Ión
Platón SOKRATES A IÓN SOKRATES Buď pozdraven Ióne! Kde ses tu najednou vzal? Přicházíš z domova, z Efesu? IÓN Kdepak, Sokrate, přijel jsem z Epidauru, ze slavností Asklépiových. SOKRATES Snad nepořádají Epidaurští na počest bohovu také závody rapsódů? IÓN Ovšemže ano, a také závody v ostatních odvětvích umění. SOKRATES Nu a zdalipak jsi v něčem závodil? Získal jsi nějakou cenu? IÓN První ceny byly naše, Sokrate. SOKRATES To je dobře; teď hleďme ať zvítězíme i na panathénajích. IÓN I to bude, dá-li bůh. SOKRATES Vám rapsódům jsem, Ióne, opravdu častokrát záviděl vaše povolám, protože vás jednak vede k tomu, abyste vystupovali vždycky upraveni tak, jak se k němu sluší, a abyste vypadali co nejkrásněji, jednak že se musíte pohybovat ve společnosti spousty dobrých básníků a především v Homérově, který je z nich nejlepší a opravdu božský. Důkladně poznávat jeho myšlenky – a nejen slova – to je hodno závidění. Jaký by to byl rapsód, který by nechápal, co básník říká. Rapsód přece musí umět tlumočit básníkovy myšlenky posluchačům. Není
1
možné, aby se této úlohy dobře zhostil, jestliže nerozumí tomu, co básník říká. Právě pro všechno tohle mu člověk musí závidět. IÓN Máš pravdu, Sokrate, to mi v mém umění dalo nejvíc práce a myslím, že o Homérovi mluvím nejlépe ze všech lidí; ani Métrodóros z Lampsaku, ani Stésimbrotos z Thasu, ani Glaukón, a vůbec nikdo, co jich kdy bylo, nedovedl o Homérovi povědět tolik krásných myšlenek jako já. SOKRATES Blahopřeji ti, Ióne. Jistě mi neodepřeš ukázku svého umění. IÓN To stojí, Sokrate, na mou duši za poslech, jak výborně jsem Homéra vyšperkoval; myslím, že bych si zasloužil, aby mě Homérovci ověnčili zlatým věncem. SOKRATES Nu dobrá, někdy jindy si tě poslechnu, teď však mi odpověz na tuto otázku; jsi nepřekonatelný jen ve výkladu Homéra, nebo se také vyznáš v Hésiodovi a v Archilochovi? IÓN Vůbec ne, jenom v Homérovi, myslím, že to stačí. SOKRATES Jsou přece věci, o nichž říkají Homér i Hésiodos totéž? IÓN Jsem o tom přesvědčen, že jich je víc než dost. SOKRATES A ty tedy o těchto věcech podáváš lepší výklad toho, co říká Homér, nežli toho, co říká Hésiodos? IÓN Věci, o nichž říkají totéž, vykládám asi stejným způsobem. SOKRATES A co věci, o nichž neříkají totéž? Tak například věštění, o tom přece říká něco Homér i Hésiodos. IÓN Jistěže.
