Plaskýý!
ZPRAVODAJ 2 0 1 1 - ROK
Ročník: XXI.
Číslo: Special
ÚVODNÍK
FOTOGRAFIE
Vydáno dne: 31. 12. 2011
Cena: neprodejné
MK ČR E 12300
Proč Rok fotografie 2011 v Plasích? Před třiceti lety, v roce 1981, konkrétně 26. 9. 1981 ve 13.00hod. byla v našem plaském klášteře zahájena fotografická výstava 9&9. Touto výstavou vyvrcholila tříletá výstavní činnost v Činoherním klubu v Praze, kde se na výstavách 9 a 9&9 představila celá jedna generace českých fotografů. Ústřední osobností, která kolem sebe tyto fotografy soustředila a všechny výstavy uváděla, byla historička fotografie Anna Fárová, významná osobnost a propagátorka fotografie, především též velká propagátorka české fotografie ve světě. Pro niž byla – poté, co byla po podpisu Charty 77 propuštěna z pražského Uměleckoprůmyslového muzea – výstava v Plasích důležitým dílem. Zahájení výstavy navštívilo cca 500 osob a též osobnosti světové fotografie – Henri Cartier-Bresson, Sue Daviesová, Martine Francková, Marc Riboud a další. Tato výstava se stala jednou z nejvýznamnějších událostí české nezávislé kultury v normalizačním dvacetiletí 1969 - 1989. Byla jednou z nejvýznamnější fotografických událostí v předlistopadové době nejen u nás, ale i též ve světové fotografii. Připomenutí této výstavy pod jednoduchým názvem Plasy 1981 též vyšlo knižně v nakladatelství Torst v roce 2009, je v současné době bohužel beznadějně vyprodáno. Vzpomínka na tuto výstavu je i inspirací pro uspořádání všech akcí v rámci Roku fotografie 2011 v Plasích a především vzpomínkové výstavy na tuto významnou událost – Pocta Anně Fárové. Na realizaci této výstavy spolupracují se mnou účastník výstavy 9&9 Dušan Šimánek z Prahy, kastelán kláštera z doby výstavy pan Josef Juha z Babiny a pracovníci městské knihovny. Přijďte se podívat, osvěžit si vzpomínky, připomenout si tehdejší události dne 6. 8. od 14.00 do letního refektáře kláštera. Ivo Kornatovský, autor projektu Rok fotografie
1
Kulturní projekt města Plasy Rok fotografie 2011 Pocta Anně Fárové – fotovýstava 9+9+30 na počest výstavy v klášteře před 30 lety (1981) 6. 8. – zahájení – zimní refektář kláštera Dětský fotomaraton – 21. 5. 2011 – odpoledne, start : 13.00 - prostory před klášterem Výstava velkoformátové fotografie – 1. fotoplátno Plasy 2011 3. 6. – 18. 10. - sýpka – vernisáž 5. 7. Výstava fotografií Svazu českých fotografů 15. 6. – 24. 7. – zimní refektář kláštera – vernisáž 5. 7. Výstava k 10. výročí Fotoklubu Plasy 18. 6. - 10. 7. – zámecký sál prelatury + výstava fotografické soutěže pro děti - Fotomaraton Setkání účastníků Fotoplátno a SČF a fotografů 5. 7. od 14.00 – prostory Kláštera Plasy Výstava fotografií Jana Škopa – plaský talent 5. 8. – 28. 8. – přízemí nemocničního křídla kláštera Celostátní fotografická soutěž Plaská Lípa V. – Fotoklub Plasy 20. 8. – 11. 9. – zámecký sál prelatury Výstava fotografických přístrojů ze soukromé sbírky a ze sbírky NTM 20. 8. – 11. 9. – zámecký sál prelatury Vandrovník po hvězdách – výstava fotografií ZpČAS 10. 10. – 23. 10. – letní refektář kláštera – v rámci festivalu Plaský Vandrovník 4 Stálá výstava fotografií na schodišti radnice města Plasy Stálá výstava fotografií na chodbě Městské knihovny v Plasích Doprovodný program : Koncerty Plzeňské filharmonie Varhanní koncert ve spolupráci s Doc. Jaroslavem Tůmou Vánoční koncert v kostele – Mrákovští dudáci Edice Tilia Plassensis – Fotografie lidí při různých činnostech v období 1901 - 1961 Podzimní zábavný večer v kině Rok fotografie se koná za podpory : Město Plasy, NPÚ Plzeň, NKP Klášter Plasy, NTM Praha, CeWe Color a.s. - FotoLab, Svaz českých fotografů, IC Envic Plasy, BENJO s.r.o.
2
Pocta Anně Fárové – fotovýstava 9+9+30 na počest výstavy v klášteře před 30 lety (1981) 6. 8. – zahájení – zimní refektář kláštera
3
Anna Fárová (1. 6. 1928 – 27. 2. 2010) Mezinárodně uznávaná historička a teoretička fotografie Anna Fárová byla průkopníkem psaní o fotografii jako o vysokém umění. Fárová světu objevila mnohé velikány české fotografie, na které minulý režim hleděl s opovržením. Mimořádný význam měly zejména její výstavy a monografie Josefa Sudka a Františka Drtikola, stejně jako její práce kurátorky fotografické sbírky Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Anna Fárová napsala bezpočet monografií, učila studenty a založila jedinečnou sbírku fotografií. Její výstavy byly za bývalého režimu často vyvzdorované na moci. Vždy byla velmi osobitá a vyhraněná. "Nemám velké ambice. Jen dělat svou práci dobře, pro dílo a autora," řekla jednou. Narodila se 1. června 1928 v Paříži jako Anette Šafránková českému diplomatovi a francouzské profesorce. Vyrůstala obklopená uměním, hudbou a literaturou v několika jazycích, věčně pendlovala mezi Prahou a Paříží. Na studiích dějin umění potkala výtvarníka Libora Fáru a u něj v ateliéru pak fotografii Henriho Cartiera-Bressona, na níž se mladá žena prodírá davem k italskému kardinálovi Pacellimu. "V jejím výrazu jsem uviděla barokní fresku, jenže zároveň to byl skutečný život. Cítila jsem, že fotografie může mít stejnou sílu a platnost jako malířství." To bylo v dobách, kdy vykladači umění brali na milost maximálně výtvarné fotografy kopírující klasické malířské žánry. Otec jí domluvil schůzku s Cartierem-Bressonem a ona jej přesvědčila, aby v Československu vydal monografii. Kniha otevřela v roce 1958 edici Umělecké fotografie v Odeonu, což byla vůbec první řada svého druhu v Evropě. Cartier-Bresson jí doporučil další kolegy a později vyšly monografie Davida Seymoura, Andrého Kertésze nebo Wernera Bischofa. V 60. letech pomohla Fárová s