Podmínky pro výkon sociální práce

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE EVANGELICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA

Bakalářská práce

Podmínky pro výkon sociální práce Sociální práce v praxi – oddělení hmotné nouze Úřadu práce ČR, kontaktní pracoviště Kladno Filip Kruncl, DiS.

Katedra sociální práce Vedoucí práce: PaedDr. Marie Vorlová Studijní program: Sociální práce Studijní obor: Pastorační a sociální práce

Praha 2016

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci s názvem „Podmínky pro výkon sociální práce“ napsal samostatně a výhradně s použitím uvedených pramenů. Ve Slaném dne 5. 6. 2016 Filip Kruncl, DiS.

Anotace Tato bakalářská práce se zabývá podmínkami pro výkon sociální práce na oddělení hmotné nouze Úřadu práce ČR, kontaktním pracovišti Kladno. Popisuje roli sociální práce při poskytování dávek hmotné nouze a legislativní rámec, na základě kterého je sociální práce uváděna do praxe. Dále popisuje podmínky pro vedení sociální práce na konkrétním pracovišti, týkající se hlavně materiálního a personálního zajištění v poměru k požadovanému objemu provádění úkonů spojených s poskytováním dávek hmotné nouze. Tento kontrast reflektuje a na základě zjištěných údajů otevírá diskusi nad narovnáním vztahu nároků a podmínek pro výkon sociální práce při poskytování dávek hmotné nouze.

Klíčová slova Pomoc v hmotné nouzi, dávky hmotné nouze, úřad práce, legislativa, sociální práce, podmínky, objem práce, personální zajištění

Summary This bachelor’s thesis addresses requirements for social work in the Department of Material Need in the Employment Office of Kladno, Labor office Czech Republic. It describes the role of social work in providing material need allowances according to the current legislative framework for this practice. Furthermore, it describes the conditions for conducting sufficient social work in the context of a specific regional office, mainly relating to material and staffing in proportion to the volume of operations in providing tangible need benefits. The data presented open discussions about settling the claims – and harmonizing the relations – between requirements and conditions for social work in providing tangible need benefits.

Keywords Support in massive need, material need allowances, employment office, labor office, legislation, social work, conditions, workload, human resources

Poděkování Velice děkuji paní PaedDr. Marii Vorlové za podnětné vedení a usměrňování při tvorbě bakalářské práce. Dále děkuji Jasonovi Mashakovi, jeho ženě a Zuzaně Dolejší při pomoci s korekcí anglického textu anotace. Tajaně Šolc za kontinuální psychickou oporu a všem ostatním, rodině, přátelům a spolupracovníkům za obecnou podporu.

Obsah Úvod ............................................................................................................. 10 1 Historická východiska poskytování sociální pomoci .............................. 11 2 Sociální pomoc dnes .............................................................................. 11 2.1 Širší právní rámec související s poskytováním sociální pomoci ....... 12 2.2 Zákon o pomoci v hmotné nouzi (Zák. č. 111/2006 Sb.) .................. 14 2.3 Zákon o životním a existenčním minimu (Zák. č. 110/2006 Sb.)...... 16 2.4 Úřad práce České republiky (ÚP ČR) .............................................. 17 3 Sociální práce (SP) při ÚP ČR ............................................................... 18 3.1 SP jako nástroj pomoci osobám v hmotné nouzi (HN) ..................... 19 3.1.1 Obecná definice SP .................................................................. 19 3.1.2 Význam SP při výplatě dávek osobám v HN ............................ 20 3.2 Vymezení rámce pro SP při poskytování dávek HN ........................ 22 3.2.1 Kvalifikace pro SP ................................................................... 22 3.2.2 SP podle zákona o pomoci v hmotné nouzi............................... 23 3.2.3 Materiální zajištění pro výkon SP ............................................. 26 3.2.4 Doporučený počet klientů na pracovníka .................................. 28 3.2.5 Vymezení časového rámce pro SP s klientem ........................... 30 3.2.6 Interdisciplinární (mezioborová) spolupráce ............................. 31 3.2.7 Kvalita SP ................................................................................ 32 3.2.8 Další podmínky pro výkon SP .................................................. 34 3.3 Podmínky pro SP na oddělení HN ÚP ČR Kladno ........................... 36 3.3.1 Materiální zajištění ................................................................... 36 3.3.2 Personální zajištění .................................................................. 39 3.3.3 Rozsah agendy pomoci v hmotné nouzi.................................... 40 3.3.4 Organizace práce ...................................................................... 44 3.3.5 Interdisciplinární spolupráce v praxi......................................... 44 4 Aplikace aktuálních dat ......................................................................... 45 4.1 Administrace dávek ......................................................................... 45 4.1.1 Klient = žadatel o dávku ......................................................... 46 4.1.2 Klient = osoba v HN (= i společně posuzovaná osoba) ............. 47 4.1.3 Výsledek .................................................................................. 47 4.2 Sociální práce .................................................................................. 48 4.2.1 Metoda..................................................................................... 48 4.2.2 Délka stavu hmotné nouze a charakter bydlení ......................... 50 4.2.3 Výpočet časové náročnosti pro práci s klientem ....................... 52 4.2.4 Výsledek .................................................................................. 54 5 Shrnutí problematiky ............................................................................. 55 Závěr ............................................................................................................. 59 Bibliografie ................................................................................................... 62

Přílohy .......................................................................................................... 64 Příloha č. 1 (instrukce MPSV č. 6/2015).................................................... 64 Příloha č. 2 (mapa soc. vyloučených lokalit).............................................. 79 Příloha č. 3 (upozornění MPSV) ................................................................ 80 Příloha č. 4 (informovaný souhlas) ............................................................ 83

Úvod V době psaní bakalářské práce jsem necelé dva roky zaměstnancem Úřadu práce v Kladně na oddělení dávek hmotné nouze na pozici sociálního pracovníka. Téma práce jsem se proto rozhodl přizpůsobit tomuto faktu a zvolil jsem toto prostředí jako výchozí pro čerpání inspirace a dat. Jako sociální pracovníci jsme denně konfrontováni nároky profese, kterou jsme si zvolili a podmínkami pro výkon práce danými okolnostmi v místě a čase. Rozhodl jsem se popsat některé podmínky pro výkon sociální práce při poskytování dávek hmotné nouze na oddělení hmotné nouze Úřadu práce ČR, kontaktní pracoviště Kladno s důrazem na limity, do kterých je třeba nároky profese sociálního pracovníka vměstnat. Cílem bude představit roli sociální práce jako jednoho z nástrojů pomoci osobám v hmotné nouzi, nedílně souvisejícím s výplatou dávek hmotné nouze, a jejích nároků např. z objemového a časového hlediska. Výstup porovnám s aktuálními podmínkami zvoleného pracoviště. Podle výsledků se pokusím navrhnout akceptovatelný směr řešení případných nesrovnalostí a otevřít diskusi směřující k narovnání vztahu nároků a podmínek pro výkon sociální práce.

10

1 Historická východiska poskytování sociální pomoci Určitá forma sociální pomoci, ať se již tomuto institutu v minulosti říkalo jakkoli, byla vždy nedílnou součástí zdokumentovaného lidského světa. Tato pomoc se vždy týkala chudých skupin znevýhodněných absencí prostředků důležitých pro uspokojení základních lidských životních potřeb, jako je jídlo, přístřeší nebo finanční prostředky. Byla zajišťována dle dobových kritérií, zvyklostí a možností společnosti různým způsobem podle místa a času. Avšak teprve v novověku se na základě negativních společenských zkušeností, které sebou chudoba v průběhu historie přinesla, otevřela politická debata zabývající se otázkou spravedlivého rozdělování zdrojů blahobytu. (Matoušek, a další, 2007 str. 83)

2 Sociální pomoc dnes Sociální pomoc je jedním z témat sociální politiky, která je orientována směrem k člověku a podmínkám, ve kterých realizuje svůj život. Tomeš (Matoušek, a další, 2007 str. 155) definuje sociální politiku jako „soustavné a cílevědomé úsilí jednotlivých sociálních subjektů o změnu nebo o udržení a provozování (fungování) svého či jiného státního, samosprávního nebo nestátního sociálního systému“. Výsledek působení sociální politiky by měl mít za následek kultivaci životních podmínek pro člověka, jeho možností a měl by vézt k rozvoji lidské osobnosti a kvality života. Sociální pomoc by měla směřovat k tomu, aby osobám ohroženým, nebo nacházejícím se v nepříznivé sociální situaci byla poskytnuta odpovídající podpora, která jim umožní tuto situaci řešit, nebo zmírnit. (Krebs, a další, 2015 str. 17 a 322)

11

2.1 Širší právní rámec související s poskytováním sociální pomoci Součástí základních lidských práv (jejichž nárok a přijetí byli světově alarmovány po zkušenostech s nacistickým strukturálním bezprávím po druhé světové válce a jejichž konstrukt je vyjádřen ve Všeobecné deklaraci lidských práv inherentním obsahem pojmu lidská důstojnost (Milfait, 2013 str. 210 a 213)) jsou sociální práva. V legislativním rámci české republiky je garantováno dodržování základních lidských práv a svobod Předpisem č. 2/1993 Sb., usnesením předsednictva České národní rady o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součástí ústavního pořádku České republiky. Sociální práva „Definují poměr demokratického státu a všech jeho občanů, a to bez ohledu na jejich národnost, rasu, pohlaví, věk, náboženství, politické přesvědčení či jakékoli jiné umělé diskriminující rozlišování.“ (Matoušek, a další, 2013 str. 158) Součástí těchto sociálních práv je také právo na přiměřenou životní úroveň a důstojné životní minimum, která přímo souvisejí se sociální pomocí poskytované státem. V nejužším kontextu: -

Článek 26 odst. 3 Listiny„Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje; podmínky stanoví zákon.“

-

Článek 30 odst. 1 Listiny„Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele.“

-

Článek 30 odst. 2 Listiny „Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek.“ (AION, 2010-2016)

12

Realizace sociální pomoci (sociální ochrany) se v českém právním prostředí uskutečňuje zejména prostřednictvím následujících právních norem: -

zák. č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti

-

zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu

-

zák. č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi

-

zák. č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře

-

zák. č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění

-

zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění

-

zák. č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (příspěvek na péči)

-

zák. č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (dávky pěstounské péče)

(Matoušek, a další, 2013 stránky 160-162) Výše zmíněné normy jsou uváděny v praxi prostřednictvím systémů sociálního zabezpečení, vytvořených na počátku 90. let, které na sebe navazují, ale zároveň jsou na sobě relativně nezávislé: -

sociální pojištění: řeší zhoršené sociální situace, k jejichž překlenutí se občan dopředu jistí ukládáním části své dnešní spotřeby. Jedná se o důchodové a nemocenské pojištění

-

státní sociální podpora: využívá se v situacích společensky uznaných za hodné zřetele, kdy je třeba podpořit rodinu, ponejvíc rodinu s dětmi. Využívá se tam, kde nedostačuje, nebo není aplikovatelné sociální pojištění pro zajištění sociální stability a bezpečnosti občanů.

13

-

sociální péče (pomoc): aplikuje se, když člověk není schopen obtížnou sociální situaci řešit ani za pomoci rodiny. Poskytuje se formou sociálních služeb, sociálně – právní ochrany a sociálních dávek.

Systémy státní sociální podpory a sociální péče jsou financovány ze státního rozpočtu na základě celospolečenské solidarity (jeden z principů sociální politiky – pozn. autora). (Krebs, a další, 2015 stránky 183-186) Systém sociálního pojištění spravuje Česká správa sociálního zabezpečení. Systémy Státní sociální podpory a sociální péče (pomoci) spadají v současnosti pod správu Úřadu práce České republiky. Nadřízeným orgánem obou institucí je Ministerstvo práce a sociálních věcí.

2.2 Zákon o pomoci v hmotné nouzi (Zák. č. 111/2006 Sb.) Hmotná nouze Tento termín není nikde výslovně definován, poprvé byl užit v právním pořádku ČR ve výše zmíněném článku 30 odst. 2 Listiny. Pro srovnání dvě citace od různých autorů: „…jde o specifickou sociální situaci (stav), v níž se osoba nachází, a tato situace je charakterizována nedostatkem prostředků k uspokojování základních životních potřeb, a to jak finančních prostředků, tak i ostatních předmětů (věcí), které osoba bezprostředně ke svému životu potřebuje.“ (Niederle, 2009 str. 9)

14

„…pojem hmotná nouze je možné charakterizovat jako specifickou sociální situaci osoby (společně posuzovaných osob), která se vyznačuje nedostatkem finančních prostředků a ostatních předmětů, popř. služeb, potřebných k uspokojování základních životních potřeb.“ (Beck, a další, 2016 str. 5) Zákon o pomoci v hmotné nouzi slouží pro řešení obtížných životních situací jednotlivců a společně posuzovaných osob, přímo souvisejících s nedostatkem prostředků k uspokojování základních životních potřeb. Tímto zákonem jsou definovány tři druhy dávek, které mohou být na základě tohoto zákona dotčeným osobám při splnění zákonem definovaných podmínek poskytovány: -

příspěvek na živobytí (PnŽ)

-

doplatek na bydlení (DnB)

-

mimořádná okamžitá pomoc (MoP)

Zákon specifikuje, kdo a kdy a v jaké situaci má na dávky jím určené nárok, a kdo nikoli, definováním všeobecných kritérií pro široké spektrum životních situací. Vzhledem ke skutečnosti, že zákon určuje podmínky pouze v obecném rámci a nedokáže předvídat konkrétní životní situace, operuje správní orgán obrovskou mocí a zodpovědností v možnosti posouzení situace na základě ‚správního uvážení‘ například podle ustanovení v §3 odst. 3 a 4. V praxi jde o najití rovnováhy mezi taxativním vymezením podmínek a individuálním posouzením situace, což by mělo vézt k poskytování dávek skutečně těm, kterým je tato pomoc plánovitě určena. Zákon vychází z principu subsidiarity, kdy správní orgán posuzuje, zda žadatel vyčerpal všechny možnosti ke zlepšení své situace a z principu že každý kdo pracuje, se musí mít lépe než ten, kdo nepracuje, nebo se práci vyhýbá. Přes vysokou možnost variability Beck upozorňuje, že se správní uvážení musí pohybovat v mezích zákona. Považuje

15

ho spíše za etickou volbu mezi větším množstvím zákonných možností. Krebs v této souvislosti varuje před „neomezeným subjektivismem“ (Beck, a další, 2016 str. 2 a 16) srov. (Krebs, a další, 2015 stránky 318 - 320)

2.3 Zákon o životním a existenčním minimu (Zák. č. 110/2006 Sb.) Jeho existence je úzce spojena s existencí zákona o pomoci v hmotné nouzi. Má tzv. kriteriální povahu, což znamená, že částky životního a existenčního minima jsou pouze kritérii pro určení nároku a výše sociálních dávek nejen pro potřeby zákona o pomoci v hmotné nouzi, ale i pro potřeby zákona o státní sociální podpoře, nebo pro soudní praxi atp. -

životní minimum – má zabezpečit pocit soběstačnosti a ekonomické jistoty pro zabezpečení živobytí ještě v přijatelném rozsahu, určuje se v rozdílných výších pro jednotlivce a pro společně posuzované osoby. Důvodem pro rozdílné určování částek životních minim jednotlivců a společně

posuzovaných

osob

je

‚úspora

z počtu‘

společně

posuzovaných osob oproti samostatně žijícím osobám. Částky životního minima: Jednotlivec

3.410 Kč/měsíc

Osoba posuzována první (nejstarší) v pořadí

3.140 Kč/měsíc

Osoba od 15 let, která není nezaopatřeným dítětem

2.830 Kč/měsíc

Nezaopatřené dítě od 15 do 26 let věku

2.450 Kč/měsíc

Nezaopatřené dítě od 6 do 15 let věku

2.140 Kč/měsíc

Nezaopatřené dítě do 6 let věku

1.740 Kč/měsíc

16

Životní minimum společně posuzovaných osob se stanovuje jako součet životních minim všech těchto osob. -

existenční minimum – je nejnižší možná hranice příjmu pro zajištění nejzákladnějšího přežití, nebo se používá např. jako sankční veličina akcentována při posuzování nároku na dávky hmotné nouze podle přesně zákonem stanovených situací.

