1
PODÉL STARÉ HRANICE DO SOUSEDNÍ VESNICE NAUČNÁ STEZKA Kocbeře – Kohoutov
8
Místopis Kocbeří podle dětí z kocbeřské školy 1
3
2
Kaple Svatého Floriána
18 13
14
7
4
Pomník padlým 1. světové války Škola
17
Kamenolom
5
6 Pomník seržanta Tomašova z 2.světové války
Šporkův kámen s bílým jelenem
6 12
15
11
7
8
9 Silo
Pomník obětem Pochodu smrti
16
Obecní úřad, pošta a knihovna
Janská studánka
10
13
14
15
Mateřská školka Fotbalové hřiště
1
ka z e t á s outov n č nau – Koh e ř e b Koc
2
16
Hospoda Továrna
17
18 Hřbitov z Prusko-rakouské války 1866
KOCBEŘE
4
1 2
3
5 6
Obec Kocbeře
4
12
Autobusová zastávka
5
9
11
Hájovna
Kaplička
ZDE STOJÍTE
3
10
NAUČNÁ STEZKA
KOHOUTOV
2
PODÉL STARÉ HRANICE DO SOUSEDNÍ VESNICE NAUČNÁ STEZKA Kocbeře – Kohoutov Historie obce Kocbeře Obec Kocbeř, nynější dolní část obce Kocbeře byla založena buď na konci 13. nebo na počátku 14. století německými osadníky. Německý název Rettendorf (původně prý Raittendorf) vznikl prý ze slova mýtiti, káceti. Horní část obce byla jako osada Nové Kocbeře součástí Obce Království, která vznikla až v letech 1836 – 1839, kdy tehdejší majitel Martin Vagner nechal vyklučit část svého lesa a vyměřil zde 27 stavebních míst pro poddané z okolních vsí, kteří měli povinnost pracovat 13 dnů v roce v panském lese. Obcí procházela obchodní stezka a stával zde formanský hostinec. Jeho majitel také vykupoval práci domácích tkalců a v polovině 19.století vznikla na jeho místě nynější továrna zabývající se zpracováním hedvábí. Současná obec Kocbeře vznikla spojením obou Kocbeří. Po celou svoji dlouhou historii byla obec osídlena spíše německým obyvatelstvem – v roce 1930 měla obec 123 domů a 549 obyvatel, z toho 523 Němců, 21 Čechů a 5 obyvatel jiné národnosti. Zdejší hřbitov byl založen v roce 1889 a svou funkci ztratil po odsunu německého obyvatelstva v roce 1945.
KOCBEŘE
4 1 3
2
5 6
NAUČNÁ STEZKA
KOHOUTOV
3
PODÉL STARÉ HRANICE DO SOUSEDNÍ VESNICE NAUČNÁ STEZKA Kocbeře – Kohoutov Děti z kocbeřské školy o tom složily tuto písničku
Hraniční kameny panství Obec Kocbeř patřila k panství Choustníkovo Hradiště, se kterým měla několik majitelů, až konečně v roce 1662 koupil jmenované panství i s Kocbeří generál Jan hrabě Špork. Jeho syn, uměnímilovný hrabě František Antonín Špork vybudoval počátkem 18.století rozsáhlý lázeňský areál v Kuksu, který ve své době přesahoval i věhlas Karlových Varů. Z této doby je i vzácně zachovaná řada hraničních kamenů Šporkova panství v okolí Kocbeří, které jsou součástí této stezky. Některé jsou označeny pořadovým číslem, šporkovským znakem, popřípadě letopočtem. Závazkem obce vůči vrchnosti bývala povinnost dbát o tyto mezníky. Aby bylo pro případ nejasnosti možné dohledat původní umístění mezníku, podkládalo se pod něj dřevěné uhlí nebo skleněné střepy. K zajišťování neporušenosti mezníků se konaly jedenkrát ročně, nejčastěji na den sv.Jiří nebo o letnicích obchůzky hranic, při kterých mezníky opravovali nebo obnovovali. Nejednalo se však o tíživou povinnost, odpovědnost za mezníky mohla být dokonce považována za zvláštní vyznamenání. Na obchůzku brávali s sebou nedospělé hochy, kteří dostávali po řadě při každém mezníku vysázenu na kalhoty „kopu na pamětnou“. Další památky na hranice panství se nalézají jinde v obci – na dolním konci obce při silnici na Choustníkovo Hradiště odbočíme doleva na místní komunikaci a v zahradě stojí kámen, na němž je vytesán jelen. Pověst vypravuje, že ve zdejších hustých lesích roce 1726 vyslídili psi hraběte Františka Antonína Šporka jelena, kterého hrabě skolil právě v okamžiku, kdy chtěl přeskočit plot panství.
