SOUTĚŽNÍ KŘÍŽOVKA Poškození dřevin zvěří
2. díl tajenky
Setina hektaru
Připravuje © Zdenka Reisenauerová
Osada
Trnovník
Slezské město
Nepohoda
Iniciály malíře Kašpara
Ovocná zahrada
Pohonná směs
1. díl tajenky
Obyvatel starověké Arménie
Produkt hnití bílkovin Druh léku Sjednotitel Slovanů Primitivní housle
Dovednost
Jednotka hlasitosti
Polní práce Tahle
Starý nástroj Vespodu
Smysl
Původní obyvatel
Stolní hra
Ďábel
Služby pro střední odběratele a velkoodběratele Pražská plynárenská, a. s., oddělení velkoodběru U Plynárny 500, 145 08 Praha 4-Michle, budova č. 37 Tel.: 267 174 404–422 • Fax: 267 174 414
Značka nobelia Domácky Libuše
Sardinie
Jasný meteor
Zármutek
Elektrický výboj Druh zásilky
Listnatý strom Korálový ostrov Živočich (knižně)
Značka thulia
Symetrála
Vetřelec
Společenský večer
Osobní zájmeno
Chůva (ze španěl.)
Sarmat
Ohleduplnost
Druh bílého vína
Opojená
Dceřiné společnosti
Peří na noze ptáka
Druh satiry
Pražská plynárenská Distribuce, a. s., člen koncernu Pražská plynárenská, a. s. U Plynárny 500, 145 08 Praha 4-Michle Tel.: 267 171 111 • Fax: 267 171 030 www.ppdistribuce.cz
Epický básník Zkosení
Pletené teplé kalhoty
Jemný likér
Lihovina z mléka
Planeta
Americké prasátko Značka kilometru
Pozdrav
1000 kg
Zmatek
Orientální kůň
Domácky Miriam Pravoslavný kněz
Velká místnost Značka minerálky
Aramejská modlitba
Stupně rychlosti
Deska na hlavici sloupu
Prometheus, energetické služby, s. r. o. U Plynárny 500, 140 00 Praha 4-Michle Tel.: 267 172 935, 267 172 255 Tel./fax: 267 174 300 e-mail:
[email protected] www.prometheusgas.cz
Zn. miliampéru
Pražská plynárenská Správa majetku, s. r. o., člen koncernu Pražská plynárenská, a. s. U Plynárny 500, 145 08 Praha 4-Michle Tel.: 267 172 397 • Fax: 267 173 438 www.ppsm.cz
Pomůcka: animal, kaddiš, klaret, lur, nikol, niti, pekari
Soutěžní křížovka • Odpovědi prosíme zasílejte do 20. 3. 2010 na adresu: Redakce časopisu U Plynárny, Jiří Váňa, Národní 37, 110 80 Praha 1-Nové Město nebo e-mail:
[email protected]. Nezapomeňte uvést výrazné označení ››Křížovka 2/2010« a svoji zpáteční adresu a telefon. Pět výherců obdrží knihy z Knihkupectví Daniel.
3 7
5 6 5 3
5 1
8 9 4 5
4 9
7 2 9 6
1 7
5 2 1 8
9 4
3 8
3 1 8 7 9 7 6 4 5 1 7 6 2 5 1 4 5 3 4 2 6 3 8
Pražská plynárenská Servis distribuce, a. s., člen koncernu Pražská plynárenská, a. s. U Plynárny 1450/2a, 140 00 Praha 4-Michle Tel.: 267 171 245, 267 172 451 Fax: 267 174 245 e-mail:
[email protected] • www.ppsd.cz
Grafika roku 2009 Fejeton Miloně Čepelky
Informační služby – energetika, a. s. U Plynárny 500/44, 145 08 Praha 4-Michle Tel.: 267 172 903 • Fax: 267 174 903 e-mail:
[email protected] • www.ise.cz
MPZ Dánska
Polarizační hranol
S U D O K U
»Zahrada Jiřího Trnky«: nejúspěšnější výstava v Galerii Smečky
1000 g Domácky Anatol
Zde
Iniciály autora Rusalky
Spojení do Michle: Tramvaj č. 11 z Bělehradské ulice (u metra C – I. P. Pavlova), autobus číslo 188 z Pankráce (u metra C – Pankrác). Parkoviště přímo před vchodem do hlavní budovy nebo v areálu U Plynárny – vjezd motorovou vrátnicí (asi 200 m před hlavním vchodem směrem od centra města).
Slonovina
Nošením dopravit
Kód Polska
M Ě S Í Č N Í K K O N C E R N U P R A Ž S K Á P LY N Á R E N S K Á , a . s . w w w. p p a s . c z
Zákaznická linka Pracovní doba: Pondělí až pátek: 7.00–19.00 hodin Tel.: 840 555 333 • Fax: 267 174 222 www.ppas.cz • www.spoluproprahu.cz
U rodičů
Dámský klobouček
2/2010
Sídlo společnosti Pražská plynárenská, a. s. Praha 1-Nové Město, Národní 37, 110 00 Tel.: 267 171 111 • Fax: 267 171 030 www.ppas.cz Služby pro domácnosti a maloodběratele • Jungmannova 31, Palác Adria, 110 00 Praha 1 • U Plynárny 500, 145 08 Praha 4-Michle, budova č. 37 Pracovní doba: Pondělí až čtvrtek: 9.00–18.00 hodin Pátek od 9.00 do 12.00 hodin
Mýtina
Surovina na zátky
Kontakty společnosti
Výherci soutěžní křížovky z čísla 12/2009: Pavla Doricová, Praha 4 Marie Šedivá, Praha 6 Josef Kocůrek, Varnsdorf Robert Mach, Králův Dvůr Ing. Karel Zelenka, Praha 6 Tajenka: Pravidelně kontrolujte své plynové rozvody
Pragoplyn, a. s. Jungmannova 36/31 110 00 Praha 1-Nové Město Tel.: 221 092 253 • Fax: 267 174 253 Měření dodávek plynu, a.s., U Plynárny 500/44, 145 08 Praha 4-Michle
Redakce časopisu
Adresa redakce: Národní 37, 110 00 Praha 1. Šéfredaktor: Ing. Jan Žákovec. Redakční rada: Ing. Dagmar Hartmanová, Ing. Jan Jindra, Miroslav Vránek, Ing. Jana Hnízdilová, Blanka Hlomová, Ing. Jiří Šach, Ing. Jana Frýdecká, Ing. Marek Sukup, František Erben, Jiřina Nováková, Ivo Kult, Jan Tater, Ing. Hana Schusterová, Rudolf Novák, Zuzana Neymonová, Jefim Fištejn, Tereza Špačková, Jiří Váňa, Mgr. Lenka Hauptmanová, Ing. Helena Lemerová Sekretariát: Jiří Váňa, tel.: 221 092 386, e-mail:
[email protected]. • www.ppas.cz. Vydavatel: Gallery, s. r. o., Legerova 70, 120 00 Praha 2.
Plk. prof. MUDr. Vladimír Beneš, DrSc.:
DESET HODIN NUDY, DESET VTEŘIN DĚSU
AKTUÁLNÍ NABÍDKA
GALERIE SMEČKY
ZAHRADA JIŘÍHO TRNKY NEJÚSPĚŠNĚJŠÍ VÝSTAVA V GALERII SMEČKY I když se Galerie Smečky, kterou provozuje Nadační fond zřízený Pražskou plynárenskou, a. s., profiluje jako výstavní síň české koláže, ve svém dramaturgickém plánu zařazuje i výstavy, které svým obsahem zaujmou širší spektrum návštěvníků. Že je to správná cesta ukázala i poslední výstava – Zahrada Jiřího Trnky.