2
SOKRATES Jak to tedy je? Co tito dva básníci říkají o věštění souhlasně nebo rozdílně, dovedeš to snad lépe vyložit ty – nebo některý z dobrých věštců? IÓN Věštec. SOKRATES Ale kdybys ty byl věštcem a uměl vyložit věci, o nichž oni mluví shodně, nedovedl bys vykládat také, v čem se jejich vyjádření liší? IÓN Je jasné, že ano. SOKRATES Jak to tedy u všech všudy, že Homéra vykládat umíš, a Hésioda ani jiné básníky, nikoli? Či pojednává Homér o něčem docela jiném než všichni ostatní básníci? Což nevykládá většinou o věcech válečných, o vzájemných stycích lidí dobrých a špatných, lidí prostých i výše postavených, o vztazích mezi bohy navzájem a mezi nimi a lidmi, pokud nějaké styky mají, a o událostech na nebesích i v podsvětí a o zrození bohů i hrdinů? O těch věcech přece básnil Homér. IÓN To máš pravdu, Sokrate. SOKRATES Nu a – ostatní básníci – nemluví právě o týchž věcech? IÓN Ano, Sokrate, ale jejich básnické dílo není stejné jako Homérovo. SOKRATES Jak to? Je horší? IÓN Mnohem horší. SOKRATES Homér tedy básnil lépe? IÓN
3
Ovšemže lépe, při Diovi! SOKRATES Nuže tedy, příteli Ióne, když mluví mnoho Udí o počtech a někdo z nich mluví nejlépe, někdo přece rozpozná toho, kdo mluví správně? IÓN To si myslím! SOKRATES A bude to týž člověk, který rozpozná i ty, kdo o počtech mluví špatně, nebo to bude někdo jiný? IÓN Bude to tentýž, samozřejmě. SOKRATES A bude to ten, kdo ovládá vědu početní, není-liž pravda? IÓN Ano. SOKRATES A dále, když bude mnoho lidí mluvit o tom, které pokrmy jsou zdraví prospěšné, a jeden z nich bude o tom mluvit nejlépe, bude rozdíl mezi člověkem, který rozezná nejlepšího podle jeho velmi dobrého výkladu, a člověkem, který pozná horšího podle horšího výkladu, nebo to bude týž? IÓN To je přece jasné, že to bude týž. SOKRATES Kdo to bude, jak se mu říká? IÓN Lékař. SOKRATES Řekneme tedy zkrátka, že vždycky týž člověk pozná mezi lidmi mluvícími o téže věci toho, kdo o ní mluví správně a kdo špatně. Jinak – nerozpozná-li toho, kdo mluví nesprávně –je jasné, že nepozná ani toho, kdo mluví správně, pokud jde o tutéž věc. IÓN
4
Je to tak. SOKRATES Takže se ten člověk stává odborníkem pro obojí, že? IÓN Ano. SOKRATES Ty dále přece říkáš, že Homér a ostatní básníci, mezi nimi i Hésiodos a Archilochos, mluví o stejných věcech, ale nestejně, totiž Homér dobře a oni hůře. IÓN To říkám docela po pravdě. SOKRATES Nuže tedy, poznáš-li toho, kdo mluví správně, měl bys rozeznat i ty, kdo mluví hůře, podle toho, že mluví hůře. IÓN Vypadá to tak. SOKRATES Řekneme-li tedy, šlechetný příteli, že Ión je stejným odborníkem na Homéra jako na ostatní básníky, nedopustíme se chyby, neboť on sám s námi souhlasí, že týž člověk může být vhodným soudcem nade všemi, kdo pojednávají o stejných věcech, a dále, že skoro všichni básníci básní o tomtéž. IÓN Čím to tedy je, Sokrate, že když někdo rozpráví o jiném básníku, nemohu se soustředit a nedovedu přidat sebemenší maličkost, která by stála za řeč, prostě podřimuji. Jakmile se však někdo zmíní o Homérovi, ihned procitnu, dávám pozor a mám mnoho co říci. SOKRATES To není těžké uhodnout, kamaráde. Každému je jasné, že nemůžeš mluvit o Homérovi jako odborník a vědec. Kdybys mohl mluvit jako odborník, pak bys asi mohl mluvit i o všech ostatních básnících, neboť básnictví je myslím jediný celek. Nebo ne? IÓN