rozjezdem kariéry Josefu Koudelkovi, ve Špálově galerii pořádala důležitou výstavu 7+7, konfrontující práci dokumentaristů s výtvarnými fotografy, seznámila se s Josefem Sudkem a nabídla mu výstavu. Sudek jí pak na smrtelné posteli odkázal svůj archiv. Objevila Drtikola Její zaměstnání v Uměleckoprůmyslovém muzeu po roce 1968 přineslo objev tvorby Františka Drtikola, jehož fotografie ležely v depozitáři. Fárová je dva roky zpracovávala a výstava nazvaná prostě František Drtikol se v roce 1972 navzdory zásahům cenzury stala senzací. V UMPRUM zřídila fotografické oddělení a vybudovala vůbec první sbírku fotografií. Snímky Štyrského kupovala od Toyen. V letech 1970 až 1977 též vyučovala na FAMU. "Všude kolem jsem viděla samou nespravedlnost, takže mi přišlo samozřejmé Chartu podepsat," zdůvodnila svůj podpis pod dokumentem Charta 77, který ji připravil o místo v UMPRUM i na FAMU a
4
uvrhl do kolotoče výslechů. "Věděla jsem, že mě asi vyhodí, ale byla jsem rozhodnutá dál dělat, co umím a mám ráda." Od osmdesátých let ji živila práce pro zahraniční nakladatelství. Mnoho knih jí vyšlo v Německu, Francii či v USA. A s pomocí přátel pořádala výstavy - Bischofa, Drtikola, Sudka, Koudelky, Roberta Doisneaua, Elliotta Erwitta a dalších. Památnou se stala velkolepá expozice 18 fotografů v opuštěném klášteře v Plasích u Plzně v roce 1981, na kterou se přijel podívat i Cartier-Bresson. Ukázala život v Československu bez příkras a pro řadu fotografů se stala iniciačním zážitkem. "Vždycky jsem si říkala, že když budu to, co dělám, dělat pořád, věrně a hlouběji, třeba se něco dozvím. Myslím, že je jedno, co člověk dělá," řekla jednou. V roce 2006 představila její dílo výstava v pražské galerii Langhans. Loni vyšel obsáhlý výbor z jejího díla s názvem Dvě tváře. Fárová získala řadu prestižních vyznamenání, mimo jiné ji v roce 2002 prezident Václav Havel udělil Medailí Za zásluhy, ve Francii ji zase pasovali na rytíře umění. Ceny získala například i v USA a Německu, kde se stala její monografie Františka Drtikola nejlepší uměleckou publikací roku 1986. Monografie Josefa Sudka byla zase vyhlášena nejkrásnější knihou v Česku. Za svou práci získala množství významných vyznamenání v USA, Německu a dalších zemích. Byla jmenována Rytířkou řádu umění a literatury ve Francii a roku 2002 získala české státní vyznamenání Medaili Za zásluhy. Roku 2006 obdržela titul „Osobnost české fotografie roku“ za dlouhodobý přínos fotografii“. Za rekonstrukci domu na Horním náměstí ve Slavonicích, který zakoupila (Fárův dům), byla udělena cena Grand Prix Obce architektů.
Dětský fotomaraton – 21. 5. 2011 – odpoledne, start : 13.00 - prostory před klášterem se uskutečnil za spolupořadatelství - IC Envic Plasy, Fotoklub Plasy a o.s. Zelená žirafa, v sobotu 21. 5. dětský fotomaraton ve třech kategoriích - do 10 let, do 15 let a do 18 let. Soutěž startovala před klášterem před sídlem Envicu. Děti v doprovodu svých rodičů nebo samostatně absolvovaly procházku v Plasích a nejbližším okolí. Za úkol měly nafotit sedm fotografií na dané téma, která byla vyhlášena na začátku soutěže - typicky plaské, strom, voda, pohyb, portrét, co přírodě škodí, jaro v přírodě. V průběhu soutěže jsme též navštívili malou vodní elektrárnu, kterou spravuje HZS Plasy. Účastníci odevzdali před koncem soutěže své fotografie. O vítězích v jednotlivých kategoriích rozhodla odborná porota a výsledky byly vyhlášeny 18. 6. na výstavě Fotoklubu Plasy v zámeckém sále kláštera. V kategorii 5 - 10 let byl asi nejtěžší boj, porota rozhodla o vítětství Jindřicha Jílka z Plas, v kategorii 10 15 let zvítězil Šimon Nový z Kralovic a v kategorii 15 - 18 let Kristýna Škopová z Plas.
5
Pocta Anně Fárové na počest výstavy 9&9 v klášteře před 30 lety (1981)
6. 8. – zahájení od 14.00 hodin
Plasy, letní refektář kláštera Výstavu je možné zhlédnout v době od 6. srpna do 18. září 2011 mimo pondělí Výstava se koná v rámci kulturního projektu města Plasy Rok fotografie 2011 Akce se koná za podpory : Město Plasy, NPÚ Plzeň, NKP Klášter Plasy, NTM Praha, CeWe Color a.s., BENJO s.r.o., Městská knihovna v Plasích, Mlékárna Net Kralovice s.r.o., Galerie Langhans Praha, Dušan Šimánek, Josef Juha, Ivo Kornatovský
6
Výstava velkoformátové fotografie – 1. fotoplátno Plasy 2011 3. 6. – 18. 10. - sýpka – vernisáž 5. 7. Velký formát je velkou výzvou pro každého fotografa, ne každý se s ním dokáže poměřit jak tvorbou tak technicky. Rozměr standardní výstavní fotografie je 30 x 45cm a rozměr pro fotoplátno byl zvolen 90 x 130cm. Při realizaci tohoto projektu jsem oslovil 38 fotografů, známých, přátel a kamarádů z celé ČR o kterých jsem se domníval, že se s daným tématem a rozměrem dokáží dobře popasovat. Nakonec potvrdilo 24 účastníků svoji účast a zájem. Téma bylo pro tento první ročník fotograficky jednoduché – dobré světlo. Fotografický pozdrav, ale především to „správné“ dobré světlo, které vstoupí za účasti fotografa do fotoaparátu a vytvoří na záznamovém mediu tu „správnou“ atmosféru. Na seznamu účastníků se objevilo mnoho zkušených fotografických harcovníků, ale i několik schopných talentů. První etapou realizace bylo získání snímků od autorů v potřebné technické kvalitě a jejich příprava jako podkladů pro vlastní tisk na fotoplátno. Nejdůležitější části – tisku a zpracování na rámy se ujala velice kvalitně firma CeWe Color – FotoLab v Praze, která je potom též dopravila do Plas. Poté následovala instalace ve dvou patrech sýpky. Výsledek celého projektu jste mohli zhlédnout v průběhu výstavní sezóny. Po skončení výstavy byla plátna předána zúčastněným autorům.
