Brept
...
Blept lT ach
PLK!
o
3. čísl
Žvást
Bla, B
la, Bl
a
Blept
Žhavé zprávy z vily vyškolených: známe vítěze!!! h c ý k c i t s a t n a f á n l p a h o l í ř p í n v ! c í v a n Exkluzi y k n á r t s 2 é l e el tovisek. C
Evangelium podle Láďi - Boží syn radí: pravidla zrušte, jde o holky s hezkým zadkem!
01
Úvodník
Úvodník Ahoj! Tak jsme to stihli a těsně před kýženým osvobozením vám přinášíme již třetí číslo PLKu! Zvítězili jsme, vymanili jsme se z okovů a čeká nás nekonečné bezčasí pupků vyvalených na pláži, celodenní prokrastinace a chlastaček kořeněných popem na zblití…a NEBO taky ne! Chcete konečně prožít YOLO léto? Mrkněte na naši speciální přílohu nejlepších prázdninových destinací, která vznikla ve spolupráci s Magistrátem města Karviná! Třetí číslo k vám přichází v čase rozvířeném a plném neklidu. Jen co jsme utišili nářek zruinovaných nevěřících tomášů, kteří v sázkové kanceláři Višňa & spol. vsadili celé své jmění mylně na možnost, že Ježíš, jakožto syn tesaře, nemá šanci odmaturovat, už tu máme pláč nový. Stesk a loučení. Pilíř naší školy, archetyp muže, který nám byl modlou, nás i se svou chotí opouští (ne, nejsou mrtví, jenom abdikovali). Aby toho nebylo málo, kolovaly dokonce zvěsti, že by měl své žezlo již letos předat dál i pan ředitel. Dovedete si to vůbec představit? Přišli bychom o oba nejvýznamnější funkcionáře. Odešel by mozek i ruka školy, a byli bychom pěkně nahraní. Zbylo by nám jediné - rozjet to jako v Orlové. Pana ředitele i pana školníka bychom se pravděpodobně zeptali, co by studentům popřáli do budoucna, nakonec by ale ovšem nebylo zveřejněno ani jedno přání, neboť bychom si nemohli dovolit dalších 30 stránek navíc, což je počet, jejž by zpráva páně ředitelova vyžadovala přinejmenším. A přání pana školníka, ta by byla čitelná pouze po desáté…Poslední slova pana Zámečníka (tedy alespoň jeho drahé polovičky) i jeden z mnoha (doufejme?) monologů pana řídícího jsme tedy zachytili alespoň v exkluzivním rozhovoru, kteroužto rubrikou je mimochodem toto číslo doslova zahlceno. Hezké čtení! Za redakci Ondřej Trojak
Reality Show 02 Milí čtenáři, máte jedinečnou možnost sledovat skupinu učitelů, kteří se víceméně dobrovolně nechali zavřít v podzemních prostorách Gymnázia Karviná. Podstoupí mnoho zkoušek a krizí, ale ten, který vydrží až do smrti, může vyhrát navýšení učitelského platu až o 10%!!! Sledujte s námi osudy pěti odvážlivců!
Nejdříve si ovšem samotné soutěžící představíme. Letošní řady VyŠkolených se zúčastní:
MARTIN RUDA
Pan Ruda je klidný typ, jen tak něco ho nerozhází. Má široké znalosti ve všech oblastech a tak je žhavým kandidátem na outsidera letošní řady!
MARTIN BRZÓSKVA
Stmelovač týmu, jeho speciální zbraní je tajemný obsah červeného termohrnku, který dokáže nevídané. On sám je za ta léta imunní…
HANA NELÉTAVÁ
Nenahraditelný člen skupiny, aneb “spouštěč hádek”. Sféry jejího vlivu sahají do nedohledna, ale její ná klonnost se mění rychleji než střídavý proud.
ALENA HELEMESEŠICOVÁ Fyzicky zdatný jedinec…
KAREL LUPA
Fyzicky zdatný jedinec, autoritativní typ s tendencí nacpat svou pravdu ostatním do hlavy, až si budou myslet, že je to jejich vlastní myšlenka. Za tímto účelem má také vypracované speciální přesvědčovací pozice. Asi nejznámější z jeho postojů je tzv. “pánevní shake” s rozkročenýma nohama.
Pravidla duelu:
Dvěma soutěžícím budou rozdány revolvery. Cílem každého z nich bude sejmout toho druhého. Osta tní soutěžící se mohou připojit na jednu, druhou, popřípadě na obě strany. Duel trvá hodinu, pohyb není nijak omezen, hraje se po celých katakombách. Každý má pouze jeden náboj. Náboje jsou slepé, to ovšem soutěžící netuší, jsme tedy svědky placebo efektu v praxi - postřelený soutěžící bude ve skutečnosti zcela zdráv. Po dlouhé diskuzi v organizátorském týmu jsme totiž přihlédli k faktu, že naši show sledují i mladší dvanácti let, a tak by nám opravdová krev nemusela projít u sponzorů. Někteří nebyli toto rozhodnutí schopni akceptovat, zatvrzele protestovali, a nakonec z vedení soutěže odstoupili. Budiž jim země lehká…Revolvery byly otestovány a shledány v perfektním stavu.
03
Reality Show Den 4753.
Než začnu, přátelé, je mou povinností pozastavit se nad pozoruhodnou skutečností. Nejen, že se stal Karel Lupa miláčkem publika poprvé, kdy jako odměnu obdržel pizzu, jeho fanouškovská základna je tak náruživá, že ho protlačila do vedení opět, ve chvíli, kdy bylo jako trofej za nejvíc diváckých hlasů vyhlášeno pár facek. Pan Karel děkuje a posílá pozdravy, jistě se už na vás těší! Zde poskytujeme jako důkaz k nahlédnutí graf počtu příchozích DMS (á propos, zakazuje se posílat DMS zprávy ve vyučování):
2 Martin Brzóskva
Hana Nelétavá
Karel Lupa
Kdo by to čekal? I v tento význačný den ráno vyšlo slunce a i v tento význačný den byl k snídani Matesův mls. Po dopoledni, již tradičně ve znamení žaludečních potíží, se zubožení soutěžící zotavují společnou rozmluvou před nastávajícím rozstřelem: Hana Nelétavá: Přišla jsem o hlas asi… Karel Lupa + Martin Brzóskva: Hurá!!! Hana Nelétavá: Ještě můžu pískat, ale nemáte někdo syrová vejce? Prý to pomáhá… Martin Brzóskva: Ne, ale mám maté, chceš? Hana Nelétavá: Ne. Karel Lupa: A já si medím! Po obědě vchází školník se slzami v očích, se všemi se loučí a předává Haně Nelétavé a Martinu Brzóskvovi revolvery. „Odcházím, bando. Mějte se tu krásně a žádné výstřelky!” „Tak to už trochu přestřelil, ne?” poznamenal pan Lupa, jen co se školník vzdálil. „Potrefená husa nejvíc kejhá!” vyhrkla Hana namísto bojového pokřiku a schovala se za almaru. Sklep se rázem proměnil ve scénu z akčního filmu a já si šel s panem Lupou sednout na kafe. Tu se kolem nás mihnul gangster Martin a skokem zahučel mezi harampádí v prádelně, tu proběhla agentka Nelétavá a zahučela za ním. Náhle nás od kávy odtrhla ostrá rána. Martin Brzóskva ležel na zemi v kaluži maté a Hana stála rozkročená nad ním. „Hasta la vista, baby!” odfrkla a začla si pobrukovat Ruty - šuty Arizona Texas…Martin byl dočista tuhý, muselo dojít k záměně nábojů, jiné vysvětlení neexistuje. Zavolal jsem na sekretariát, ať ho přijdou odklidit. Za chvíli přiběhli dva sextáni, a zatímco ho odnášeli, bavili se o tom, kdo z nich si ho nechá vycpat a postaví si ho do předsíně. Pan Lupa poznamenal, že pan Martin vycpat nepotřebuje… Tou dobou bylo asi pět odpoledne a nikdo netušil, že ještě dnes dojde v soutěži k nečekaným zvratům. Zatímco se Hana opíjela vítězstvím a levným vínem, začínalo Karlovi svítat. Je to jeho jediná šance, musí Hanu odstranit, jedině tak se stane vítězem. V jeho hlavě se zrodil ďábelský plán. Je ve sklepě, všude spousta harampádí, on sám
Reality Show 04 je svým způsobem zahradník, vrah je vždycky zahradník. Po tři noci se v koutě lopotil s francouzákem a kleštěmi, zatímco se nebohá Hana stále opíjela vítězstvím atp. Třetího dne ráno byl traktor hotov. Karel Lupa otočil klíčkem v zapalování, zlověstně se ušklíbl a Hanu Nelétavou přejel. Kdo by hledal stopy trestného činu na kompostu? A právě tam se Hana probouzí, krapet posekaná, protažená mulčovačkou, k nerozeznání od podestýlky pro morčata. Trochu ji bolí hlava a bůhvíproč jí v ní neodbytně zní „travička zelená, to je moje potěšení…” Kolem voní čerstvé seno. Hana vstává a odchází v luhy a háje, by splynula s matkou přírodou, jak jen to bude v jejím případě možné… Přichází vyhodnocení. Karel Lupa, pohublý a plešatější než kdy dřív, je odveden do tělocvičny plné studentů. Je zde také Martin Ruda i Alena Helemesešicová. Vrchní uklízečka se chápe mikrofonu. Karel Lupa si brousí zuby na trofej a napětím se mu ježí pleš. „Vážení soutěžící, milí diváci, vítězem první řady VyŠkolených se stává……………………………………………………………….………………………………………………………………….. MARTIN BRZÓSKVA in memoriam. Jeho plat mu bude výrazně navýšen.” Poprask, vřava, studenti i bývalí soutěžící se sápou na pódium, pokoušejí se organizátory lynčovat, snaží se uzmout trofej a Karel Lupa si šel pro traktor. V nadávkách a hysterických skřecích se topí přiškrcený hlas vrchní uklízečky vypouštějící duši na provizorní oprátce: „V pra vidlech jasně stojí, že vítězem se stává ten, který vydrží v soutěži až do smrti!“ Ano, a máme za sebou první řadu VyŠkolených! Doufáme, že jste si ji užili od začátku do konce. Máme pro vás překvapení: soutěžící do příští řady si budete vybírat sami! Tak už přemýšlejte, komu dáte šanci na hrdinnou smrt. Pokud bude v příštích dnech někdo z bývalých soutěžících v podivném rozpoložení, neberte na to ohled, potřebují pouze dva až tři týdny zregenerovat, školní psycholog jim poskytuje pravidelný klystýr. Klíčovou dírkou není co sledovat, proto se to nedoporučuje. DMS můžete samozřejmě posílat nadále, v případě vyšších částek si prosím zažádejte o reportérův bankovní účet. Naše platební brána je nastavena na zprávy ve tvaru: REPORTER JE KING pro REPORTÉROVO EGO na telefonní číslo: 773 221 637 Pokud dostane reportér 30 DMS, udělá si pěkný víkend a koupí si jachtu. Držte reportérovi palce - bude to potřebovat. NaŠkolenou! OT
05
Rozhovor ROZHOVORY:
Bohumil Vévoda & Pavla Zámečníková V tomto čísle jsme pro Vás připravili krátké interview s dalšími dvěma osobnostmi našeho gymnázia. Vyzpovídali jsme pro Vás oblíbeného pana ředitele Bohumila Vévodu a bývalou školnici paní Pavlu Zámečníkovou. Dočtete se zde, čím chtěli být naše vzory v mládí, jak jim to šlo ve škole i jaké věci by na našem ústavu změnili. Na závěr bychom chtěli oběma dotazovaným poděkovat za jejich čas a ochotu spolupracovat na tvorbě tohoto rozhovoru.