5
Je. SOKRATES Nuže tedy, vezmeme-li kterékoli jiné umění jako celek, neplatí pro všechny druhy umění tentýž způsob zkoumání? Chtěl bys, Ióne, ode mne slyšet, jak to myslím, že? IÓN Samozřejmě, Sokrate, při Diovi! Rád poslouchám vás filozofy. SOKRATES Byl bych rád, Ióne, kdybys měl pravdu. Ale filozofy jste spíše vy, rapsódové a herci, a ti jejichž básně přednášíte. Já jenom říkám pravdu, jak se sluší na obyčejného člověka. Vezmi například to, nač jsem se tě právě ptal, a posuď, jak je prosté a kdekomu pochopitelné, co jsem pravil, že totiž je metoda zkoumání stejná, jestliže vezmeme umění jako celek. Podívejme se tomu na kloub. Malířství jako celek je přece nějaké umění, že? IÓN Zajisté. SOKRATES A bylo i je mnoho malířů dobrých i špatných, není-liž pravda? IÓN Samozřejmě. SOKRATES Viděl jsi už někoho, kdo dovede ukázat na Polygnótovi, synu Aglaofóntovu, co kreslí dobře a co ne, a o ostatních malířích to říci neumí? A když mu někdo ukáže díla ostatních malířů, váhá, je na rozpacích a nemá, co by poznamenal, kdežto když je třeba vyslovit názor o Polygnótovi či o kterémkoli jiném, jednom jediném z malířů, ožije, dává pozor a má mnoho co říci? IÓN Nikoli, při Diovi, to vůbec ne! SOKRATES
6
A což v sochařství, viděl jsi někoho, kdo umí dokonale vyložit díla Daidala, syna Métionova, nebo Epeia, syna Panopeova, či Theodora ze Samu, nebo některého jiného ze sochařů jako jediného, kdežto u děl jiných sochařů je bezradný, podřimuje a nemá, co by řekl? IÓN Ani takového jsem neviděl, na mou duši. SOKRATES Myslím také, že jsi, ani pokud jde o hru na flétnu či na kitharu nebo o zpěv za doprovodu kithary, ani pokud jde o deklamace rapsódů, nikdy neviděl člověka, který dovede bezvadně vykládat přednes Olympa nebo Thamyry či Orfea nebo rapsóda Fémia z Ithaky, ale s Iónem z Efesu si neví rady a nedovede říci, co přednáší dobře a co ne. IÓN V tom ti, Sokrate, nemohu odporovat, ale tolik jsem si vědom, že o Homérovi mluvím z lidí nejlépe a mám bohatství myšlenek. Kdekdo mi říká, že o něm mluvím báječně, kdežto o ostatních nikoli. Čím to, prosím tě? SOKRATES Chápu, Ióne, a hned ti vysvětlím, co to podle mého názoru znamená. Že dobře hovoříš o Homérovi, to vůbec není odbornost, jak jsem ti právě pověděl; ponouká tě k tomu jakási božská síla, právě tak, jako se stává kameni, který nazval Euripides magnétským, ale většina lidi mu říká kámen z Hérakleje. Ten kámen nejenom že přitahuje železné prsteny samotné, nýbrž i uděluje prstenům sílu, že mohou konat totéž co kámen, přitahovat další prsteny, takže se někdy udělá velice dlouhý řetězec železných prstenů, visících jeden na druhém. Všechny prsteny přijímají svou sílu od kamene. Tak také Múza sama vytváří lidi božskou jiskrou osvícené a jejich prostřednictvím vzniká řetěz dalších nadšenců. Neboť všichni dobří epičtí básníci tvoří všechny své krásné básně nikoli jako nějací odborníci, nýbrž tím, že je nadchne a zachvátí božská inspirace; právě tak je tomu s dobrými básníky lyrickými.