V překrásných lázních Kuks schází se k lovu páni,
Jen hrabě pádí dál k severu na svém koni,
vede je jejich pán
v dáli se mu míhá,
František Antonín Špork sám.
jelena srst bílá.
Lesní roh zatroubil, každý se připravil
Lesní roh zatroubil, každý se připravil
Páni se chystají, vyprovází je dámy:
Jelen mu uniká, běží k hranici panství,
Štěstí vám přejeme,
hranici přeskočil,
brzy se shledáme.
tu hrabě vystřelil.
Lesní roh zatroubil, každý se připravil
Lesní roh zatroubil, každý se připravil
Na sever od zámku jen hluboké jsou lesy.
Hrabě ho v letu skolil a na památku lovu
Ty plné zvěře jsou
tady kámen stojí,
a lovce k sobě zvou
na něm jelen bílý.
Lesní roh zatroubil, každý se připravil
Lesní roh zatroubil, každý se připravil
Lovci už vyráží a psi před nimi běží, loví se zajíci, jeleni i srnci. Lesní roh zatroubil, každý se připravil
KOCBEŘE
4 1
5 6
2
3
NAUČNÁ STEZKA
KOHOUTOV
4
PODÉL STARÉ HRANICE DO SOUSEDNÍ VESNICE NAUČNÁ STEZKA Kocbeře – Kohoutov Lesy v okolí
Významnou krajinnou složku okolí Kocbeře tvoří lesy. Jedná se o lesy hospodářské, to znamená určené k produkci dřevní hmoty, důležité a obnovitelné suroviny pro další průmyslové zpracování a v neposlední řadě narůstajícího energetického významu. Současně plní i ostatní, ještě důležitější funkce, než je produkce dřeva. Mají nezastupitelný význam vodohospodářský, půdoochranný, klimatický, estetický, rekreační, zdravotní, jsou významným producentem kyslíku, skýtají domov mnoha rostlinným a živočišným druhům. Lesy v okolí Kocbeře jsou převážně jehličnaté s převahou smrku. Zdejší lesy, tak jako v celé střední Evropě až do poloviny 18. století smíšené, nepotřebovaly prosazování smrku na úkor ,,nežádoucích“ dřevin. Převážná část vytěženého dříví byla užita jako palivo a ostatní dřevo z veškerých dřevin se zpracovávalo ve více než dvaceti různých profesích. Zásadní změny nastaly ve druhé polovině 18.století, kdy díky průmyslové revoluci vzniká větší potřeba užitkového dříví. Původně smíšené lesy jsou mýceny a nahrazovány rozsáhlými porosty jehličnatými – smrku a borovice. Tyto jehličnaté monokultury trpí rozsáhlými kalamitami (sníh, vítr, mráz). Snahou současných lesníků je tento stav změnit ve prospěch porostů smíšených. Dosáhnout tohoto cíle chtějí omezením holosečí, (max.velikost 1ha), zvýšeným podílem výsadby listnatých dřevin, (okolo 25%). Rovněž je vyloučena výsadba sazenic s neznámým, či nevhodným původem. Tak by měly vzniknout lesy s vhodnější druhovou skladbou, lesy odolnější všem kalamitám, při zachování produkce kvalitního sortimentu užitkového dříví a plnění všech ostatních funkcí lesa.