7
1. FOTOPLÁTNO PLASY 2011 sÝPKA KLÁŠTERA PLASY 3. 6.-18. 10. 2011 Pavel Bejček – Stod František Beneš – Rakovník František Beran – Praha Dana Brabcová – Plzeň Karla Colori – Plzeň Kateřina Göttlichová – Praha Pavel Háp – Proseč Vladislav Hošek – Čkyně Václav Hvězda – Rakovník Tomáš Kališ – Rakovník Ivo Kornatovský – Plasy David Richtr – Plasy Jiří Ruml – Plzeň Gabriela Schäfer – Dammbach Vladimír Skalický – Lanškroun Eva Stanovská – Pardubice Jan Škop – Plasy Zdeňka Štěpánová – Tymákov PeTR Tóth – Rakovník Martin Uhlíř – Třemošná Markéta Vaňourková – Plasy Jan Výbora – Teplice
Za podpory :
CeWe Color a.s., BENJO s.r.o., Město Plasy, NTM Praha, NKP Klášter Plasy 8
Výstava fotografií Svazu českých fotografů 15. 6. – 24. 7. – zimní refektář kláštera – vernisáž 5. 7.
VĚCI KOLEM NÁS Výstava na téma Zátiší je již třetí velkou členskou výstavou obnoveného Svazu českých fotografů (SČF). Po loňské Rodině, která poodhalila šíři chápání pojmu rodiny v moderní společnosti, a předloňské České krajině, jež se ukázala jako velmi atraktivní námět jak pro fotografy, tak pro návštěvníky, nabízejí členové svazu další ukázky svých prací. Oživením tradice členských výstav usiluje svaz dosáhnout věhlasu a oblíbenosti prestižních prvorepublikových společných výstav. Zátiší je malířským odvětvím zaměřeným na zobrazení aranžovaných předmětů. Původně bylo součástí figurálních výjevů, posléze se zejména v malbě holandských mistrů 17. století 9
osamostatnilo. V 19. a 20. století se mu věnovali umělci všech směrů. Podle námětu se rozlišovala zátiší např. květinová, kuchyňská či lovecká. Ve fotografii se zátiší proslavilo zejména ve spojitosti s pictorialismem. Nejstarším fotografickým zátiším je heliografie s názvem Prostřený stůl od Nicépfore Niépce z let 1823 - 25, další zátiší z počátků fotografie pochází z roku 1837 a zachycuje Daguerrův atelier. U nás se zátiší věnoval především proslulý Josef Sudek, a to jak v sérii oslavující dílo malíře Josefa Navrátila, tak v originální a obdivované sérii Okno mého ateliéru, jíž se inspirovala řada dalších fotografů. Nad klasickými aranžovanými a nasvětlenými zátišími převažují v poslední době zátiší nalezená, zobrazující předměty náhodně seskupené a fotografované v přirozeném světle. Také výstava členů SČF na téma Zátiší ukazuje jeho rozlišné podoby. Od klasické práce s neživými věcmi a se světlem po zátiší nalezená i symbolická. Každý z přihlášených členů si našel svůj výklad tohoto termínu a vzhledem k tomu, že výstava má charakter salónu, představuje se každý z padesáti čtyř autorů alespoň jednou fotografii. Vystavující členové na téma Zátiší: Andrej Barla, Jiří Bremert, Irena Bucharová, Karel Čapek, Josef Čermák, Petr Čihák, Hilda Diasová, František Dostál, Jiří Durdík, Karel Fink, Josef Franc, Kateřina Göttlichová, Štěpán Holčák, Jan Janota, Miroslav Jodas, Jaroslav Klásek, Tomáš Klika, Richard Kliment, Luděk Klíž, 10
Miloš Kohlíček, Miloš Komárek, Ivo Kornatovský, Ondřej Košata, Jiří Kříž, Václav Lahovský, Lubomír Martínek, Pavel Matoušek, Svetlana Mazepina, Andrea Morkusová, Vladimír Oliva, Jan Pakosta, Milan Paukert, Olga Persson, Bohumil Petrlík, Vlasta Ratislavová, Zdeněk Ráž, Pavel Rejda, Milan Sedláček, Stanislav Sedláček, Vladimír Skalický, Karel Slánský, Ivo Snídal, Eva Stanovská, Pavlína Staňková, Jan Staš, Dušan Šajkovič, Jaroslava Šálková, Martina Šimková, Věra Široká, Jarmila Šmerhová, Lukáš Vavrečka, Hana Větrovská, Pavla Vrbová, Alena Vykulilová Věra Matějů, předsedkyně SČF
11
Plasy, zimní refektář kláštera Výstavu je možné zhlédnout v době od 15. června do 24. července 2011 mimo pondělí Vernisáž k výstavě v úterý 5. července 2011 v 15 hodin Výstava se koná v rámci kulturního projektu města Plasy Rok fotografie 2011 Akce se koná za podpory : Město Plasy, NPÚ Plzeň, NKP Klášter Plasy, NTM Praha, Svaz českých fotografů, BENJO s.r.o. Kontakt : Ivo Kornatovský Pod Nádražím 128, 331 01 Plasy tel. 602 44 54 55,
[email protected]
12
Výstava k 10. výročí Fotoklubu Plasy 18. 6. - 10. 7. – zámecký sál prelatury + výstava fotografické soutěže pro děti - Fotomaraton Dana Brabcová (Plzeň), Pavel Hanek (Plzeň), Miloš Hezký (Plasy), Vendula Horváthová (Praha), Andrea Houbová (Kaznějov), Majka Korabečná (Plzeň), Ivo Kornatovský (Plasy), Jiří Kornatovský (Praha), Petr Knot (Kralovice), Bořek Kršňák (Plzeň), Kamila Křepelová (Plasy), Markéta Křišťálová (Úněšov), Ladislav Nežádal (Kaznějov), Jaromír Nový (Kralovice), Matěj Pokorný (Kralovice), Václav Řežábek (Plasy), František Soutner (Obora), Kristýna Škopová (Plasy), Jan Štěrba (Nečtiny), Markéta Vaňourková (Plasy), Stanislav Volek (Dýšiná), Táňa Wilferová (Plzeň)
Dobré odpoledne vážení přátelé, vážení přátelé fotografie, vážení přátelé Fotoklubu Plasy, byl jsem vybrán „fotoklubým“ kolektivem, abych tady zhodnotil a případně i pochválil uplynulé období našeho fotoklubu. Jsme fotoklub velmi mladý, věkem mlaďoch, ale určitě ne nějaký cucák mezi fotokluby, též si můžu dovolit klidně nazvat náš fotoklub fotoklubem třetího tisíciletí, vždyť vznikl v roce 2001. Je za námi období krátké, ale domnívám se, že velice úspěšné – uspořádali jsme řadu výstav, jak ve svém domovském prostředí zde v zámeckém sále, tak i v prostorech, které jsme si vzali za své – Ecentrum Plzeň, schodiště MěÚ Plasy, dříve před změnou majitele Motorest Hubert a nyní i chodbu v místní knihovně. Členové fotoklubu pravidelně pořádají společné výlety do nějakých zajímavých míst – tradiční je vítání jara kolem Velikonoc, dále 8. květen, 28. září a podzimní víkendový výlet kolem 28. října. Fotoklub je skupina 21 přátel fotografie z Plas a okolí – Plzeň, Praha, Kaznějov, Nečtiny, Obora, Úněšov, Dýšina. Pravidelnou činností jsou schůzky fotoklubu každý třetí pátek v měsíci, v současné době máme azyl v plaském Radovánku. Členové na schůzkách diskutují nad fotografiemi. Baví se o navštívených výstavách, promítají si filmy o fotografických esech a o historii fotografie, vzdělávají se v oboru fotografie. Tradiční je soutěž o foto měsíce na zvolená témata, která udržuje fotografy každý měsíc alespoň trochu ve střehu. Účast je pro každého i docela prestižní. Výsledky této činnosti je možné vidět ve vývěskách fotoklubu nedaleko městského úřadu. Jako kolektiv jsme věkově docela rozsáhlý, přesto poměrně jednotný, i když tématicky též rozsáhlý krajina, reportáž, portrét, akt, makro, atd., mladí dodávají energii, elán, nápady, starší zkušenost, znalosti. Mnoho členů též vystavuje i individuálně, účastní se různých významných výstav a soutěží po celé ČR – v nejbližším dosahu můžu jmenovat mnoho vítězství na Amatérské fotografii Plzeň a na domácí Plaské Lípě a též úspěšné dobytí paláce Langhans v Praze členem fotoklubu a benešovské a rakovnické galerie celým fotoklubem. Před léty jsem smyslel teorii o základní impulsu vzniku fotoklubu, který měl praotec fotografie – Louis Jacques Mandé Daguerre, vynálezce zachycení obrazu světlem nazývaný po něm daguerrotypie. Daguerre věnoval jednu z prvních daguerrotypií kancléři Metternichovi a tak byl dán ten první impuls.
