvádí, ţe: „Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných, jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.“ 47 K podniku patří : Věci Práva jiné majetkové hodnoty patřící podnikateli mají slouţit k provozování podnikatelské činnosti. ObchZ také v § 5 uvádí, ţe podnik je věc hromadná. Ţádný právní předpis ovšem tento pojem nevykládá a v definice podniku neobsahuje ani závazky (pasiva), které k podniku zákonitě patří. V Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 64/2002, který lze analogicky na případ podniku pouţít, se uvádí, ţe „do jmění společnosti je však možno při splnění zákonem stanovených podmínek vložit obchodní podíl a vkladem tohoto podílu přechází ze zákona na společnost i závazek splatit dlužný vklad příslušející k tomuto podílu, neboť závazek ke splacení vkladu přechází na nabyvatele podílu, přičemž převodce za splacený vklad ručí.“ V tomto případě je tedy nepochybné, ţe do jmění podniku patří i pasiva.
46 47
Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, §3028
23
2 Podnikání za trvání manželství, odpovědnost manželů Podnikatelská činnost je jedním ze zdrojů náplně SJM. Obecně k těmto zdrojům patří například: příjmy ze závislé činnosti jednoho či obou manţelů (příjmy ze závislé činnosti, další příjmy nahrazující příjmy pracovní- důchody, sociální dávky, renty, atd), příjmy z činnosti podnikajících osob příjmy z majetkové účasti osob na podílech obchodních společností výnosy ze společného majetku manţelů výhry z loterií a sázek, atd. Podnikání samotné je dle mého názoru jedním z nejrizikovějších příjmových činností z hlediska SJM, resp. daleko rizikovější, neţ samotný výkon závislé činnosti (např. zaměstnance). Pokud například nastane situace, kdy manţel, který nepodniká, nesouhlasí s podnikáním druhého z manţelů, nemá ţádné právní prostředky, kterými by záměr podnikání druhého z manţelů zrušil nebo neumoţnil (kromě návrhu na rozvod manţelství). Jedinou cestou je nedat souhlasné stanovisko s pouţitím majetku nebo jeho části v SJM k podnikání druhého z manţelů (v případě, ţe tento chce majetek v SJM pro účely svého podnikání pouţít). Dále se můţe nepodnikající manţel dovolat neplatnosti příslušných právních úkonů u soudu, nebo se můţe domáhat ţalobou podanou k soudu o zúţení SJM kromě věcí, které tvoří obvyklé vybavení domácnosti. Toto by šlo v případě, kdy by druhý z manţelů nechtěl dohodu o zúţení SJM aţ na věci obvyklého vybavení domácnosti uzavřít. Manţelé tedy musí uzavřít dohodu o zúţení SJM, na základě které získává část majetku nepodnikající manţel do svého výlučného vlastnictví a druhý z manţelů získá část druhou. Aby byl ochráněn majetek nepodnikajícího manţela, je důleţité, aby věřitelé manţela, který podniká, byli s obsahem této dohody vţdy seznámeni.
24
2.1 Podnikání za trvání manţelství K tomu, aby bylo moţné zahájit podnikání, musí mít začínající podnikatel dostatečný kapitál. Tento můţe pocházet z různých zdrojů. S tímto souvisí také souhlas manţela s podnikáním s pouţitím
majetku
v SJM
k podnikání
a
následná
ochrana
výlučného
majetku
nepodnikajícího manţela. Jedná se o majetek, který nepodnikající manţel nabyl: před uzavřením manţelství majetek nabytý za trvání manţelství dědictvím, darem, majetek získaný v restituci. Pro pouţití majetku k podnikání, který spadá do výlučného vlastnictví podnikajícího manţela, není vyţadován souhlas druhého z manţelů- nepodnikatele. Závazky vzniklé z tohoto podnikání nebudou tedy patřit ani do SJM (neboť podnik je věc hromadná). V případě, ţe dojde k vymáhání závazku podnikajícího manţela v soudním řízení, pokud takovýto závazek vznikl za trvání manţelství jen jednomu z manţelů při pouţívání majetku, který náleţel do vlastnictví pouze povinnému, můţe se druhý manţel, tedy nepodnikající osoba domáhat vylučovací ţalobou podanou dle OSŘ vyloučení majetku patřícího do SJM z výkonu rozhodnutí.48 Z hlediska ochrany podnikání fyzické osoby s majetkem ve společném jmění manţelů budeme dále rozlišovat, zda: Došlo k udělení souhlasu nepodnikajícího manţela s pouţitím prostředků ze SJM pro účely podnikání druhého manţela- podnikatele Nedošlo k udělení souhlasu nepodnikajícího manţela s pouţitím prostředků ze SJM pro účely podnikání druhého manţela- podnikatele Udělený souhlas nepodnikajícího manţela s pouţitím prostředků ze SJM pro účely podnikání druhého manţela- podnikatele byl odepřen
2.1.1 Souhlas nepodnikajícího manţela byl udělen Pro to, aby podnikající manţel mohl pouţít majetek patřící do SJM, dle § 715 NOZ, je nutný souhlas nepodnikajícího manţela při prvním pouţití takového majetku. Při kaţdém dalším pouţití jiţ souhlasu druhého manţela není třeba. Jedná se o majetek, jehoţ míra přesahuje 48
Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, § 267 odst. 2 písm. b)
25
míru přiměřenou majetkovým poměrům manţelů. K dalším úkonům, které podnikající manţel pouţije v souvislosti s tímto majetkem a jeho podnikáním, jiţ dalšího souhlasu druhého manţela není třeba.
Zákon neuvádí, zda souhlas má být v písemné formě, nebo stačí
konkludentní nebo ústní formě. Zákon v tomto případě neuvádí, co je myšleno pojmem „ při prvním pouţití majetku“. Z výše uvedeného a souvislostí se SJM dovozuji, ţe se jedná o pouţití majetku v SJM, který bude slouţit k soustavné činnosti prováděné fyzickou osoboumanţelem podnikatelem, dle zákona na vlastní odpovědnost a vlastním jménem. Bude také slouţit k dosaţení zisku z podnikání. Dle Rozsudku Nejvyššího soudu49 pokud jeden z manţelů udělí souhlas s pouţitím SJM pro účely podnikání druhého z manţelů, podnikající manţel není oprávněn k výlučnému uţívání tohoto majetku. Tento souhlas nezakládá podnikajícímu manţelovi ani právo na to, aby výlučně rozhodoval o způsobu uţívání tohoto majetku, nebo jeho části, k jehoţ pouţití k podnikatelským účelům dal souhlas druhý z manţelů. Pro úplnost dodejme, ţe u podnikatelů, kteří jsou fyzickými osobami, zapsanými v obchodním rejstříku, je dle třeba písemného souhlasu z důvodu nutnosti zaloţení tohoto souhlasu ve sbírce listin.50
2.1.2 Souhlas nepodnikajícího manţela nebyl udělen Pokud by dle § 715 NOZ nedošlo k souhlasu nepodnikajícího manţela, můţe se nepodnikající manţel dovolávat relativní neplatnosti právního úkonu,51který se týkal majetku patřícího do SJM. V NOZ je upravena obvyklá správa majetku tím, ţe obvyklou správu majetku, který patří do SJM, můţe provádět kaţdý z manţelů. V ostatních případech je třeba souhlasu obou manţelů, jinak by byl učiněný právní úkon neplatný. Z tohoto důvodu je třeba vţdy odlišit, zda se jedná o záleţitosti, týkající se obvyklé správy majetku, nebo záleţitosti tuto obvyklou správu přesahující. Literatura uvádí, ţe pokud se jedná o podnikání jednoho manţela se společným majetkem, nelze toto povaţovat za obvyklou správu majetku. Právní úkony, které tedy podnikající manţel učinil v souvislosti s pouţitím majetku v SJM s třetími osobami a tyto úkony vyplynuly z podnikání, aniţ by byl dán souhlas nepodnikajícího manţela s pouţitím prostředků v SJM, jsou platné, ledaţe se druhý manţel dovolal neplatnosti dle 49
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. března 2004, sp. zn. 22 Cdo 1731/2003. Dostupný z http://nsoud.cz/judikatura 50 § 119 ObchZ, analogicky § 435 NOZ 51 Viz § 559 a dále NOZ
26
platného ustanovení NOZ. Relativní neplatnost v tomto případě nepostihuje úkony netýkající se přímo SJM. Jedná se například o pracovní smlouvy se zaměstnanci, smlouvy o dílo, atd.52 Z hlediska komplexnosti úvahy o souhlasu nepodnikajícího manţela dodávám, ţe udělení souhlasu s pouţitím majetku v SJM nepodnikajícím manţelem je právně nevymahatelné, tzn. ţe pokud se nepodnikající manţel rozhodne tento souhlas neudělit, podnikající manţel nemá zákonnou moţnost docílit jeho udělení. Dosavadní judikatura chránila převáţně manţela, který nepodnikal vůči manţelovi, který bez jeho souhlasu uzavřel například kupní smlouvu, jejímţ předmětem nebyly věci k podnikání. Ing. Tetera ve své diplomové práci uvádí, ţe „soudní praxe zatím zachovává výklad (R22/1983), že při nabytí věci není kupní smlouva úkonem, který se týká společné věci, a tudíž kupující manžel nepotřebuje ani tehdy, nejde-li o obvyklou správu, souhlas druhého manžela k použití společných peněžních prostředků. Toto stanovisko, jednoznačně vyhovující jistotě a bezpečnosti právního obchodu, nenutí obchodníky zkoumat, zda kupující manžel měl k dispozici se společnými penězi souhlas druhého manžela, a proto vyhovuje praktickým potřebám, bylo však částečně zpochybněno již v dřívějších výkladových komentářích k OZ.“53 Literatura uvádí, ţe existují různé názory na to, jestli souhlas k pouţití majetku v SJM, udělený nepodnikajícím manţelem manţelovi podnikajícímu, lze odvolat. Ladislav Tetera uvádí, ţe na jedné straně existuje například názor autorů komentovaného občanského zákoníku z roku 2008, ţe tento souhlas lze ve výjimečných případech odvolat, ale zároveň je třeba zváţit důsledky takového odvolání, které by mohly mít likvidační vliv na podnikání a v důsledku by se dotkly také práv třetích osob, jednajících v dobré víře. Opačnou odpověď dávají autoři publikace Společné jmění manţelů v teorii a judikatuře J. Dvořák a J. Spáčil, kteří zastávají názor, „že již jednou daný souhlas s použitím společného majetku k podnikání nelze odvolat, neboť opačné řešení by bylo závažným zásahem do právní jistoty podnikajícího manžela i jeho obchodních partnerů.“54
52
DVOŘAK, J., J. Spáčil, Společné jmění manželů v teorii a judikatuře. 2. Rozšířené vydání. Praha: ASPI, 2007, s. 140 - 141 53 TETERA, Ladislav. Problematické důsledky výkonu podnikatelské činnosti na společné jmění manželů. Olomouc, 2010. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Právnická fakulta. 54 TETERA, Ladislav. Problematické důsledky výkonu podnikatelské činnosti na společné jmění manželů. Olomouc, 2010. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Právnická fakulta. s. 18
27
2.1.3 Souhlas nepodnikající manţel odepřel Podle zákona je tedy zcela na nepodnikajícím manţelovi, jestli souhlas podnikajícímu manţelovi dá, nebo ne. Pokud má nepodnikající manţel oprávněné obavy z podnikání druhého z manţelů, lze mu jen doporučit, aby souhlas s pouţitím majetku v SJM do podnikání druhého z manţelů nedal. Podnikající manţel nemá zákonem dánu ţádnou moţnost, kterou by se domohl souhlasu druhého manţela, a to ani soudní cestou. Pokud by byla podána ţaloba na nahrazení projevu vůle dle § 161 odst. 3 OSŘ, kterou by se nepodnikající manţel domáhal souhlasu s pouţitím společného majetku v SJM, byla by zamítnuta, neboť podle tohoto zákonného ustanovení nemůţe soud nahradit svým rozhodnutím projev vůle nepodnikajícího manţela. Jestliţe nepodnikající manţel dá jednou souhlas s pouţitím prostředků v SJM pro účely podnikání druhému manţelovi- podnikateli, tento souhlas nejde odvolat. Pokud by nastal případ, ţe by nepodnikající manţel, který původně souhlas k pouţití prostředků ze SJM k podnikání druhého manţelů udělil, chtěl omezit nakládání se SJM, musí se obrátit na soud s ţádostí o zúţení SJM. Pro podnikání je třeba pouţít vstupní kapitál. Zdroje tohoto kapitálu je moţné získat různými formami. Podnikatel můţe vyuţít finanční prostředky, které získá na základě smlouvy o úvěru nebo půjčce, ale tento způsob získání finančních prostředků je nejvíce rizikový, pokud vezmeme v úvahu moţné pozdější negativní dopady na SJM. Aby byla uzavřena úvěrová smlouva nebo smlouva o půjčce podnikajícího manţela, nepotřebuje tento k takovému právnímu úkonu souhlas nepodnikajícího manţela. Přesto závazky z takovýchto smluv mohou mít negativní důsledky v souvislosti se SJM. Aby byly výše uvedené smlouvy platné, nepotřebuje tedy podnikající manţel souhlasu druhého manţela, protoţe se tyto smlouvy netýkají majetku, který je zahrnut v SJM, ale mají zajistit finanční prostředky. Tyto finanční prostředky nejsou při uzavírání půjčky i úvěru ještě v majetku SJM, neboť v době podpisu smlouvy ještě není čerpán úvěr nebo poskytnuta půjčka (finanční prostředky). Do SJM se finanční prostředky čerpané na základě smlouvy o úvěru nebo půjčce, případně věci zakoupené za půjčené peníze, zahrnou aţ po čerpání finančních prostředků. Ustanovení NOZ55 o jednání se souhlasem druhého z manţelů s pouţitím majetku v SJM se týká jen majetku v SJM, nevztahuje se tedy na právní úkony jednoho či druhého manţela obecně. V tomto smyslu se vyjádřil i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí56, ve kterém uvádí: „Závazky náležející do společného jmění manželů jsou ty, které některému z manželů nebo oběma 55 56