J
Ilustrace ke knize Františka Hrubína, Pohádky z tisíce a jedné noci, 1956
iž v průběhu výstavy se ukázal nebývalý zájem o všestranného umělce, od jehož úmrtí uplynulo v minulém roce již 40 let. Výstava proto byla prodloužena o tři týdny, což umožnilo ji zhlédnout více než šesti tisícům návštěvníků. Jsme moc rádi, že galerii tentokrát objevili rodiče s dětmi, školy od mateřských až po gymnázia a střední odborné zaměřené na grafiku. Výstava mohla přivítat i celou řadu mimopražských návštěvníků. Pozitivní hodnocení výstavy je zřejmé z reakce médií, zejména pak tisku i ze zápisů v knize návštěv. Výstava, kterou připravila Pražská plynárenská společně s kurátorkou paní Mgr. Janou Orlíkovou a na níž díla z osobního vlastnictví zapůjčili dědicové Jiřího Trnky, Národní galerie v Praze, Moravská galerie v Brně, Galerie výtvarného umění v Ostravě, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Východočeská galerie v Pardubicích a Západočeská galerie v Plzni, byla velmi úspěšná a patří za ni dík všem, kteří se na jejím vzniku podíleli, neboť zážitek ze zhlédnutí děl tohoto jedinečného umělce lze právem označit za zcela mimořádný. Blanka Hlomová Ilustrace ke knížce o Míšovi Kuličkovi
Jaro, 1966
Král, kolem roku 1955
Ilustrace ke knize Jana Karafiáta, Broučci, 1941 a 1947
Ilustrace ke knize Františka Hrubína, Špalíček pohádek, 1957
2
U PLYN ÁRNY 2 /2 0 1 0
Ilustrace ke knize Jiřího Horáka, České pohádky, 1944
Ilustrace z knihy Jiřího Trnky, Zahrada, 1962
3
GALERIE SMEČKY
ZÁKAZNICKÁ KARTA PRAŽSKÉ PLYNÁRENSKÉ, a. s.
VYBRANÉ ZÁPISY V NÁVŠTĚVNÍ KNIZE GALERIE SMEČKY K VÝSTAVĚ »ZAHRADA JIŘÍHO TRNKY« Děkuji za krásný zážitek Miluji Jiřího Trnku (jeho tvorbu), je to nádherné a kouzelné. ● Tolikrát jsme již viděli a zase se znovu podíváme. A moc rádi. ● Great exposition! I (we) really liked it, fantastic (Group from Rome) ● To jsem už dlouho nezažila. Krása. ● Výstava velmi krásně udělaná, obrazy jsou nádherné... vrací to vzpomínky na krásné pohádky!!! ● Srdečné díky za tu krásu. ● Děkujeme za pěkný zážitek. Vrátili jsme se do dětství. ● Je to pohlazení na duši. ● Nádherná připomínka našeho dětství i našich dětí. Děkujeme. ● Něžné, okouzlující, krása nesmírná. Dodatečné díky panu J. Trnkovi a pořadatelům výstavy. Navštívit Vaši galerii je vždy radost. ● ●
ZVEME VÁS NA VÝSTAVU
Pan Trnka byl úžasný člověk a je dobře, že mu tato výstava byla věnována. ● Kouzelní broučci – Broučci. Těší se z vás i děti v Chicagu. ● Laskavé, milé, krásné. ● Oáza krásy, jemnosti, poezie – díky. ● Krásně poetické a lehoučké, jako pírko... Děkujeme za načechrání duše! ● Úžasná výstava. Krásné prostředí. ● Fantastická výstava, která by se měla určitě pravidelněji opakovat. ● Výstava plná poezie, něhy, fantazie. Pohlazení po duši. Děkuji a ptám se, kdy bude mít Trnka konečně stálou výstavu? ● Nádhera, měla jsem slzy v očích. Prostě krása. ● Moc se nám to líbilo. Míšu Kuličku bychom chtěli mít doma, na tulení. ●
VLASTA KEMR – JAK MĚ NEZNÁTE /KOLÁŽE Z LET 1984–2009/ JIŘÍ KALOČ – INFORMEL A SOCHA DOMU GALERIE SMEČKY, 3. BŘEZNA–17. DUBNA 2010
N
ová výstava v Galerii Smečky je společným představením vcelku neznámé volné tvorby dvou autorů: koláží, z nichž nejstarší vznikly před čtvrt stoletím, nejnovější pak v loňském roce, od Vlasty Kemra, rodáka z Čech, žijícího už třicátým rokem v bavorském Mnichově, a prací z období informelu šedesátých let minulého století od Jiřího Kaloče, který je v povědomí kulturní veřejnosti spíše svým pozdějším malířským dílem; na výstavě prezentuje také svůj unikátní vlastní dům ve Vrbici na Rychnovsku, tzv. »Sochu domu«. 1. Jiří Kaloč: Výbuch, 1965 2. Vlasta Kemr: Touha po světle, 1992
1
2
SEDMDESÁTINY JAROSLAVA KOŘÁNA 25. ledna 2010 proběhla v Galerii Smečky u příležitosti 70. narozenin Jaroslava Kořána malá oslava. Mezi mnoha gratulanty byli generální ředitel Pražské plynárenské, a. s., Milan Fafejta, ředitel Národní galerie Milan Knížák a další osobnosti umělecké sféry. Jaroslavu Kořánovi, duchovnímu otci Galerie Smečky a jejímu spoluzakladateli ke kulatému jubileu blahopřejeme a do dalších let přejeme pevné zdraví a další úspěchy v jeho výstavních a publikačních aktivitách. rr
U PLYNÁRNY 2 / 2 0 1 0
Dostat za svoji práci spravedlivou odměnu. V západním světě běžná praxe. V Africe a v dalších oblastech třetího světa se ale také pomalu začíná blýskat na lepší časy. Zásluhu na tom mají i občané České republiky, kteří v uplynulém roce nakoupili tak zvané fair trade výrobky z rozvojových zemí za téměř padesát milionů korun. O tom, jak důležitý je fair trade – férový obchod, jsme si povídali s Lenkou Černou, absolventkou prestižní holandské univerzity rozvojových studií v Haagu, která strávila několik let v Africe a Indii a v současné době se věnuje práci v plzeňské rodinné Fair Trade společnosti Excellent. Nedávno se přitom vrátila z Ugandy, kde ve zdejším farmářském družstvu Gumutindo kontrolovala, zda fair trade obchod probíhá podle stanovených pravidel. Setkala se tam s lidmi, kteří jsou hrdí na to, že mohou pracovat. Co všechno viděla a zažila při svých cestách po této africké zemi, si přečtěte v následujícím rozhovoru.