Bohumil Vévoda
Chtěl jste být vždy učitelem? Učitelem jsem vždycky být nechtěl. Chtěl jsem studovat odbornou geografii, ale protože jsem měl vážně nemocné rodiče, nemohl jsem odejít studovat do Prahy. Takže jsem se dostal na uči telský obor geografie v Olomouci.
Co Vás na práci nejvíce baví? Nejvíc mne baví to, že pracuji s mladými chytrými lidmi. Na gymnáziu je to drtivá většina stu dentů a i když mají své problémy a zájmy, které třeba nejsou vždy totožné se školou, tak je to pro mne vždy úžasné a inspirativní setkání. Jaký jste byl student? Je to podezřelé, ale vždycky výborný. Takže jsem maturoval s vyznamenáním a vystudoval jsem s červeným diplomem.
Co byste na naší škole zlepšil, popřípadě změnil? Jednou z prvních věcí by byla výstavba odborné knihovny a studovny pro žáky, kde by bylo možné nalézt všechny dostupné studijní materiály, jak v digitální, tak tištěné podobě. Dále by to byla hudební, protože máme na škole velké množství talentovaných hudebníků, kteří hrají na různé nástroje, zpívají ve sborech, či se věnují divadlu. Takový kulturní sál bych tady určitě dobudoval. A samozřejmě běžeckou dráhu s umělým povrchem, abychom už neběhali na té škaredé škváře. Máte nějakou cennou radu do života, kterou byste dal studentům? Já myslím, že na velké rady jsou velcí lidé a já jsem malý člověk. Ale přesto bych jednu radu měl. Nebojte se výzev, protože bez výzev není možné dosáhnout velkých cílů.
Pavla Zámečníková
Chtěla jste být vždy školnicí? Ne, nechtěla. Chtěla jsem být kadeřnicí.
Co Vás na práci nejvíce baví? Na práci mne nejvíce baví kontakt s lidmi. Jaká jste byla studentka? Byla jsem řekněme průměrná studentka.
Co byste na naší škole zlepšila, popřípadě změnila? Změnila bych to, jak se k sobě lidí chovají.
Máte nějakou cennou radu do života, kterou byste dala studentům? Vždy si stůjte za svým, ať už to stojí cokoliv.
TV
07
Rozhovor Maturantské žblepty
Následují stránky patří letošním maturantům a jejich radám, postřehům, vzpomínkám. Poněvadž se vydání čísla několikrát přesouvalo, vznikly tyto medailonky nejprve jako předmaturitní zpověď, přesunutím data vydání na úplný konec roku se z nich stávají v podstatě poradny s platností pro příští rok. Sami si zvolte cestu. Chcete projít gymplem tak, že budete naprosto všude, kde se něco bude dít, nikdy na vás nezapomenou a budete vždycky “ten/ta akční”??? Staňte se Terkou Bucharovou. Nebo si chcete užít fakt senzační jízdu, na jejímž konci budete vědět stejné kulo jako ostatní, ale budete mít spoustu zážitků??? Buďte jako Jesus!
Terka Bucharová Já jsem Terka, je mi 19, minulý týden jsem maturovala, baví mě jazyky, mluvím plynně anglicky, španělsky, a domluvím se i portugalsky. Baví mě politika a světové dění, ne moc komunální politi ka. Dlouho jsem hledala školu se správným oborem, až jsem našla univerzitu v Essexu s katedrou: Mezinárodní vztahy a moderní jazyky. Byla jsem v projektu Amnesty, dělala jsem různé projekty, organizace a dovedlo mě to ke studiu v zahraničí. Čeho se bojíš u maturity? U těch písemných jsem se nebála testů, ale slohů, zejména toho anglického, protože za celý gym pl jsem udělala velmi málo těch slohů, a ani ve čtvrťáku jsem neodevzdala žádný. Pak jsem se na to snažila kouknout 4 dny před tím, abych v tom neměla chaos, a když jsem přišla k matuře, tak úplně v pohodě a nedělalo mi to nejmenší starost. Jak tě připravil gympl? Zejména na tu písemnou maturitu, která je za mnou, a o které teď já můžu mluvit, tak mně při pravil poslední rok úplně maximálně. Od druháku jsme sem tam udělali nějaký didakťák, až ten poslední rok jsme se tím zabývali opravdu do hloubky. V angličtině jsem neměla vůbec žádnou přípravu, doma jsem si za ty 4 roku udělala jeden didakťák, a to bylo všechno. Angličtinu jsem se učila spíš doma, u češtiny nelituju toho, že jsem chodila na hodiny do té školy. Suma sumárum mě připravil nejvíce ten poslední rok. Z čeho jsi maturovala a proč? Samozřejmě z češtiny, pak z angličtiny, vybrala jsem si ji, jelikož mám certifikát z angličtiny na úrovni C1, takže já vím, že ten jazyk umím, a nebyl důvod být nervózní. Dále maturuji ze španělštiny, miluji ten jazyk a jejich kulturu, takže ani faktická stránka nebude problém. A po slední jsou společenské vědy, měla jsem možnost SV nebo dějepis, vybrala jsem si SV, protože ty témata jsou mi bližší. Povinná četba? Když jsem šla do čtvrťáku, tak jsem měla přečtených asi jenom sedm knížek. Přišla jsem do kni hovny a poezie není zrovna můj šálek kávy, tak jsem spíše šáhla po tenkých dramatech. Přečetla jsem sice všech 20, ale já mám problém ten, že všechno rychle zapomínám, takže to spíš pro mě byla ztráta času, protože si nepamatuju absolutně vůbec nic. Ale nemám z toho strach, protože když si zopakuju všech 20 aspoň tak plus mínus, tak se toho nebojím, protože ta maturita zase není tak postavená, že byste to vyloženě prostě neměli dát. Způsob učení? Do druháku jsem ještě zvládala jen poslouchat v hodinách, přečíst si to 3x před spaním a dobrý. Ale ve třeťáku přišel zlom a od té doby nedokážu nad tím sedět a prostě memorovat. A toho se bo jím při těch ústních maturitách, že já k tomu SV budu mít takovou nechuť, že se to nenaučím, ale potřebuji z ní dvojku na přijetí do Essexu. Takže poslední dva roky učení nic, maximálně matika, fyzika, protože nad tím se musí přemýšlet a ne memorovat. Teď se spíš učím tak, aby mi to dávalo smysl, z čeho ty věci logicky vyplývají, že když nad tím začnu přemýšlet, tak si to začnu vybavovat, a potřebuju chápat to, co říkám, jinak to nemá smysl.