Viz §714 odst. 1 a 2 NOZ Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2005, sp. Zn. 33 Odo 690/2005
28
manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, jež náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého. Lze přisvědčit odvolacímu soud, že V. M. nepotřeboval k uzavření smlouvy o půjčce souhlasu své manželky a že tato smlouva není pro absenci takového souhlasu neplatná. Jak bylo vyloženo výše, k úkonu nepřesahujícímu obvyklou správu majetku manžel nepotřebuje souhlasu druhého manžela a závazek, jehož rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, který převzal jeden z nich bez souhlasu druhého, není závazkem, který náleží do společného jmění manželů. V této souvislosti se sluší připomenout i starší judikaturu, která je použitelná i za současné právní úpravy - srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 21. 12. 1973, sp. zn. 3 Cz 57/73 (S IV, s. 495), v němž se dovozuje, že uzavřel-li za trvání manželství a bezpodílového spoluvlastnictví smlouvu o půjčce jako dlužník jen jeden z manželů, nepotřebuje k tomu, a to ani v případě, že nejde o běžnou záležitost, souhlas druhého manžela, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdo 177/97, v němž je vyložen pojem „společná věc manželů“. Řešení této právní otázky neodporuje hmotnému právu, a tedy nečiní rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným.“57
2.1.4 Podnik v SJM Jak jiţ bylo zmíněno výše, pokud podniká jeden z manţelů, patří do SJM i podnik. Z hlediska rozdělení SJM je nutné rozebrat případ, kdy podnik nabyl podnikající manţel před uzavřením manţelství. Nepodnikající manţel můţe dle § 267 odst. 2 písm. b) OSŘ soudně poţadovat, aby majetek, který patří do SJM, byl vyloučen z výkonu rozhodnutí, ve kterém je vymáhán závazek, který vznikl pouze podnikajícímu manţelovi při pouţití majetku (respektive podniku) náleţejícímu povinnému proto, ţe jej nabyl před uzavřením manţelství. Pokud bylo manţelství uzavřeno před 1. 8. 1998 a manţel začal podnikat aţ po tomto datu, bude v tomto případě patřit podnik podnikajícího manţela vţdy do SJM. Výjimkou by byl případ, kdy by podnikající manţel začal podnikat aţ tehdy, kdyţ bylo zúţeno SJM (vyjma věcí tvořících obvyklé vybavení společné domácnosti). Vypořádání by v tomto případě vycházelo například ze závěrů, které jsou uvedeny v Usneseních Nejvyššího soudu.58,59 57
Nejvyšší soud ČR [online]. 2010 [cit. 2014-04-02].Dostupné z: http://novyweb.nsoud.cz/Judikatura/ judikatura_ns.nsf/WebSearch/94B07BFEEC2560F3C1257A4E00677AAA?openDocument&Highlight=0, 58 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2005, sp. zn. 22 Cdo 1052/2004. 59 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2007, sp. zn. 22 Cdo 2903/2005.
29
V těchto Nejvyšší soud dospěl k závěrům, ţe pokud se z výnosů z podnikání pořídí věci, které slouţí k podnikání, potom se stávají výlučným majetkem podnikajícího manţela, dle tehdy platného § 143 OZ. Pokud se poté výnosy vloţí zpět do podnikání, jedná se o pouţití prostředků v tehdejším BSM na oddělený majetek, patřící jednomu z manţelů. Pokud manţelství zanikne, k datu zániku by tak měl podnikající manţel vrátit, co ze společného bylo na tyto jeho věci do podnikání vynaloţeno.60 V tomto případě by ale měl být také zhodnocen fakt, ţe věc, která slouţila k podnikání jednoho z manţelů, slouţila nadále k vytváření dalších výnosů z podnikání, kterými bylo tehdejší BSM (dnes SJM) obohacováno a tyto výnosy mohly být pouţity k účelům, slouţícím oběma manţelům (např. příspěvek do společné domácnosti, nákup potřeb do domácnosti atd.). Dále je třeba vzít při rozhodování sporů v úvahu, ţe hodnota věcí, které se v podnikání pouţívají (vzhledem je jejich účetní hodnotě), se dobou pouţívání sniţuje. Z výše uvedených důvodů je třeba podnikání chápat jako činnost, díky které se výnosy počítají oběma manţelům a která většinou slouţí k obohacení společného SJM. Z výše uvedeného vyplývá, ţe však nejde oddělit výdaje a závazky, vztahující se k podnikatelské činnosti, které vznikly činností podnikajícího manţela, protoţe prospěch z podnikání, resp. výnosů (a tedy i závazků z něj) měl i druhý manţel. Díky těmto závěrům je značně obtíţné vyčíslit, co má ve smyslu zákonného reţimu majetkového práva dle platného znění OZ podnikající manţel ve prospěch SJM nahradit. Ve výše uvedeném Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. Července 2005, sp. Zn. 22 Cdo 1052/2004 dovolací soud shledal řešení v tom, ţe podnikající manţel byl povinen nahradit do tehdejšího BSM takovou částku, která byla rovna pozitivnímu (resp. kladnému) rozdílu mezi aktivy a pasivy z podnikání ke dni zániku tehdejšího BSM. V analogickém smyslu se jedná o vyčíslení tzv. ceny podniku ke dni zániku BSM (dnes SJM), pokud tento nebyl vytvořen zároveň vynaloţením oddělených zdrojů. V případě, který je uveden výše, tedy pokud bylo manţelství uzavřeno před 1. 8. 1998 a podnikající manţel začal podnikat také před tímto datem (Zákonem č. 91/1998 Sb., byl občanský zákoník novelizován tak, ţe s účinností od 1. 8. 1998 majetkovým společenstvím manţelů je SJM, přičemţ v tehdy platném §143 OZ nebyly jiţ ze SJM vyloučeny věci slouţící k výkonu povolání jen jednoho z manţelů), nemůţe podnikající manţel při vypořádání SJM poţadovat, aby soud investice vynaloţené ze společného na oddělený
60
Srovnej § 150 odst. 1a), b) OZ platného do 31. 12. 2013 s § 709 - 712 zák. č. 89/2012 Sb. (NOZ)
30
majetek vypořádal.61 Dle platného NOZ je součástí SJM i zisk z toho, co náleţí výhradně jednomu z manţelů.62
2.1.5 Obchodní podíl v SJM V souvislosti s podnikáním jednoho z manţelů je třeba také zmínit účast jednoho z manţelů v obchodní společnosti, resp. vlastnictví obchodního podílu jednoho z manţelů ve společnosti. Obchodním podílem se rozumí účast společníka v obchodní korporaci a práva a povinnosti z této účasti plynoucí.63 Jedná se o penězi neocenitelný a převoditelný soubor práv a povinností, které vyplývají z účasti společníka v obchodní společnosti. Představuje majetek, který můţe být součástí SJM. Obchodní podíl se stane součástí SJM64, pokud tento podíl nabude jeden z manţelů z prostředků patřících do SJM. Rozdíl je v účasti na společnosti, která vyplývá z vlastnictví obchodního podílu a mezi podnikáním samotným. Pokud jeden z manţelů vlastní obchodní podíl, nejedná se o podnikání ve smyslu ObchZ. Jelikoţ je tato práce zaměřena pouze na výkon podnikatelské činnosti65 jednoho či obou manţelů, v tomto případě budeme řešit pouze podnikatelskou činnost fyzických osob. Z důvodu komplexnosti pohledu řešení otázky SJM jednoho z podnikajících manţelů na tomto místě ale musíme zmínit souvislost s problematikou podílu jednoho z manţelů v obchodní společnosti jako součásti SJM. V zákoně o obchodních korporacích66 není v § 32 odst. 4 specifikována konkrétní úprava správy podílu v obchodní společnosti, který je součástí SJM. Je zde uvedena pouze úprava podílu v obchodní společnosti, který je součástí SJM. Tato úprava můţe být řešena dvěma způsoby, a to: samotnou správu podílu v obchodní společnosti, který je součástí SJM správa přes správce společných věcí Pokud by se jednalo o samotnou správu podílu v obchodní společnosti, který je součástí SJM, mohla by se tato upravit pravidly pro správu SJM, která jsou uvedena v ustanovení § 713
61
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2007, sp. zn. 22 Cdo 2903/2005 § 709, odst. 2) NOZ 63 Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a druţstvech (zákon obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů, § 31, § 32, § 33 (dále jen ZOK) 64 § 709, odst. 3 NOZ 65 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 2 odst. 1 66 Zákon č. 90/2012 Sb., ZOK 62
31
a následující NOZ, neupraví-li si manţelé pravidla pro správu společného jmění jinak (viz ustanovení NOZ v části správa ve smluveném reţimu, § 722, odst. 1, 2). Druhou moţností by byla tzv. správa přes správce společných věcí, která je uvedena v ustanovení § 32 odst. 4 ZOK, a to v případě, ţe by SJM bylo povaţováno za formu spoluvlastnictví. Pokud do SJM patří obchodní podíl, podnikatelem pak nejsou oba manţelé, není jím ani společník obchodní společnosti, ale dle ObchZ je jím pouze právnická osoba která byla zaloţena za účelem podnikání. 67 V tomto případě se ztotoţňuji s názorem L. Tetery, který ve své práci uvádí, ţe: „za podnikatele nelze považovat ani společníka veřejné obchodní společnosti, by´t neomezeně ručí za závazky společnosti, ani komplementáře komanditní společnosti, který rovněž ručí za závazky neomezeně celým svým majetkem.“68 Z § 724 odst. 2 NOZ vyplývá, ţe podnikatelem je ten z manţelů, který získal oprávnění k podnikatelské činnosti nebo se stal neomezeně ručícím společníkem právnické osoby. Právnická osoba má právní subjektivitu, tedy způsobilost nabývat práv a povinností. Ve výše uvedeném paragrafu jsou uvedeny dva důvody, pro něţ lze zúţit SJM dle tohoto zákona. Jelikoţ společníci veřejné obchodní společnosti a komplementáři v komanditní společnosti ručí neomezeně celým svým majetkem za závazky společnosti, přináší to negativní riziko do SJM. Zákon stanoví, ţe je- li pro to závaţný důvod, soud na návrh manţela SJM zruší nebo zúţí, přičemţ závaţným důvodem v tomto smyslu je mimo jiné i skutečnost, manţel začal podnikat nebo ţe se stal neomezeně ručícím společníkem právnické osoby. 69
67
Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 2 odst. 1 TETERA, Ladislav. Problematické důsledky výkonu podnikatelské činnosti na společné jmění manželů. Olomouc, 2010. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Právnická fakulta. s. 24 69 § 724, odst. 2 OZ 68
32
2.2 Odpovědnost manţelů V této části práce bych chtěla rozebrat odpovědnost manţelů převáţně z hlediska podle mého názoru největšího negativního důsledku neúspěšného podnikání v souvislost s vypořádáním SJM, a tím je vznik nesplácených závazků z podnikání, kdy se věřitel můţe domáhat jejich uspokojení nejen z majetku, který je součástí SJM, ale i v mnoha případech z majetku, který je výlučným vlastnictvím nepodnikajícího manţela. Stále trvající ekonomická recese s sebou nese zhoršení platební morálky podnikatelů, a to převáţně z pohledu nesplácení závazků podnikatele z důvodu druhotné platební neschopnosti. V konečném důsledku neplnění peněţních povinností jednoho z manţelů- podnikatele- má za následek zákonný postup věřitelů vůči dluţníkovi, směřující k uspokojení jejich oprávněných pohledávek, coţ můţe v konečném důsledku negativně ovlivnit společný majetek manţelů. V § 710 NOZ jsou uvedeny závazky (dluhy), které se týkají SJM a vznikly za trvání manţelství buď jednomu, nebo oběma z manţelů. Od 1. 8.1998 tvoří součást SJM i závazky, které vzniknou některému z manţelů nebo oběma manţelům za trvání manţelství společně. Výjimkou jsou: Závazky, které se týkají majetku ve výlučném vlastnictví jednoho z nich Závazky, které přesahují míru přiměřenou rozsahu majetkových poměrů manţelů Co se týká společných závazků, ze smluv, které byly uzavřeny oběma manţeli, jsou oba vázáni společně a nerozdílně. Věřitel se tak můţe domáhat splnění závazku po kterémkoli z obou manţelů a je na něm, zda ţalobu na uspokojení svých závazků podá proti oběma, či jednomu z nich. Následně se pak můţe domáhat uspokojení svého závazku jak ze SJM, tak z majetku patřícího do výlučného majetku jednoho z nich. Pokud by tedy uzavřeli oba manţelé smlouvu o úvěru a prostředky z úvěru by byly pouţity pro činnost podnikání podnikajícího manţela, pokud by nebyl závazek z této smlouvy vůči věřiteli plněn, negativní důsledek podnikání se projeví i v majetku, který je ve výlučném vlastnictví nepodnikajícího manţela. Tento totiţ měl povědomí o tom, ţe peněţní prostředky byly pouţity do podnikání druhého manţela a z výnosu tohoto jeho podnikání měl být hrazen věřitelův závazek. Jedná se o solidární odpovědnost obou manţelů za závazky, které tvoří SJM. Tuto plní oba manţelé společně a nerozdílně, coţ dle § 1869 NOZ znamená, ţe věřitel můţe poţadovat plnění po kterémkoli z nich. Dle § 1875 NOZ se má za to, ţe podíly na dluhu u všech spoludluţníků jsou stejné.