P
Galerii Smečky najdete v ulici Ve Smečkách 24, 110 00 Praha 1. Otevřeno je od úterý do soboty od 11 do 18.30 hodin. Děti, studenti, důchodci a zdravotně postižení mají vstup zdarma, stejně i držitelé Zákaznické karty Pražské plynárenské, a. s. Ostatní zaplatí 10 korun. Tel.: +420 222 210 268 • Tel./fax: +420 222 210 272, e-mail:
[email protected], www.galeriesmecky.cz
4
FAIR TRADE
Co všechno musí farmář udělat, aby byl zařazen do programu fair trade? Farmář musí být především členem družstva, které požádá o fair trade registraci a certifikát. Pravidelně se musí podrobovat velmi přísným kontrolám. Musí především pěstovat kvalitní plodiny a používat pouze povolené látky, kontrolují se pravidelně také vzorky půdy a samotných plodin. Farmáři se na schůzích demokraticky rozhodují, jak použijí sociální prémii, například na opravu školy, vybudování zdroje vody nebo k nákupu určité technologie. Zajímavé je, že padesát procent managementu družstva musí tvořit výhradně ženy. Zamlouvá se místním takový obchod? Když jsem žila v Africe, viděla jsem, jak zdejší lidé reagují na finanční dary. Samozřejmě byli rádi za každou pomoc, ale cítila jsem z jejich chování ponížení. Během měsíční kontrolní cesty v družstvu Gumutindo jsem ale viděla, že situace se tu otočila o sto osmdesát stupňů. Najednou jsme pro ně byli obchodní partneři a oni jsou velmi hrdí na to, že pracují a jejich práce je kvalitní. Setkala jste se s mnoha farmáři. Na kterého nejvíce vzpomínáte? Nejvíce mě zaujal příběh pana Busaby Livinstona, který žije se svojí rodinou ve vesnici Konokoyi na východě Ugandy. Vychovává se ženou patnáct dětí, z toho sedm sirotků, které adoptoval. Všichni společně žijí spokojeně v malém hliněném domku se střechou z vlnitého plechu. Všude kolem jsou banánovníky a kávovníky, o které se rodina pečlivě stará. Zdůrazňoval
roč se studentka vysoké školy ekonomické jen tak vydá do Afriky? Od devatenácti let, kdy jsem poprvé v Zimbawe viděla na ulicích chudobu a bídu, ve které zdejší lidé musejí žít, jsem se chtěla věnovat mezinárodnímu obchodu a rozvojové spolupráci. Po dokončení druhého ročníku vysoké školy jsem si proto sbalila kufry a odjela na rok do Ugandy, kde jsem žila přesně v takových podmínkách, v jakých tu žije většina lidí, v hliněné chatrči, bez tekoucí vody a elektrické energie. Afriku jsem tak měla možnost poznat doslova na vlastní kůži. Co vám tento pobyt v Africe dal? Díky této zkušenosti teď vím, co je pro Afričany opravdu důležité, a tím je vzdělání jejich dětí a možnost prodávat svoji úrodu za ceny, které jim dovolí důstojně žít a platit svým dětem školné. V Africe navíc neexistuje důchodový systém, proto se zdejší obyvatelé ze všech sil snaží, aby své ratolesti mohli posílat do školy a tím jim i sobě zajistit budoucnost. Tak se zrodil projekt Adopce na dálku v Ugandě? V podstatě ano. Obraceli se na mě místní obyvatelé s prosbou o pomoc. Za dva roky, co jsem v Ugandě žila se nám společnými silami s Arcidiecézní charitou Praha podařilo zajistit adoptivní rodiče z naší republiky pro tři a půl tisíce dětí z této oblasti. Přesto jste ale po čase došla k názoru, že to nestačí… Co následovalo? Během osmi let, kdy jsem se usilovně věnovala rozvojové spolupráci na pomoc Africe, mi postupně docházelo, že jednorázové finanční prostředky jsou jen jakási záplata na skutečné problémy. Rozhodla jsem se proto přeorientovat na férový obchod, takzvaný fair trade, a společně se svojí maminkou založila společnost Excellent, která do ČR fair trade výrobky dováží. Co to znamená fair trade? Lidé v Africe chtějí pracovat, jenže nemají ve většině případech žádnou možnost získat za své plodiny jako káva, kakao nebo koření výkupní cenu, která jim pokryje základní životní potřeby. Fair trade vykupuje vypěstované produkty za férovou cenu. Lidé je tak nemusejí prodávat překupníkům za směšné částky a živořit nebo nutit pracovat děti. Fair trade družstva farmářům navíc poskytují poradenství ohledně jejich podnikání a také malé finanční půjčky. V Ugandě, kde jsme tento rok provedli v družstvu Gumutindo hloubkovou kontrolu, odpovídali farmáři na tuto otázku slovy: »Fair trade znamená nejlepší cenu za mojí kávu«.
Farmářka Mary a Lenka Černá
mi, že jen díky fair trade obchodu chodí všechny jeho děti školy. To je obrovské zadostiučinění. Důkaz, že tento způsob pomoci opravdu funguje. Na koho ještě vzpomínáte? Do Ugandy jsme vezli balíček mleté kávy, aby zdejší pěstitelé viděli, jak hotový produkt z jejich kávy vypadá. Je na něm fotografie paní Mary, jedné z místních žen. V Ugandě se novinky šíří doslova rychlostí blesku. Proto, když se paní Mary od sousedky doslechla, že přijeli běloši z firmy Excellent fair trade a mají sebou balíček kávy, neváhala a ihned si nás našla. Šla pěšky dva dny jen proto, aby nás poznala. Ochotně pózovala s kávou a byla nadšená, že se vidí na obrázku. Je jí 64 let a má už tři vnoučata. Je velmi čilá a stále se věnuje pěstování kávy. Dokonce je jednou z předních představitelek družstva. Jak vůbec vypadá práce takového afrického fair trade pěstitele kávy? V průměru má každý farmář kolem tisíce kávových keřů. Viděla jsem ale i plantáže, kde jich bylo několik tisíc. Obhospodařit takové množství dá samozřejmě mnoho práce. Je potřeba stromy pravidelně zastřihávat, pečovat o ně, přihnojovat pouze kravským hnojem. Farmáři kávová zrna očešou, oloupou první vrstvu slupky a usuší. V takovém stavu je dovezou do vý-
kupny a dostanou peníze za celkové množství, to je celé. Pak už je to pouze starost družstva. Zrna se znovu oloupou, vytřídí a odvezou do pražírny. Pijí v Ugandě farmáři kávu, když se o ní starají celý rok? Pijí. Je to nápoj podobný našemu turkovi. Upraží si a na kameni umelou ale jen ta zrna, která vytřídí jako špatná. Pak už stačí zalít vodou a káva je na světě. Jak probíhala vaše kontrola a proč je nutná? Důležitá je z toho důvodu, že se na vlastní oči pře-
Díky fair trade chodí místní chlapec do školy
svědčíme, že fair trade družstva fungují skutečně tak, jak mají. Příběhy pěstitelů pak můžeme prezentovat českým zákazníkům, kteří fair trade podporují. Musí být demokratické, musí v nich být velké procento žen a sociální odměny, které dostávají, musí být využity na rozvoj komunity. Zcela náhodně jsme si ze seznamu vybrali několik desítek farmářů a ty jsme navštívili. Pro objektivitu jsme použili vlastní dva tlumočníky. Jak byste svoji poslední kontrolní cestu po Ugandě zhodnotila? Na rozdíl od dřívějších let je tu vidět obrovský pokrok. Snížilo se zde procento HIV pozitivních, více než sedmdesát procent zdejších dětí chodí do školy, zlepšila se infrastruktura i informovanost obyvatel o plánovaném rodičovství. Velmi mě těší, že pomalu ale jistě mizí i dětská práce. Na východě již téměř díky fair trade neexistuje, ale v ostatních částech se s ní ještě setkat dá. Výrobky fair trade jste představila i na Dni plynárenství, jaký měly ohlas? Náš tým, který pracovníkům Pražské plynárenské celý den nabízel fair trade ochutnávku, byl velmi potěšen obrovským zájmem a nadšením, se kterým se setkal. Také jsem ráda, že jsme mohli nabídnout jedinečný zážitek afrického tance a že se našlo několik dobrovolníků z řad zaměstnanců, kteří si ho vyzkoušeli na vlastní kůži. Chtěla bych tímto poděkovat za umožnění tak velké osvěty. Paní Lenko, děkuji vám za nesmírně zajímavé povídání a přeji, aby výrobky s označením fair trade, které jsou k dostání v řetězcích supermarketů, v drogeriích nebo v internetových obchodech, si našly cestu ke stále většímu počtu lidí i v Česku. Ivana Kocmanová Více informací na adresách: Excellent Plzeň, s.r.o. – Fair Trade Zelený pruh 1560/99, Praha 4 Telefon: 725 045 244 e-mail:
