Plán péče o Národní park Šumava na období 2014 - 2017
Rozbory
Vimperk, 2013
Garanti: Böhm, Miroslav Braun, Václav Fait, Tomáš Mánek, Jiří Kozel, Jan Kvapil, Jiří Lelková, Zdeňka Zatloukal, Vladimír Zelenková, Eva – editor
2
OBSAH OBSAH........................................................................................................................ 3 1. IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE ......................................................................................... 6 1.1 Základní údaje ................................................................................................................................................. 6 1.2 Zřizovací právní předpis ................................................................................................................................ 6 1.3 Vymezení hranic NP, stávající zonace, překryv s dalšími kategoriemi chráněných území na území NP a jeho ochranného pásma, administrativní členění ..................................................................................... 6 1.4 Výměra a vlastnické poměry ........................................................................................................................ 10 1.5 Mezinárodní význam .................................................................................................................................... 11 1.6 Předmět ochrany ........................................................................................................................................... 12 1.6.1 Předmět ochrany NP ................................................................................................................................ 12 1.6.1.1 Lesní ekosystémy ............................................................................................................................... 12 1.6.1.2 Rašeliniště .......................................................................................................................................... 16 1.6.1.3 Kulturní bezlesí .................................................................................................................................. 17 1.6.1.4 Vodní ekosystémy .............................................................................................................................. 18 1.6.2 Předmět ochrany EVL .............................................................................................................................. 19 1.6.3 Předmět ochrany PO ................................................................................................................................ 20 1.7 Cíl ochrany .................................................................................................................................................... 21 1.7.1 Cíl ochrany NP ............................................................................................................................................ 21 1.7.2 Cíl ochrany EVL ....................................................................................................................................... 21 1.7.3 Cíl ochrany PO ......................................................................................................................................... 21
2. CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ NP ........................................................................... 22 2.1 Stručná charakteristika celého území ......................................................................................................... 22 2.1.1 Geomorfologie ......................................................................................................................................... 22 2.1.2 Geologie ................................................................................................................................................... 22 2.1.3 Pedologie.................................................................................................................................................. 23 2.1.4 Hydrologie ............................................................................................................................................... 24 2.1.5 Hydrogeologie .......................................................................................................................................... 24 2.1.6 Klima........................................................................................................................................................ 24 2.1.7 Flóra a vegetace ....................................................................................................................................... 25 2.1.8 Fauna ........................................................................................................................................................ 26 2.2 Vývoj přírodního prostředí .......................................................................................................................... 26 2.3 Historický vývoj a současný stav osidlování a využívání území ................................................................ 28 2.4 Historie ochrany území ................................................................................................................................. 29
3. ZHODNOCENÍ DOSAVADNÍ PÉČE A NAPLŇOVÁNÍ CÍLŮ OCHRANY PŘÍRODY30 3.0 Lesní ekosystémy ........................................................................................................................................... 30
3
3.0.1 Analýza systému managementu lesů ......................................................................................................... 32 3.0.2 Vyhodnocení opatření k zachování příznivého stavu lesních ekosystémů ................................................ 37 3.1 Lesní ekosystémy podle stupně přirozenosti ............................................................................................... 65 3.1.1 Lesy původní – pralesy.......................................................................................................................... 66 3.1.2 Lesy přírodní ......................................................................................................................................... 66 3.1.3 Lesy přírodě blízké ................................................................................................................................ 66 3.1.4 Lesy kulturní ......................................................................................................................................... 67 3.1.5 Lesy nepůvodní ..................................................................................................................................... 67 3.2 Nelesní ekosystémy ........................................................................................................................................ 69 3.2.1 Nelesní ekosystémy přirozené .................................................................................................................. 69 3.2.1.1 Mokřady ............................................................................................................................................ 69 3.2.1.2 Vodní toky......................................................................................................................................... 74 3.2.2 Nelesní ekosystémy ovlivněné činností člověka a ponechané samovolnému vývoji ................................. 76 3.2.3 Nelesní ekosystémy ovlivněné činností člověka a vyžadující další péči .................................................. 76 3.2.3.1 Kulturní bezlesí .................................................................................................................................. 76 3.2.3.2 Jezera ................................................................................................................................................ 79 3.2.3.3 Umělá vodní díla a hospodaření na vodách ....................................................................................... 80 3.3 Provedená opatření pro obnovu přirozeného stavu abiotických složek přírodního prostředí ............... 81 3.3.1 Revitalizace rašelinišť ............................................................................................................................... 81 3.4 Fytogenofond a zoogenofond........................................................................................................................ 81 3.4.1 Péče o zvláště chráněné, ohrožené a vzácné taxony rostlin a hub ............................................................ 81 3.4.2 Péče o genové zdroje lesních dřevin ........................................................................................................ 83 3.4.3 Redukce geograficky nepůvodních a invazních rostlinných druhů........................................................... 86 3.4.4 Péče o zvláště chráněné, ohrožené a vzácné taxony volně žijících živočichů .......................................... 87 3.4.5 Regulace nepůvodních živočišných druhů ............................................................................................... 95 3.5. Analýza případných střetů s cíli ochrany NP při realizaci opatření k naplnění cílů EVL nebo PO, ochranou populací druhů či některých polopřirozených biotopů. ................................................................... 96 3.6. Výčet a popis známých činitelů ohrožujících předmět ochrany ............................................................... 96
4. VYHODNOCENÍ PÉČE O KRAJINU V NP ............................................................ 98 4.1 Krajinný ráz .................................................................................................................................................. 98 4.2 Limity ochrany přírody pro výstavbu (vč. architektury, urbanismu apod.) ........................................... 99 4.3 Jiné typy ochrany území ............................................................................................................................. 100 4.4 Realizované výkupy a nájmy pozemků ..................................................................................................... 100
5. MONITORING A VÝZKUM ................................................................................... 102 5.1 Koordinace monitoringu a výzkumu ......................................................................................................... 102 5.2 Monitoring a výzkum prováděný Správou NP ......................................................................................... 103 5.3 Monitoring a výzkum prováděný jinými subjekty ................................................................................... 104 5.4 Dokumentace a využití výsledků monitoringu a výzkumu ...................................................................... 104
6. VEŘEJNÉ VYUŽÍVÁNÍ ÚZEMÍ NP ....................................................................... 106 6.1 Vzdělávání, osvěta a informace .................................................................................................................. 106 6.1.1 Komunikace s místními obyvateli .......................................................................................................... 106 6.1.2 Komunikace s návštěvníky ..................................................................................................................... 109 6.1.3. Komunikace s mládeží .......................................................................................................................... 112 6.1.4. Interní komunikace ................................................................................................................................ 114 6.2 Turistické a rekreační využívání................................................................................................................ 115 6.2.1 Management přístupnosti území .............................................................................................................. 116 6.2.1.1. Železniční doprava ......................................................................................................................... 116 6.2.1.2. Silniční doprava ............................................................................................................................. 116 6.2.1.3. Technologická doprava .................................................................................................................. 118 6.2.1.4. Turistické cesty .............................................................................................................................. 118 6.2.2. Turistické aktivity ................................................................................................................................. 119 6.2.2.1. Autoturistika v národním parku...................................................................................................... 119 6.2.2.2. Pěší turistika ................................................................................................................................... 120 6.2.2.3. Naučné stezky ................................................................................................................................ 121 6.2.2.4. Cykloturistika ................................................................................................................................. 122 6.2.2.5 Lyžařská turistika ........................................................................................................................... 123 6.2.2.6. Hipoturistika.................................................................................................................................. 124 6.2.2.7. Vodní turistika............................................................................................................................... 124 6.2.2.8. Zařízení pro hendikepované návštěvníky ...................................................................................... 125 6.2.2.9. Táboření ........................................................................................................................................ 126 6.2.2.10. Dětská hřiště ................................................................................................................................. 126 6.2.2.11. Pikniková místa, turistické přístřešky, vyhlídky ........................................................................... 127 6.3 Regionální vazby ......................................................................................................................................... 128 6.3.1 Zhodnocení cílů stanovených předešlým plánem péče ............................................................................ 128 6.3.2 Vývoj obcí NP Šumava ........................................................................................................................... 129 6.4 Vztahy s občanskými sdruženími ............................................................................................................... 132
7. MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE ........................................................................... 134 7.1 Dvoustranné mezinárodní vztahy .............................................................................................................. 134 7.2 Další mezinárodní vztahy ........................................................................................................................... 136
8. SPRÁVA NP ......................................................................................................... 139 8.1 Organizace a struktura ............................................................................................................................... 139 8.2 Materiální, technické a finanční zabezpečení Správy NP ........................................................................ 140 8.2.1. Plnění cílů vymezených PP z roku 2001 .............................................................................................. 140 8.2.2. Materiální a technické vybavení ............................................................................................................. 141 8.2.3. Finanční zabezpečení ............................................................................................................................. 142 8.2.4. Investiční politika ................................................................................................................................... 142 8.3 Strážní služba .............................................................................................................................................. 143 8.4 Shrnutí ......................................................................................................................................................... 145 8.4.1 Péče o ekosystémy............................................................................................................................ 145 8.4.2 Péče o krajinu NP ............................................................................................................................. 145 8.4.3 Monitoring........................................................................................................................................ 146 8.4.4 Veřejné využívání území NP ............................................................................................................ 146 8.4.5 Mezinárodní spolupráce ................................................................................................................... 146
1. IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE 1.1 Základní údaje Kategorie ochrany: národní park Evidenční číslo: 42
1.2 Zřizovací právní předpis Druh právního předpisu, kterým bylo území vyhlášeno: nařízení vlády Název orgánu, který předpis vydal: Vláda České republiky Číslo předpisu: 163/1991 Sb. Datum platnosti a datum účinnosti předpisu: 20.3. 1991
1.3 Vymezení hranic NP, stávající zonace, překryv s dalšími kategoriemi chráněných území na území NP a jeho ochranného pásma, administrativní členění Překryv s územně správními jednotkami: Kraj: Plzeňský, Jihočeský Okres: Klatovy, Prachatice, , Český Krumlov Obec s rozšířenou působností: - Sušice, Klatovy, Vimperk, Prachatice, Český Krumlov Obec: Čachrov, Hartmanice, Horská Kvilda, Kašperské Hory, Modrava, Prášily, Rejštejn, Srní, Železná Ruda, Borová Lada, Horní Vltavice, Kvilda, Lenora, Nicov, Nové Hutě, Nová Pec, Stachy, Stožec, Strážný, Volary, Želnava, Horní Planá Katastrální území: Borová Lada, Knížecí Pláně, Nový Svět, Svinná Lada, Šindlov, Zahrádky u Borových Lad, Březová Lada, Polka, Slatina u Horní Vltavice, Žlíbky, Bučina u Kvildy, Kvilda, Vlčí Jámy, Nová Pec, Pěkná, Nové Hutě, Studenec u Stach, Stachy, České Žleby, Horní Cazov, Radvanovice, Stožec, Dolní Cazov, Dolní Světlé Hory, Hliniště, Horní Světlé Hory, Řasnice, Silnice, Stodůlky u Strážného, Strážný, Chlum u Volar, Volary, Želnava, Javorná na Šumavě, Javorná u Polomum, Zhůří, Hartmanice II, Kochánov II, Kochánov III, Kundratice, Paště, Zalužice, Horská Kvilda, Červená u Kašperských Hor, Lídlovy Dvory, Filipova Huť, Javoří Pila, Roklanský Les, Vchynice - Tetov II, Hůrka u Železné Rudy, Prášily, Klášterský Mlýn, Klášterský Mlýn II, Kozí Hřbet, Rejštejn, Svojše, Velký Radkov I , Velký Radkov II, Zhůří u Rejštejna, Horky u Srní, Srní I, Srní II, Vchynice - Tetov I, Debrník u Železné Rudy, Pancíř, Železná Ruda I, Zvonková Seznam obcí a jejich katastrálních území, na kterých se národní park rozkládá, je uveden v příloze A1. Hranice NP a jeho ochranného pásma: Mapa území Národního parku Šumava v měřítku 1:25 000 je přílohou B Plánu péče v analogové i digitální podobě a je uložena na Správě NP a CHKO Šumava ve Vimperku a u schvalovatele plánu péče - Ministerstva životního prostředí. Přílohová mapa obsahuje zákres hranic národního parku, chráněné krajinné oblasti, současný stav zonace NP a další informace (např. členění na lesní hospodářské celky, územní pracoviště, katastrální území aj). Ochranné pásmo národního parku není vymezeno, ale jeho funkci plní Chráněná krajinná oblast Šumava, která území národního parku obklopuje.
6
Platná zonace ochrany přírody: Metody a způsoby ochrany národních parků jsou odstupňovány na základě členění území národních parků zpravidla do tří zón ochrany přírody vymezených s ohledem na přírodní podmínky. Nejpřísnější režim ochrany se stanoví pro první zónu (§ 17 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb). Charakteristika zón je uvedena v § 4 nařízení vlády č. 163/1991 Sb., kterým se zřizuje NP Šumava a stanoví podmínky jeho ochrany. Mapa platné zonace uvedena v příloze B. Do 1. zóny ochrany (přísná přírodní) se zařazuje území s nejvýznamnějšími přírodními hodnotami v národním parku, zejména přirozené nebo málo pozměněné ekosystémy vhodné pro rychlou obnovu samořídících funkcí. Cílem je uchování či obnova samořídících funkcí ekosystémů a omezení lidských zásahů do přírodního prostředí k uchování tohoto stavu. Do 2. zóny (řízená přírodní) se zařazuje území s významnými přírodními hodnotami, člověkem převážně pozměněné lesní a zemědělské ekosystémy vhodné pro omezené, přírodě blízké a šetrné lesní a zemědělské využívání. Do 3. zóny (okrajová) se zařazuje území člověkem značně pozměněných ekosystémů a střediska soustředěné zástavby. Cílem je udržet a podporovat využívání této zóny pro trvalé bydlení, služby, zemědělství, turistiku a rekreaci, pokud to není v rozporu s posláním národního parku.
5%
13%
I. zóna 8.807 ha (135 celků, 13%) II. zóna 55.885 ha (82%) III. zóna 3.372 ha (5%) Graf č. 1.3/1: Současná zonace
82% Zonace v NP Šumava od doby založení NP v r. 1991 prošla významnými změnami (viz tabulka č.1.3/1). Tabulka č.1.3/1: Vývoj zonace ochrany přírody v NP Šumava v letech 1991-2011. I. zóna II.zóna III.zóna výměra/ha % z NP výměra/ha % z NP výměra/ha % z NP 1991 15.195 22 51.845 75 1.989 3 1995 8.807 13 55.885 82 3.372 5 2004_návrh 26.550 39 38 821 57 2.693 4 2011_návrh 18 055 27 46 525 68 3 484 5 (Stávající platná zonace je označena tučně. Návrh z r. 2004 nebyl nikdy realizován. Návrh pro r. 2011 je převzat z návrhu zákona o NP Šumava).
7
V období krátce po vzniku NP Šumava vycházelo rozčlenění území NP Šumava do zón ochrany přírody z mezinárodně akceptovaného pojetí zonace jako základního nástroje odstupňování diferenciace území a ochrany přírody. Základem I. zón, složené z 53 částí byly cenné lokality již dříve chráněné jako přírodní rezervace (např. Modravské slatě, Trojmezná, Vltavský Luh). V I. zónách byl uplatňován diferencovaný způsob péče. Některé lokality (především staré rezervace) byly spravovány bez přímé intervence člověka. V roce 1993 a následně 1994 došlo ke změně ve vedení NP, která s sebou přinesla i změnu koncepce péče o NP. Došlo k významnému zmenšení I. zóny a původních 53 celků I. zóny bylo z důvodu zájmu kácet kůrovcem napadené stromy a aplikovat další aktivní managementová opatření fragmentováno do 135 menších částí (většinou slatí nebo nejstarších a nejcennějších porostů), u nichž se předpokládala vysoká ekologická stabilita a odolnost vůči přirozeným narušením (vichřice, kůrovec). Původní striktní bezzásahovost uplatňovaná v těchto 135 ostrůvcích I. zóny byla již v roce 1998 přehodnocena s cílem zabránit šíření kůrovce do okolních lesů a až na některé výjimky (Trojmezenský prales, Modravské slatě – při hranici s NP Bavorský les – tzv. „bezzásahové území) zde byly prováděny těžby aktivních kůrovcových stromů a asanace kůrovcem napadených polomů a vývratů. Tento postup byl silně kritizován odborníky, NGO a mezinárodními organizacemi (IUCN, Ramsar). V roce 2004, po další změně vedení NP, byl vypracován nový návrh zonace, který navrhoval rozšíření I. zóny a vytvoření 59 částí. V rámci tohoto návrhu nebyl způsob hospodaření (tj. území ponechané samovolnému vývoji a území s dočasně a dlouhodobě zásahovým režimem) přímo vztažen k jednotlivým zónám ochrany přírody. V rámci navrhovaných I. zón byla vylišena území ponechaná samovolnému vývoji (cca 20% území NP) a v časových horizontech po 10-30-50 letech se měla plocha ponechaná samovolnému vývoji postupně rozšiřovat).. Návrh byl představen obcím NP, které s takto nastaveným způsobem managementu souhlasily, stejně jako oba kraje. Nicméně na nátlak některých zájmových skupin byl nakonec časový harmonogram rozšiřování plochy ponechané samovolnému vývoji stanoven v časových horizontech 1-3-5 let. Bezprostředně po té obce svůj souhlas se zonací odvolaly a práce na projednávání zonace byla v roce 2006 zastavena. Počátkem roku 2007 postihl Šumavu orkán Kyrill, který byl podnětem k přehodnocení doposud uplatňovaných způsobů péče o lesní ekosystémy v NP. K řešení následků orkánu Kyrill Správa NP přistoupila diferencovaným způsobem na základě zpracovaného „Řešení následků orkánu Kyrill v NP Šumava“ (Expertní posouzení vlivů záměru na Evropsky významnou lokalitu a Ptačí oblast Šumava, Bejček, Chvojková, Lysák, Volf.) V lesích NP byla stanoveny tři základní režimy managementu: režim ponechání samovolnému vývoji, režim přechodně prováděných zásahů a režim dlouhodobě opakovaných zásahů. Současná zonace NP Šumava (doposud platná verze z roku 1995) sice odpovídá ostrůvkovitě diferenciovaným přírodním poměrům Šumavy, ale nerespektuje plně ekologické hodnoty a výskyt předmětů ochrany v rámci NP, je nefunkční z důvodu vysoké fragmentace a omezené výměry jednotlivých ostrůvků (některé části jsou < 1 ha) a neodpovídá potřebám zachovat v národním parku dostatečně velké plochy pro umožnění funkčního vývoje přírody bez intervencí člověka hospodáře.. Vývoj lesních porostů v I. zónách ochrany přírody je spjat s populací lýkožrouta smrkového. Míru ovlivnění lesních porostů lýkožroutem smrkovým v I. zónách mezi roky 2000 a 2011 je možné vyjádřit množstvím kůrovcových souší. Hodnoty uvedené v příloze A20 prezentují množství souší a naznačují trend ve změnách tohoto množství v jednotlivých I. zónách. Hektarová zásoba kůrovcových souší zaznamenaných k létu 2011 je souhrnně v I. zónách cca 2,8 x vyšší než v roce 2000. Tato skutečnost je dána řadou faktorů. Z nich je možné jmenovat zejména zastoupení smrku atraktivního pro lýkožrouta smrkového (věk stromů, zhoršený zdravotní stav způsobený např. přísušky, deficitem živin, chemismem půdy, poškozeným kořenovým systémem, ovlivnění imisemi v minulosti), aplikovaný management a abiotické faktory - vítr, sníh způsobující zlomy a vývraty (vytváření vhodného prostředí pro rozvoj kůrovců). To se projevilo hlavně po orkánu Kyrill, kdy se početnost populace lýkožrouta smrkového zvýšila díky dostatku vhodné atraktivní polomové hmoty jak ve vlastní I. zóně, tak mnohdy i v části přilehlé II. zóny ochrany přírody, kde se zásahy proti kůrovcům neprováděly. S úbytkem těchto vhodných podmínek cca od roku 2008 začal lýkožrout smrkový výrazněji napadat i stojící stromy. Při zaměření se na jednotlivé části I. zóny (I. zóna č. 1 – č. 135) se množství kůrovcových souší zjištěných k létu 2011 oproti roku 2000 u naprosté většiny těchto částí zvýšilo, v případě čtyř částí I. zóny (zóny č. 14, 27, 74, 92 – viz příloha A20) se souše nevyskytovaly a dvě části I. zóny ochrany přírody č. 66 a 135 neobsahují porostní půdu. I. a II. zóna ochrany přírody se logicky navzájem ovlivňují (zejm. toky energie, látek, migrace organismů, ale i aplikovaným typem managementu). I přesto, že v reálných podmínkách může mít vliv mnoho faktorů, je možné konstatovat, že vzájemné ovlivňování existuje i z pohledu problematiky vývoje kůrovcovitých. S tím následně souvisí i změny struktury lesních porostů. Ponechání I. zóny bez zásahu vůči lýkožroutu smrkovému může za vhodných podmínek způsobit šíření lýkožrouta do okolní, často vůči „kůrovcům“ zásahové, II. zóny. V takových případech dochází k rychlému prořeďování porostů (snižování zápoje), jejich fragmentaci a 8
vznikají plochy s odstraněným stromovým patrem s mnoha negativními důsledky (mimo jiné vytváření, rozšiřování či posouvání porostních stěn). To vede ke snižování stability porostů jak ve vlastní II. zóně, tak často i v sousední I. zóně. Území zařazená do soustavy Natura 2000: Zákres hranic Ptačí oblasti (PO) a Evropsky významné oblasti (EVL) Šumava, včetně druhových lokalit a biotopů je uveden v příloze B.
9
Ptačí oblast Šumava Zřízena Nařízením vlády č.681 ze dne 8.12.2004 zahrnuje celé území NP Šumava část území CHKO – celkem rozloha: 97 501ha. Evropsky významná oblast Šumava CZ0314024 (Nařízení vlády č.132/2005 Sb.) zahrnuje celé území NP, CHKO Šumava a Kochánovské pláně – celkem rozloha: 171 959ha. Další kategorie chráněných území, památné stromy a jiné způsoby ochrany území NP: Maloplošná chráněná území Území přírodovědecky významná, která byla vyhlášena již před nařízením vlády č. 163/1991 Sb., kterým se zřizuje NP Šumava a stanoví podmínky jeho ochrany. Podle zákona č.114/1992 Sb. a jeho prováděcí vyhlášky byla všechna tato maloplošná CHÚ převedena do kategorie přírodní památka. Tento převod je prakticky z hlediska ochrany přírody nevýznamný, protože ochranný režim v těchto MCHÚ nahrazuje zonace NP. Většina MCHÚ je součástí I.zóny, ostatní části, vyžadující dlouhodobější management, byly až na výjimky zařazeny do II.zóny. Seznam a charakteristika jednotlivých MCHÚ uvedena v příloze A3, hranice zakresleny v mapové příloze B8. Památné stromy Na území NP Šumava je evidováno 119 památných stromů, jedná se o tyto druhy: javor klen, lípa velkolistá, lípa malolistá, smrk ztepilý, jedle bělokorá, buk lesní, javor mléč, jilm horský, jasan ztepilý, jírovec maďal, bříza bělokorá. Jejich evidenční charakteristiky jsou uvedeny v příloze A4 a jejich poloha zakreslena v příloze B8. Klidová území Po zmenšení prvních zón v roce 1995 bylo nutné řešit z hlediska turistického využití lokalit s výskytem zvláště chráněných druhů, které nejsou součástí I. zóny. Na základě ustanovení § 64 zákona č. 114/1992 Sb. byly vymezeny oblasti s omezením vstupu, které byly nazvány klidovými oblastmi a definovány v Návštěvním řádu NP Šumava (vyhláška č. 9/95). Klidová území zahrnovala 6 rozsáhlejších oblastí citlivých na turistickou zátěž, propojující území I. zóny a logicky na ně navazující. Nový návštěvní řád (Nařízení č. 3/2009) vymezuje oblasti s omezeným vstupem za stejným účelem jako byla klidová území, v plošném rozsahu cca o 1200ha menším a nejsou již nazývány klidovými územími (celková výměra 6 854ha). Rozhodnutím nejvyššího správního soudu byly 15.12.2010 tyto oblasti zrušeny a vstup do území je omezen pouze existencí I. zón.
1.4 Výměra a vlastnické poměry Následující údaje byly převzaty z evidence nemovitostí od ČÚZK se stavem k 31.12.2011, výměry byly určeny na základě bodového pole parcel převzatého od ČÚZK, které obsahuje jen KN parcely. Toto bodové pole parcel bylo protnuto plochou NP Šumava a vznikla množina parcel v NP Šumava, ke které se vztahuje následující analýza. Tato množina parcel neobsahuje parcely PK (pozemkový katastr), GP (grafický příděl) ani parcely EN (evidence nemovitostí). Tyto tři kategorie zatím nejsou geograficky určeny z hlediska bodového pole. Nelze tudíž snadno určit, zda parcela patří či ne do NP Šumava. Je nutné nejprve parcelu na mapě vyhledat popř. její část a poté určit, zda-li je či není v NP Šumava. PK parcely takto identifikovat lze, ale parcely GP a EN nikoliv. Nemáme žádné grafické podklady. Z hlediska výměr kultur je to nepodstatné, protože KN parcely zabírají celou plochu NP Šumava. Každá parcela má kulturu, výměru. Nicméně z hlediska vlastnictví to roli hraje. Parcela, která není na LV (z hlediska stavu KN nemá vlastníka), má pod sebou jednu či několik parcel PK či GP eventuelně EN. A ty již vlastníka mají vždy. Nicméně do statistik vlastnictví se nezapočítávají. Proto vznikla u tabulky vlastnictví řádka – parcely bez LV. Toto vše bude odstraněno, až proběhne kompletní digitalizace všech katastrů na území NP a CHKO Šumava. Tím bude jednoznačné možné určit přesné majetkové vztahy v NP Šumava. Jakékoliv další nesrovnalosti v tabulce jsou plně v kompetenci s ČÚZK Praha jakožto hlavního a jediného vlastníka a poskytovatele těchto dat.