13
Moje představa byla o kancléři sedícím v křesle, zde v zámeckém sále, prohlíží si tuto daguerrotypii zátiší, pije červené víno a kouří dýmku a přemýšlí o založení fotoklubu, toto je samozřejmě nadsázka, ale díky Metternichům dorazila daguerrotypie do Čech a fotoaparát do plaské kotliny. Chtěl bych vzpomenout impulsy, které i mne ovlivnily – můj otec mi dal můj první fotoaparát značky Pionýr, tuto plastovou skříňku, kde určitě soudruzi neudělali chybu a skutečně fotila a dost dobře. Dále pan učitel Henžlík, který mě a další učil speciální praktika z chemie, zde jsem dostal základní instruktáž o zhotovení fotografie a možnost využívat školní temnou komoru – z té doby je též velká skupina fotografů v Plasích – Urban, Šebek, Dušička, Cejthamr, Pecák, Burda, Řežábek a další. Dále výstava 9+9 v roce 1981, kterou jsem já bohužel docenil až později, musím vzpomenout též zhotovení barevné fotografie, které mně předvedl též velký plaský fotograf Láďa Sopr a setkání s fotografy ze světa během organizování sympozií Hermit, kde některé hvězdy pracovaly v temné komoře i u mne doma. Každý z členů fotoklubu měl svoji cestu k fotografii asi jiným směrem, ale to podstatné pohled na svět přes hledáček fotoaparátu, máme všichni společný, snaha sdělovat lidem okolo svůj pohled na krásné věci, na krásnou krajinu, na ošklivé věci speciálním pohledem fotografa, dokumentovat události, historii, či vytvářet abstraktní pocitovou fotografii. Toto všechno spojuje partu kamarádů, fotografů ve skupině pod názvem Fotoklub Plasy, partu která, tvoří, pomáhá si, respektuje se. Chtěl bych všem členům popřát hodně zdraví, pohody, tvůrčích nápadů a především to důležité „dobré světlo“. Chtěl bych tímto poděkovat samozřejmě všem sponzorům, kteří podporují náš fotoklub, ale především též našim rodinným příslušníkům, manželkám, manželům, přítelkyním, přítelům, přátelům a fandům za podporu, nemáte to s námi lehké, takže díky moc za vaši podporu. Ještě jednou „dobré světlo“ a na shledanou s Fotoklubem Plasy v dalších letech. Ivo Kornatovský 18. 6. 2011
14
Národní technické muzeum Praha, Klášter Plasy a město Plasy si Vás dovolují pozvat na výstavu
FOTOKLUB PLASY 10LET Vystavují členové Fotoklubu Plasy
Plasy, zámecký sál Zahájení v sobotu 18. června 2011 v 15 hodin
v programu vystoupí žáci ZUŠ Plasy a hosté, vyhodnocení dětského fotomaratonu Otevřeno bude do 10. července 2011, sobota, neděle a svátky 9 – 17 hod., všední dny prostřednictvím prohlídkové služby NTM Praha v sýpce Za podpory : Město Plasy, NKP Klášter Plasy Národní technické muzeum Praha Energoslužby, s.r.o. Jednota, spotřební družstvo Plasy Pekárna a pečivo Plasy, s.r.o. 15
Setkání účastníků Fotoplátno a SČF a fotografů 5. 7. od 14.00 – prostory kláštera Plasy
refektář kláštera Plasy – Výstava Svazu českých fotografů
sýpka kláštera Plasy – výstava 1. fotoplátno 2011
16
Výstava fotografií Jana Škopa – plaský talent 5. 8. – 28. 8. – přízemí nemocničního křídla kláštera „Stále o sobě tvrdím, že nejsem žádný fotograf. Ale třeba za deset let budu umět perfektně vyfotit zrzavou veverku v koruně stromu a budu si tak poprvé připadat. Pevně doufám, že se to ale nestane.“ Směje se stále stereotypům fotografování mladý umělec Jan Škop. Vyfotit realitu je jednoduché. Mnohem snadnější je ale následné vnímání samotného smyslu výsledného zobrazení. Tento druh fotografie totiž nepotřebuje zapojení návštěvníka, stačí se jen na fotku podívat a hned se dostaví nějaký pocit. Sice nemusíme vynaložit žádnou energii směrem k pochopení, ale nevytvoří se nám žádná pevnější zpětná vazba s dílem. Fotoaparát ale není jen pomůcka pro zmražení reality, může to být i předmět, který slouží jako prostředník pro naše nápady a myšlenky. Myšlenky jsou jinak skryté v našich myšlenkách. Již třetí autorská výstava Jana Škopa byla pojmenovaná „plaský talent“. Proběhla v rámci „Roku fotografie 2011“ města Plasy. Exhibice se dotýkala intimních témat jako jsou dospívání, lidská sexualita nebo závislosti. Všechna vystavovaná díla byla osobními pocity a myšlenkami nejen samotného autora, ale i jeho blízkých přátel. Díky mediu fotografie tak můžeme vyjádřit věci, které těžko lze popsat slovy. Vystavovaná díla by se dala zařadit do kategorie výtvarných fotografií. Tedy fotografickému stylu, který vznikl relativně nedávno, a který je hlavně v našich končinách stále neznámý. Důraz je kladen na vícevrstvou možnost pochopení. Je to jako abstrakce u poezie, bez ní by vystavované fotografie vyzněly jako zpěvný hlas bez instrumentálních partů. Vše funguje jako komplexní dílo a i malé smítko v rohu fotografie souvisí se zbytkem díla. Výstava byla uvedena vernisáží, která se uskutečnila 5. 8. 2011 v 18:00 v klášteře Plasy. Podél stěn výstavních prostor přízemí nemocničního křídla tohoto goticko-barokního kláštera viselo přes 20 velkoformátových fotografií. Výstavu uvedla Mgr. Marie Janečková a autor fotografii Jan Škop. Jan Škop Photography fan page http://www.facebook.com/pages/Plzen-Czech-Republic/Jan-Skop-photography/370215649669?ref=mf Portfolio: http://www.janskop.cz