[email protected] www.e-fairtrade.cz
Nezapomeňte se zúčastnit čtenářské soutěže s FAIR TRADE na straně 11. Vylosovaný výherce obdrží dárkový balíček od firmy Excellent Naše čtenáře upozorňujeme na to, že se Zákaznickou kartou PP, a. s., mají ve FAIR TRADE slevu 10 % na internetový nákup fair trade výrobků. Přihlašení – jméno a heslo: ppas. 5
ROZHOVOR
V
áš otec, vy i váš syn jste neurochirurgové, navíc se jmenujete úplně stejně. Drobné odlišnosti jsou jen ve vědeckých hodnostech, ale to váš syn jistě dožene. Tři, to už není náhoda. Jak to, že všichni tři jste volili stejný lékařský obor? Dá se již mluvit o dědičné zátěži? Nepletou si vás pošťáci? Ten první nápad měl táta v padesátých letech. Jeho obor přitáhl a již nepustil, dodnes se ve svých skoro devadesáti letech v neurochirurgii dobře orientuje a jak já, tak syn jeho názory a nápady bereme vážně. Mě nikdy nikam netlačil, já syna také ne a přitom oba jsme bez váhání zamířili na medicínu a bez sebemenších výkyvů přímo do neurochirurgie. Ta genetická porucha, která se poprvé projevila u mého otce, musí být velmi dominantní. Obor neurochirurgie je pro nás laiky vrcholem chirurgického umění, protože představuje mez naší představivosti o tom, co ještě lze operovat. Je nepochybně spojen i s použitím nejmodernějších technologií. Vidíte ještě další možnosti jeho rozvoje? Co třeba transplantace mozku nebo jeho části? Máte pravdu v tom, že některé naše operace opravdu představují vrchol toho, co ještě lze na člověku operovat. Dnes prakticky není v mozku chirurgicky nepřístupná oblast, a tak naše hlavní otázka není, zda je to možné, ale zda je to účelné a bezpečné. Nějakou míru rizika je nutné přijmout, ale musí být vyvážené zis-
Jefim Fištejn • Foto archiv Vl. Beneše Transplantace mozku je nemožná – vždy by to byla transplantace těla k mozku, který by byl příjemcem. Mozek je člověk, smrt je smrt mozku. Ale tkáňová transplantace, kmenové buňky a reparace funkcí je něco zcela jiného. Tam je nepochybně budoucnost oboru. V laboratorních podmínkách a zvířecích experimentech bylo dosaženo neuvěřitelných výsledků, ať už třeba u poranění míchy, nebo následků mrtvice. Zatím však není ještě doba ke klinickému použití, tak daleko nejsme. A druhá oblast s neuvěřitelným rozvojem je genetika. Pokud dokážeme někdy její poznatky využít v praxi, mohli bychom snad i individuálně nemocím předcházet – to by byl vrchol medicíny, zrušila by sama sebe. Z kosterních nálezů víme, že pokusy o operativní otevření lebky se činily již v dávném starověku. Jak asi tak mohly vypadat tehdy operace na mozku? V čem se radikálně změnily naše poznatky o fungování mozku od představ prapředků? Trepanace měly v repertoáru snad všechny civilizace s výjimkou Egypta (Sinuhet je v tomto chybný). Nejvíce v předkolumbovském Peru, odtud je nejvíce kosterních nálezů. Valná většina trepanací byla rituálních, ale již třeba v Řecku bylo známo, že motorické dráhy se kříží, a odstraňovaly se hematomy. Operovaly se také nádory, které prorůstaly lebkou navenek, a asi nejčastějším cílem trepanací byli lidé s epileptickými záchvaty. Slyšel jsem, že jeden peruánský neurochirurg vzal z muzea staré nástroje a použil je k tre-
zek, bazální ganglia, limbický systém. V těchto oblastech provádíme nejtěžší a nejnebezpečnější operace, ale duši jsem tam zatím neviděl. Ale... pokud je duší život sám, pak je jejím sídlem celý mozek. Existuje módní teorie o tom, že zatímco minulost patřila levým hemisférám, kde se nachází centra řídící logiku a racionální jednání, budoucnost patří hemisférám pravým, odpovědným za city a tvůrčí smysly člověka. Opírá se takové zjištění o skutečné fyziologické změny ve vývoji obou polokoulí lidského mozku? Určitě. Anatomicky jsou obě hemisféry zrcadlově stejné, funkčně se liší. Ovšem pravá-levá je chybné, i když zažité, označení. Spíše užíváme dominantní a nedominantní. Za dominantní považujeme tu, kde je řeč a rozumění řeči, počítání, psaní atd., tedy tzv. fatické funkce, zjednodušeně slovo jako základ. V té druhé jsou pak spíše komplexní symboly. Zda je budoucnost tam, to nevím, emoce jsou zase spíše v tzv. limbickém systému, který je v obou hemisférách. Ovšem, mozek funguje jako celek. Máme fokální funkce, které dokážeme lokalizovat a mají svá jasně definovaná centra – hybnost, sluch, zrak a podobně. A pak máme funkce globální – vědomí, intelekt, paměť. Ty už lokalizovat neumíme, přinejlepším víme, kde nejsou. A tak máme asi 9/10 mozku, kde není žádná fokální funkce a kde my také můžeme celkem bezpečně operovat. Mozek je z tohoto pohledu fascinující. A kapacita se vymyká našemu chápání, srovnat snad lze s vesmírem.
Plk. prof. MUDr. Vladimír Beneš, DrSc. (1953), přední český neurochirurg, přednosta Neurochirurgické kliniky 1. LF UK a ÚVN ve Střešovicích, vedoucí subkatedry neurochirurgie na Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (IPVZ).
DESET HODIN NUDY, DESET VTEŘIN DĚSU kem pro nemocného. A také máme dnes alternativní možnosti léčby – radiochirurgii (u nás gamanůž) a endovaskulární techniky. Jejich efektivita není taková, jakou většinou může nabídnout operace, ale v některých případech jsou tyto metodiky bezpečnější. Zpětně nás pak ovlivňují v tom, že musíme být chirurgicky stále lepší, abychom obhájili svoji existenci a neskončili jen u traumatologie. A s tím samozřejmě souvisí technologie, naše sály dnes vypadají spíše jako velitelský můstek ze Star Treku. Operační mikroskop, navigace, ultrazvukový aspirátor, mikrovrtačky, elektrofyziologický monitoring, kolejnice, po kterých během operace zajedeme do vedlejší místnosti na magnetickou rezonanci, abychom si ověřili situaci přímo během operace. Pro rozvoj však nebyly rozhodující chirurgické techniky, ale rozmach diagnostiky – počítačová tomografie a magnetická rezonance. Za oba tyto objevy byly oprávněně uděleny Nobelovy ceny. Dnes přesně víme co, jak a proč chceme operovat. To za mého táty nebylo. 6
U PLYN ÁRNY 2/ 2 0 1 0
panaci v dnešních podmínkách. Prý to nebylo obtížné. Ale nevím, zda je to pravda. Dnešní neurochirurgie začíná koncem 19. století, etablovala se mezi válkami, ale hlavní rozvoj je až po druhé světové válce, kdy se stala samostatným oborem. Tady bych asi měl zmínit, že se nepovažujeme za chirurgy, ale za operující neurology. Máme většinu nemocí i nemocných společných s neurologií a mluvíme stejným jazykem – neurologičtinou. A také, jediná oblast lidského těla, kde skoro neoperujeme, je břicho a hrudník, tedy doména chirurgie. Kdysi se vedly učené pře o tom, zda sídlem duše je srdce nebo mozek. Co si o tom sporu myslíte vy? Narazil jste někdy při svých cestách lidským mozkem na něco, kde by mohla sídlit duše? To je filozofická otázka, kterou zjednoduším tím, že za duši označím vědomí. Kde má přesnou lokalizaci, nevím - vím, kde ji nemá. Mozek je vysoce organizovaný a hierarchický systém, vědomí je hlavně v jeho hlubokých a vývojově starých strukturách, střední mo-