Rozhovor 08 Aleš Waloszek
Čeho se bojíš u maturity? Největší strach mám z toho, že nesplním požadovaný průměr na mou vysněnou vysokou. Jak tě připravil gympl? Nevím, jestli mě gympl nějak připravil. Je to spíše o vůli studenta se učit i ve volném čase a jeho volních vlastnostech. Gympl mi spíše otevřel dveře do světa. Z čeho maturuješ a proč právě tyto předměty? Psychologie, společenské vědy, čeština a angličtina. Tyto předměty mi přišly jako nejlepší, k mému následujícímu studiu “Criminology and Psychology” v Británii. Co tvá povinná četba? Svůj seznam povinné četby jsem snad dvakrát měnil. Vytvořil jsem ho dříve, než jsem přečetl knihy, a postupem času jsem zjišťoval, že se některé ani nedají číst. Sám doufám, že si u maturity vytáhnu nějaké drama. Hlavně ne báseň! Způsob učení? Moc nevím, jak bych svůj postup učení popsal. Ležím, sedím, jím a jím více. Kéž by do mě to učení lezlo stejně dobře, jako to jídlo. Byl jsi u písemných maturit ve stresu? Samozřejmě, že jsem byl ve stresu. Především před češtinou. Ovšem díky paní učitelce Gajdošíkové nás nějaký Ezop ani epizeuxis nemohli zastrašit! :) Co bys vzkázal budoucím maturantům? Myslím si, že se není čeho bát. Hlavně se naučte pořádně číst, pač jedna nejmenovaná osoba ztra tila 8 bodů v češtině, protože číst neumí.
Honza Rada
Jmenuji se Jan Rada, letošní rok mi bude 20 let. Mé nejoblíbenější školní předměty jsou dějepis, společenské vědy a geografie. Ve volném čase hraji na bubny, elektrické klávesy + se učím 2 nej důležitější skandinávské jazyky: švédštinu a dánštinu. Čeho se bojíš u maturity? U maturity jsem se nejvíce bál toho, že podlehnu své nervozitě a nebudu schopný přemýšlet. Jak tě připravil gympl? Velice dobře. Např. na didaktické testy a písemné práce jsme opakovali celý čtvrťák. Díky tomu jsem byl připraven a v podstatě jsem se nemusel doma moc učit. Z čeho maturuješ a proč právě tyto předměty? Státní část jsem složil z angličtiny a češtiny. Školní pak ze společenských věd a dějepisu. Státní angličtina se hodila, protože dobrý výsledek stačí pro přijmutí na mnoho zahraničních vysokých škol. Co se týče dějepisu a SV, tak ty mě prostě baví. Co tvá povinná četba? Snažil jsem se vybírat záživná nebo krátká díla. V poměru jsem seznam nejvíc zaplnil „ztracenou generací“. Způsob učení? Prostě a jednoduše jsem si vypisoval podotázky. Ke každé jsem napsal, o co se jedná podle sešitu nebo internetu. Výsledek jsem skloubil dohromady a snažil se vytvořit nějaké souvislé vyprávění. Byl jsi u písemných maturit ve stresu? Didakťáků jsem se nebál. Pouze ze slohovek jsem byl na prášky. Doufal jsem, že v Aj budou dobrá témata, a že úvaha v Čj bude mít dobré zadání. Naštěstí to bylo OK. Co bys vzkázal budoucím maturantům? Nemusíte se bát. Bylo to celkem v pohodě. Stačí si říct: prostě to dám aspoň na 4. Hlavně myslete na otázku, kterou chcete! Ne, kterou nechcete!
09
Rozhovor Láďa Burian
Narodil se Kristus Pán, veselme se! Lidé se po dva tisíce let domnívali, že Štědrý den je 24. prosince, omyl - Láďa se narodil 25.1.1997, v chudém chlévě poblíž Petrovic. Z tohoto úhlu pohledu se jeví neustálé boje mezi židy, křesťany a muslimy o Svatou zemi na Blíz kém východě poněkud zcestné, ale radši jim to neříkejte. Jeho mládí se neslo v duchu učených disputací pod střechou - světe div se - Základní umělecké školy Bedřicha Smetany v Literárně dramatickém oboru, kde piloval svou břitkou rétoriku. Po několika tzv. ztra cených letech o něm máme zmínky až v momentě, kdy se obklopuje skupinou učedníků, kteří nejsou rybáři, jak by se snad mohlo zdát, nýbrž skejťáci. Židovská obec v čele s rabí nem Alanem není jeho přelomové nauce, která v určitých aspektech připomíná rastafarián ství, zrovna nakloněna a s jejím hlavním bodem, který rozhoduje v konečném důsledku o spáse nebo zatracení lidské duše, a kterým je vybudování parkoviště poblíž židovské obce (protože kdo má ku*va lepší fáro než on) zcela nesouhlasí. Proto, ač se Láďa celých osm let vytrvale snaží měnit vzduch na vonnou esenci elektronky (a to zdaleka ne jen v Káně Galilejské) či rozšířit svou nauku i mezi dosud opomíjená děvčata z nižších ročníků, házejí jemu, i jeho nejvěrnějšímu apoštolu, sv.Višňovi klacky pod nohy. Konflikty vrcholí a Láďa reaguje ve znamení lásky a míru. Zmizí předpotopním farizejům téměř z očí, za což je per zekuován tzv. absencí. Proto ve chvíli poslední prosí své blízké, aby s ním bděli, šprtali se, a neodcházeli kalit. Když vidí, že jeho slov nikdo nedbá a nakonec je opravdu ponechán rabínům napospas, prohlásí, že za tři měsíce vstane z mrtvých a zkoušku dospělosti udělá. Čemuž nedostál…a možná proto máme u nás stále staré dobré křesťanství. Jak hodnotíš letošní maturity? Cajk. Naše třída dala. Zbytek mi je celkem fuk. Kdy ses začal učit před maturitou a myslíš si, že to stačilo, nebo bys příště začal dřív? 6 dní předem. Nestačilo to, uměl jsem 40 otázek z 90. Žádné příště nebude, tak nad tím ani nechci přemýšlet. Které obory podle tebe mají v dnešní době budoucnost a vyplatí se je studovat? Netuším, maturujte z toho, co potřebujete, nebo z toho čeho chcete. Na jakou školu bys nikdy nešel? Šel bych na každou, na kterou by mě vzali. Kam máš v plánu teď, po dokončení studia? Vysoká škola Škoda auto. Bylo pro tebe studium na gymplu nějak přínosné? Bylo, ale ohledně informací vůbec. Co ti z gymplu bude chybět? Kamarádi a holky s dobrým zadkem. Kolik jsi tak odhadem za ty 4 roky mohl utratit u paní Irenky? A jak hodnotíš školní bufet? Chtěl bys paní Irence tímto něco vzkázat? 70 000 cca. Bufet top, Irenka TOP. Proč ses nezúčastnil posledního zvonění, a kdybys tam šel, jaký by byl tvůj kostým? Byl jsem, ale jen na výběr peněz. Program už jsem strávil jinde. Jaká pravidla bys přidal do školního řádu a jaká bys naopak vynechal? Pravidla zrušit. Nějaké omezení jsou na hovno. Účastnil ses schůzí studentské rady, jaké byly tvoje návrhy na změny na téhle škole a podařilo se ti nějaký prosadit? Nepodařilo nic. Už nevím co to bylo. Mezi studenty jsi známy svým vzhledem, nápadně se podobajícímu jedné biblické postavě, byl to záměr, nebo spíše náhoda? Bůh ví. Co bys vzkázal letošním třeťákům-budoucím maturantům? Haahaaa NECHTĚL BYCH.
Seriál 10 Na Karpyntnej…
Milí vlastenci, právě pročítáte další díl našeho obrozeneckého cyklu. V minulém měsíci jsme se dočkali jednoho významného výročí – uplynulo 700 let od narození císaře a krále Karla IV. To, že např. vystavěl Karlštejn nebo Nové město, jsme slýchali docela často. Jen stěží byste ale někde slyšeli o tom, co je pro nás o mnoho podstatnější – a sice rozšíření českého království o nově připojená území, Braniborsko, obě Lužice a ano – Slezsko! Přestože naší optikou šlo spíše připojení Čech ke Slezsku, považujeme to za veledůležitý milník ve světové historii. Je vidět, jak důkladně zatajují Czechiové tuto událost a snaží se na ni při oslavách výročí neupozorňovat. Vysvětlení je jednoduché – mají strach. Ano přátelé, je to jisté – bojí se. Bojí se, protože vidí, že to, co jsme společně s minulým PLKem začali, se již nedá zastavit! Abychom se ale nezdržovali pohledem do historie, pusťme se zpátky do našeho obrozování…
Dialekt dialektu
V minulém díle jsme naznačili, že jazyk po naszymu, se dělí do dvou odlišných dialektů. Všimněte – další znak, že se opravdu jedná o jazyk. Jak by to pak přece vypadalo, kdybychom ro zlišovali nářečí, a zároveň ještě podnářečí nářečí? Každopádně jisté je, že zmiňované dialekty se nazývají po dolańsku a po góralsku, přičemž ani jednomu z nich nejde rozumět.
Po górolsku
Hluboko v beskydských hvozdech, na samém sklonku Evropy už po staletí přežívají prazvláštní lidé. Tzv. Góroli – divoké vysokohorské etnikum Slezanů, tráví většinu svého života v naprosté izolaci od civilizace. Houfně slézají z kopců jen výjimečně, na zápasy Ocelářů Třinec a Górolskie swien ta (volně přeloženo – Coulours of Jabłónkow). K prvnímu a často i poslednímu setkání s psaným slovem zpravidla u Góralů dochází při navštěvování základní školy. Podobně je tomu i s českým jazykem, Górale totiž hovoří dialektem tak podivným, že i rodilí mluvčí po naszymu málokdy poro zumí – po górolsku. Pokud se narodíte jako Góral, máte snadnou volbu povolání – buď Werk (Třinecké železárny), anebo dřevorubec. Hlavním centrem Górolie je pak Jablunkov, staré pravidlo však říká, že už od Třince dolů se česky nedomluvíte. K poznávacím znakům Góralu patří také jména – typickým příjmením Górolie je Sikora, naprostá většina Górolu se jím pyšní, občas se objevují rozdíly aspoň v křestních jménech.