7
Stejně jako účastníci korybantských rejů tančí, aniž jsou při plném vědomí, tak i lyričtí básníci skládají své krásné melodie bez účasti svého rozumu. Jakmile vkročí do harmonie a rytmu, propadají bakchickému nadšení a jsou jím zachváceni. Stejně jako bakchantky čerpají z řek med a mléko, když jsou opojeny nadšením, ale při vědomí tak nečiní, tak i duše básníků toho dosahuje; oni sami to říkají. Vždyť nám přece básníci praví, že nám přinášejí med, který sají jako včely z medových studnic v nějakých zahradách a údolích Múz, a že sami také tak poletují; a mají pravdu. Básník je totiž něco lehoučkého, prchavého a posvátného; není schopen básnit, dokud se mu nedostane boží inspirace a dokud je při vědomí, tedy dokud v něm převládá rozum. Pokud ten ho má v moci, není žádný člověk schopen básnit a skládat věštby. Básníci tedy říkají o svých námětech mnoho krásného, jako ty o Homérovi, nikoli proto, že umějí skládat básně, nýbrž protože se jim dostalo daru božího, a právě proto je každý schopen krásně opěvat jen to, k čemu ho Múza povzbudila. Někdo skládá dithyramby, jiný chvalozpěvy, jiný taneční chóry, jiný zase básně epické, opět jiný posměšné verše jambické; v ostatních oborech je každý z nich slabý. Jejich skladby nejsou plodem jejich zručnosti, nýbrž božího vnuknutí, neboť kdyby zručnost byla pramenem toho, že dovedli o jednom námětu pronést krásná slova, dovedli by to i o všech námětech ostatních. Proto jim božstvo odnímá rozum a používá jich jako svých služebníků, věštců a božských proroků, abychom my, posluchači, pochopili, že to nejsou oni, kdo nám tak drahocenné věci říkají, když nejsou při smyslech, nýbrž že to mluví bůh sám a ozývá se nám jejich prostřednictvím. Největším důkazem tohoto našeho úsudku je Tinnichos z Chalkidy, který nezbásnil nikdy žádnou báseň, která by snad stála za zapamatování, kromě jediné, slavnostního pajánu, který zpívá kdekdo. Je to snad nejkrásnější ze všech lyrických písní, prostě „šťastný plod Múz“, jak on sám říká. Touto písní nám podle mého názoru božstvo nejlépe dokazuje, že nemáme být na pochybách, že
8
tyto krásné básně nejsou lidské ani vytvořené lidmi, nýbrž že jsou božské a že je stvořili bohové. Básníci jsou jen a jen božími prostředníky a každý je inspirován tím bohem, v jehož je moci. Právě proto, aby toto dokázalo, dalo božstvo zazpívat nejkrásnější píseň jedním z nejslabších básníků. Nemyslíš, že mám pravdu, Ióne? IÓN Máš, při Diovi, určitě. Jako bys mi z duše mluvil, Sokrate, i já si myslím, že nám dobří básníci tlumočí svá díla od bohů a na jejich popud. SOKRATES A vy, rapsódové, přece zase tlumočíte díla básníků, že? IÓN I v tom máš pravdu. SOKRATES Takže jste tlumočníky tlumočníků? IÓN Samozřejmě. SOKRATES Ještě toto mi řekni, Ióne, a bez zatajování mi odpověz, nač se tě zeptám. Když přednášíš epické básně jak se sluší a patří, a uvedeš diváky v úžas, ať už pěješ o Odysseovi, jak skočil na práh, dal se nápadníkům poznat a vysypal si šípy k nohám, nebo o Achilleovi, jak se žene na Hektora, nebo něco z dojemných míst o Andromaše či o Hekabě nebo o Priamovi, jsi v tu chvíli při plném vědomí, nebo jsi někde mimo a zdá se ti, že je tvá duše zachvácena nadšením a přítomna událostem, o nichž mluvíš, ať už na Ithace či v Tróji nebo kde se děj právě odehrává? IÓN Jak zřetelný důkaz mi dáváš, Sokrate! Odpovím ti a nic nebudu skrývat. Kdykoli přednáším něco dojemného, naplní se mi oči slzami; když přednáším něco strašlivého nebo hrozného, zježí se mi vlasy hrůzou a srdce začne tlouci. SOKRATES