33
Jiná situace nastává v případě, kdy závazek vznikne jednomu z manţelů za trvání SJM, tedy kdy smlouvu o úvěru uzavírá jeden z manţelů samostatně za trvání manţelství (tedy existence SJM) a prostředky z tohoto úvěru nejsou vyuţity pro podnikání jednoho z manţelů. V tomto případě lze vzít v úvahu závěry, které stanovil například v jednom ze svých rozsudků týkajících se tohoto tématu Nejvyšší soud ČR, a to, ţe „splnění závazku, který vznikl jen jednomu z manželů za trvání manželství v důsledku jeho právního jednání, nemůže věřitel v nalézacím řízení soudně vymoci po druhém z manželů. Ve sporu o plnění takovéhoto závazku není druhý manžel pasivně věcně legitimován, to platí bez ohledu na to, zda závazek tvoří SJM.“70 Pokud tedy dojde k situaci, kdy povinný neplní vůči věřiteli své závazky, věřitel se tedy v tomto případě můţe domáhat uspokojení svého závazku pouze z majetku, který patří do SJM, případně do výlučného majetku povinného. Tímto v tomto případě není druhý z manţelů. Z výše uvedeného vyplývá, ţe negativní dopad podnikání do SJM je stejný, ať se jedná o: závazek, který vznikl podnikajícímu manţelovi za trvání manţelství a který se zahrne do SJM nebo o výlučný závazek podnikajícího manţela, který vznikne za trvání manţelství V obou těchto případech nese nepodnikající manţel následek neúspěšného podnikání druhého z manţelů. Můţe však u soudu uplatnit vylučovací ţalobu, kterou se bude domáhat vyloučení např. části majetku z výkonu rozhodnutí vůči podnikajícímu manţelovi. Pokud tedy nepodnikající manţel úspěšně uplatní vylučovací ţalobu dle § 267 OSŘ , můţeme dovodit, ţe tím by byla vyřešena jakási nedotknutelnost SJM z hlediska druhého nepodnikajícího manţela. Můţe ale nastat situace, kdy povinný (v tomto případě podnikající manţel) nemá ţádný majetek ve výlučném vlastnictví, ze kterého by věřitel svoji pohledávku mohl uspokojit. Zároveň došlo k tomu, ţe nepodnikající manţel uplatnil úspěšně vylučovací ţalobu (viz výše). V tomto případě můţe věřitel při splnění podmínek stanovených v Insolvenčním zákoně71 (dále jen InsZ) uspokojit své oprávněné závazky konkurzem. V rámci konkurzu dojde k zániku a vypořádání SJM a z části, která připadne úpadci, je moţno uspokojit dluh. V § 274 InsZ se říká, ţe: „nelze-li provést vypořádání ze společného jmění manželů proto, že závazky dlužníka, které z něho mohou být uspokojeny, jsou vyšší než majetek, který náleží do 70 71
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2007, sp. zn. 31 Odo 677/2005 Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení ( insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů
34
společného jmění manželů, zahrne se celý majetek náležející do společného jmění manželů do majetkové podstaty.“72 Pokud by ale nastala situace, ţe by pohledávka oprávněného za jedním z manţelů převýšila hodnotu vypořádacího podílu, který by mu připadl, došlo by k uspokojení pohledávky z celého majetku SJM, tedy i bez ohledu na právo druhého nepodnikajícího manţela. V tomto případě by nepodnikající manţel nic nedostal a navíc by mu zůstala nedobytná pohledávka za manţelem, který se dostal coby podnikatel do úpadku. Z výše uvedených poznatků vyplývá, ţe jak závazek vzniklý za trvání manţelství jen jednomu z manţelů, patřící do SJM, tak výlučný závazek podnikajícího manţela vzniklý za trvání manţelství a nepatřící do SJM, případně závazek, který vznikne oběma manţelům společně a nerozdílně, v konečném důsledku postihne vţdy majetek patřící do SJM. Toto postiţení majetku je upraveno v § 262a OSŘ, který nerozlišuje, zda závazek patří do SJM, či nikoli. Z tohoto důvodu jsou dopady na SJM ve svém důsledku stejné. Jelikoţ kaţdý z manţelů má vlastnické právo k věci, patřící do SJM, lze i výlučný závazek jednoho z manţelů nepatří co SJM uspokojit při výkonu rozhodnutí z majetku. V neposlední řadě je třeba se zmínit o situaci, kdy manţelé mezi sebou uzavřou dohodu o vypořádání SJM (resp. BSM). Některé z judikátů shodně konstatují, ţe se uzavírání dohod při vypořádání majetku ve společném jmění manţelů opírá o jedno ze základních principů občanského práva- je tedy zaloţeno na smluvní volnosti jako projevu svobodné vůle obou stran. Pokud díky dohodě uzavřené mezi manţeli dojde k tomu, ţe jeden z nich pro vypořádání SJM nabude podstatně menší podíl, případně nenabude podíl ţádný, bude tato platná, ačkoli bude existovat právní rozpor s § 149 OZ platného do 31. 12. 2013 (vypořádání SJM), rozpor s § 150 OZ platného do 31. 12. 2013 ( vypořádání BSM), respektive v současné době platném § 736 - 738 NOZ. Zde je důleţitý nově stanovený § NOZ, ve které se uvádí, ţe: „dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé SJM není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění manželů přiměřeně.“73 V tomto smyslu se vyjádřil v minulosti i Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku, který konstatuje, ţe: „není totiž vyloučeno, aby se rozvedení manželé dohodli na vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví tak, že jeden z nich nabude menší podíl, případně se mu nedostane ničeho.“74 V tomto případě lze tedy konstatovat, ţe jestliţe se jedná o větší disparitu podílů řešených v dohodách o rozdělení SJM, pokud tato 72
§274 InsZ §736 NOZ 74 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. září 2004, sp. zn. 22 Cdo 1283/2003 73
35
nečiní díky principu smluvní volnosti větších sporů a manţelé jsou si toho při uzavírání dohody vědomi, soud rozhoduje ve smyslu závěrů výše uvedeného rozsudku. Vypořádáním SJM nesmí ale být dotčeno právo třetí osoby, protoţe tato by se mohla domáhat soudní neúčinnosti tohoto vypořádání vůči ní.75 Limity velikosti nerovných podílů v dohodách při rozdělení SJM ovšem nejsou neomezené. Pokud se obě strany dohodnou na řešení rozdělení SJM dohodou, větší nerovnost podílů musí být relevantně odůvodněna. V několika svých judikátech Nejvyšší soud ČR potvrzuje stále větší smluvní volnost obou stran při uzavírání takovýchto dohod, nicméně např. v judikátu Rozsudku sp. zn. 22 Cdo 141/2009 specifikuje jakési limity pro praxi výše uvedených dohod. V tomto případě se tedy Nejvyšší soud ČR vyjádřil, ţe: „Podle ustálené právní praxe platilo a nadále platí, že při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví podle § 149 odst. 1 a 2 obč. zák. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb. nebylo vyloučeno, aby se rozvedení manželé platně dohodli tak, že jeden z nich nabude menší podíl, případně že se mu nedostane ničeho. V dané věci jde ovšem o případ odlišný od dříve posuzovaných. Podle obsahu sporné dohody nelze říci, že se žalovanému ničeho nedostalo, neboť zatímco žalovaná 2) podle dohody získala všechna společná aktiva, žalovaný 1) převzal společná pasiva. Další odlišností od jiných dovolacím soudem dříve posuzovaných případů pak je, že takovou dohodu účastníci uzavřeli za situace, kdy žalovaná 2) získala značný majetek oproti tomu, že žalovanému nezůstalo vůbec nic, co by mohl použít na úhradu svého vysokého dluhu. Podle názoru odvolacího soudu se takováto dohoda žalovaných již dobrým mravům příčí a ani s ohledem na zásadu smluvní volnosti ji nelze vzhledem k zadluženosti žalovaného akceptovat.“76,77 Z výše uvedeného rozsudku vyplývá, ţe dovolací soud posoudil dohodu mezi manţeli z hlediska jak zásady smluvní volnosti, tak vzal v úvahu i dobré mravy a z tohoto důvodu se přiklonil k závěru, ţe takto uzavřená dohoda není platná.
75
§ 737 odst 1 NOZ Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. května 2009, sp. zn. 22 Cdo 141/2009 77 K nemravné dohodě o vypořádání BSM před novelou č. 91/1998 Sb. In: KOSEK, Jiří. www.profipravo.cz [online]. 2011 [cit. 2014-04-22]. Dostupné z: http://profipravo.cz/index.php?page=article&id_category=80&id_article=255092&csum=6f184617 76
36
3 Analýza právní úpravy SJM Moje práce se v této kapitole bude zabývat analýzou současné právní úpravy SJM z několika hledisek, které mohou při řešení vypořádání SJM v případě podnikání jednoho z manţelů nastat.