Po dolańsku
Přesným opakem vysokohorských Gorolů jsou pak obyvatelé Karvinska, kteří mluví po dolańsku. Na rozdíl od Gorolů, žijících v závratných výškách, mají tito lidé tendenci směřovat spíš opačným směrem, a to do stejných vzdáleností. Odtud koneckonců známý symbol – šachty. Celý svět těchto lidí se odjakživa točil kolem uhlí a všeho s ním souvisejícího. Oproti zaostalé Gorolii bylo Karvinsko vždy vyspělým a výjimečným místem. Dodnes zůstává aspoň výjimečným. Je to místo s nejhorším ovzduším, největším procentem obyvatel v panelácích, nejkřivějším kostelem a největší nezamě stnaností v zemi, která má nejnižší nezaměstnanost z celé Evropy. Zrátka samá skvělá „nej“. Jedná se tedy o lidi naprosto podzemní. Když už Dolńoci vylezou z děr na světlo, vždy spěchají, aby stihli zase na šichtu zpět, čemuž odpovídá také rychlost jejich řeči.
Rozdíly
Ale jak se vlastně tato nářečí od sebe liší? Odpověď není vůbec jednoduchá, zvláště u gorolštiny, která se mění údolí od údolí, dědinu od dědiny. Všeobecně ale platí pár pravidel: Žádný jiný národ nedokáže tak špulit rty, jako Górale. Górolštinu bezpečně od po dolańsku roz poznáte tak, že vše, co začíná na „o“, se vyslovuje, jako „uo“, někdy dokonce „uuuo“ či „uyiuo“. V reálu
11
seriál
to tedy vypadá asi takto: Po dolańsku: „Obešołech połovine lasa i obřazołech všycki śmierki.“ Po goralsku: „Uobešołech połovine lasa i uobřazołech všycki śmierki.“ Překlad: „Obešel jsem polovinu lesa a vykácel všechny smrky.“ Po dolańsku pak používá sloveso bydě (3.os. sg. być (být)), namísto beje či bedě u gorolštiny. Právě příčiny užívání „beje“ vyvozujeme od akustické podobnosti s voláním ovce, která je jedním z hlavních zdrojů obživy Góralů. „To zaś bydě/beje v alejach nařigane.“ „To zas bude v alejích nablito.“ Rozdíl je také ve výslovnosti „ś“, „sz“, „š“, kterou si Dolńoci obecně více vychutnávají. Naproti tomu u gorolštiny se všechna „š“ slévají v jedno. Rozlišovat ale podle tohoto klíče se málokdy podaří i rodilým mluvčím jazyka, proto nemá cenu jej řešit.
Kaj se muvi po našymu?
Seriál 12
1. Karvina
Hlavní město nářečí po dolańsku. Ganz fajne miasto, enym kapke zmazane od viengla.
2. Jablunkov City
Centrum Gorolie, tak trochu jiný svět. Na češtinu zapomeňte.
3. Ciešyn
Melting pot - Český Těšín/ Cieszyn Czeski/ Cieszyn/ Těšín/ Teschen, no zkrátka Ciešyn, historické srdce Těšínského Slezska. Nepatří Polákům, Čechům, ani Němcům, ale Šlónzokum! Uslyšíte tady obě nářečí a obejdete se bez polštiny i češtiny.
4. Třyniec
Severogorolská metropole na sklonku civilizace. Tady se ještě domluvíte aspoň polsky.
5. Karpyntna
Významné kultovní místo. Malá vesnička nedaleko Třince se proslavila písní, která svým hlubokým textem získává celé generace:
„Na Karpyntnej zdechnył kuň, zdechnył kuň, zdechnył kuň, na Karpyntnej zdechnył kuň, dejmy se po pułce! Na Karpyntnej zdechli dva, zdechli dva, zdechli dva, na Karpyntnej zdechli dva, dejmy se pul litra!“
6. Tu se ešče domuviytě po našymu. Majum tu łacne kobzole. 7. Tu majum tež łacne kobzole, po našymu vum ale bedum guvno rozumieć. 8. Čobolia – odvozeno od „Čo bolo?“ Slováci - Čoboli. Obrození zdar!
JH + LK + AP + další nespoutaní Slezané a hrdí obrozenci
13
Kdo si hraje, nezlobí!
Kdo si hraje, nezlobí! Vážení členové našeho milovaného ústavu, buďte vítání v sekci, kde si vaše geniální (či alespoň lehce nadprůměrné) mozky mohou odpočinout od každodenního inteligenčního výkonu na tomto prestižním a výběrovém gymnáziu.
Starofrancouzská, text O. Trojak A capella
C
G
G
Am
Am Em
G
Am
C
Am
C
Am
G
Em
Am Em
Am
D.S., pak D.C.al Fine
Kdo si hraje, nezlobí! 14 Doplň řadu! Kentucky - Harland Senders - KFC - kuřecí Kalifornie - Richard a Maurice McDonaldovi - McDonald’s - hamburger Karviná - ______ - Bistro Student - toast
Doplň vlasy!
15
Článek
ve Francii Zdravím všechny čtenáře a čtenářky Plku! Ráda bych vám sem napsala něco o tom, jak jsem strávila tři měsíce v jednom nádherném francouzském městě a popřípadě abych některé podobné nadšence, jako jsem i já, inspirovala. Vždycky jsem věděla, že bych do Francie chtěla jet na delší dobu. Po tom, co se mi v dubnu v prváku zavřely dveře od tříletého studia na české sekci ve Francii, jsem se svého snu stále nechtěla vzdát. Nakonec jsem si ho splnila díky odborným stážím v Dakolu. Nebylo se vůbec čeho bát, nějakou né úplně nóbl servírkou/číšníkem může být kde kdo, není to vůbec těžké. Po měsíci zařizování jsem teda konečně odjela. Měla jsem namířeno do Tours, které leží asi 250km jihozápadně od Paříže. Výjimečně jsem tam jela úplně sama, také díky mé znalosti francouzštiny. Kdybych si byla vybrala Korsiku, tak jedu autobusem s ostatními. Pak bych ale nebyla odkázána jen na své schopnosti, a to jsem nechtěla. Po příjezdu se mě ujala Joe (moje šéfová), ubytovala mě v bytě přímo nad barem, kde jsem trávila téměř každý svůj večer. Všichni byli z počátku moc milí a ohleduplní ohledně jazyka i toho, že se teprve učím novým věcem. Jako první mě překvapilo, že jedna známá mého kolegy se mě hned ujala jako své dcery. Doteď na ni nemůžu zapomenout, protože když mi chyběla opravdová rodina a opora, byla tam pro mě vždycky ona. Takže ve zkratce - Francouzi jsou neuvěřitelně shovívaví, obětaví, přátelští a upovídaní. I když vás téměř ne znají, začnou si s vámi povídat o čemkoliv. Tohle jsem celou dobu obdivovala, protože například já taková být stále neumím. Jednu věc na nich ale nesnáším, a to jejich… Jak to říct, no prostě čas u nich nic neznamená. Řeknou “přijď v 5” a sami přijdou až těsně před šestou. Nebo třeba “No a co, že jsem tady měla být už před 15minutami, ten autobus cestou domů ti neujede.” Sice to nerada přiznávám, ale ten autobus taky nepřijel včas. :D Pracovala jsem výhradně večer, od půl šesté do tří, plus mínus, podle toho, jak rychle se stihl uklidit bar. Zezačátku jsem si celkem špatně zvykala na vyspávání do poledne, někdy až do dvou hodin do odpoledne. Pak jsem většinou běžela do bulanžerky si koupit nějaký ten pravý croissant (nebudu to psát česky, protože nevím, která verze je správná a nelíbí se mi ani jedna) nebo bagetu, kterou jsem si posléze natřela polosladkým máslem. Když si to tak zpětně vybavím, není moc příjemné se probudit do největšího vedra, když máte v bytě 35°C a od tří hodin vám do okna v pokoji ještě fouká teplý vzduch z ventilace. Většinou
Článek 16 jsem odpoledne radši trávila nakupováním na tržištích nebo opalováním se na ostrůvcích Loiry (jen takové naplaveniny kamenů a písku kousek od břehu, kde nebyl stín), popřípadě ještě v jednom moc hezkém parku s dekou a knihou, když už jsem neměla zrovna chuť se usmažit. Kromě obyčejně strávených dnů volna tady byly i dny, které jsou jedny z nejhezčích v mém životě. Třeba když jsem měla možnost strávit celý den s (mojí) francouzskou rodinou. Bylo to asi poprvé, co jsem se mezi dospělými cítila jako mezi sobě rovnými. Navíc, když vám sami řeknou, že jste je na svůj věk velmi mile překvapili atd. V té chvíli mi to i hodně pomohlo, protože jsem měla pocit nejen nově nabyté síly z příjemného dne, ale taky mi dodali dost kuráže na tu dlouhou dobu, co jsem tam ještě byla sama. Celé tři měsíce byly víceméně super, i když v některých chvílích jsem si sáhla až na dno. Nějakou chvíli jsem měla trochu problém s Joe, ale po mnoha pokusech překonávání se a dělání věcí ještě lépe, než očekávala, jsme asi dva týdny před mým odjezdem domů konečně přestaly válčit. Největší strach jsem měla asi ve chvíli, kdy mě Eurolinky při přestupu v Paříži poslaly do autobusu, co svou cestu končil v Madridu, i když podle jízdních řádů jsem měla jet něčím úplně jiným. Po deseti hodinách čekání a dalších třech, než jsem se konečně dostala do Tours, se mi konečně mohlo ulevit. Ačkoliv se