Sám si myslím, že mozek nikdy nedokážeme zcela poznat – to nejlepší, co k jeho zkoumání máme, je mozek sám. A pokud bychom jej připodobnili k počítači, tak máme srdce jako elektrárnu, cévy jako vedení, hmotu mozku jako hardware počítače, který má svoje základní operační programy, které jej udržují v chodu (kupř. bdělost, vědomí, kontrolu imunity, hormonální kontrolu přes podvěsek mozkový) a pak teprve vlastní programovou výbavu, specificky lidské funkce, schopnost abstrakce, invenci, emoce, zvědavost, logiku. A občas mám pocit, že jsem Thomas Alva Edison, který má za úkol udržet v běhu moderní počítač a přitom chápe tak tu elektrárnu a vedení. V čem se operace na mozku zásadně liší od jiných chirurgických zákroků? Je těžší než operace slepého střeva? Mikrochirurg umí přišít ruku tak, aby zůstala funkční. Umí neurochirurg vybrat, vyčistit a znovu voperovat třeba takový lalok? Pro chirurga je lehké slepé střevo, pro mne je lehký běžný mozkový nádor nebo aneuryzma. S našimi
vypadnu s batohem na 4–5 týdnů někam do přírody, Čína, Mexiko, tam mám jiné starosti a na obor ani nevzdechnu. Z vašich rozhovorů vím, že z historických postav českých dějin si vážíte dvou velikánů: Karla IV. a Jana Ámose Komenského. V čem je podle vás jejich velikost? To je jednoduché, v časovém přesahu jejich vlastní doby. Je o vás známo, že vyrážíte na entomologické výpravy a že vaší specializací jsou střevlíkovití. Kde jste všude byl a máte ještě nějaké oblasti, do kterých byste se chtěl podívat? Máte doma sbírku vysušených střevlíků? Jak vznikla tato vášeň? Děda chodec mne jako dítě vláčel po okolí Plzně, já jednou sebral brouka a už mi to zůstalo. Sbírku střevlíků mám a rád je mám proto, že jsou to dravci, kteří neumí lítat, takže areály výskytu nejsou tak velké, v Číně pomalu na každém kopci najdete nový druh. Tam jsem jezdil nejvíce, pak do Kazachstánu, Mexika, na Sulawesi, do Austrálie. Těch míst, kam bych se chtěl podívat, je moc – Afrika, Jižní Amerika, Indie. Všechno se stihnout nedá. Mám však velké štěstí, že moje tolerantní a inteligentní manželka Eva chápe jak to, že neurochirurgie je časově náročná, tak to, že jednou za rok potřebuji kvůli broukům a mentální očistě vypadnout na loveckou dovolenou. Na jakou teplotu má být vytopen operační sál, aby to nestudilo na otevřeném mozku a přitom mikrotechnikami a umem ze spinální chirurgie by replantace ruky byla technicky vcelku jednoduchým rutinním výkonem. Nervy šijeme, umíme rekonstruovat mnohem tenčí cévy, než jsou třeba na zápěstí nebo v prstech. Zásadní rozdíl je v tom, že my máme jen jeden pokus – centrální nervový systém, mozek a mícha neregenerují a co je jednou zničeno, je zničeno navždy. Chybu obvykle již nelze napravit. A tak se držíme takového základního neurochirurgického zákona – vždy se lze vrátit a udělat více, nikdy se nelze vrátit a udělat méně. A také – ve chvíli, kdy se mi cokoli nezdá, tak operaci přeruším. Největší umění je vědět, kdy zabrzdit. K čemu je pooperační magnetická rezonance, kde není již po nádoru ani památky, když je pacient ochrnutý. Lepší je, když nebezpečný kousek nádoru nechám na místě k doléčení třeba gamanožem a pacient je neurologicky normální. Druhý výrazný rozdíl je v tom, že musíme zvažovat nejen úmrtí, ale i následky. To jiné obory nemají – ochrnutí poloviny těla, ztráta schopnosti komunikace, slepota, porucha vědomí, to jsou postižení, které tak dramaticky mění kvalitu života, že jsou nepřijatelná. Tím vším jsou naše operace nepochybně velmi závažné a nebezpečné. Jste přednostou Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice a před vaším jménem a profesními tituly se skví i hodnost plk. – plukovníka. Jste voják z povolání? Při jakých příležitostech musíte mít na sobě vojenský stejnokroj? Nosíte ho rád? Ano, jsem od svých 45 let voják z povolání. A jsem na to dnes hrdý. Komunismus je již dějinný lapsus, ale to neznamená, že se neobjevují jiná nepřátelská náboženství s nebezpečnými a agresivními skupinami, které ve jménu jakékoli pravdy chtějí spasit svět a většinu. A proto armádu považuji za nezbytnou a účelnou. Uniformu však moc nenosím, většinou jen na primářské aktivy u nás v nemocnici. Vaše pracoviště je vyhlášené a mezi vašimi pacienty nechyběly význačné osobnosti z oblasti kultury nebo politiky. Poznamená vrcholná činnost nějakým způsobem lidský mozek? Je mozek dejme tomu politika jiný než mozek bezdomovce? Není, anatomicky i vzhledově jsou všechny mozky stejné. Kde je to poškození u politiků, se mi zatím nepodařilo nalézt. Ale někde tam něco být musí. Již i proto, že komplikace mají vždy jen VIP pacienti. Nejlepší pooperační průběhy mají osamělí pastevci z hor. Denně si vyslechnete stížnosti pacientů na různé projevy poruch mozkové činnosti a na základě symptomatiky stanovujete diagnózy. Když vás
Dynastie neurochirurgů Vladimirů Benešů
třeba zabolí hlava, umíte odhadnout, co se děje ve vašem mozku? Ne. Mozek sám sebe neinervuje, a tak právě bolesti hlavy pro mne většinou nejsou příznakem. Jasná neurologická symptomatologie, přechodné ochrnutí, typ epileptického záchvatu, porucha zraku atd., vede k podezření na nějaké onemocnění, ale rozhodující je vždy grafické vyšetření, dnes magnetická rezonance. Ale nejlepší je, když se k nám dostane pacient bez příznaků, když je onemocnění objevené náhodou, třeba po drobném úrazu nebo při vyšetřování pro jiné onemocnění. Operujeme obvykle proto, abychom předešli ochrnutí, ztrátě zraku a podobně a pokud funkce ještě není poškozena, ochráníme ji lépe. Obor je ve své podstatě preventivní. To je dáno tou absencí regenerace nervového systému. Vaše profese je nesmírně náročná, a to jak psychicky, tak i tělesně. Jak udržujete svou tělesnou a duševní schránku v rovnováze? Vlídnou nevšímavostí. Tím, že mne moje práce baví a těší, tak mne neunaví. Také si myslím, že jakákoli profese je náročná tehdy, když ji neumím. Pokud něco umím, tak to není náročné. Věnuji se obvyklým sportům, tenis, lyže, fotbal, ale nejlepší je, když se mohu doma natáhnout na gauč a číst si. A jednou za rok
doktoři nepropotili košili tak, jak to vidíme ve filmech? To tak není, my máme svoji teplotu, která nám vyhovuje, pacient má svoji, kterou potřebuje. V anestézii, zejména když jde o delší operaci, je nebezpečí, že nemocný bude hypotermický. A tak ho anesteziologové ohřívají. Speciální přikrývkou, ohřátými infuzemi. Neurochirurg se při operaci nezpotí, není to fyzicky náročná práce. Nádor velikosti pingpongového míčku je v hlavě již obrovský. A na těch 30– 40 milimetrech se člověk fyzicky opravdu nenadře. Sedíte v pohodlném křesle, ruce máte opřené, mikroskop, vrtačku, ultrazvukový aspirátor i navigaci ovládáte šlapkami a v jedné ruce máte mikroodsávačku, v druhé koagulační mikropinzetu. Na tu vám kape asistent fyziologický roztok, aby branže pinzety zůstávaly čisté a abyste měl čisté operační pole, vpravo od vás se nudí instrumentářka, protože po ní nic nechcete, a v nohou pacienta spí anesteziolog. Hraje muzika dle vašich preferencí a vy se normálně bavíte s personálem, stážisty a studenty. Ale občas je najednou nutné se absolutně soustředit, a to pak nevnímáte nic než operační pole. Z chirurgie mozkových výdutí máme pořekadlo – neurochirurgie je 10 hodin nudy a 10 vteřin děsu. 7
PRAŽSKÁ PLYNÁRENSKÁ, a. s., PODPORUJE doporučuje Chtěl bych jednou v životě napsat knihu, která by byla tak dobrá a silná, že by upoutala i člověka stiženého zánětem okostice. Karel Čapek Všeobecné a ostatní
FEJETON MILONĚ ČEPELKY
GRAFIKA ROKU 2009
Celostátní soutěž Grafika roku, pořádaná letos již pošestnácté, představuje rozsáhlou přehlídku prací uměleckého oboru, který má nejen bohatou historii, ale je také stále aktuální. Výstava spojená se soutěží o grafiku roku nabízí konfrontaci děl renomovaných českých autorů s grafikami méně známých umělců i začínajících studentů.