3.1 Obecná analýza právní úpravy SJM V 1. kapitole této mojí práce je objasněna právní charakteristika pojmu SJM a podnikání. Nový občanský zákoník, zákon č. 89/2012 Sb., účinný od 1. 1. 2014, ponechal v platnosti podstatu charakteristiky společného jmění manţelů. Jeho definice je v NOZ určena v oddílu 2- Manţelské majetkové právo, § 708 odst. 1) a 2). Co se týče prvního z mnou rozebíraných hledisek- rozdělení podílů při vypořádání SJM dle současně platné právní úpravy, tato nepřinesla z hlediska účinnosti nového OZ ţádné změny oproti úpravě OZ platné do 31. 12. 2013. Pravidla pro vypořádání SJM jsou zakotvena v § 736 a následujících. V úpravě OZ platné do 31. 12. 2013 byl pro vypořádání SJM stěţejní § 149 odst. 2) a 3), kde bylo uvedeno stejné rozdělení podílů při řešení rozdělení SJM, ale také moţnost řešit vypořádání podílu v odůvodněných případech nestejným stanovením jejich velikosti. V úpravě znění OZ, která nabyla účinnosti 1. 1. 2014, jsou tyto principy zakotveny v § 742. Tento je co do obsahu analogický s §149 OZ, platným do 31. 12. 2013. Z výše uvedeného se dá dovodit, ţe další vývoj, týkající se judikátů rozhodovacích soudů v návaznosti na účinnost OZ od 1. 1. 2014, bude velmi podobný jejich rozhodování do současné doby. Toto moje stanovisko potvrzuje i následující vyjádření JUDr. Františka Divíška (viz druhé z rozebíraných hledisek, uvedeno níţe). Druhým ze zde rozebíraných hledisek je to, jak se bude v budoucnosti posuzovat úprava SJM. K tomu se vyjádřil JUDr. František Divíšek takto: „Úprava společního jmění manželů (nově jen společného jmění) se tak jakožto úprava spadající do oblasti práv rodinných řídí od 1. 1. 2014 novým občanským zákoníkem. Nicméně vznik těchto právních poměrů, ale i práva a povinnosti z nich vzniklé nejpozději dne 31. 12. 2013 se budou nadále posuzovat podle dříve platného občanského zákoníku. Domníváme se, že citované přechodné ustanovení nového občanského zákoníku nemíní jakkoli zpětně zasahovat do práv a povinností vzniklých za účinnosti předcházejícího občanského zákoníku a analogicky nepochybně ani do práv a povinností, jejichž vznik občanský zákoník vylučoval (s výjimkou ustanovení § 3038 a násl. 37
nového občanského zákoníku, které se však na posuzovanou problematiku nevztahují). Domníváme se tedy, že stav vytvořený předcházející právní úpravou, konkrétně ustanovením § 143 odst. 2 dřívějšího občanského zákoníku, zůstane beze změny. Jsme proto toho názoru, že pokud předcházející právní úprava nezaložila právo účasti manžela, který se za trvání manželství nestal společníkem obchodní společnosti nebo družstva (s výjimkou bytových družstev), na takovéto obchodní společnosti či družstvu, právo účasti na takovéto obchodní společnosti nevznikne tomuto manželovi ani dnem účinnosti nového občanského zákoníku.“78 Osobně se zcela ztotoţňuji s výše uvedeným názorem JUDr. Divíška ve smyslu analogického pouţití výše uvedených ustanovení nového občanského zákoníku při zachování charakteru práv a povinností, které byly zakotveny v občanském zákoníku platném do 31. 12. 2013. Pokud by totiţ došlo k opačnému výkladu výše uvedeného přechodného ustanovení OZ účinného od 1. 1. 2014, jednalo by se pravděpodobně o výklad, který by nebyl v souladu s Ústavou ČR a který by byl z pohledu majetkového práva mezi manţeli v rozporu s dobrými mravy79. Podle mého uváţení by to také byl neúměrný zásah do soukromých právních vztahů. V tomto případě se zcela ztotoţňuji s názorem JUDr. Divíška, k tomuto říká, ţe: „Opačný výklad citovaného přechodného ustanovení nového občanského zákoníku by byl protiústavní a tím nepřípustný (viz výslovně též ustanovení § 2 odst. 1 nového občanského zákoníku), neboť by tak bylo v rámci rozporu s principem právní jistoty bez jednoznačného zákonného podkladu zasahováno do soukromoprávních vztahů.“80 V souvislosti s výše uvedeným bych na tomto místě zmínila i konkrétní pravidla pro vypořádání SJM za současně platné právní úpravy. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 shrnuje, ţe: Hodnota toho, co bylo ze společného majetku vynaloţeno na výhradní majetek manţela stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku vynaloţil jeden z manţelů na majetek společně, se při vypořádání SJM započítává v závislosti na tom, jak se sníţila či zvýšila hodnota té součásti majetku, na níţ byl výše uvedený náklad vynaloţen.
78
Epravo.cz magazine [online]. 2014 [cit. 2014-04-03]. ISSN http://www.epravo.cz/_dataPublic/data/E-pravo_mag/2014_E1_web_R.pdf 79 Viz § 2 OZ 80 Epravo.cz magazine [online]. 2014 [cit. 2014-04-03]. ISSN http://www.epravo.cz/_dataPublic/data/E-pravo_mag/2014_E1_web_R.pdf
38
1802-1492.
Dostupné
z:
1802-1492.
Dostupné
z:
pokud se nedohodnou manţelé nebo bývalí manţelé jinak nebo neuplatní – li se ustanovení § 741 NOZ81, pouţijí se při vypořádáni SJM pravidla dle § 742 NOZ. Jak jiţ bylo výše uvedeno (viz kapitola 2.1 Podnikání za trvání manţelství), je tato práce zaměřena pouze na výkon podnikatelské činnosti jednoho či obou manţelů, a z toho důvodu je zde řešena pouze podnikatelská činnost fyzických osob. Jelikoţ je ale v tomto odstavci analyzována právní úprava SJM jako celku, je třeba se na tomto místě zmínit i o situaci, kdy součástí nového OZ, účinného od 1. 1. 2014, je ustanovení, které říká, ţe součástí SJM je také podíl manţela v obchodní společnosti nebo druţstvu, stane-li se manţel v době trvání manţelství společníkem obchodní společnosti nebo druţstva.82 Součástí SJM dle nové právní úpravy je tedy obchodní podíl se všemi právy a povinnostmi, a to nejen pouze jeho majetková hodnota, jak tomu bylo dosud. Bude tedy potřeba řešit otázku, jak se bude nahlíţet z hlediska pouţití nového OZ účinného od 1. 1. 2014 na obchodní podíl, pokud tento nabude jeden z manţelů ze společných prostředků za platnosti dřívějšího OZ platného do 31. 12. 2013, který stanovil, ţe majetková hodnota náleţela co SJM.
3.2 Změny v rozsahu SJM § 708 OZ v oddílu 2- Majetkové právo stanoví, ţe institut SJM podléhá jednomu ze tří zákonem stanovených reţimů, a to: zákonnému reţimu smluvenému reţimu, nebo reţimu zaloţenému na rozhodnutí soudu. Zákonný reţim rozsahu SJM je podrobněji v této mojí práci rozebrán v kapitole 1 Charakteristika pojmu SJM a podnikání, resp. Její podkapitole 1.1 Společné jmění manţelů, a dále v 1.1.1 Vznik SJM. V občanském zákoníku je zakotvena zákonná úprava moţnosti změny rozsahu SJM a to tak, ţe SJM můţe být rozšířeno nebo zúţeno. V OZ účinném od 1. 1. 2014 je toto řešeno 81
„Nedojde-li do tří let od zúţení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutí soudu, platí, ţe se manţelé vypořádali tak, ţe a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastní uţívá, b) Ostatní hmotné věci movité a věc nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou, jejich podíly jsou stejné, c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleţí společně oběma, jejich podíly jsou stejné.“ 82 Viz § 709 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
39
v institutu
nazvaném
Zákonný
rozsah
společného
jmění
manţelů
(Zákonný
reţim), § 709 aţ 712,a navazujícím institutu Změna zákonného rozsahu společného jmění manţelů (Smluvený reţim) v § 716 - 721 občanský zákoník umoţňuje, aby byla prováděna dispozice s rozsahem SJM, která musí být provedena písemnou formou notářského zápisu. Smluvený reţim lze následně změnit dohodou manţelů nebo rozhodnutím soudu, přičemţ takováto změna vyţaduje dohodu manţelů nebo rozhodnutí soudu o součástech společného jmění v dosavadním reţimu.83 Rozšířením SJM dojde v zásadě k tomu, ţe se omezí vlastnictví manţela ve prospěch majetkového společenství.
3.2.1 Smluvní zúţení SJM Jednou z moţností, jak nepodnikající manţel můţe do budoucna ochránit majetek SJM vzhledem k negativním důsledkům případného neúspěšného podnikání druhého z manţelů, je zákonná moţnost zúţení SJM. Manţelé se na tomto společném kroku mohou dohodnout dle své svobodné vůle, potřeby a většinou dle aktuálně nastalé ţivotní situace, ale takováto dohoda vţdy musí mít formu notářského zápisu. Zúţením SJM dojde k tomu, ţe majetek a závazky, které by jinak tvořily SJM, se z něho vyjmou smlouvou uzavřenou mezi manţeli, ale jsou i nadále ve vlastnictví kaţdého z manţelů. (viz příloha č.1 - vzor smlouvy o zúţení SJM )84. Tímto způsobem mohou manţelé změnit rozsah majetku a svých závazků nabytých či vzniklých v budoucnosti, ale stejně tak i majetku a závazků, které tvoří jejich současné SJM. Pokud by předmětem smlouvy o zúţení majetku v SJM byla nemovitost, která v té době náleţí o SJM nebo do výlučného majetku jednoho z nich, nabývá smlouva účinnosti jejím vkladem do katastru nemovitostí. V tomto případě jsem názoru, ţe pokud nemovitost či jiným majetek, který byl původně zahrnut do výlučného vlastnictví jednoho z manţelů a ten jej vloţil do společného jmění, by neměla být v budoucnosti předmětem vypořádání SJM. Svůj názor opírám o morální hledisko kaţdého jedince.
83 84
Viz § 717 NOZ, odst. 2 Dostupné z:http://www.businessinfo.cz/
40
Z praxe je znám případ85, kdy došlo v průběhu manţelství a tedy i za platnosti SJM k zúţení tohoto SJM, a to vztahující se jak na nemovitost jiţ ve vlastnictví pouze jednoho z manţelů, tak i majetku a závazků tvořících SJM v budoucnosti. Po zúţení SJM notářským zápisem došlo soudnímu sporu ohledně vystěhování z bytu, ve kterém figurovali oba manţelé coby strana ţalovaná. V průběhu soudního jednání době pouţil právní zástupce protistrany argument ve smyslu, ţe k zúţení SJM přistoupili manţelé (ţalovaní) z důvodu, aby jeden z nich mohl vyuţívat nájem městského bytu, ačkoli manţelka měla v té době k dispozici nemovitost, která ovšem byla neobyvatelná. Soud v té době přihlédl pouze k vlastnictví nemovitosti, byť neobyvatelné, manţelky ţalovaného, a ačkoli byla zjevně ze strany manţelů uzavřená dohoda o zúţení SJM v dobré víře a úmyslu, soud 1. Stupně dospěl k závěru, ţe manţelé uzavřeli tuto dohodu s úmyslem poškodit zájmy města. Tento případ (který nebyl dosud právoplatně uzavřen), demonstruje nejednoznačnost výkladu řešení změn rozsahu v SJM. Z logiky věci vyplývá, ţe po zúţení SJM je tedy třeba vypořádat dle NOZ tu část SJM, která byla z jeho zákonem vymezeného rozsahu vyjmuta a nebyla vypořádána přímo ve smlouvě o zúţení SJM. V této souvislosti bych chtěla také pro úplnost zmínit dle mého názoru méně obvyklou moţnost úpravy SJM, a to moţnost odloţení vzniku SJM ke dni zániku manţelství s výjimkou věcí tvořících obvyklé vybavení domácnosti. Jelikoţ věci z obvyklého vybavení domácnosti manţelů nelze z logiky věci vyloučit ze SJM prakticky nikdy, můţeme je brát za hranici, která zachovává institut SJM.86 Domnívám se, ţe moţnost odloţení vzniku SJM aţ ke dni zániku manţelství bude mít budoucí vliv jak na nakládání s majetkem v průběhu manţelství kaţdým z manţelů jako nepodnikající osoby, tak v případě jednoho z manţelů- podnikatele i na jeho podnikatelskou činnost. V tomto případě dle mého názoru pokud manţelé takovouto dohodu ( smlouvu o výhradě vzniku SJM ke dni zániku manţelství- viz příloha č. 3)87 uzavřou, nemají jiný společný majetek. Kaţdý tedy nabývá majetek pouze do svého vlastnictví a do budoucna si tedy můţe s tímto svým majetkem také sám nakládat a rozhodovat. Pokud se tedy rozhodne k jeho prodeji, zhodnocení, případně směně, lze to takto učinit bez souhlasu druhého manţela. Typ této dohody opět musí mít písemnou formu. 85
Odborná konzultace k této práci ohledně výše uvedeného případu s JUDr J. Morou DVOŘÁK, Jan, J. Spáčil. Společné jmění manželů v teorii a judikatuře, Praha: ASPI, 2007 ISBN 978-807357-262-, str. 167 87 http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/opu-podnikani-a-spolecne-jmeni-manzelu-13162.html 86
41
3.2.2 Soudní zúţení SJM K moţnosti tohoto omezení s nakládáním majetku v SJM došlo zákonem č. 91/1998 Sb. Díky němu mají manţelé moţnost podat návrh na zúţení SJM k soudu (viz kapitola 3.2.1). Soud od té doby nemůţe zrušit SJM, ale můţe omezit SJM co do rozsahu, tak, ţe v něm zůstanou věci patřící do obvyklého vybavení domácnosti. Dle § 724 NOZ (Reţim zaloţený na rozhodnutí soudu) můţe soud ze závaţných důvodů na návrh manţela rozsah SJM zúţit nebo zúţit jeho stávající rozsah. Toto lze vyuţít v dnešní době například v případě, kdy se druhý z manţelů stane podnikatelem nebo neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti. Pojem závaţné důvody není nijak v právní teorii upraven, je tedy na rozhodnutí soudu, jak tento výklad vzhledem k situaci případu provede. NOZ pouze teoreticky stanoví, ţe závaţným důvodem je vţdy skutečnost, ţe: manţelův věřitel poţaduje zajištění své pohledávky v rozsahu přesahujícím hodnotu toho, co náleţí pouze tomuto manţelu, nebo ţe manţela lze povaţovat za marnotratného, nebo ţe manţel soustavně nebo opakovaně podstupuje nepřiměřená rizika, nebo ţe manţel začal podnikat, nebo stal se neomezeně ručícím společníkem v obchodní společnosti Soud by měl vţdy přihlédnout k tomu, o jaké důvody z výše uvedených se v daném případě jedná, kdo a jak se zaslouţil a přispíval k péči o společný majetek, kdo přispíval k péči o nezletilé děti, a v neposlední řadě by měl důkladně zkoumat, kdo z manţelů danou situaci zavinil. 88 Reţim zaloţený na rozhodnutí soudu lze vţdy změnit smlouvou mezi manţeli nebo rozhodnutím soudu.