mi tam moc líbilo, počítala jsem dny do odjezdu nejméně poslední tři týdny. Pro změnu se mi pak začalo celkem stýskat po mém francouzském způsobu života, hlavně teda po každovečerní sklence růžového vína.. Vlastně jakéhokoliv vína. Před odjezdem jsem ale měla přislíbenou brigádu na letošní prázdniny ve vedlejší restauraci. Už jen brigádu na vlastní pěst, protože jsem netoužila přesvědčovat šéfa, že jsem z hotelovky a vymýšlet si, co se tam učíme. Z Tours jsem odjížděla nabitá novými zážitky, s nabitou peněženkou, přislíbenou brigádou v restauraci hned vedle baru, novými zkušenostmi, hlavou plnou Francouzů... Ne, cože?! Já chtěla říct francouzštiny... No hlavně mám pocit, že se mi dosti přeformovala osobnost- jsem teď víc líná, ale taky už tolik neodmlouvám. A dokonce když jsem ve škole měla psát slohovku na téma “Člověk, který mě výrazně ovlivnil”, tak jsem jako předmět mého charakterizování zvolila šéfovou. No, zkušenostmi to nekončí, můžu jí poděkovat i za sloh s plným počtem bodů. Nakonec se letos už do Tours nevracím, to možná až za rok. I přes to mě čekalo jedno překvapení. Sedmou hodinu, když jsem trpěla při vyplňování cvičení v angličtině, mi najednou začal zvonit mobil (5minut předtím se vypl tichý režim, takže to není moje chyba! A navíc, kdo si vůbec dneska vypíná přes vyučování mobil..). Obyčejně bych si toho nevšímala, ovšem pokud by to nebylo francouzské číslo. Po zamítnutí to marně zkusilo ještě jednou, pak ho málem paní profesorka vyhodila z okna. Později jsem teda zavolala zpět a byla mi nabídnuta práce u stejného majitele, tentokrát na Korsice. Tento rok jsem do toho nešla, protože je to dlouhá doba a musím uznat, že minulé prázdniny mi toho v Karviné hodně uteklo. Ten pocit, že vás chtějí zpět, je skvělý, i když z toho nakonec nic nebude! Jednu celoživotní výhodu to ale má- začátkem dubna jsem si konečně udělala svůj DELF B2, což je certifikát o znalosti francouzštiny, a tuhle zkušenost si můžu napsat do svého CéVéčka! :) Barča Škrabalová
17
Povídka
Monstrum z hory Fagaraš Zdravím! Uplynuly dva měsíce a náš časopis je opět zpátky! Jako první bych vám chtěl poděkovat za všechna slova, která jste se mi uvolili poslat. Všechna byla skvělá, ale já jsem naneštěstí mohl vybrat pouze pět. Po dohodě s redakcí jsme já i zbytek naší skupiny dospěli k názoru, že budou vybrána ta slova, která na facebooku dostala nejvíce lajků. Vím, že tato informace nebyla nikde rozhlášena a vy jste tak nedostali šanci se na ni připravit, a proto bych se nyní chtěl omluvit každému, kdo má pocit, že konečná slova byla vybrána neprávem. Takže je mi líto, že jste neuspěli, ale nezoufejte! Příště můžete věnovat úsilí tomu, abyste o svém slově dali vědět přátelům a zajistili si tak jeho výběr. V následující povídce se tedy objeví Rumunsko, Gandalf, yetti, tratoliště a induktance. Na závěr bych ještě řekl, že jsem s vámi všemi rád spolupracoval a vaše slova mi poskytla spoustu inspirace, kterou jsem v tomto čísle potřeboval. Nechť se vám moje povídka líbí i tentokrát! Redaktor Ivan Pařát seděl ve svojí kanceláři a zběžně si pročítával knihu, kterou mu někdo poslal na email: „Nějaká mrtvá ženská… hm. Policie pátrá po vrahovi… hm. Na místo přijíždí detektiv Konrád Bild a má první stopu… překvapivě. Druhá vražda… Jak jinak. Jedna by byla přece nudná ne? Nějaké kecy…“ Redaktor vynechal najednou polovinu stran. „…Hm. Pořád kecy. Detektiv se baví s inspektorem Lenským… To mě nezajímá. Tohle taky ne… Třetí vražda, to taky nic… Ano! Mám to! Vrahem je Igor Gregorovič, který se mstí ženám podobným té, která ho kdysi podvedla.“ Ivan Pařát znechuceně zavřel soubor a klikl na tlačítko smazat. Zase nějaká blbost, přemýšlel. Kdyby mi tak přišlo něco normálního! Ale tyhle debiloviny ani nemá smysl číst! Já chci kvalitní literaturu! Něco, co můžu bez problémů vydat, aniž bych k tomu byl normálním lidem pro smích! Ale tohle? Tohle se může líbit akorát těm debilům, co vymysleli Twilight. V té chvíli se otevřely dveře a dovnitř vstoupil mladý muž, který ve svých rukou ochranářsky svíral pomačkaný štos papírů. „Co chcete?“ obořil se na něj redaktor. Mladík při jeho slovech pomalu zacouval, ale poté si znovu dodal odvahu a odpověděl roztřeseným hlasem: „Tady… já jsem vám přinesl svoji novelu… Je skvělá.“ Zarazil se. „Teda to vy vlastně nevíte. Ale až si ji přečtete…“ „Drž pysk. Já se podívám sám.“ Redaktor mu jeho text nenechavě vyrval z ruky. Tak se na to podíváme, pomyslel si a začal číst: ‚Schylovalo se k poledni a bar U Modré ústřice zůstával i nadále téměř bez hostů. Znuděný číšník seděl nehybně u pultu a pouze občas koutkem oka sledoval dveře, jestli jimi někdo náhodou neprojde. Ale nikoho neviděl. Nebylo koho obsluhovat. Jedinou výjimkou byla skupina pěti mužů, která už si ale dávno objednala a nyní spolu tiše seděla u stolu. Nejstarší z nich byl vysoký a opatřený dlouhým vousem, jehož konec si neohrabaně přidržoval v pravé ruce, zatímco tu druhou využíval k upíjení sklenice s pivem. On i zbytek mužů na někoho čekali. Bylo jim to vidět na očích. Z jejich pohledů vyzařovalo vzrušení a nervozita, která se neustále stupňovala a rozostřovala s chvílemi,
Povídka 18 které strávili v napjatém očekávání příštího okamžiku. Občas někdo z nich cosi řekl a s ohledem na ticho ve zbytku hospody se dala tato konverzace přirovnat k rozostřené a hlasité debatě. Ale po většinu času v jejich kolektivu vládlo ticho. Všichni byli až příliš nedočkaví a opatrní, než aby se spolu zmohli na opravdový rozhovor. Měli před sebou náročný úkol a jenom pomyšlení na nebezpečí, která je mělo brzy čekat, bylo až příliš silné a dokonale ochromovalo jejich mysl i těla, která se nyní nezmohla na nic než na občasné letmé pohyby vlastních končetin. Už brzy měl přijít. Ten tajemný cizinec, který se uvolil financovat jejich výpravu a zajistit jim veškerou dopravu na oplátku, že mu pak předají alespoň částečně svoji těžce nabytou slávu. Netrpělivě ho očekávali, ale jejich naděje zůstávaly nadále nenaplněné. Cizinec slíbil, že přijde kolem druhé a jejich hodinky v této chvíli ukazovaly něco kolem půl třetí. A to je všechny nutilo k zamyšlení. Zatím ještě nepanikařili, ale přesto jim někde ve skrytu jejich vlastní my sli začaly pomalu narůstat pochyby. Nejstarší z mužů, který byl vedoucím celé výpravy, si znovu zkontroloval čas a nervózně se zahleděl na dveře. „Tak kde je?“ pronesl náhle do ticha a okamžitě tak na sebe upoutal pozornost svých kumpánů. „Myslím, že se je nom opozdil. Určitě tady za chvíli bude,“ odpověděl optimisticky mladý muž s krátkými zrzavými vlasy a znovu se nejistě zahleděl do vlastní sklenice. Ostatní mlčeli. Stařec si nespokojeně odfrkl a znovu pokračoval v čekání. Minuty dál plynuly a jeho trpělivost se začínala pomalu chýlit ke konci. Nakonec už to nevydržel a vstal. „Mám toho právě dost. Odcházím. Poradíme si i bez něj.“ Pomalu vstal a otočil se směrem k východu. Ale v té chvíli se dveře otevřely a dovnitř vstoupil tajemně vypadající cizinec v černém obleku. Stařec se okamžitě posadil zpátky ke stolu a sledoval muže, jak pozvolna kráčí jeho směrem. „Přejete si něco?“ zeptal se ho, když muž položil ruce na stůl a začal si zvědavě prohlížet jednotlivé členy výpravy. „Ano. Induktance“ odpověděl okamžitě. Starci se rozzářily oči…‘ „Stop!“ zařval redaktor. „Neumíte skloňovat? Když se mě někdo zeptá, co si přeju, nemůžu mu odpovědět v prvním pádě!“ „Jo, ale to má být jako heslo, kterým jim řekne, kdo je,“ bránil se mladík. „Blbost,“ odpověděl redaktor. „Teď to bude trochu jinak.“ Poté se nadechl a začal znovu číst se slovy, která si vymyslel: ‚ „Ano. Induktanci“, odpověděl okamžitě. Číšník, který se ho zrovna vydal obsloužit, se na něj nechápavě podíval a zeptal se ironicky: „A budete si ji přát teplou nebo studenou?“ Muž se na něj rozčileně podíval a poté se zvedl a se vztekem odešel. ‘ „Ale tohle nevyřeší nic!“ řekl naštvaně autor. „Vyhnal jste pryč postavu, kterou potřebuji pro děj! To nejde!“ „No tak fajn,“ odpověděl redaktor. „Co tohle? ‚ V té chvíli vešel do dveří další cizinec a řekl starci: „Heslo induktance.“ ‘ „To by šlo?“ „Ale jo“, souhlasil mladík. „Ale ta vaše pasáž tam vůbec nemusela být.“ „Ale teď už tam je,“ řekl redaktor. Napsal svoje slova na papír a poté začal znovu pokračovat ve čtení: ‚Starci se rozzářily oči. „Vítám vás, Stefane. Jsem rád, že jste nakonec dorazil. „Jo to já taky“, souhlasil mecenáš. „Ale trochu jsem se zdržel v zácpě. To víte, na silnici jsou v tuhle denní dobu celkem fronty.“ „Ale to nevadí. Hlavně že jste vůbec tady.“ Vousáč se odmlčel a poté řekl: „Mimochodem, já jsem profesor Henry Johanson, ale všichni mi říkají Gandalf…‘ „Gandalf?“ zopakoval pobaveně redaktor. „Vy asi moc zbožňujete