10
Tabulka č. 1.4/1: Výměry ploch Celková výměra Národního parku Šumava z toho výměra lesních pozemků podle parcelního vymezení z toho výměra všech nelesních pozemků podle parcelního vymezení zemědělské pozemky podle parcelního vymezení vodní plochy a toky podle parcelního vymezení ostatní plochy podle parcelního vymezení (včetně komunikací) zastavěné pozemky podle parcelního vymezení*
68 342 ha 54 439 ha 13 903 ha 5 912 ha 1 104 ha 6 816 ha 71ha
*
zastavěnými pozemky se rozumí pouze stavební objekty –chalupy, domy, stodoly, haly či jiné budovy, případně nádvoří (např. společný dvůr u domu s byty v osobním vlastnictví)
Tabulka č. 1.4/2: Členění pozemků podle typu držby (podle LV)1 Držba Okres Český Krumlov Klatovy ha
%
ha
%
Celkem Prachatice ha
%
ha
%
NPŠ PF obce ost. bez LV
1348 92 2 56 0
2,0 0,1 0,0 0,1 0,0
27 023 285 5517 1067 573
39,5 0,4 8,1 1,6 0,8
28 270 856 1034 1781 438
41,0 1,6 1,5 2,5 0,7
56 641 1233 6553 2904 1 011
82,9 1,8 9,6 4,2 1,5
celkem
1498
2,2
34465
50,4
32 379
47,4
68 342
100,0
Na základě zákona č. 172/1991 Sb. byly na území NP vydány pozemky obcím a městům. Největší podíl byl vydán městu Kašperské Hory a městu Volary. V roce 2000 bylo městu Kašperské hory vydáno 4.824 ha a menší část 92 ha v roce 2005. Od roku 2007 - 2011 bylo městu Kašperské Hory vydáno 450 ha. Rovněž městu Volary byly v majoritním podílu vydány pozemky v roce 2000. Jedná se o výměru 835 ha. Následně menší podíly byly městu Volary vydány ještě v roce 2001 (13ha), 2006 (23 ha), 2007 (20 ha) a v roce 2009 (80 ha). Obci Strážný byly pozemky vydány v 2004 (cca 90ha), obci Rejštejn v roce 2001 (375ha) a 2003 (4,5ha), obci Stožec byly pozemky vydány v roce 2003 (0,5ha) a 2004 (cca 9,5ha), obci Srní v roce 2005 (18ha), městu Hartmanice v roce 2003 (50ha), obci Kvilda v roce 2001 (46ha) a 2003 (32ha), obci Stachy 2004 (9ha), obci Horní Planá v roce 2007 (1ha), obci Nová Pec v roce 2006 (cca 1ha), obci Borová Lada v roce 2006 (cca 0,5ha). Poznámka: Rozlohy pozemků jsou zaokrouhlovány na celé hektary, určité nepřesnosti mohou vznikat i tím, že není v případě grafických přídělů provedeno geometrické zaměření.
1.5 Mezinárodní význam Mezinárodní souvislosti spojené s existencí NP Šumava odrážejí význam polohy NP Šumava v centru střední Evropy a jsou podtrženy vynikajícími přírodními hodnotami, soustředěnými v nejrozsáhlejším souvislém lesním komplexu střední Evropy i soustředěním téměř všech typů velkoplošných chráněných území po obou stranách česko - německé hranice: bilateralita NP Šumava a NP Bavorský les ( NP Šumava od r. 1991, NP Bavorský les od r. 1970) - NP a část CHKO Šumava od r. 2004 součástí evropské soustavy ochrany přírody Natura 2000 .Po implementaci evropských směrnic o ochraně přírody ( Směrnice Rady 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků a Směrnice Rady 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin) Ptačí oblastí (Nařízení vlády 681 ze dne 4.12.2004) a také součástí Národního seznamu Evropsky významných lokalit (Nařízení vlády 132/2005 Sb.). Společně se sousedícími územími v Bavorsku ( NP Bavorský les jako největší lesní lokalita N2000 celého Německa) a v Rakousku (Böhmerwald-Mühltäler s 9797 ha jako třetí největší lokalita N2000 v rámci Horního Rakouska) je tak jedním z nejrozsáhlejších a nejvýznamnějších suchozemských komplexů chráněné přírody a krajiny v Evropě. CHKO Šumava plní funkci ochranného pásma NP na české straně a podobně kategorie Naturpark Bavorský les obklopuje NP Bavorský les 1
Neodpovídá skutečnému stavu vlastnictví po vrácení historického majetku obcím 11
na německé straně. (Šumava je navíc, v hranicích zhruba odpovídajících vymezení CHKO, od 27. března 1990 i Biosférickou rezervací pod patronací UNESCO). Mezinárodní význam nejcharakterističtějšího fenoménu Šumavy - rašelinišť a mokřadů - je od r. 1991 potvrzen i zápisem lokality „Šumavská rašeliniště“ na seznam mezinárodně významných mokřadů chráněných podle tzv. Ramsarské úmluvy (viz mapová příloha B). Jednoznačně je tím vyjádřen vysoký nadnárodní význam celého regionu Šumava - Bavorský les (bez ohledu na státní hranice). Existence chráněných území uvedených kategorií, zejména pak národního parku, jsou významnou devizou celé České republiky při postupné integraci do Evropské unie.
1.6 Předmět ochrany 1.6.1 Předmět ochrany NP Předmětem ochrany jsou ekosystémy ve všech přirozených vývojových stádiích a fázích, volně žijící živočichové, planě rostoucí rostliny a vysoká rozmanitost živé i neživé přírody. Předmětem ochrany jsou též populace zvláště chráněných a pro Šumavu typických druhů rostlin a živočichů. Na části území jsou předmětem ochrany také přírodní procesy.
1.6.1.1 Lesní ekosystémy Současný stav lesních ekosystémů je možné rámcově charakterizovat prostřednictvím mapování soustavy Natura 2000. Na rozdíl od lesnicko-typologického mapování nebo mapování potenciální přirozené vegetace zachycuje mapování soustavy Natura 2000 aktuální stav vegetace (plošné vyjádření jednotlivých typů přírodních stanovišť /dále TPS/ se bude pravděpodobně v nejbližších letech do jisté míry měnit v důsledku probíhajících revizí mapování, důležitým momentem jsou zde zejména potenciální změny kvality biotopů způsobené zpracováním následků orkánu Kyrill a sjednocení pohledu mapovatelů na mapované biotopy). Z lesních přírodních biotopů se na území NPŠ okrajově vyskytují, kromě níže uvedených, boreokontinentální bory bez lišejníků a potoční a degradované jasanovo-olšové luhy. Charakteristika současného stavu a vývoje lesů vyplývá kromě následujících podkapitol a zejména z údajů uvedených v kapitole 3.1 Lesní ekosystémy. Skokové rozšíření území ponechaného bez zásahů tlumících gradaci kůrovců vedlo k rozpadům smrkových porostů. Výrazné rozšíření území ponechaného v bezzásahovém režimu vůči kůrovcům bylo primárně iniciováno misí IUCN z 22. – 25. 9. 2002 doporučující rychlé (3 – 5 let) rozšíření a scelení bezzásahového území. Z těchto doporučení vycházela příprava nové zonace. Vleklá jednání s tím související vyústila mimo jiné v rozhodnutí MŽP z 5. 3. 2007. Realizace rychlého rozšíření a scelení území ponechaného bez zásahů proti kůrovci nebyla možná bez začlenění některých ne zcela připravených částí lesních porostů. Tyto skutečnosti v souběhu s orkánem Kyrill vedly k rozvoji kůrovcové gradace, jejímž důsledkem bylo uschnutí značné části smrkových porostů ponechaných bez zásahu a ke vzniku souvislých holin a nestabilních porostních zbytků v navazujícím zásahovém území.
12
TPS 9410Acidofilní smrčiny Stanoviště tvoří biotopy L9.1 – horské třtinové smrčiny, L9.2B – podmáčené smrčiny a L9.3 – horské papratkové smrčiny. Relativně nejcennější část biotopů horských třtinových a papratkových smrčin představují klimaxové smrčiny. Kromě nich jsou do těchto biotopů v některých případech řazeny i porosty bukových smrčin sedmého lesního vegetačního stupně. V rámci NPŠ jsou v současnosti nejcennější klimaxové smrčiny vázány na nejvyšší vrcholové a hřebenové polohy nad cca 1200 m n.m. Nacházejí se na hřebenech Plechého, Třístoličníku, Černé
13
hoře, Mokrůvkách, Blatném vrchu, Špičníku, Poledníku, Ždánidlech, Lakabergu. I přes lidské zásahy v minulosti se na Šumavě dochovaly souvislé porosty vysoké kvality, což je v rámci ČR ojedinělé. Neuvážený management v těchto biotopech může vést k jejich degradaci. Mezi acidofilní smrčiny jsou zařazeny i azonální společenstva podmáčených smrčin. Vyskytují se často na kontaktu s vrchovišti i v mělkých depresích s podzemní vodu ležící nehluboko pod půdním povrchem. Rozšíření především v Šumavských pláních – centru rozšíření v prostoru Bučina – Františkov – Přilba – Zhůří – Horská Kvilda – Filipova Huť – Černá hora, od Roklanské hájenky ke státní hranici a odtud v širokém pásu po Javoří vrch a zpět k jihovýchodu na Modravu a okolí Novohuťské slatě. Hojně i Hornovltavské kotlině a Trojmezenské hornatině. Acidofilní smrčiny spolu s rašelinným lesem a dalšími rašeliništními formacemi tvoří v NPŠ ucelenou mozaiku vysoké přírodovědné ceny na rozsáhlém území. Plocha TPS 9410 vymapovaná na území NP je 18039 ha. Plocha postižená orkánem Kyrill ve formě plošných polomů činila z tehdy mapovaného TPS 9410 990 ha (hodnota získaná vyhodnocením leteckých snímků z léta 2007, zahrnuje plochy od cca 0,03 ha). Důležitý je v tomto případě i podíl plochy lesa, na které došlo k prakticky kompletnímu uschnutí stromového patra po žíru lýkožrouta smrkového (dostupná data do léta 2011). Tvoří cca 20,1 %. K této hodnotě je třeba přistupovat s vědomím, že vychází z vyhodnocení leteckých snímků zachycujících stav v roce 2006 a dále z leteckých snímků zachycujících stav v létě 2007, 2008, 2009, 2010 a 2011. Zahrnuje jak porosty se soušemi dosud stojícími tak i lokality se soušemi převážně ležícími, nebo i plochy se soušemi odstraněnými. Reálně může být tato hodnota poněkud vyšší, zejména s ohledem na existenci ploch typu mozaika v mapování Natury2000 (možné podhodnocení během syntézy vrstvy „suchého lesa“ s naturovou vrstvou, kdy dochází k rozpočtení plochy „suchého lesa“ v poměru zastoupení členů mozaiky – pravděpodobně naopak vzniká nadhodnocení u rašelinného lesa a nepřírodních (X) biotopů. Z důvodu existence mozaik může být do jisté míry zkreslen i údaj o velikosti plochy plošných polomů. Tento typ přírodního stanoviště, jak ukazují výše uvedené údaje, ovlivnil poměrně silně orkán Kyrill. Pro nejvíce zasažené lokality velkoplošnými polomy byly v souladu s pokynem ministra ŽP navrženy tzv. speciální managementy, které upravovaly způsob při řešení následků orkánu. Základní strategií přitom bylo zabránit závažnému nebo nevratnému poškození přírodních stanovišť a biotopů druhů, k jejichž ochraně je evropsky významná lokalita nebo ptačí oblast určena. K takovému přístupu bylo přistoupeno také s motivem eliminovat vyrušování druhů, k jejichž ochraně jsou tato území určena, pokud by takové vyrušování mohlo být významné z hlediska cíle ochrany evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti. Kromě lokalit s výskytem velkoplošných polomů byl speciální management navržen i pro komplex Modravských slatí (mozaika zejména acidofilních smrčin a rašelinného lesa), kde se polomy vyskytovaly pouze pomístně. Speciální management byl v této lokalitě navržen s ohledem na její mimořádný přírodovědný význam a potenciální zranitelnost při realizaci jakýchkoli zásahů. Bylo navrženo a schváleno celkem sedm lokalit: Polom, Plesná, Ždánidla, Jelení skok, Modravské slatě, Černá hora a Kalamitní svážnice pod Trojmeznou. V lokalitách speciálních managementů bylo realizováno v období řešení následků orkánu Kyrill (do konce roku 2007) pět různých stupňů režimu managementu ve vztahu ke zpracování polomového nebo kůrovcového dříví a ponechání veškeré nebo části dřevní hmoty k zetlení – od ponechání území samovolnému vývoji (bez zpracování polomového nebo kůrovcového dříví) až po území, kde se zpracovávají zlomy a vývraty i aktivní kůrovcové stromy a s možností odvozu části dřevní hmoty. Těchto pět různých režimů managemetu tedy vlastně specifikovalo - určovalo po časově omezenou dobu „intenzitu aktivního opatření v konkrétním místě“. Odhadované množství ponechané neasanované hmoty uvedené v dílčích management plánech pro jednotlivé lokality činil celkem 65 600 m3, celková plocha lokalit 6787 ha. Zákresy lokalit se speciálním managementem jsou součástí příloh PP. Vzhledem k aktuálnímu stavu lesních porostů acidofilních smrčin (významný podíl dospělých a stárnoucích porostů, často rozpracovaných v důsledku nahodilých těžeb, s množstvím porostních stěn) a v návaznosti na množství polomové hmoty po orkánu Kyrill, je možné očekávat další a poměrně dynamický rozpad stromového patra těchto porostů (v bezzásahových územích nárůst ploch lesa se suchým stromovým patrem, v zásahových částech reálné riziko vzniku holin). Orientační přehled o ploše TPS 9410, na které teoreticky mohou resp. nemohou být v současné době káceny aktivní kůrovcové stromy, uvádí následující graf. Tuto skutečnost je nutné zohlednit v návrhové části PP.
14
Graf č. 1.6.1/1: Podíl TPS 9410 TPS 91D0* Rašelinný les Stanoviště tvoří biotopy R3.2 - Vrchoviště s klečí, L9.2A – Rašelinné smrčiny, L10.1 – Rašelinné březiny, L10.2 – Rašelinné brusnicové bory a L10.4 – Blatkové bory. Rašelinné lesy jsou charakteristickým fenoménem území NP (orientačně cca 23 % celkové rozlohy rašelinného lesa v ČR se nachází v EVL Šumava, z toho většina tohoto TPS v EVL Šumava - cca 78 % se nachází na území NPŠ). Jejich četné zastoupení je podmíněno plochým reliéfem, humidním oceánicky laděným klimatem a málo propustným podložím s četnými prameništi v oblasti šumavských plání a specifickými podmínkami údolních rašelinišť Vltavského luhu a kotliny Křemelné. Podstatná část lokalit je součástí Ramsarské lokality Šumavská rašeliniště. Plocha TPS 91D0 vymapovaná na území NP je cca 2979 ha. Plocha postižená orkánem Kyrill ve formě plošných polomů činila z tehdy mapovaného TPS 91D0 cca 37 ha (hodnota získaná stejným postupem jako v případě acidofilních smrčin, z důvodu existence naturových segmentů typu mozaika mohlo dojít, stejně jako v případě acidofilních smrčin, k určitému zkreslení skutečné hodnoty rozpočtením plochy polomů mezi členy mozaiky). V současné době je značná část rašelinného lesa součástí I. zóny ochrany přírody nebo se nachází v území převážně ponechaném samovolnému vývoji. Kromě ovlivnění lýkožroutem smrkovým a případnou následnou nahodilou těžbou jsou tyto biotopy negativně ovlivňovány i starou sekundární hydrologickou sítí způsobující i v současnosti různě závažná narušení vodního režimu. Negativně mohou působit i případné nahodilé kůrovcové těžby okolních porostů dosahující až do jejich laggových zón nebo až bezprostředně na hranice těchto biotopů. TPS 9110 Bučiny asociace Luzulo-Fagetum Stanoviště tvoří biotop L5.4 – Acidofilní bučiny Plocha TPS 9110 vymapovaná na území NP cca 11336 ha. Plocha postižená orkánem Kyrill ve formě plošných polomů činila z tehdy mapovaného TPS 9110 cca 540 ha (hodnota získaná stejným postupem a se stejným rizikem potenciálního zkreslení jako v případě acidofilních smrčin nebo rašelinného lesa). Na rozdíl od rašelinného lesa se převážná část tohoto TPS nachází mimo území převážně ponechané samovolnému vývoji. Přestože původně tvořily acidofilní bučiny nejrozšířenější typ zonální lesní vegetace na Šumavě, do současnosti se zachovaly jen nevelké fragmenty kvalitních přirozených porostů tohoto biotopu (zjm. Kapraď, Plechý, Smrčina, jihozápadní svahy Ždánidel). Acidofilní bučiny byly v minulosti nejvíce ovlivněny lidskou činností a významná plocha potenciálních acidofilních bučin je v současnosti hodnocena jako X – biotopy silně ovlivněné člověkem, zejm. X9A - porosty
15
v minulosti převedené na smrkové monokultury. Absence pásma kvalitních bučin jako přirozené bariéry má za následek šíření lýkožrouta smrkového z přirozených smrčin do dalšího, antropicky podstatně pozměněného území. Část acidofilních bučin zejména 7. LVS na styku s 8. LVS je v rámci naturového mapování řazena do typu přírodního stanoviště acidofilní smrčiny. TPS 9130 Bučiny asociace Asperulo-Fagetum (biotop L5.1 – Květnaté bučiny), TPS 9140 Středoevropské subalpínské bučiny (biotop L5.2 – Horské klenové bučiny), TPS 9180* Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích (biotop L4 – Suťové lesy) Plocha TPS 9130 vymapovaná na území NP je cca 1477 ha, plocha TPS 9140 je cca40 ha a plocha TPS 9180 je cca 30 ha. Pro účely tohoto zhodnocení byly tyto tři typy přírodních stanovišť sjednoceny do jedné skupiny. V reálných podmínkách NPŠ tvoří často tyto biotopy vzájemně se doplňující mozaiku zonálních a azonálních stanovišť (horské klenové bučiny mohou vystupovat i do vyšších poloh). Typické porosty se dochovaly zejména v masivu Smrčiny, Stožce, Radvanovického hřebene, v západní části NPŠ v okolí Debrníku. Plošně převládající květnaté bučiny jsou vázány na živinově bohatší půdy s mocným A horizontem. Stejně jako v případě acidofilních bučin i zde znamenalo pěstování smrku v době v době před vznikem NPŠ formou monokultur podstatnou plošnou redukci a degradaci tohoto biotopu. Plocha postižená orkánem Kyrill ve formě plošných polomů činila z tehdy mapovaných TPS celkem cca 117 ha (hodnota získaná stejným postupem a se stejným rizikem potenciálního zkreslení jako v případě acidofilních smrčin nebo rašelinného lesa). Plocha lesa se suchým stromovým patrem činila k období do léta roku 2011 cca 3,60 % z celkové plochy těchto TPS. V současnosti je cca do 10% plochy těchto stanovišť součástí území, kde je vyloučeno kácení aktivních kůrovcových stromů. Převážná část nejzachovalejších fragmentů těchto stanovišť (porosty „pralesovitého“ charakteru) je součástí I. zóny ochrany přírody nebo je součástí území převážně ponechaného samovolnému vývoji. TPS 91E0* Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy Stanoviště tvoří biotopy L2.1 – Horské olšiny s olší šedou, L2.2A – Údolní jasanovo-olšové luhy, typické porosty. S údolními jasanovo-olšovými luhy se setkáváme v nižších polohách Šumavy, například v údolní nivě Křemelné, podél Losenice. Olšiny s olší šedou na pravidelně zaplavovaných březích horských toků s aluviálními náplavy. Plocha TPS 91E0 vymapovaná na území NP je 190 ha. Plocha postižená orkánem Kyrill je zanedbatelná, plochy se suchým stromovým patrem se vzhledem k charakteru těchto porostů prakticky nevyskytují. TPS4070 Křoviny s borovicí klečí V rámci typů přírodních stanovišť lesního charakteru se v NPŠ vzácně vyskytuje TPS 4070 Křoviny s borovicí klečí (biotop A7 – Kosodřevina). Na území NP je vymapováno cca 6 ha. Vyskytuje se vzácně v okolí Plešného jezera. Lesnicky prakticky nevyužitelné, díky tomu vysoká zachovalost, součást I. zóny ochrany přírody. X Biotopy silně ovlivněné nebo vytvořené člověkem Z hlediska lesních porostů se jedná zejména o X9 – Lesní porosty s nepůvodními dřevinami (X9A s nepůvodními jehličnatými dřevinami, X9B s nepůvodními listnatými dřeviny), X10 – Paseky s podrostem původního lesa, X11 – Paseky s nitrofilní vegetací. Orientačně je možné uvést, že plocha těchto X biotopů představuje v NPŠ cca 19394 ha. Zejména do biotopů silně ovlivněných člověkem jsou soustředěna managementová opatření, která Správa NP prováděla. Jedná se o tato opatření: účelové výběry zaměřené na podporu druhové diverzity a vnášení chybějících dřevin přirozené druhové skladby – limitem těchto činností je vysoká dynamika rozpadu stromového patra, tvořeného smrkem. Podrobněji v kapitole 3. Vyhodnocení opatření k zachování příznivého stavu lesních ekosystémů (vyhodnocení plnění cílů uvedených v PP2001) je zpracováno v kapitole 3.1.
1.6.1.2 Rašeliniště TPS7110* Aktivní vrchoviště (biotopy: R3.1 Otevřená vrchoviště a R3.3 Vrchovištní šlenky) Na Šumavě se vyskytují rašeliniště více typů vyžadujících rozdílné metody managementu. Charakteristickým fenoménem jsou vrchoviště, která jsou sycená především vodou z atmosférických srážek a představují typické primární ekosystémy vytvořené nezávisle na vlivu člověka. V území se vyskytují ve dvou základních typech (horská vrchoviště s jezírky a údolní vrchoviště s blatkovými bory) a vyznačují se vysokým zastoupením
16
vzácných reliktních druhů a společenstev. Optimálním způsobem ochrany je bezzásahový režim, pouze v případě narušení klíčových abiotických poměrů (zejména vodního režimu), je vhodné provést revitalizační opatření s cílem navrátit poměry do původního či přírodě blízkého stavu a poté ponechat ekosystémy samovolnému vývoji. Převážná většina se jich vyskytuje na lesní půdě (PUPFL), a to 87%. Celková rozloha biotopů je cca 370ha. TPS 91D0 Rašelinný les* (biotopy: R3.2 Vrchoviště s klečí, L9.2A Rašelinné smrčiny, L10.1 Rašelinné březiny, L10.2 Rašelinné brusnicové bory, L10.4 Blatkové bory) Mezi nejrozšířenější typ rašelinišť patří rašelinné a podmáčené smrčiny, které často obklopují vrchoviště a mozaikovitě se prolínají s dalšími typy rašelinišť.Podmáčené smrčiny (L9.2B) jsou zařazeny k horským smrčinám (TPS9410), i když svým charakterem odpovídají spíše mokřadům. Jejich struktura i složení jsou místy pozměněny lesnickým hospodařením, přesto v kulminačních partiích Šumavy představují porosty nejlépe odolávající tlaku kůrovce i bořivých větrů. Optimálním způsobem ochrany je bezzásahový režim s možností vstupní revitalizace při narušených vodních poměrech.Podobně údolní vrchoviště obklopují blatkové bory nebo rašelinné březiny. Výměra všech typů rašelinného lesa pokrývá na území NP téměř 2 900ha. (Podmáčené smrčiny jsou mapovány na ploše více než 7300ha). TPS 7140 Přechodová rašeliniště a třasoviště (biotopy: R2.2 Nevápnitá mechová slatiniště, R2.3 Přechodová rašeliniště) Dalším typem přirozených rašelinišť jsou přechodová rašeliniště vytvořená většinou v návaznosti na prameniště.Obvykle jsou tvořena ostřicovými porosty a optimálním způsobem ochrany je ponechání samovolnému vývoji. Vedle primárních typů rašelinišť jsou na Šumavě častá i nejrůznější luční minerotrofní rašeliniště. Vytvořila se na odlesněných lesních rašeliništích a často byla tradičním způsobem šetrně obhospodařována. Jsou druhově poměrně bohatá a představují významná centra biodiverzity s vysokým zastoupením vzácných a ohrožených druhů a společenstev. Většina typů lučních rašelinišť vyžaduje šetrný, i když ne vždy pravidelný management, nejčastěji v podobě ručního kosení nebo občasných prořezávek expandujících dřevin. Přibližně polovina těchto biotopů se nachází na lesní půdě (PUPFL), celková výměra biotopů na území NP je necelých 1120ha. Celkově je výměra rašelinišť přes 6 000ha, evidenčně je většina z nich vedena jako lesní pozemky (PUPFL).