9
Tak tedy, Ióne, můžeme říci, že má zdravý rozum člověk, který je oblečen v pestrém šatě, má zlaté věnce na hlavě, a dá se do pláče při obětních slavnostech, aniž o cokoli z toho přišel, nebo má strach, ač stojí před dvaceti tisíci lidmi, kteří jsou mu nakloněni a nikdo z nich mu šat nesvléká ani mu jinak nekřivdí? IÓN To vůbec ne, Sokrate, při Diovi, abych pravdu řekl. SOKRATES Víš, že stejně působíte i na většinu diváků? IÓN To vím velmi dobře. Vidím je pokaždé seshora s jeviště, jak pláčou, tváří se zachmuřeně a jsou uchváceni slovy jako já. Musím na ně dokonce dávat dobrý pozor, neboť jestliže je rozpláči, budu se sám smát, až budu brát peníze, kdežto kdyžje rozesměji, sám zapláči nad ztraceným výdělkem. SOKRATES Víš tedy, že divák je posledním z prstenců, o nichž jsem mluvil, že přijímají svou sílu postupně od héraklejského kamene. Prostředním prstencem jsi ty jako rapsód a herec, prvním je sám básník. Prostřednictvím těch všech přitahuje bůh duši lidí tam, kam chce, neboť postupně zavěšuje jejich přitažlivou sílu navzájem. Tak jako na onom kameni visí na něm ohromný řetězec tanečníků, dramatických básníků a jejich pomocníků; visí ze všech stran na prstencích zachycených na Múze. Jeden z básníků je spojen s tou Múzou, druhý s onou – řekněme tomu, že se ho Múza zmocnila, což je skoro totéž, neboť ho má v moci – a na básnících jako na prvních prstencích zase visí jiní, každý na některém, a čerpají z nich své nadšení; někteří z Orfea, jiní z Musaia, většina je jich však posedlá Homérem a ten je má ve své moci. Mezi ně patříš ty, Ióne, neboť tebe nadchl Homér. Když někdo zpívá dílo nějakého jiného básníka, usínáš a nemáš co říci, kdežto když někdo zanotuje píseň tvého pěvce, ihned se probereš, tvá duše se dá do tance a slova se ti jen sypou. Co říkáš o
10
Homérovi, neříkáš jako odborník ani jako vědec, nýbrž z božího vnuknutí a inspirace, stejně jako korybantští tanečníci bystře vnímají pouze tu melodii, která pochází od boha, jímž jsou nadchnuti, a na tu melodii dovedou předvádět spoustu gest i přednášet mnoho slov; jiných písní si nevšímají. Tak i ty, Ióne, nepřijdeš do rozpaků, kdykoli se někdo zmíní o Homérovi, kdežto při řeči o ostatních básnících jsi v nesnázích. Ptáš se mne, co je toho příčinou, že o Homérovi mluvíš bez potíží a o ostatních básnících ne; je to tím, že výborný přednes Homéra je tvým božím darem. IÓN To sice říkáš krásně, Sokrate, ale rád bych přece jen věděl, zda mi to nepovídáš proto, abys mě přesvědčil, že přednáším Homéra ve stavu nadšení a pominutí smyslů. Myslím, že by sis to o mně asi nemyslel, kdybys mě slyšel o Homérovi mluvit. SOKRATES Ovšemže si tě chci poslechnout, ale ne dřív, dokud mi neodpovíš na toto: o kterém z Homérových námětů mluvíš dobře? Jistěže ne vůbec o všech. IÓN Pochop, Sokrate, že není takový námět, o němž bych dobře nemluvil. SOKRATES Snad ne i o těch, které ty neznáš a Homér o nich mluví? IÓN A co to je, o čem Homér mluví a já neznám? SOKRATES Cožpak Homér nemluví častokrát a mnohými slovy o řemeslech? Tak například o řízení vozu – vzpomenu-li si na ta slova, povím ti je. IÓN Povím ti je, neboť je znám nazpaměť. SOKRATES
11