19
Povídka
pána prstenů, že?“ Nevěřícně pokýval hlavou, ale poté se znovu vrátil zpátky k příběhu: ‚Vím, že jsem se vám už představoval, ale vždycky je lepší se ujistit…“ „Pamatuji si vás a vím taky, že jste vymyslel tuhle výpravu, ale stejně děkuji.“ „Dobře“ řekl profesor a ukázal na muže se zrzavými vlasy: „Jinak, tohle je John Fritze. Je to náš hlavní biolog.“ „Těší mě,“ odpověděl Stefan. Profesor mu postupně představil zbývající členy svojí skupiny. Když skončil, přešel okamžitě k dalšímu tématu: „Teď ale to hlavní. Musím vám říct, proč tady vlastně jsme. Vím, že už jsem vám něco málo sdělil po telefonu, ale to byly jenom základní informace a já mám přece jenom raději přímý kontakt. Profesor si odkašlal. „Takže naším cílem je taková menší výprava. Chceme totiž chytit yettiho. Ale ne toho himalájského. Tohle je trošku jiný yetti. Tenhle žije v Rumunsku a je mnohem větší. Může mít i osm metrů nebo víc…‘ „No to určitě! A já jsem čínský papež!“ Redaktor si autora nasupeně prohlédl. „Rumunský yetti? To jako vážně? Ten z Nepálu vám nestačí?“ Mladík se pokusil odpovědět, ale redaktor ho místo toho přehlušil další vlnou rozčilených slov: „Kromě toho yetti v Rumunsku by byl spíš menší, protože tam jsou menší hory. Nechám vám ho tam jako hlavní zápletku, ale tohle bude po mém.“ Poté se uchechtl a začal znovu číst upravený text: ‚Tenhle žije v Rumunsku a je mnohem menší. Může mít i metr nebo míň…‘ „Hej!“ přerušil ho naštvaně mladík. „Metr vysoký yetti nikoho nevyděsí!“ „To je fuk. Už jsem se rozhodl,“ řekl redaktor a vrátil se zpátky k ději: „Stefan si ho vyděšeně prohlédl. „Vážně? Osm… ehm chci říct jeden metr vysoký yetti? To žije v Rumunsku opravdu taková potvora?… Ne to je blbé slovo. Řekněme příšerka… Ta musí nahánět hrůzu… chci říct posměch.“ „Zcela nepochybně“, odpověděl profesor. „Ale jeho počty v posledních letech rychle klesají. Poslední exemplář byl spatřen poblíž hory Fagaraš. Rád bych ho vystopoval a našel dříve, než definitivně vymře.“ „Dobře. Do toho jdu,“ řekl Stefan a tiše se zvedl od stolu. „Sejdeme se za půl hodiny na letišti. Buďte tam včas. Výprava brzy začne.“… ‘ Redaktor přestal číst a začal zběsile listovat zbytkem papírů. „Hrůza, hrůza a zase hrůza. Kde to má nějaký děj nebo pointu? Copak tohle je nějaká novela? Víš, co to je? Já ti to řeknu. Sračka to je! I to, co vypustím na záchodě, bude mít lepší zápletku!“ „Ale vždyť jste sotva začal,“ namítl autor. „Pokračujte prosím dál a uvidíte, že se vám to bude líbit. Jenom mi ještě dejte šanci. Uvidíte, že vás ten příběh nezklame.“ Redaktor se na něj podezřívavě podíval. „Myslím, že jsem zklamaný už teď. Ale budiž. Podíváme se, jak tu tvoji novelu trochu vylepšit.“ Redaktor vynechal zběžně osmdesát stránek a zastavil se u posledních dvou, kde se znovu pokusil ponořit do čtení: ‚Výprava pomalu kráčela po zasněženém úbočí. Začínala se na nich projevovat únava, ale oni se přesto nezastavili a odhodlaně pokračovali kupředu, dokonce i ve chvílích, kdy jim jejich obličeje bičovala zuřivá vánice ledového sněhu. Čím blíže kráčeli směrem k vrcholu, tím více se začínalo ochlazovat a tím vyčerpaněji se začínali cítit. Ale nemohli se vzdát. Teď už ne. Už toho kvůli výpravě obětovali až příliš mnoho. Smrt Dana byla jen dalším důvodem, proč se nemohli zastavit. Když ho uviděli probo dnutého ve svém pokoji a ležícího v tratolišti vlastní krve, byla to pro ně velká rána. Další člen výpravy padl. Ale o to větší bylo jejich konečné úsilí, o to větší byla snaha,
Povídka 20 se kterou se pokoušeli uspět. Museli to dokázat. Černí válečníci byli konečně pryč. Přestali je pronásledovat a to znamenalo obrovskou úlevu. Teď už všechno vypadalo tak snadně! Gandalf se náhle zastavil a pohlédl před sebe. „Jeskyně,“ vydechl prudce. „Konečně jsme ji našli. Tady najdeme i yettiho.“ Jakmile to řekl, probudil tím v osta tních okamžitě novou vlnu zájmu. Stefan vytasil kolt a zařval: „Vzhůru na něj! Zabijeme ho! Za všechny, kdo zemřeli během této příšerné výpravy!“ „Ano!“ přidali se Henry, Martin a James. Byli připravení bojovat a i přes veškerý strach položit vlastní životy, aby pomstili svoje přátele. „Tak do toho, ty parchante!“ zakřičel Stefan do nitra je skyně. „Pojď si pro nás! Přece se nás nebojíš?“ „Neeee!“, odpověděl yetti hromovým řevem… teda tichounkým hláskem. Poté se ozvaly těžké kroky… lehké cupitání a z nitra skály vylezla obrovská nestvůra… malinká příšerka. Yetti si celou skupinu nenasytně prohlédl a pak odhodil Jamese na nedalekou skálu…‘ „Blbost. Když měl jenom metr, jak ho mohl odhodit?“ Redaktor zběžně pročítal po slední řádky. „Je to sračka, přesně jak jsem říkal na začátku. Tuhle pasáž jsem si klidně mohl odpustit. Navrhuji tento konec: ‚Yetti se vrhl na Jamese a začal ho škrtit. James se pokusil natáhnout po zbrani, ale ta mu vypadla z ruky a odkutálela se dolů ze svahu. „Já tě zabiju!“ křičel yetti pisklavým hláskem. Ostatní náhle nevěděli, co mají dělat a jenom tiše sledovali, jak James pomalu umírá. Ale Gandalf se náhle vzchopil a jeho mysl zaplavila nová vlna odvahy. Vytáhl zpoza opasku kouzelnou hůl a proměnil yettiho v kus kamene. Konec. ‘ „Cože?“ obořil se na redaktora spisovatel. „Vždyť tohle není ten Gandalf z Pána prstenů! On vůbec čarovat neumí!“ „Aha“, odpověděl redaktor. „Já myslel, že když se jmenuje jako ten čaroděj a vypadá tak, tak že to ten čaroděj taky je.“ „Vy mi ustoupíte?“ zeptal se autor, který už se mezitím vzdal veškeré naděje, že bude výsledná kniha vypadat podle jeho představ. Ale odpověď redaktora Ivana Pařáta byla neúprosná: „Ne. Tuhle knihu bych nikdy nevydal. Ani kdybys mi za to zaplatil celý můj roční plat. Na světě už je až moc podobně sračkyhodných děl, které bych nejraději úplně vyřadil. Protože ale nemůžu, postarám se alespoň o to, abych tam nic dalšího už nepřidal. Takže to vydám, ale trochu změním obsah. Gandalf je profesor, takže to bude učitel na jedné škole. Stefan, James, Dan a ti další bude part kluků, kteří budou společně usilovat o jednu holku. Tu uděláme třeba z Martina. Martina je docela hezké jméno. No a tihle kluci se spolu vsadí o to, kdo tu holku první sbalí, ale nebudou přitom vědět, že ona už chodí s místním rváčem, který si říká yetti. Jo a bude se to jmenovat muzikál ze stře dní.“ „Cože? To nemyslíte vážně!“ zařval spisovatel a pokusil se redaktorovi sebrat svůj výtisk, ale ten si ho přehodil do druhé ruky a vyprovodil autora ven z kanceláře. Poté se vrátil zpátky k počítači a začal narychlo psát vlastní verzi jeho knihy. Konečně bestseller, pomyslel si. No jo. Pokud nejsou ostatní schopní napsat dobrou knihu, budu to asi holt muset udělat já. AB
21
Seriál SERIÁL:
BEATNÍCI V ČECHÁCH A NA MORAVĚ, ANEB MÁME SVÉHO GINSBERGA? DÍL 2.:Ladislav Landa