17
18
Celostátní fotografická soutěž Plaská Lípa V. – Fotoklub Plasy 20. 8. – 11. 9. – zámecký sál prelatury
PLASKÁ LÍPA 2011 5. ročník – téma – „Voda v české krajině“ Pořádá : Fotoklub Plasy ve spolupráci s NTM Praha, městem Plasy a generálním partnerem Energoslužby, s.r.o. a pod patronátem člena Rady Plzeňského kraje pro životní prostředí a zemědělství Ing. Petra Smutného
Jiří Durdík „Splav“. Pátý ročník fotografické soutěže Plaská lípa, pořádaný plaským fotoklubem, zaznamenal i letos zájem fotografujících z celé České republiky a co navíc, jedna obálka s fotografiemi připutovala také ze Švédska. Výstava prací dokládá, že vyhlášené téma „Voda ve všech jejích podobách“, je uchopitelné z různících se úhlů pohledů. Voda může znamenat nezvladatelný živel ničící obydlí, krajinu, památky, stejně, je životně důležitá a nepostradatelná pro fungování veškerého bytí na Zemi. Voda může být zdrojem inspirace citlivému milovníkovi přírodních zákoutí, podobně jako matérií osobitých autorských interpretací či záměrně konstruovaných fotografií. Chemická sloučenina vody je kapalinou bez barvy, chuti a zápachu. Zkoumá-li jí vědec, potom jí připisuje příslušnou hustotu, viskozitu i povrchovou energii. Pokud jí míjí, pozoruje nebo zobrazuje emotivně založený člověk, může voda být také členitou strukturou podmanivých tvarů, stejně jako modravou zátokou, hladinou, odrážející dramatickou oblohu bouřkového nečasu, ale i nenápadnou, třpytící se kapkou - ozdobou na vetchém stéble. Do Plas bylo letos doručeno v černobílé kategorii 37 fotografií od 14 autorů a 106 fotografií barevných od 32 autorů. Černobílému záběru „Splav“ Jiřího Durdíka bylo porotou uděleno první místo. Více nežli vodní dílo, přetavil potkanou realitu v monumentální objekt, asociující krajinu zabalenou do sukna převisů padající vody. Šestice fotografií Jana Kazdy, oceněné druhým místem, po formální stránce zobrazuje vodní hladinu s přítomným rostlinstvem, v té významové také možnou asociaci čínské drobnokresby, vykreslené pomyslnými, kaligrafickými tahy štětce. Ivo Kornatovský eliminací barev a okamžikem fotografování vzedmuté vlny proudící řeky, zachytil dramatičnost i napětí vodního živlu, bouřícího v sevřené úžině řeky snímkem Střela 15. 1. 2011 a obsadil 3. místo v kategorii. Fotografie Zdeňky Štěpánové, pojmenovaná Zrcadlení, které bylo uděleno jedno z čestných ocenění, dává divákům příležitost nahlédnout na potkanou realitu prostřednictvím abstraktně laděného obrazu, který spojuje prvky grafických linií s odlesky třpytící se vodní hladiny. Krajiny „Předjaří“ Jiřího Měchury a také Evy
19
Stanovské u snímku „Kameny“, vyznívají černobílé linie tvarových rozmanitostí ploch a dostaly rovněž čestná uznání. Svět je všudypřítomně pestrý, což platí i o soutěžní kategorii barevné fotografie. Moderní digitální technologie umožňují zaznamenávat každému cokoliv, bez jakéhokoliv technického omezení. Neotřelý pohled na potkanou realitu ovšem, stejně jako dříve, předpokládá nadání a schopnost vidět a následně zaznamenat to, co zůstává druhým očím neviditelné. Ivan Staněk ve snímku „Déšť“ pracuje pouze se žlutohnědě laděným výsekem městské ulice, kterou bičují proudy vody, stejně jako osamělého, kráčejícího chodce. Barevné kontrapunkty červeně svítících semaforů přízračnost okamžiku dále ozvláštňují. Jiří Durdík se s „Ranní procházkou kolem rybníka 1“ umístil na druhém místě. I on zredukoval širokou škálu barevnosti světa na modře barevnou krajinu s kontrastující barevností přítomné konstrukce. U tohoto autora je potřeba také ocenit znalost s postprodukcí nafotografovaných snímků v počítači, což je v dnešní technické terminologii totéž, co dřívější dovednost zvětšování v temné komoře. Matouš Nový využil efekt prolnutí dvou ploch v jeden obraz, abstraktně laděnou fotografií, nazvanou „Dokořán“. Obsadil tak třetí místo v soutěži. Čestná uznání přiřkla porota dílům Hany Čížkové, Lence Zítkové, Ivo Kornatovskému, Zdeňce Štěpánové a nejmladší účastnici soutěže, Aničce Kazdové. Fotografové využili možnosti užití dlouhého času expozice, podřídili si realitu pro vlastní osobitý záměr, potkali krajinu s vodními toky v barevných impresích ročního období. Pro město Plasy, kde se soutěžní výstava koná, má voda svoji specifickou důležitost. Pomáhá totiž statickému ukotvení rozsáhlé barokní památky, vzešlé z plánů a stavební dovednosti J. B. Matheye, J. B. Santiniho a K. I. Dientzenhoffera. Přehlídka pátého ročníku Plaské lípy je příjemným momentem k setkání všech zúčastněných. Bez nezištného zápalu a nadšení členů plaského fotoklubu a všech spřízněných obětavců, kteří výstavu pomohli uspořádat a také nainstalovat, by to ovšem nebylo možné.