Norské dřevo – Haruki Murakami
Po vydání Norského dřeva v USA vzrostl počet Murakamiho čtenářů z obvyklých statisíců na miliony, ačkoli někteří byli zklamáni tím, že autor napsal »jen« milostný příběh... Exotika, milostné vztahy, studentský život, nespoutaný sex – to vše lze v románu nalézt. Jeho název je zvolen podle známé písně Beatles, již si nechává od své spolubydlící Reiko v psychiatrické léčebně zahrát jedna z hlavních postav, dívka Naoko. Jakkoli se autor nesoustředí pouze na partnerské dvojice, ale spíše na trojice, oním styčným i nosným bodem zároveň je jedinec, student Tóru Watanabe. Musí převzít zodpovědnost za svůj život a naučit se sdílet pocity blízkého člověka. Největší výzvu však představuje – aniž by si to plně uvědomoval – otázka volby mezi životem a smrtí. Smrt je již v našem životě skryta, takové poselství mu předává jeho přítel Kizuki, než spáchá sebevraždu a zanechává zde vnitřně rozbitou Naoko s temnotou v duši, která v ní přetrvává od dětství, kdy sebevraždu spáchala její milovaná sestra. Poznává, že smrt má nejen svou tíži, ale i své kouzlo pro ty, kdož nemají kam jít. Norské dřevo nabízí směsici japonských reálií a pohledů do nejhlubšího nitra duše; zároveň přibližuje exotické prostředí, charakteristické dramatickým příběhem, mistrovsky zvládnutou minimalistickou zkratkou i »nevyzpytatelností« hlavních postav. Všeobecné a ostatní
Celkem jde o Merde – Stephen Clarke
Paul West je až po uši ve finančním merde. Jediná cesta, jak z toho ven, je přijmout pochybné zaměstnání, projet napříč Amerikou v Mini Cooperu, propagovat svou oddanost královně a reprezentovat tak Británii v soutěži o světovou metropoli turistiky. V autě s ním cestuje jeho francouzská přítelkyně Alexa a chvíli i americký poeta Jake, hovořící plynnou frangličtinou, jehož hlavním životním cílem je vyspat se se ženami všech národností světa. Road trip začíná v New Yorku a vede přes Boston, New Orleans, Las Vegas až do Miami a Los Angeles. Během cesty Paul zjišťuje, zda je v Americe opravdu víc pomatenců než kdekoli jinde na světě, a užívá si naplno zemi neomezených možností, kde se všichni zajímají o vaše křestní jméno. Zemi se spoustou motelů, které jako by vypadly z thrillerů Stephena Kinga, a zemi, kde mají vysoké školy pro roztleskávačky. To, že se soutěž tak úplně nevyvíjí, jak by měla, Paulovi nakonec ani moc nevadí. Nikdo neví lépe než on, že jde stejně celkem jen o merde. Klasická literatura
Skleněný pokoj – Simon Mawer
Román inspirovaný skutečným osudem vily Tugendhat, který zaujme od první věty. Na pozadí příběhu jejích majitelů zrcadlí tragédii celého českého národa. Vysoko na kopci nad Brnem ční zázračný dům. Postaven na míru židovsko-křesťanskému novomanželskému páru vyzařuje bohatství, sebevědomí, krásu a majestátnost. Avšak jen do chvíle, než do země vstoupí nacistické vojsko a manželé musí vilu i zemi opustit. Život vily se s odchodem jejích majitelů ale nezastaví. Přechází z jedněch rukou do druhých, z českých do nacistických, pak do sovětských, až se opět vrátí do majetku československého státu. Krystalická dokonalost skleněného pokoje přitom zasahuje nesmírnou gravitací každého, kdo se dostane do jeho blízkosti. Jenom málo knih z poslední doby dokázalo očima cizince (podobně jako Gottland Poláka Maria Szczygiela) postřehnout československou realitu druhé poloviny 20. století tak brilantně jako Skleněný pokoj Simona Mawera. Román je o to cennější, že byl v létě 2009 nominován na nejprestižnější knižní cenu anglicky mluvícího světa The Man Booker Prize. Připravila Tereza Špačková
Cenu Pražské plynárenské předává Petru Štěpánovi její finanční ředitel Jiří Hamšík Grafický list Opuštěná
NAPSALI NÁM...
E
xpozice Grafika roku 2009 byla slavnostně zahájena a ceny předány 28. ledna 2010 v Clam-Gallasově paláci. Cenu Vladimíra Boudníka předal radní pro kulturu Hl. města Prahy Ondřej Pecha. Poroty pod vedením doc. Jaroslavy Severové udělily 4 statutární ceny a 3 ceny za grafické techniky. 18 umělců ze všech koutů republiky si osobně převzalo čestná uznání. Tentokrát excelovaly studentské práce – ze 7 hlavních cen si odnesly 3 ocenění. Z celkového počtu 374 přihlášených grafických listů bylo vystaveno 197 děl. Statutární cenu hlavního partnera Grafiky roku 2009 Pražské plynárenské, a. s., v hlavní kategorii A získal grafický list Opuštěná, měkký kryt s akvatintou, autor Petr Štěpán. Šestapadesátiletý malíř a grafik úspornými prostředky zachytil stylizovaný portrét, který je na pomezí strohého znaku, ale zachovává si bohatý niterný obsah. Výsledný dojem listu umocňuje vhodně zvolená, dokonale zvládnutá grafická technika a její tisková realizace. Blanka Hlomová • Foto archiv Interkontakt Grafik
MEJLOVANÝ MILONI
M
ejlovaný Miloni, oslovuje mě jeden kamarád pokaždé, když mi mejlem (e-mailem, posměšně i láskyplně emajlem) něco sděluje. A mě to těší, protože v tom slovu cítím náklonnost a současně upozornění na mýlku čili mejlku, které se můžeme kdykoli v životě dopustit jeden i druhý a na kterou je proto dobré být připraven, počítat s ní, nemít se za neomylného. Ač jsem se zrovna téhle chyby, neřkuli pýchy, dopouštěl opakovaně, a neříkejte mi, že jste z jiných. V tomhle punktu nejsme definitivním vítězem nikdo nikdy. I to moje mailování pýcha v začátku poznamenala. Když nám, tedy manželce a mně, syn zařídil internet, abychom mohli počítač k e-mailovému poštovnímu styku používat, tvářil jsem se blahosklonně: jen do toho, hračičkové, však ono vás to přejde. Co? Že to není jen móda? Já se s tebou nepřu, dobře, když myslíš, ale je to na nic, nemám toho potřebu, to už není pro mě, starého psa novým kouskům nenaučíš atd. A když jsem vzal prvně do dlaně myš, jen mě to v odporu utvrdilo. Okamžitě jsem poznal, proč se jí tak říká. Že nejen pro její tvar, leč hlavně pro mrštnost, s jakou skáče po obrazovce a vzdoruje každému záměru někde ji ustálit. Dejte mi s tou hlodavčí potvorou svátek, jen se mi vysmívá a strouhá mrkvičku, kiš, kiš, kiš, vypelichaný kocoure, mě nelapíš. Skandální, takhle