S tímto téměř neznámým básníkem jsem se seznámil právě díky přednášce v minulém díle zmíněného odborníka přes poezii pana Miroslava Kovaříka. O jeho krátkém životě toho k povídání moc není, což ale neznamená, že by byl chudý na zážitky. Přesto je nejspolehlivějším zdrojem poznání jeho osobnosti právě jeho poezie. Pro její zařazení mezi beat-generation mluví to, že nepřikládá žádný význam gramatickým pravidlům jako takovým. Chápe je pouze jako berličku pro účelné strukturování textu, a jako taková si je dle libosti upravuje a vytváří vlastní (tedy mám na mysli hlavně interpunkci, přímé řeči, všemožné pitomosti ohledně velkých písmen atp.) Dále z ní číší typická absurdnost point, ilustrující vnitřní pochody, aplikace reálných vztahů a zákonů mezi dvěma předměty na předměty běžně uváděné ve zcela jiném poměru. Při srovnání s Hrabětem je ovšem v jeho básních více humoru a nadhledu, rozkládajícího snovou iluzi za pomoci vnořených nepřikrášlených obyčejných jevů, které pohlíží na vždy poněkud umělou a jednostrannou realitu básně komickou optikou. No, doufám, že se z toho předchozího odstavce dá alespoň něco pochopit…proto jsem pře svědčený, že se poezie, a umění vůbec, nemá rozpitvávat, když je vlastně syntézou. A že se báseň, když už je to nutné, dá popsat zase jedině básní, protože jinak to dopadá takhle… K věci: Landa se narodil 25. února 1948 v Praze a po základní škole nastoupil na Střední všeobecně vzdělávací školu Wilhelma Piecka poblíž místa, kde pracovala jeho maminka jako školnice. Poprvé jeho tvorba vyšla v ilegálním literárním časopise Divoké víno, který se také po jeho smrti postaral v čele s Ludvíkem Hessem o souborné vydání Landových básní. Zdá se, že Ginsbergův krátký pobyt v Praze v roce 1965 byl středobodem celé této generace, Ladislava Landu nevyjímaje. Pořádal s několika známými z Divokého vína večer poezie v Divadle S. K. Neumanna, kam Allen Ginsberg přišel, rozdal pár autogramů a zase zmizel. Poté jeho život zajímavým způsobem nabírá stejné obrátky jako v případě Hraběte. Pravidelně si půjčoval knihy ze školní knihovny. Když někdo knihovnu vykradl, byl z toho obviněn právě Ladislav Landa a okolí včetně rodiny na něj začalo vyvíjet nátlak, aby se přiznal. Krátce poté, tři měsíce po odchodu Václava Hraběte (3. 6. 1965), páchá sebevraždu na školním pozemku. Ať už bylo příčinou opravdu křivé obvinění a nedůvěra k nevině, za kterou si stál, či nikoli, hořkým paradoxem jeho smrti je, že jed, kterým se otrávil, odcizil ze školního kabinetu chemie. Lidé, kteří se s ním znali, na něj vzpomínají jako na milovníka literatury, obdivovatele Voskovce a Wericha, ale také vášnivého hráče basketbalu. Za svého krátkého života se setkal např. s Jáchymem Topolem a ukázal mu svou tvorbu, která se Topolovi zamlouvala. Učil se také údajně japonsky a několik svých básní věnoval spolužačce Soně. V dopise na rozloučeno prý zmínil, že se bojí, aby se neproměnil v brouka, v návaznosti na Kafkovu Proměnu. Jak již bylo zmíněno, o vydání jeho básní se postaralo hned několik lidí. Útlá kniha Básně vyšla
Seriál 22 díky přátelům z Divokého vína, později se Vladimír Bystrov spolu s dalšími, např. Janem Zábranou, zasadili o vydání knihy Malá slabost v kolenou – Pocta Ladislavu Landovi, která obsahuje textů již více a mimo to jsou v ní také vzpomínky přátel a spolužáků na Landovu osobu. Přesto je obtížné některou z těchto knih získat a jeho básně jsou k přečtení pouze na několika internetových stránkách či ve starých číslech Divokého vína. Landa zůstává nadále zapomenutým básníkem.
Dílo:
Básně (sebrané verše) 1969 Malá slabost v kolenou – Pocta Ladislavu Landovi (sebrané verše) 1998
Zpěv sirén v Ústí nad Orlicí (Malá slabost v kolenou – Pocta Ladislavu Landovi) Chce se mi brečet když vidím fotry z továren chrastit bandaskama s bryndou nasedat na kola s čepicí v ksichtě a pak po malý šutratý silnici šlapat domů Stojím vedle škarpy vočurávám trpkou zaprášenou blumu a vy se na mě díváte a myslíte si vandrák a jedete domu ke třem dětem Azorovi prdelatý manželce a čtyřem stěnám Stojím tu vandrák a vy sedíte doma u večeře s lžící v bramboračce a kecáte Dneska povídal vedoucí Představ si to Znalas toho nojo a děti vám rostou pod rukama už jsou skoro na umření Ležím tu v seně vandrák s místní fešandou a vzpomínám na vás jak doma výráte na televizi a potom zívnete a spíte Ráno mě budí mlha a seno v uchu a siréna ve dvě oddrkotá vaši bandasku s hnědým škraloupem a druhej den je zase oddrkotá denně dál a dál Stojím tu vandrák řeknete si ve škarpě s trpkou blumou v puse a ošoupanejma nohama a marně čekám na váš příjezd ač je ráno a vy ne a ne přijet je k zoufání směji se na vás kysele jako angrešt a vy nic ticho bude asi neděle
OT
23
tipy TIPY NA PRÁZDNINY
v turistické lokalitě Karviná Na hory, k vodě nebo do lesa? S rodinou, známými či na vlastní pěst? Naše tipy vás dozajista zavedou správně! Dnes vám představíme místa, jimiž disponuje jen naše město a která ve svém volném prázdninovém čase můžete navštívit, a to zcela zdarma!!! Všechna místa jsme osobně zkontrolovali a pro jejich hodnocení jsme vytvořili stupnici od 1 do 10 podle toho, jak jsme si danou lokalitu užili. Dále jsme se rozhodli vám ulehčit práci s prozkoumáváním okolí míst a odhalili jsme všechny dostupné atrakce, možnosti ubytování či stravy. Přejeme vám příjemný pobyt!
KARVINSKÉ MOŘE Prožijte nezapomenu telné zážitky na kamenné pláži u Karvinského moře! Zatímco si vaše děti budou vyrábět kamenné bábovičky, sluňte se spolu s rybami a užívejte pohledu na šachty a kamenné haldy.
S kým: S rybami Ubytování: Ne, je však povoleno si pronajmout ponorku na jednu noc Sociální zázemí: O jídlo se starat nemusíte, pokud jíte ryby; záchody ani kuchyňka zde sice nejsou, ale multifunkční vodní nádrž se dá využít mnoha způsoby Naše redakce uděluje tomuto místu 9/10 bodů díky jeho prostředí a průzračné vodě.
tipy 24 PROJEKT V ČERNÉM LESE
Podpořte ničení domova divoké zvěře, obývající prostory rozlehlého černého lesa, tím, že ve svém volném čase pomůžete a podpoříte stavbu nového projektu. S kým: Ideální pro celou rodinu Ubytování: Ano, vlastnoručně postavené domy v rámci projektu Sociální zázemí: toi toiky; kuchyňka dostupná poté, co jí postavíte; strava zdarma v polní kuchyni (lesní plody stěžejní surovinou) Naše redakce uděluje tomuto místu 7/10 díky zábavě, již si užijete při budování svých nových domovů, ale zároveň toto místo ztrácí 3 body, jelikož při stavbě musíte pracovat.
KARVINSKÉ KOUPALIŠTĚ Pojďte si zaplavat do prostorného bazénku s rozměry 10x10x0,3m a vyzkou šejte nově postavenou atrakci s klaunem. Ptáte se, co s ním můžete dělat? Srazte ho svou obří jachtou. S kým: Nejlépe si tuto destinaci užijete jako solitaire na vlastní pěst Ubytování: Ano, na luxusní jachtě Sociální zařízení: Multifunkční klaun
má zezadu zabudovaný klozet i sporák. Naše redakce uděluje tomuto místu 5/10, ale i přes zábavnost této destinace musíme vytknout to, že klaun „flusá“ odpad ze zabudovaného klozetu a po návštěvě jste mokří.
25
Tipy
OSTRAVSKO-KARVINSKÉ HORY
Ideální pro menší skupinky, nenáročný výšlap. Ne nadarmo se Karviné přezdívá stověžatá, odměnou vám bude síť rozhleden a strážních věží rozesetých po hřebenech, všechny nabízejí nezapomenutelný výhled. S kým: jen vy a vaše stádo splašených havířů Ubytování: Grand hotel Bakala (bohužel krapet drahý a každou chvíli může zkrachovat) Sociální zařízení: Všude kolem je spousta uhlí, pokud si chcete vařit či ohřívat. V hotelu je dost možná sporák. Co se toalet týče, pod celým pohořím je široce rozvětvený systém kanalizačních šachet. Naše redakce uděluje tomuto místu pouze 4/10, poněvadž nikdy nevíte, kde vás zatopí spodní voda či kde se propadnete do středu Země.