Václav Podestát O výsledcích soutěže rozhodovala odborná porota ve složení : Mgr. Václav Podestát – ITF Opava – předseda poroty, Ing. Petr Smutný – člen Rady Plzeňského kraje, Zdeněk Hanzlíček – starosta Města Plasy, Ladislav Nežádal – Fotoklub Plasy, Fotoinvaklub Plzeň, Jaroslava Dolejšová – ředitelka Energoslužby s.r.o.
barevná fotografie : 1. místo Ivan Staněk (Tachov) – Déšť 2. místo 3. místo
Jiří Durdík (Praha) – Ranní procházka kolem rybníka 1 Matouš Nový (Kralovice) – Dokořán
Čestné ocenění Ivo Kornatovský (Plasy) – Schwarzenberský kanál Lenka Zítková (Praha) – Čarokruh Ivo Kornatovský (Plasy) – Šumavský potok Zdeňka Štěpánová (Tymákov) – Břízky v Ejpovickém jezírku 2 Hana Čížková (Praha) – Sestřičko vodo, děkuji ti… Anna Kazdová (Liberec) – soubor Vodopády 1-3 černobílá fotografie : 1. místo Jiří Durdík (Praha) – Splav 2. místo 3. místo
Jan Kazda (Liberec) – soubor Na hladině, nad vodou 1-6 Ivo Kornatovský (Plasy) – Střela 15.1.2011
Čestné ocenění Eva Stanovská (Chrudim) – Kameny Zdeňka Štěpánová (Tymákov) – Zrcadlení Jiří Měchura (Rakovník) – Předjaří Cena Ing. Petra Smutného, člena Rady Plzeňského kraje Helena Horáčková (Starý Plzenec) Cena starosty města Plasy Zdeňka Hanzlíčka Pavel Moravszkí (Rakovník)
20
a Národní technické muzeum Praha, NKP Klášter Plasy a město Plasy
si Vás dovolují pozvat na výstavu 5. ročníku celostátní fotografické soutěže
PLASKÁ LÍPA na téma
voda v české krajině v oboru barevné a černobílé fotografie pod patronátem člena Rady Plzeňského kraje pro životní prostředí a zemědělství Ing. Petra Smutného
Plasy, zámecký sál Slavnostní zahájení a vyhlášení vítězů
v sobotu 20. srpna 2011 v 15 hodin Otevřeno bude do 11. září 2011, so - ne a svátek 9 – 17 hod. Za podpory : Město Plasy, NKP Klášter Plasy Národní technické muzeum Praha Energoslužby, s.r.o. Jednota, spotřební družstvo Plasy Pekárna a pečivo Plasy, s.r.o. Květinářství Andrea Houbová, Kralovice 21
Výstava fotografických přístrojů ze soukromé sbírky 20. 8. – 11. 9. – zámecký sál prelatury
Staré dobré fotopřístroje Flexaret, Praktica, Agfa, Kodak, Zenit, Pentacon, Zeiss, Balda, Rodenstock, Voightlander, Ernemann, Kiev, Pionýr, Deckel, Fokaflex, …..
20. 8. – zahájení od 15.00 hodin
Plasy, zámecký sál kláštera Otevřeno bude so-ne a svátek 9 – 17 hod.
od 20. srpna do 11. září 2011 mimo pondělí nebo po telefonické domluvě na tel. 602 44 54 55
Výstava se koná v rámci kulturního projektu města Plasy Rok fotografie 2011 jako součást výstavy Fotoklubu Plasy – Plaská Lípa 5 Výstava se koná za podpory : Město Plasy, NPÚ Plzeň, NKP Klášter Plasy, NTM Praha, ČSOP Radnice, BENJO s.r.o., Ivo Kornatovský
22
Dvouoké zrcadlovky - pan fotoaparát Flexaret
Flexaret I Následkem Mnichovské dohody se společnost Optikotechna Přerov musela vzdát vojenských zakázek a začít hledat civilní výrobní program. Proto v roce 1939 převzala od továrny bratří Bradáčů výrobu fotografických přístrojů Autoflex a Flexette. Ještě v témže roce pak byl zákazníkům nabídnut Flexaret I, který byl prakticky totožné konstrukce jako převzatý model Flexette.
Flexaret II a IIa Druhá světová válka výrobu Flexaretů utlumila, ale jejich vývoj pokračoval dál. V roce 1940 přišli konstruktéři Optikotechny s vylepšeným modelem Flexaret II. U něj bylo frontální zaostřování nahrazeno zaostřováním pomocí posuvu celých objektivů. V roli snímacího objektivu byl použit tříčočkový Mirar 4,5/80, který je u novějších přístrojů nahrazen modernějším čtyřčočkovým objektivem Belar 3,5/80. V průběhu dvaceti pěti let výroby byl přístroj vybavován závěrkami Prontor II, Prontor S, Prontor SV, Prontor SVS, Compur Rapid a Metax.
Flexaret III Model III, jehož počátky sahají do roku 1941, byl jako jediný vybaven převíjením filmu pomocí páky. Výroba fotografických přístrojů se naplno rozběhla až po skončení druhé světové války, proto se nástup Flexaretu II a Flexaretu III často datuje až do roku 1947 nebo 1948. Původní model II byl dále vylepšován a vybavován modernějšími typy závěrek (Prontor SV, Prontor SVS a Metax). Zlepšená verze byla označena jako IIa.
Flexaret IV a IVa V roce 1955 byl uveden na trh značně vylepšený model IV se zjednodušeným dvoudílným světlíkem hledáčku a objektivem Belar 3,5/80. Jeho varianta IVa přinesla možnost snímání na kinofilm. Její rozpoznání je snadné podle přidaného zařízení k poznamenání rozměru filmu na točítku převíjení. Některé verze modelu IV a IVa byly vybaveny dvojitou zaostřovací pákou a také přídavnou spouští. Tato vylepšení vznikla na základě spolupráce výrobce s fotografem Erichem Einhornem. Takto vylepšené přístroje byly neoficiálně označovány IVb.
Flexaret V a Va U modelu V, vyráběného od roku 1958, bylo natahování závěrky spřaženo s převíjením filmu a přístroj dostal novou tlačítkovou spoušť vedle hledáčkového objektivu. Zpětné převinutí filmu do kazety bylo obtížným úkolem. Proto výrobce model V vylepšil o přídavný knoflík pro zpětné převinutí kinofilmu do kazety a doplnil točítko převíjení přídavným tlačítkem pro uvolnění cívky při zpětném převíjení kinofilmu. V roli snímacího objektivu byl použit osvědčený Belar 3,5/80.
Flexaret VI automat Mezi nejoblíbenější přístroje z řady patřil od roku 1961 vyráběný model VI, jehož objektivy byly opatřeny bajonety pro připevnění filtrů, předsádkových čoček a sluneční clony. Byl vybaven závěrkami Metax nebo Prontor SVS a snímacím objektivem Belar 3,5/80.