Částka existenčního minima je stanovena 2.200 Kč/osobu/měsíc. Existenční minimum nelze použít u nezaopatřeného dítěte, poživatele starobního důchodu, invalidní osoby ve třetím stupni a osoby starší 68 let, kromě situací, které výslovně Zákon o pomoci v hmotné nouzi upravuje odlišně. Ostatní právní normy lze považovat ve vztahu k Zákonu o životním a existenčním minimu i podle vyjádření Nejvyššího správního soudu za speciální. (Beck, a další, 2016 stránky 237-239 a 246)

2.4 Úřad práce České republiky (ÚP ČR) Je organizační složkou státu dle zákona č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů. Jeho nadřízeným orgánem je Ministerstvo práce a sociálních věcí. Úřad je tvořen generálním ředitelstvím, krajskými pobočkami a pobočkou pro město Prahu. Organizačními útvary krajských poboček jsou kontaktní pracoviště, která plní úkoly zejména v oblastech: -

zprostředkování zaměstnání, evidence uchazečů a zájemců o zaměstnání

-

podpory v nezaměstnanosti

17

-

nepojistných sociálních dávek úkoly správního orgánu prvního stupně dle zákona o státní sociální podpoře, zákona o pomoci v hmotné nouzi, zákona o sociálních službách, zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a zákona o sociálně-právní ochraně dětí

(MPSV, 2002 - 2015) Při plnění úkolů v oblasti zákona o pomoci v hmotné nouzi jsou při kontaktních pracovištích (KoP) krajských poboček (KrP) Úřadu práce zřízena oddělení, zajišťující administraci a další úkoly při poskytování dávek hmotné nouze, v současnosti tzv. oddělení (dříve referáty) hmotné nouze.

3 Sociální práce (SP) při ÚP ČR Jak bylo uvedeno, kontaktní pracoviště ÚP ČR plní svěřené úkoly v různých oblastech sociální péče. V oblastech, které ze zákona přímo vyžadují zahájení sociální práce s klientem (zejména zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách a 111/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi), jedná se o poskytování příspěvku na péči, dávek pro osoby se zdravotním postižením a dávek hmotné nouze, ÚP ČR zřídil systemizovaná pracovní místa pro sociální pracovníky, protože pouze ti jsou oprávněni sociální práci dle zák. č. 108/2006 Sb. o sociálních službách konat.

Je nutné podotknout, že zřizování systemizovaných míst je přímo

spojeno s politickou vůlí, jaké finanční prostředky budou uvolněny pro tento účel ze státního rozpočtu.

18

3.1 SP jako nástroj pomoci osobám v hmotné nouzi (HN)

3.1.1 Obecná definice SP Někteří autoři se opírají při snaze definovat sociální práci o koncept sociálního fungování, které se vysvětluje jako jednotlivcovo zvládání životních situací ve vzájemné interakci se sociálním prostředím. Na této bázi vznikla např. definice cíle sociální práce Americké národní asociace sociálních pracovníků (NASW): „Sociální práce je profesionální aktivita zaměřená na pomáhání jednotlivcům, skupinám, nebo komunitám zlepšit nebo obnovit schopnost sociálního fungování a na tvorbu společenských podmínek příznivých pro tento cíl“. Nebo definice Nizozemské asociace sociálních pracovníků (NOW): „Funkcí sociálního pracovníka je pomáhat lidem, kteří se pokouší řešit a zvládnout problémy ve fungování v interakcích se svým sociálním prostředím. Prostřednictvím své pomoci se sociální pracovník snaží zlepšit způsob, kterým lidé sociálně fungují, nebo vztahy mezi lidmi a jejich sociálním prostředím“. (Navrátil, 2001 stránky 10-13) „Sociální práce je společenskovědní disciplína i oblast praktické činnosti, jejímž cílem je odhalování, vysvětlování, zmírňování a řešení sociálních problémů (např. chudoby, zanedbávání výchovy dětí, diskriminace určitých skupin, delikvence mládeže, nezaměstnanosti). Sociální práce se opírá jednak o rámec společenské solidarity, jednak o ideál naplňování individuálního lidského potenciálu. Sociální pracovníci pomáhají jednotlivcům, rodinám, skupinám i komunitám dosáhnout způsobilosti k sociálnímu uplatnění nebo ji získat zpět. Kromě toho pomáhají vytvářet pro jejich uplatnění příznivé společenské podmínky. U klientů, kteří se již společensky uplatnit nemohou,

19

podporuje sociální práce co nejdůstojnější způsob života“. (Matoušek, a další, 2008 str. 11) 3.1.2 Význam SP při výplatě dávek osobám v HN V rámci poskytování dávek hmotné nouze má sociální pracovník za úkol kromě hodnocení majetkové a příjmové situace klienta, hledat s klientem možnosti řešení jeho nepříznivé sociální situace, projevující se hlavní měrou nedostatkem finančních prostředků. Pracovník má sociální situaci klienta hlouběji analyzovat a ve spolupráci s klientem, při použití odborných znalostí a metod sociální práce, hledat realizovatelné řešení vedoucí v ideálním případě ke klientovu absolutnímu uschopnění v kontrole nad svým vlastním životem týkajícího se nabývání prostředků k zajištění základních životních potřeb bez nutné

finanční

pomoci

státu.

V této

souvislosti

zmiňuje

Navrátil

„rovnoměrnější vyrovnanost využití psychologie i sociologie s akcentem na právní znalosti a pedagogiku.“ (Matoušek, a další, 2007 str. 192) Včasná a správně cílená intervence v rámci této klientovy obtížné sociální situace má zabránit klientovu propadání společenským sítem a ztrátě jeho přirozených vazeb s okolím. Také má zabránit postupné strnulosti a pasivnímu přijímání dávek hmotné nouze a přivyknutí doprovodnému způsobu života. Při sociální práci s klientem jde v prvé řadě o obnovení jeho suverenity a nezávislosti, kdy sankcionování a bonifikace jsou nástroji motivace klienta žádoucím směrem. (Krebs, a další, 2015 str. 319) Tomeš upozorňuje na rizika dlouhodobé nezaměstnanosti jako je ztráta kontaktu

s realitou,

základních potřeb,

strach

s budoucnosti,

nedostatečné

negativní dopady na tělesné a

uspokojování

duševní

zdraví.

Přehodnocování priorit a životní úrovně vede k deprivaci a depresím. Dochází

20

ke ztrátě kvalifikace, schopnosti systematicky pracovat, k upadání do sociální pasti až k celkové ‚devastaci lidského kapitálu.‘ (Tomeš, a další, 2014 str. 232) Význam sociální práce při výplatách dávek hmotné nouze je zmiňován již v důvodové zprávě k tomuto zákonu, kdy má její působení směřovat „k sociálnímu začleňování osob, které z nedostatku finančních prostředků se ocitají na okraji společnosti“. K tomuto začleňování dochází vlivem individuálního přístupu v rámci sociální práce. Je zde také kladen velký důraz na odpovědnost osob v hmotné nouzi za jejich společenské postavení (principy soc. politiky – pozn. autora). (Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna, 2002 - 2006 str. 40 a 41) Tomeš upozorňuje na skutečnost, že sociální služba (druh sociální péče, jejíž součástí je sociální práce) se může vytvářet ve všech soustavách sociální ochrany jako náhrada dávek, nebo jejich doplněk. Za kritérium jejího využití nepovažuje pouze finanční porovnání s poskytováním dávek, protože poskytování služeb je vždy nákladnější, ale také účinnost zabezpečení cílené sociální potřeby, kde může být služba účinnější. (Tomeš, 2010 str. 38) V souvislosti s poskytováním dávek hmotné nouze se jedná především o výše zmiňované uschopňování a zplnomocňování klientů nad svým vlastním životem vedoucí v ideálním případě až k opuštění dávkového záchytného systému, kterého není možné v některých případech dosáhnout bez aktivní intervence sociálních pracovníků. Je třeba si uvědomit, že klienti, kterým je v jejich uschopnění takto pomáháno nežijí v sociálním vakuu, a potencionálně pozitivní zkušenost s vymaněním se nepřízni osudu mohou šířit v rámci interakcí se sociálním okolím dále.

21

3.2 Vymezení rámce pro SP při poskytování dávek HN Základní podmínkou pro realizaci sociální práce, je legislativní rámec, který její výkon předepisuje a tím také umožňuje. Pro naši potřebu zmiňuji Zák. č. 108/2006 Sb. o sociálních službách a výše naznačený Zák. č. 111/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi. Rámec konstruktu vzniklého z aplikace těchto dvou předpisů tvoří v současnosti základ sociální práce při poskytování dávek hmotné nouze. Dalšími legislativními normami vytvářejícími prostředí pro výkon SP je široké spektrum různých zákonů ovlivňující občanskou existenci a normy nižší právní síly, jako jsou vyhlášky ministerstva, směrnice, vnitřní řídící akty, obecně závazné předpisy a pokyny. Na základě těchto norem je připravováno také materiální zázemí pro výkon SP. 3.2.1 Kvalifikace pro SP Kvalifikaci sociálního pracovníka stanovuje Zákon č. 108/2006 o sociálních službách §110 odst. 4. Sociální pracovník musí mít ukončeno vyšší odborné vzdělání

zjednodušeně

řečeno

v sociálně

zaměřených oborech,

nebo

vysokoškolské vzdělání v sociálně zaměřených oborech + v právu nebo speciální pedagogice. Při jiném zaměření vysokoškolského vzdělání musí absolvovat minimálně 200 hodinový sociálně zaměřený akreditovaný kurz a 5 let praxe při výkonu povolání sociálního pracovníka. Pokud má absolvovánu střední školu sociálně – právního zaměření, musí mít absolvován minimálně 200 hodinový kurz téhož zaměření, a mít odpracováno minimálně 10 let praxe na totožné pozici. § 111 téhož zákona ustanovuje povinnost zaměstnavatele zabezpečit sociálnímu pracovníkovi další vzdělávání v rozsahu nejméně 24 hodin za rok a

22

vysvětluje, co je považováno dle tohoto zákona za další vzdělávání. Jsou to specializační vzdělávání zajišťované vysokými školami a vyššími odbornými školami navazující na získanou odbornou způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka, akreditované kurzy, odborné stáže, účast na školících akcích a účast na konferencích. (AION, 2010 - 2016) Vorlová zmiňuje současné přípravy zákona o sociálních pracovnících, který by měl vyjasnit pozici sociální práce a podmínky pro její výkon vzhledem k organizacím,

jejichž činnosti je součástí,

k veřejnosti,

i vzhledem

k pracovníkům, kteří ji vykonávají. Prováděcí a kontrolní pravomoci, které budou specifikovány pro výkon sociální práce, bude mít profesní organizace ustavená shora. Sama se potom bude podílet na legislativních procesech souvisejících se sociální prací a bude v rámci svých možností spoluvytvářet podmínky pro její výkon. (Kaplánek, 2013 stránky 109 - 112) srov. (MPSV, 2014) 3.2.2 SP podle zákona o pomoci v hmotné nouzi Zákon stanovuje v §6 písm. a), že orgány pomoci v hmotné nouzi jsou ÚP ČR – krajské pobočky a pobočka pro hl. město Prahu, písm. b) Ministerstvo práce a sociálních věcí. Dále stanovuje v §7, že některé úkoly v této oblasti plní také pověřené obecní úřady, obecní úřady s rozšířenou působností a újezdní úřady. Dle výkladu tyto úkoly znamenají vedení sociální práce a sociálního poradenství, na které je ze státního rozpočtu poskytována účelová dotace. Zákon ukládá těmto zaměstnancům s ÚP spolupracovat. (Beck, a další, 2016 stránky 35-36)

23

§64 odst. 1 je zaměřen na oblast etiky sociální práce i pro ty, kteří nejsou sociálními pracovníky v oblastech: -

práv a zájmů osob

-

povinnosti informovat osoby o možnostech řešení

-

respektu jedinečnosti každého

-

depistáže

-

spolupráce s obcí

§64 odst. 2 přímo ukládá sociálním pracovníkům povinnost zahájit sociální práci s osobami pobírajícími dávky hmotné nouze déle jak 3 měsíce, kromě nezaopatřených dětí.

Sociální pracovníci jsou povinni řídit se etickými

zásadami sociální práce a etickým kodexem sociálního pracovníka. Dále jsou povinni shromažďovat a analyzovat údaje pro posouzení sociální situace žadatelů, dohadovat s nimi postup řešení hmotné nouze, používat v tomto směru vhodné metody a postupy, vézt o celém procesu dokumentaci zahrnující celkové zhodnocení. Sociální práce má být vedena dle předních vykladačů zákona o pomoci v hmotné nouzi v následujících etapách: -

etapa sociální evidence, kdy je poskytnuto základní sociální poradenství, zjišťují se příčiny nepříznivé sociální situace, klient je seznamován se systémem pomoci a formálními náležitostmi, provádí se sociální šetření v místě bydliště klienta, které neslouží pouze k ověření údajů, ale jeho úkolem je také navázání pozitivního vztahu pracovníka s klientem a jeho blízkým okolím, skrze nějž se snáze mapuje klientova situace a hledají možnosti pomoci a nástroje ke změně.

24

-

etapa diagnostická, stanovuje se rozsah a intenzita sociální práce, na základě poznatků z předchozí etapy se určuje diagnóza, provádějí se doplňující řízené rozhovory i se členy rodiny pro co nejpřesnější obraz situace klienta v závislosti i na dějinných okolnostech. Zdůrazňuje se aktivní spoluúčast klienta na řešení problému.

-

etapa navrhování řešení a plán sociální terapie, podle závažnosti situace a časové prognózy setrvání klienta v potřebnosti pobírání sociálních dávek by měl klient po vzájemné dohodě plnit předem stanovené úkoly, které jsou podle potřeby stanovovány ústní, nebo písemnou formou (tzv. plán individuální pomoci). Úkol pracovníka je se zasadit, aby tyto úkoly byly definovány v přiměřené podobě, aby nedocházelo k oboustranné frustraci. Je zdůrazněn individuální přístup s akcentem na specifikace jednání s různými skupinami občanů. Navrhovaná řešení by měla vézt minimálně k zachování klientova současného stavu. Zde se nabízí zahájení interdisciplinární spolupráce.

-

etapa sociální terapie a výchovného působení, je praktická realizace oboustranně přijatých úkolů. U klientů dlouhodobě pobírajících sociální dávky, kteří mají problém s komunikací, by měl pracovník plnit i roli zprostředkovatele a doprovázejícího. V rámci domácího prostředí by měla probíhat sociální terapie a výchovné působení na klienta.

-

etapa ověřování výsledků, probíhá evaluace plnění úkolů klienta, jeho aktuální stav se porovnává s výchozím, před sociální intervencí. Tato etapa slouží ke zhodnocení celého procesu, kdy je možné na základě výsledků např. změnit metodu působení. Hodnocení by se mělo provádět ve spolupráci s klientem.

25

(Niederle, 2009 stránky 88-94) srov. (Beck, a další, 2016 stránky 194-198) V této souvislosti Musil upozorňuje, že „z dikce zákona ‚déle než tři měsíce‘ vyplývá, že to, zda a především kdy sociální pracovník zahájí v konkrétním případě realizaci těchto činností, záleží na jeho uvážení.“ Dále upozorňuje, že při tomto rozhodování nehraje roli jen sociální situace klienta, ale také pracovní vytížení sociálního pracovníka, zejména když sociální pracovníci neposuzují jen sociální situaci klienta, ale plní také běžnou dávkovou agendu. Dále upozorňuje na nejasné vymezení spolupráce mezi jednotlivými KoP ÚP ČR a dalšími organizacemi např. v oblastech předávání informací a koordinace sociální práce. (Musil, a další, 2013 str. 13 a 14) Myslím, že je na místě upozornit, že zákon o pomoci v hmotné nouzi stanovuje v § 64 povinnosti pro zahájení sociální práce sociálními pracovníky, ale nikde není stanovena povinnost pro klienty se aktivně tohoto procesu účastnit. V případě odmítnutí klientem cokoli řešit tedy např. koncept pomoci i kontroly dle systemického přístupu (Úlehla, 2005 stránky 32 - 41) ztrácí opěrné body. Pokud klient nespolupracuje a formálně splňuje veškeré podmínky, aby byl považován za osobu v hmotné nouzi, musí ho dle zákona správní orgán považovat za osobu v hmotné nouzi. 3.2.3 Materiální zajištění pro výkon SP Sociální pracovníci při ÚP ČR spadají pod aplikaci zákona č. 234/2014 Sb. o státní službě, kdy byli postupně od nabytí jeho účinnosti 1. 1. 2015 rozhodnutím generální ředitelky přijímáni do služebního poměru. V § 79 odst. 2 tohoto zákona se uvádí že „státní zaměstnanec má zejména právo