KOCBEŘE
4
1 2
3
5 6
NAUČNÁ STEZKA
KOHOUTOV
5
PODÉL STARÉ HRANICE DO SOUSEDNÍ VESNICE NAUČNÁ STEZKA Kocbeře – Kohoutov Historie obce Kohoutov
Historie jednotlivých částí dnešní obce Kohoutov: NOVÝ KOHOUTOV – Tato část obce vznikla až po roce 1834 na panských pozemcích jako osada pro lesní dělníky. Byla sloučena s Kohoutovem v roce 1950, původně patřila k obci Království (dnešní Kocbeře). RABIŠ – Dnešní samota vznikla v roce 1836 jako nová německá ves. Slovo „rabisch“ pochází z němčiny, kam bylo v 15. století přejato ze slovanských jazyků. Slovo „rabuša“ česky znamenalo hůl, na kterou hostinský zaznamenával vruby svých hostů pijících na dluh. V Rabiši to možná byl původní název hospody. Dnes je místní rybník Rabiš vyhledávaným místem k odpočinku. KLADRUBY U KOHOUTOVA – Tato osada bývala s osadou Sedlo samostatnou obcí. V roce 1950 však byly sloučeny s Kohoutovem. Název Kladruby značí původně žďárovou ves (klád – ruby neboli rubati klády) s půdorysem okrouhlice. Domy jsou nahloučeny okolo nejnižšího místa vsi, kruhovité kotlinky s návsí uprostřed s rybníčkem, což je pro žďárovou ves typické. Kladruby jsou také mnohem starší než Kohoutov, již ve 14. století byly rytířským majetkem s 28 domy. Školu, faru, kostel a hřbitov měli Kladrubští v Kohoutově. Odpradávna zde také vzkvétalo košíkářství. Na návsi vedle rybníčku byla obnovena obecní kaple a v roce 2002 se zde konala první poválečná svatba. VYHNÁNOV – Osada Vyhnánov leží asi 2 km severovýchodně od Kohoutova. Obecní kaple ve Vyhnánově a požární zbrojnice jsou prohlášené za kulturní památku. Okolní samoty již spadají do romantického údolí Běluňky. NESYTÁ – Jméno osady Nesytá na pomezí Hajnice a Kohoutova pochází od vlastního jména Nesicha, jež vzniklo ze staročeského nesýta neboli nenasyta. Osada vznikla na méně úrodných svazích nad Běluňkou. Stará hospoda na křižovatce byla důležitou zastávkou na staré silnici Jaroměř – Trutnov.
Dle pověstí obec založilo slovanské obyvatelstvo. Jméno obce Kohoutov (původně Kokotov) je slovanské a pravděpodobně vzniklo ze jména prvního majitele dvorce. Obec vznikla při staré obchodní stezce z Jaroměře do Trutnova, při silnici na Vyhnánov, kde stával zájezdní hostinec. První písemná zmínka o Kohoutově je z roku 1415. V roce 1620 se obyvatelé zúčastnili bitvy na Bílé hoře, kde jich většina padla. Poté byla obec doosídlena německým obyvatelstvem a převažující národnostně německý charakter obce byl zachován až do konce druhé světové války. V období baroka Kohoutov spadal pod nadační panství Choustníkovo Hradiště F.A.Šporka (1662–1738). Do poloviny 18. století chodily kohoutovské děti do školy v Choustníkově Hradišti, což bylo pro velkou vzdálenost v zimě téměř nemožné. V roce 1751 byl v Kohoutově ustanoven učitel, který vyučoval nejprve v soukromém domě, později v nově postavené jednopatrové budově s kaplí. Ta byla v roce 1786 přestavěna na kostel a škola se přemístila do nové dřevěné budovy. Základní kámen k dnešní budově školy (je zde Keramické studio Jarmily Tyrnerové) položil 26. 7. 1856 patron školy hrabě Moritz Sweerts Špork. V roce 1835 se v Kohoutově narodil Jan Schmitt – hudební skladatel a později profesor na vídeňské konzervatoři. Po vzniku samostatného Československa v roce 1918 přicházejí do Kohoutova Češi a narůstá tak jejich počet vůči stále silné německé většině. První a druhá světová válka přinesly Kohoutovu úbytek obyvatel a ochromení hospodářství. Německé obyvatelstvo z obce definitivně zmizelo v poválečném odsunu.
KOCBEŘE
4 1 2
3
5 6
NAUČNÁ STEZKA
KOHOUTOV
PODÉL STARÉ HRANICE DO SOUSEDNÍ VESNICE NAUČNÁ STEZKA Kocbeře – Kohoutov
6
Místopis Kohoutova podle dětí z kocbeřské školy 1
naučná stezka Kocbeře – Kohoutov
3
2
Obecní úřad, knihovna
10
4
Hřbitov
Kostel
Skromlíkovi - farmářský prodej
ZDE STOJÍTE
5
6
7 Dětské hřiště
Penzion
9
11
8 Keramické studio
Obchod
Obec Kohoutov
4
3
1
9
2 8
5 6
10
11
Pekárna
7
Autobusová zastávka
Keramika od lesa
12
12
Kaplička Kladruby
KOCBEŘE
4 Obec Kocbeře
1 2
3
NAUČNÁ STEZKA
5
6 KOHOUTOV