Pověz mi tedy, co říká Nestor svému synu Antilochovi, když ho napomíná, aby při závodech na Patroklovu počest dal pozor na zatáčku. IÓN V lesklé a pevné vozové korbě se nalevo lehce sám také nakloň, pravého koně bičem i křikem pobídni, rukou mu přitom otěže uvolni trochu; nalevo běžící kůň ať k metě přimkne se těsně, takže se náboj pevného kola málem jí dotkne, chraň se však kolem na kámen narazit či se ho dotknout! SOKRATES To stačí. Jsou-li tato Homérova slova správná nebo ne, kdo to může, Ióne, lépe poznat, lékař nebo vozataj? IÓN Samozřejmě vozataj. SOKRATES Snad proto, že je to jeho řemeslo, či z nějakého jiného důvodu? IÓN To ne; protože je to jeho řemeslo. SOKRATES Každému řemeslu je zajisté od boha dáno, aby dovedlo poznávat dílo svého oboru. Nemůžeme přece poznat také pomocí lékařství to, co poznáváme prostřednictvím umění kormidelnického. IÓN To jistě ne. SOKRATES Ani to, co poznáváme prostřednictvím lékařství, nepoznáváme pomocí stavitelství. IÓN Ovšemže ne. SOKRATES A není tomu tak se všemi řemesly? Co poznáváme prostřednictvím jednoho, nepoznáme pomocí druhého, že? Ale ještě předtím mi odpověz: souhlasíš, že se jedno řemeslo liší od druhého? IÓN
12
Ano. SOKRATES Také já tak usuzuji; podle toho, že se jeden druh vědění týká jedněch věcí, druhý jiných, podle toho dávám řemeslům jména, jednomu to, jinému jiné. Děláš to také tak? IÓN Ovšem. SOKRATES Kdyby se nějaká další věda týkala stejných věcí, proč bychom říkali, že tohle je jedna věda a tamto zase druhá, když bychom se od obou mohli dozvědět totéž. Tak jako já poznávám, že toto je pět prstů, tak i ty o tom poznáváš totéž co já. A kdybych se tě zeptal, zda to poznáváme pomocí téhož umění početního stejně ty jako já, nebo každý pomocí umění jiného, řekneš jistě, že pomocí téhož. IÓN Zajisté. SOKRATES Tak mi tedy odpověz na otázku, kterou jsem ti právě položil: Domníváš se, že je tomu tak s každým oborem, že totiž tímtéž oborem vědění poznáváme tytéž věci, kdežto jiným nikoli totéž, nýbrž nutně něco jiného, protože jde i o jiný obor? IÓN Soudím tak, Sokrate. SOKRATES A když se někomu některé odbornosti nedostává, nebude schopen rozpoznávat slova a činy tohoto oboru, že? IÓN Pravdu díš. SOKRATES Pokud jde o verše, které jsi citoval, kdo lépe pozná, zda mluví Homér správně nebo ne, ty nebo vozataj? IÓN Vozataj.
13
SOKRATES Ale ty jsi přece rapsód, a nikoli vozataj. IÓN Ano. SOKRATES Liší se umění recitační od řemesla vozatajského? IÓN Ovšem. SOKRATES Jestliže se liší, pak se jeho znalosti týkají také rozdílných věcí. IÓN Ano. SOKRATES A když Homér mluví o tom, jak Nestorova souložnice Hekamédé dává pít raněnému Machaónovi posilující nápoj – říká to takhle nějak „do vína z Pramnu měděným struhadlem kozího sýra nastrouhala a přidala cibuli pečenou k jídlu“ –zda jsou tato Homérova slova správná nebo ne, který obor to může dobře rozpoznat, lékařství nebo recitátorství? IÓN Lékařství. SOKRATES Nebo když Homér praví: „Prudkým letem vrhla se z výše do hlubin moře podobna rybářské zátěži z olova na volském rohu, jež s sebou dravým přináší zmar a záhubu rybám,“ neřekneme, že tyto verše spíše může posoudit rybář nežli rapsód, co vlastně říkají a zda to říkají správně nebo ne? IÓN To je jasné, Sokrate, že rybář. SOKRATES Dejme tomu, že se ptáš a že mi kladeš otázku: „Když tedy, Sokrate, nacházíš u Homéra věci, které přísluší posuzovat každému z těchto oborů lidské činnosti, nuže vyhledej také ty věci, které se týkají věštce a umění věšteckého, jaké povahy jsou záležitosti, které on jako věštec může posoudit, zda jsou
14