26

a) na vytvoření podmínek pro řádný výkon služby b) na to, aby mu byla ve služebním úřadu k dispozici odborná literatura vztahující se k jím vykonávanému oboru služby.“ V § 114 odst. 1 tohoto zákona se uvádí že „Služební úřad, v němž státní zaměstnanec vykonává službu, vytváří podmínky pro řádný a bezpečný výkon služby; za tím účelem zajišťuje informace potřebné k řádnému výkonu služby a pracovnělékařské služby.“ (AION, 2010 - 2016) Ze znění zákona v písm. a) přímo nevyplývá, že se jedná pouze o materiální podmínky pro výkon služby, nicméně v této kapitole se jimi zabývám, jako nedílnou součástí podmínek v obecném slova smyslu, tak jak se dá vyvozovat ze znění zákona. Služební úřad zajišťuje hardware a software, kancelářské potřeby včetně vybavení kanceláří a dalšího věcného zabezpečení týkající se chodu celé organizace (např. spravuje vozový park). Kopřiva (Kopřiva, 2006 stránky 109 - 111) v tomto smyslu hovoří o vhodném chráněném časoprostoru pro vedení rozhovoru. Vymezuje čas 30 – 60 minut pro vedení vnímavého rozhovoru s jednotlivcem, který by neměl být ničím rušen a odděluje úřední jednání od rozhovoru vedeného v rámci pomáhající praxe (sociální práce). Vyjadřuje potřebu existence zvláštní místnosti upravené pro tyto účely, kde by mohl klient s pracovníkem hovořit nerušeně bez přítomnosti dalších osob. Akcentuje i způsob sezení, který by měl být symetrický u konferenčního stolku oproti autoritářskému asymetrickému, který

27

dává pocítit nadřazenost, moc a důležitost úředníka. Srov. (Matoušek, a další, 2008 str. 80) Podobně se vyjadřuje Řezníček, který upozorňuje na skutečnost podmínění povahy jednání zúčastněných (pracovníka a klienta) na prostředí, ve kterém se jednání vede. Jako příklad kontrastuje kancelář, plnou nervozity a napětí s prostředím prahu klientova bytu. (Řezníček, 1994 str. 33) Ve stejném duchu se vyjadřuje i Musil, kdy za žádoucí pracovní podmínky považuje prostory, které zaručí, že klienta nevyslechnou nepovolané osoby (další žadatelé, pracovníci, či obslužný personál) a poskytnou mu pocit soukromí a bezpečí. Uspořádání těchto prostor má zajistit také fyzické bezpečí pro pracovníka. (Musil, a další, 2013 str. 25) 3.2.4

Doporučený počet klientů na pracovníka

V důvodové zprávě k zákonu č. 111/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi je zmíněna hranice 150 klientů na jednoho pracovníka, která s odvoláním na odborné

studie

zaručuje

odpovídající

plnění

dávkového

systému

i

s poskytnutím ‚základních konzultačních a zprostředkovatelských služeb sociální pomoci v hmotné nouzi‘. (Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna, 2002 - 2006 str. 40) § 60 písm. f) zák. č. 111/2006 o pomoci v hmotné nouzi stanovuje, že ministerstvo vydá metodický pokyn určující optimální počty zaměstnanců vzhledem k počtu adresátů dávek. (Beck, a další, 2016 str. 187)

28

MPSV vydalo metodický pokyn č. 1/2006 k § 60 písm. f) zák. č. 111/2006 o pomoci v hmotné nouzi ve kterém odkazuje na výzkumy týkající se této problematiky, ze kterých vychází počet 50 – 150 klientů na pracovníka, maximálně 100 – 150 klientů na pracovníka, při kterém lze kvalitně plnit funkci dávkového systému, včetně poskytování základních poradenských a zprostředkovatelských služeb pomoci v HN. Následně dodává, že stanovit jednotící normativ není jednoduché, možné ani správné a dále vyjmenovává kritéria, ke kterým je třeba při stanovování přihlížet. (jako je lokalita, klientela, dopravní dostupnost atd.) Z uvedeného pokynu vyplývá, že s přibývajícím počtem klientů klesá doba, po kterou je jim možno se věnovat, ale normující počty neuvádí. (MPSV, 2006) Podobně se vyjadřuje i Niederle (Niederle, 2009 str. 129), který taktéž s odvoláním na (nejspíše totožné) výzkumy a stanoviska různých národních a mezinárodních institucí zmiňuje hranici 50 – 150 klientů na jednoho odborného pracovníka. Z toho dále vyvozuje, že 100 – 150 klientů na jednoho pracovníka je hranice, do níž je možné z kvalitativního hlediska provoz dávkového systému zajistit. V současnosti je rozšířen názor, že synonymum pro slovo klient = spis a počet spisů na osobu se stává jakýmsi srovnávajícím kriteriem ke splnění či překročení doporučených limitů. Na toto úskalí upozorňuje ve studii VÚPSV Musil, kdy přisuzování role ‚klienta‘ pouze žadateli o dávku podle něj „zužuje rozsah zaměření intervence vedené metodami sociální práce pouze na osobu žadatele, neboť rodina jako taková stojí mimo zorné pole referenta HN“. (Musil, a další, 2013 str. 25) Výše zmíněné srovnání analogicky rozporuje i samotný výklad zákona o pomoci v hmotné nouzi, protože pokud je osoba posuzována s dalšími

29

osobami, všichni nedílně tvoří okruh společně posuzovaných osob, které se podílejí na trvání a řešení stavu hmotné nouze. (Beck, a další, 2016 str. 38) V těchto případech nelze jednotlivce chápat vytrženě z kontextu působení jeho nejbližšího okolí, ale je třeba zkoumat, zda nedostatek prostředků a zdrojů možností řešení není způsoben dalšími okolnostmi v rámci tohoto okruhu. V tom případě se klienty z pozice sociální práce stávají všichni zúčastnění a náročnost řešení situace se potencionálně zvyšuje. Přestože se v důvodové zprávě k zákonu hovoří o potřebě postupného vytváření podmínek oddělování sociální práce od faktického vyplácení dávek hmotné nouze, (Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna, 2002 2006 str. 40), s největší pravděpodobností je limit 150 klientů v době vzniku důvodové zprávy určen primárně potřebám administrace dávek hmotné nouze, jak zmiňuje výše Niederle i metodický pokyn č. 1/2006. Limity počtu klientů pro kvalitativně přijatelné vedení sociální práce nejsou výslovně doposud žádným způsobem pro potřeby vedení SP s klienty v hmotné nouzi stanoveny. 3.2.5 Vymezení časového rámce pro SP s klientem §64 odst. 3 ukládá sociálním pracovníkům vézt Standardizovaný záznam sociálního pracovníka, který je součástí jednotného informačního systému práce a sociálních věcí. (Beck, a další, 2016 str. 195) Standardizovaným záznamem sociálního pracovníka podle vyhlášky č. 332/2013 Sb. jsou doporučeny doby taxativně vyjmenovaných úkonů prováděných s klientem v rámci sociální práce. Uvedené časy vyjadřují provedení sociální práce bez času potřebného k potencionálnímu přesunutí se do místa konání např. při provádění sociálního šetření. (MVČR, 2016)

30

Instrukce MPSV č. 6/2015 (příloha č. 1) blíže určuje, že sociální pracovníci kromě obecných specifik přístupu ke klientovi uváděných již v zákoně o pomoci v hmotné nouzi o spolupráci, respektu k žadateli, informování o právech, mlčenlivosti atp. provádějí sociální šetření se zaměřením na určování okruhu společně posuzovaných osob a posouzení sociálních a majetkových poměrů žadatele. Dle této instrukce je stanovena délka sociálního šetření s odkazem na Standardizovaný záznam sociálního pracovníka časovým rozmezím 105 – 250 minut, což má dle odůvodnění garantovat kvalitu provedeného sociálního šetření. Jiný konkrétní pokyn pro aplikaci sociální práce v rámci ÚP ČR nebyl doposud vytvořen, kromě obecných doporučení, které apelují na její důležitost a konání. 3.2.6 Interdisciplinární (mezioborová) spolupráce V rámci zákona o pomoci v hmotné nouzi je § 64 vymezen způsob spolupráce takto: odst. 1 písm. e) „zaměstnanci orgánů pomoci v hmotné nouzi jsou v souvislosti s poskytováním dávek povinni spolupracovat s obcí, v jejíž působnosti se bydliště osoby v hmotné nouzi nachází.“ Sociální pracovníci (bez rozdílu) jsou povinni podle odst. 2 písm. e) a f) „spolupracovat s dalšími zaměstnanci orgánu pomoci v hmotné nouzi při řešení situace osob v hmotné nouzi a umožňovat kontrolu použitých metod a postupů a spolupracovat při řešení situace hmotné nouze osob s provozovateli sociálních služeb, s poradenskými zařízeními a organizacemi, které osobám v hmotné nouzi v obci pomáhají.“

31

A v § 65 písm. b) „orgány pomoci v hmotné nouzi, pověřené obecní úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností a újezdní úřady jsou povinny bezplatně si vzájemně poskytovat informace potřebné k rozhodování ve věci hmotné nouze.“ (Beck, a další, 2016 stránky 194,195,200) Z uvedeného vyplývá, že zákon o pomoci v hmotné nouzi přímo nařizuje interdisciplinární spolupráci za účelem co nejkvalitnějšího řešení situace klientů co nejpřijatelnějším postupem vzhledem k jejich individuální situaci. Sociální práce je ze své podstaty interdisciplinární obor a tento způsob má zabezpečit klientům komplexní řešení jejich situace, nikoli jen administraci dávek. Srov. (Beck, a další, 2016 str. 201) Přestože zákon nařizuje spolupráci sociálních pracovníků napříč spektrem zúčastněných úřadů a dalších organizací, konkrétní forma této spolupráce není nikde zakotvena, což nechává volný prostor pro dohody dle lokálních potřeb zúčastněných subjektů. Musil v této souvislosti varuje před zneužíváním požadavku spolupráce ve smyslu delegování aktivit na jiné subjekty z čistě instrumentálního důvodu usnadnění administrace práce. Takový způsob by byl v rozporu se smyslem tohoto ustanovení a sloužil by pouze „ve prospěch z právní stránky správného a hladkého byrokratického postupu při zpracování DPvHN.“ (Musil, a další, 2013 str. 71) 3.2.7 Kvalita SP Není dána pouze zákonným prostředím, materiálním zázemím a organizací práce. Vysokou měrou ji ovlivňuje profesionální přístup a osobní angažovanost

32

sociálního pracovníka. Zvláště postup posouzení situace na základě ‚správního uvážení‘ vyžaduje pečlivé reflektivní a sebe – reflektivní uvědomění sociálního pracovníka, aby tohoto institutu nebylo (vědomě či nevědomě) zneužito pod vlivem zvůle. Sociální pracovníci při ÚP ČR jsou svým jednáním odpovědni nejen legislativnímu rámci, ale rovněž pravidlům vyplývajícím z Etického kodexu úředníků a zaměstnanců veřejné správy, ale také Etického kodexu sociálního pracovníka. Etický kodex úředníků a zaměstnanců veřejné správy zdůrazňuje zákonnost jednání a akceptovatelné standardy chování úředníka s cílem prohloubení a udržení důvěry veřejnosti ve veřejnou správu. Zmiňuje ducha důstojnosti a svobody, úctu a loajalitu úředníka k České republice, úřadu a dalším úředníkům a zaměstnancům veřejné správy. Obsahuje 14 článků, které upravují jednání státního úředníka v různých oblastech. Podle mého názoru je důležitý článek 13. ve kterém je uvedeno, že zásadní porušení tohoto kodexu bude posuzováno jako porušení zákoníku práce, resp. pracovního řádu, se všemi jeho důsledky. (Vláda ČR, 2012) Etický kodex sociálních pracovníků akcentuje etické zásady, pravidla etického chování sociálního pracovníka (vůči klientům, kolegům, zaměstnavateli a společnosti), upozorňuje na eticky závažná témata a doporučuje způsob přístupu k nim. (Fischer, a další, 2010 stránky 190-195) Nečasová (srov. Jandejsek a Kombercová) však upozorňuje, že někteří autoři v tomto kontextu vidí riziko spočívající v diktátu kodexů k vzorovému, unifikovanému postupu při řešení obdobných situací, což se vylučuje s principem individuálního přístupu. Také upozorňují na skutečnost, že kodexy utváří relativně malé pracovní skupiny, což by mohlo být z jejich strany

33

chápáno jako určitý druh diktátu ostatním. Pracovník by neměl sklouznout k bezhlavému dodržování kodexu bez upřímné etické reflexe. Kodex by měl být mimo jiné chápán jako ideál, ke kterému má pracovník ve své profesi směřovat. (Fischer, a další, 2010 stránky 91-93 a 106-108) V této souvislosti není zcela zřejmé, podle jakého kodexu by bylo jednání sociálního pracovníka posuzováno v případě např. jednání týkajícího se upřednostnění zájmu klienta přes rámec svěřené pravomoci. Etický kodex úředníků a zaměstnanců veřejné správy toto jednání zapovídá, Etický kodex sociálních pracovníků naopak vybízí jednat v nejlepším zájmu klienta a apeluje na ochranu jeho práv zaručených mu Listinou. Předpokládám, že analogicky by měl být upřednostněn ‚specielní kodex‘ totožně jako ‚specielní zákon.‘ Jedním z nástrojů, který může také pozitivním způsobem ovlivnit kvalitu prováděné sociální práce a umožnit výše zmíněnou etickou reflexi je supervize. „Obecným účelem supervize je prohlubovat, případně udržovat dobrou kvalitu SP a sociálních služeb ve prospěch konkrétních klientů.“ Proces se buď zaměřuje na konkrétní případy, které sociální pracovník řeší, nebo nepřímo na postoje, hodnoty, chování, emotivní zvládání práce a kolegiálních vztahů. (Matoušek, a další, 2013 stránky 515-516) 3.2.8 Další podmínky pro výkon SP Mezi další podmínky, pro výkon SP, lze zařadit např. porozumění managementu smyslu a účelu, pro který je SP konána a celkové lokální náladě společnosti na území, ve kterém se SP provádí. Z toho vyplývají i postoje společnosti k pomoci potřebným a politické kroky a akce, na kterých podstatnou měrou úspěch sociální práce závisí, protože musí zdroje plynoucí

34

z politických aktivit více či méně využívat. Velice záleží na tom, co tyto systémy zvolí za směr a zda nebudou vytvářet opresivní modely, které často uskutečnění cílů SP značně komplikují. Výrazně charakter sociální práce ovlivňuje také kolektivní porozumění pracovního týmu cílům, ke kterým má sociální práce směřovat. Musil zmiňuje tzv. ‚ideologii organizace‘, ke které dochází, když se spolupracovníci shodují v základu na a) hodnotách, b) specifikaci problémů klientů a přístupech k nim, c) ‚zájmech a cílech‘ kterých je třeba dosáhnout. Rozlišuje ‚kolektivní‘ a ‚dílčí preference‘. Kolektivní představují názor většiny spolupracovníků na danou problematiku, dílčí představují názor jednotlivců, menšin, nebo subkultur v rámci organizace. (Musil, 2004 str. 27 a 28) Jeden z faktorů, který rovněž podmiňuje určitým způsobem SP je prestiž a ohodnocení této profese, uznání a odměna pracovníka. Pro sociální pracovníky i dávkové specialisty je frustrující provádět výplaty dávek hmotné nouze často ve srovnatelné (v součtu PnŽ + DnB někdy i vyšší) výši, jakou nacházejí měsíčně na výplatních páskách. Ohodnocení této profese při ÚP ČR je v současné době takové, že při dlouhodobější nepříznivé pracovní situaci jednoho z rodičů dvou nebo tří nezaopatřených dětí (podle věku), kdy druhý pracuje pro ÚP ČR (nebo je samoživitel), rodina příjmem spadá do klientely splňující příjmová kritéria osob v hmotné nouzi. Za aktuálních podmínek si lze představit situaci, kdy dávková specialistka bude vyplácena jinou dávkovou specialistkou a zároveň s ní bude vedena sociální práce jejím dalším kolegou za účelem zlepšení její sociální a majetkové situace.

35

3.3 Podmínky pro SP na oddělení HN ÚP ČR Kladno 3.3.1 Materiální zajištění Oddělení hmotné nouze ÚP ČR, krajské pobočky v Příbrami, Kontaktní pracoviště Kladno, sídlí v suterénu budovy bývalých kasáren od roku 2012. Bylo zde zřízeno po reorganizaci související s tzv. ‚Drábkovou reformou.‘ Dispozice oddělení: Oddělení se nachází zhruba v 25m dlouhé chodbě ve tvaru L. Do této chodby vede výtah, vedle kterého vede schodiště do přízemí. Výtah se schodištěm je zhruba uprostřed. Na konci delšího ramene chodby je možnost opustit budovu východem na zadní parkoviště, nebo pokračovat ke druhému schodišti vedoucímu do přízemí z druhé strany budovy. Na chodbě jsou umístěny dřevěné lavičky a 2 psací pulty pro klienty úřadu. Vedle laviček jsou umístěny odpadkové koše. V chodbě je 13 místností a 2 toalety. 1 místnost je využívána jako archiv, 1 je konferenční, kde se konají porady. V chodbě je tedy 10 kanceláří. 1 kancelář využívají pracovnice oddělení příspěvku na péči. 4 kanceláře z 9, které využívá odd. HN mají vchod pouze do hlavní chodby. 1 kancelář má dva vchody do konferenční místnosti, 2 kanceláře jsou propojeny průchodem, 3 kanceláře jsou propojeny dveřmi, zároveň jsou propojeny dveřmi se zmíněnou kanceláří PnP (jedna z těchto kanceláří má v současnosti dveře zastaveny skřínkou, jedna nemá vchod přímo do hlavní chodby, ale má 2 vchody do vedlejších kanceláří) Pracovní prostor sdílí v 8 kancelářích vždy dva pracovníci, v 1 kanceláři je 1 pracovník a největší kancelář sdílí společně ověřovatelka dávek, zástupce vedoucí (zároveň ověřovatelka dávek) a vedoucí oddělení.