1.6.1.3 Kulturní bezlesí Kulturní bezlesí tvoří především luční společenstva různého charakteru. Maloplošná, ale významná jsou dále společenstva lučních pramenišť a vřesoviště. Na místech, kde bylo upuštěno od hospodaření, se vyvinula sukcesní stádia s dřevinami, která se nacházejí v různých fázích svého vývoje. Převládají nálety smrku, místy pak bříz a borovic, s dalšími vtroušenými dřevinami. Nálety dřevin jsou maloplošné i velkoplošné. Tyto plochy mají často ekotonový charakteru a jsou významné zejména z hlediska ornitofauny. Jako druhotně vzniklý ekosystém vyžaduje kulturní bezlesí stálou péči. Podstatná část péče je zajišťována zemědělskou činností. Na stavu jednotlivých společenstev se odráží zejména vhodnost a intenzita prováděného managementu. V současné době prováděný management má často spíše udržující charakter (zachování bezlesí), než aby výrazněji přispíval ke zlepšení stavu společenstev. Celková výměra kulturního bezlesí je odhadnuta na 10 500ha, nepřesnosti ve výměře jsou způsobeny mnoha faktory (nepřesnosti katastrálních map, vegetačním mapováním není zcela pokryta celá plocha bezlesí a bylo prováděno bez ohledu na katastrální mapy, problémy s přiřazením pokročilejších stádií sukcese, zahrnuta některá rašeliniště (primární bezlesí), zahrnuty některé pozemky v obcích , které v současné době jsou již zastavěny). Stav a plochy současného bezlesí neodpovídají potřebám ochrany krajiny, jakožto kulturně biologického dědictví. Proto by mělo být péči o antropogenní bezlesí v příštím období věnována větší péče, Zároveň by měly být vytvořeny podmínky pro využívání antropogenního bezlesí pro podporu šetrných forem agroturistiky. TPS 6520 Horské sečené louky (biotop T1.2 – Horské trojštětové louky); TPS 6510 Nížinné sečené louky (biotop T1.1. – Mezofilní ovsíkové louky) Mezofytní louky patří k nejběžnějším lučním společenstvům (cca 1800ha). Nejčastěji se vyskytují horské trojštětové louky, převládají typy s travními dominantami tvořenými kostřavou červenou a psinečkem obecným. Tyto louky jsou využívány k zemědělské činnosti jako pastviny a převážně jednosečné louky. Převládající pastevní využití může časem vést ke změnám v druhovém složení společenstev. Zejména v okolí zemědělských podniků (i bývalých) a obcí jsou tyto porosty často degradovány v důsledku intenzivního využívání (přísevy pozměněná druhová skladba, eutrofizace, ruderalizace apod.). V odlehlých lokalitách naopak louky degradují absencí péče (šíření expanzních druhů a zarůstání dřevinami). TPS 6230 Druhově bohaté smilkové louky na silikátových podložích v horských oblastech (a
17
v kontinentální Evropě v podhorských oblastech) (biotopy: T2.1 – Subalpinské smilkové trávníky, T2.3B – Podhorské a horské smilkové trávníky bez výskytu jalovce obecného (Juniperus communis) Smilkové trávníky jsou spíše maloplošného charakteru Vyskytují se roztroušeně, ochuzené typy poměrně běžně, druhově bohaté typy jsou vzácnější. Místy jsou přepásány, značná část však zůstává bez zajištěné péče. Ohrožuje je zejména zarůstání dřevinami nebo expanzními druhy. Celková rozloha cca 85ha. TPS 6410 Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půsdách (Molinion caeruleae) (biotop T1.9 – Střídavě vlhké bezkolencové louky) Přírodní biotop T1.5 Vlhké pcháčové louky Vlhké louky –se vyskytují roztroušeně, ale běžně (celkově necelé 2000ha). Nejčastějším typem jsou vlhké pcháčové louky, významným typem vyskytujícím se zejména v Hornovltavské kotlině jsou vlhké bezkolencové louky. Vlhké louky zůstávají často ladem a mění se ve vlhká lada nebo je na nich provozován nepříliš vhodný management. TPS 7140 Přechodová rašeliniště a třasoviště (biotopy: R 2.2 Nevápnitá mechová slatiniště, R 2.3 Přechodová rašeliniště ) Podmáčené a rašelinné louky (necelých 1120ha) patří k cenným společenstvům, vyskytují se roztroušeně. Při nenarušeném vodním režimu a pokud nedochází k jejich eutrofizaci se jedná o poměrně stabilní společenstva. Jen malá část má zajištěnou péči, povětšinou zůstávají ladem (viz rašeliniště). Biotop R 1.2 Luční prameniště bez tvorby pěnovců Luční prameniště - patří k velmi cenným a ohroženým biotopům. Nemají zajištěnou vhodnou péči, při výskytu v pastevních areálech jim často není zajištěná dostatečná ochrana před poškozením. Většinou maloplošný výskyt, celková rozloha cca 4.5ha) TPS 4030 Evropská suchá vřesoviště (biotop T8.2B Sekundární podhorská a horská vřesoviště bez výskytu jalovce obecného (Juniperus communis) Vřesoviště a brusnicová vegetace – vyskytuje se maloplošně, často v mozaice se smilkovými trávníky. Vzácnější jsou typy s výskytem lišejníků. Poměrně stabilní společenstva ohrožená zejména zarůstáním dřevinami. Péči mají zajištěnou jen ojediněle. Celkově na ploše necelých 70ha.
1.6.1.4 Vodní ekosystémy TPS 3260 Nížinné až horské vodní toky s vegetací svazů Ranunculion fluitantis a Callitricho-Batrachion (biotop V4 Makrofytní vegetace vodních toků) Vzhledem k tomu, že Šumava je pramennou oblastí, tak převažujícími společenstvy vodních toků jsou malé až střední vodoteče s živinami chudou vodou, se společenstvy řas, mechů, játrovek i některých cévnatých rostlin. Většina toků je v přirozeném nebo přírodě blízkém stavu. V případech vedení cest kolem toků, mostů apod. je trvale udržováno zpevnění břehů a případně odstraňování sedimentu. Přetrvávajícím problémem jsou odběry vody pro malé vodní elektrárny a s tím související špatná funkčnost rybích přechodů. V chemismu toků v NP nebyly zaznamenány výrazné trendy. K určitým změnám došlo v důsledku snížené depozice síry a dusíku v horních částech povodí, v souvislosti s dopravou na hlavních tazích došlo k poklesu olova a nárůstu chloridů. Za zmínku stojí zlepšení kvality vody u amoniakálního dusíku a částečně u fosforu na měrném profilů Pěkná na Vltavě, související pravděpodobně s útlumem zemědělství. Nebyly prokázány změny v odtokových poměrech (podrobněji Analýza vývoje NP Šumava za období za uplynulých 15 let). Problematická je ochrana ekosystému Teplé Vltavy, zejména s ohledem na nejcitlivější druhy organismů, který je negativně ovlivněn zejména rekreačním využíváním (vodáctví), znečištěním i rybářským hospodařením. Dlouho diskutovaným a dosud nevyřešeným problémem je tah ryb z Lipna do Vltavy a případná výstavba stupně, který by tomuto tahu bránil. TPS 3130 Oligotrofní až mezotrofní stojaté vody nížinného až subalpínského stupně kontinentální a alpínské oblasti a horských poloh a jiných oblastí, s vegetací tříd Littorelletea uniflorae nebo IsoëtoNanojuncetea (biotop V6 Vegetace šídlatek ( Isoëtes)) TPS 3150 Přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition (biotop V1 Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod) – u odstavených říčních ramen, rašelinných jezírek a tří ledovcových jezer je dlouhodobě uplatňován princip bezzásahovosti (s respektováním historicky navýšených hrází). V posledním období dochází k regeneraci chemismu vody v jezerech a tím i postupnému jejich oživování v souvislosti s poklesem atmosférických depozic. Vyhodnocení opatření k zachování příznivého stavu přírodních stanovišť je předmětem hodnocení v následujících kapitolách.
18
1.6.2 Předmět ochrany EVL Druhy podle přílohy II Směrnice Rady 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (dále Směrnice o stanovištích), které jsou předměty ochrany EVL Šumava: Rys ostrovid (Lynx lynx) – území NP je součástí jádrové populace, kde je stav stabilizovaný, pravidelné rozmnožování Vydra říční (Lutra lutra) – výskyt na všech tocích v území včetně reprodukce, populace stabilní, početnost v závislosti na potravní nabídce Vranka obecná (Cottus gobio) - stav příznivý, populace stabilní na většině toků Mihule potoční (Lampetra planeri) – výskyt na tocích v nižších nadmořských výškách, v tocích s vhodným substrátem, v rámci NP těžiště výskytu v povodí Vltavy, populace stabilní Perlorodka říční (Margaritifera margaritifera) - výskyt na jediné lokalitě, stav populace neuspokojivý, bez intenzivních managementových opatření hrozí vymizení druhu Netopýr velký (Myotis myotis) – stav populace na základě monitoringu významných zimovišť je dobrý, trend početnosti (posledních 10 let) rostoucí Vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros ) - reliktní populace s těžištěm výskytu v nižších polohách, stav populace na základě monitoringu významných zimovišť je dobrý, trend početnosti (posledních 10 let) rostoucí Střevlík Ménetriesův* (Carabus menetriesi pacholei) – výskyt na rašelinných lokalitách, zejména v JV části NP, vzácněji na horských vrchovištích centrální a západní Šumavy, populace stabilní Hořeček český (Gentianella praecox subsp.bohemica) – na území NP 4 lokality, 2 lokality příznivý stav populace, 1 lokalita uspokojivý stav populace, 1 lokalita populace ve špatném stavu; pro zachování druhu nutný aktivní management na lokalitách Stanoviště podle přílohy I Směrnice o stanovištích , které jsou předměty ochrany EVL Šumava (stav stanovišť je klasifikován podle mapování biotopů R/Z – podle údajů AOPK): vysvětlivky: stupeň reprezentativnosti R udává, do jaké míry je daný biotop či habitat nacházející se na dané lokalitě typický (charakteristiky stanoviště, dominantní a diagnostické druhy, ...) v porovnání s interpretační příručkou. Zobrazená hodnota je váženým průměrem reprezentativností všech segmentů daného biotopu či habitatu na dané lokalitě (A – vynikající reprezentativnost; B – dobrá r.; C – významná r., D – nevýznamné zastoupení) stupeň zachovalosti Z - Stupeň zachování struktury a funkcí daného biotopu či habitatu na dané lokalitě a možnosti jeho obnovy. Zobrazená hodnota je váženým průměrem zachovalostí všech segmentů daného biotopu či habitatu na dané lokalitě (A – skvěle zachovaný; B – dobře zachovaný; C – průměrně nebo nedostatečně zachovaný) * - prioritní druh nebo stanoviště
3130 Oligotrofní až mezotrofní stojaté vody nížinného až subalpínského stupně kontinentální a alpínské oblasti a horských poloh a jiných oblastí, s vegetací tříd Littorelletea uniflorae nebo Isoëto-Nanojuncetea A/A 3150 Přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition A/A 3260 Nížinné až horské vodní toky s vegetací svazů Ranunculion fluitantis a Callitricho-Batrachion A/A 4030 Evropská suchá vřesoviště B/B 5130 Formace jalovce obecného (Juniperus communis) na vřesovištích nebo vápnitých trávnících B/B 6230* Druhově bohaté smilkové louky na silikátových podložích v horských oblastech (a v kontinentální Evropě v podhorských oblastech) B/B 6410 Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách (Molinion caeruleae) B/B 6430 Vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně B/B 6510 Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis) C/B 6520 Horské sečené louky C/B 7110* Aktivní vrchoviště B/A 7140 Přechodová rašeliniště a třasoviště B/B 8220 Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů B/A 9110 Bučiny asociace Luzulo-Fagetum C/B 9130 Bučiny asociace Asperulo-Fagetum B/B 9140 Středoevropské subalpínské bučiny s javorem (Acer) a šťovíkem horským (Rumex arifolius) B/B 9180* Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích B/B 91D0* Rašelinné lesy B/A 91E0* Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae) C/B 9410 Acidofilní smrčiny (Vaccinio-Piceetea) B/B
19
1.6.3 Předmět ochrany PO Druhy podle přílohy I Směrnice Rady 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků (dále Směrnice o ptácích), které jsou předměty ochrany PO Šumava: Tetřev hlušec (Tetrao urogallus) – stav příznivý, nárůst populace v jádrovém území Tetřívek obecný (Tetrao tetrix) – stav nepříznivý, značný pokles populace zejména v západní části Šumavy, trend negativní, nutný aktivní management Jeřábek lesní (Bonasa bonasia) – stav příznivý, populace stabilní, možný mírný růst Čáp černý (Ciconia nigra) – stav uspokojivý, mírný pokles populace Chřástal polní (Crex crex) – stav uspokojivý, populace stabilní Datel černý (Dryocopus martius) – stav příznivý, populace stabilní Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) – stav příznivý, stabilní stav Sýc rousný (Aegolius funereus) – stav příznivý, stabilní stav Datlík tříprstý (Picoides tridactylus) – stav příznivý, nárůst populace Ostatní druhy přílohy I Směrnice o ptácích, které se na území NP vyskytují, ale nejsou předmětem ochrany PO Šumava: Včelojed lesní (Pernis apivorus) – stav populace nízký, trend stabilní Luňák červený (Milvus migrans) – stav populace nízký, mírný nárůst Orel mořský (Haliaeetus albicilla) – stav populace nízký, trend pozitivní Moták pochop (Circus aereginosus) – stav populace nízký, trend stabilní Moták pilich (Circus pygargus) – stav populace nízký, trend stabilní Orel křiklavý (Aquila pomarina) – stav populace nízký, trend stabilní Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) – nárůst populace, trend pozitivní, vhodný aktivní management Chřástal kropenatý (Porzana porzana) – stav populace nízký, trend stabilní Chřástal malý (Porzana parva) – stav populace nízký, trend stabilní Výr velký (Bubo bubo) – stav populace nízký, trend negativní Puštík bělavý (Strix uralensis) – stav populace uspokojivý, mírný růst, nutný aktivní management Ledňáček říční (Alcedo atthis) – stav populace nízký, trend stabilní Žluna šedá (Picus viridis) – stav populace stabilní Strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos) – stav populace nízký, pokles, trend negativní, vhodný aktivní management Skřivan lesní (Lulula arborea) – stav populace nízký, mírný růst Slavík modráček (Luscinia svecica) – stav populace nízký, trend stabilní Lejsek malý (Ficedula parva) – stav populace spokojivý, trend stabilní Ťuhýk obecný (Lanius collurio) – stav populace uspokojivý, trend stabilní
20
1.7 Cíl ochrany 1.7.1 Cíl ochrany NP „Uchování a zlepšení jeho přírodního prostředí, zejména ochrana či obnova samořídících funkcí přírodních systémů, přísná ochrana volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, zachování typického vzhledu krajiny, naplňování vědeckých a výchovných cílů, jakož i využití území NP k turistice a rekreaci nezhoršující prostředí.„ (§2 Nařízení vlády ČR č.163/1991 Sb., kterým se zřizuje národní park Šumava a stanoví podmínky jeho ochrany)
1.7.2 Cíl ochrany EVL Cílem ochrany EVL Šumava je zachování stavu přírodních stanovišť vyjmenovaných jako předmět ochrany (kap. 1.6.2) a zachování přírodního prostředí a zajištění podmínek pro udržení populací vyjmenovaných druhů rostlin a živočichů (kap. 1.6.2) (Nařízení vlády č. 132/2005 Sb.).
1.7.3 Cíl ochrany PO Cílem ochrany PO Šumava je zachování a obnova ekosystémů významných pro druhy ptáků, uvedené jako předmět ochrany (kap. 1.6.3.), v jejich přirozeném areálu rozšíření a zajištění podmínek pro zachování populací těchto druhů ve stavu příznivém z hlediska ochrany (Nařízení vlády č. 681/2004 Sb.).
21
2. CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ NP 2.1 Stručná charakteristika celého území 2.1.1 Geomorfologie Šumava patří mezi nejstarší pohoří střední Evropy, celkově ukloněné k severovýchodu. Zvedá se z nadmořské výšky kolem 700m n.m. a její nejvyšší vrcholy pouze na bavorské straně přesahují 1400m. Nejvyšším vrcholem české strany je Plechý (1378m n.m.). Jádrem pohoří jsou Šumavské pláně, rozsáhlá náhorní rovina s nadmořskou výškou kolem 1000m, z nichž k severozápadu vybíhá Železnorudská hornatina a k jihovýchodu pohraniční hřbet Trojmezenské hornatiny a vnitrozemský hřbet Boubínské a Želnavské hornatiny, které od sebe dělí široká Vltavická brázda. Ve čtvrtohorách vyhloubily ledovce morfologicky výrazné kary, z nichž většina je dnes vyplněna vodou. Ve stejné době vznikly i některé další nápadné terénní tvary jako mrazové sruby, skalní hradby nebo svahové balvanité sutě. Zcela specifickými útvary jsou rozsáhlá, mírně vyklenutá náhorní i údolní vrchoviště.
2.1.2 Geologie Z regionálně geologického hlediska je území Národního parku Šumava budováno dvěma základními geologickými jednotkami - moldanubikem a moldanubickým plutonem. Jako moldanubikum je označován soubor středně a silně metamorfovaných hornin, kde převládají pararuly a migmatity, často s vložkami kvarcitů a erlánů. V daném území jsou řazeny k tzv. jednotvárné jednotce. Moldanubický pluton je ve své šumavské větvi reprezentován několika většími granitovými (žulovými) masivy, např. prášilský masiv, masiv Vydry, masiv Plechého. V jejich okolí se pak vyskytuje množství drobnějších granitovitých těles. Z kvartérních uloženin jsou nejvíce zastoupeny deluviální (svahové) uloženiny soliflukčního původu, velmi hojné jsou zde rašeliny, méně pak fluviální a deluviofluviální uloženiny, ojediněle i sedimenty ledovcového původu. Stratigraficky náležejí většinou do pleistocénu a z části do holocénu až recentu. Složení svahových sedimentů je dosti proměnlivé a pohybuje se od hlín přes hlinité písky, hlinito-kamenité sedimenty až k blokovým uloženinám různých mocností.
22
2.1.3 Pedologie Oblast Šumavy má celkově horský charakter s převahou kyselých půdotvorných substrátů. Nomenklatura půd je podle klasifikace Němeček et al. 2001. Nejvýznamnějšími půdními typy jsou: kambizemě (uplatňují se v souvislejších celcích v nižších partiích oblasti, převážně do nadmořské výšky 800 m), kryptopodzoly (tvoří víceméně souvislý výškový stupeň mezi 1 000 - 1 200 m n.m.), podzoly (vytváří nejvyšší souvislý výškový stupeň zájmového území nad 1200 m n. m.) Na exponovaných vrcholech terénních vyvýšenin nebo na sutích různou měrou zazemněných se vyskytuje rankery. Významné jsou na sledovaném území i výskyty 23
semihydromorfních půd, vázané obvykle na terénní deprese - typické pro půdy této skupiny je nejčastěji periodická stagnace povrchové vody. Mezi tyto skupiny patří pseudogleje, stagnogleje, fluvizemě nebo gleje. Velmi typickým fenoménem Šumavy jsou organozemě.
2.1.4 Hydrologie Celé území Národního parku Šumava je zahrnuto do Chráněné oblasti přirozené akumulace vod (CHOPAV), která téměř koresponduje s hranicí CHKO Šumava (nařízením vlády č. 40/1978 Sb.), podle zákona č. 138/1973 Sb., o vodách. Hydrologicky náleží většina území k úmoří Severního moře, povodí Labe s hlavními řekami Vltavou a Otavou. Pouze malá část území při státní hranici spadá do povodí Dunaje, který ústí do Černého moře. Obě největší šumavské řeky pramení v oblasti šumavských plání v centrální části pohoří, vyznačující se množstvím vrchovišť. Mezi umělé stojaté vody patří zejména Lipenská přehrada v jihočeské části NP a nemnoho bývalých plavebních nádrží, které se však k tomuto účelu již nevyužívají. Malé rybníky (příp. požární nádrže) se místy vyskytují také v blízkosti obcí. Kromě přirozených toků se v území vyskytují umělé kanály a náhony. Vchynicko-tetovský plavební kanál slouží nyní pro potřeby elektrárny na Čeňkově Pile a v současnosti prakticky nefunkční Schwarzenberský kanál propojoval povodí Labe a Dunaje. Dalšími umělými toky jsou derivační kanály MVE na řekách Teplá a Studená Vltava a Losenice. Specifickým hydrologickým jevem na Šumavě jsou přirozená ledovcová jezera, vyskytující se v nadmořské výšce kolem 1000 m. Jejich stav je v současné době ovlivněn stupněm acidifikace v důsledku kyselé depozice a přírodních poměrů jezer.
2.1.5 Hydrogeologie Území Šumavy jako celek je charakterizováno poměrně monotónními hydrogeologickými poměry a vyznačuje se výhradně puklinovou propustností. Průlinové zvodnění, se zdroji podzemní vody převážně jen lokálního významu, je vázáno na zvětralinový pokryv horninového masivu a na deluviální, deluviofluviální a fluviální uloženiny. Živější oběh podzemní vody je možný jen v zóně připovrchového rozpojení puklin nebo v pásmu intenzivnějšího zvětrávání hornin při povrchu území. Příznačný pro zájmovou oblast je víceméně lokální rozsah proudění podzemních vod. Infiltrace probíhá prakticky v celé ploše rozšíření kolektorů, drenáž bývá obvykle v úrovni či nad úrovní místní erozní báze s pozvolnými výrony do povrchových toků, zprostředkovanými deluviálními a fluviálními uloženinami. Pramenní vývěry se vyskytují většinou ve dnech terénních depresí, v horských oblastech bývají vázány na místa s výraznými změnami sklonu terénu. Hladina zvodní v krystaliniku bývá volná nebo mírně napjatá v různé hloubce pod (resp. výšce nad) terénem v závislosti na hydrogeologické situaci v dané lokalitě, morfologii terénu a propustnosti hornin. Kolísání hladiny podzemní vody a vydatnosti pramenů je charakterizováno víceméně pravidelně se opakujícím ročním cyklem s maximy v jarních (popř. letních) měsících.
2.1.6 Klima V oblasti Šumavy se průměrné roční teploty pohybují v závislosti na nadmořské výšce a to od 6,0 °C (750 m n.m.) do 3,0 °C (1300 m n.m.). Z tohoto rozdělení se výrazněji vymykají některé inverzní lokality v údolních a lesních enklávách, které jsou v průměru chladnější než odpovídá vertikální stratifikaci.Roční průměr vlhkosti vzduchu se pohybuje kolem 80 % v převážné části oblasti. Západní až jihozápadní směr převládá po celý rok, nejvyšší průměrné rychlosti mají volné (nezalesněné) konvexní polohy, a to od 5 do 8 m/s. Průměrná roční oblačnost se v nižších polohách oblasti pohybuje kolem 58 %, ve vyšších polohách, zejména v pásmu kolem státní hranice, mezi 64 - 70 %. Nejnižší průměrné roční srážky její severovýchodní okraje, a to kolem 800 - 900 mm. Směrem k hlavnímu hraničnímu hřebeni srážky rychle přibývají a nejvyšších hodnot dosahují při státní hranici - v oblasti jižně od Březníku 1 600 mm a více. Hlavní maximum připadá na červen a červenec. Na sníh nejbohatší jsou polohy v nejvyšších nadmořských výškách kolem státní hranice, zejména v oblasti mezi Debrníkem a Černou horou a mezi Třístoličníkem a Smrčinou. Průměrné maximum výšky sněhové pokrývky se pohybuje od 40 cm v nejnižších do 150 a více cm v nejvyšších polohách. 24
Vysvětlivky Teplotní a srážkové poměry lokality velmi dobře zachycuje klimadiagram podle Waltera – Lietha V klimadiagramu jsou jednotlivé prvky označeny takto: a – chod průměrných měsíčních teplot vzduchu b – chod průměrných měsíčních úhrnů srážek c – průměrná teplota vzduchu roční (vegetačního období) d – průměrný úhrn srážek roční (vegetační období) e – průměrná minimální teplota vzduchu nejchladnějšího měsíce f – absolutní minimální teplota vzduchu g – průměrná maximální teplota vzduchu nejteplejšího měsíce h – absolutní maximální teplota vzduchu i – měsíce s průměrnou minimální teplotou < 0 °C j – měsíce s absolutní minimální teplotou < 0 °C
2.1.7 Flóra a vegetace Z fytogeografického hlediska, v kontextu širších vztahů, leží celá Šumava ve středoevropské provincii středoevropské květenné oblasti temperátního pásma Evropy. Předšumaví a nižší polohy Šumavy náleží do fytogeografické oblasti mezofytikum, která je charakterizována jako oblast zonální vegetace středoevropského opadavého lesa, zaujímající suprakolinní až submontánní vegetační stupeň, s klimatem mírně oceanickým s přechodem do mírné kontinentality (dle klimatického členění jde o jednotlivé okrsky mírně teplé oblasti). Na Šumavě z rámce mezofytika vybočuje extrazonální chladnomilná květena horská - oreofytikum, v níž až na nepatrné výjimky chybí zastoupení teplomilných druhů. Zaujímá zde vegetační stupeň montánní až 25
supramontánní (mimo ČR až subalpinský). Kromě tří základních zonálních vegetačních jednotek - stupeň květnatých bučin, acidofilních horských bučin a klimaxových smrčin, se vytvořila celá řada přirozených společenstev či celých ekosystémů klimaticky azonálních (agradálních), jejichž vznik a vývoj je většinou podmíněn edaficky, tj. většinou zvýšenou hladinou spodní vody, zrašeliněním, vysokým obsahem půdního skeletu, utvářením skalního reliéfu atd. Jde zejména o rašeliniště, údolní luhy, podmáčené smrčiny, reliktní bory a bezlesá kamenná moře, suťové smíšené lesy, ekosystémy jezerních karů, vzácné relikty přirozeného, většinou mokřadního a mrazového bezlesí, nelesní prameništní systémy a ekosystémy stojatých a tekoucích vod. Charakteristická vegetační stupňovitost je dnes přirozeně zcela roztříštěna částečným odlesněním krajiny a především přeměnou původních lesních společenstev na převážně smrkové kultury. Celkový počet vyšších rostlin se v rámci vlastního NP pohybuje kolem 500 druhů, z toho je 69 chráněných druhů. Podrobnější přehled ochranářsky významných rostlinných taxonů je zpracován tabulkově (příloha A5) včetně uvedení rostlinné formace, v nichž se uvedený druh nejčastěji vyskytuje. Pro zachování současné druhové diverzity Národního parku Šumava mají zásadní význam bezlesé luční formace s různou potřebou a úrovní managementu.