Flexaret Standard Novější modely Flexaretů III, IV, V a VI byly oproti modelu II nejen mechanicky komplikovanější, ale také citelně dražší. Proto byl souběžně s nimi až do roku 1965 vyráběn model II, který plnil úlohu levnější alternativy. Až v roce 1965 ho ve výrobě vystřídal Flexaret Standard, který vycházel z modelu VI, ale byl tak jako model II bez mechanického počítadla a bez natahování závěrky spřaženého s převíjením filmu. Model Standard jako první v řadě Flexaretů umožňoval použití obdélníkového formátu 6 x 4,5. Setkáme se u něj výhradně se snímacím objektivem Belar 3,5/80 a závěrkou Metax.
Flexaret VII automat Závěrečný model VII, uvedený v roce 1963, si zachoval vynikající vlastnosti modelu VI, k nimž přidal možnost přepnutí na formát 6 x 4.5, jeho matnice byla vybavena Fresnelovou čočkou. Výroba závěrek Metax v Chronotechně Šternberk byla ukončena a proto se u modelu VII setkáte pouze s východoněmeckými závěrkami Prestor a u vylepšeného modelu VIIa se závěrkami Prontor. Ukončení výroby Flexaretů v roce 1970 způsobil návrat Meopty k vojenskému výrobnímu programu. zdroj Wikipedia
23
Vandrovník po hvězdách – Hvězdy noční oblohy – výstava fotografií ZpČAS 10. 10. – 23. 10. – letní refektář kláštera – v rámci festivalu Plaský Vandrovník 4 Unikátní výstava fotografií hvězdné oblohy se uskutečnila v letním refektáři plaského kláštera. Fotografie zapůjčila Západočeská pobočka České astronomické společnosti z Plzně. Návštěvníci výstavy se seznámili se spoustou zajímavých fotografií noční oblohy včetně způsobu a techniky fotografování.
Plzeňská filharmonie v Plasích Plzeňský kraj pořádá cyklus koncertů Plzeňské filharmonie a díky tomu Plzeňská filharmonie oslovuje svoje posluchače po celém našem kraji. První koncert Plzeňské filharmonie se v zámeckém sálu konal 19. května v roce 2006 a filharmonici se nám představili pod vedením známého českého dirigenta a sbormistra Marka Vorlíčka. Podzimní koncert vedl usměvavý a charismatický dirigent Debashish Chaudhuri. V roce 2007 Plzeňská filharmonie vystoupila v zámeckém sálu jen jednou, v červnu, a dirigoval ji velmi známý dirigent Jiří Malát, který v roce 2004 řídil Plzeňskou filharmonii na jejím prvním turné po Spojených státech amerických a v letech 2005 - 2008 byl šéfdirigentem tohoto tělesa. Podzimní koncert celé filharmonie výborně zastoupilo vystoupení Žesťového kvintetu Plzeňské filharmonie, které jsme uspořádali v kině. V letech 2009 a 2010 se našemu publiku představil světoznámý japonský dirigent Koji Kawamoto, který je vlastně v historii Plzeňské filharmonie prvním Japoncem, který působí jako její šéfdirigent. Na všech čtyřech koncertech nás p. Kawamoto uvedl v nadšení svým živým projevem a smyslem pro výraz. Při letošním jarním koncertu se nám představil mladý a sympatický dirigent Tomáš Brauner. Tématem tohoto koncertu byla opera, opereta, film a muzikál a úžasný výkon filharmoniků pod vedením p. Braunera nás všechny opět doslova „přibil k židli“. Vše ještě podtrhlo nádherné vystoupení sólistů sopranistky Gabriely Kopperové a houslistů Chiaki Yamazaki a Jakuba Sedláčka. Slyšet známé melodie nejenom vážné hudby v krásných prostorách je opravdu zážitek, ze kterého ještě dlouho mrazí v zádech. Podzimní koncert v roce 2011 se opět uskutečnil v zajímavých prostorách zámeckého sálu a Plzeňskou filharmonii dirigoval nám již dobře známý Koji Kawamoto. V programu zazněly skladby Benjamina Brittena, Wolfganga Amadea Mozarta a Petra Iljiče Čajkovského. Koncert byl hraný s přestávkou před skladbou P. I. Čajkovského, která je
24
náročná, ale hlavně přenádherná. Při této poslední skladbě jako sólista vystoupil Michal Sedláček. Svojí hrou na housle Michal Sedláček ohromil všechny diváky, kteří jemu i Plzeňské filharmonii, bouřlivě tleskali. Při předávání květin jsem musela p. Sedláčkovi říct, že když jsem s úžasem sledovala jeho hru na housle, tak už jsem jen čekala, že mu z houslí vyšlehne plamen. ☺ Jednoduše řečeno – všechny koncerty Plzeňské filharmonie byly nádherné, každý byl jiný a tak nemohu zodpovědně vybrat jeden a říct o něm, že byl ten nejlepší. Jsem moc ráda, že jsem se díky práci při organizování těchto koncertů měla možnost seznámit se s lidmi, kteří jsou součástí takového hudebního tělesa, jakým Plzeňská filharmonie je. A tady je to správné místo pro poděkování Plzeňskému kraji, firmám, které dlouhodobě podporují kulturní projekty města Plasy, Národnímu technickému muzeu Praha a NKP Klášter Plasy za poskytování zámeckého sálu, městské knihovně za zázemí pro filharmoniky a také Vám, našim milým účastníkům kulturních akcí v Plasích a přidružených obcích. Velký dík patří i skvělému týmu mých mladých pomocníků, na které je spolehnutí. Dlouhodobě se mnou spolupracuje Ondra Čech, potom Honza Faltýn, Roman Gerhát, Radek Pokorný a Přemek Epikaridis, kteří pomáhají doslova stěhovat těžké nástroje hudebníků, pak také uvádějí diváky na sedadla a fotografují. U pokladny a při předávání květin dirigentům a sólistům jste mohli vidět Lucku Průšovou, Katku Čechovou a Radku Sebránkovou (jestli jsem na někoho zapomněla, tak se moc omlouvám a poděkuji osobně ☺). Jistě si každý z nás uvědomuje, že samotný koncert je jen třešničkou na dortu, jehož výrobě předchází příprava všech „ingrediencí“ (termín, program, plakát, pozvánka, scénář, vstupenky apod.), pak samotná výroba (příprava sálu, umístění židlí a všech nástrojů na to správné místo a to vše zpět po koncertu) a na konci už zbývá jen nervozita z toho, jestli se vše povedlo a na nic se nezapomnělo. Každý z vás, kdo také pořádá kulturní nebo sportovní akce, mi dá jistě za pravdu, že je to práce náročná, pro mnohé neviditelná a nevýdělečná, ale také práce krásná a důležitá pro všechny lidi. Vím velmi dobře, že kultura není luxus, ale je nezbytnost. A věřím, že i Vy se mnou souhlasíte. Eva Sebránková