36

Můžeme říci, že prostory vyhovují pro uplatňování procedurálního přístupu a administraci při výplatách hmotné nouze. Je k dispozici bezbariérový přístup, klienti se mohou v případě potřeby při čekání posadit, mohou na místě vyplnit žádosti. Pro vedení sociální práce jsou již ovšem méně vhodné (viz kap. č. 3.2.3.). Chybí požadované soukromí ‚bezpečného prostoru‘, kde by byla možnost klientovu situaci posoudit při použití metod sociální práce (např. aktivního naslouchání) více komplexně a do hloubky, kde by klient mohl promluvit více nerušeně o svých problémech, které často stav nedostatečnosti finančních prostředků doprovází. Vybavení: Kanceláře jsou vybaveny základním kancelářským nábytkem. Každý pracovník má k dispozici vlastní PC. Vybavení a servis vybavení kanceláří zajišťuje dle materiálních a finančních možností hospodářská správa kontaktního pracoviště a také informační oddělení, kteří spravují veškerý HW a SW úřadu. Pro zajímavost se v celém oddělení HN vyskytuje pouze 1 uzamykatelná skříňka, 30 skříněk se dvířky a 23 skříněk a polic bez dvířek, do kterých jsou ukládány spisy klientů s osobními a citlivými informacemi, které mají být odpovídajícím způsobem zabezpečeny podle zák. č. 101/2000 Sb. § 13 (AION, 2010-2016). Stávající stav (a nejen nábytku) je způsoben nedostatkem redistribuovaných finančních prostředků. Většina pracovníků považuje např. za nedostatečné, že je na oddělení k dispozici pro 20 pracovníků pouze 1 rychlovarná konvice. Používání vlastních spotřebičů včetně rádií (která nejsou k dispozici) je zakázáno pod hrozbou kárných opatření. Na druhou stranu je pochopitelné, že správní orgán

37

nemůže nést odpovědnost za neprověřené potencionálně nebezpečné elektrické spotřebiče. V opačném případě by to pro něj mohlo znamenat např. při zranění, nebo požáru vážné následky. Kancelářské potřeby spojené s administrací (tzn. papír, sponky, tužky…) jsou zajišťovány prostřednictvím objednávek informačního portálu ÚP, kdy je požadavek předán hospodářské správě a objednávka je realizována obvykle do druhého dne. Kontaktní pracoviště ÚP ČR Kladno má k dispozici v době tvorby práce dva osobní vozy (pro celkový počet 111 zaměstnanců včetně vedoucích a ředitele), které se pro potřebu služby zajišťují přes vedoucího hospodářské správy většinou elektronicky, nebo telefonicky objednávkou. Pro potřeby sociálního šetření, ke kterému jsou vozy oddělením využívány, je třeba nejdříve zamluvit vůz a posléze plánovat cestu a domlouvat s klienty termíny návštěvy, protože není jisté, kdy bude automobil k dispozici. Je zakázáno užívání služebních automobilů k provádění sociálních šetření v rámci města Kladno. Využívání MHD zvláště do okrajových částí města značně prodlužuje dojezdové časy. Pro zajímavost se nedostatek prostředků projevuje například mimo jiné (kvalita toaletních potřeb apod.) i v zásobách předmětů nezbytných k administraci, jako jsou razítka úřadu, kterých je citelný nedostatek. Oficielní podací razítko, kterým by měl být označen podle spisového řádu každý dokument, který je řazen do spisu, je k dispozici na oddělení jedno. Za tohoto stavu a počtu pracovníků není možné spisový řád dodržovat. Úřad je v tomto ohledu tudíž nucen svým personálem porušovat svá vlastní pravidla, aby byl schopen plnit základní účel své existence (za což považuji službu veřejnosti).

38

Služebním úřadem jsou v kombinaci zákonů o státní službě a o úřadu práce krajské pobočky ÚP ČR. Kontaktní pracoviště jsou jejich organizačními útvary. Zda je shromažďována v místě krajské pobočky v Příbrami odborná literatura se zaměřením na SP dle služebního zákona, je vzhledem k praktickému využití této literatury sociálním pracovníkem na KoP Kladno irelevantní. Odborná literatura není v místě výkonu služby dle zákona č. 234/2014 Sb. o státní službě § 79 odst. 2 písm. b) aktuálně dostupná. Pracovní prostředí je faktorem, který má stálý konzistentní vliv na vnímání reality pracovníkem i klientem. Na jeho roli upozorňuje např. Řezníček (viz kap. 3.2.3.). Kvalita a atmosféra prostředí, ve kterém dochází k setkání klienta a pracovníka jako dvou osob má na jejich následný spolupracující vztah, který je k uplatňování metod sociální práce nezbytný, nesporný vliv. Pokud je pracovník ve svém pracovním prostředí konzistentně negativně stimulován, zanechá tato negace stopy mimo jiné na kvalitě jím odváděné práce. 3.3.2 Personální zajištění Tabulka personálního zajištění oddělení HN dle zařazení na systemizovaná pracovní místa: Tabulka I

Vedoucí oddělení Zástupce vedoucí oddělení + ověřovatel dávek HN Ověřovatel dávek HN Specialista dávek hmotné nouze Sociální pracovník

1 1 1 13 4

V průběhu roku 2014 byla nově zřízena systemizovaná pracovní místa sociálních pracovníků při odděleních dávek hmotné nouze, aby ÚP ČR naplnil

39

požadavek zákona o pomoci v hmotné nouzi, týkající se uskutečňování sociální práce. Tato místa byla zřízena podle neznámého klíče, který podle dostupných informací neodpovídá počtům klientů, velikostem úřadů, velikostem správních obvodů, celkovému počtu obyvatel ve správních obvodech, ani specifickým sociálním problémům v uvedených lokalitách. Zřízení systemizovaných míst nebylo nijak odůvodněno. Dané tvrzení lze dohledat na portálu MPSV, kdy například ve městě Rakovník je v poměrném porovnání na oddělení HN systemizován 1 vedoucí, 4 dávkoví specialisté a 3 sociální pracovníci. (MPSV, 2016) 3.3.3 Rozsah agendy pomoci v hmotné nouzi Počty spisů podle druhů dávek v 4/2016 dle aplikace OKNOUZE: Tabulka II

Typ opakující se dávky PnŽ DnB

Počet spisů

Jednorázová dávka MoP

Počet spisů

2187 1065

16

Zákon stanovuje (§ 33a) v základu tři typy bydlení: -

byt

-

jiný než obytný prostor

-

ubytovací zařízení

Bytem se zjednodušeně řečeno rozumí zkolaudovaný prostor pro potřeby bydlení dle stavebního zákona, nebo prostor příslušným stavebním úřadem určený k bydlení. Za byt se pro potřeby zákona o pomoci v hmotné nouzi rovněž považují části zkolaudovaného bytu. Jiný než obytný prostor je vše, co není definováno jako byt, ubytovací zařízení, registrovaná pobytová sociální

40

služba nebo stavba pro individuální či rodinnou rekreaci, kterou využívá vlastník. Přesto tento prostor musí splňovat technicky stavební standardy bydlení, což kontroluje stavební úřad. Ubytovací zařízení musí provozovat osoba s živnostenským oprávněním ubytovacích služeb. Dále se musí jednat o dlouhodobé ubytování a zařízení musí mít schválen provozní řád krajskou hygienickou stanicí. Rozdíl mezi bytem, jiným než obytným prostorem a ubytovacím zařízením vzhledem k DnB tkví mimo jiné v rozdílu určení odůvodněných nákladů na bydlení pro potřeby určení výše DnB. U bytu se vychází z nájemného v místě a čase obvyklého, které určuje horní hranici započitatelného nájmu. U jiného než obytného prostoru a ubytovacího zařízení se jako maximálně možná výše nájmu, služeb spojených s užíváním bytu a energií započítává cena v místě a čase obvyklá, ovšem pouze do výše 90% normativních nákladů podle zákona o státní sociální podpoře (zák. č. 117/1995 Sb.). (Beck, a další, 2016 stránky 116123) Podle zákona o pomoci v hmotné nouzi má dle § 33 odst. 1 nárok na DnB vlastník bytu, nebo jiná osoba, která byt užívá na základě smlouvy atd. Podle § 33 odst. 6 se za byt považuje i jiný než obytný prostor, nebo ubytovací zařízení v případech zvláštního zřetele. Z toho vyplývá zákonem zvýhodněné užívání bytu před těmito formami bydlení, což naznačuje směr působení a zaměření sociální práce.

41

Počty spisů PnŽ rozdělené podle druhu bydlení dle zák. č. 111/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi: Tabulka III

Typ bydlení Ubytovací zařízení Standardní bydlení Pobytové sociální služby Stavba pro rekreaci Jiný než obytný prostor

Počet spisů 407 1605 75 17 83

Absolutní počet klientů (společně posuzovaných osob v HN) v 4/2016: (pozn. pracovníci č. 8 a 9 jsou ověřovatelky, které administrují z různých důvodů dohromady19 spisů PnŽ a 16 spisů DnB.) Tabulka IV

Počty klientů (osob) Dospělí

Pracovník č. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16

Nezaopatřené děti

183 170 215 147 151 144 167 12 7 151 216 169 187 199 179 132

110 133 154 97 108 98 119 7 2 76 158 100 96 132 87 103

42

celkem 293 303 369 244 259 242 286 19 9 227 374 269 283 331 266 235

17 18 19 Celkem

147 147 145

124 66 76

271 213 221

2868

1846

4714

Počet nově evidovaných přiznaných spisů v (4/2016): Tabulka V

Typ dávky PnŽ DnB MoP celkem

Počet spisů 75 66 28 172

Počet odejmutých, nepřiznaných, zastavených spisů (4/2016): Tabulka VI

Typ dávky PnŽ DnB celkem

Počet spisů 57 24 81

Počet spisů opakujících se dávek evidovaných déle než 3 měsíce ( 4/2016): Tabulka VII

Typ dávky PnŽ DnB celkem

Počet spisů 1934 838 2772

Počet spisů opakujících se dávek déle než 1 rok ( 4/2016): Tabulka VIII

Typ dávky PnŽ DnB celkem

Počet spisů 1560 495 2055

43

3.3.4 Organizace práce Mezi 17 pracovníků je abecedně rozděleno v období získání dat za 4/2016 2.168 dávek (spisů) PnŽ a 1.042 dávek (spisů) DnB. Na 1 pracovníka připadá tedy v průměru 127,53 spisu PnŽ, 61,29 spisu DnB a 0,94 spisu mop. Dohromady tedy 189,76 spisu na 1 pracovníka. Od absolutního součtu bylo pro přesnost odečteno 19 spisů PnŽ a 16 spisů DnB, které administrují ověřovatelky výplat dávek HN. Vzhledem k nepatrnému množství však nemá tento fakt pro utvoření komplexnější představy žádný vliv. Ve výpočtu není zohledněna dynamika změn objemu dávek v čase, na obecnou představu to rovněž nemá podstatný vliv. Dávkoví specialisté a sociální pracovníci (dohromady 17 pracovníků) administrují dávky hmotné nouze jednak ve fyzické spisové podobě a prostřednictvím softwaru, skrze nějž se výplaty dávek HN realizují, programu OKNOUZE. Ověřovatelé kontrolují správnost administrace. Následně jsou takto zpracované dávky skrze tento software vypláceny. Faktická náplň práce sociálních pracovníků je momentálně shodná s náplní práce dávkových specialistů. Sociální šetření je prováděno výjimečně (v alarmujících případech), běžnější je šetření v místě, které se provádí u každého nového podání žádosti a slouží jako nástroj, kterým se ověřují skutečnosti uvedené při podání žádosti. 3.3.5 Interdisciplinární spolupráce v praxi V nejširší míře probíhá spolupráce s odborem sociálních věcí magistrátu města Kladna. Je to dáno ustanovením zákona č. 111/2006 Sb. o spolupráci a institutu ‚případ hodný zvláštního zřetele‘ ze kterého vyplývá větší důraz na řešení

44

sociální situace klientů, kterým jsou dávky na základě tohoto posouzení vypláceny. Dle vnitřních pokynů je v případě podání žádosti o DnB na ubytovací zařízení, nebo jiný než obytný prostor neprodleně sociální odbor kontaktován za účelem zahájení sociální práce s tímto klientem (klienty). Dále je vyžadován souhlas obce s pobytem dotčených osob v ubytovacím zařízení dle § 33 odst. 6 zák. č. 111/2006 Sb., který není závazný, ale používá se jako podklad při vyhodnocování nároku na dávku. Spolupráce vzniká také při řešení problémových situací rodin s dětmi, ve kterých je angažováno OSPOD, nebo když situace informovat OSPOD podněcuje. Dále vzniká spolupráce se stavebním odborem, krajskou hygienickou stanicí, PCŘ. Je navázána spolupráce s Člověkem v tísni a azylovými domy, kde probíhá pravidelná komunikace. Spolupráce je v současnosti postavena na dílčích dohodách, nebo aktuálních potřebách v závislosti na situaci. Není propracován ucelenější koncept spolupráce vycházející například z komunitního plánu obce, který by zahrnoval dlouhodobější plán rozvoje v sociální oblasti a sanaci nežádaných společenských jevů (např. tvorbu vyloučených lokalit, drogovou problematiku apod.), a který by byl určitým způsobem koordinován a zapojoval všechny dostupné složky sociální pomoci. Stávající spolupráce není prozatím ustavena v písemné formě.

4 Aplikace aktuálních dat 4.1 Administrace dávek Vzhledem ke skutečnosti, že není s dostatečným důrazem vymezeno, jak pohlížet na pojem ‚klient‘ v rámci poskytování dávek pomoci v HN (viz. kap. 3.2.4.), rozhodl jsem se na tento problém pohlížet ze dvou pohledů. Klient = žadatel o dávku a klient = osoba v hmotné nouzi (tzn. i společně posuzovaná osoba). Pro oba pohledy je třeba udělat porovnání, jakým způsobem odpovídá

45

aktuální stav vizi důvodové zprávy k zákonu o pomoci v hmotné nouzi. Protože nebyl doposud vydán metodický pokyn určující optimální počet pracovníků pro KoP Kladno, vycházím z údajů, které jsou uvedeny v důvodové zprávě k zákonu, tzn., že za udržitelný stav budu pro potřeby této práce považovat max. 150 klientů na 1 pracovníka oddělení HN. K tomu je třeba uvézt, že tento počet je určen pro nejméně problematické lokality. Vzhledem k tomu, že se město Kladno řadí podle mapy sociálně vyloučených lokalit (viz. příloha č. 2) mezi města s počtem vyloučených lokalit, měl by být logicky počet spisů na pracovníka pro tento správní obvod nižší.

4.1.1 Klient = žadatel o dávku Z kapitoly 3.3.4. vyplývá, že při rozdělení veškerých spisů v 4/2016 mezi dávkové specialisty a sociální pracovníky připadá na jednoho pracovníka 189,76 spisů. Tzn. 126,5 % maximální kapacity, pokud sociální pracovníci administrují dávky jako dávkoví specialisté. V případě, že by sociální pracovníci vykonávali SP dle důvodové zprávy, zákona i metodického pokynu MPSV č. 1/2006, počet administrátorů dávek klesne na 13. Tzn. navýšení počtu spisů na 246,9 na pracovníka. Tato hodnota by znamenala administrativní zátěž 164,6 % maximální kapacity. Uvedené stavy se týkají pouze opakujících se dávek. Není zde zohledněna vyšší náročnost administrace 172 spisů, které byly přiznány v 4/2016 nově a administrace 81 spisů, které byly v 4/2016 odebrány. S přiznáváním a odebíráním dávek je spojena vyšší administrativní zátěž pro specifičnost nutných úkonů s tímto spojených, takže při posouzení celkové náročnosti je třeba k tomuto přihlédnout.