2.1.8 Fauna Fauna Šumavy se dotvářela do dnešní podoby během postglaciálu a původně měla téměř výhradně lesní charakter. Výraznější změny druhového spektra zoocenóz nastaly v souvislosti s větší kolonizací Šumavy člověkem, došlo k diverzifikaci fauny vlivem průniku nových druhů vázaných na otevřenou krajinu a druhů synantropních. Na druhé straně se výrazně snížila početnost některých živočišných forem vázaných na přirozená stanoviště, došlo ke změnám ve strukturách zoocenóz a k fragmentaci populací. Některé druhy vymizely úplně a to nejenom ztrátou přirozených biotopů, ale také přímým pronásledováním člověkem (velké šelmy, některé druhy dravců i sov). Ze zoogeografického hlediska se na složení fauny oblasti Šumavy u různých taxonomických skupin podílí jednak formy s širokým holarktickým či palearktickým rozšířením, středoevropské prvky fauny včetně alpských a karpatských forem, ale také prvky subatlantské a atlantské, ponto-mediteránní aj. Kromě toho existují i endemitské šumavské či např. šumavsko-alpské druhy a poddruhy (zejména významné u některých skupin hmyzu). V druhovém složení zoocenóz některých stanovišť (např. rašeliniště, klimaxové horské lesy) dominují některé formy s disjunktivním areálem rozšíření boreomontánním, boreoalpinním či arktoalpinským. Z hlediska výskytu původních lesních druhů a společenstev mají zásadní význam primární ekosystémy, které se zachovaly většinou ve fragmentární podobě. Významnou složkou zoocenóz těchto stanovišť jsou již zmíněné boreomontánní a boreoalpinní prvky fauny, jejichž výskyt zde má často vysloveně reliktní charakter. Mnohdy se jedná o velmi malé populace, v některých případech došlo vlivem dlouhodobé izolace během postglaciálu k vytvoření specifických poddruhů. Z živočichů trvale se vyskytujících na území NP patří cca 100 druhů mezi zvláště chráněné.
2.2 Vývoj přírodního prostředí Současné fytocenózy a zoocenózy se zformovaly v posledních 15 - 20 tis. letech v období pozdního glaciálu a v postglaciálu. Odeznívání poslední doby ledové a několik dalších tisíciletí holocénu, v nichž se příroda vyvíjela zcela bez zásahu člověka, charakterizuje postupné kolísavé oteplování a zvlhčování klimatu. Na sklonku posledního glaciálu a v nejranějších fázích holocénu se také začala, v podobě pramenných močálů, tvořit většina velkých šumavských rašelinišť. Zhruba před 10 000 lety vznikly působením ledovců kary budoucích jezer. Bezlesá periglaciální tundra byla postupně vystřídána lesem, rozrůzněným podle výškové členitosti pohoří a edafických poměrů. Ustálením klimatu a tím i přirozeného vegetačního krytu skončilo období utváření původních cenóz. Šumava má tak jako ostatní srovnatelná středoevropská pohoří ve své flóře a fauně určitý podíl glaciálně reliktních prvků, které se na extrémních typech stanovišť udržely dodnes. Příchod člověka na Šumavu znamenal postupnou změnu přírodní, souvisle zalesněné krajiny, v mozaiku dnešní kulturní krajiny, s výjimkou nejvyšších šumavských poloh. V průběhu 13. - 14. stol. postupně docházelo k otevření a osídlení celého Předšumaví a nejnižšího stupně Šumavy. V období tzv. agrární kolonizace vznikaly a stabilizovaly se ekosystémy kulturního bezlesí - louky, pastviny a agrocenózy na orné půdě. Ve flóře zcela zdomácněly četné archeofyty a jiné vesměs kontinentální prvky synantropního charakteru. Ohrožení pralesních komplexů nastalo otevřením nepřirozených porostních stěn bez ohledu na nebezpečí bořivého větru. Tak vznikaly první antropicky podmíněné polomy a vývraty. Dalším destrukčně působícím faktorem byla pastva dobytka v lese a hrabání steliva. 26
Zásadní význam pro formování dnešní nelesní vegetace i ve vysokých polohách Šumavy měla až novější kolonizace, tzv. průmyslová, spojená nejdříve s podstatným rozvojem sklářství, později dřevařství a pastevního hospodářství, započatá koncem 16. stol. a ukončená prakticky až v polovině století minulého. Výrazně se zmenšily plochy pralesů a také v centrální Šumavě došlo k postupnému odlesňování a zjednodušování druhové skladby lesa, vzniku trvalých sídel a diferenciaci kulturních ekosystémů. V rozporu s tradičními názory na relativní nedotčenost horské lesní vegetace Šumavy je nutno zdůraznit, že poměrně velké plochy bezlesí, salašnicky využívané jako extenzivní pastviny (schachten), existovaly po určitou omezenou dobu i na nejvyšších šumavských hřebenech v nadmořských výškách okolo 1300 m (Smrčina, Poledník, Ždanidla, Polom i jinde). Řada reliktů raně postglaciálního bezlesí našla uplatnění v nově se formujících společenstvech lučního bezlesí. Výsledkem této řadu staletí trvající etapy byl postupný vznik charakteristicky kultivované šumavské krajiny, provázený odpovídající diferenciací přirozené flóry a vegetace. Vznikly nové typy stanovišť, do té doby neexistující, ba vytvořily se celé nové ekosystémy. V souvislosti se stabilizací osídlení, došlo i k ustálení hranice lesa a bezlesí. Pod vlivem tradičního obhospodařování, došlo i ke značné stabilizaci flóry a vegetace. V následujícím období, jež lze označit jako relativně nedávnou minulost, je zcela završen vznik antropogenní šumavské krajiny. Avšak objevují se již i první projevy místně narušené přírodní rovnováhy a byly položeny první základy k současným ekologickým problémům. V rámci produkčně se orientujícího lesního hospodaření k tomu přispěla i jednostranná preference smrku v nových výsadbách, pokračující pastva na odlesněných kulminacích vysoké Šumavy, místní odvodňování, těžba rašeliny aj. I když lesní kalamity v sedmdesátých letech 19.století byly především důsledkem mimořádné situace povětrnostní, jejich katastrofální dopad signalizoval již určité narušení šumavských ekosystémů. Znamenaly zároveň definitivní zánik celistvého šumavského pralesa. Podstatné změny v dosud tradičním využívání krajiny nastaly také po 2. světové válce. Spočívaly nejprve v téměř třicetiletém útlumu všech činností v krajině a posléze od sedmdesátých let naopak v leckdy naprosto bezohledné „intenzifikaci“. Tyto změny zásadním způsobem rozkolísaly dosavadní stabilitu krajiny. Nejzávažnějším důsledkem těchto neblahých vlivů byla i rychlá destrukce floristické a cenotické diverzity. Na druhou stranu omezení vstupu do hraničního pásma a vojenských výcvikových prostorů zbrzdilo i velkoplošné hospodářské využívání krajiny, zejména v části tzv. vysoké Šumavy. Tím také byla příroda některých negativních zásahů alespoň z části ušetřena.
27
2.3 Historický vývoj a současný stav osidlování a využívání území Krajinu Šumavy a Pošumaví lze rozdělit do jednotlivých sídelně historických zón. Tyto zóny reprezentují odlišnou archeologickou a sídelně historickou tradici a představují typy lidské účasti na vývoji přírodního prostředí. Tvorbu kulturní krajiny Šumavy lze členit do několika poměrně výrazných časových bloků. Nejstarší známky osídlení je možné nalézt zejména v předhůří Šumavy jako pozůstatky keltské kultury, která se zde usídlila po roku 400 př.n.l. Šumavu nezasáhlo pravěké a raně středověké odlesňování. Antropická tvorba bezlesí se datuje až od 12. a 13. století, kdy nastupuje vrcholně středověká kolonizace. Kolonizace Pošumaví probíhající do r. 1200 našeho letopočtu se zastavila v údolích velkých řek. Tato kolonizace měla výrazný radiální charakter a nepostoupila nad 700 m nad mořem. Sídla navazovala na stezky vedoucí radiálně přes pohoří Šumavy. Kompaktněji osídlené území leželo v prostoru dnešní Sušice u Otavy. Územím procházely obchodní stezky mezi Zwieselem a Plzní, Strážným a Vimperkem a Zwieselem a Sušicí. Šumava měla do té doby výrazný periferní význam. Do r. 1500 dochází k zahuštění sídelní sítě v předpolí Šumavy a k její stabilizaci. Kolonizace měla charakter zvyšování integrity osídlení, postupné intenzifikace hospodářských činností a plošně rovnoměrného sídelního zatížení. Do okraje „Šumavského hvozdu“ pronikala těžba rud a sklářství. Středověké osídlení, ač jakkoliv zasáhlo do hloubky, neovlivnilo krajinný ráz vyšších partií Šumavy. Do r. 1700 proniklo osídlení na několika místech do nitra Šumavy, především podél bývalých zemských stezek. Jádrová území Královského hvozdu však zůstávají nedotčena. Kolonizace vlastní Šumavy proběhla relativně pozdě. Závěrečná vlna osídlení vstoupila do „hvozdu“ přibližně v polovině 18. století, v souvislosti s rozvojem sklářství a těžby dřeva. Zde musíme hledat příčiny vzniku sekundárního bezlesí. Celková devastace mnohde dospěla až tak daleko, že v 19. století se začalo s plánovitou obnovou a regenerací šumavských lesů. Následkem pastvy v lese a preferenčního používání tvrdého dřeva ve sklářství došlo k výrazné druhové změně v zastoupení dřevin, zejména k ústupu bučin. Již v průběhu a zejména ke konci 19. století došlo v periferní tzv. vyšší části Šumavy k výraznému odlivu obyvatelstva. I přesto na počátku 20. století bylo území silně propojeno sítí sídelních útvarů (vesnic) a samot. Obyvatelstvo se živilo dřevařstvím, zemědělstvím, doznívajícím sklářstvím a obchodem. Odliv obyvatelstva ze Šumavy byl velmi urychlen přesuny národů v údobí 2. světové války (odsun Čechů před válkou a Němců po 2. světové válce). V tomto období také v důsledku tzv. studené války došlo na Šumavě k vytvoření hraničního pásma a vojenských újezdů. V tomto prostoru byla stávající sídelní struktura prakticky zlikvidována. Osídlení bylo z těchto prostor vytlačeno do vzdálenosti 8 - 10 km od státní hranice, v podstatě na úroveň sídelní kolonizace z 15. a 16. století. To vše mělo výrazný vliv na utváření vlastní sídelní struktury i navazujících činností, paradoxně pak i na přírodní prostředí. Odliv trvalého osídlení z oblasti Šumavy způsobil nedostatek pracovních sil v zemědělství, lesnictví i v některých odvětvích zpracovatelského průmyslu. Vysídlení také vedlo k nahrazování pracovní síly velkovýrobními technologiemi s přímým i nepřímým dopadem na přírodní prostředí (způsoby hospodářského využívání lesa, zcelování pozemků, větší koncentrace zvířat, meliorace, hnojení, apod.). Podstatná část dosud zemědělsky využívané krajiny byla ponechána bez využití a v současné krajině dokládají dřevinami zarůstající plochy (sukcesní plochy) působení renaturalizačního procesu. Po vzniku NP se předešlý způsob hospodaření jak zemědělského tak lesnického změnil - zemědělství se stává prostředkem k údržbě kulturní krajiny chovem masných plemen skotu, případně produkcí objemových krmiv; lesnictví se stává nástrojem pro dosažení ekologicky stabilnějšího stavu lesních ekosystémů za účelem jejich ponechání autoregulaci. Zatímco na začátku 2. poloviny 20. století Šumava fungovala převážně jen jako zdroj přírodních zásob (dřevo, rašelina, zemědělské produkty), od 60. let získává stále větší rekreační význam (mimo hraničního pásma a vojenských újezdů). Mnoho objektů změnilo svoji původní funkci na funkci rekreační. V posledních letech (po roce 1989 a po zpřístupnění hraničního pásma) došlo k obrovskému nárůstu rekreačního využití území - přibyly další objekty, vzrostla celková vybavenost území (pensiony, restaurace, parkoviště, informační střediska, značené trasy, naučné stezky, informační terénní systém aj.). Vývoj návštěvnosti v období 2001 – 2011 dokladuje následující tabulka. Odhady počtu návštěvníků se stanovují na základě počtu návštěvníků na určitých významných bodech a uvádějí se v ročence. V roce 2006 se zastavil nárůst návštěvníků a v posledních pěti letech počet návštěvníků poklesl a stabilizoval se.
28
Tabulka č. 2.3/1: Vývoj návštěvnosti území NP v letech 2001 – 2011 - odhad Rok 2001 2002 2003 2004 2005 2006
Návštěvnost v tis 1 850 1 550 2 000 2 200 2 400 2 500
Rok 2007 2008 2009 2010 2011
Návštěvnost v tis. 2 300 2 100 2100 2 200 2 200
Konec 20. století byl veden snahou o dosídlení některých částí Šumavy (Prášily). V roce 1991 probíhalo sčítání obyvatel. Podle údajů z této doby bylo na území NP Šumava 36 různě velkých sídelních útvarů, které byly spravovány 7 obcemi uvnitř NP Šumava (Kvilda, Stožec, České Žleby, Horská Kvilda, Modrava, Prášily, Srní) a 4 obcemi na jeho hranici (Borová Lada, Nová Pec, Strážný, Rejštejn). V obcích uvnitř NP žilo 877 obyvatel. Hustota obyvatel v NP nepřekračovala 1,3 obyvatel na km2. V případě započítání do stavu i obcí, kterými prochází hranice NP, byl souhrnný počet obyvatel v roce 1991 roven 2027. Následující tabulka dokladuje vývoj v těchto ukazatelích do roku 2010. K prudšímu nárůstu obyvatel došlo v prvních 10 letech po pádu železné opony ve všech obcích. Po roce 2001 celkový počet trvale žijících obyvatel v obcích uvnitř NP mírně vzrostl , stejně tak jako v obcích ležících na hranici. Tabulka č. 2.3/2: Vývoj počtu a hustoty obyvatel na území NP Šumava Rok Počet obyvatel v obcích Hustota Počet obyvatel při započtení obcí ležících na hranici uvnitř NP obyvatel NP (Nová Pec, Strážný, Borová Lada, Rejštejn) 1991 877 1,3 2 027 2001 971 1,4 2 442 2010 994 1,5 2 471
2.4 Historie ochrany území Historie ochrany přírody na Šumavě v současném chápání pojmu je záležitostí starou kolem jednoho sta roků, přesto se již dříve objevují některá opatření dřívějších majitelů, která byť motivována romanticky či k ochraně majetku, nepřímo přispěla k ochraně přírody. V r. 1858 kníže Jan Adolf Schwarzenberg vyčleňuje Boubínský prales z lesního hospodaření, Vilém Hohenzollern ochraňuje Černé a Čertovo jezero od r. 1911. Stručný přehled snah a opatření, jež přispěla k ochraně šumavské přírody: V r. 1933 vyhlašuje tehdejší MŠANO státní přírodní rezervace např. Boubínský prales, Černé a Čertovo jezero, Rokyteckou slať, Jezerní slať, Trojmeznou horu aj. V r. 1963 byla výnosem MK čj. 53855/63 vyhlášena podle zákona 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, Chráněná krajinná oblast Šumava o rozloze 1 630 km2. V r. 1975 byla novelizována výnosem čj. 5954/1975 Sb., o nové právní úpravě. Ve stejných hranicích byla vyhlášena nařízením vlády ČSR č.40/1978 Sb. s účinností od 1.1.1979 Chráněnou oblastí přirozené akumulace vod. 20. března 1991 bylo Nařízením vlády ČR č. 163/1991 Sb., kterým se zřizuje Národní park Šumava a stanoví podmínky jeho ochrany, završeno dlouholeté úsilí státní ochrany přírody i bezpočtu dobrovolných ochránců a milovníků Šumavy o vyhlášení Národního parku Šumava. Ochranné pásmo k NP Šumava o rozloze 690 km2 nebylo vyhlášeno, v důvodové zprávě k vl. nař. 163/1991 Sb. je naplnění funkce ochranného pásma předpokládáno existencí Chráněné krajinné oblasti Šumava obklopující národní park. V souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie byly v oblasti životního prostředí implementovány dvě evropské směrnice (Směrnice o ochraně volně žijících ptáků z roku 1979 a Směrnice o ochraně stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin z roku 1992) – novelizace zákona o ochraně přírody č.218/2004 Sb. Na základě těchto legislativních úkonů byla zřízena Ptačí oblast Šumava Nařízením vlády č.681 ze dne 8.12.2004 (celkem rozloha: 97 501ha). V roce 2005 byla Nařízením vlády č.132/2005 Sb. zapsána na Národní seznam Evropsky významných oblastí EVL Šumava (CZ0314024 – celkem rozloha: 171 959ha). 29
3. ZHODNOCENÍ DOSAVADNÍ PÉČE A NAPLŇOVÁNÍ CÍLŮ OCHRANY PŘÍRODY 3.0 Lesní ekosystémy Úvod Vzhledem k tomu, že stupně přirozenosti lesních ekosystémů byly zpracovávány na základě vyhlášky č. 60/2008 Sb. (aktualizováno podle vyhlášky č. 64/2011Sb.), není znám jejich stav a rozsah na počátku platnosti minulého plánu péče. Proto byla zařazena kapitola 3.0, která popisuje a hodnotí vývoj lesních ekosystémů a prováděná managementová opatření ve sledovaném období. Analýza je provedena formou vyhodnocení cílů stanovených minulým plánem péče (PP2001). Hodnocení lesních porostů podle stupňů přirozenosti jsou uvedeny v kapitolách 3.1 – 3.5. Lesní ekosystémy v NP Šumava zaujímají více než 4/5 celkové rozlohy. Určují tak převážně celkový charakter krajiny. Celková plocha porostní půdy na území NPŠ k 31. 12. 2010 činí 55238 ha (podle údajů ÚHÚL). Plocha porostní půdy v lesích ve státním vlastnictví včetně lesů, které má Správa NP a CHKO Šumava v pronájmu (obce Srní a Kvilda, cca 143 ha), činí 48780 ha (podle údajů ÚHÚL, k 31. 12. 2010; plocha PUPFL je celkem 53156 ha, z toho bezlesí (bezlesí zde neznamená nelesní půdu, bezlesí je jedna z „kategorií“ v rámci členění lesních pozemků (a lesní pozemky jsou dále podmnožinou PUPFL)) je 794 ha a jiné pozemky jsou 3582 ha). Porostní půda v rámci NPŠ představuje 80,8 % (k 31. 12. 2010) jeho rozlohy. Oproti stavu uvedenému v PP2001 (80,1%) došlo k jejímu mírnému zvýšení. Většina plochy lesů leží v 6. a 7. lesním vegetačním stupni (LVS) - z toho v 6. LVS ( smrkobukovém) cca 48% a v 7. LVS (bukosmrkovém) cca 38%. Necelé 1 % připadá na 5. LVS. Smrkový – 8. lesní vegetační stupeň zaujímá cca 13 % (údaje vychází z mapy lesních vegetačních stupňů, ÚHÚL 2012). Lesy Šumavy jsou nejen v měřítku České republiky ale i Evropy jedním z nejlépe dochovaných lesních komplexů. Dochovaly se zde fragmenty přírodních lesů obrovské přírodovědné hodnoty. Hospodářské aktivity v minulosti se však nevyhnuly ani tomuto území. Důsledkem předchozího hospodaření je zejména: snížená druhová diverzita lesních ekosystémů (zjm. pozměněná druhová skladba dřevin; nepřirozeně vysoké zastoupení smrku ztepilého na úkor ostatních dřevin (především buku lesního a jedle bělokoré) narušená věková struktura a prostorová výstavba lesa, nepřirozená textura a zastoupení vývojových stadií lesa odpovídající systému lesa věkových tříd výrazná fragmentace zbytků původních a přírodních lesních porostů narušení vodního režimu a koloběhu živin a energie v lesních ekosystémech narušení genofondu a existenční ohrožení některých původních druhů nebo lokálních populací lesních dřevin Se vznikem Národního parku Šumava se zcela zásadně změnilo poslání lesů a cíle lesnického managementu v území. Cílem péče o lesy NP je zejména ekosystémová ochrana - ochrana přírodních procesů. Přírodní potenciál lesních stanovišť NPŠ je charakterizován soubory lesních typů typologického systému ÚHÚL (Plíva 1989, legislativně zakotveno ve vyhlášce č. 83/1996 Sb.). V ekologické síti jsou SLT vymezeny lesními vegetačními stupni a půdními kategoriemi. Plošný rozsah jednotlivých souborů lesních typů (SLT) včetně přirozené rekonstruované druhové skladby dřevin je uvedený v příloze A7. Zejména pro účely plánování managementu lesních ekosystémů v rámci tvorby lesních hospodářských plánů pro bohatě strukturované lesy na základě provozní inventarizace jsou vytvářeny takzvané typy vývoje lesa (TVL). TVL je soubor stanovišť s podobnou potenciální přirozenou vegetací a s velmi podobným vývojovým cyklem přírodního lesa závěrečného typu. Konstruuje se pomocí agregace příbuzných typologických jednotek zpravidla souborů lesních typů. TVL je jednotka trvalá; je základní jednotkou provozní inventarizace lesů a rámcem lesnického plánování. Pro TVL se zpracovávají rámcové směrnice hospodaření a slouží i jako výchozí jednotka pro stanovení těžebních možností v rámci lesního hospodářského celku. V rámci rozdělení lesa slouží
30
pro vylišení porostu. Přehled typů vývoje lesa a jejich potenciální plošný rozsah je uvedený v textové příloze A8 a mapové příloze B11.