zbásněny dobře nebo špatně.“ – Pohleď jak snadno a pravdivě ti odpovím: Homér o nich ostatně mluví na mnohých místech i v Odysseji, jako například, když věštec Theoklymenos z rodu Melampodovců říká nápadníkům: „Co je to, co vás tu stíhá, vy nešťastní? V temnoty noci halí se vaše hlavy i tváře, i postavy celé, nářek se ozývá odevšad, slzy vám skrápějí tváře, předsíň je přízraků plná, přízraků plno i v dvorci, do temnot podsvětí ženou se v spěchu; nebeské slunce zhaslo jim docela, chmurný a zlověstný mrak je již halí.“ A na mnohých místech i v Iliadě, jako například při líčení boje o hradby. Praví tam: „Když došlo na to, že hradby již zdolat a překročit chtěli, zleva tu v cestu jim přiletěl orel, jenž vysoko létá, v nestvůrných drápech svých hada si nesl rudého krví, živ byl a svíjel se ještě, život svůj darmo dát nechtěl; orel ač držel ho pevně, do prsou k hrdlu ho uštkl, nazpátek obrátiv hlavu, a orel ho bolestí pustil, z výšin ho na zemi shodil doprostřed hustého davu, sám pak odletěl s bolestným křikem a nést se dal větrem.“To ti odpovím a takové věci tedy pravím, že přísluší zkoumat a posuzovat věštci. IÓN A to budeš mít pravdu, Sokrate. SOKRATES Však i ty, Ióne, tohle říkáš docela po pravdě. A teď zas ty mně, tak jako já jsem ti vybral z Odysseje i z Iliady místa, která přísluší posuzovat věštci, lékaři nebo rybáři, tak i ty mi vyber, Ióne, které věci se týkají rapsóda a umění recitačního, které patří zkoumat a posuzovat rapsódovi před ostatními
15
lidmi, vždyť se přece v Homérových básních lépe vyznáš nežli já. IÓN Já tvrdím, Sokrate, že se rapsóda týkají všechna místa. SOKRATES To snad nemyslíš vážně, Ióne, že všechna, nebo jsi tak zapomnětlivý? Nehodí se přece, aby rapsód zapomínal! IÓN A na co jsem zapomněl? SOKRATES Nevzpomínáš si, že jsi prohlásil, že se umění rapsóda liší od řemesla vozatajova? IÓN To si pamatuji. SOKRATES A je-li rozdílné, pak i jeho poznatky budou rozdílné, neníliž pravda? IÓN Ano. SOKRATES Takže podle tebe umění recitační ani rapsód zřejmě nemohou poznávat všechno? IÓN Snad kromě takových případů, Sokrate. SOKRATES Těmi „takovými případy“ míníš snad věci týkající se jiných řemesel. Které věci tedy rozpoznává tvé umění, když ne všechny? IÓN Myslím že takové, o kterých se sluší, aby hovořil muž, a o kterých žena, o kterých otrok a o kterých člověk svobodný, o kterých osoba podřízená, a o kterých ten, kdo rozhoduje. SOKRATES Pravíš tedy, že rapsód pozná lépe nežli kormidelník, co se hodí, aby řekl kapitán, když loď na moři zachvátí bouře?IÓN Nikoli, to pozná lépe kormidelník.
16
SOKRATES Nebo co má říci ten, kdo ošetřuje nemocného, pozná to lépe rapsód nežli lékař? IÓN Ani to ne. SOKRATES Zmínil ses o věcech, o kterých se sluší, aby mluvil otrok, ne? IÓN Ano. SOKRATES Tak například podle tebe pozná rapsód, a nikoli pastevec, co má pastýř říci, když napomíná zdivočelý skot? IÓN Ale kdepak! SOKRATES Nebo co má žena povědět přadleně o zpracování vlny? IÓN Ne. SOKRATES Nebo pozná rapsód, co má říci vojevůdce vojákům, aby je povzbudil? ION Ano, takové věci rapsód pozná. SOKRATES Jak to? Což je umění rapsódovo totožné s uměním vojevůdcovým? IÓN Tak jako tak bych věděl, co by měl vojevůdce říci. SOKRATES To snad máš, Ióne, i vojevůdcovské vlohy. A dejme tomu, že jsi zároveň jezdec a hráč na kitharu; zajisté rozeznáš dobré jezdecké koně od špatných. A když se tě zeptám: „Kterým z obou umění, Ióne, poznáváš dobré jezdecké koně, svým uměním jezdeckým nebo svým uměním hry na kitharu?“ – co mi na to odpovíš?