46

4.1.2 Klient = osoba v HN (= i společně posuzovaná osoba) Absolutní počet osob vyplácených dávkami HN vyplývá z tab. č. V. Po odečtení 28 osob, které jsou administrovány ověřovatelkami výplat, je celkový počet osob 4686. Pokud pro potřeby administrace rozpočítáme tyto osoby mezi dávkové specialisty a sociální pracovníky, vychází číslo 275,65 osob na pracovníka, což je 183,77 % maximální kapacity. V případě, že rozpočítáme tento počet pouze mezi dávkové specialisty, vychází administrativní zátěž 360,46 osob na pracovníka, což je 240,3 % maximální kapacity. K uvedenému je třeba říci, že administrace spisu jednotlivce je z logiky věci méně náročná, než spisu společně posuzovaných osob, hlavně pokud se jedná o početné rodiny, protože je třeba kontrolovat pravidelně velké množství vstupních údajů. Nelze však tvrdit, že je srovnatelné administrovat 5 jednotlivců a rodinu s 5 členy.

Zhodnocení administrativní zátěže by

vyžadovalo hlubší analýzu a pozorování v této oblasti, a mělo by dle mého názoru předcházet další systemizaci služebních míst. 4.1.3 Výsledek Pokud má být naplněno doporučení důvodové zprávy k zákonu o pomoci v hmotné nouzi a metodického pokynu MPSV č. 1/2006, bez přihlédnutí k charakteru sociální situace v konkrétní lokalitě, je třeba navýšit počet dávkových specialistů minimálně na 22 pracovníků, čímž bude dosaženo kapacitního vytížení 145,91 spisu na pracovníka. Tato hodnota odpovídá 97.27 % maximální kapacity, pokud se pohybujeme v relaci klient = žadatel. Pro relaci klient = osoba v HN by musel být stav dávkových specialistů navýšen

47

minimálně na 32 pracovníků, což by odpovídalo počtu 146,44 osob na pracovníka. Tato hodnota odpovídá 97,63 % maximální kapacity.

4.2 Sociální práce Doposud neexistuje ucelený pokyn, nebo nařízení, které by upravovalo komplexně vedení sociální práce při výplatách dávek HN na oddělení HN. Součástí tohoto pokynu, nebo manuálu by mělo být také podle mého názoru rozdělení kompetencí mezi sociální pracovníky orgánu pomoci v HN a sociální pracovníky obce tak, aby se jejich činnost pokud možno doplňovala, navazovala na sebe a nedocházelo k duplicitním, nebo protichůdným tendencím při práci s klientem. Jak bylo uvedeno, zákon říká, že některé úkoly v této oblasti plní obecní úřady, úřady s rozšířenou působností a újezdní úřady. V této souvislosti jsou obce na základě pokynu MPSV (viz příloha č. 3) oslovovány podněty k zahájení sociální práce u klientů, kteří požádali o dávky HN. Koordinace závisí na spolupráci, která není doposud ustálena v širší normující podobě. Jediný pokyn viz kap. 3.2.5. se týká délky provádění sociálního šetření podle počtu osob v rodině nebo domácnosti 105 – 250 minut. Také bylo řečeno, že pokud vůbec bude sociální práce zahájena, závisí dle současné úpravy pouze na posouzení sociálního pracovníka a na jeho pracovním vytížení. (viz kap. č. 3.2.2.) 4.2.1 Metoda Protože neexistuje v současnosti žádný normativ, se kterým by bylo možné vytíženost sociálního pracovníka oddělení HN porovnávat, potřebuji vytvořit vlastní hypotetickou šablonu, ze které budu vycházet.

Stanovím šablonu

intenzity sociální práce s klientem dle závažnosti jeho situace. Za klienta budu

48

považovat celý spis, v náročnosti práce budou zohledněny počty všech osob v HN. Závažnost situace bude vycházet: a) z časového horizontu opakující se dávky b) z charakteru bydlení dle zák. o pomoci v hmotné nouzi Pro zjednodušení výpočtu budu vycházet z předpokladu, že časovost setrvání ve stavu hmotné nouze je konstantně zastoupena ve všech typech bydlení. (kromě pobytových sociálních služeb, které se řídí specifickými limity) Pro

zjednodušení

výpočtu celkového

pracovního

vytížení

sociálního

pracovníka dávek HN, použiji koeficient, který získám tak, že vydělím absolutní počet osob v HN spisy PnŽ. Tímto způsobem získám s přiměřenou odchylkou průměrné počty osob, které se nacházejí různou dobu v HN a užívají různé typy bydlení dle kap. č. 3.3.3. Podle užívání typu bydlení a délky HN určím závažnost situace těchto osob, čímž bude stoupat potřeba intervenční aktivity, která by se měla projevit také četnějším kontaktem sociálního pracovníka. Dále určím časovou jednotku na klienta (spis)/měsíc, která bude vycházet z časů doporučených standardizovaným záznamem sociálního pracovníka, průměrným časem sociálního šetření, časem na cestu, časem na záznam o sociální práci atd. Na základě těchto hodnot určím objemové vytížení sociálních pracovníků v závislosti na čase, z čehož bude viditelná realizovatelnost SP na uvedeném oddělení při použití vlastní hypotézy na reálná vstupní data.

49

4.2.2 Délka stavu hmotné nouze a charakter bydlení Data vychází z kapitoly 3.3.3. Zohledněn ve výpočtu je pouze počet PnŽ, protože na DnB může získat nárok pouze osoba, která získala již nárok na PnŽ. DnB existuje vyplácen samostatně pouze v jednotkových případech dle § 33 odst. 2 zák. o pomoci v hmotné nouzi, kdy příjmy osoby, nebo společně posuzovaných osob dosahují částky živobytí, ale nedosahují jejího 1,3 násobku. (Beck, a další, 2016 str. 107) Průměrný počet klientů na spis: Dospělí:

2.868/2.187=1,312

Nezaopatřené děti

1.846/2.187=0,844

Celkem

2,15546410608139 osob/spis

V následujícím textu jsou počty klientů a spisů přizpůsobeny faktu, že se jedná ve skutečnosti o celé spisy a konkrétní osoby a nebylo by vhodné tyto osoby presentovat v číselné podobě jako desetinná čísla. Případné početní nesrovnalosti jsou způsobeny zaokrouhlením. Procentuální poměr osob v HN podle doby pobírání dávek HN Tabulka IX

Délka trvání HN do 3 měsíců 3 - 12 měsíců déle než 12 měsíců celkem

Počet spisů 253 374 1560 2187

50

Počet osob 545 806 3363 4714

% 12 17 71 100

Hypotetické zastoupení spisů HN podle času a typu bydlení Tabulka X

Spisů % nad 12 Typ bydlení celkem % do 3 měsíců % 3 - 12 měsíců měsíců Ubytovací zařízení 407 47 70 290 Standardní bydlení 1605 186 274 1145 Pobytové sociální služby 75 nezahrnuto nezahrnuto nezahrnuto Stavba pro rekreaci 17 2 3 12 Jiný než obytný prostor 83 10 14 59

Pobytové sociální služby nejsou zahrnuty z důvodu, že ubytování je sjednáváno smlouvou o poskytnutí pobytové sociální služby zpravidla na měsíc s možností dalšího prodlužování, většinou maximálně na dobu 1 roku. Tyto služby zahrnují i vedení sociální práce s klientelou vlastními sociálními pracovníky. Orgán pomoci v HN v těchto případech pouze vyhodnocuje nárok a vyplácí dávky. Počty těchto klientů se však po ukončení těchto služeb často promítají do statistik skrze jiné užívané typy bydlení. Hypotetické zastoupení osob v HN podle času a typu bydlení Tabulka XI

Typ bydlení Ubytovací zařízení Standardní bydlení Pobytové sociální služby Stavba pro rekreaci Jiný než obytný prostor Celkem

Trvání HN u průměr. počtu osob dle typu bydlení Počet osob do 3 měsíců 3 - 12 měsíců nad 12 měsíců 877 101 150 626 3460 400 592 2468 162 nezahrnuto nezahrnuto nezahrnuto 37 4 6 26 179 21 31 128 4714 527 778 3247

51

4.2.3 Výpočet časové náročnosti pro práci s klientem V předchozí kapitole jsem zvolil tři kategorie závažnosti pobytu klienta v hmotné nouzi podle času a charakteru prostoru, ve kterém bydlí. Protože ze zákona o pomoci v hmotné nouzi je povinnost zahájit sociální práci pro orgán pomoci v hmotné nouzi, u osob po třech měsících pobírání dávek hmotné nouze, nebudu počtu klientů do tří měsíců věnovat pozornost ani pro jeden typ obývaného prostoru. Vypočítám průměrný čas, který bude věnován podle výše zmíněných kritérií 1 klientovi (společně posuzovaným osobám) v rámci jednoho setkání. Ten bude posléze násoben tzv. koeficientem závažnosti (zvolený počet setkání s klientem v jednom měsíci podle závažnosti jeho situace). Následným násobením konkrétních počtů spisů dle charakteru bydlení a součtem dílčích výsledků získám celkově potřebný čas k uskutečnění práce na oddělení HN. Výsledek porovnám s reálnými personálními a časovými možnostmi. Výpočet průměrného času jednoho setkání = (cesta + sociální práce + administrativní činnost) + sociální šetření, které bude započteno paušálně bez vázanosti na koeficient závažnosti za jeden měsíc cesta: čas na cestu bude univerzálně určen pro město (MHD) i okolí (automobil). Vzhledem k problematickému cestování MHD (přestupy, čekání…) bude stanoven jako součet průměru nejkratších dojezdových časů do blízkých obcí a 2/3 rozdílu tohoto průměru k průměru časových dojezdů do nejvzdálenějších obcí. Cesta bude započítána jen 1x z důvodu předpokladu určitého množství setkání v rámci pracoviště na ÚP.

52

Tabulka XII

Obec

čas (min) 25 24 26 9 13 7

Běleč Slatina Otvovice Vinařice Libušín Velké Přítočno

průměr

rozdíl

25 15,3 9,7

výpočet: 9,7 + 15,3 * 2/3 = 19.9 min sociální práce: ze standardizovaného záznamu sociálního pracovníka vyplývá, že čas 60 min práce s klientem téměř univerzálně pokrývá všechny uvedené činnosti, bez ohledu na jejich charakter. Proto se domnívám, že lze tento časový údaj pro výpočet jednotky akceptovat. administrativní

činnost:

na

administrativu

pro

potřeby

SP

určuji

s přihlédnutím ke standardizovanému záznamu soc. pracovníka a dosavadní zkušenosti 30 min. podíl sociálního šetření: sociální šetření v bytě by mělo mít opakující se charakter. (Niederle, 2009 str. 90) Pro naši potřebu zvolím interval podrobného soc. šetření 1/3 měsíce. Čas sociálního šetření zvolím na 135 min, což dle mého názoru odráží průměr počtu osob/spis (2,15546410608139) a nároky dle instrukce MPSV č. 6/2015. Protože je interval šetření zvolen 1/3měsíce, časová náročnost na 1 měsíc/klienta (spis) = 45 min koeficient závažnosti (viz tab. XIV): odpovídá zvolené četnosti návštěv, setkání a práce s klientem v závislosti na době v HN a charakteru bydlení.

53

V četnosti setkání jsem zohlednil ve standardním bydlení a jiném než obytném prostoru skutečnost, že se i přes standard stavební častokrát jedná o sociálně vyloučené lokality. Na druhou stranu se také v některých případech jedná o hůře zaměstnatelné, nemocné, invalidní nebo jinak znevýhodněné osoby, které užívají dlouhodobě např. vlastní bydlení. U těchto osob je úkolem sociální práce minimálně zachovat jejich dosavadní životní standard, což vyhodnocuji obecně jako nižší závažnost, než život ve vyloučené lokalitě. Koeficient je stanoven v tabulce výpočtu celkové časové náročnosti SP na oddělení. Průměrný čas na jedno setkání: cesta (19,9 min) + sociální práce (60 min) + administrativní činnost (30 min) = 109,9 min = 1,83 hod Stanovení celkové časové náročnosti SP na oddělení: Tabulka XIII

Typ bydlení Ubytovací zařízení Standardní bydlení Stavba pro rekreaci Jiný než obytný prostor

trvání HN (měsíce)

koeficient 2 4 1 3

3 až 12 nad 12 3 až 12 nad 12 3 až 12

1 2 1 3

nad 12 3 až 12 nad 12

soc. *1,83 šetření hod (hod.) 3,66 0,75

počet spisů

objem času (hod)

70

308,7

7,32 1,83

0,75 0,75

290 274

2340,3 706,92

5,49 1,83

0,75 0,75

1145 3

7144,8 7,74

3,66 1,83

0,75 0,75

12 14

52,92 36,12

5,49

0,75

59

368,16

celkem

10965,66

4.2.4 Výsledek Celkový počet hodin/měsíc potřebný pro realizaci práce s klienty = 10.965,66. Průměrný fond pracovní doby počítáno pro zjednodušení 170 hod/měsíc. 10.965,66 / 170 = 65 sociálních pracovníků

54

Při dosazení koeficientu závažnosti pro všechny typy bydlení i doby HN 1, vychází celkový počet hodin/měsíc 4.816,86, což při vydělení fondem pracovní doby nárokuje 29 sociálních pracovníků. Pokud rozdělíme počet osob v hmotné nouzi déle 3 měsíců (3365) 65 sociálními pracovníky, dostáváme se na počet 52 osob na jednoho sociálního pracovníka. Pokud tak učiníme při předpokladu koeficientu závažnosti 1 pro všechny uvedené situace, dostáváme se na počet 117 osob na jednoho sociálního pracovníka. Zde se nelze ubránit pocitu souvislosti s počty klientů dle důvodové zprávy k zákonu, zmíněnými v kapitole 3.2.4., přestože jsem odvodil jejich primární určení potřebám základní administrace.

5 Shrnutí problematiky Požadavek k výkonu SP v zákoně o pomoci v hmotné nouzi svou obecností vzbuzuje více otázek, než odpovědí. Chybí konkrétnější úprava pracovní náplně sociálních pracovníků oddělení HN (z aktuální vyplývá, že mají administrovat výplaty dávek i provádět sociální práci, což jak výsledky naznačují, není vzhledem ke zjištěnému přetížení možné), kompetenční úprava vztahu sociálních pracovníků a dávkových specialistů v rámci oddělení, rozdělení kompetencí sociálních pracovníků mezi samosprávní celky a ÚP, stanovení optimálního počtu klientů v HN na sociálního pracovníka (i dávkového specialistu), závazná úprava mezioborové spolupráce. Zmínil jsem také absenci opatření, nebo postupu při odporu klienta proti zahájení sociální práce. Zjednodušeně řečeno, sociální pracovník na oddělení dávek HN má provádět sociální práci, ovšem doposud není výslovně upřesněno jak, kdy a za jakých podmínek.