JT + JCH
Tipy 26
NĚCO KU
KAFI Pokud Vám mezi školou a Permoníkem zbývá alespoň pár minut volného času, neváhejte jej využít k rozšíření svých kulturních obzorů!
Muzika Výborná a neotřelá hudba se často hledá těžko a je celá řada opravdových umělců, kteří nenahráli jediné album, ať už pro nedostatek příležitosti, proto, že necítili potřebu, nebo proto, že byl na to jejich život příliš krátký. Jaroslav Ježek ml., prasynovec věhlasného J. Ježka z Osvobozeného divadla, a jeho kapela Čp. 8 je na poli českého folku něčím opravdu ojedinělým a také nedoceněným. Kapela vznikla v roce 1981 v Karlových Varech ve složení zpěv, kytara, perkuse (bonga namísto bicích jsou jedním z pilířů zvláštního soundu kapely), basa, flétna a klávesy. Za zmínku stojí členství Petra Linharta jakožto kytaristy. Jaroslav Ježek byl autorem všech písní, jeho poetika často reflektovala atmosféru posledních let socialismu, bezpečně skryta cenzuře pod hlavičkou festivalu Porty, jediné víceméně přehlížené bašty víceméně svobodného umění. Tam také kapela v roce 1983 porazila takové stálice
jako Nerez či Poutníky. Samotní Čp.8 charakterizovali svou hudbu poněkud ironicky (vezmeme-li v úvahu Ježkovu vrozenou plicní poruchu) jako “fresh-air”. Textově i hudebně je, jak již bylo zmíněno, tahle muzika hodně zvláštní (a přitom všechno klape, jak má): mezi někdy až renesančním zvukem flétny, perkusí, a ozvěn dvanáctistrunky nečekaně proplouvají na povrch basové melodické riffy a syntetické zvuky. Nad tím vším se klene vyprávějící hlas. Bohužel, 2. 12. 1985 Jaroslav Ježek podlehnul své vrozené nemoci, a tím také končí působení zbytku Čp. 8 jako celku. Později vzniklo dvojalbum se všemi pořízenými nahrávkami nazvané Čerstvý vzduch, což je vlastně jediná šance k poslechu Ježkových písní kromě záznamů z koncertů, které se tu a tam objeví i na youtube. Na závěr si dovolím provolat Jaroslava Ježka ml. jediným českým členem Klubu 27, ačkoli mu bylo v den smrti již pár dní 28. Je jediný, kdo si to z postav českého folku opravdu zaslouží! OT
27
Tipy
Film V rámci různých projektů, které se lidem snaží přiblížit legendy stříbrného plátna, se do kin občas dostávají oprášené klenoty, které by každý fanda filmu měl zhlédnout aspoň jednou za život. Jedním z takových snímků je sandálová klasika Ben Hur, kterou v roce 1959 natočil William Wyler. V hlavní roli se představuje Charlton Heston (Desatero přikázání, Chartúm, Planeta opic) jako židovský šlechtic Juda Ben Hur. Poté, co Juda odmítne svému římskému příteli Messalovi (Stephen Boyd) pomoct při pronásledování židovských rebelů, je poslán na galeje jako veslař. Když zachrání římského konzula Quinta Arria (Jack Hawkins) před jistou smrtí, stává se váženým občanem Říma a hnán pomstou se vrací do Judeje. Ben Hur zaznamenal fenomenální úspěch u diváků i odborné veřejnosti a jako jeden ze tří filmů se může pyšnit rekordními 11 Oscary (dalšími dvěma jsou Titanic a Pán prstenů: Návrat krále). Je jedním z nemnoha filmů promítaných v ultraširokém formátu (2,76:1) a je pověstný především dosud nepřekonanou scénou závodů vozatajů, která dodnes svým zpracováním bere dech i divákům zmlsaným digitálními efekty. Důležitá je i náboženská linie příběhu (odehrává se v dobách Ježíše Krista). Nikoho nepřekvapí, že se film v roce 2016 dočká i remaku (trailer okamžitě vyvolal rozhořčení mezi fanoušky padesátkové verze, která je sama ale taky remakem filmů z let 1907 a 1925). Verze z roku 1959 je v těchto dnech promítána ve vybraných českých kinech. Michal Ledwoń
Kniha “Drobná informace - Zemřete. Dělá vám to těžkou hlavu? Prosím vás hlavně se nebojte. Když nic, jsem aspoň spravedlivá.” - Smrt Hned ze začátku je jasné, že Zlodějka knih nebude obyčejný příběh. Ostatně znáte jinou knihu, kterou vypráví Smrt? Jejím prostřednictvím se dozvídáme o osudu mladé dívky Liesel, žijící u adoptivních rodičů v nacistickém Německu. Australský autor Markus Zusak vám přiblíží život za druhé světové války z pohledu vševědoucí Smrti i očima dítěte. Téma války, holocaustu i antisemitismu je popisováno tak poutavě, že čtenář prožívá příběh spolu s Liesel. Učí se psát, schází se s kamarádem Rudym, poslouchá tatínka hrajícího na harmoniku i milující matku, která všem nadává do prasat. Tajně krade knížky a ve sklepě je předčítá židovskému boxerovi. Dojemná kniha o nepěkné době, bombardování měst, pálení knih a pronásledování Židů ukazuje, že i v těch nejhorších chvílích lze na světě nalézt trochu krásy. Neuvěřitelně lidský a poetický příběh nezanechá jedno oko suché. “Někdy přijdu moc brzo. Pospíchám, jenomže někteří lpí na životě nečekaně dlouho.” - Smrt TV
Akce 28
Akce Vypíchli jsme pro Vás pár akcí, které se budou v nejbližší době konat v Karviné a okolí (převážně v Ostravě). Snažili jsme se o nabídku, kterou nelze tak snadno najít, proto zde neuvádíme např. program Mědk Karviná nebo koncerty, o kterých všichni vědí. Na druhou stranu se ale jedná pouze o víceméně náhodný výběr, kdy některé položky zastupují širší program, který najdete až na stránkách samotných pořadatelů. V Karviné sice chcíp pes, ale i tak se sem vše nevešlo! Doufáme, že Vás alespoň něco zaujme:
28. 6.
21:00 KINO NA SLEPO (promítání), Ostrava, Stará aréna
29. 6.
20:00 VYSÍLÁNÍ SVOBODNÉHO RÁDIA (underground kabaret), Ostrava Klub Hudební bazar 9:00 ŠKOLENÍ PŘÍPRAVY KÁVY, Ostrava, Kafekrámek Čerstvý boby 19:30 SHAKE-SHAKE-SHAKESPEARE (Shakespearovský mix), Ostrava, Stará aréna
30. 6. - 2. 7.
1. 7.
BEATS FOR LOVE (festival taneční hudby), Ostrava 17:00 VZKAZ V LAHVI (film), Ostrava, Minikino
1.-9. 7.
FILMOVÝ FESTIVAL KARLOVY VARY
8.-9. 7.
FESTIVAL V ULICÍCH, Ostrava
14. - 17. 7. Colours of Ostrava, Ostrava
15. 7.
ELEKTROSWING (tančírna), Karviná, Lodičky
16. 7.
NOHEJBALOVÝ TURNAJ, Karviná, Lodičky
29.-30. 7.
LADNÁ ČELADNÁ (hudební festival s konexemi na Colours), Čeladná
5.-6. 8.
FESTIVAL DOKOŘÁN, Karviná, Lodičky
6. 8.
OSTRAVA V PLAMENECH (hudební festival), Ostrava, Dolní Vítkovice
16. 6. 21. 8.
DRŽTE SI KLOBOUKY (výstava klobouků), Havířov, Musaion Havířov 30.6.-2.7. AP
29
Závěrem
Závěrem A šlus! Konečně volno a žádná uzávěrka na obzoru. Ale upřímně - musím vás pochválit, lepšíte se. Akcelerace z 1 na 17 ve věci slov do Adamovy povídky je úctyhodná. Však my si vás vycepujem, příště bychom mohli zvládnout třeba i nějakou malou anketu, co?! Přeji všem za celou redakci slunné, dobrodružné a dlouhé léto 2016. A navrhuji takový malý upgrade - už se sem prostě nevracet… Vykašlat se na to, zůstat někde v Jugošce a na všechna ta muka zapomenout. Nebo to snad máme zapotřebí? Neustále se šrotit a pak co? Budem právníci s ploutvema místo rukou, prachatí doktoři zašprajcovaní v ordinacích nebo kancelářské krysy kontrolující rozpočet firmy? A budem vědět, co je to 2,3-dimethylbutan-2,3-diol, ale nebudem si umět pomalu vyměnit žárovku? A PROTO: zpět do školy, holomku? Val na Máj nebo na průmku! WTF? Hrabe mi z gymplu, nedávám, končím! Howgh, amen, domluvil jsem! Mějte se krásně! OT
NA TOMTO ČÍSLE SPOLUPRACOVALI Šéfredaktor: Ondřej Trojak Designer a IT guy: David Nepožitek Ilustrátor a dvorní kreslíř: Jakub Hodulík Redaktoři: Jan Trojak Alena Kolomazníková Tereza Voříšková Eva Husovská Daniel Miarka Adam Badura Andrea Pokorná Jakub Charvot
Děkujeme panu řediteli, paní exškolnici i panu Ledwońovi za přispění k tomuto číslu.
NAVŠTIVTE MATIČKU STOVĚŽATOU!