88
§ 724, § 725 NOZ
42
4 Řešení
některých
problematických
otázek
v podnikání manželů V této kapitole se bude moje práce zabývat některými problematickými situacemi, které mohou při řešení vypořádání SJM, včetně případů, kdy je jeden z manţelů podnikatelem, nastat. Problematické důsledky podnikatelské činnosti jednoho nebo obou z manţelů na SJM vyplývají ze samotné zákonné úpravy, která je uvedena v §709 - 714 Zákona č 89/2012 Sb., občanský zákoník. V tomto se uvádí, ţe součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manţelů nebo čeho nabyli oba manţelé společně za trvání manţelství, s výjimkou: Věcí slouţících k potřebě jednoho z manţelů Toho, co nabyl darem, děděním, odkazem jen jeden z manţelů, ledaţe dárce při darování nebo zůstavitel při darování v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl Nabyl jeden z manţelů jako náhradu nemajetkové újmy Nabyl jeden z manţelů v rámci svého výlučného jmění Nabyl jeden z manţelů jako náhradu za poškození, ztrátu, či zničení svého výhradního majetku
4.1 Důsledky závazků podnikajícího manţela vzhledem k institutu SJM Jak jsem uvedla výše, v některých případech je z hlediska ochrany zájmů nepodnikajícího manţela provést zúţení společného jmění manţelů, aby se tak eliminovala rizikovost budoucích negativních dopadů případného neúspěšného podnikání druhého z manţelů vzhledem k SJM. Pokud nepodnikající manţel nechce dát souhlas k podnikání druhého z manţelů, je toto zúţení SJM řešením, jak můţe druhý z manţelů- podnikatel dále rozvíjet svojí podskalskou činnost. V praxi byl řešen případ, kdy se fyzická osoba podnikatel, který podnikal v oblasti renovace starého nábytku. Tento podnikatel rozšířil svojí činnost i o nákup a prodej staroţitného nábytku, a proto se rozhodl zakoupit nebytové prostory k této činnosti, které byly nabízeny za kupní cenu 1 500 000 Kč. Jelikoţ ale neměl tyto peníze k dispozici, řešil koupi nemovitosti závazkem uzavřením úvěrové smlouvy s bankovním ústavem. Manţelka podnikateli neposkytla souhlas s pouţitím majetku v SJM. Nesouhlasila ani s tím, aby manţel uzavřel výše uvedenou úvěrovou smlouvu s bankou a to z důvodu, ţe v budoucnosti by mohlo dojít 43
k negativním důsledkům podnikatelské činnosti manţela a tento by nemusel být schopen dostát svých finančních závazků vyplývajících z této úvěrové smlouvy vůči bance. Dle § 713, odst. 3 NOZ závazky z právních jednání týkajících se SJM nebo jeho součástí plní oba manţelé společně a nerozdílně. Souhlasila ale se zúţením společného jmění ve smyslu, ţe nakoupená nemovitost se stane výlučným vlastnictvím podnikajícího manţela. V notářském zápisu bylo uvedeno, ţe nejen kupovaná nemovitost, ale i finanční závazek vztahující se k nákupu této nemovitosti, bude pouze výlučným závazkem podnikajícího manţela. 89 Ve výše uvedeném případě se domnívám, ţe na základě dohody o zúţení SJM obou manţelů manţelka neručí za závazek vzniklý v době trvání manţelství (tedy v době trvání SJM ), neboť tento byl vyloučen ze SJM. Při vypořádání SJM by taktéţ neměla nárok na jakoukoli kompenzaci vzhledem k zakoupené nemovitosti- nebytovému prostoru ve výlučním vlastnictví manţela. Pokud by tedy nedošlo předem k zúţení majetku patřícího do SJM, v tomto případě by nesla případné negativní důsledky neúspěšného podnikání svého manţela i jeho manţelka. S tímto mým názorem koresponduje i Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. Září 200790, v němţ se říká, ţe „splnění závazku, který vznikl jen jednomu z manželů za trvání manželství v důsledku jeho právního jednání, nemůže věřitel v nalézacím řízení soudně vymoci po druhém z manželů. Ve sporu o splnění takového závazku není druhý manžel pasivně věcně legitimován, to platí i bez ohledu na to, zda závazek tvoří SJM.“ Aplikace soudních závěrů z tohoto rozsudku má pak souvislost s nalézacím řízením, ve kterém se věřitel můţe domáhat uspokojení závazku pouze z majetku patřícího do SJM a z výlučného majetku povinného (ve výše uvedením případě z majetku podnikatele). Jak je jiţ dále vedeno, pokud by nebyla předem uzavřena dohoda o zúţení SJM, jedinou obranou nepodnikajícího manţela by byla excindační ţaloba.
4.2 Nerovnost rozdělení podílů při vypořádání SJM soudem V kapitole 2.2 Odpovědnost manţelů je uvedena situace, kdy na základě principu volnosti smluvních stran mají manţelé moţnost vypořádat své podíly ze SJM podíly, které jsou značně nerovné. Jedná se o vypořádání na základě dohody mezi oběma manţeli. Stejně tak jako
89 90
Odborná konzultace problematiky s JUDr. Jaroslavem Morou Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2007, sp. zn. 31 Od 677/2005
44
v případě dohody manţelů, tak i soud samotný má moţnost vyuţít při svém rozhodování o vypořádání SJM nerovnosti jednotlivých podílů tohoto SJM. Nerovnost podílů můţe být řešena jak z hlediska návrhu účastníka soudního řízení (jednoho z manţelů), tak i z hlediska činnosti samotného soudu, a to v případě, ţe v průběhu řízení o vypořádání SJM vyjdou najevo skutečnosti, které jsou pro následné nerovné rozdělení podílů při vypořádání SJM důvodné. Důvody, které zakládají moţnost soudu odvrátit se od zavedeného zákonného principu stanovení rovnosti velikosti vypořádaných podílů, občanský zákoník přímo nestanovuje. Soudy tedy v řešení jednotlivých případů přihlíţejí k dalším okolnostem podstatným pro určení správnosti velikosti vypořádaných podílů. K řešení nerovností v podílech při vypořádání SJM se judikatura staví většinou tak, ţe tento způsob rozdělení podílů je třeba pouţít pouze v krajním a dobře odůvodnitelném případě. Příkladem toho je například citace z rozsudku Nejvyššího soudu ČR, který v jednom ze svých usnesení dovodil, ţe: „Takové výjimečné přiznání většího podílu při vypořádání společného jmění manželů jednomu z manželů však nelze bez dalšího odůvodnění většími zásluhami na získání majetku, aniž by byl zohledněn také přínos druhého manžela při péči o rodinu a obstarávání společné domácnosti.“91 Z hlediska společenské spravedlivosti a s ohledem na dodrţování statusu dodrţování dobrých mravů se osobně také s tímto názorem Nejvyššího soudu ČR ztotoţňuji. Dle mého názor je spravedlivé výjimečně přiznat nerovnou velikost podílů při vypořádání SJM, ale vše za předpokladu zohlednění veškerých opodstatněných a dostatečně odůvodněných přínosů kaţdého z manţelů do SJM. V této souvislosti musíme zmínit právní názor Mgr. Ondřeje Spáčila, který říká, ţe: „soudce je ze zákona povinen v řízení postupovat předvídatelně vzhledem k legitimnímu očekávání účastníků a jednat obdobně jako v jiných typově shodných případech.“92 S tímto názorem vyslovuji jednoznačný souhlas, protoţe tímto se zaručí rovnoprávnost právního postavení účastníků soudního řízení. V praxi mohou nastat případy, kdy se řeší nerovnost podílů následujícími způsoby:93 jeden z manţelů dostane přikázánu určitou věc a druhý z manţelů nemá nárok na finanční vyrovnání hodnoty věci, ačkoli patřila do SJM 91
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. srpna 2008, sp. zn. 3174/2007 Epravo.cz magazíne [online]. 2014 [cit. 2014-04-03]. ISSN 1802 - 1492. Dostupné www . epravo . cz /_dataPublic/data/E-pravo_mag/2014_E1_web_R.pdf 93 Odborná konzultace ohledně této problematiky s JUDr. Jaroslavem Morou 92
45
z:
http
://
jeden z manţelů dostane přikázán dluh a druhý manţel není povinen tento dluh ani jednu jho polovinu splnit podíly jsou na základě soudního rozhodnutí vyjádřeny pouze procentuálně (tedy jeden z manţelů dostane 40% hodnoty podílu SJM, druhý 60% hodnoty podílu SJM) S výše uvedenými poznatky z praxe korespondují i závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR, kde bylo popsáno, ţe jelikoţ výše podílů můţe být stanovena rozdílně, tyto rozdílné velikosti podílů mohou být vyjádřeny jak v procentech, tak zlomkem. V praxi také můţe nastat situace, kdy je věc přikázána jednomu z manţelů, aniţ by tento měl povinnost nahradit finanční kompenzaci druhému z manţelů.94
4.3 Princip zásluhovosti při vypořádání podílů v SJM V praxi můţe výjimečně nastat situace, kdy jeden z manţelů vynaloţí na získání a udrţení majetku v SJM mimořádné úsilí a zásluhy. Opačným případem, který je třeba dle mého názoru také zohlednit při stanovování výše podílů ze SJM, je případ, kdy jeden z manţelů nevyvíjí ve společné domácnosti ţádnou činnost, nepracuje, aniţ by pracovat mohl, respektive se práci dlouhodobě úmyslně vyhýbá. V zákoně ale neexistuje ustanovení, které by stanovilo tuto situaci jako důvod, který by zakládal moţnost ze zákona stanovit pro tento případ rozdílné rozdělení podílů při vypořádání SJM. Dle mého názoru by měly rozhodovací orgány důkladně zkoumat veškeré skutkové okolnosti, které vedou k tomu, zda má být pouţito rozdílné určení velikosti vypořádacích podílů, či nikoli. Analogickými příklady, kdy je třeba důkladně zváţit moţnost uţití disparity vypořádacích podílů ze SJM je například situace, kdy jeden z manţelů propadne například alkoholismu, gamblerství, případně drogám. V těchto případech je na místě posoudit i to, jaké částky vynaloţil ten z manţelů, který propadl výše uvedeným problémům. To, ţe existence výše uvedených skutečností ještě nezakládá zákonnou moţnost pro provedení disparitního rozdělení podílů při vypořádání SJM, potvrzuje například rozsudek Nejvyššího soudu ČR, který říká, ţe: „Obdobně pak lze nahlížet i na možnost odklonu od principu rovnosti podílů z důvodu alkoholismu jednoho z manželů, který byl, jak vyplývá ze zjištění nalézacích soudů, příčinou rozvratu manželství účastníků. Uvedená skutečnost sama o sobě vzhledem k výše 94
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. října 2001, sp. zn. 22 Cdo 2914/99
46
uvedenému není důvodem k disparitě podílů, pokud se nepromítla do hospodaření se společným majetkem či do péče o rodinu.“95 Z výše uvedeného dle mého názoru vyplývá, ţe Nejvyšší soud ČR se zabýval otázkou moţnosti disparitního rozdělení podílů v SJM ze širšího pohledu, a to i z pohledu ustanovení §18 ZOR96, které stanoví, ţe „muž a žena mají v manželství stejná práva a stejné povinnosti. Jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, pomáhat si, společně pečovat o děti a vytvářet zdravé rodinné prostředí.“ V případě, ţe se vyskytnou v manţelství negativní skutečnosti, kterými jsou například výše uvedené gamblerství, alkoholismus či další problémy, často dochází v této souvislosti k zaviněnému zadluţení domácnosti, tedy potaţmo i k zadluţení SJM jedním z manţelůzávislým na těchto návykových látkách či závislostech. V tomto případě je na místě zvaţovat taktéţ moţnost zvolit v rámci vypořádání SJM řešení pomocí disparity vypořádacích podílů. Na tomto místě je třeba upozornit, ţe je třeba důkladně zkoumat, v jaké míře došlo k zavinění zadluţení domácnosti, respektive celého SJM z důvodu výše uvedené závislosti jednoho z manţelů. Shora uvedený případ můţe být jakýmsi protikladným příkladem pro stanovení disparitních
podílů