55

V oblasti administrace dávek je situace přehlednější a měřitelnější, protože vzhledem k propracovanosti legislativy je řečeno, které úkony musejí být v konkrétních situacích provedeny. Přestože není upraven vyhláškou optimální počet klientů na pracovníka, je nedostatečnost v této oblasti díky konkrétnější specifikaci

povinností

hmatatelná,

projevující

se

kvalitativními

i

kvantitativními znaky, a z tohoto důvodu sociální pracovníci suplují celým pracovním časem personální deficit v administrativě. I přes zapojení sociálních pracovníků je však personální vybavenost při ÚP KoP Kladno v této oblasti, jak naznačují provedené výpočty, nedostatečná. Myslím, že při absenci konkrétního předpisu normujícího SP nelze spolehlivě hodnotit

dostatečnost

nebo nedostatečnost podmínek, za kterých je

vykonávána. Mnou zjištěná hluboká personální nedostatečnost vychází z předpokladu do jisté míry subjektivního modelu, i když založeného na konkrétních údajích a normativně doporučených časech provádění SP, o které by se dalo podle mého názoru principielně opřít při nastavení nároků a podmínek do budoucna, kdy by měl být postupně rámec pro výkon SP při výplatách dávek HN upřesňován. Domnívám se, že vzhledem k popsané situaci na oddělení dávek HN KoP Kladno by bylo žádoucí za současného stavu jako první krok posílit řady dávkových specialistů minimálně tak, aby mohli být současní sociální pracovníci od administrativy ‚osvobozeni‘, mohli se věnovat SP a nedošlo k úpadku současné kvality administrace dávek. Neumím si představit, že se sociální pracovník pokouší řešit s rodinou problém jejího sociálního fungování za situace, kdy neobdržela dávky HN z důvodu nedostatečného personálního zajištění dávkových specialistů. To by vzájemnou spolupráci značně komplikovalo. Teprve posléze je možné uvažovat o konceptu provádění

56

komplexnější sociální práce, domlouvat podmínky intenzivnější mezioborové spolupráce a zabývat se problémy klientů z pozice SP podrobněji. V této souvislosti musím zdůraznit, že na základě výsledků mnou provedených výpočtů by bylo v takové situaci možné provádět opravdu jen zlomek intervencí, ale skutečné potřeby by ukázala až praxe. V rámci následné systemizace by bylo proto z počátku vhodné, zabývat se optimalizací počtů pracovníků minimálně pro administrativní oblast. Domnívám se, že by tento postup odpovídal kontextu důvodové zprávy k zákonu o pomoci v HN, která v době tvorby zákona postupné oddělení kapitol SP a administrace předpokládá. Po oddělení sociálních pracovníků od administrace bych navrhoval zmapovat, jakým způsobem a v jaké kvalitě je možné takto personálně zajištěnou SP v konkrétním prostředí (s přihlédnutím ke specifikům lokality) provádět. Podle výsledku by měl následovat požadavek na úpravu podmínek pro její výkon. Tzn. požadavek na navýšení pracovníků a přizpůsobení pracovního prostředí a vybavení. Je možné, že by v této situaci mohl být posléze vypracován jiný model vytíženosti, ve kterém by i na základě širší mezioborové spolupráce bylo vycházeno z jiných předpokladů, než které jsem zvolil pro vypracování bakalářské práce. V této oblasti vidím určitou naději ve vzniku zákona o sociálních pracovnících, jehož přípravy jsem zmínil, a který by měl některé vztahy týkající se SP vyjasnit. Potom by měla být měřitelnost nároků a podmínek o něco zřetelnější, a předpokládám, že bude i jasnější rozložení povinností při provádění sociální práce mezi sociálními pracovníky ÚP a obcí. Momentálně není například řešeno, jakým způsobem navázat po třech měsících pobírání dávek HN na SP sociálních pracovníků obce, kteří by měli s klientem pracovat od podání žádosti o dávky pomoci v HN. Zda případ převzít, nebo rozdělit,

intervenovat

jiným způsobem,

57

vše ponechat

individuálnímu

posouzení, nebo svolat případovou konferenci. Také není stanoveno, kdo má v rozhodujícím řešení určující slovo a odpovědnost, ovšem to by mělo být podle mého názoru vyjasněno v rámci širší kompetenční oblasti. Nároky a podmínky jsou určitým způsobem dvě strany vah, které jsou svou podstatou spjaty a nelze je od sebe oddělit, protože jedno ovlivňuje druhé. Na základě dosažených výsledků vzniká pro oblast SP na oddělení HN dojem vzájemné nevyrovnanosti, týkající se personální a materiální nedostatečnosti. Domnívám se ale, že to za současného stavu po formální stránce ve vztahu k SP nelze jednoznačně říci, protože jak bylo zmíněno, neexistuje žádný normující předpis, který by blíže a komplexněji provádění sociální práce při poskytování pomoci v HN na ÚP ČR upravoval a bylo by možné ho použít jako východisko pro hodnocení. Z tohoto důvodu je třeba se na zjištěné poznatky dívat pouze jako na výsledek modelové situace opírající se o dílčí veličiny (počet klientů na pracovníka, doporučené časy pro SP, stanoviska odborníků v oboru, subjektivní koeficient závažnosti), které nemají dostatečně pevné legislativní a organizační ukotvení (situace by byla jiná v případě určení např. optimálních počtů klientů na pracovníka vyhláškou dle dikce zákona o pomoci v hmotné nouzi). I přes tuto nedokonalost je myslím patrné, že personální otázku čeká do budoucna konkrétní řešení. Dovoluji si na základě provedeného modelu tvrdit ve formě citelného navýšení personálního kapitálu, pokud má být požadavek výkonu SP při poskytování dávek pomoci v HN naplněn. Otázkou zůstává, jakých počtů pracovníků bude vzhledem ke klientele, na základě jakých východisek a konkrétní širší organizace SP v konečné podobě dosaženo, a jakým způsobem bude na základě konkrétních požadavků zajištěno odpovídající materiální zázemí pro výkon SP nezbytné.

58

Závěr Jako téma bakalářské práce jsem zvolil popis podmínek pro výkon sociální práce na oddělení HN na Úřadu práce ČR, kontaktní pracoviště Kladno. Cílem bylo představit sociální práci, jako nedílně související nástroj pomoci osobám v hmotné nouzi při výplatách dávek HN, a jejích nároků např. z objemového a časového hlediska, a posléze tyto nároky porovnat s reálnými podmínkami. Podle výsledku jsem měl v případě nesrovnalostí v úmyslu navrhnout schůdné řešení a otevřít diskusi, která by směřovala k narovnání vzájemného vztahu těchto vlivů. Představil jsem sociální práci jako mezioborovou disciplínu ovlivněnou tradicí a historickým vývojem poskytování sociální pomoci, která je v současnosti zakotvena v mezinárodním i domácím legislativním i institucionálním rámci jako nedílná součást systémů sociální pomoci dneška. Popsal jsem blíže legislativní rámec, podle kterého jsou dávky HN poskytovány, v kontextu širšího legislativního rámce konstruujícího podmínky pro výkon sociální práce při poskytování dávek HN na Úřadu práce ČR. Vymezil jsem některé kontury rámce pro její výkon jako je požadavek mezioborovosti, požadavek kvality, celková prestiž SP, ‚ideologie organizace‘ a platové podmínky sociálních pracovníků a dávkových specialistů. Podrobněji jsem se zabýval podmínkami z hlediska materiálního zajištění SP a hlediska personálního zajištění ve vztahu k objemu požadované práce, popsal jsem materiální a personální podmínky na zvoleném pracovišti. Zjistil jsem, že za aktuální situace nelze s určitostí porovnávat nároky sociální práce s podmínkami, ve kterých je na konkrétním oddělení vykonávána, protože její nároky v současnosti nejsou dostatečně vyjasněny a celková struktura SP při pomoci v HN se proto nachází teprve ve stavu jakési

59

nedokončené krystalizace.

Z tohoto důvodu jsem vytvořil dle dostupných

indicií k provádění SP při pomoci v HN model požadavku intenzity sociální práce a aplikoval ho na reálné podmínky v oblasti personálního zajištění. Na základě tohoto modelu byla zjištěna hluboká nedostatečnost počtu sociálních pracovníků, a to i v případě, když jsem nárok intenzity sociální práce výrazně zredukoval. Na základě tohoto zjištění jsem navrhl počáteční řešení současné situace s určitou vizí a následnými kroky do budoucna, které budou ovšem závislé na postupném utváření skutečných nároků SP tak, jak bude postupně zřetelnější její rámec při pomoci v HN. Z výše uvedených důvodů se domnívám, že jsem cíl bakalářské práce naplnil pouze částečně, protože jsem nebyl schopen na základě neurčitých nároků plně posoudit v jaké relaci, se podmínky na konkrétním pracovišti k těmto nárokům nacházejí. Na druhou stranu se domnívám, že jsem přesto dokázal otevřít diskusi o budoucnosti SP na oddělení HN a navrhnout akceptovatelné řešení pro současný stav, který i přes tuto neurčitost jisté znaky nevyrovnanosti vykazuje.

60

61

Bibliografie AION. 2010-2016. Listina základních práv a svobod. www.zakony pro lidi.cz. [Online] AION CS, 2010-2016. [Citace: 4. duben 2016.] http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-2. —. 2010-2016. Zákon o ochraně osobních údajů. Zákony pro lidi. [Online] AION CS, 2010-2016. [Citace: 23. květen 2016.] http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-101. —. 2010 - 2016. Zákon o sociálních službách. Zákony pro lidi. [Online] AION.CZ, 2010 2016. [Citace: 10. květen 2016.] http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-108. —. 2010 - 2016. Zákon o státní službě. Zákony pro lidi. [Online] AION CS, 2010 2016. [Citace: 10. květen 2016.] http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2014-234. Beck, Petr, Grunerová, Ivana a Pavelková, Miroslava. 2016. Zákon o pomoci v hmotné nouzi. 1. Praha : Wolters Kluwer, 2016. ISBN 978-807478-977-9. Fischer, Oldřich a Milfait, René. 2010. Etika pro sociální práci. 2. Praha : JABOK, 2010. ISBN 978-80904137-7-1. Kaplánek, Michal. 2013. Teologie a sociální práce - dvacet let dialogu. 1. Praha : JABOK, 2013. ISBN 978-80-904681-1-5. Kopřiva, Karel. 2006. Lidský vztah jako součást profese. Praha : Portál, 2006. ISBN 807367-181-6. Krebs, Vojtěch a kol. 2015. Sociální politika. 6. Praha : Wolters Kluver, 2015. 978-80-7478-921-2. Matoušek, Oldřich a kol. 2013. Encyklopedie sociální práce. 1. Praha : PORTÁL, 2013. ISBN 978-80-262-0366-7. —. 2008. Metody a řízení sociální práce. 2. Praha : Portál, 2008. ISBN 978-807367-502-8. —. 2007. Základy sociální práce. 2. Praha : Portál, 2007. ISBN 978-80-7367337-4. Milfait, René. 2013. Lidská práva osob s postižením, nevyléčitelně nemocných a umírajících. 2. Středokluky : Zdeněk Susa, 2013. ISBN 978-80-86057-859. MPSV. 2016. Integrovaný portál MPSV. Úřad práce ČR. [Online] MPSV, 22. květen 2016. [Citace: 22. květen 2016.] http://portal.mpsv.cz/upcr/kp/stc/kop/rakovnik/orgstr.

62

—. 2006. Metodický pokyn č. 1/2006. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. [Online] MPSV, 4. prosinec 2006. [Citace: 29. květen 2016.] http://www.mpsv.cz/files/clanky/21514/vi_2015_35074_p1.pdf. —. 2002 - 2015. Úřad práce České republiky. Integrovaný portál MPSV. [Online] OKSystem a.s., 2002 - 2015. [Citace: 15. duben 2016.] http://portal.mpsv.cz/upcr/oup. —. 2014. Věcný záměr zákona. mpsv.cz. [Online] 1. červenec 2014. [Citace: 18. říjen 2015.] http://www.mpsv.cz/cs/17864. Musil, Libor. 2004. "Ráda bych Vám pomohla, ale...". 1. Brno : Marek Zeman, 2004. 80-903070-1-9. Musil, Libor, a další. 2013. Raná fáze implementace reformy v rámci agendy dávek pomoci v hmotné nouzi. 1. Praha : VÚPSV, v.v.i. , 2013. ISBN 97880-7416-124-7. MVČR. 2016. Sbírka zákonů a Sbírka mezinárodních smluv. MVCR. [Online] 2016. [Citace: 28. duben 2016.] http://aplikace.mvcr.cz/sbirkazakonu/SearchResult.aspx?q=332/2013&typeLaw=zakon&what=Cislo_zak ona_smlouvy. Navrátil, Pavel. 2001. Teorie a metody sociální práce. 1. Brno : Marek Zeman, 2001. ISBN 80-903070-0-0. Niederle, Petr. 2009. Zákon o pomoci v hmotné nouzi a zákon o životním a existenčním minimu. 1. Praha : Institut pro místní správu, 2009. ISBN 97880-86976-17-4. Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna. 2002 - 2006. Digitální repozitář. Sněmovní tisk 1063/0. [Online] 2002 - 2006. [Citace: 23. duben 2016.] http://www.psp.cz/sqw/tisky.sqw. Řezníček, Ivo. 1994. Metody sociální práce. 1. Praha : SOCIOLOGICKÉ NAKLADATELSTVÍ, 1994. ISBN 80-85850-00-1. Tomeš, Igor a kol. 2014. Sociální právo České republiky. 1. Praha : Linde, 2014. ISBN 978-80-7201-938-0. Tomeš, Igor. 2010. Úvod do teorie a metodologie sociální politiky. 1. Praha : Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-680-3. Úlehla, Ivan. 2005. Umění pomáhat. 3. Praha : SLON, 2005. ISBN 80-8642936-9. Vláda ČR. 2012. Etický kodex úředníků a zaměstnanců veřejné správy. Vláda České republiky. [Online] media - centrum, 9. květen 2012. [Citace: 21. květen 2016.] http://www.vlada.cz/cz/media-centrum/aktualne/etickykodex-uredniku-minimalizuje-korupcni-jednani-95380/.

63

Přílohy Příloha č. 1 (instrukce MPSV č. 6/2015) Ministerstvo práce a sociálních věcí

Instrukce č. 6/2015 Věc: Postup při vykonávání sociálního šetření v rámci zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů Určeno pro: Úřad práce České republiky Odbor posudkové služby MPSV Odbor odvolání a správních činností nepojistných dávek Sekci 4 a odboru nepojistných sociálních a rodinných dávek k informaci Účinnost od: 1. srpna 2015 Zrušovaný řídící akt MPSV: Normativní instrukce č. 19/2013 upravující postup při vykonávání sociálního šetření v rámci řízení o dávkách nepojistných sociálních systémů podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů Vypracoval: odbor sociálních služeb, sociální práce a sociálního bydlení Č. j.: 2015/40258 – 224 Počet stran: 15

64

Zpracovatel: ředitel odboru sociálních služeb, sociální práce a sociálního bydlení Mgr. David Pospíšil Dne: 10. července 2015 Schválila: náměstkyně ministryně práce a sociálních věcí Mgr. Zuzana Jentschke Stőcklová Dne: Instrukce řeší způsob a průběh sociálního šetření pro účely: 1) řízení o dávkách pomoci v hmotné nouzi 2) pro účely řízení o příspěvku na zvláštní pomůcku Postupy sociálního šetření pro účely řízení o příspěvku na péči podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, upravuje Instrukce č. 5/2015.

Sociální pracovník provádějící sociální šetření Podle § 25 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 108/2006 Sb.“), platí, že sociální šetření provádí sociální pracovník. Sociální pracovník musí splňovat předpoklady pro výkon povolání sociálního pracovníka, včetně odborné způsobilosti, uvedené v § 110 zákona č. 108/2006 Sb. Sociální pracovník je samostatný profesionál vzdělaný v oboru, který se řídí etickým kodexem své profese. Ve vztahu ke každému klientovi uplatňuje citlivý a individualizovaný přístup, který zahrnuje respekt k jeho právům i potřebám. Ctí princip dobrovolnosti spolupráce ze strany žadatele a nabízí odpovídající podporu a pomoc, která koresponduje s celkovým charakterem této pomáhající profese. Práva a povinnosti sociálního pracovníka jsou určeny právními předpisy, zaměstnavatelem a profesními standardy.

1 Cit.: Metody a řízení sociální práce – Matoušek a kol. (2003)

65

I. Charakteristika sociálního pracovníka: Sociální pracovník: Respektuje žadatele -přijímá žadatele takového, jaký je i s jeho pozitivními a negativními vlastnostmi, jeho potřebami a schopnostmi. Individuálně přistupuje k žadateli -ke každému žadateli přistupuje nezaujatě, s úctou, trpělivostí a empatií. V kontextu celého řízení vychází z hodnot přístupu zaměřeného na člověka a situačního přístupu, akceptuje žadatele a rozpoznává jedinečnost jeho individuální situace. Ve spolupráci s žadatelem a dalšími zúčastněnými rozpoznává i jeho aktuální potřeby včetně jejich priorit. Seznamuje žadatele s jeho právy a povinnostmi -vhodně voleným přístupem navazuje užší kontakt se žadatelem a nejlépe i s jeho blízkým okolím, žadatel má právo se rozhodnout o potřebě pomoci, má právo na informace o průběhu řízení o dávce, včetně postupu úřadu, a možnosti opravných prostředků, má právo si stěžovat, při podání neúplné žádosti sociální pracovník pomáhá žadateli doplnit potřebné údaje tak, aby žádost odpovídala požadavkům platných právních předpisů, tzn. byla úplná, podává informace o účelu dávky, popř. učí žadatele dávku správně využívat, pomáhá s opravnými prostředky (námitka, odvolání) atp. Spolupracuje s rodinou nebo blízkými osobami -podporuje rodinné vztahy se záměrem o co nejdelší možné setrvání žadatele v jeho přirozeném prostředí (tj. v jeho domě, bytě, případně zařízení sociálních služeb; jinými slovy jedná se o prostředí, kde se běžně pohybuje). Při péči o žadatele s rodinou spolupracuje, zapojuje ji do péče či pomoci (v případě že žadatel rodinu odmítá, je potřeba jeho rozhodnutí akceptovat a ve spolupráci s ním hledat jinou vhodnou variantu řešení). Spolupracuje s obecním úřadem, v jehož působnosti se nachází bydliště žadatele -úzce spolupracuje se sociálními pracovníky obecních úřadů, kteří mohou být v rámci činností sociální práce nápomocni při řešení krizových situací žadatele a jeho následném vedení k opětovnému začlenění do běžného života včetně pomoci s vedením žadatele ke správnému využívání dávky atp. Vždy zachovává mlčenlivost -sociální pracovník je povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které se dozvěděl zejména v souvislosti s péčí o žadatele, zejména informace o jeho osobních údajích, zdravotním stavu atp. V případech, kdy podání informací stanoví zákonný předpis či zvláštní zákonný předpis (např. občanský soudní řád, trestní řád atp.), postupuje sociální pracovník podle těchto zákonných předpisů.