nectít mé šediny. Vzpomínal jsem, jak tatínek líčil ve sklepě na myši pastičky, a nebylo mi po chuti, že se situace otočila, že jsem teď kvůli potměšilé myši v pasti sám. Toho bohdá nebude, abych vám skočil na špek, stejně je to jen očouzený krajíček, kašlu na to. Jenže když člověk chce za každou cenu v poklidu stárnout, počítat léta a trochu se litovat, jak to uteklo (propána, zde máte typický střet zájmů, protože jindy zas postáváte před zrcadlem a ujišťujete se, že to ještě není tak zlé, vrásky - prosím, pytle pod očima - prosím, ale děda už byl v mém věku na pravdě boží a mě bolí klouby a záda jen občas), nemá si brát o deset let mladší ženu. Ta s nekonečnou trpělivostí v každé volné chvilce seděla a s prokletou myší se mazlila, až hle, ochočila ji a její ocásek v podobě šipečky na obrazovce hopsa hejsa bez protestů běhal, kam si ona přála. A moudře přitom mlčela, nejvýš se mírně usmívala, a co hlavní, neagitovala. Jen si tak klíďopíďo dopisovala s někdejší spolužačkou Janou, ahoj, nazdar, sotva pár slov odeslala, už tu byla odpověď. Příklady táhnou, a není pravda, že jen špatné. Dobré taky. Koukal jsem na to se závistí. To by v tom byl čert, abych tu mrchu myš taky nezkrotil, na roky nehleďte a krev mi neřeďte. Sotva jsem se přestal vzpouzet, zvládl jsem to, hurá a holahej! Teď namouduši nevěřícně kroutím hlavou nad každým, kdo se brání, ale vím, že takoví holt jsme: zrazujeme a opouštíme svá předsevzetí i své odpory, a je to (podle charakteru těch či oněch) tu dobře, tam špatně. Důležité je, že se něco hýbe, že odmítáme tuhnout. Vždyť definitivní konec se blíží jen tehdy, kdy už se nechceme nic učit a jen tak trváme v marné naději, že nepřijde žádná změna, že všecko bude pořád stejné, pohodlné, klidné, a tudíž v důsledku mrtvé. Proto naopak: ať žijí změny! K internetu čelem vpřed! Když mu nepropadnu, když se mi nestane pánem, ale bude sloužit, s myškou jsme jedna ruka. Je to zvířátko mrštné sice, ale přítulné. Odeslat, přijmout vše, neodkládat, teď! Hlásím se hrdě ke změně, kdo chvíli stál, již stojí opodál, nejsem dnes už Miloň jen mejlovaný, ale dobrovolně a s plným vědomím zmejlovaný. Čilý. Hbitý. Přidáte se?
Miloň Čepelka Miloň Čepelka je český básník, textař, herec, scenárista a moderátor. Absolvent Vysoké školy pedagogické v Praze. Původním povoláním učitel českého jazyka a literatury. Zakládající člen a herec Divadla Járy Cimrmana, autor několika televizních a rozhlasových her, pohádek, písňových textů, zábavných a literárních pořadů a šesti básnických sbírek.
VLADIMÍR JIRÁNEK EXPRES
Pro držitele Zákaznické karty PP, a. s., je poskytovaná sleva 10 % z ceny nákupu knih a kalendářů. Více informací na www.knihydaniel.cz
8
U PLYN ÁRNY 2/ 2 0 1 0
9
Z HISTORIE POUŽÍVÁNÍ PLYNU
Připravil Rudolf Novák
GAZOLIN A ACETYLÉN V MOTOROVÝCH VOZIDLECH
K
trických pecích. Ve vyvíječích se pak vodou rozkládá na acetylén a vápno. Jednoduchý vyvíječ acetylénu je na obr. 3. Acetylén při hoření vydává velmi intenzivní bílé světlo, a proto byl také používán v široké míře i pro svícení. Nejdříve v individuálních soukromých zařízeních k osvětlování dílen, domácností a dopravních prostředků (obr. 4), později i ve veřejných plynárnách k osvětlování ulic a náměstí.
oncem 19. století a v první polovině století 20. se můžeme setkat s výrobou gazolinu v domácích plynárnách a s jeho použitím k provozu domácích plynových spotřebičů (psali jsme o tom v minulém čísle našeho časopisu). Stejně tak se v domácích plynárnách vyráběl a k provozu spotřebičů používal i acetylén. Dnes si povíme o použití obou těchto plynů k provozu motorových vozidel.
SOUTĚŽE 2/2010
Dětská soutěž s časopisem na téma: Z HISTORIE PLYNOVÝCH SPOTŘEBIČŮ Počátky užití plynu
Použití plynu k topení se začalo zkoušet kolem roku 1850. Plynová kamínka byla zpočátku velmi primitivní, ale vytápění plynem se velmi rychle zdokonalovalo, topidla bývala velmi dekorativní. Populární byly plynové krby různých provedení i velikostí. Některé byly určeny pro místnosti s občasným vytápěním, jako jsou obchody, čekárny či chodby, jiné pro větší prostory jako restaurace, kavárny, modlitebny a kostely. Tělesa plynových krbů byla ... (tajenka doplňovačky), plynový hořák rozpaloval keramické desky, které pak do okolí vyzařovaly ... (tajenka písmenkového labyrintu). Kdo netoužil po krbu, mohl si pořídit klasicky vyhlížející plynová kamna hranolovitého či válcovitého tvaru s možností napojení na komín.
Doplňovačka
Doplňte slova podle obrázkové legendy. 2 – Gazolinový motor v zadním kole motocyklu a průřez jedním válcem O – el. Zapalování M – spalovací válec s pístem P
Gazolinové spalovací motory se nijak nelišily od motorů benzinových. Gazolin vyráběný ze zemního plynu se používal v kapalném skupenství a zplyňoval se stejně jako benzin až v karburátoru před nasátím do spalovacího prostoru ve válci. Proto nebylo na motorových vozidlech poháněných gazolinem nic zvláštního a nebudeme se jimi zabývat. Pro zajímavost jeho konstrukce však přinášíme popis Milletova samohybného motocyklu. Tento motocykl poutal všeobecnou pozornost v Paříži v r. 1896. Celkový pohled je znázorněn na obr. 1. Stroj se v podstatě podobá dámskému bicyklu. Kola měla 0,85 m v průměru. Šlapadla byla při jízdě na motor nehybná, bylo však možno jimi pomoci motoru do prudkého kopce. Nádrž gazolinu byla umístěna v zadním blatníku. Motocykl byl ještě opatřen nádržkou petroleje, který se přidával do směsi gazolinu se vzduchem. Pětiválcový motor byl umístěn přímo v zadním kole. Zadní kolo s motorem a řez spalovacím válcem je na obr. 2. Zapalování bylo elektrické. Proud do zapalování dodával Bunsenův elektrický článek přes indukční cívku a přerušovač. Otáčky motoru se ovládaly, stej-
Fair trade neboli spravedlivý obchod pomáhá drobným zemědělcům z rozvojových zemí žít důstojný život díky spravedlivým výkupním cenám jejich produktů a garantuje rovněž produkci bez dětské práce. Svým nákupem kávy, čaje, vín, cukrovinek a dalších potravin převážně v BIO kvalitě pomůžete i vy.