v rámci
zásluhovosti
jednoho
manţelů
z hlediska
vynaloţení
mimořádného úsilí a zásluh na získání a udrţení majetku v SJM. „ Účastníci mohou při příležitosti vypořádání společného jmění manželů provést také úpravu svých vztahů majetkověprávních ve sféře na obou stranách výlučného vlastnictví (majetku), ale jen vyhovuje- li to procesním předpisům a při samotném zpoplatnění soudními poplatky, jestliže jde o soudní vypořádání“97
4.4 Zatíţení SJM z důvodu závazků vyplývajících z podnikání jednoho z manţelů V kapitole 2 Podnikání za trvání manţelství, odpovědnost manţelů, respektive v podkapitole 2.2 Odpovědnost manţelů jsou výše rozvedeny negativní důsledky neúspěšného podnikání jednoho z manţelů a jejich dopad na SJM. K zatíţení SJM tak dochází díky vzniku závazku
95
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. března 2012, sp. zn. 22 Cdo 3637/2010 Zákon č.94/1993 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů 97 BIČOVSKÝ, J., M. Holub, M. Pokorný. Společné jmění manželů. 2. Vydání dle stavu k 1. 3. 2009. Praha. Linde Praha, a.s. 2009. s. 161 96
47
(dluhu) jednoho z manţelů. V našem případě budeme rozebírat situaci, kdy na zadluţení SJM měl podíl podnikající manţel. Jak bylo výše uvedeno, společnými závazky jsou vázáni oba z manţelů společně a nerozdílně. V tomto případě NOZ vychází z toho, ţe závazky obou manţelů vzniklé za trvání manţelství, jsou povinni manţelé splatit rovným dílem. „ I když zákon zavazuje manžely k solidárnímu plnění závazků (§ 145 odst. 3, 4, OZ), nelze na podkladě exekučního titulu, jenž jak povinného označuje jen jednoho z nich, nařídit (a provést) výkon (exekuci) proti druhému manželu.“98 Moţnosti, jak ochránit majetek, patřící do SJM, jsou značně zákonem omezené. V případě podnikání jednoho z manţelů je moţné, ţe společný majetek můţe být ohroţen dluhy z podnikání (v případě obou nepodnikajících manţelů nejen touto formou dluhů a závazků). Při vypořádání SJM je oprávněn kaţdý z manţelů poţadovat, aby mu druhý z manţelů nahradil to, co ze svého vynaloţil na společný majetek a je povinen nahradit, co ze společného majetku vylo vynaloţeno na ostatní majetek. V tomto případě se řeší praktická realizace tzv. vnosů a zápočtů coţ v praxi mnohdy činí nemalé potíţe. Zápočtem je zde myšlen fakt, ţe do SJM je třeba vrátit to, co bylo předtím vynaloţeno na pořízení majetku ve výlučném vlastnictví jednoho z manţelů. Způsob výpočtu výše těchto zápočtů ale není v zákoně výslovně uveden.99 Z výše uvedeného můţeme dovodit, ţe soudní praxe se ne vţdy striktně drţí jakési zásady rovnosti podílů při vypořádání SJM, coţ je dle mého názoru v souladu s platným OZ. Zákon tedy dovoluje, aby v odůvodněných případech bylo upuštěno od zásady rovnosti (parity) jednotlivých podílů v SJM a došlo k odklonění této zavedené praxe směrem k rozdělení SJM ve smyslu větší rozdílnosti (disparitě) těchto podílů. Při svém rozhodování tedy soudy berou v případě rozdělení podílů SJM v úvahu i mnoho dalších okolností, například to jak se který z manţelů zaslouţil o péči o rodinu, o nabytí a zvelebování společného majetku, přičemţ neopomínají brát v úvahu i potřeby nezletilých dětí. Pokud se tedy jedná o podnikajícího manţela, je lhostejné, zda závazek vznikne za trvání manţelství jen jednomu z manţelů a patří do SJM, nebo zda se jedná o závazek podnikajícího manţela, který vznikl za trvání manţelství nepatřící do SJM a závazek vzniklý oběma manţelům za trvání manţelství. Tento bude moci vţdy být uspokojen z majetku patřícího do 98 99
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2003 sp. zn. 20 Cdo 2304/2002 ŠVESTKA, J, Dvořák, J. a kol. Občanské právo hmotné I. 5. Vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2009, 459 s.
48
SJM. V § 262a OSŘ se uvádí, ţe ve výkonu rozhodnutí se nerozlišuje, zda závazek vzniklý za doby trvání SJM jednomu z manţelů paří do SJM či nikoli. Z výše uvedeného vyplývá, ţe konkrétní dopady co do zatíţení SJM dluhy jsou stejné. V tomto případě nelze opomenout ani fakt, ţe pokud jde o výlučný závazek jednoho z manţelů, tento nepatří do SJM, lze jej ale uspokojit majetkem do SJM patřícím. Toto lze učinit důvodně proto, ţe kaţdý z manţelů má celé vlastnické právo k věci zahrnuté v SJM jako celku, ale toto právo je omezeno i právem druhého manţela. Jestliţe se chce nepodnikající manţel domoci jakéhosi svého práva zadostiučinění ve smyslu rovného postavení obou stran v tomto sporu, musí prokázat v jeho vylučovací ţalobě podle § 267 odst. 2 OSŘ, ţe vymáhaný závazek podnikajícího manţela vznikl za trvání manţelství (tedy trvání SJM) jen povinnému ( tedy podnikajícímu manţelovi) při pouţívání majetku upraveném dle následujícího: Dle smlouvy o zúţení zákonem stanoveného rozsahu SJM nepatřil do SJM Dle smlouvy o vyhrazení vzniku SJM ke dni zániku manţelství nepatřil do SJM. Oprávněný by v době uzavírání nyní vymáhaného závazku musel vědět o obsah výše uvedených omezujících smluv. Dále by se jednalo o situaci, kdy majetek, který má být předmětem uspokojení výše uvedeného závazku, náleţel výhradně povinnému proto, ţe jej nabyl ještě před uzavřením manţelství, darem, dědictvím, nebo by se jednalo o majetek náleţejících do jeho výlučného majetku dle předpisů o restituci majetku, který měl ve vlastnictví před uzavřením manţelství, nebo který mu byl vydán jako právnímu nástupci původního vlastníka, anebo ţe slouţí dle své povahy jen k jeho osobní spotřebě. Pokud se tedy jedná o podnikajícího manţela, je lhostejné, zda závazek vznikne za trvání manţelství jen jednomu z manţelů a patří do SJM, nebo zda se jedná o závazek podnikajícího manţela, který vznikl za trvání manţelství nepatřící do SJM a závazek vzniklý oběma manţelům za trvání manţelství. Tento bude moci vţdy být uspokojen z majetku patřícího do SJM. Z výše uvedeného vyplývá, ţe pokud se nepodnikající manţel chce předem vyvarovat potencionální hrozby a s tím souvisejícím negativním následkům podnikání druhého podnikajícího manţela, je vhodné uzavření dohody o zúţení SJM nebo smlouvy o vyhrazení vzniku SJM ke dni zániku manţelství. Tato moţnost je blíţe rozvedena v této práci v kapitole
49
3 Analýza právní úpravy SJM, konkrétně v podkapitole 3.2 Změny v rozsahu SJM a podkapitole 3. 3 Smluvní zúţení SJM.
4.5 Ochrana nepodnikajícího manţela podáním vylučovací ţaloby V návaznosti na předchozí podkapitolu lze konstatovat, ţe existuje snad jediná zákonná moţnost, jak se domoci vyloučení majetku zahrnutého v SJM z výkonu rozhodnutí. Pokud se chce nepodnikající manţel tohoto práva domoci, musí prokázat v jeho vylučovací ţalobě podle § 267 odst. 2 OSŘ, ţe vymáhaný závazek podnikajícího manţela vznikl za trvání manţelství (tedy trvání SJM ) jen povinnému ( tedy podnikajícímu manţelovi ) při pouţívání majetku v SJM, jehoţ pouţívání je upraveno dohodami uvedenými v podkapitole 4.4 Zatíţení SJM z důvodu závazků vyplývajících z podnikání jednoho z manţelů. Zatíţení SJM dluhy jednoho z manţelů je tedy v některých případech, pokud není uplatněna oprávněně a včas ze strany druhého z manţelů excindační ţaloba100 (vzor ţaloby viz příloha č.2)
101
, řešeno exekucí majetku povinného (výkonem rozhodnutí). Excindační ţaloba je
definována takto: „Vylučovací neboli excindační žaloba je žaloba o vyloučení věci z exekuce. Lze se jí domoci vyloučení majetku z nařízené exekuce, pokud ta není ve vztahu k tomuto majetku přípustná. Jde zejména o případy, kdy je vlastníkem jiná osoba než povinný (vůči komu je exekuce vedena), případně pokud sice jde o vlastnictví povinného, ale ten danou věc nezbytně nutně potřebuje (např. obvyklé vybavení domácnosti žaloba o vyloučení věci z exekuce. Lze se jí domoci vyloučení majetku z nařízené exekuce, zdravotní potřeby a pomůcky) nebo by její exekuční prodej byl v rozporu s morálními pravidly (např. snubní prsten).
Žalovaným
musí
být oprávněný (navrhovatel
rozhoduje soud v občanském soudním řízení “
102
exekuce)
a
o
žalobě
Kdyby neexistoval § 267 OSŘ, nebylo by
zřejmě pro nepodnikajícího manţela ţádné východisko z této situace, jelikoţ jeho právní postavení v případě tohoto sporu je značně oslabeno. Tento nepodnikající manţel totiţ ani nemůţe uplatnit své námitky v řízení, které případnému nařízení výkonu rozhodnutí
100
Viz § 267 OSŘ
101
Právník: vzory smluv. In: WEDOS a.s. [online]. 2014 [cit. 2014-04-03].
Dostupné z: http://www.pravnik.cz/vzory-smluv/i-80-zaloba-o-vylouceni-veci-z-exekuce.html 102
WIKIPEDIA. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): WikimediaFoundation,
2001-[cit.2014-03]Dostupnéz:http://cs.wikipedia.org/wiki/Vylu%C4%8Dovac%C3%AD_%C5%BEaloba
50
předchází. Nemůţe ani postupovat cestou návrhu na zastavení jiţ nařízeného výkonu rozhodnutí. Tzv. excindační ţaloba, tedy ţaloba mimo řízení o výkon rozhodnutí, se projednává ve sporném řízení, a to dle OSŘ část 3 (řízení v 1. stupni). K jejímu projednání je věcně příslušný okresní soud., místně příslušným soudem je ten soud, u kterého je prováděn výkon rozhodnutí. Ţalobu podává nepodnikající manţel proti oprávněnému v řízení o výkon rozhodnutí. Pokud nastane situace, kdy bude nařízen výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti (dle ustanovení § 336i OSŘ), nebo prodejem podniku (dle ustanovení § 338 v OSŘ), soud na základě podání vylučovací ţaloby odročí draţební jednání o draţbě nemovitosti. Pokud se nejedná o prodej nemovitosti, ale ostatní případy, soud dle § 266 odst. 2 OSŘ odloţí výkon rozhodnutí aţ do pravomocného rozhodnutí o excindační ţalobě. K odloţení výkonu rozhodnutí ale můţe dojít pouze tehdy, jestliţe se na základě podané ţaloby opravdu můţe rozhodnout o tom, ţe výše uvedený majetek bude vyloučen z výkonu rozhodnutí. Jedná se tedy o případ, kdy podaná ţaloba je opodstatněná (například tedy byla-li podána oprávněnou osobou a je v ní uveden důvod, který můţe vést k vyloučení majetku). V případě oprávněnosti podání vylučovací ţaloby je na místě zde zmínit rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, podle něj soud zamítne ţalobu o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí, která se opírá o vlastnické právo ţalobce k exekucí postiţené věci. Bude to proto, ţe ţalobce vlastnictví získal na základě vůči ţalovanému neúčinné dohody o vypořádání SJM. Věřitel vymáhané pohledávky, která vznikla ještě před uzavřením dohody o vypořádání SJM dluţníka a jeho manţela, bude mít právo vymoci tuto pohledávku i z majetku původně patřícího do SJM a vypořádaného dohodou tak, ţe se jeho výlučný vlastníkem stává manţel dluţníka. Postavení věřitele se dohodou o vypořádání SJM dluţníka jeho nemůţe zhoršit.103 Podstatu účinku vylučovací ţaloby lze tedy stručně vyjádřit podle § 267 odst. 1 OSŘ tak, ţe nepodnikající manţel, který není v tomto případě povinným, můţe uplatnit své právo v případě, pokud by byl výkon rozhodnutí veden na jeho výlučný majetek. V odstavci 2 výše zmíněného paragrafu je pak upravena ţaloba, kterou uplatní svá práva manţel povinného.