66

II. Sociální šetření Ve většině případů sociální šetření provádí jeden sociální pracovník, pokud by byl předpoklad, že tento pracovník by mohl být během cesty či vlastního šetření v rodině jakkoli ohrožen, doporučuje se provádět šetření ve dvojici pracovníků. Cílem sociálního šetření v rámci řízení o nepojistných sociálních dávkách je získání informací o životní a sociální situaci žadatele, která směřuje k ověření plnění podmínek nároku na dávku, její výši, výplatu atp. Proto sociální pracovník: Shromažďuje informace: Při sociálním šetření sociální pracovník shromažďuje informace o žadateli a jeho přirozeném sociálním prostředí, ve kterém žije a ve kterém se pohybuje, rodinných a dalších významných vztazích, potřebách pomoci a sociálních služeb včetně míry soběstačnosti při péči o vlastní osobu, pokud je dominantně významná z hlediska jeho celkové situace. Ověřuje skutečnosti uvedené v žádosti: V rámci sociálního šetření sociální pracovník ověřuje celkové sociální a majetkové poměry žadatele, stanovení okruhu společně posuzovaných osob, ať už pro nárok na dávky pomoci v hmotné nouzi nebo dávky pro osoby se zdravotním postižením atp. Získané informace dále slouží pro odborné sociální poradenství, hledání potřebné pomoci popř. následnou intenzivní sociální práci, a to jak pro sociální pracovníky Úřadu práce, tak i pro sociální pracovníky obecních úřadů.

Podporuje rodinu: Sociální šetření v rodině by mělo současně podpořit i spolupráci členů rodiny na řešení případu žadatele. V těch případech, kdy sociální šetření objeví problémy v sociálním fungování u jiných členů rodiny, než u žadatele, je žádoucí, aby se sociální pracovník pokusil těmto členům rodiny nabídnout či zprostředkovat kvalifikovanou pomoc. Jedná se především o spolupráci se sociálními pracovníky sociálního odboru místně příslušného obecního úřadu popř. sociálními pracovníky poskytovatele sociálních služeb atp.

67

Postup při zpracování plánu sociálních šetření a dojednání vlastního termínu šetření: Sociální pracovník bere v úvahu, že řízení o nepojistných sociálních dávkách je zahájeno dnem podáním žádosti, od té doby běží správní lhůta vyřízení žádosti o nepojistnou sociální dávku, a proto je vhodné, aby si sociální pracovník předem vypracoval plán sociálních šetření tak, aby byly dodrženy lhůty stanovené zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. 1. Zpracování plánu sociálních šetření Při zpracovávání plánu sociálních šetření sociální pracovník bere v úvahu zejména: a) rodinné poměry - týká se nezletilých žadatelů a žadatelů, kde je žádoucí přítomnost zákonných zástupců, ostatních členů rodiny, popř. opatrovníků nebo blízkého okolí – čas sociálního šetření je přizpůsoben zejména pracovní době těchto osob atp. b) zdravotní stav žadatele – pokud je významný z hlediska načasování realizace sociálního šetření, například riziko, že by mohl se zdravotní stav akutně zhoršit, nebo naopak přizpůsobení termínu sociálního šetření vzhledem k plánovanému propuštění ze zdravotnického zařízení do domácího prostředí aniž by to znamenalo riziko prodlení 2. Ohlášení termínu sociálního šetření Konkrétní termín sociálního šetření v přirozeném prostředí sjednává sociální pracovník předem již ze svého pracoviště, a to buď přímo se žadatelem o nepojistnou sociální dávku nebo s jeho zákonnými zástupci, členy jeho rodiny či osobami, které se pohybují v jeho okolí nebo se zástupcem poskytovatele sociální služby, přitom bere v úvahu potřeby a čas žadatele nebo osob v jeho okolí. Při prvotním sociálním šetření v rámci řízení o nepojistné sociální dávce se nedoporučuje přijít do přirozeného prostředí žadatele bez ohlášení. 3. Výjimka z ohlášení sociálního šetření Výjimkou může být sociální šetření pro účely dávek pomoci v hmotné nouzi, kdy se doporučuje prvotní sociální šetření provést neohlášeně a případně až druhý termín s žadatelem domluvit konkrétně. Vždy však musí být jedno ze šetření ohlášeno, není možné, aby Úřad práce provedl např. tři neohlášená sociální šetření, při kterých žadatele/příjemce (společně posuzovanou osobu) sociální pracovníci nezastihli a na základě toho by byla dávka nepřiznána/odejmuta. Pozn.: Další výjimkou z tohoto principu pak může být kontrola využívání jednotlivých dávek.

68

4. Délka sociálního šetření v přirozeném prostředí žadatele Doporučená délka provádění sociálního šetření je stanovena vyhláškou č. 332/2013 Sb., o vzoru Standardizovaného záznamu sociálního pracovníka, a to v délce trvání 105 – 250 minut, to v praxi znamená, že bude sociální šetření zpracováno kvalitně a co možná nejobjektivněji. Uvedenou dobu by měl sociální pracovník strávit se žadatelem v jeho přirozeném prostředí. Je nutné upozornit, že ve výše uvedeném časovém úseku se nepočítá s dopravou sociálního pracovníka do místa pobytu žadatele a dále pak s vypracováním komplexního záznamu ze sociálního šetření. 5. Zdroje informací využívané sociálním pracovníkem: a) od klienta, b) od nejbližšího sociálního prostředí klienta – rodina, c) od širšího sociálního prostředí – příbuzní, sousedi, přátelé, d) od institucí – škola, práce, lékař, soud atp. e) jiné fyzické osoby, do jejíž péče byl svěřen nezletilý žadatel

III. Průběh sociálního šetření: 1) Úvodní sociální šetření v rodině: a) Vstup do přirozeného prostředí žadatele Před vstupem do přirozeného prostředí žadatele se sociální pracovník představí a viditelně ukáže „průkaz sociálního pracovníka“, následně sdělí účel návštěvy. Sociální pracovník počítá s tím, že pravděpodobně proběhne tzv. „uvítací rituál“, který je obdobný návštěvě rodiny nějakou jinou cizí osobou, a který bude více nebo méně zabarven defenzivním postojem žadatele popř. i ostatních přítomných členů domácnosti. Tento postoj může sociální pracovník očekávat, nemůže jej však považovat za znak špatného fungování rodiny. Sociální pracovník si je vědom toho, že během šetření, kdy on zkoumá fungování žadatele a jeho rodiny, u něho samotného hodnotí žadatel i všichni přítomní jeho kompetenci a důvěryhodnost. b) Rozhovor se všemi přítomnými Po uvítání je vhodné, aby si všichni přítomní společně se sociálním pracovníkem sedli na jedno místo, kde spolu mohou nerušeně mluvit např.: pokud by v místnosti bylo zapnuté rádio, televize, nebo jiný zdroj hluku, sociální pracovník zdvořile požádá někoho z rodiny, aby se postaral o zajištění potřebného klidu pro rozhovor. Před započetím úvodního rozhovoru je potřeba přítomným sdělit, jak bude sociální šetření probíhat, aby se přítomní mohli vyjádřit k tomu, zda budou chtít se sociálním pracovníkem mluvit sami, to znamená bez přítomnosti ostatních členů

69

domácnosti, pečující osoby atp. Dále sociální pracovník přítomné upozorní, že bude zaznamenávat průběh rozhovoru. Doporučuje se během celého sociálního šetření si dělat jen stručné poznámky. Celkový záznam ze sociálního šetření je žádoucí vypracovat až po ukončeném šetření. Průběh návštěvy nemá být organizován podle toho, jak za sebou následují body v záznamu ze sociálního šetření, ale podle toho, jak se postupně vyvíjí interakce mezi pracovníkem a přítomnými osobami. Rozhovor se žadatelem je žádoucí začínat od obecnějších témat, pro získání důvěry a navázání kontaktu s žadatelem. Během rozhovoru si sociální pracovník sám všímá a popisuje aktuální situaci, např. co žadatel při jeho návštěvě říká a jak se chová, tzn. způsob komunikace, co vidí, co dělá, způsob jeho pohybu po domácnosti. Je potřeba si uvědomit, že u některých popisovaných úkonů může být rozpor s tím, co vnímá sociální pracovník a co žadatel či jeho okolí popisuje, neboť vlastní zjištění sociálního pracovníka jsou velmi cenná a mají větší vypovídající váhu než sdělení rodiny či jiných zainteresovaných osob. U nezletilých, dále u osob, u nichž bylo rozhodnuto o omezení způsobilosti k právním úkonům (omezení svéprávnosti), či jinak indisponovaných žadatelů vede sociální pracovník rozhovor se zákonným zástupcem, pokud však nezletilá osoba byla svěřena do péče jiné fyzické osoby, pak v prvé řadě s touto osobou, dále opatrovníkem, popřípadě jinými přítomnými. Podle situace sociální pracovník přizpůsobí vedení rozhovoru a na takové žadatele se obrací s vhodnými doplňujícími dotazy. Pro úvodní rozhovor se navrhují následující návodné otázky: v úvodu rozhovoru se doporučují otázky typu: Které osoby s Vámi žijí v domácnosti? Jak se Vám zde žije? Jaké máte sousedy? Máte nějaké plány, pokud jde o bydlení?, atd. postupně se v rozhovoru přechází k otázkám týkajícím se provozu domácnosti a rodiny, tj. otázky typu: Kdo se o co v domácnosti stará? Jak se žadatel podílí na chodu domácnosti? Jaké jsou v rodině zavedené zvyky týkající se chodu domácnosti?, atd. dále je možné uplatnit otázky týkající se rodinných vztahů, tj. otázky typu: Jak spolu vycházíte? V jakém vztahu je který člen rodiny k jinému? Kdo mimo žadatele řeší problémy v domácnosti a jakým způsobem?, atd. následně je již možné klást otázky vztahující se k potřebám pomoci žadatele: Jak se dnes cítíte? Půjdete dnes sám nakoupit? Kdy jste byl naposledy navštívit lékaře? Nepociťujete hlad či žízeň?, atd. jako další je možné klást otázky o majetkových poměrech - navazuje na prohlášení žadatele: Jste vlastníkem tohoto bytu/domu? Jste vlastníkem automobilu? Disponujete nějakou větší finanční částkou (finanční částku je vhodné konkretizovat na příkladu, vnímání se liší)?, atd.

70

v závěrečné části úvodního rozhovoru je možné otevřít téma, jakou má žadatel představu o další pomoci, kdo v současné době péči/pomoc poskytuje, v jakém rozsahu a intenzitě atd. c) Přirozené prostředí žadatele: prohlídka bytu/domu/zařízení sociálních služeb Doporučuje se požádat žadatele popř. jiné přítomné osoby o prohlídku žadatelova přirozeného prostředí. Sociální pracovník se zaměří na vlastní prohlídku bytu/domu či ubytování v zařízení sociálních služeb, a to vždy v rozsahu nezbytném pro přiznání sociální dávky. To v praxi znamená, že se nechá provést prostory, které jsou využívány k bydlení, je žádoucí, aby žadatel případně jiná přítomná osoba sociálnímu pracovníkovi poskytli objasňující komentář – např. kdo z členů rodiny jaké místnosti užívá, popř. jaké má spolubydlící, k čemu jednotlivé místnosti slouží, zmínit i bezbariérové vstupy, výtah atp. Pokud žadatel nechce do některých místností sociálního pracovníka zavést nebo odmítá prohlídku, je potřeba to respektovat, avšak je potřeba vhodným způsobem upozornit, že nedostatečný nebo chybějící popis prostředí může mít vliv na přiznání či nepřiznání požadované dávky. Prohlídka pokoje (místa), které je osobním teritoriem žadatele by měla být ohleduplná. Sociální pracovník neformuluje negativní hodnotící komentáře k tomu, co vidí, ale naopak v případě vhodného prostředí je možné pochválit. d) Rozhovor se členy rodiny nebo zaměstnanci poskytovatele sociální služby v nepřítomnosti žadatele Dále může následovat i rozhovor s přítomnými osobami bez přítomnosti žadatele, který je pouze na uvážení sociálního pracovníka a měl by vyplynout z předchozího rozhovoru se samotným žadatelem. Postup je doporučován v případech, kdy z chování žadatele vyplývá, že v domácnosti/u poskytovatele sociální služby, není něco v pořádku. Může se jednat o případy násilí mezi dospělými, probíhající rozvodové řízení, závislost na návykové látce, psychická porucha, trestná činnost v rodině, mimomanželské vztahy, nesoulad v hospodaření s penězi, špatný zdravotní stav atp.

2) Vlastní sociální šetření - zaměření na jednotlivé oblasti: Záznam ze sociálního šetření obsahuje popis situace žadatele a sociální pracovník volí takové otázky, které odpovídají níže uvedeným okruhům: A) péče o vlastní osobu, B) výdělečná činnost / školní povinnosti,

71

C) rodinné vztahy, D) sociální vztahový rámec (mimo rodiny), E) domácnost, F) prostředí. Popis situace žadatele: A) Péče o vlastní osobu - do záznamu sociální pracovník uvede míru soběstačnosti žadatele, pokud je dominantně významná z hlediska jeho aktuální situace. Popisuje se zejména: 1) zda žadatel dojde otevřít dveře bytu, domu, vzdálenost, kterou dokáže ujít a v jakém čase atp. 2) zda je orientovaný místem a časem, rozumí mluvenému slovu, chápe spojitosti, dokáže se orientovat po bytě, orientovat po okolí, zda poznává jiné osoby (pouze někdy nebo vždy) atp. 3) zda provádí osobní hygienu sám nebo s pomocí (dokáže si sám dojít do koupelny, na WC, případně zda používá inkontinenční pomůcky včetně četnosti použití) pokud ne, kdo pomáhá - rodina, poskytovatel péče, asistent sociální péče a proč – důvodem může být např. vada zraku, nepohyblivost končetin atp. 4) jakým způsobem popisuje svůj denní režim a zda chápe potřebu jídla a pití, zda je dodržován pitný režim, 5) zda sám manipuluje s oblečením, to znamená, zda je schopen oblékání a obouvání, a to přiměřeně okolnostem (pokud ne, kdo pomáhá), 6) zda se sám stravuje (připraví si sám jídlo, má je připraveno pouze je ohřívá a jakým způsobem, kdo zajišťuje případnou pomoc), 7) zda používá kompenzační pomůcky (sluchadlo, brýle, berle, vozík atp.), popř. popis potřeby pomoci při jejich používání atp. 8) zda je schopen si připravit sám léky a dodržování léčebného režimu - pokud není – proč: např. špatně vidí, má třes rukou atp. 9) jakým způsobem se pohybuje v přirozeném prostředí - chůze kolem nábytku, chůze o dvou holích, s pomocí madel atp. B) Výdělečná činnost / školní povinnosti - do záznamu se popisuje zapojení žadatele do pracovní činnosti nebo studia. Popisuje se zejména: 1) zda žadatel dochází do zaměstnání, pokud ano, popíše se vzdálenost od bydliště, zda dochází sám či s doprovodem (koho), 2) vyhovující pracovní podmínky atp. 3) zda dokáže využívat MHD, vlastní upravené vozidlo atp. 4) zda má upraven pracovní prostor s ohledem na handicap (jak a kým) atp.

72

5) pokud se jedná o žadatele, který studuje, popíše se typ školy, potřeba pomoci s dopravou či doprovodem (kdo zajišťuje), frekvence docházky (týdenní, denní atp.) 6) zda je žadatel zapojen do předškolního vzdělávání, navštěvuje předškolní zařízení 7) zda žadatel pobírá sociální dávky, a jaké. C) Rodinné vztahy - do záznamu se popisuje vztahový rámec rodiny, zejména mezi partnery, rodiči a dětmi, či prarodiči, eventuálně dalšími příbuznými, způsob komunikace. Popisuje se zejména: 1) zda žadatel komunikuje s rodinnými příslušníky, a jakým způsobem – aktuální rodinné kontakty, 2) zda existuje rodinná historie vztahů, 3) jaký byl způsob dřívější komunikace rodiny včetně komunikace současné, 4) zda žadatel žije v manželském vztahu, a v jakém (harmonickém, míra angažovanosti ve vztahu atp.), 5) zda žadatel udržuje kontakty se všemi členy rodiny - vztahy mezi sourozenci, 6) zda žadatel preferuje jednu osobu – (koho) atp. D) Sociální vztahový rámec (mimo rodiny) - do záznamu se popisuje vztahový rámec mimo rodinu žadatele, zejména přátelské vztahy, způsob trávení volného času, sociální aktivity žadatele (popisuje se podle okolností případu). Popisuje se zejména: 1) zda existuje kontakt žadatele s jinými osobami než rodinnými příslušníky, 2) zda má žadatel nějakou osobu mimo rodiny, která je mu oporou a jakou, 3) zda žadatel preferuje jiné osoby před rodinnými příslušníky a proč, 4) zda žadatel tráví volný čas s jinými osobami (jakým způsobem, zda je aktivita přiměřená věku atp.), 5) zda se žadatel zapojí do volnočasových aktivit pouze s doprovodem včetně udání důvodu atp. 6) u dětí si všímáme např. zapojení do předškolní přípravy atp. E) Domácnost - do záznamu se popisuje situace žadatele při hledání uspokojení potřeb žadatele vzniklých při standardním zajišťování chodu domácnosti.