17
IÓN Řeknu, že uměním jezdeckým. SOKRATES A kdybys poznal ty, kdo dobře hrají na kitharu, souhlasíš jistě se mnou, že to určíš na základě své znalosti hry na kitharu, a nikoli proto, že umíš jezdit na koni, není-liž pravda? IÓN Ano. SOKRATES Když se tedy vyznáš ve věcech vojenských, poznáváš je jakožto dobrý vojevůdce, nebo jako dobrý rapsód? IÓN Myslím že v tom není žádný rozdíl. SOKRATES Jak to? Pravíš, že v tom není rozdíl? Uměni recitační a umění být dobrým vojevůdcem jsou dohromady umění jediné, nebo jsou to umění dvě? IÓN Myslím, že je to umění jediné. SOKRATES Kdo je dobrým rapsódem, ten je tedy asi také dobrým vojevůdcem, ne? IÓN Zcela správně, Sokrate. SOKRATES Takže kdo je dobrým vojevůdcem, ten je také dobrým rapsódem, že ano? IÓN To se mi zase nezdá. SOKRATES Ale naopak se ti to zdá, že kdo je dobrým rapsódem, je i dobrým vojevůdcem? IÓN To určitě. SOKRATES
18
A nejsi ty nejlepší z řeckých rapsódů? IÓN Daleko nejlepší, Sokrate. SOKRATES A také jsi, Ióne, nejlepší řecký vojevůdce, že? IÓN O tom, Sokrate, nepochybuj, naučil jsem se tomu z Homérových básní, SOKRATES Tak proč proboha, Tóne, když jsi v obojím nejlepší z Řeků, jak vojevůdce, tak i rapsód, obcházíš mezi Reky a přednášíš, a žádnému vojsku nevelíš? To myslíš, že Řekové velice potřebují rapsóda ověnčeného zlatým věncem, ale že nepotřebují vojevůdce? IÓN Naše město je, Sokrate, pod vaší vládou a pod vaším velením, takže vojevůdce vůbec nepotřebuje. Vaše město nebo Lakedaimón by si mě za vojevůdce nezvolily; jste toho názoru, že to umíte sami. SOKRATES Výtečný příteli Ióne, neznáš Apollodóra z Kyziku? IÓN Kdo je to? SOKRATES Toho si Athéňané častokrát zvolili za vojevůdce, ač je to cizinec. Podobně i Fanosthena z Andru a Hérakleida z Klazomen si toto město ustanovuje jak za vojevůdce, tak i do jiných úřadů, ačkoli jsou to cizinci, neboť dokázali, že si to zaslouží. A Ióna z Efesu by si snad nevybralo za vojevůdce a nepoctilo by ho hodnostmi, jakmile by uznalo, že je toho hoden? Cožpak vy Efesané nejste původem z Athén a není Efesos větší nežli kterékoli jiné město? Ty však, Ióne, jestliže opravdu dovedeš vykládat Homéra na základě své odborné znalosti, nechováš se vůči mně spravedlivě, neboť jsi mi napovídal, jak mnoho krásných věcí o Homérovi víš, a slíbil
19
jsi mi, že mi to dokážeš. Klameš mě a do důkazu ti mnoho chybí, neboť mi nechceš říci, v čem jsi tedy vlastně tak zběhlý, ač na tebe dlouho naléhám; prostě se vytáčíš nahoru a dolů a bereš na sebe různé podoby jako Próteus, až se tu nakonec přede mnou objevuješ jako vojevůdce, abys mi unikl a nemusel mi předvést, jakým jsi odborníkem ve vědě o Homérovi. Jestliže jsi tedy, jak jsem právě řekl, na Homéra odborníkem a slíbil jsi mi, že mi to dokážeš, pak mě klameš a nejsi v právu. Pakli však odborníkem nejsi a z božího vnuknutí a nadšen Homérem, říkáš o básníkovi mnoho krásných věcí, aniž máš nějaké znalosti, jak jsem o tobě řekl já, pak se nedopouštíš žádné křivdy. Vyber si tedy, zda chceš, abychom tě považovali za podvodníka, nebo za člověka bohem nadšeného. IÓN V tom je, Sokrate, veliký rozdíl; je mnohem krásnější platit za člověka bohem nadšeného. SOKRATES Přiznáme ti tedy, Ióne, to krásnější, že jsi totiž jako Homérův interpret bohem nadšen, ale že nejsi znalec.
20