103
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. Září 2007, sp. zn. 20 Cdo 2085/2006
51
Zákon104 taxativně stanoví důvody pro vyloučení postiţeného majetku z exekuce. Těmito jsou: Pohledávka vymáhaná za povinným vznikla před uzavřením manţelství Vymáhaná pohledávka vznikla za trvání manţelství, ale jen povinnému při pouţívání majetku, který nebyl dle smlouvy o zúţení SJM nebo dle smlouvy o vyhrazení vzniku SJM ke dni zániku manţelství zahrnut v SJM ( pokud se výše uvedené smlouvy staly účinné před vznikem vymáhané pohledávky
ţe zároveň oprávněnému byl znám
v době vzniku této pohledávky jejich obsah) Vymáhaná pohledávka vznikla za trvání manţelství jen povinnému z titulu pouţívání majetku, který náleţel výhradně povinnému, a to z důvodu, ţe jej nabyl před manţelstvím, dědictvím darem, restitucí, nebo ţe se jedná o majetek slouţící k jeho osobní potřebě.
4.6 Ochrana nepodnikajícího manţela uplatňujícího změny rozsahu SJM Jak je uvedeno v této bakalářské práci výše (viz kapitola 3.2), manţelé mají zákonem dánu moţnost uplatnit omezení rozsahu SJM buďto jeho zúţením, nebo rozšířením. Toto mohou učinit formou notářského zápisu. Demonstrativním příkladem, který zde uvádím, je výrok Michala Bobka, profesora evropského práva College of Europe, který řekl, ţe: „Ze své praxe mohu bohužel konstatovat, že ačkoliv teorie tvrdí, že SJM zde je ku prospěchu manželů, umožňuje jim lépe nakládat s majetkem a zajistí druhého manžela pro případ ukončení manželství, opak je pravdou. SJM manželům život komplikuje a od manželství je odrazuje. Je spousta návrhů, jak by se mělo SJM lépe ošetřit, zvláště pro aktuální případy exekucí, ale jedna možnost by podle mého byla ideální – zrušit SJM. Úplně.“105 Jednalo se o jeho názor na poměrně sloţitou konstrukci SJM a jeho vypořádání. M. Bobek zde demonstruje na konkrétním příkladu, proč osobně není zastáncem SJM. Konkrétní situace se týká případu, kdy kaţdý z manţelů nabývá majetek do běţného vlastnictví. Jestli chtějí, mohou nabývat věci i do spoluvlastnictví. Mohou si ošetřit nakládání s těmito věcmi, dle svého uváţení (myslí se tím např. zúţení SJM dohodou). Závazky by také šly pouze za
104
§267 OSŘ BOBEK, Michal. Právní blog: Zrušme SJM. Jiné právo [online]. 2009 [cit. 2014-04-03]. Dostupné z: http://jinepravo.blogspot.cz/2009/03/martin-bily-zrusme-sjm.html 105
52
jedním s manţelů, ale nic by přeci nebránilo věřiteli zavázat oba manţele nebo ţádat jistotu. Kladl by se tak i větší důraz na právní obezřetnost potencionálního oprávněného. Manţel také nebude muset dávat manţelce souhlas s podnikáním, nebude ţádného sporu o vědomost věřitele o případném zúţení SJM, vše bude pouze v rovině prokazování vlastnictví. M. Bobek uvádí příklad: „Manželé tedy chodí do práce, pořídí si společný domek s malou zahrádkou, labradorem a bílým plotem, (spoluvlastnictví), auto (manželka, abych nebyl obviněn z genderového stereotypu), vybavení domácnosti (manžel) atd. Nyní přichází to, čeho se mnozí z nich bojí. Dnešní společnost se ještě nenaučila správně hospodařit s penězi, tvořit si rezervu, správně odhadovat výdaje a nevěřit „výhodným půjčkám“, takže ve spojení s nevelkou platební morálkou se snadno stane, že manželka, která rozjela podnikání, upadne do druhotné platební neschopnosti, vezme si krátkodobou půjčku, ale nestihne ji splatit a čelí tak exekuci.“ Tento navrţený model souţití manţelů je zřejmě výhodný pro povinné, zdá se. Exekutor můţe postihnout finance manţelky, spoluvlastnický podíl na domu a automobil a prodat je v draţbě, na nadstandardní vybavení domácnosti a celý dům nemůţe. Děti a manţelé tak stále mají titul k uţívání domu, jen se omezí. Otázkou je, kdo koupí ideální polovinu rodinného domku, kde bydlí celá rodina? Jak nízkou cenu za ni v draţbě zaplatí, s vědomím, jak dlouho se bude vypořádávat SJM a dále s jakými problémy se bude potýkat při souţití s další rodinou v domě? Tato situace však povede dle mého názoru i k vyšší ochraně oprávněného. V praxi to bude zřejmě znamenat, ţe v okamţiku, kdy exekutor vyvolá draţbu manţelčina podílu, máme zde jednu osobu, která má zájem na koupi této poloviny a má i prostředky, jak na ni získat finance, neboť můţe ručit nemovitostí. Tou osobou je manţel. V případě vydraţení poloviny domu výhodně třetí osobou by byl oprávněný moţná v nevýhodě, ale rodina povinné také. (Kdyby nemovitost umoţnila reálné rozdělení, cena podílu by byla vyšší, ale pro tento demonstrativní příklad předpokládejme, ţe to nejde.). Následně nastává rozdělení majetku. Soud přikáţe nemovitost pravděpodobně třetí osobě, protoţe manţel je nemajetný a musel by vyplácet trţní cenu podílu na nemovitosti (kterou kdyby měl, koupí si ji v draţbě). Takhle přijde o celý dům a rodinu čeká stěhování. Proto má manţel zájem koupit si podíl své manţelky jiţ v draţbě, a jelikoţ v případě jeho úspěchu nedojde k rozdělování spoluvlastnictví, jsou jeho budoucí náklady niţší a tak si můţe dovolit zaplatit za tento podíl víc, neţ třetí osoba. Závěrem tedy lze konstatovat, ţe můţe nastat situace, ve které nemovitost „ dům zůstane rodině (takže mají zajištěno bydlení) a přitom se oprávněnému dostane co 53
největší částka, třebas i vyšší, než odhadní. Zabrání se tak i spekulativním dražbám, na něž si povinní často stěžují, které nejsou dostatečně veřejnosti oznámeny, kdy se draží za minimální ceny
a
které
vyhrávají
někdy
i
realitní
agentury
příbuzných
exekutora.“106
Co by ale nastalo v případě, kdy manţelství skončí? Dle současné právní úpravy OZ platí, ţe, ţe si kaţdý s manţelů vezme, co je jeho a SJM se vypořádá. Pak by bylo vhodné vloţit do zákona jednoduchou klauzuli o majetkovém vyrovnání pro případ skončení manţelství, o němţ na návrh rozhodne soud, a to v ustanoveních, ve kterých by obecné pravidlo nebylo spravedlivé. Toto by zohledňovalo např. důvody rozvratu manţelství, přihlíţelo by k tomu, jak se oba manţelé starali o příjmy nebo domácnost atd. Jak M. Bobek uvádí „Bylo by to běžné řízení „o zaplacení“ pouze na návrh, stižené poplatkovou povinností i povinností k náhradě nákladů, aby se manželé nežalovali ze zlomyslnosti. Bylo by vhodné spojit jej s případným řízením o rozdělení podílového spoluvlastnictví.“ S výše uvedeným názorem se naprosto ztotoţňuji z následujícího důvodu. Myslím, ţe na základě takovéhoto paragrafu, uvedeného v zákoně, by došlo ke zjednodušení nejen řešení sporů při vypořádání společného majetku manţelů, tak i ve smyslu zjednodušení a zefektivnění případných dalších soudních sporů z těchto majetkových sporů vycházejících. Závěr M. Bobka uvádí, ţe: „Takto by byli spokojeni všichni. Právní úprava by spočívala v pár stručných paragrafech. Rodině by pro případ exekuce zbylo více, oprávněnému by se více dostalo, nespravedlivě rozvedený manžel by stejně dostal své vyrovnání, všechna řízení před soudem by se zjednodušila. Žádný problém by nevznikl ani v rovině práva dědického nebo insolventního“. Existují různá úskalí podnikatelské činnosti, vzhledem k nimţ můţe být v případě rozvratu manţelství ohroţen majetek převáţně nepodnikajícího manţela. Z důvodu právní ochrany nepodnikajícího manţela je tedy důleţité, zabývat se otázkou zamýšleného podnikání jednoho z manţelů ještě předtím, neţ tento získá oprávnění k jeho podnikatelské činnosti.
106
BOBEK, Michal. Právní blog: Zrušme SJM. Jiné právo [online]. 2009 [cit. 2014-04-03]. Dostupné z: http://jinepravo.blogspot.cz/2009/03/martin-bily-zrusme-sjm.html
54
Závěr V této bakalářské práci jsem shrnula podstatu postavení podnikajícího manţela vzhledem k institutu SJM.
Cílem práce bylo posouzení právního postavení podnikajícího manţela
vzhledem k institutu SJM, coţ bylo splněno ať z hlediska teoretického řešení, tak z hlediska řešení praktického (metoda analýzy některých specifických situací v SJM vzhledem k podnikatelské činnosti jednoho z manţelů, včetně rozboru jejich konkrétních řešení). K tomu, abychom si mohli prakticky přiblíţit problematiku SJM u podnikajících osob, jsem zvolila na počátku práce metodu zpracování formou analýzy jednotlivých případových studií s pouţitím závěrů z vybrané právní judikatury (Rozsudky NS) a rozhovoru (odbornou konzultací) k výše uvedeným tématům s právníkem, který se dlouhodobě touto tématikou z pohledu práva zabývá. Výchozí hypotézou mojí práce bylo, ţe dnes v době ekonomické recese se více neţ kdy jindy se do manţelského svazku promítají problémy, týkající se například nesplácení závazků obou či jednoho z podnikajících manţelů, neplnění peněţitých i nepeněţitých závazků vyplývajících z podnikatelské činnosti, coţ má přímý vliv na případné rozdělení SJM. Po konzultaci analyzovaných případů s uvedením praktických příkladů se mi potvrdil můj původní odhad, uvedený v úvodu této práce, ţe podnikání jednoho nebo obou manţelů můţe při jeho neúspěchu negativně ovlivnit fungování jak samotného manţelského svazku, tak i celého SJM. Z hlediska současné úpravy NOZ mohu konstatovat, ţe zákon nedává tomu z manţelů, jehoţ manţel chce začít podnikat, ţádnou zákonnou moţnost zakázat mu tuto činnost. V současné době je jedinou zákonnou moţností upravit SJM pouze jeho modifikací. Z uvedených případů z praxe vyplývá, ţe pokud nejsou majetkové vztahy manţelů předem upraveny notářským zápisem, mohou nastat při následném vypořádání SJM značné obtíţe. Do budoucna vidím východisko v řešení podobných situací také v tom, ţe v NOZ jsou detailněji popsána ustanovení jednotlivých paragrafů SJM. Díky tomuto detailnějšímu pojetí budou zřejmě v budoucnosti moţná vydána Rozhodnutí Nejvyššího soudu, o která by se pak následně mohla opírat dovolání při rozhodování podobných sporných případů. Na základě výše uvedených skutečností se domnívám, ţe tato bakalářská práce svůj cíl posouzení právního postavení podnikajícího manţela vzhledem k institutu SJM splnila, a ţe dostatečně objasnila základy této problematiky.