73

Popisuje se zejména: 1) zda žadatel dokáže manipulovat s předměty denní potřeby, 2) zda umí nakládat s vlastními penězi, 3) zda vykonává běžné domácí práce, 4) zda si zapne vařič a uvaří teplé jídlo a nápoj, 5) zda umí ovládat běžné domácí spotřebiče (pračka, sporák, včetně TV, radia, telefonu atp.), 6) zda a jak jsou patrná osobní teritoria (je schopen úklidu vlastního pokoje - o ostatní prostory se nestará), popř. velikost uklízených prostor atp. F) Prostředí - do záznamu se popisuje stav bydlení včetně vybavenosti pomůckami, bezbariérovost prostředí (v místě bydliště i v širším okolí – například zda je bezbariérový přístup do obchodu, k lékařské péči atp.). Popisuje se zejména: 1) jaký je příchod do objektu, kde se domácnost nachází, 2) vlastní vstup do domácnosti (např. počet schodů, kolikáté patro, existující výtah, bezbariérový vstup včetně komplexního popisu obývaného prostoru), 3) zda je koupelna v mezipatře, WC venkovní atp. 4) jaká je přítomnost nepříznivých faktorů prostředí (prach, hluk, nedostatečné osvětlení, nevhodná teplota, nevhodná vlhkost atp.), 5) zda je žadatel v čistém prostředí, 6) zda by prostředí žadatele mohlo mít vliv na jeho zdravotní stav (psychický, somatický atp.), 7) jaká je blízkost zdravotního střediska, praktického lékaře atp. 8) jaká je vzdálenost obchodu atp. III. B) Průběh sociálního šetření pro účely řízení o dávky pomoci v hmotné nouzi a příspěvku na zvláštní pomůcku. S ohledem na skutečnost, že sociální pracovník v oblasti dávek pomoci v hmotné nouzi a příspěvku na zvláštní pomůcku shromažďuje informace o žadateli, je analogicky možné využít vhodným způsobem (bez detailních informací o zdravotním stavu) výše uvedené návodné otázky a postupy, doporučené pro sociální šetření obecně. Tuto obecnou úpravu postupů sociálního šetření je však třeba aplikovat vždy s přihlédnutím k individuální povaze případu a v souladu s platnou legislativou.

74

Sociální šetření v rámci dávek pomoci v hmotné nouzi a příspěvku na zvláštní pomůcku je důležitým podkladem pro rozhodování ve věci uvedených dávek, a to z toho důvodu, že nárok na tyto dávky je do značné míry ovlivněn právě sociálními a majetkovými poměry a určením okruhu společně posuzovaných osob. Je nutné zdůraznit, že u dávek pomoci v hmotné nouzi a u příspěvku na zvláštní pomůcku není sociální šetření zákonem předepisováno jako podklad pro řízení (na rozdíl od příspěvku na péči), ale v některých případech je nezbytné jej provést, pak i toto šetření vykonává odborný sociální pracovník ÚP ČR. I když v zákoně o pomoci v hmotné nouzi je v § 63 odst. 1 uvedeno, že sociální šetření provádí zaměstnanci orgánů pomoci v hmotné nouzi bez odkazu, že tito zaměstnanci musí splňovat kvalifikaci sociálního pracovníka podle zákona o sociálních službách, předpokládá se, že nepůjde-li pouze o ověřování údajů a skutečností ohledně podmínek nároku na dávky pomoci v hmotné nouzi, bude sociální šetření vykonávat kvalifikovaný sociální pracovník. Takové šetření a při něm získané informace neslouží primárně pro dávkové účely, ale právě pro sociální práci. V rámci takového šetření dochází nejen k určitému ověření (kontrole) údajů, které osoba uvedla k dokreslení své sociální situace, ale i k posouzení vztahů v rámci rodiny i vztahů osoby žádající o pomoc k širšímu sociálnímu okolí. Jde o navázání pozitivního kontaktu s osobou i se členy její rodiny, který je nezbytný pro analyzování jejich obtížné sociální situace a následných možností a cest vedoucích ke změně. V rámci některých metod pro ověření významných skutečností rozhodných pro účely řízení o dávkách lze použít postupy, které jsou uvedeny v Normativních instrukcích č. 10/2013 a č. 16/2013. 1. Sociální šetření zaměřené na žádosti v oblasti dávek pomoci v hmotné nouzi Sociální šetření u dávek pomoci v hmotné nouzi je zaměřeno na: 1. Určování okruhu společně posuzovaných osob, které lze většinou zjistit v rámci sociální práce s osobou. Posuzování této skutečnosti by tedy mělo být v dotčených bytech nebo místnostech (např. u ubytoven) doprovázeno sociálním šetřením orgánu pomoci v hmotné nouzi, obzvláště pak v případech, kdy domácnost sdílí společně se žadatelem osoby vůči sobě jiné, které prohlašují, že spolu trvale nežijí a společně neuhrazují náklady na své potřeby. 2. Posouzení celkových sociálních a majetkových poměrů, tj. úroveň vybavení bytu, místnosti, velikost bytu či místnosti, vlastnictví movitých věcí, apod. Při vlastním sociálním šetření si sociální pracovník všímá např., zda k bydlení náleží garáž, zahrada, zda nejsou někde v bytě položeny klíče od motorového vozidla

75

(pokud ano, zjišťuje, komu motorové vozidlo patří), zda mají základní vybavení (postele, skříně, stoly, židle, pračku, ledničku), čím topí (kamna, kotel, přímotopy), kolik je členů v bytě/domácnosti, zda jsou hlášeni, zda jsou na návštěvě atp. Co se týká ubytovacích zařízení (ubytovny atd.), pak si všímá, zda žadatel či žadatelé mají pračku, případně si nechá ukázat všechny elektrické spotřebiče včetně zjištění, komu náleží - v praxi se stává, že některá z osob požádá o mimořádnou okamžitou pomoc na nějaký spotřebič a ze záznamu sociálního šetření pak lze zpětně vyhledat, zda tento již vlastní či ne atp. Z praktických zkušeností sociálních pracovníků vyplynulo, že někteří žadatelé neuvedou všechny předměty, které vlastní či neuvedou všechny osoby, se kterými sdílí domácnost, byt, pokoj atp. Za základní vybavení žadatelova prostředí se považuje zejména (vše v průměrných tržních cenách): pračka, lednička, počítač, televizor, sporák, plotýnky na vaření a další běžné elektrické spotřebiče, kuchyňská linka, postele, skříně, stoly, vybavení dětského pokoje atp. Co se týká motorového vozidla, zjišťuje se jeho cena, s ohledem na možnost využití tohoto majetku, tj. prodejem ke zvýšení příjmu vlastním přičiněním, dále zda je zakoupeno s přispěním státu, jinak se nepřihlíží pouze k motorovému vozidlu, které je využíváno k výdělečné činnosti nebo k jiným způsobem nezajistitelné dopravě do školy nebo zaměstnání. Posouzení je však vždy na uvážení sociálního pracovníka. 2. Sociální šetření u příspěvku na zvláštní pomůcku Sociální pracovník postupuje podle obecné části sociálního šetření v této Normativní instrukci, dále uvádí informace o žadateli a volí analogicky návodné otázky popsané výše. Pokud se sociální šetření týká žádosti o příspěvek na zvláštní pomůcku, je potřeba přizpůsobit zjišťované skutečnosti charakteru pomůcky, na kterou klient žádá příspěvek. Nejčastěji je potřeba se zaměřit na: - bariérovost bydliště klienta, - druh aktivit klienta (osobní, pracovní, vzdělávací) a jejich četnost, - pomůcky a úpravy, které klient využívá. Při sociálním šetření u příspěvku na zvláštní pomůcku se zkoumají následující oblasti:

76

1) Plnění podmínek vyplývajících z § 9 odst. 5 písm. b) a c) zákona č. 329/2011 Sb.: Zjišťuje se důvod pořízení pomůcky, tedy jestli pomůcka umožní žadateli sebeobsluhu nebo ji potřebuje k realizaci pracovního uplatnění, k přípravě na budoucí povolání, k získávání informací, vzdělávání anebo ke styku s okolím. Tyto skutečnosti se posuzují v kontextu prostředí, ve kterém se žadatel pohybuje, zkoumá se možnost a schopnost žadatele pomůcku pravidelně využívat. Zároveň se zjišťuje, zda žadatel již nepoužívá předměty či úpravy, které jsou z hlediska jejich funkce obdobné funkcím požadované pomůcky. Pokud klient žádá o příspěvek na schodišťovou plošinu, zjišťuje se, zda není možné dosáhnout odstranění bariéry pomocí schodolezu tak, aby byl naplněn § 9 odst. 10. zákona č. 329/2011 Sb. 2) Pokud klient žádá o příspěvek na zvláštní pomůcku na pořízení motorového vozidla, nebo žádá o příspěvek na pomůcku v ceně nad 24.000 Kč a žádá o snížení 10% spoluúčasti, přihlíží se k jeho příjmům a k příjmům osob s ním společně posuzovaných a k jejich sociálním a majetkovým poměrům. Pomocí sociálního šetření se tudíž zkoumají stejné skutečnosti jako u dávek pomoci v hmotné nouzi, tj.: 1. Určení okruhu společně posuzovaných osob 2. Celkové sociální a majetkové poměry žadatele a osob společně posuzovaných – zda žadatel nemá jiný movitý majetek, který je možné prodat (zahrada, nevyužívaná garáž popř. jiné nemovitosti, které nejsou využívány k bydlení) atp. 3. Písemný záznam ze sociálního šetření pro oblast pomoci v hmotni nouze a příspěvku na zvláštní pomůcku: Výstupem sociálního šetření pro účely řízení o výše uvedených nepojistných sociálních dávkách je písemný záznam ze sociálního šetření, který slouží jako podklad pro rozhodování správního orgánu. Obsah: 1. Datum, čas (časový rozsah: kdy bylo zahájeno, kdy bylo ukončeno) a místo, kde bylo šetření provedeno; označení osoby, která sociální šetření provedla. 2. Identifikační údaje žadatele. 3. Informace týkající se okruhu společně posuzovaných osob a sociálních a majetkových poměrů, kdy sociální pracovník zejména popisuje: a) rodinné prostředí (rodina úplná, náhradní, neúplná atp.), b) ekonomické poměry (zaměstnání/zdroj příjmů, půjčky, výživné, příjmy, výdaje atp.), c) zdravotní poměry a hygienickou úroveň domácnosti (nemoci, duševní

77

poruchy, výživa, známky týrání atp.), d) bytové poměry (žije sám, popř. s kým, ve které části města, dostupnost, vybavenost domácnosti atp.), e) vlastnictví movitého a nemovitého majetku a jeho využití (vlastník, spoluvlastník, věcné břemeno atp.), včetně využívání majetku osoby blízké a způsob jeho využití, finanční hotovost, včetně případných spoření, f) výchovné poměry (školní docházka, způsob trávení volného času, tresty, odměny atp.), g) vztahy mezi členy rodiny a další důležité vztahy mimo rodinu a postavení klienta v těchto vztazích (přátelské skupiny, příbuzenské vztahy, pracovní, zájmové skupiny, sousedské vztahy atp.), h) celkový dojem, který na nás klient dělá, vlastní úvahy a závěr, ve kterém je uvedeno např. vybavení odpovídá podmínkám zákona, je standardní a nelze jej využít k prodeji. Záznam je založen do spisu. V. Sociální pracovník – úředník MPSV Sociální pracovník – úředník MPSV vykonává sociální šetření v rámci řízení o odvolání, pokud je pro posouzení v odvolacím řízení nezbytné provést sociální šetření. Pro vlastní provedení sociálního šetření využívá stejné postupy jako u sociálního šetření v první instanci.

Mgr. Zuzana Jentschke Stőcklová, v. r. náměstkyně ministryně pro sociální a rodinnou politiku

78

Příloha č. 2 (mapa soc. vyloučených lokalit) Mapa sociálně vyloučených lokalit, která může sloužit jako návod pro výběr, do které z výzev na předškolní vzdělávání (14. výzva„Infrastruktura pro předškolní vzdělávání “nebo 15. výzva„Infrastruktura pro předškolní vzdělávání pro sociálně vyloučené lokality“) žadatel podá žádost o dotaci

79

Příloha č. 3 (upozornění MPSV) Pro potřeby zajištění sociální práce ve vztahu k řešení potřeby bydlení a problematice doplatku na bydlení vydává Ministerstvo práce a sociálních věcí toto upozornění pro obce, jejich úřady a krajské úřady. I.

Sociální práce se zaměřuje na řešení konkrétní situace jednotlivců, skupin osob nebo rodiny. Za tím účelem využívají kvalifikovaní sociální pracovníci v oboru1 odborné postupy k zajištění potřeb klientů s cílem zlepšení jejich situace nebo vyřešení jejich nepříznivé sociální situace. Cílem může být kromě jiného zajištění vhodného nebo standardního bydlení. Současně je cílem sociální práce tvorba příznivých společenských podmínek a to tak, aby bylo dosaženo stanoveného cíle u konkrétního klienta. To znamená, že úřad obce v rámci povinností mu uložených zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (§ 92, § 93, § 93a) a zákonem č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (§ 7, § 63, § 63 a § 65) podporuje sociální změnu, řešení problémů v mezilidských vztazích a posílení a osvobození lidí za účelem naplnění jejich osobního blaha. Zasahuje tam, kde se lidé dostávají do konfliktu se svým sociálním prostředím. Pro sociální práci jsou klíčové principy lidských práv a společenské spravedlnosti a solidarity. Uvedená povinnost je dle citovaných ustanovení uložena obecním úřadům typu II., typu III., újezdním a krajským úřadům.Ministerstvo práce a sociálních věcí za účelem metodické podpory a výkladového 1

Kvalifikační předpoklady upravuje ustanovení § 110 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, nicméně pro nastalou situaci je nutné vnímat spíše vhodnost zajistit výkon této činnosti odborně připraveným absolventem oboru sociální práce.

80

stanoviska k uvedeným ustanovením citovaných právních předpisů vydalo „Doporučený postup č. 1/2012 pro potřeby MPSV, krajských úřadů, obecních úřadů typu II. a III. a újezdních úřadů, k výkonu sociální práce v přenesené působnosti“ (dále jen Doporučený postup 1/2012), který je dostupný na webu MPSV v záložce „Soc. práce a soc. služby“.V případě, že nedojde nebo nedochází ke spolupráci, je nutné, aby procesy podpořily a případně pomohly spolupráci

nastavit

krajské

úřady

ve

spolupráci

s krajskými

pobočkami Úřadu práce ČR. Zde lze uvažovat i o řešení situace, která přesahuje území správních obvodů úřadů obcí. Uvedené oblasti konkrétně upravuje částII. Sociální práce na úrovni krajského úřadu, část III. Sociální práce na úrovni obecního úřadu a částVII. Spolupráce s Úřadem práce ČR Doporučeného postupu 1/2012. II.

S důsledky novely zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně § 33 odst. 6, institut „souhlasu obce“ v případě posuzování nároku na doplatek na bydlení u žadatele o dávku, který užívá bydlení ubytovací zařízení nacházejícím

se

v katastrálním

území

dané

obce,

bude

Ministerstvo práce a sociálních věcí zástupce krajských úřadů dne

24. 6. 2015

na metodickém

dni

s metodiky

sociální

prevence a sociálními pracovníky krajských úřadů informovat o kontextu výše popsaných povinností úřadů obcí a upozorní na standardní postup: -

v případě nových žádostí – sociální pracovník kontaktního pracoviště ÚP (KoP) neprodleně informuje sociálního pracovníka obecního úřadu a na základě výše popsané zákonné povinnosti

81

budou s tímto klientem okamžitě zahájeny činnosti sociální práce dle platné právní úpravy a Doporučeného postupu 1/2012. -

III.

v případě přehodnocení stávajících žádostí – obdobně.

Ministerstvo práce a sociálních věcí dále připomíná, že od roku 2015 jsou nově právě na tyto činnosti účelově určené finanční prostředky – viz metodika pro poskytování příspěvku na výkon sociální práce (příloha č. 1 k Příkazu ministryně 14/2015) dostupná na webu MPSV, záložka Soc. práce a soc. služby.

Zpracoval odbor sociálních služeb, sociální práce a sociálního bydlení (22) Schválil: PhDr. Radek Suda, stálý zástupce ředitele odboru V Praze dne 23. 6. 2015

82

Příloha č. 4 (informovaný souhlas)

83