Na okraj poštovní známky Barokní varhany v Plasích V neděli dne 18. září 2011 v klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie v Plasích se sešli představitelé Římskokatolické farnosti Plasy, města Plasy, generálního ředitelství České pošty, s. p., jmenovitě ředitel odboru známkové tvorby Břetislav Janík, a mezinárodně známí čeští rytci a grafici Bedřich Housa, Martin Srb a rytec plaské známky Jaroslav Tvrdoň. Přivedla je sem slavnost žehnání vůbec první československé a české známky - známky věnované Plasům a jejich raně barokním varhanám z r. 1688. Slavnost pokračovala varhanním koncertem Stefana Baiera, profesora Vysoké hudební školy v bavorském Regensburgu a byla zakončena autogramiádou Jaroslava Tvrdoně. Poštovní známka je státní cenina. Reprezentuje Českou republiku. Vydává ji Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky a realizuje ji Česká pošta, s. p. Její vydání proto znamená vysokou poctu pro dané místo či událost. Na známce z výtvarné dílny Pavla Dvorského a v rytině Jaroslava Tvrdoně z moravského Vlčnova vidíme hlavní části varhan. O nich plaský cisterciák Mauritius Vogt kdysi napsal: „Při průčelí kostela pak na vysokém kůru jsou umístěny velké varhany, jimž stěží najdeš rovné v Čechách“. Na doprovodné obálce prvního dne vydání (FDC) je známka opatřena razítkem s celkovým pohledem na průčelí kostela. Na této obálce, stejně jako na pamětním listu k této události, je i část výzdoby varhanní skříně: skupinka hudbymilovných andělíčků, rovněž v rytině Jaroslava Tvrdoně. Plaský cisterciácký klášter díky pracovitým mnichům, vyznávajícím zásadu „Modli se a pracuj“ (latinsky Ora et Labora), měl značný hospodářský a kulturní význam nejen pro Plasy a široké okolí včetně nedaleké Mariánské Týnice, spojené plaskou Starou cestou. Jak klášter, tak i Mariánská Týnice byly již vyobrazeny v letech 2001 a 2002 na českých poštovních dopisnicích díky pochopení České pošty, s. p., a ředitelky Postfily Praha Aleny Ryškové. Plaští cisterciáci však hráli významnou úlohu i v rámci Království českého. V 17. století vlastnil řád i část území Prahy (viz dobová mapka Territorium Plassii), např. s obcemi Motol, Jinonice, Košíře,
25
Butovice, Radlice a Řeporyje. A proto se jistě nepodivujeme nad tím, že opat plaského kláštera Ondřej Trojer věnoval Praze a Karlovu mostu Braunovu monumentální sochu Vidění sv. Luitgardy. Její kopie se nachází nejen v refektáři zdejšího kláštera, ale sochu nacházíme i na československé známce z roku 1953, věnované právě motivu Karlova mostu. Bylo toho však ještě mnohem více. V roce 1205 se dvanáct cisterciáckých bratří z plaského kláštera podílelo na vybudování slavného Velehradu. A v roce 1257 český král Přemysl Otakar II. vážil cestu do Plas, aby zde projednal a podepsal zakládací listinu pevnosti Uherské Hradiště, jako ochranné tvrze proti vpádům Uhrů a Turků. Tuto listinu zde opatřil i svou královskou „jezdeckou“ pečetí. Renovace plaských varhan v letech 1999 - 2006 měla řadu dramatických momentů. Avšak díky pochopení několika institucí a jednotlivců, včetně varhanáře Vladimíra Šlajcha z jihočeských Borovan, nakonec vše dobře dopadlo. Píše se o tom podrobněji v publikaci Příběh plaských varhan z roku 2007 v edici Tilia plassensis. Příběh byl oživen i ve stejnojmenném pořadu na stanici Český rozhlas 3 - Vltava, na CD z roku 2009 z produkce společnosti ARTA se záznamem koncertu varhaníka Jaroslava Tůmy, který se stal neoficiálním patronem plaských varhan; k jejich popularizaci přispěl i obsáhlý článek Příběh plaských varhan ze seriálu Česko – země neznámá, uveřejněný v deníku PRÁVO z 18. března 2011. Lumír Brendl, KF SČF 03-13 Plzeň
Plaské varhany na poštovní známce V letošním roce Česká pošta s. p. zařadila do emisního plánu českých poštovních známek pod pořadové číslo 21. poštovní známku v hodnotě 10,- Kč s motivem historických plaských varhan. Autorem známky je p. Pavel Dvorský a rytcem je p. Jaroslav Tvrdoň. Jako den vydání této známky Česká pošta s. p. stanovila datum 14. 9. 2011 a v tento den jste si ji mohli poprvé koupit u přepážek České pošty s. p. To, že se na českou poštovní známku dostal motiv našich raně barokních varhan z dílny loketského varhanáře Abrahama Starcka, je opravdu významná událost. Město Plasy a Římskokatolická farnost Plasy ve spolupráci s p. Lumírem Brendlem a s Doc. Jaroslavem Tůmou v neděli 18. 9. 2011 pořádalo v kostele Nanebevzetí Panny Marie slavnostní varhanní koncert. Na varhany zahrál známý varhaník Stefan Baier z Německa. Před koncertem p. Lumír Brendl prezentoval známku a P. Martin Sedloň, OMI známce požehnal. Město Plasy k vydání a žehnání poštovní známky vydalo pamětní list, který si návštěvníci mohli před koncertem koupit. V pondělí 19. 9. 2011 p. Lumír Brendl, p. Jaroslav Tvrdoň a p. Eva Sebránková předali požehnanou známku Mons. Františku Radkovskému, plzeňskému biskupovi. Eva Sebránková PODĚKOVÁNÍ : na závěr tohoto speciálního zpravodaje k Roku fotografie bych chtěl poděkovat všem, kteří mně pomáhali a aktivně se podíleli na realizaci všech akcí a výstav. Nesmírně si vážím této pomoci. Město Plasy; NKP Klášter Plasy; NTM Praha; CeWe Color a.s. – Fotolab – pan Adolf Kohlschutter; Městská knihovna v Plasích; Svaz českých fotografů – PhDr. Věra Matějů, Ing. Vladimír Skalický; pan Josef Juha, pan Dušan Šimánek, Fotoklub Plasy, pan Pavel Bejček, pan Josef Jíra – ZpČAS, IC Envic Plasy, ČSOP Radnice – Markéta Purmová a zvláště velké poděkování paní Evě Sebránkové.
Ivo Kornatovský
Plaský MK ČR E 12300 ZPRAVODAJ č. fotospecial / 2011 Vydává MěÚ Plasy – Plzeňská 285, 331 01 Plasy, www.plasy.cz Grafická úprava: Ivo Kornatovský Do tohoto čísla přispěli:
PhDr. Věra Matějů, Mgr. Václav Podestát, Ing. Lumír Brendl, Eva Sebránková, Ing. Ivo Kornatovský, wikipedie Fotografie: z archivů IK, Helena Horáčková, atd…….
26