Seznam pouţité literatury Literatura 1. BIČOVSKÝ, J., M. Holub, M. Pokorný. Společné jmění manželů. 2. Vydání dle stavu k 1. 3. 2009. Praha. Linde Praha, a.s. 2009 2. DVOŘÁK, Jan. Majetkové společenství manželů, Praha: ASPI Publishing, 2004 3. DVOŘÁK, Jan, Jiří Spáčil. Společné jmění manželů v teorii a judikatuře. 2. Rozšířené vydání. Praha: ASPI, 2007. ISBN 978-80-7357-262-4 4. FIALA, J., M. Kindl a kol. : Občanské právo hmotné. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007 5. KRÁLÍK, M. Podílové spoluvlastnictví v občanském zákoníku. C. H. Beck, 2008 6. ŠVESTKA, Jiří, Dvořák, J. a kol. Občanské právo hmotné I, 5. Vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2009. ISBN 978-80-7357-468-0
Jiná odborná činnost 1. TETERA, Ladislav. Problematické důsledky výkonu podnikatelské činnosti na společné jmění manželů. Olomouc, 2010. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Právnická fakulta. 2. ŠKOPKOVÁ, Kateřina. Společné jmění manželů a podnikání. Diplomová práce. Právnická fakulta Masarykovy univerzity. 2008/2009 3. SYCHROVÁ, Tereza. Parita a disparita podílů při vypořádání společného jmění manželů. Studentská vědecká a odborná činnost. Univerzita Karlova v Praze. Právnická fakulta. 2013
Seznam časopisů 1. MAKARIUS, M. Zánik společného jmění manželů a jeho vypořádání. Aplikované právo 2/2005. 2. Růţek, J. Vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, resp. společného jmění manželů v konkursním řízení. Bulletin advokacie č.1/1999
Zákony 1. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 2. Zákon č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních korporacích 3. Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů 4. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů 5. Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů 6. Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů 7. Zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, v platném znění 8. Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích 9. Zákon č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, v platném znění 10. Zákon č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání, v platném znění 11. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění
Judikatura 1. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. března 1997, sp. Zn. 35 Ca 52/96 2. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. října 2001, sp. Zn. 22 Cdo 2914/99 3. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. září 2004, sp. zn. 22 Cdo 1283/2003 4. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. března 2004, sp. zn. 22 Cdo 1731/2003 5. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2007, sp. zn. 31 Cdo 677/2005 6. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 20 Cdo 2085/2006 7. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 20 Cdo 2085/2006 8. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. srpna 2008, sp. zn. 3174/2007 9. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. května 2009, sp. zn. 22 Cdo 141/2009 10. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. března 2012, sp. zn. 22 Cdo 3637/2010 11. RC 45/79 12. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2007, sp. zn. 22 Cdo 2903/2005 13. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2003, sp. zn. 20 Cdo 2304/2002
Internetové zdroje 1. www.wikipedia.com 2. www.pravnik.cz 3. www.profipravo.cz 4. www.epravo.cz 5. www.jinepravo.blogspot.cz 6. www.nsoud.cz 7. www.businessinfo.cz
Citace 1. BOBEK, Michal. Právní blog: Zrušme SJM. Jiné právo [online]. 2009 [cit. 2014-0403]. Dostupné z: http://jinepravo.blogspot.cz/2009/03/martin-bily-zrusme-sjm.html 2. Epravo.cz magazine [online]. 2014 [cit. 2014-04-03]. ISSN 1802-1492. Dostupné z: http://www.epravo.cz/_dataPublic/data/E-pravo_mag/2014_E1_web_R.pdf 3. Epravo.cz magazine [online]. 2014 [cit. 2014-04-03]. ISSN 1802-1492. Dostupné z: http://www.epravo.cz/_dataPublic/data/E-pravo_mag/2014_E1_web_R.pdf 4. K nemravné dohodě o vypořádání BSM před novelou č. 91/1998 Sb. In: KOSEK, Jiří. www.profipravo.cz [online]. 2011 [cit. 2014-04-22]. Dostupné z: http://profipravo.cz/index.php?page=article&id_category=80&id_article=255092&csu m=6f18461 5. Nejvyšší
soud
ČR [online].
2010
[cit.
2014-04-02].Dostupné
z:
http://novyweb.nsoud.cz/Judikatura/ judikatura_ns.nsf/WebSearch/94B07BFEEC2560F3C1257A4E00677AAA?openDoc ument&Highlight=0 6. Právník: vzory smluv. In: WEDOS a.s. [online]. 2014 [cit. 2014-04-03]. Dostupné z: http://www.pravnik.cz/vzory-smluv/i-80-zaloba-o-vylouceni-veci-z-exekuce.html 7. WIKIPEDIA.In:Wikipedia:
the
free
WikimediaFoundation,
encyclopedia
[online].
San
Francisco
(CA):
2001-[cit.2014-
03]Dostupnéz:http://cs.wikipedia.org/wiki/Vylu%C4%8Dovac%C3%AD_%C5%BEaloba
8. ŽÍLA, Michal. Podnik a vypořádání společného jmění manželů. Epravo.cz [online]. 2011, č. 76440 [cit. 2014-04-04]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/podnik-a-vyporadanispolecneho-jmeni-manzelu-76440.html
Seznam zkratek BSM
bezpodílové spoluvlastnictví manţelů
InsZ
Insolvenční zákon
NOZ
Nový občanský zákoník
OSVČ
Osoba samostatně výdělečně činná
OZ
Občanský zákoník
OSŘ
Občanský soudní řád
SJM
společné jmění manţelů
TZ
Trestní zákon
ZOK
Zákon o obchodních korporacích
Seznam příloh Příloha č. 1
vzor smlouvy o smluvní zúţení SJM
Příloha č. 2
vzor excindační (vylučovací) ţaloby
Příloha č. 3
vzor smlouvy o výhradě vzniku SJM ke dni zániku manţelství
Příloha č.1 SMLOUVA O ZÚŢENÍ SJM
NZ ___________N ___________ Notářský zápis Smlouva o zúţení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manţelů
Dnešního dne __________ se do notářské kanceláře JUDr. ______________________, notáře v _______________ se sídlem ___________________________, dostavili níţe uvedení manţelé, aby přede mnou ve formě notářského zápisu učinili právní úkon obsahující tuto smlouvu o zúţení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manţelů podle § 143a odst. 1 občanského zákoníku:
Manţelé
_______________________________________
a
_______________________________________
oba trvale bytem _______________________________________________________
I.
Manţelé prohlašují, ţe uzavřeli dne __________________ manţelství. Toto manţelství dosud trvá a manţelé prohlašují, ţe ohledně jejich společného jmění není uzavřena ţádná ze smluv podle § 143a občanského zákoníku.
II.
Manţelé se dohodli na zúţení zákonem stanoveného rozsahu jejich společného jmění takto: Do výlučného vlastnictví kaţdého z manţelů připadnou: a) nemovitosti, které nabude některý z manţelů po uzavření této smlouvy, i kdyţ by podle ustanovení § 143 občanského zákoníku náleţely do společného jmění manţelů, b) výnosy, uţitky a přírůstky nemovitých věcí, které budou podle písm. a) výlučným vlastnictvím kaţdého z manţelů po uzavření této smlouvy, c) příjmy z podnikatelské činnosti, na které vznikne nárok některému z manţelů po uzavření této smlouvy. Těmito příjmy se rozumí zejména příjmy z podnikatelské činnosti na základě ţivnostenského nebo jiného podnikatelského oprávnění, podíl na zisku společníka obchodní společnosti nebo druţstva nebo podíl na zisku tichého společníka na základě smlouvy o tichém společenství; d) movité věci nabyté jedním z manţelů pro potřeby podnikatelské činnosti po uzavření této smlouvy.
III.
Tato smlouva se netýká věcí a příjmů nabytých některým z manţelů do společného jmění manţelů do ______________. Manţelé prohlašují, ţe k dnešnímu dni nemají ve společném jmění ţádnou nemovitost a ţádný z manţelů není podnikatelem na základě ţivnostenského nebo jiného podnikatelského oprávnění, ţádný z manţelů není společníkem obchodní společnosti nebo druţstva a ţádný z manţelů není tichým společníkem na základě smlouvy o tichém společenství. Manţelé si jsou vědomi skutečnosti, ţe podle § 143a odst. 4 občanského
zákoníku se mohou na tuto smlouvu odvolat vůči třetí osobě jen, jestliţe je jí tato smlouva známa.
IV.
Tento notářský zápis se vyhotovuje ve čtyřech stejnopisech, po dvou stejnopisech pro kaţdého z manţelů.
V.
O tom byl tento notářský zápis na základě návrhu manţelů mnou sepsán, přítomným manţelům mnou přečten, jimi poté schválen a podepsán. Pak jsem tento notářský zápis podepsal i já, notář, a opatřil otiskem svého kulatého úředního razítka. Totoţnost přítomných manţelů mně byla prokázána jejich platnými občanskými průkazy a oba manţelé prohlašují, ţe jsou plně způsobilí k právním úkonům.
______________________________ notář
______________________________ manţel
Zdroj: www.businessinfo.cz
____________________________
Příloha č.2 VYLUČOVACÍ (excindační) ŽALOBA
Okresnímu soudu v _______________________________ Ţalobce: _________________________, bytem ____________________________________ Ţalovaný: _________________________, s místem podnikání ________________________ __________________________________, IČ: _____________
DVOJMO Soudní poplatek ve výši ________ Kč v kolcích vylepen
Návrh na vyloučení movité věci z exekuce
I. Na návrh oprávněného ________________________________ je proti povinné, mé manţelce_____________________________, nar. ____________, vedena exekuce prodejem movitých věci na základě usnesení Městského/Okresního soudu v ______________________ ze dne ______________, č.j.: __________________ a Exekučního příkazu ze dne ______________ č.j.: __________________ Výkonem funkce exekutora byl pověřen __________________________________, se sídlem ___________________________________ Jednalo se o výkon rozsudku Krajského soudu v __________________ č.j.: ______________ ze dne ___________, kterým bylo uloţeno povinné _________________________, podnikatelce s místem podnikání ______________________________, IČ: ____________ zaplatit ţalovanému jako oprávněnému částku ____________ Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši ____ % ročně počínaje od ________________ do zaplacení a nahradit mu náklady soudního řízení, a to soudní poplatek ______________,- Kč a náklady právního zastoupení ____________,- Kč. Exekutorským příkazem ze dne ____________ pak exekutor rozhodl, ţe k uspokojení pravomocně přiznané pohledávky jako exekučního titulu bude zvolen prodej movitých věcí
ţalovaného. Do soupisu movitých věcí byl dne ___________ sepsán i – doplnění seznamu movitých věcí/ věci ______________________________ (např.:LCD televizor značky Sony) Důkaz: spisem Okresního soudu v __________ sp. zn. __________
II. Uvedená movitá věc/věci ____________________________ (např.:LCD televizor značky Sony) je prokazatelně pouze ve vlastnictví ţalobce, coţ ţalobce dokládá smlouvou o zúţení společného jmění manţelů sepsanou formou notářského zápisu NZ ______ ze dne _____________ a nikoli ve společném jmění manţelů. Exekuce proto postihuje věc, k níţ má ţalobce výlučné vlastnické právo nepřipouštějící exekuci. Ţalovaný však uvedené vlastnické právo popírá a trvá na tom, aby byla exekuce provedena i formou prodeje uvedené movité věci. Důkaz: výslechem ţalobce Notářským zápisem NZ _________, ze dne ____________
III. Ţalobce proto navrhuje, aby soud vydal tento rozsudek: Z exekuce prodeje movitých věcí vedené oprávněným __________________________, proti povinné ______________________________ s místem podnikání ________________ ___________________________________________, IČ: ________________ u exekutora JUDr. ________________________________, se sídlem ____________________________, který byl do funkce exekutora pověřen usnesením Okresního soudu v ___________________ č.j. _____________ ze dne ____________ se vylučuje ______________________________, uvedený v soupisu movitých věcí ze dne _____________________. Ţalovaný je povinen nahradit ţalobci náklady řízení.
V ___________________ dne _______________
__________________________________
Příloha č.3 Vzor smlouvy Notářský zápis při plném odloţení vzniku SJM a zúţení SJM: Preambule Účastnící této smlouvy mají v úmyslu uzavřít manţelství, a to dne ...... Na základě jejich vzájemné dohody uzavírají tuto předmanţelskou smlouvu, ve které vymezují dobu vzniku a rozsah společného jmění manţelů. Není-li v této předmanţelské smlouvě stanoveno jinak, budou se majetkové právní poměry mezi manţely řídit příslušnými ustanoveními občanského zákoníku. I. Vznik společného jmění manţelů Účastníci této předmanţelské smlouvy se výslovně dohodli o tzv. koakvizici, tj. vyhrazují vznik společného jmění manţelů aţ ke dni zániku manţelství. II. Zúţení společného jmění manţelů Na základě této předmanţelské smlouvy nebudou předmět společného jmění manţelů, které vznikne aţ ke dni zániku manţelství, tvořit: 1. veškeré příjmy z podnikatelské činnosti vykonávané jedním z manţelů, včetně vypořádacích podílů ve společnostech, apod.; 2. příjmy jednoho z manţelů představující podíl na zisku společníka obchodní společnosti nebo druţstva; 3. movité a nemovité věci, stejně jako práva a jiné majetkové hodnoty získané jedním z manţelů z příjmů podle písm. a) a b); 4. výnosy, uţitky a přírůstky věcí uvedených pod písm. c), které budou předmětem výlučného vlastnictví jednoho z manţelů; 5. závazky, které vzniknou některému z manţelů, a které se budou týkat majetku, který je v jeho výhradním vlastnictví. Do výlučného vlastnictví slečny Novákové ke dni vstupu do manţelství náleţí osobní automobil SPZ …, digitální fotoaparát značky Canon, hospodářská usedlost postavená na parcele – přesná specifikace atd. Do výlučného vlastnictví pana Novotného ke dni vstupu do manţelství náleţí osobní automobil SPZ …, motocykl tovární značky Honda s SPZ …, byt – jeho přesná specifikace atd.