31
3.0.1 Analýza systému managementu lesů Problematika uvedená v následující stati je vzhledem ke své složitosti popsána schematicky s cílem uvést základní informace. Informace vztahující se k zonaci ochrany přírody, důvodům potřeby jejích změn, stejně tak jako přehledy rozhodnutí orgánů ochrany přírody vztahujících se k danému tématu, jsou uvedeny na jiných místech v textu tohoto plánu péče. Na základě zákona č. 172/1991 Sb. o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí byly na území NP vydány příslušné pozemky obcím a městům. Nejvíce pozemků bylo vydáno již v roce 2000. K vydávání v menší míře pak docházelo i v dalších letech (blíže viz kapitola 1.4). S ohledem na tento fakt je možné rozdělit lesy v národním parku na lesy ve státním vlastnictví a na lesy, které jsou ve vlastnictví nestátních vlastníků. Nestátní vlastníci (zejména obce) hospodaří na svém majetku podle schválených lesních hospodářských plánů nebo lesních hospodářských osnov. Kromě toho se na ně vztahují i některá rozhodnutí státní správy. Někteří vlastníci pronajímají lesy Správě NP a CHKO Šumava. Management lesů ve státním vlastnictví a lesů, které má Správa NP a CHKO Šumava v nájmu na území NPŠ, vychází z PP2001, platných rozhodnutí orgánů ochrany přírody a v hodnoceném období byl tento management podrobně upraven ve vnitřních dokumentech Správy NP a CHKO Šumava. Vnitřní dokumenty platné ke konci roku 2011 jsou součástí přílohy plánu péče. 3.0.1.1 Systém managementu lesů ve státním vlastnictví a lesů, které má Správa NP a CHKO Šumava v nájmu – období 2001 - 2010 Základním členěním lesních ekosystémů z hlediska přístupu Správy NP a CHKO Šumava od počátku po určitou dobu sledovaného období byla zonace ochrany přírody NPŠ (do vydání rozhodnutí z 5.3.2007). V I. zóně ochrany přírody nebyly v celém sledovaném období umisťovány a prováděny úmyslné těžby, výchova mladých lesních porostů, vyklizování dřevní hmoty, umělá obnova lesních porostů, kladení lapáků a některé další činnosti související s managementem lesa (viz kap.4.2.1.1.1 PP 2001 a rozhodnutí č.j. 51-Vi/916/96 a jeho změna č.j. 51-Vi/373/02). V některých částech I. zón však byla povolována a v některých případech i realizována některá opatření prováděná ve vztahu k lýkožroutu smrkovému. Jednalo se o instalaci feromonových lapačů, dovážení lapáků, asanaci kůrovcem napadených zlomů a vývratů a asanaci aktivních kůrovcových stromů. Lesy nezařazené do I. zóny byly ve sledovaném období součástí II. zóny ochrany přírody. Na začátku sledovaného období byla II. zóna rozdělena na část „zásahovou“ a na část, která byla součástí takzvaného „bezzásahovém území“ na části LHC Modrava (č.j.51-Vi/2797/95, č.j.51-Vi/3549/96 a 51-Vi/3550/95, 51Vi/1232/97). Na části nacházející se v „bezzásahovém území nebyly prováděny asanační zásahy k tlumení kůrovcové gradace. Před platností posuzovaného plánu péče i zde však byla realizována některá pěstební opatření: ve II. zóně spadající do bezzásahového území se podsazovalo smrkem k bázi kmenů a JŘ, KL a BK do individuálního nebo skupinového oplocení. Zbývající část II. zóny, která je zde v textu pro zjednodušení označována jako část „zásahová“, byla dále členěna na podzóny IIA, IIB, IIC, jejichž management se lišil podle PP 2001 a jeho přílohy zejména v ponechávání dřevní hmoty k zetlení a možnosti samovýrob.. Důvodem tohoto rozčlenění byla jak míra narušení porostů předchozími lidskými aktivitami, tak přihlédnutí k cílové zonaci a širším souvislostem s okolím. Předpokladem byl postupný přechod podzóny IIA a IIB do I. zóny. Podzóna IIA byla určena pro přechod do I. zóny v nejbližším termínu a předpokládal se u ni již jen 1- 2 usměrňující zásahy. Podzóna II B měla přejít do I. zóny později - postupně během ca 30ti let. Po tu dobu se počítalo s usměrňujícími zásahy. Podzóna II C byla trvalá II zóna situovaná zejména do okolí obcí. mělo se tam přírodě blízce hospodařit, měla být zázemím pro obce a byla dojednána v rozloze tvořící ca 20,03 % rozlohy NPŠ. Tzn., že po připočtení rozlohy III. zóny (4,95%) byla potenciální rozloha I. zóny kolem 75% rozlohy NPŠ do 30ti let. Systém péče o lesní ekosystémy ve vztahu k lýkožroutu smrkovému byl v „zásahové“ části II. zóny nastaven s ohledem na platné rozhodnutí orgánu ochrany přírody č.j. 51-Vi/1078/98. Tímto rozhodnutím byl vydán souhlas k použití ustanovení zákona č. 289/1995 Sb. k zásahům proti škůdcům a zásahům v případech vzniku mimořádných okolností a nepředvídaných škod v lesních porostech, zařazených do II. zóny ochrany přírody NP Šumava v rozsahu uvedeném v rozhodnutí. Území II. zóny bylo zjednodušeně řečeno rozděleno na území bez asanačních zásahů k tlumení kůrovců – zmíněné „bezzásahové území“ na Modravě a na území, kde se zasahovalo
32
v různém rozsahu a za podmínek daných rozhodnutím (toto rozhodnutí bylo změněno rozhodnutím č.j. 51Vi/672/01 ze dne 10. 4. 2001, plocha „bezzásahového území“ se však tehdy nezměnila). Po dobu platnosti těchto rozhodnutí vztahujících se na území II. zóny došlo při naplňování povinností podle příslušných ustanovení zákona o lesích k několika závažným poškozením zájmů ochrany přírody a krajiny na území NP. V několika případech došlo k nedovolené změně zvláště chráněných částí přírody nebo tato změna hrozila a bylo nezbytné přijmout odpovídající opatření (nutnost využití ustanovení § 66 zák. č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Podle těchto rozhodnutí byl v „zásahové“ části II. zóny národního parku uplatňován jednotný režim, který neumožňoval diferenciaci prováděných asanačních opatření s ohledem na stav biotopů a zohlednění stanovištních nároků řady ohrožených a chráněných druhů rostlin a živočichů vyskytujících se v území. Neplnění povinnosti dané zákonem o lesích, i v případě, že by postup při plnění této povinnosti znamenal poškození zájmů ochrany přírody i porušení základních ochranných podmínek NP, bylo předmětem správních řízení vedených Českou inspekcí životního prostředí. V důsledku tohoto režimu docházelo v některých biologicky cenných lokalitách k vytváření velkoplošných holin znamenajících významné narušení ekologických, pedologických a hydrických funkcí biotopů. Tyto skutečnosti spolu s nutností vytvořit prostor k tomu, aby bylo možné během platnosti PP2001 naplňovat jeden z jeho strategických cílů - „nárůst podílu jádrových zón a jejich postupné zcelování“, vedly ke změně uvedeného Rozhodnutí ze dne 13. 7. 1998 (a ke zrušení uvedeného rozhodnutí ze dne 10. 4. 2001) a to Rozhodnutím Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 5. 3. 2007 č.j. 18517/ENV/06 – 972/620/06. Tímto krokem byl otevřen prostor pro umožnění realizace diferencovaného přístupu k managementu lesů ve vztahu k aplikaci ustanovení k zásahům proti škůdcům a při mimořádných událostech ve II. zóně OP (včetně možnosti ponechat určitá vymezená území ve II. zóně bez asanačních zásahů ve vztahu k lýkožroutu smrkovému; pozn.: správní řízení ve věci změny Rozhodnutí ze dne 13. 7. 1998 bylo zahájeno již 8. 3. 2006, nebylo vyvoláno situací po orkánu, jak je někdy mylně prezentováno). Okamžikem platnosti Rozhodnutí Správa NP mimo jiné jasně vymezila členění území podle managementového přístupu k němu. Z hlediska péče o lesy se stala hlavním podkladem takzvaná managementová zonace (upraveno vnitřními předpisy Správy NP) – později označená jako provozně managementová mapa (viz příloha B 08). Ta rozdělovala území II. zóny ochrany přírody s ohledem na přesně definovaný soubor konkrétních managementových opatření, která byla v daném vymezeném území realizovatelná (zjednodušeně území s režimem managementu A, B, C). Počínaje rokem 2008 (po skončení platnosti rozhodnutí MŽP č.j. 620/1654/04) se i území zařazené do I. zóny ochrany přírody stalo součástí území s režimem managementu C(upraveno vnitřními předpisy Správy NP) – území, které bylo převážně ponechané samovolnému vývoji. V této souvislosti je účelné vysvětlit vztah mezi zonací ochrany přírody v NP podle Zákona o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. ze dne 19. února 1992 ve znění pozdějších předpisů a managementové zonace (typy režimů managementu). Hlavním cílem ochrany národních parků je zachování, případně zlepšení stavu přírodních nebo přírodě blízkých ekosystémů a přirozených vývojových procesů při umožnění jejich vědeckého, výchovného a rekreačního využití. Je zřejmé, že vzhledem k rozsáhlosti Národního parku Šumava není kvalita jeho území homogenní. Zejména z tohoto důvodu je potřebné území chránit diferencovaně. Nástrojem, který to umožňuje, je rozdělení území národního parku s ohledem na přírodní hodnoty do zón s různým stupněm ochrany. Členění území národních parků je upraveno v Zákonu o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. ze dne 19. února 1992 ve znění pozdějších předpisů. Nejpřísnější režim ochrany se stanoví pro I. zónu. Vymezení a změny jednotlivých zón ochrany přírody stanovuje Ministerstvo životního prostředí vyhláškou. Jedním z nástrojů diferencované péče o území NP bylo ve sledovaném období i vymezení lokalit se speciálním managementem. Vymezení lokalit se speciálním managementem bylo jedním z kroků Správy reagujících na situaci vzniklou v některých částech NP po orkánu Kyrill. Povinnost vymezit tyto lokality byla dána i „Příkazem ministra životního prostředí k postupu při zpracování následků orkánu z 18. a 19. ledna“ (Příkaz ministra). Důvodem pro vymezení těchto lokalit byl zejména návrh takového způsobu realizace opatření po orkánu Kyrill, který, dle názoru odborníků, neznamenal významný negativní vliv na předměty ochrany EVL a PO tak, aby nemuselo být provedeno hodnocení vlivů v procesu EIA. Vymezení a schválení lokalit se speciálním managementem včetně navržení konkrétních opatření a postupů muselo být s ohledem na povahu řešené problematiky provedeno velmi rychle (dle Příkazu ministra do 30. 4. 2007). Lokality speciálních managementů zahrnovaly cenná území s významným podílem porostů horských smrčin a se zastoupením rašelinných biotopů. Podrobnější informace k lokalitám speciálních managementů jsou uvedeny v kapitole 1.6.1.1., podkapitola Acidofilní smrčiny (TPS 9410).
33
Území bylo rozděleno podle typu aplikovaného managementu (stanoveno ve směrnicích a příkazech ředitele. Aplikovány byly tyto režimy managementu: 1. Režim C (A0) - území převážně ponechané samovolnému vývoji Do území s režimem managementu C byly zařazeny nejcennější a nejzachovalejší lesní biotopy, u nichž existuje vysoké riziko jejich významného negativního ovlivnění aktivními zásahy (zejména těžbou a soustřeďováním dříví). Mezi taková rizika je možné řadit přímé narušení až likvidaci cenných společenstev a vzácných a ohrožených druhů, poškození nebo zničení části přirozené obnovy, riziko silné fragmentace porostů v rámci asanace kůrovcem napadených stromů a tím prohlubování nestability porostů vůči abiotickým činitelům, neustálé posouvání vůči větru nestabilních a pro lýkožrouta smrkového atraktivních porostních stěn, postupné plošné odlesnění s následnými ekosystémovými změnami (mikro a mezoklimatické podmínky, změny hydrologického režimu, prosazování konkurenčně silných dominant, degradace rašelinných biotopů, zhoršení podmínek pro přirozenou obnovu dřevin, zjednodušení nebo ztráta přirozené heterogenity porostů, narušení koloběhu látek a toků energie, ..). Byl prosazován názor, že na základě uvedených skutečností by oddalování termínu zařazení těchto biotopů do území s režimem managementu C a jejich ponechání v území, kde je přistupováno k realizaci některých aktivních opatření, zejména ve vztahu k lýkožroutu smrkovému, mohlo vést k podstatným změnám v biologické rozmanitosti, struktuře a funkci ekosystémů a tím k porušení základních ochranných podmínek národního parku. 2. Režim A – území, kde bylo po přechodnou dobu možné uplatňovat některá opatření integrované ochrany lesa a usměrňující zásahy. Režim A1 – usměrňující zásahy byly ve výjimečných a opodstatněných případech možné. Předpokládalo se, že v roce 2010 bude území, na kterém se uplatňuje režim managementu A1, zahrnuto do území s režimem managementu C (A0). Režim A2 – usměrňující zásahy bylo možné provádět opakovaně, území se středně až dlouhodobě řízeným managementem. Předpokládalo se, že průběžně v návaznosti na stav ekosystému a v souladu s přeřazováním území do jádrových území v NPBW (nejpozději v roce 2027) bude celé území nebo jeho značná část přeřazena do režimu A1 nebo C (A0). 3. Režim B – usměrňující zásahy bylo možné provádět opakovaně, uplatňoval se dlouhodobě řízený management s cílem postupného převodu území s režimem managementu B do režimu A2, případně A1 a C (A0), v souladu s přeřazováním území do jádrových území v NPBW (předpokládalo se, že nejpozději v roce 2027 by měla být nejméně 1/3 území managementu B přeřazena do jiného managementového režimu). Posloupnost managementových režimů podle časového rámce a rozsahu prováděných opatření byla následující: režim B (nejnižší úroveň ochrany přirozených procesů), režim A2, režim A1, režim C (A0) - území převážně ponechaná samovolnému vývoji a jádrová území zcela ponechaná samovolnému vývoji (nejvyšší úroveň ochrany přirozených procesů).
Schéma 3.0.1/1: Základní rozdělení území dle zonace a managementových režimů Pozn.: Z hlediska managementu byl od 1.1.2008 managementu C.
v lesích I. zóny ochrany přírody uplatňován režim
34
Jednotlivé typy managementu se lišily plošným rozsahem, charakterem a možností opakování zásahů a rychlostí (event. rozsahem) přechodu na režim samovolného vývoje. Podrobně byly realizovatelné činnosti, zásahy, jejich způsob, intenzita, množství ponechávané hmoty k zetlení apod. popsány ve směrnicích a Příkazech ředitele (na konci popisovaného období především Příkaz ředitele 10). Hrubý schematický přehled realizovatelných opatření viz následující obrázek:
35
Schéma 3.0.1/2: Přehled realizovatelných opatření Systém ponechávání dřevní hmoty k zetlení v popisovaném období je podrobně uveden v komentáři u grafů č. 3.0.2/8 a 3.0.2/9. Pro jasné územní vymezení a jednodušší orientaci v problematice realizace možných opatření integrované ochrany lesa (ve vztahu k lýkožroutu smrkovému) a ponechávání dřevní hmoty k zetlení v konkrétních lesních porostech sloužila Interpretační příručka a tzv. provozně managementové mapy (interpretační příručka a provozně managementové mapy byly přílohami Příkazu ředitele č.7/2008, Příkazu ředitele č.10/2008 a Příkaz ředitele 10. Přílohy Příkazu ředitele 10 - provozně managementové mapy jsou v příloze B12 a interpretační příručka je přílohou A9 plánu péče. Podle zmíněných příkazů ředitele bylo možné ve výjimečných případech využít v I. zónách OP a v území s režimem managementu C a A1 v II. zónách OP i jiná opatření integrované ochrany lesa, než která byla standardně v územích s konkrétním režimem managementu přípustná. Tyto výjimky byly v řadě případů na základě schvalovacích protokolů realizovány 3.0.1.2 Systém managementu lesů ve státním vlastnictví a lesů, které má Správa NP a CHKO Šumava v nájmu – období 2011 Od 4. 5. 2011 nabyl účinnosti Příkaz ředitele 36, jehož přílohou byly mapy, které doplňovaly provozně managementové mapy Příkazu ředitele 10. V příloze Příkazu ředitele 36 tak bylo vymezeno území, kde byla vyloučena aktivní opatření proti lýkožroutu smrkovému a nebylo možné v tomto vymezeném území činit výjimky. Ve zbývajícím území I. zón OP a území s režimem managementu C a A1 v II. zónách OP byly výjimky nadále umožněny a během roku 2011 v řadě případů udíleny a zásahy následně realizovány.
36
3.0.2 Vyhodnocení opatření k zachování příznivého stavu lesních ekosystémů Cíl vymezený PP z roku 2001: •
do roku 2030 postupně připravit lesní ekosystémy na nastolení režimu s vysokou úrovní autoregulace (rozloha I. zóny) na >50% plochy; Souběžně s realizací cílů ochrany přírody zabezpečovat plnění funkcí lesů v souladu s posláním NP Šumava.
Skokové rozšíření území ponechaného bez zásahů tlumících gradaci kůrovců vedlo k rozpadům smrkových porostů. Problémem nebyla obnova porostů se suchým stromovým patrem ani vzniklých ploch s odstraněným stromovým patrem, ale naopak vznik rozsáhlých relativně kompaktních mladých porostů s velmi malou věkovou a prostorovou diverzitou se všemi důsledky do budoucna. Změny druhové diverzity, ke kterým došlo po obnově rozpadlých porostů je zatím obtížné objektivně vyhodnotit jednak pro značnou dynamiku jejich vývoje a vzhledem k postupnému zjišťování stavu prostřednictvím zejm. provozní inventarizace, biomonitoringu nebo šetřením obnovy v konkrétních lokalitách. Z evidence obnovy je nepochybné, že mladé porosty vznikají zpravidla s vyšším podílem buku lesního, jedle bělokoré, javoru klenu a dalších listnáčů, než měly porosty rozpadlé. Následně však druhovou diverzitu obnovy významně snižují škody působené spárkatou zvěří, periodickým přemnožením myšovitých a v porostech ponechaných bez zásahu i rychlé odrůstání smrku, potlačujícího zejm. jedli a buk. Z dílčích šetření na plochách bez zásahů s ponechanou dřevní hmotou vyplývá, že zejm. ponechaná nezpracovaná dřevní hmota plní za vhodných podmínek ochranu části obnovy proti spárkaté zvěři. V území navazujících na plochy ponechané bez zásahů proti kůrovcům došlo v důsledku asanace napadených stromů k fragmentaci porostů, které jsou tak vystaveny vyššímu riziku během bořivých větrů.
Opatření: a) legislativní předpisy, správní nástroje, odborné a koncepční dokumenty ochrany přírody, strategická rozhodnutí a vnitřní dokumenty Správy b) aktivní péče o lesní ekosystémy, jejichž rámec tvoří opatření uvedené v bodě a) Podrobný rozbor opatření uveden níže Ukazatel 1 - plocha převážně ponechaná samovolnému vývoji Tabulka č. 3.0.2/1: Plocha převážně ponechaná samovolnému vývoji Přístup k území Rok 2000
Rok 2011
území, kde je vyloučena asanace 1797 ha (z toho 1326 ha zlomů, vývratů nebo aktivních bezzásahové území na bývalé LS kůrovcových stromů Modrava a 471 ha I. zóna Trojmezná bez pufr. pásu)
12159 ha (území ve smyslu Příkazu ředitele 36 – území, kde jsou vyloučena aktivní opatření proti lýkožroutu smrkovému a nelze v tomto území činit výjimky a ponechání lesa samovolnému vývoji v lesích Volar)
území, kde je vyloučena pěstební 8807 ha (území I. zóny OP) činnost a úmyslné těžby)
15191 ha (území I. zóny OP a území s režimem managementu C ve smyslu směrnice S 26)
Stav ke konci roku 2011 –- území převážně ponechané samovolnému vývoji, kde je vyloučena asanace zlomů, vývratů nebo aktivních kůrovcových stromů, pěstební činnost a úmyslné těžby má rozlohu 9 226 ha. Plocha lesa ponechaného samovolnému vývoji v lesích Volar (ve smyslu vyhlášky č. 335/2006 Sb., součást I. zóny OP), má rozlohu 116 ha. Dohromady tedy 9 342ha. Pozn.: Tabulka prezentuje plošné vyjádření území, kde jsou vyloučeny nějaké činnosti ve vztahu k managementu lesů. Pokud by bylo území rozděleno na dvě základní kategorie – území, kde se nezasahuje a území zásahové (dále možno dělit s ohledem na soubor realizovatelných opatření a časové milníky), byla by na místě tabulky pouze dvě čísla – pro rok 2000 a 2011. Uvedené hodnoty představují celkové plochy, tedy nejenom
37
porostní půdu. Ta však v rámci těchto hodnot absolutně převládá. Informace uvedená v odstavci pod tabulkou je velmi důležitá – vyjadřuje plošný rozsah území, kde nebylo možné provádět jak asanace zlomů, vývratů nebo aktivních kůrovcových stromů, tak ani pěstební činnost a úmyslné těžby.
Schéma k tabulce 3.0.2/1, vysvětlující vztahy a překryv jednotlivých typů managementu a I. zón
Komentář: V PP 2001 počítáno s více než 50 % plochy lesních ekosystémů v bezzásahovém režimu do roku 2030. Nicméně stav ekosystémů v roce 2011 tomuto cíli neodpovídá. Příčinu lze hledat v Orkánu Kyrill a následně přijatých managementových opatřeních. V roce 2011 probíhaly intenzivní práce na tvorbě návrhu zákona o NP Šumava, který počítá postupným rozšiřováním ploch ponechaných samovolnému vývoji od 22% až po 35% v časovém horizontu 45 let.
38
Dílčí závěry: Vzhledem k nastavenému časovému horizontu není v současné době možné vyhodnotit splnění cíle. Porovnání výměry území se srovnatelnou úrovní managementového přístupu v roce 2000 a v roce 2011 však dokladuje podstatné zvětšení této plochy, tedy pozitivní trend.
Ukazatel 2 – změna druhového zastoupení dřevin za sledované období Tabulka č. 3.0.2/2: Procentuální zastoupení lesních dřevin v porostech NP (přirozená rekonstruovaná skladba dřevin a stav dle PP2001) Dřevina SM JD BO Blatka, Ost. BK KL Pionýr. Ostat. Holina celkem kleč jehl. list. list. Přirozené 51 13 2 2 (tis 0,1) 21 2 9 + 100 zastoupení (2,39) (0,4) Zastoupení 84 1 4 2 (tis 0,0 6 + 2 + 1 100 dle PP2001 (0,92) (2,38) introd. (0,23) (0,08) (1,44) jehl. 0,13) Pozn.: - rekonstruované přirozené skladby jsou odvozeny po souborech lesních typů dle tabulek uvedených v přílohách PP2001 - zastoupení dřevin v PP2001 je podle LHP s počátky platnosti 1987 – 1997 Tabulka č. 3.0.2/3: Procentuální zastoupení lesních dřevin v porostech NP (stav k 31. 12. 2010 podle ÚHÚL)
dřevina
SM
zastoupen 79,31 í v NPŠ zastoupen 79,50 í v lesích ve státním vlastnictví v NPŠ -
JD
BO
KOS, BL
KL, JV ostatní listnáče
holina
2,16
ostatní BK jehličnaté včetně SM souší 1,60 7,68
1,44
3,44
0,63
2,94
0,80
1,37
3,33
2,15
1,79
0,68
2,98
0,34
7,86
zastoupení v NPŠ - celé území bez ohledu na vlastnictví jedná se o zastoupení dle porostní plochy
Dílčí závěry: S ohledem na sledovaný jev je šetřené období velmi krátké. Vzhledem k tomu je nutné konstatovat, že i když hodnoty uvedené v tabulkách č. 3.0.2/2 a č. 3.0.2/3 naznačují možný pozitivní trend (snižování zastoupení smrku ztepilého a naopak zvyšování zastoupení ostatních dřevin v lesních porostech), není prozatím možné pouze z uvedených hodnot tento trend s určitostí potvrdit. Jak na základě uvedených hodnot, tak z každoročního vyhodnocování leteckých snímků zachycujících území NPŠ však vyplývá, že se během sledovaného období zvyšovalo zastoupení smrkových souší.
39
Ukazatel 3 – změna věkové struktury lesních porostů za sledované období
Graf č. 3.0.2/1: Plošná rozloha porostní půdy dle věkové struktury Pozn.: pro rok 2000 byla použita data po vydání majetků obcím (Kašperské Hory, Rejštejn, Volary); data jsou k počátkům platnosti jednotlivých LHP, úpravy jsou pouze přesun ploch bilance holin mezi nejstaršími a holinou; jsou použita i data beze změny (LHC Kvilda, LHC Strážný) reorganizace; není možná totální aktualizace. Graf vychází z platných LHP.
Dílčí závěry: Vzhledem k podstatě sledovaného jevu a způsobu získávání dat potřebných k vyhodnocení je šetřené období poměrně krátké. Snížení výměry nejstarší kategorie – ovlivněno kalamitami především v roce 2002 a 2007. Zvýšení I. věkové třídy (1 – 20 let) – podsadby, uvolnění a přirozená a umělá obnova na holinách z nahodilých těžeb.
Podrobný rozbor opatření použitých pro dosažení cíle Ad bod a) legislativní předpisy, správní nástroje, odborné a koncepční dokumenty ochrany přírody, strategická rozhodnutí a vnitřní dokumenty Správy Provázaný a navzájem se doplňující komplex opatření upravující činnost Správy: Legislativní předpisy a jejich efektivní aplikace Platná zonace NPŠ Rozhodnutí orgánů státní správy ochrany přírody a krajiny pro I. zónu ochrany přírody Rozhodnutí orgánů státní správy ochrany přírody a krajiny pro II. zónu ochrany přírody Plán péče Národního parku Šumava na období let 2001 – 2010 (tento dokument následně schválen i jako plán péče o Národní park Šumava na období 2011 – 2013) Doporučení, pokyny, příkazy, směrnice - Příkaz ministra životního prostředí, metodické doporučení nebo pokyny MŽP, příkazy ředitele Správy NP a CHKO Šumava, usnesení Vlády ČR o povolení výjimek ze základních ochranných podmínek NPŠ, směrnice Správy NP a CHKO Šumava,
40
Dále jsou podrobně komentovány tučně zvýrazněné body. Rozhodnutí orgánů státní správy ochrany přírody a krajiny pro I. zónu ochrany přírody Uvedena jsou Rozhodnutí s platností v období platnosti PP2001. Rozhodnutí orgánu státní správy ochrany přírody a krajiny Správy NP a CHKO Šumava č.j. 51-Vi/916/96 ve věci stanovení podmínek pro výkon činností na území I. zón Národního parku Šumava ze dne 3. 6. 1996. (pozměněno, platí dosud (pojem „dosud“ je zde a dále v textu vztažen k 31. 1. 2009)). Rozhodnutí orgánu státní správy ochrany přírody a krajiny Správy NP a CHKO Šumava č.j. 51-Vi/373/02 ze dne 30. 5. 2002 o zásazích proti hmyzím škůdcům (lýkožroutu smrkovému a ostatním lýkožroutům, dále jen „kůrovcům“) a zásazích v případech vzniku mimořádných okolností a nepředvídaných škod v lesních porostech, zařazených do I. zón ochrany přírody Národního parku Šumava a změně rozhodnutí č.j. 51-Vi/916/96 ze dne 3. 6. 1996. (část výroku, která se týká změny rozhodnutí č.j. 51-Vi/916/96 ze dne 3. 6. 1996 platí dosud. Rozhodnutí orgánu státní správy ochrany přírody a krajiny Správy NP a CHKO Šumava č.j. 51-Vi/805/02 ze dne 30. 5. 2002 o zásazích proti škůdcům (lýkožroutu smrkovému a ostatním lýkožroutům, dále jen „kůrovcům“) a zásazích v případech vzniku mimořádných okolností a nepředvídaných škod v lesních porostech, zařazených do I. zón ochrany přírody NP Šumava na území historických majetků Města Kašperské Hory a změně rozhodnutí č.j. 51-Vi/916/96 ze dne 3. 6. 1996. (část výroku, která se týká změny rozhodnutí č.j. 51-Vi/916/96 ze dne 3. 6. 1996 platí dosud) Kromě výše zmíněných rozhodnutí byla v průběhu platnosti PP2001 vydána řada rozhodnutí týkajících se zásahů proti hmyzím škůdcům a zásahů v případech vzniku mimořádných okolností a nepředvídaných škod v lesních porostech zařazených do I. zóny ochrany přírody NPŠ (nebo jejích částí). Tato rozhodnutí byla zpravidla omezena platností do 31. 12. konkrétního roku vydání rozhodnutí. Výjimkou byla rozhodnutí č.j. 620/1654/04 ze dne 25. 5. 2005 a č.j. 620/1565/04 ze dne 25. 5. 2005, jejichž platnost byla do 31. 12. 2007 a č.j. 25400/ENV/05-2926/620/05 ze dne 31. 5. 2007 a č.j. 17955/ENV/08, 205/620/08 ze dne 26. 8. 2008, která jsou dosud platná. Tabulka č. 3.0.2/4: Přehled vydaných rozhodnutí týkajících se zásahů proti hmyzím škůdcům Č.j. vydal Ze dne Platnost do 51-Vi/355/01 Správa NP a CHKO 18. 4. 2001 31. 12. 2001 Šumava 51-Vi/354/01 Správa NP a CHKO 19. 4. 2001 31. 12. 2001 Šumava 51-Vi/1352/01 Správa NP a CHKO 23. 4. 2001 31. 12. 2001 Šumava 51-Vi/373/02 Správa NP a CHKO 30. 5. 2002 31. 12. 2002 Šumava pro I. část výroku 51-Vi/805/02 Správa NP a CHKO 30. 5 2002 31. 12. 2002 Šumava pro I. část výroku 51-Vi/372/02 Správa NP a CHKO 31. 5. 2002 31. 12. 2002 Šumava 51-Vi/529/03 Správa NP a CHKO 9. 5. 2003 31. 12. 2003 Šumava 51-Vi/84/03 Správa NP a CHKO 14. 7. 2003 31. 12. 2003 Šumava 51-Vi/83/03 Správa NP a CHKO 15. 7. 2003 31. 12. 2003 Šumava 51-Vi/668/04 Správa NP a CHKO 15. 4. 2004 31. 12. 2004 Šumava 51-Vi/732/04 Správa NP a CHKO 27. 4. 2004 31. 12. 2004 Šumava 51-Vi/5103/03 Správa NP a CHKO 5. 5. 2004 31. 12. 2004 Šumava 51-Vi/5104/03 Správa NP a CHKO 11. 5. 2004 31. 12. 2004 Šumava 620/1654/04 MŽP Praha 25. 5. 2005 31. 12. 2007
41
620/1565/04 25400/ENV/052926/620/05 17955/ENV/08, 205/620/08
MŽP Praha MŽP Praha
25. 5. 2005 31. 5. 2007
31. 12. 2007 platí dosud
MŽP Praha
26. 8. 2008
platí dosud
Rozhodnutí orgánu státní správy ochrany přírody a krajiny Správy NP a CHKO Šumava podle ustanovení § 66 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, ve věci omezení, popřípadě zákazu činností, které by mohly způsobit nedovolenou změnu zvláště chráněných částí přírody Č.j. SZ NPS 06947/2006/8 – NPS 09805/2006 ze dne 24. 11. 2006 Č.j. SZ NPS 07630/2006/8 – NPS 10603/2006 ze dne 19. 12. 2006 V průběhu správních řízení, která vyústila ve vydání těchto rozhodnutí, byla vydána rozhodnutí o předběžném opatření. Důvodem bylo vyloučit možnost škodlivého zásahu do doby, než bude vydáno rozhodnutí ve věci. V roce 2007 bylo zahájeno správní řízení pod spisovou značkou SZ NPS 05068/2007 ve věci omezení, popřípadě zákazu činností, které by mohly způsobit nedovolenou změnu zvláště chráněných částí přírody. Během tohoto správního řízení bylo vydáno rozhodnutí o předběžném opatření SZ NPS 05068/2007/3 – NPS 05132/2007. Rozhodnutí ve věci nebylo dosud vydáno.