5 – Zařízení k pohonu automobilu acetylénem 1 – láhve s acetylénem 2 – uzávěr s manometrem 3 – redukční zařízení 4 – karburátor
10
U PLYN ÁRNY 2/ 2 0 1 0
3 – Řez acetylénovým vyvíječem plynové lampy Odpovědi prosíme zasílejte do 20. 3. 2010 na adresu: Redakce časopisu U Plynárny, Jiří Váňa, Národní 37, 110 80 Praha 1-Nové Město nebo e-mail:
[email protected]. Nezapomeňte uvést výrazné označení »Makovice 2/2010« a svoji zpáteční adresu a telefon. Na výherce čekají pěkné dárky od Pražské plynárenské, a. s. Správná odpověď z č. 12/2009: Osmisměrka: Dostatečná ložiska Doplňovačka: Angličané
4 – Acetylénové reflektory na automobilu se spalovacím motorem
ně jako v současné době, plynovou otočnou rukojetí. Motocykl byl poměrně těžký, vážil 70 kg. Samotný motor 10 kg. Motor měl výkon 0,7 koňské síly. Dosahoval přibližně 325 otáček za min. Na rovné dlážděné silnici dokázal motocykl jet rychlosti 55 km/h. Stroj spotřeboval asi 2,5 l gazolinu na 100 km. Plná nádrž gazolinu vydržela na 12 hodin jízdy.
Acetylénové motory
Acetylén byl objeven anglickým chemikem Huphrym Davym v r. 1836. Praktického využití doznal tento plyn až později, a to zejména pro svařování a řezání kovů plamenem. Základní surovinou pro výrobu acetylénu je karbid vápenatý, který se vyrábí v elek-
6 – Schéma zařízení Carburato na pohon acetylénem 1 – vyvíječ plynu 4 – redukční ventil 2 – čistič plynu 5 – karburátor 3 – el. ovládání a kontrola 6 – čerpadlo
Posláním soutěží se Zákaznickou kartou je představovat vám zajímavé partnery, kteří jsou zapojeni do programu Pražské plynárenské, a. s. Úkolem čtenáře je správně odpovědět na otázku, která souvisí s jednotlivými partnery. Soutěž je otevřena pro všechny čtenáře našeho časopisu bez rozdílu, tedy i pro ty, kteří dosud Zákaznickou kartu nevlastní. Na vylosované čtenáře čekají zajímavé dárky od představeného partnera. Přejeme vám v soutěži hodně úspěchů!
EXCELLENT – FAIR TRADE
1 – Motocykl poháněný gazolinovým motorem A – elektrický transformátor (indukční cívka, přerušovač, kondenzátor) B – nádržka s petrolejem C – brzda (g, g’ – součást brzdy) D – nádrž gazolinu E – Bunsenova elektrolytická baterie
Gazolinové motory
Soutěž s partnery Zákaznické karty Pražské plynárenské, a. s.
7 – Městský autobus poháněný acetylénem vyráběným ve vyvíječi taženém za vozidlem (Anglie 1939)
Používáni acetylénu k provozu motorových vozidel se začalo rozvíjet v Německu a ve Švýcarsku po první světové válce. Ve 30. letech se přidala Francie, Anglie a některé další země Evropy. Přibližně v této době se začalo acetylénu používat jako motorového paliva i v českých zemích. Acetylénové motory zde stavěly např. firmy Frček a Jumbo. Acetylén pro pohon motoru dopravního prostředku mohl být uložen v tlakových nádobách na vozidle, podobně, jako byly ukládány v té době na vozidlech tlakové láhve se stlačeným svítiplynem, nebo mohl být acetylén vyvíjen ve vyvíječi umístěném buď přímo v dopravním prostředku, nebo v jeho přívěsu. Schéma zařízení pro pohon acetylénového motoru s tlakovými láhvemi je na obr. 5 a schéma zařízení s vyvíječem je na obr. 6. Na obr. 7 je autobus městské hromadné 7 – vodní nádrž dopravy s vyvíječem ace8 – lihová nádrž tylénu v přívěsu, který jez9 – mechanické čerpadlo dil v Anglii v r. 1939.
Písmenkový labyrint
Postupujte po plamíncích se sudými čísly
Výherci dětské soutěže z č. 12/2009: Jára Seiml, Praha 9 Ing. Otto Reitler, Praha 6 Karel Bělák, Valašské Klobouky
Čtenářská soutěž s časopisem U PLYNÁRNY Odpovědi prosíme zasílejte do 20. 3. 2010 na adresu: Redakce časopisu U Plynárny, Jiří Váňa, Národní 37, 110 80 Praha 1-Nové Město nebo e-mail:
[email protected]. Nezapomeňte uvést výrazné označení »Soutěž 2/2010« a svoji zpáteční adresu a telefon. Na výherce čekají pěkné dárky od Pražské plynárenské, a. s. Správná odpověď z čísla 12/2009: 1a) Fotograf Robert Vano se narodil na Slovensku 2c) Divadlo Semafor nyní hraje v Dejvicích 3b) Kromě ručního rozžehování pouličních plynových lamp lampáři se v historii také používalo také rozžehování lamp pomocí hodinového strojku nebo tlakové vlny Výherci soutěže z čísla 12/2009: Dr. Ludmila Dušková, Praha 8 Vladimír Tuma, Praha 13 Tomáš Brabec, Praha 8
Dnešní otázky: 1. Výstava »Zahrada Jiřího Trnky« se stala nejúspěšnější výstavou v historii Galerie Smečky. Navštívilo ji více než: a) 10 tisíc návštěvníků b) 8 tisíc návštěvníků c) 6 tisíc návštěvníků 2. Přední český neurochirurg profesor Vladimír Beneš působí v: a) Ústřední vojenské nemocnici ve Střešovicích b) Fakultní nemocnici na Karlově náměstí c) Thomayerově nemocnici v Krči 3. Základní surovinou pro výrobu acetylénu je: a) karbid křemičitý b) karbid vápenatý c) 2,4,6-trinitro-2,4,6 triazacyklohexanon
Kontakt: Excellent – Fair Trade Zelený pruh 1460/99, Praha 4 Telefon: 725 045 244 www.e-fairtrade.cz •
[email protected] Poskytnutá sleva pro držitele Zákaznické karty PP, a. s.: 10 % na internetový nákup fair trade výrobků na www.e-fairtrade.cz Přihlášení – jméno a heslo: ppas Dnešní otázka: Jaké jsou hlavní plodiny pro fair trade? Vylosovaný výherce obdrží dárkový balíček od firmy Excellent Odpovědi prosíme zasílejte do 20. 3. 2010 na adresu: Redakce časopisu U Plynárny, Jiří Váňa, Národní 37, 110 80 Praha 1-Nové Město nebo e-mail:
[email protected]. Nezapomeňte uvést výrazné označení »Excellent – Fair Trade 2/2010« a svoji zpáteční adresu a telefon. Správná odpověď z čísla 12/2009: Ředitelem Švandova divadla na Smíchově je Mgr. Daniel Hrbek, Ph.D. Výherce soutěže z čísla 12/2009: Miloš Král, Nadějkov
Co najdete v příštím čísle 3/2010: Rozhovor s Bárou Štěpánovou Otevření nové CNG stanice v Praze Seriál »Z historie použití plynu« Řešení sudoku na straně 12: 3 6 2 7 4 1 8 5 9
7 8 5 6 9 2 1 3 4
9 4 1 3 5 8 7 2 6
8 5 6 2 1 9 3 4 7
2 3 7 4 8 6 9 1 5
1 9 4 5 3 7 6 8 2
4 2 8 9 6 3 5 7 1
5 1 9 8 7 4 2 6 3
6 7 3 1 2 5 4 9 8
7 6 4 2 1 5 8 9 3
2 3 8 4 7 9 5 1 6
5 1 9 6 3 8 7 2 4
6 8 2 7 9 1 3 4 5
3 4 5 8 6 2 9 7 1
1 9 7 5 4 3 2 6 8
8 7 1 9 5 6 4 3 2
9 5 6 3 2 4 1 8 7
4 2 3 1 8 7 6 5 9
11