Komentář: Zásadní význam má rozhodnutí č.j. 51-Vi/916/96 ze dne 3. 6. 1996, které stanovilo podmínky pro výkon činností na území I. zón NP Šumava. Tímto rozhodnutím byla mimo jiné vyloučena ochrana lesních porostů, zpracování nahodilých těžeb, kladení lapáků a umisťování feromonových lapačů. Od roku 1998 byla vydávána rozhodnutí, která v různém rozsahu a za různých podmínek udělovala souhlas podle § 22, odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, v platném znění (monitorační lapače, dovezené neotrávené lapáky, asanace vývratů a zlomů, později i asanace aktivních kůrovcových stromů). Plocha území bezzásahového vůči lýkožroutu smrkovému se tak podstatně zmenšila. Rozhodnutími č.j. 51-Vi/373/02 a 51-Vi/805/02 ze dne 30. 5. 2002 došlo ke změně rozhodnutí č.j. 51Vi/916/96. Ze seznamu činností, které se vylučují na území I. zón ochrany přírody NPŠ byly vypuštěny body ochrana lesních porostů, zpracování nahodilých těžeb a umisťování feromonových lapačů. V roce 2006 a 2007 byla naopak zahájena správní řízení ve věci omezení, popřípadě zákazu činností, které by mohly způsobit nedovolenou změnu zvláště chráněných částí přírody v lokalitách, ve kterých byl udělen souhlas podle § 22, odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, v platném znění.
Rozhodnutí orgánů státní správy ochrany přírody a krajiny pro II. zónu ochrany přírody Uvedena jsou Rozhodnutí s platností v období platnosti PP2001. Rozhodnutí orgánu státní správy ochrany přírody a krajiny Správy NP a CHKO Šumava č.j. 51-Vi/1078/98 o zásazích proti škůdcům a zásazích v případech vzniku mimořádných okolností a nepředvídaných škod v lesních porostech, zařazených do II. zóny ochrany přírody NP Šumava ze dne 13. 7. 1998. (pozměněno, platí dosud) Rozhodnutí orgánu státní správy ochrany přírody a krajiny Správy NP a CHKO Šumava č.j. 51-Vi/672/01 ze dne 10. 4. 2001 o změně rozhodnutí č.j. 51-Vi/1078/98 vydaného orgánem ochrany přírody dne 13. 7. 1998 ve věci udělení souhlasu k zásahům proti škůdcům a v případech vzniku mimořádných okolností a nepředvídaných škod v lesních porostech zařazených do II. zóny ochrany přírody NP Šumava a stanovení rozsahu a podmínek pro výkon činností. (zrušeno 5. 3. 2007) Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 5. 3. 2007 č.j. 18517/ENV/06 – 972/620/06, kterým se mění část výroku rozhodnutí orgánu státní správy ochrany přírody a krajiny Správy NP a CHKO Šumava, se sídlem ve Vimperku, a to konkrétně č.j. 51-Vi/1078/98 o zásazích proti škůdcům a zásazích v případech vzniku mimořádných okolností a nepředvídaných škod v lesních porostech, zařazených do II. zóny ochrany přírody NP Šumava ze dne 13. 7. 1998, a kterým se ruší rozhodnutí orgánu státní správy ochrany přírody a krajiny Správy NP a CHKO Šumava, a to konkrétně č.j. 51-Vi/672/01 ze dne 10. 4. 2001 o změně rozhodnutí č.j. 51Vi/1078/98. (platí dosud) Rozhodnutí orgánu státní správy ochrany přírody a krajiny Správy NP a CHKO Šumava podle ustanovení § 66
42
zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, ve věci omezení, popřípadě zákazu činností, které by mohly způsobit nedovolenou změnu zvláště chráněných částí přírody, včetně rozhodnutí o předběžném opatření vydaných po zahájení správních řízení vedených podle ustanovení § 66 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, ve věci omezení, popřípadě zákazu činností, které by mohly způsobit nedovolenou změnu zvláště chráněných částí přírody. Č.j. SZ NPS 03984/2006/11 – NPS 05781/2006 ze dne 17. 7. 2006 Č.j. SZ NPS 04031/2006/12 – NPS 06746/2006 ze dne 16. 8. 2006 Č.j. SZ NPS 04232/2006/13 – NPS 06747/2006 ze dne 16. 8. 2006 Č.j. SZ NPS 06659/2006/8 – NPS 09363/2006 ze dne 13. 11. 2006 Pozn.: V průběhu správních řízení, která vyústila ve vydání těchto rozhodnutí, byla vydána rozhodnutí o předběžném opatření. Důvodem bylo vyloučit možnost škodlivého zásahu do doby, než bude vydáno rozhodnutí ve věci. V roce 2007 byla zahájena správní řízení pod spisovými značkami SZ NPS 05066/2007 a SZ NPS 05067/2007 ve věci omezení, popřípadě zákazu činností, které by mohly způsobit nedovolenou změnu zvláště chráněných částí přírody. Během těchto správních řízení byla vydána rozhodnutí o předběžném opatření SZ NPS 05066/2007/3 – NPS 05128/2007 a SZ NPS 05067/2007/3 – NPS 05129/2007. Rozhodnutí ve věci nebyla dosud vydána. Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 30. 1. 2008 č.j. 80447/ENV/07 – 3823/620/07 ve věci stanovení opatření ve prospěch hospodaření v lesích na území NP Šumava (lhůta pro zalesnění vzniklé holiny se prodlužuje o 28 let, tj. na 30 let, lhůta pro zajištění lesního porostu na holině se prodlužuje o 28 let, tj. na 35 let od vzniku holiny, úprava minimálních počtů sadebního materiálu) (platí dosud)
Komentář: Základním správním rozhodnutím pro II. zónu ochrany přírody je rozhodnutí č.j. 51-Vi/1078/98 ze dne 13. 7. 1998. Tímto rozhodnutím byl vydán souhlas k použití ustanovení zákona č. 289/1995 Sb. k zásahům proti škůdcům a zásahům v případech vzniku mimořádných okolností a nepředvídaných škod v lesních porostech, zařazených do II. zóny ochrany přírody NP Šumava v rozsahu uvedeném v rozhodnutí. Území II. zóny bylo zjednodušeně řečeno rozděleno na území bez asanace stromů nebo dřevní hmoty napadené kůrovci – bezzásahové území na Modravě a na území, kde se zasahovalo v různém rozsahu a za podmínek daných rozhodnutím. Součástí podmínek byla i informace o minimálním množství dřevní hmoty, kterou je nutné ponechat v porostech k zetlení. Toto rozhodnutí bylo změněno rozhodnutím č.j. 51-Vi/672/01 ze dne 10. 4. 2001, plocha „bezzásahového území“ se však nezměnila. Prostor pro umožnění realizace diferencovaného přístupu k ochraně lesa vůči lýkožroutu smrkovému ve II. zóně OP otevřelo až rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 5. 3. 2007 č.j. 18517/ENV/06 – 972/620/06. Vyústěním byl vznik managementové zonace. Důležitým rozhodnutím je také Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 30. 1. 2008 č.j. 80447/ENV/07 – 3823/620/07, kterým se prodlužuje lhůta pro zalesnění vzniklé holiny na 30 let, lhůta pro zajištění lesního porostu na holině na 35 let od vzniku holiny a jsou zde upraveny minimální počty sadebního materiálu.
Přehled doporučení, pokynů, příkazů, směrnic Uvedený přehled vyjmenovává pouze dokumenty dosud platné (pojmem „dosud“ je myšlen datum 31.12.. 2011). Úplný přehled těchto dokumentů platných během platnosti PP2001 není v tomto dokumentu uveden, vzhledem k rozsáhlosti a riziku nepřehlednosti textu. PŘ 10 Příkaz ředitele 10 PŘ 36 Příkaz ředitele 36 Příkaz ředitele 38 Příkaz pro další postup při instalaci a provozu obranných opatření proti lýkožroutu smrkovému v roce 2011
43
Příkaz ředitele 39 Příkaz k vyhledávání, zpracování a asanaci kůrovcových stromů Směrnice S 26 Obecné zásady diferencovaného managementu lesů ve státním vlastnictví – verze č. 1 Směrnice S 20 Příručka lesnických činností – verze č. 2 Směrnice S 05 Směrnice k realizaci preventivních opatření ke snížení rizik vázaných na existenci nebezpečných stromů na majetku Správy NP a CHKO Šumava – verze č. 1 MP 09 Metodický pokyn pro provádění samovýroby dřeva v NP Šumava k S20 – verze č. 0 Ad bod b) opatření aktivní péče o lesní ekosystémy, jejichž rámec tvoří opatření uvedená v bodě a)
péče o lesní ekosystémy – pěstební činnost péče o lesní ekosystémy – úmyslné těžební zásahy s cílem podpory nedostatkových přimíšených nebo vtroušených dřevin péče o lesní ekosystémy – ponechávání dřevní hmoty v porostech k zetlení management spárkaté zvěře s cílem dosáhnout a udržet ekologicky únosné stavy
Pravidla pro realizaci následujících opatření vyplývají z předchozí kategorie prostředků uvedených v bodě a)
44
Opatření: Péče o lesní ekosystémy – pěstební činnost Ukazatel: umělá obnova lesa - vysazované množství, poměr vysazovaných druhů dřevin
Graf č. 3.0.2/2: Zastoupení dřevin (podíl ze zalesněné plochy) v umělé obnově lesa v období 2001-2011
Graf č. 3.0.2/3: Zastoupení dřevin (podíl ze zalesněné plochy) v umělé obnově lesa v letech 2001-2011 (sadba)
45
Graf č. 3.0.2/4: Zastoupení dřevin (podíl z vysazovaného množství) v umělé obnově lesa v období 2001 – 2011 (sadba)
Graf č. 3.0.2/5: Zastoupení dřevin (poměrné zastoupení druhů dle množství) v umělé obnově lesa v letech 2001 – 2011 (sadba)
46
Tabulka č.3.0.2/5: Zastoupení dřevin v umělé obnově lesa (sadba)
Pozn.: v roce 2008 byly kromě toho vysety do lesních porostů 3 kg jeřábu ptačího, v roce 2009 62 kg jedle bělokoré, 3 kg smrku ztepilého, 30 kg břízy a 110 kg jeřábu ptačího, v roce 2010 10 kg břízy, v roce 2011 139 kg jeřábu ptačího.
Graf č.3.0.2/6: Přirozená obnova lesa v letech 2001 - 2011
Komentář: Přehledy se vztahují k lesům ve státním vlastnictví a k lesům, které má Správa NP a CHKO v nájmu.
Dílčí závěry: Z uvedených údajů je dobře patrné výrazné snížení podílu smrku ztepilého v umělé obnově lesa. Patrný je tento trend zejména v letech 2005, 2006, 2007, 2009 stejně jako vysoký podíl jedle a buku. V roce 2008 došlo k přechodnému zvýšení podílu výsadby smrku ztepilého zejména z důvodu zalesňování vyklizených ploch zasažených v roce 2007 orkánem Kyrill. Do budoucna bude vhodné zalesňování smrkem omezovat na minimum (přistupovat k němu jen v opodstatněných případech – např. sadby smrku v geneticky nevhodných porostech. Cílem těchto opatření byla podpora přirozené druhové skladby za účelem zvýšení ekologické stability celých ekosystémů.
47
Opatření: Péče o lesní ekosystémy – úmyslné těžební zásahy s cílem podpory nedostatkových přimíšených nebo vtroušených dřevin Ukazatel: výše úmyslných těžeb a podíl úmyslných těžeb z celkového objemu těžeb Tabulka č. 3.0.2/6: Úmyslné těžby ve II. zóně ochrany přírody v letech 2001 - 2011
Graf č. 3.0.2/7: Podíl výchovné a obnovní těžby z celkové těžby v % v letech 2001 - 2011
Komentář: Úmyslná těžba na území NPŠ v lesích ve státním vlastnictví má prvořadý účel - podporu nedostatkových přimíšených nebo vtroušených dřevin. Jedná se jak o výchovné zásahy, tak o uvolňování vtroušených dřevin s cílem péče o korunu s perspektivou optimalizace jejich plodivosti nebo o odcloňování přirozeného zmlazení. Výsledkem je zvyšování druhové a prostorové diverzity stromového patra. Je zřejmé a logické, že výše úmyslných těžeb ve sledovaném období závisela na objemu nahodilých těžeb v daném roce. Už v roce 2001 bylo možné realizovat (oproti období 1996 – 2000, kdy se podíl úmyslných těžeb pohyboval jen mezi 6,7 % až 29,3 % celkové těžby) poměrně vysoké úmyslné těžby. V letech 2002 a 2003 došlo k utlumení úmyslných těžeb. Důvodem bylo zpracování polomového dříví v důsledku větru a mokrého sněhu v průběhu roku 2002 a počátkem roku 2003. V letech 2004 – 2006 byl, díky relativně nízkým nahodilým těžbám, podíl úmyslných těžeb poměrně vysoký. Úmyslné těžební zásahy však byly v tomto období směřovány i do
48
porostních skupin starších než 120 let. Některé z takových zásahů tak mohly vést k narušení stability porostů ve vztahu k abiotickým činitelům, zejména větru. Mohlo docházet i ke kácení geneticky cenných jedinců. Ve vnitřní směrnici Správy NP a CHKO Šumava č. 6/2007 a následně i ve směrnici č. 9/2008 „Obecné zásady diferencovaného managementu lesů ve státním vlastnictví“ bylo na tuto situaci reagováno vyloučením usměrňujících těžebních zásahů v porostních skupinách nad 140 let věku a vyloučením těžby jedinců starších než 140 let (stejně tak bylo zakázáno Příkazem ředitele č. 10/2008 kácení stromů starších než 140 let na lapáky). Hodnoty v roce 2007, 2008 a 2009 odráží situaci po orkánu Kyrill. Na vysoké nahodilé abiotické těžby navázaly vysoké nahodilé kůrovcové těžby. Důsledkem bylo razantní snížení úmyslných těžeb. Z pohledu dané problematiky jde o negativní zvrat.
Dílčí závěry: Výše realizovaných úmyslných těžebních zásahů ve sledovaném období závisela na objemu nahodilých těžeb v daném roce. Možnost realizace úmyslných usměrňujících zásahů (vysoký podíl 2001, 2004 – 2006) je jedním ze základních prostředků, jak zvyšovat druhovou a prostorovou diverzitu lesních porostů negativně ovlivněných lidskou činností. Vzhledem k vysokému objemu nahodilých těžeb nebyl podíl úmyslných těžebních zásahů v měřítku celého NP významný a proto dopad na strukturu a druhovou skladbu porostů je významný pouze lokálně. Opatření: Péče o lesní ekosystémy – ponechávání dřevní hmoty v porostech k zetlení Ukazatel: množství ponechané dřevní hmoty k zetlení ve II. zóně ochrany přírody a podíl ponechané asanované dřevní hmoty z celkové těžby
Graf č. 3.0.2/8: Množství ponechané asanované dřevní hmoty k zetlení a ponechané neasanované dřevní hmoty k zetlení ve II. zóně ochrany přírody
49
Graf č. 3.0.2/9: Podíl ponechané asanované dřevní hmoty z celkové těžby Pozn.: údaje o ponechaném a asanovaném dříví převzaty z Ročenek Správy NP a CHKO Šumava (do roku 2009 včetně), a z “ provozních sestav všech řádků VKP (Výzva K Plnění - LesIS) – roky 2010 a 2011
Komentář: Uvedené grafy prezentují situaci ve II. zóně ochrany přírody, v „zásahové“ části (výjimka v roce 2007, 2008, 2009 a 2011, kdy jsou uvedeny i údaje z částí území II. zóny OP, kde bylo rozhodnuto, že dřevní hmota nebude asanována) v lesích ve státním vlastnictví a v lesích, které má Správa NP a CHKO Šumava v nájmu. V I. zóně ochrany přírody se během platnosti PP2001 ponechává k zetlení veškerá dřevní hmota. Do roku 2001 se v souladu se směrnicí č. 2/97 ponechávalo k zetlení minimálně 20 % hmoty hroubí, pokud asanací kůrovce vznikla souvislá holá plocha větší než 0,25 ha. O ponechání hmoty na menších plochách rozhodoval vedoucí LS. Další úprava s ohledem na stanoviště byla dána rozhodnutím č.j. 51-Vi/1078/98 ze dne 13. 7. 1998. Změnou tohoto rozhodnutí v roce 2001 byl systém ponechávání dřevní hmoty z nahodilých těžeb zjednodušen. V porostech v podzónách IIA, B (které nebyly součástí bezzásahového území na Modravě) se ponechávalo minimálně 20 % hroubí smrkového dříví a veškeré nesmrkové dříví k zetlení. Ve II C zóně se ponechávalo 5 – 20 % dříví k zetlení. Takto nastavená pravidla se přechodně změnila v roce 2004 na LS Stožec a Kvilda (směrnice č. 3/2004, ponecháváno smrkové dříví k zetlení v rozsahu dřevní hmoty, která je napadena měkkou hnilobou a veškeré nesmrkové dříví). K výrazné změně došlo v roce 2007 v souvislosti s řešením situace způsobené orkánem Kyrill (směrnice č. 4/2007, minimální množství ponechávané dřevní hmoty záviselo na managementovém režimu, stanovištních podmínkách a velikosti polomových ploch). Množství ponechávané dřevní hmoty bylo postupně upravováno dalšími postupně se rušícími směrnicemi. Od 1. 8. 2008 byla platná směrnice č. 8/2008 (minimální množství ponechávané dřevní hmoty záviselo na managementovém režimu a stanovištních podmínkách). V I. zóně a v režimech managementu C a A1 se ponechávala veškerá dřevní hmota (možnost výjimky v A1 v případě úmyslného zásahu). Veškerá dřevní hmota se ponechávala také na TVL 012, 013 v území s režimem managementu A2 a B. V území s režimem managementu A2 a B na TVL 020 se o množství ponechané dřevní hmoty z nahodilých těžeb rozhodovalo formou protokolu, min množství z každého sanitárního zásahu však bylo 30 %. Na jiných TVL než 020, 012, 013 se v území s režimem managementu A2 a B ponechávalo z každého sanitárního zásahu min 10 % hmoty hroubí
50
k zetlení. V porostech se vždy ponechávala veškerá nesmrková dřevní hmota s výjimkou případů výroby paliva pro místní obyvatelstvo a samovýroby, kde je umožněno zpracovat hmotu borovice lesní. Z úmyslných těžeb se v území s režimem managementu A2 a B ponechávala dřevní hmota znehodnocená, nekvalitní nebo jejíž přiblížení by vedlo k poškození lesního ekosystému nebo ke zhoršení stavu biotopu. Popsaná pravidla se týkala lesů ve státním vlastnictví. Směrnice č. 8/2008 byla zrušena směrnicí S 20 – Příručkou lesnických činností (verzí č. 0). Nicméně pravidla pro ponechávání dřevní hmoty k zetlení zůstala prakticky stejná (nebyla uvedena nutnost vypracovávat protokol ohledně ponechávané hmoty na TVL 020 v území s režimem managementu A2 a B). Ve verzi č. 2 směrnice S 20 bylo navíc uvedeno, že v případě, že je Správou NP a CHKO Šumava vyhlášen „kalamitní stav“, tak se v porostních skupinách, které jsou na jiných typech vývoje lesa než na TVL 012, 013, 020, ponechává z každého sanitárního zásahu minimálně 5 % hmoty hroubí k zetlení (na místo min. 10 %). Od 1. 3. 2012 nabyla účinnosti směrnice 38 – Směrnice pro ponechávání hmoty k zetlení. I s ohledem na tuto směrnici byla vydána verze č. 3 směrnice S 20 a to s účinností od 2. 4. 2012 (nová verze S 20 byla tedy nutná mimo jiné proto, aby nebyly současně účinné předpisy, které upravovaly množství ponechané hmoty k zetlení různě; ze stejného důvodu by měl být co nejdříve revidován i Příkaz ředitele 10, ve kterém je způsob ponechávání dřevní hmoty k zetlení upraven prakticky stejně jako ve směrnici S 20 – verzi 0). Ve směrnici 38 je uvedeno, že v I. zóně ochrany přírody je ponecháváno 100 % veškeré hmoty, včetně asanované. Ve II. zóně se ponechává veškerá nesmrková dřevní hmota. V porostních skupinách (dále psk) v 8. lvs se ponechává minimálně 20 % hmoty hroubí z nahodilých těžeb k zetlení. V psk, kde je zastoupení nesmrkových příměsí v těžené etáži vyšší než 10 %, není nutné ponechávat žádné další smrkové dříví. V psk na SLT v kategoriích R, T, Q, G, Z zůstává k zetlení zpravidla 100 % dříví, v odůvodněných případech lze toto ustanovení se souhlasem vedení Správy NP a CHKO Šumava pro jednotlivé konkrétní případy upravit. V ostatních psk se ponechává min. 10 % hmoty hroubí z nahodilých těžeb k zetlení (s výjimkou samovýrob). V původních lesích prakticky veškerá produkovaná biomasa zůstává na místě a tam se také rozkládá a je proto logické, že pro zachování/zlepšování stavu ekosystému je optimální ponechat veškerou biomasu k zetlení. Pro hospodářské lesy Míchal (1999) uvádí, že „s ohledem na ochranu biologické rozmanitosti lze v střednědobém výhledu požadovat 15 – 30 m3/ha hroubí, pokud možno včetně stojících a z hlediska škodlivého hmyzu „sterilních“ souší“. Pro středoevropské přírodní lesy udává Albrecht (1991) rozpětí 50 – 200 m3/ha odumřelého dřeva s maloplošnými koncentracemi ve stadiu rozpadu. Korpeľ (1989) uvádí z karpatských bukových pralesů 40 – 80 m3/ha a ze smrkových 85 – 400 m3/ha odumřelé hmoty. Současně je nutné si uvědomit, že proces tlení je v přírodních lesích kontinuální a v průběhu dekompozice dochází k dalšímu doplňování čerstvě odumřelou dřevní hmotou. Tam kde dojde k jednorázovému (rychlému) rozpadu stromového patra pak k dalšímu průběžnému doplňování odumřelé dřevní hmoty téměř nedochází a převládá dekompozice, během které dochází ke zmenšování objemu odumřelé hmoty. Ponechávání hmoty k zetlení je tedy v lesích zvláštního určení na území NP opodstatněné. Zvláštním případem je stav, kdy se v některých konkrétních lokalitách ponechává při odtěžení celého nebo většiny stromového patra veškerá hmota na místě k zetlení a asanuje se. To může pravděpodobně ovlivnit prostorovou i časovou distribuci obnovy na předmětné ploše (z hlediska budoucí struktury porostu to není negativní). V ponechávané odkorněné smrkové hmotě probíhá zpravidla jiný typ dekompozičního procesu, než v případě hmoty neodkorněné nebo ve stojících souších. Odkorněnou hmotu obsazuje zejména trámovka plotní. Rozklad probíhá pomalu (tím se i živiny uvolňují postupně) a poměrně dlouho tak není tato hmota vhodná k obnově dřevin. Ani to však není negativní jev, mikrostanoviště tlejícího dřeva vhodná k uchycování obnovy budou k dispozici postupně v řádu desítek let (předpoklad větší prostorové a věkové diferenciace porostů).
Dílčí závěry: Z uvedených údajů vyplývá, že v období 2001 - 2011 bylo ve II. zóně ochrany přírody v lesích ponecháno cca 17 % asanované dřevní hmoty k zetlení z celkové těžby. Tento údaj se vztahuje k „zásahové“ II. zóně ochrany přírody v lesích ve státním vlastnictví a v lesích, které má Správa NP a CHKO Šumava v nájmu.
51
Cíl vymezený PP z roku 2001 •
Trvalou druhou zónou (do 40% plochy) vytvořit postačující zázemí sídelním útvarům v NP Šumava sloužící zároveň jako model přírodě blízkého hospodaření v lesích.
Komentář: Trvalá druhá zóna (IIC – podle PP2001) tvořila v roce 2000 13631 ha, tedy 20,03% rozlohy NPŠ. V průběhu přípravy návrhu nové I. zóny (od roku 2004) nebyl brán ohled na stávající vymezení IIC zóny. V několika případech tak došlo k překryvům návrhu nové I. zóny se zónou IIC. K několika překryvům došlo i při vymezování managementové zonace. Na některých územích IIC zóny se ke konci roku 2011 uplatňoval managementový režim C nebo A (z hlediska ochrany přírody v národním parku jde ve všech směrech o pozitivní posun, ale plošné vyjádření II.C zóny je obtížné.). Důležitým dokumentem je v tomto ohledu směrnice S26 Obecné zásady diferencovaného managementu lesů ve státním vlastnictví, která se o trvalé druhé zóně nezmiňuje. Vyrábět palivo pro místní obyvatele a vybírat porosty vhodné pro samovýrobu je podle této směrnice možné v porostech zařazených do území s režimem managementu B.
Dílčí závěry: I přes výše uvedenou rozlohu trvale obhospodařovaných lesů nebylo pravděpodobně vymezení trvalé druhé zóny optimální jak z hlediska Správy NP a CHKO Šumava, tak z hlediska obcí. To se týká velikosti území i jeho lokalizace. Na tento fakt ukazují jak reakce představitelů obcí, tak názory Správy vyjádřené nepřímo návrhy rozšíření I. zóny ochrany přírody nebo managementovou zonací. Cíl stanovený v PP2001 byl splněn, prostřednictvím managementové zonace a vymezením trvalé II.C zóny. V návrhu zákona o NPŠ je část druhé zóny vymezena mimo jiné jako prostor pro samovýroby a označena jako část II.B.
52
Cíl vymezený PP z roku 2001 •
V průběhu přechodného období tlumit rozsáhlé nepřirozené narušení antropicky oslabených lesních ekosystémů.
Opatření: a) ochrana lesa před neúnosně vysokými stavy spárkaté zvěře (stavy převyšující normovaný stav a mající negativní vliv na vývoj struktury porostu – redukce a poškození přirozené i umělé obnovy; navíc normované stavy zvěře jsou čistě mysliveckým kritériem a nemohou být ztotožňovány s ekologicky únosnými stavy. Mohou být brány jako první „postupový cíl“. Únosné stavy by měly být blíže stavům minimálním, už proto, že všechna sčítání podhodnocují. ) b) ochrana lesa proti kůrovcům (zjm. lýkožrout smrkový) ve II. a I. zóně ochrany přírody Ad a) ochrana lesa před neúnosně vysokými stavy spárkaté zvěře Management spárkaté zvěře s cílem dosažení a udržení ekologicky únosných stavů Ukazatel: porovnání jarních sčítaných stavů jelení zvěře s normovanými stavy (pozn. normované stavy jsou počítány podle zákona o myslivosti, jeho změna vyvolala největší navýšení normovaných stavů v roce 2003, další nárůst byl způsoben změnou bonity a rozlohy honiteb.) Tabulka č. 3.0.2/7: Jelen evropský – minimální a normované stavy
Tabulka č. 3.0.2/8: Množství jelení zvěře v přezimovacích obůrkách
53
Pozn.: Kolonka 2012 je uváděna z důvodu, že myslivecký rok začíná 1.4. – čísla udávají vlastně množství zvěře zimy 2011 - 2012
Komentář: Z tabulky je patrné, že se po celou dobu platnosti PP2001 nedaří snížit stavy jelení zvěře tak, aby se pohybovaly v rozmezí mezi minimálním a normovaným stavem. (Pozn.: normovaným stavem je nejvýše přípustný jarní stav, který odpovídá kvalitě životního prostředí zvěře a úživnosti honitby). Z tabulky je rovněž zřejmá disproporce mezi sčítanými stavy a odlovem, způsobená zejména značnou migrací jelení zvěře v období mezi dobou lovu a termínem sčítání. Druhá tabulka dokladuje poměrně pozitivní fakt, že zhruba padesát procent jelení zvěře tráví zimu v přezimovacích obůrkách. To má vliv na snížení zimních škod. Opatření v ochraně lesa proti zvěři Ukazatel 1: objem činností v ochraně lesa proti zvěři Tabulka č. 3.0.2/9: Činnosti v ochraně lesa proti zvěři – období 2001-2011
K 31. 12. 2011 bylo v lesích ve státním vlastnictví a v lesích, které má Správa NP a CHKO Šumava v nájmu evidováno 140 547 ks individuálních ochran a 420 km (490ha) oplocenek. Ukazatel 2: (účinnost ochrany lesa před nepřirozeně vysokými stavy spárkaté zvěře): výše škod působených zvěří na obnově V současné době nejsou k dispozici data popisující míru poškození obnovy zvěří na celém území NPŠ. Situaci je možné alespoň částečně popsat pomocí dat získaných provozní statistickou inventarizací lesa prováděnou v rámci tvorby nových LHP pro bohatě strukturované lesy. Z tabulek uvedených v příloze A18 vyplývá, že u všech dřevin kromě smrku je poškození vrcholového prýtu neúměrně vysoké (navzdory prováděné ochraně).
Dílčí závěry (k ochraně lesa před nepřirozeně vysokými stavy spárkaté zvěře): Přes výše uvedená opatření a vynaložené náklady v ochraně lesa proti zvěři dochází k neúměrně vysokému poškozování přirozené i umělé obnovy spárkatou zvěří. I když tyto škody nevedou zpravidla k odumření stromku, je výrazně zpomaleno jeho odrůstání a zhoršuje se zdravotní stav. I když okus nemá za následek přímo odumření, způsobuje, že přimíšené dřeviny, zejména JD, BK, KL zaostanou v růstu za SM, ustoupí do podúrovně a zaniknou z důvodu zastínění.V případě např. jilmu horského dochází často k opakovanému prakticky každoročnímu okusu. Za současné situace v NPŠ, kdy je obnova většiny druhů dřevin kromě smrku nedostatečná, jsou takto vysoké hodnoty okusu velmi závažnou skutečností. V úvahu musí být brán i objem realizovaných ochranných opatření a s tím spojená finanční náročnost. Vysoké stavy spárkaté zvěře jsou jedním ze základních problémů, které bude nutné během následujících let na území NPŠ vyřešit (tato situace by však měla být řešena komplexně nejen na území NPŠ; například statistiky OMS Prachatice vykazují sčítané stavy jelení zvěře vysoko převyšující normované stavy). Z uvedeného vyplývá i naléhavá potřeba realizace projektu dlouhodobého monitoringu výše poškození obnovy zvěří kontinuálně na celém území NPŠ.
54
Ad b) ochrana lesa proti kůrovcům (zjm. lýkožrout smrkový) ve II. a I. zóně ochrany přírody. Ukazatel: Výše nahodilých kůrovcových těžeb ve II. zóně ochrany přírody ve sledovaném období Přehled výše nahodilých těžeb a přírůstky plochy holin (tj. pouze plocha porostů s odstraněným stromovým patrem bez obnovy) z nahodilé těžby v jednotlivých letech ve II. zónách v lesích ve státním vlastnictví a v lesích, které má Správa NP a CHKO v nájmu uvádí následující tabulka a grafy. Tabulka 3.0.2/10: Výše nahodilých kůrovcových těžeb ve II. zóně
Graf č.3.0.2/10 Nahodilé těžby ve II. zóně ochrany přírody.
55
Graf č. 3.0.2/11: Vykázané holiny z nahodilé těžby ve II. zóně ochrany přírody Pomocný ukazatel: Úbytek horního stromového patra vyhodnocený z leteckých snímků Výchozí stav do července roku 2006 představuje rozlohu odumřelého nebo odstraněného horního stromového patra z blíže časově neurčeného období - 4739ha Období léto (červenec) 2006 – léto (srpen až září) 2007 - 2243 ha, období léto (srpen až září) 2007 – léto (srpen) 2008 – 367 ha, období léto (srpen ) 2008 – léto (srpen) 2009 – 542 ha, období léto (srpen) 2009 – léto (září) 2010 – 1032 ha, období léto (září) 2010 – léto (září) 2011 – 669 ha. Celkem plocha bez horního stromového patra (cca 2001 – 2011) 9492 ha z toho za období 2006 – 2011 4853 ha Ve vybraných lokalitách s částečně nebo kompletně odumřelým stromovým patrem bylo v posledních letech provedeno šetření stavu obnovy. Například i výsledky z nejvyšších poloh Šumavy – konkrétně z oblasti Trojmezné z její části s nadmořskou výškou nad 1300 m n. m. prezentují průměrnou hustotu obnovy 4674 ks/ha jedinců od 10 cm výšky. Z toho průměrné hektarové počty jedinců vysokých alespoň 20 cm činily 3460 ks, v případě jedinců vysokých alespoň 30 cm 2350 ks/ha (přitom vnitřní předpis Správy NP a CHKO Šumava uvádí pro zonální smrčiny minimální hektarové počty sazenic smrku ztepilého 1500 ks/ha). Z uvedeného vyplývá, že ani v těchto nadmořských výškách není obnova lesa ohrožena. Skutečná hustota jedinců přirozené i umělé obnovy smrku ztepilého obecně na území NP Šumava v zásahových částech bude s největší pravděpodobností naopak problémem, protože současná situace by mohla v mnoha případech v budoucnu znamenat vznik víceméně stejnověkých, zapojených, převážně smrkových porostů na souvislých plochách. Komentář: Z porovnání tabulkových hodnot holin za období 2006 – 2011 (tabulka 3.0.2/10) – tj. celkem holin 1880 ha s úbytkem stromového patra zjištěného z leteckých snímků za stejné období – tj. 4853 ha, vyplývá, že cca na 61 % plochy rozpadlého stromového patra se vyskytovala obnova. Vzhledem k povaze sledovaného jevu, kdy objemy těchto těžeb závisejí na mnoha faktorech, je prakticky nemožné určovat s výhledem deseti let jakékoli mezní hodnoty (při nastavené strategii „v „zásahových“ částech se proti kůrovcům zasahuje formou kůrovcových těžeb“). Z grafu je patrná stabilizace výše kůrovcových těžeb do roku 2007. Snížená kůrovcová těžba v letech 2002, 2003 a 2007 logicky koresponduje se zvýšenou těžbou 56
živelnou. V roce 2008 a zejména v roce 2009 došlo k očekávanému výraznému nárůstu kůrovcových těžeb. Pro doplnění: za období 1994 – 2000 činila kůrovcová těžba v NPŠ 634 383 m3, ostatní nahodilá těžba 629 452 m3 a holina z nahodilé těžby celkem 1509,29 ha. Ukazatel: Vybrané činnosti v ochraně lesa proti lýkožroutu smrkovému ve II. zóně ochrany přírody ve sledovaném období Tabulka č. 3.0.2/11: Vybrané činnosti v ochraně lesa ve II. zóně ochrany přírody
Ukazatel: Opatření ochrany lesa v I. zóně OP Tabulka č. 3.0.2/12: Opatření v ochraně lesa v I. zóně ochrany přírody
57
Komentář: Z tabulky je patrné, že v rámci celého sledovaného období docházelo v I. zóně ochrany přírody k asanačním zásahům. S ukončením platnosti rozhodnutí č.j. 620/1654/04 ze dne 25. 5. 2005 se I. zóny na území lesních porostů ve vlastnictví státu staly součástí území s režimem managementu C. Zásahy ve vztahu k lýkožroutu smrkovému byly vyvolány převážně nutností chránit okolní lesy cizích vlastníků. Ukazatel: množství kůrovcových souší Tabulka č. 3.0.2/13: Kůrovcové souše v I. zónách ochrany přírody
rok
2001
2002
2003
2004
2005
2006
počet kusů
3457
2266
6572
10715
11865
4811
objem (m3)
5859
4444
13141
20089
19550
7685
plocha (ha)
19
14
42
65
63
25
Tabulka č. 3.0.2/14: Nárůst kůrovcových souší na území NP Šumava období
VII. 2006 – VIII. - IX. 2007
VIII. - IX. 2007 - VIII. 2008
VIII. 2008 - VIII. 2009 VIII. 2009 - IX. 2010 IX. 2010 - IX. 2011
plocha (ha)
153
310
1094
1188
954
objem (m3)
47491
96224
339578
368755
296122
počet kusů
26836
54374
191888
208375
167332
2
Komentář: Uvedené hodnoty ukazují množství souší a trend přírůstu tohoto množství. Je patrný výraznější nárůst plochy souší cca od roku 2007. Roli zde hraje mnoho faktorů, z nichž zásadní (zejména pro období léto 2007 – léto 2008 a pro období léto 2008 – léto 2009) je vliv následků orkánu Kyrill a významné zastoupení smrku ztepilého vhodného stáří a vystaveného různým stresovým faktorům (např. narušení kořenového systému vlivem silného větru, přísušky, chemismus půdy, živiny). Výrazný nárůst množství kůrovcových souší v období léto 2006 – léto 2007 je dán zejména situací v I. zóně ochrany přírody č. 124 Trojmezná. Z celkové plochy kůrovcových souší zjištěné pro toto období se kůrovcové souše na území I. zóny č. 124 podílí na této ploše 76 procenty. Početnost populace lýkožrouta smrkového byla v této I. zóně velmi vysoká už před orkánem Kyrill. Naopak v převážné části ostatního území NP se lýkožrout smrkový soustředil do polomového dříví a napadení živých stromů nebylo tak významné. Jiná situace nastala během dalšího období - od léta 2007 do léta 2008. Populace lýkožrouta smrkového, jejíž početnost se zvýšila významně díky dostatku vhodných životních podmínek v podobě polomové hmoty, začala významněji napadat i stojící stromy. To se projevilo i v období od léta 2008 do léta 2009.
2 Uvedené údaje přírůstu množství kůrovcových souší pro roky 2001 až 2006 byly získávány na základě pozemního šetření na území I. zón ochrany přírody na pozemcích ve vlastnictví státu. V tabulce uvedené plošné vyjádření přírůstu množství kůrovcových souší bylo získáno přepočtením objemu souší v daném roce hektarovou zásobou smrku 310,4 m3 (průměrná hektarová zásoba smrku v porostních skupinách od 60 let věku, se zastoupením SM). Cílem bylo získat porovnatelné údaje s údaji vycházejícími z vyhodnocení leteckých snímků. Obdobně se postupovalo pro období léto 2006 - léto 2011, kde ze zjištěných ploch byl dopočten počet souší a jejich objem (přepočet vychází z hodnot tabulky č.3.1.2/13). Zjišťování přírůstu množství kůrovcových souší formou fyzického vyznačování v terénu bylo pro I. zónu ochrany přírody jako celek ukončeno v roce 2006 (zjišťován byl nárůst souší za rok předchozí, tedy za rok 2005). Monitoring nárůstu množství kůrovcových souší formou vyznačování v terénu v roce 2007 (zjišťován byl nárůst množství za rok 2006) proběhl plánovitě už jen ve vybraných I. zónách ochrany přírody (I. zóny ochrany přírody č. 1, 80, 20, 43, 75, 65, 58, 69, 91, 97, 113, 118, 123, 124, nárůst kůrovcových souší za rok 2006 je částečně zachycen při vyhodnocování leteckých snímků – viz níže). Se zavedením diferencovaného přístupu managementu lesů (tím došlo i ke změně rozlohy území, na které bylo vyloučeno kácení aktivních kůrovcových stromů) bylo přistoupeno ke způsobu zjišťování přírůstu množství souší pomocí vyhodnocování leteckých snímků. Důvodem byla i zvyšující se neprostupnost území I. zóny (zvláště po orkánu Kyrill) a zvýšené riziko úrazů pracovníků provádějících monitoring. V mnoha případech hrozilo i riziko rušení zvláště chráněných živočichů (zejm. tetřeva hlušce v době snůšky vajec a vyvádění mladých). Množství souší uvedené pro období léto 2006 – léto 2007,pro období léto 2007 – léto 2008 a pro období léto 2008 – léto 2009, pro období léto 2009 – 2010 a pro období léto 2010 - 2011 vychází z vyhodnocení celého území NP bez ohledu na vlastnictví a zonaci (zaokrouhleno na celé hektary)
58
Dílčí závěry (k ochraně lesa proti kůrovcům (zjm. lýkožrout smrkový) ve II. a I. zóně ochrany přírody): Ochrana lesa proti kůrovcům byla ve vymezených územích důsledně prováděna. Cílem bylo vliv kůrovců na většině území NP maximálně snížit. To se týkalo celého území II. zóny (kromě bezzásahového území na Modravě) a od roku 1999 (resp. od 1998) i značné části I. zóny. V období od roku 2001 do 2007 byly v I. zóně ochrany přírody kromě v tabulce uvedených opatření využívány i k I. zónám dovážené lapáky. Z důvodu monitoringu byly v I. zónách instalovány monitorační lapače. Asanační opatření s sebou v některých případech bohužel přinášela i negativní důsledky. Otázkou zůstává, do jaké míry bylo těmito aktivitami ovlivněno základní poslání národního parku – tzn. umožnit na určité části území nerušený průběh přirozených procesů. Vydání rozhodnutí č.j. 18517/ENV/06 – 972/620/06, směrnice Správy NP a CHKO Šumava Obecné zásady diferencovaného managementu lesů ve státním vlastnictví a příkazu ředitele č.3/2007 nastartovalo na území II. zóny NP v lesích ve státním vlastnictví a v lesích, které má Správa NP a CHKO Šumava v nájmu uplatňování managementové zonace. V území funguje diferencovaný přístup k ochraně lesa ve vztahu k lýkožroutu smrkovému. Cílem je neovlivňovat negativně předmět ochrany na území NP. To s sebou v podmínkách NP přináší i zvyšování podílu porostů s odumřelým smrkem ztepilým ve stromovém patře.
Cíl podle PP2001 •
Zachování, popřípadě posílení genetické diverzity původních lesních dřevin na úrovni druhů, ekotypů i lokálních populací a vytvoření podmínek pro jejich přirozený vývoj in situ.
Rozbor je proveden v kapitole 3.4.2.
Cíle podle PP2001 • • •
Obnova přirozeného vodního režimu krajiny a zvýšení retenční kapacity území. Eliminovat narušení vodního režimu jako jednu z příčin ekologické nestability lesů a eutrofizace níže ležících vod. Odstranění nejzávažnějších narušení vodního režimu u nichž není výrazná tendence k samovolnému návratu k přirozenému stavu.
Rozbor je podrobně proveden v kapitole 3.2, následující text přináší informaci o ošetření této problematiky vybranými vnitřními předpisy Správy NP a CHKO Šumava. Kromě staré sekundární sítě odvodnění spočívá potenciální riziko ovlivnění vodního režimu z hlediska lesnického managementu především ve vzniku sekundární hydrologické sítě ve formě erozních rýh způsobených dopravou (riziko degradace vodou ovlivněných biotopů, snížení retenční kapacity území, zrychlení odtoku z povodí, eroze, …). Vyloučit nebo minimalizovat jakékoli riziko narušení vodního režimu je základní podmínkou při uplatňování diferencované péče o lesní ekosystémy NPŠ po celou dobu platnosti PP2001. Potenciálně nejrizikovější z tohoto pohledu je těžební činnost, konkrétně soustřeďování dřevní hmoty. Proto je celý proces soustřeďování dřevní hmoty konkretizován ve Směrnici S20 Správy NP a CHKO Šumava pro soustřeďování dříví v Národním parku Šumava. Základním tématem je vyloučení intenzivních technologií a absolutní přednost ochrany přírody před ekonomickými aspekty. Velmi důležitá je volba šetrných technologií. Směrnice definuje stav terénu vzniklý během soustřeďování, který se označuje za poškození (přičemž k poškození nesmí docházet). Tato směrnice nahradila směrnici č. 10/2006 (respektive předchozí 5/2004) pro přibližování dříví v Národním parku Šumava. I směrnice č. 5/2004 byly vytvořena za účelem eliminovat poškození přírodního prostředí během soustřeďování dřevní hmoty. Před touto směrnicí platil příkaz ředitele č. 7/97 ze dne 23. 7. 1997, který zakazoval do odvolání používání kolových prostředků k přibližování dříví porostem a po přibližovacích linkách z důvodu vysokých srážek a z toho plynoucí neúnosnosti terénu (výjimky byly možné, povoloval ředitel Správy).
59
Vyloučení rizika v podobě vytváření nebo rekonstrukce povrchových odvodňovacích systémů v lesích je ošetřeno ve směrnici S 26. Obecné zásady diferencovaného managementu lesů ve státním vlastnictví. Jako jedna ze základních zásad managementu lesů na území NPŠ v lesích ve státním vlastnictví je uvedena tato: „postupně se systematicky ruší stará sekundární hydrická síť, která je příčinou závažného narušení vodního režimu, přednostně se vychází z nejhůře narušených lokalit“ (obecně se vychází § 16 odst. 1 písm. j) zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, v platném znění - na celém území národních parků je zakázáno měnit stávající vodní režim pozemků a z ustanovení § 5 odst. 2 písm. c) Nařízení vlády ČR č. 163/1991 Sb., kterým se zřizuje Národní park Šumava a stanoví podmínky jeho ochrany, ze kterého vyplývá, že jen se souhlasem orgánu státní ochrany přírody lze na území národního parku budovat nové nebo rekonstruovat stávající povrchové odvodnění pozemků).
Dílčí závěry: Problematika je blíže řešena v kapitole 3.2.- Mokřady, která se podrobněji zabývá Programem revitalizace šumavských mokřadů a rašelinišť. Z hlediska činností realizovaných v rámci managementu lesních ekosystémů je vyloučení rizik spočívajících v narušení vodního režimu v plné míře ošetřeno právními normami a vnitřními předpisy Správy NP a CHKO Šumava. Řešení potěžebních úprav revitalizací přibližovacích linek probíhala jako součást těžebních zakázek. Případně vzniklá poškození nejsou systémovou chybou.
Cíl podle PP2001 •
Pro všechny lesy v NP Šumava mít zpracovány platné LHP odpovídající nejen zákonu č. 289/1995 Sb., ale zohledňující plán péče NP Šumava.
Během platnosti PP2001 byly Správou NP a CHKO Šumava zpracovány a orgánem státní správy lesů schváleny lesní hospodářské plány pro: -
LHC Plešný – platný od 1.1.2002 LHC Stožec – (současné ÚP Stožec, v r. 2003 LS Stožec) – platný od 1.1.2003 LHC Stožec – (současné ÚP České Žleby, v r. 2003 LS Stožec) – platný od 1.1.2003 LHC NPŠ LS Modrava – platný od 1.1.2004 LHC NPŠ LS Železná Ruda – platný od 1.1.2005 LHC NPŠ LS České Žleby – platný od 1.1.2006 (jako první vytvořen metodou tvorby LHP pro bohatě strukturované lesy na základě provozní inventarizace) LHC Prášily – ÚP Prášily – platný od 1.1.2007 LHC Křemelná – ÚP Prášily – platný od 1.1.2008 LHC Křemelná – Rejštejn – platný od 1.1.2008 LHC NPŠ LHC Srní – platný od 1.1.2009 LHC NPŠ LHC Borová Lada – platný od 1.1.2010
Lesy v cizím vlastnictví Během platnosti PP2001 byly na území NPŠ zpracovány a orgánem státní správy lesů schváleny lesní hospodářské plány pro: -
LHC Kašperskohorské městské lesy – platný od 1.1.2002 LHC Městské lesy Hartmanice – platný od 1.1.2004 LHC Obecní lesy Rejštejn – platný od 1.1.2004 LHC Město Volary – platný od 1.1.2005 LHC Starý Brunst – platný od 1.1.2006 LHC Obecní lesy Stachy – platný od 1.1.2007 LHC Lesy paní Coolidge – platný od 1.1.2008 LHC Obec Strážný – platný od 1.1.2008 LHC Kašperskohorské městské lesy – platný od 1.1.2008
60
Uvedené LHC cizích vlastníků zasahují do území NPŠ částečně, části se nacházejí v CHKO Šumava, v některých případech i mimo CHKO Šumava. Pro všechny uvedené LHP, kromě LHP pro LHC Město Volary, byla orgánem ochrany přírody vydána závazná stanoviska (formou rozhodnutí), ve kterých orgán ochrany přírody souhlasí se schválením.
61
Dílčí závěry: Poslání lesů NP Šumava není primárně produkční, ale naplňuje převážně funkce ochranné. Tomuto požadavku je nutné podřídit i tradiční lesnické metody a postupy. Pro naplňování koncepce péče o lesy NP Šumava je LHP jedním z nejpraktičtějších nástrojů, který bylo nutné upravit s ohledem na specifické poslání lesů zvláštního určení v národním parku. Úpravy vycházely z Instrukce Ministerstva životního prostředí č.j. OOL/20/2002 ze dne 4.2.2002 k péči o lesy ve státním vlastnictví na území národních parků České republiky, která v kapitole IV., v bodě 4.1:5. uvádí: „o lesy v národních parcích se pečuje podle schválených lesních hospodářských plánů, zpracovaných (postupně od roku 2002 zařízení lesů novou metodou pro lesy s bohatou strukturou) v souladu se zájmy a potřebami ochrany přírody, obsaženými v plánu péče o národní park“. V roce 2004 byl dokončen pilotní projekt na LS Železná Ruda k odzkoušení nové metodiky v podmínkách NP Šumava. V roce 2005 byl zpracován LHP pro LHC NPŠ LS České Žleby podle upravené metodiky tvorby LHP pro bohatě strukturované lesy na základě provozní inventarizace (dále jen Metodiky PIL). Jak vyplývá z výše uvedeného přehledu, počínaje rokem 2006 je v obnově LHP podle upravené Metodiky PIL pokračováno i na ostatních lesních hospodářských celcích, kde jsou lesy na území národního parku ve státním vlastnictví. LHP zpracovaný podle Metodiky PIL respektuje požadavky ochrany přírody a slouží jako podklad pro rozhodování orgánů ochrany přírody. LHP zpracované pro lesy v nestátním vlastnictví jsou nadále zpracovávány podle zadání vlastníka lesa.
Cíl podle PP2001 •
V rámci zpracování LHP pokrýt celé území NP Šumava mapovými díly zachycujícími i stav nelesních pozemků a cílový management dle plánu péče.
V rámci přípravy a zpracování LHP pro LHC Borová Lada v roce 2009 se počítalo v mapových dílech, která budou součástí LHP, se zachycením nelesních pozemků. Tyto mapové podklady měly zároveň vymezovat jasnou hranici mezi lesem a nelesními enklávami. Nelesní pozemky by měly být plošně zakresleny s navrženým optimálním managementem, jednotlivé plochy budou identifikovány číslováním. Součástí by měly být tabulkové přehledy s dalšími informacemi vztahujícími se k managementu a užívání pozemků.
Dílčí závěry: Do konce roku 2011 nebyla součástí LHP mapová díla, která by zároveň zachycovala i stav nelesních pozemků a jejich cílový management dle plánu péče. Realizace činností vedoucích k naplňování tohoto cíle byly zahájeny v roce 2009.
Cíl podle PP2001 •
Metodiku zpracování LHP přizpůsobit odlišným podmínkám a poslání NP Šumava.
Lesní hospodářské plány jsou na území NP Šumava zpracovány na základě § 24 zákona č. 289/1995 Sb. o lesích a vyhlášky MZE č. 84/1996 Sb., o lesním hospodářském plánování a pro lesy ve státním vlastnictví i v souladu s Metodikou tvorby LHP na podkladě provozní inventarizace vydané MŽP v roce 2004. Opatření odchylná od ustanovení zákona č. 289/1995 Sb. dle §36 odst.1 vyplývají ze specifického poslání lesů na území NP Šumava a změny metodiky obnovy LHP. Změna metodiky LHP na podkladě provozní inventarizace vydané MŽP v roce 2004 je vyvolána jednak změnou modelu lesa, který určuje cíle péče o lesní ekosystémy a jednak měnící se strukturou lesa, pro který je vhodnější statistická metoda zjištění jeho stavu oproti postupu užívaném v klasické metodě věkových tříd. V průběhu vyhotovování LHP pro LHC Železná Ruda v roce 2004 byl realizován na části území o rozloze 371ha pilotní projekt "Tvorby LHP pro bohatě strukturované lesy na základě provozní inventarizace".
62
V roce 2005 bylo, po vyhodnocení pilotního projektu na LHC Železná Ruda a v souladu s tehdejšími požadavky resortu MŽP, přistoupeno ke vypracování LHP pro LHC České Žleby metodikou "Tvorby LHP pro bohatě strukturované lesy na podkladě provozní inventarizace". V prvním kroku byla provedena agregace všech v rámci národního parku se vyskytujících lesních typů do typů vývoje lesa (TVL). Byly zpracovány Rámcové směrnice pro tyto TVL a vytvořena škála barev pro jednotlivé porosty (hranice porostu je vymezena hranicí TVL). Tato plánovací jednotka nahrazuje při lesním plánování v národním parku účelové soubory. Je založena především na příbuznosti přírodních podmínek a tím i plánovaných opatření péče o lesní ekosystémy. Při tvorbě prostorových jednotek lesa bylo upuštěno od praxe "dílec = porost", a došlo k novému vymezování porostů v návaznosti na TVL. Pro členění segmentů typů porostů (nejmenší jednotka prostorového rozdělení lesa) byl dopracován číselník, vyjadřující souhrnně současný stav vzhledem k předpokládanému cílovému stavu porostu (typ porostu), věkovou kategorii, strukturu a management. Pro zachování struktury a kvality dat pořizovaných v rámci LHP a ujednocení mapového díla na území národního parku byl zpracováván tento LHP v souběhu obou metod. Takto bylo postupováno i v následujících letech u tvorby LHP pro LHC Prášily, Křemelná, Srní, Borová Lada a Stožec. Při tvorbě LHP na LHC Prášily, LHC Křemelná,LHC Srní, LHC Borová Lada a LHC Stožec byla respektována mimo stávající zonaci i managementová zonace v souladu s Obecnými zásadami diferencovaného managementu lesů. Koncem roku 2006 proběhla v rámci organizace reorganizace, původních jedenáct lesních správ bylo přerozděleno do šesti územních pracovišť. Bylo tedy nutné přistoupit i k sestavení nového harmonogramu zpracovávání LHP s tím, že postupně dojde k tvorbě nových LHC, která budou respektovat hranice územních pracovišť. Data LHC Prášily byla dodatečně rozdělena na územní pracoviště s tím, že bude tento celek prostřednictvím schvalování změn LHP orgánem státní správy lesů ve dvou krocích měněn. V roce 2007 při zpracování LHP pro LHC Křemelná byla inventarizací zjišťována data pro celý původní lesní hospodářský celek, data byla separována na tři části dle příslušnosti k územním pracovištím a s dobou platnosti v návaznosti na obnovu tvorby LHP pro nové LHC. Při tvorbě LHP pro jednotlivé LHC byla zjišťována sukcesní stádia lesa, až na výjimky nebyla zařazována do porostní půdy, v případě jejich vlastnictví Správou jako bezlesí s popisem stavu (zastoupení dřevin, jejich stáří a zakmenění). Sukcese mimo vlastnictví Správy a nezařazené do lesních hospodářských plánů některých jiných vlastníků (obecní a městské lesy - Kašperské Hory, Rejštejn, Volary, Hartmanice) jsou rovněž v mapě vylišeny, ovšem data – jejich popis není součástí LHP. Počínaje lesním hospodářským plánem pro LHC Srní byly k porostním skupinám uváděny biotopy z mapování Natury 2000.
Dílčí závěry: LHP v národním parku plní odlišné funkce než v lesích hospodářských. Metodou tvorby LHP pro bohatě strukturované lesy na podkladě provozní inventarizace byly na území NPŠ do konce roku 2011 zpracovány LHP pro LHC České Žleby, LHC Prášily – ÚP Prášily, LHC Křemelná - Rejštejn, LHC ÚP Srní, LHC ÚP Borová Lada, LHC ÚP Stožec. Metodika PIL, v porovnání s tradiční obnovou LHP pro hospodářský les podle soustavy věkových tříd, umožňuje získávat podrobné informace o stavu lesa šetřené s požadovanou přesností (technologie FieldMap) na trvale založených inventarizačních plochách a jejich opakované vyhodnocení na základě statistických metod. S přeměnou monokulturního lesa v lesy s nepravidelnou strukturou a pestrou druhovou skladbou odpovídající stanovišti (cíl lesnické péče v NP) ztrácí tradiční metody HÚL a uplatňovaný model lesa věkových tříd své opodstatnění. Metodika PIL daleko lépe postihuje diferenciaci stanovištních i růstových podmínek (typy vývoje lesa = lesní porost) a přesně zachycuje stav fytocenóz (ve stromovém, keřovém i bylinném patře) včetně monitoringu přirozeného zmlazení nebo množství tlejícího dřeva. Opakovaným šetřením na trvalých inventarizačních plochách a vyhodnocením pro typy vývoje lesa umožňuje tato metodika vyhodnocovat trendy ve vývoji lesa a změny jednotlivých sledovaných charakteristik, včetně ukazatelů pro hodnocení stavu lesních ekosystémů sledovaných plánem péče. Nahrazení metody zařízení lesů vycházející z modelu lesa věkových tříd (pro hospodářské lesy) metodou tvorby LHP pro bohatě strukturované lesy na podkladě provozní inventarizace je praktickým krokem k naplnění odlišného poslání lesů a způsobu péče o ně v národním parku, a tomu odpovídající i odlišného pojetí lesních hospodářských plánů jako praktického nástroje k naplnění opatření plánu péče. Klasická HÚL je nástrojem pasečného obhospodařování lesů a přispívá k vytváření nepřirozené struktury lesa. Přechod na novou metodu HÚL je podmínkou opuštění pasečných metod, nemá-li jej brzdit, musí tomuto procesu předcházet, nikoli jej až následovat.
63
64
3.1 Lesní ekosystémy podle stupně přirozenosti Je neoddiskutovatelnou skutečností, že lesní porosty kategorizované z hlediska stupňů jejich přirozenosti vytvářejí v rámci území NPŠ mozaiku. Kvalitativně vyšší kategorie (lesy původní a přírodní) jsou ve formě enkláv nebo i větších komplexů roztroušeny v rámci celého území NPŠ. Proto je třeba si uvědomit, že vlastní stupně přirozenosti jsou ve velkoplošných chráněných územích v našich podmínkách jen jedním z hledisek, které je třeba brát v úvahu z hlediska strategie návrhů ať už klasické nebo managementové zonace (samozřejmě například v případě národních přírodních rezervací mohou mít stupně přirozenosti lesních porostů pro jakékoli rozhodování zásadní význam). V konkrétním případě Národního parku Šumava je mnohem důležitější hledisko územní strategie. Vymezení současně platné I. zóny ochrany přírody je výsledkem nadřazení aktuálního stavu a hodnocení míry předchozího ovlivnění porostů lidskou činností nad ostatní hlediska. Čas ukázal, že tento přístup není pro Národní park Šumava nejvhodnější řešení. Hodnocení stupňů přirozenosti zahrnuje mimo jiné hodnocení antropogenních vlivů na porost v minulosti, aktuální stav porostů a aktuální management. Při hodnocení se bere v úvahu i to, jaká je vize vlastníka nebo správce ohledně budoucího využití konkrétních pozemků (rekonstrukční managementová opatření akceptovatelná ve stupni přirozenosti „přírodě blízký“ jsou časově omezená do doby ponechání porostu samovolnému vývoji). Z pouhého označení stupně přirozenosti (týká se zejména stupně „kulturní“) tedy není možné vytvořit si obraz o současném stavu, zachovalosti a přírodovědné hodnotě porostů, protože v celkovém hodnocení hrají roli i kriteria závislá na rozhodnutích vlastníka nebo správce území (určení managementu a vytyčený cíl v daném území). Podrobněji v následujících kapitolách. Pozn.: V rámci hodnocení stupňů přirozenosti se vymezují porosty ponechané samovolnému vývoji. Vyhláškou č. 64/2001 Sb. je určeno grafické vyjádření – tmavě zelená čára –(pro přehlednost bylo toto značení doplněno o šikmou šrafu stejné barvy) viz příloha č. B13.
65
3.1.1 Lesy původní – pralesy Člověkem téměř neovlivněné lesní porosty, jejichž dřevinná skladba i prostorová výstavba odpovídá stanovištním poměrům. Do této kategorie je možné zařadit i porosty, které byly ovlivněny toulavou těžbou před více než sto lety nebo z nich bylo částečně odváženo odumřelé dřevo před více než padesáti lety. Do současné doby se na území NP zachovalo několik fragmentů původních porostů. Všechny se, ve smyslu hodnocení stupňů přirozenosti, nacházejí v území ponechaném samovolnému vývoji. Jedná se zejména o azonální společenstva vrchovišť s borovicí klečí - vrchovištní kleč. Mezi původní porosty je možné zařadit i porosty kosodřeviny na minerálním substrátu v oblasti Plechého a Třístoličníku. Tyto fragmenty nebyly člověkem hospodářsky využívány. Případné ovlivnění člověkem hospodářskými zásahy v minulosti prakticky chybí. Jak už bylo uvedeno výše, porosty jsou ponechány samovolnému vývoji s výjimkou revitalizací vodního režimu v případech, kde byly vodní poměry narušeny vytvořením sekundární hydrologické sítě. Seznam porostních skupin zařazených mezi lesy původní je uveden v příloze A10, graficky jsou vymezeny v mapové příloze B13.
3.1.2 Lesy přírodní Do této kategorie jsou zařazeny lesní porosty vzniklé přírodními procesy, avšak člověkem v minulosti ovlivňované více než les původní. Ovlivnění spočívá především v realizaci toulavé těžby v minulosti (i během existence NPŠ docházelo v některých lokalitách k nahodilé těžbě jednotlivých aktivních kůrovcových stromů), mýtní těžby před více než stoletím a s následnou sekundární sukcesí, popřípadě s doplněním některých dřevin sadbou nebo síjí. V některých případech zde byly prováděny výchovné zásahy, ovšem na plošně nevýznamné části. Dalším kriteriem zabraňujícím v zařazení některých porostů do stupně přirozenosti „původní“ je odvoz tlejícího dřeva v minulých 50 letech. Často je zde patrný vliv dlouhodobě vysokých stavů spárkaté zvěře v minulosti na strukturu porostů. S porosty, které je možné zařadit mezi přírodní lesy, se na území NPŠ setkáme častěji než s původními lesy. Jsou to lesy „pralesovitého charakteru“, často první generace po pralese. V NPŠ tvoří roztroušené enklávy nebo i plošně významnější komplexy obklopené lesními porosty nižší kvality. Jako příklad je možné uvést porost v I. zóně ochrany přírody Stožec – Medvědice nebo část Trojmezné. Cenné autochtonní porosty přírodních lesů mají velký význam jako zdroj původního genofondu dřevin Šumavy. Jsou místem ke studiu a pochopení přirozených procesů a vývoje lesních ekosystémů. Všechny se, ve smyslu hodnocení stupňů přirozenosti, nacházejí v území ponechaném samovolnému vývoji. Problematickým z hlediska zařazování některých porostů do kategorie lesů přírodních nebo i přírodě blízkých se jeví výskyt jasanu ztepilého. Jeho původ zejména v jižní části NPŠ je nejistý. Problém se nejvíce dotýká oblasti Českých Žlebů. Zde se jasan ztepilý rozšiřuje hlavně z okolí lesních cest, okolo kterých byl v minulosti vysazován. Zmlazení jasanu ztepilého se vyskytuje například i v cenných porostech v komplexu Stožec – Medvědice. Degradovat tyto porosty zařazováním do nižších kategorií přirozenosti jen na základě tohoto faktu není vhodné. Z výše uvedených důvodů nebyl jasan ztepilý uvažován jako nepůvodní dřevina.Vzhledem k aktuálním podmínkám je možné další spontánní rozšiřování jasanu ztepilého v NPŠ očekávat a bude nutné tento fakt akceptovat. Seznam porostních skupin zařazených mezi lesy přírodní je uveden v příloze A11, graficky jsou vymezeny v mapové příloze B13.
3.1.3 Lesy přírodě blízké Lesní porosty, jejichž dřevinná skladba odpovídá převážně poměrům stanovištním, avšak prostorová struktura je jednodušší než v původním lese. Často jde o porosty víceméně stejnověké nebo o porosty, ve kterých jsou sice zastoupeny všechny hlavní dřeviny přirozené druhové skladby, ale jejich skutečný poměr neodpovídá přirozenému stavu (většinou zvýšené zastoupení smrku ztepilého). Tyto porosty vznikaly pod vlivem člověka. Dlouhodobě docházelo k usměrňování jejich vývoje a stopy tohoto usměrňování jsou dosud patrné. V současnosti v nich záměrné obhospodařování neprobíhá (případné zásahy nejsou motivovány hospodářským cílem). Na části mohou být realizována rekonstrukční managementová opatření (např. podpora nebo uvolnění nedostatkových vtroušených nebo přimíšených dřevin přirozené druhové skladby, nebo vnášení chybějících nebo málo zastoupených dřevin přirozené druhové skladby). V některých částech je umožněno realizovat nahodilé těžby živých (aktivních kůrovcových) stromů bez vzniku holiny. Často je zde patrný vliv dlouhodobě vysokých
66
stavů spárkaté zvěře na poměr zastoupení dřevin v přirozené obnově. Z tohoto důvodu není většinou možná přirozená obnova všech stanovištně původních druhů dřevin bez její důsledné ochrany. Chráněny musí být samozřejmě i uměle vnášené dřeviny. Problém se týká především jedle bělokoré a nedostatkových listnatých dřevin (zejm. javor klen, jilm horský, javor mléč). Seznam porostních skupin zařazených mezi lesy přírodě blízké je uveden v příloze A12, graficky jsou vymezeny v mapové příloze B13.
3.1.4 Lesy kulturní Především lesní porosty, jejichž dřevinná skladba odpovídá převážně poměrům stanovištním, ale jejich prostorová struktura je srovnatelná nebo jednodušší než v lese přírodě blízkém. Tyto porosty zpravidla vznikaly pod vlivem člověka a jejich stav byl docílen vědomou činností člověka. Ve většině případů se jedná o porosty, ve kterých mohou být prováděny obvyklé hospodářské činnosti (dané platným plánem péče) nebo rekonstrukční managementová opatření a může zde být prováděna těžba aktivních kůrovcových stromů s rizikem vzniku holiny. Často jde o porosty víceméně stejnověké nebo o porosty, ve kterých jsou sice zastoupeny všechny hlavní dřeviny přirozené druhové skladby, ale jejich skutečný poměr neodpovídá přirozenému stavu (většinou výrazně zvýšené zastoupení smrku ztepilého). Zpravidla je zde patrný vliv dlouhodobě vysokých stavů spárkaté zvěře na poměr zastoupení dřevin v přirozené obnově. Z tohoto důvodu není většinou možná přirozená obnova všech stanovištně původních druhů dřevin bez její důsledné ochrany. Chráněny musí být samozřejmě i uměle vnášené dřeviny. Roli při hodnocení hraje i to, že jestliže je zájmem v předmětném území trvale hospodařit, hodnotící kriteria přirozenosti lesních ekosystémů A6, A11, A14 vylučují, aby byl porost označen jako „les přirozený“ (ve smyslu vyhlášky č. 64/2011 Sb.). Seznam porostních skupin zařazených mezi lesy kulturní je uveden v příloze A13, graficky jsou vymezeny v mapové příloze B13.
3.1.5 Lesy nepůvodní Lesní porosty, jejichž dřevinná skladba převážně neodpovídá stanovištním poměrům. Tyto porosty vznikaly pod vlivem člověka a jejich stav byl docílen činností člověka. Jedná se o porosty, ve kterých jsou prováděny obvyklé hospodářské činnosti nebo rekonstrukční managementová opatření a může zde být prováděna těžba aktivních kůrovcových stromů s rizikem vzniku holiny. Do této kategorie jsou zařazeny porosty se zastoupením stanovištně nepůvodních dřevin nad 50 %. Seznam porostních skupin zařazených mezi lesy nepůvodní je uveden v příloze A14, graficky jsou vymezeny v mapové příloze B13.
67
Závěry kapitoly 3.1 Lesní ekosystémy: Koncepci managementu Správy v oblasti péče o lesy je možné rozdělit na tři různá období existence Národního parku Šumava. Období počáteční (od vzniku NPŠ do přelomu let 1993 – 1994: Velkorysé vymezení I. zón, ponechaných převážně samovolnému vývoji i ve vztahu k ochraně lesa proti lýkožroutu smrkovému, soustředěných do 3 lokalit (Prášilské jezero, Modravské slatě, Trojmezenský prales) zahrnovalo i značné rozlohy hospodářsky pozměněných smrkových porostů. Do roku 1993 se podařilo v NPŠ utlumit gradaci lýkožrouta smrkového a převzít veškerý státní lesní půdní fond pod přímou správu, zajišťovanou Správou NP a CHKO Šumava. Po sérii suchých let na přelomu 1. třetiny 20. stol. však došlo rychlému „kůrovcovému“ rozpadu smrkových porostů, akcelerovanému velkými rozlohami rozpadajících se porostů v sousedním NPBW. Období střední (do roku 2002): V reakci na rychle postupující kůrovcový rozpad smrkových porostů došlo v polovině 90. let k přehodnocení zonace a přeřazení větší části kulturních porostů zpět do II. zóny. Vzhledem k ostrovitému výskytu přirozených částí šumavského lesa tento krok vedl k fragmentaci I. zóny. V tomto období vrcholila kůrovcová kalamita v horských smrčinách sousedního NP BW a kůrovec se po větru rychle šířil do českého vnitrozemí. V kontaktu s rozpadajícími se porosty v NPBW bylo v oblasti Březníku vyhlášeno bezzásahové území, kde se proti kůrovci nezasahovalo. Navzdory těmto opatřením i v části zbývajících I. zón mimo bezzásahové území pokračovala kůrovcová gradace tak, že hrozil vznik souvislých holin v jejich bezprostředním okolí. To vedlo k rozhodnutí povolit na části I. zón asanaci kůrovcových stromů a další opatření ke tlumení jeho gradace. V důsledku aktivních zásahů proti kůrovci vznikly ve II. zóně OP zejména v návaznosti na bezzásahové území a rozpadající se smrkové porosty v NPBW v prostoru mezi Roklanskou hájenkou a Černou horou rozsáhlé holiny. Nicméně tato „daň za bezzásahovost“ přinesla pozitivní efekt v tom smyslu, že byl kůrovec zastaven a do nitra českého vnitrozemí zůstal zachovaný zelený les. Zásahy proti kůrovci v I. zóně ke vzniku souvislých holin nedošlo. „Kůrovcový problém“ byl silně medializován a zpolitizován. Gradaci kůrovce se podařilo postupně utlumit ca v průběhu 5-ti let. V roce letech 2001-2004 byl kůrovec na celém NPŠ v základním stavu. Souběžně se zásahy proti kůrovci probíhala příprava kulturních smrkových porostů (posilování jejich diverzity) na pozdější přechod do I. zóny. Rozsah přípravného managementu však byl omezován souběžnými nahodilými těžbami. Došlo k podstatnému snížení stavů spárkaté zvěře, což umožnilo nástup přirozené obnovy buku na značných rozlohách. Současné období (od roku 2004 dosud): Postupně bylo různými přístupy a pod různými vlivy urychleno rozšiřování území, kde se nezasahovalo proti kůrovci (takto vylišené území zahrnovalo i smrkové porosty nedostatečně připravené na samovývoj). Postupně klesal odlov a narůstaly stavy spárkaté zvěře a s tím i škody působené zvěří na obnově lesa. Rozšíření principu ponechání lesa bez protikůrovcových opatření v souběhu s důsledky orkánu Kyrill vedlo k opětnému prudkému vzestupu kůrovcových rozpadů smrkových porostů a s tím i potřebě plošných asanačních zásahů, vedoucích ke vzniku rozsáhlých holin. Tato kůrovcová gradace trvá dosud, má však již sestupnou tendenci. Popsaná situace vedla k opětovnému vyostření názorových střetů ohledně možností řešení a politizaci problému, který komplikuje přijímání včasných racionálních opatření. Důsledkem popsaného vývoje je na jedné straně ponechání ucelených částí území NPŠ samovolnému vývoji, pokles zastoupení smrku a nárůst objemu dřeva ponechaného přirozené dekompozici. Na straně druhé vznikají rozsáhlé plochy mladých málo diferencovaných porostů s převahou smrku, neboť v důsledku neúnosných stavů spárkaté zvěře je veškerá nesmrková příměs mimo oplocené plochy zvěří silně poškozována. Relativně nejlépe z listnáčů odolává buk. Vedle informací o stavu lesních porostů vyvstává potřeba vyhodnocení dopadu managementových opatření i na ostatní složky lesního ekosystému. Vypjatá situace, související s vysokým objemem asanačních těžeb, v podstatě znemožnila po 10 let provádět cílenou systematickou přípravu kulturních porostů ve II. zóně na jejich převod do I. zóny. Tím se zpozdila jejich příprava pro převedení do I. zóny OP v budoucnu. V souvislosti s popsaným vývojem vyvstává potřeba zejména: - zklidnit sociálně-politické napětí a mediální kampaň kolem NPŠ i za cenu určitých kompromisů, - vytvořit podmínky pro soustavnou koncepční práci, - důsledně řešit problém přemnožené spárkaté zvěře, - soustavně připravovat lesní porosty ve II. zóně OP na uvážlivý převod do I. zóny, - ve II. zóně diverzifikovat rozsáhlé mladé převážně smrkové porosty, vzniklé po plošných rozpadech a kůrovcových těžbách - zvolit vhodné indikátory vlivu managementu na stav lesního ekosystému a provádět jejich monitoring.
68
3.2 Nelesní ekosystémy 3.2.1 Nelesní ekosystémy přirozené 3.2.1.1 Mokřady Kapitola zahrnuje primární i druhotně vzniklé (luční) mokřady v rámci lesních pozemků i antropogenního bezlesí z důvodu, že plošně výrazně převládají primární ekosystémy.
Cíle vymezené PP z roku 2001: • •
Zajistit ochranu a zachování mokřadních ekosystémů včetně úplného spektra společenstev a druhů na ně vázaných Obnovit hydrologickou funkci narušených mokřadů v krajině
Opatření: 1. Inventarizace a zhodnocení aktuálního stavu mokřadů včetně antropogenního narušení 2. Převedení primárních mokřadů do bezzásahového režimu s možností revitalizace jako vstupního jednorázového opatření s cílem obnovit přírodě blízké abiotické poměry stanoviště (zejména vodní režim) 3. Opatření pro zachování přirozeného popř. přírodě blízkého vodního režimu mokřadů 4. Revitalizace narušených mokřadů 5. Pravidla pro management na PUPFL v případě lesních mokřadů a jejich okolí 6. Realizace speciálního managementu druhotných nelesních (lučních) mokřadů 7. Výkup pozemků s výskytem cenných mokřadů 8. Limity pro šetrný zemědělský management v okolí mokřadů Ukazatel: 1.1 Procentický podíl inventarizovaných a zhodnocených rašelinnýchcelků 1.2. Databáze rašelinišť 1.3. Zjištěný podíl středně a silně odvodněných rašeliništních komplexů 1.4. Zjištěný podíl rašelinných komplexů ohrožených eutrofizací z okolí 1.5. Počet detailně monitorovaných rašeliništních lokalit
Plán (2010) nebo jiné Výchozí stav (2000) časové vazby (termíny) 0 Inventarizovat a zhodnotit 100% rašeliništních celků na území NPŠ
Současný stav (2011)
žádná
termín nestanoven
neznámý
termín nestanoven
Inventarizováno a zhodnoceno 78% (189 rašelinných celků) V rámci VaV SL1/21/04 a následných průzkumech Zhotoveno prostředí databáze, zčásti naplněna daty 62%
neznámý
termín nestanoven
cca 5%
monitorována tři odvodněná rašeliniště (zjednodušen ý monitoring)
termín nestanoven
69
Monitorováno 13 lokalit (neodvodněné a odvodněné) (9 lokalit sledováno detailně v rámci projektů)výsledky publikovány- závěrečné zprávy z let 2004- 2008 Odb. články 2006 - 2011
2.1. Podíl primárních mokřadů převedených do bezzásahového režimu s možností vstupní jednorázové revitalizace
v rámci bezzásahové zóny z roku 2001
termín nestanoven
cca 1270ha (v rámci bezzásahového území na LPF z roku 2001 + některé lokality ve stávajících prvních zónách, pro které nebyla udělena výjimka na asanaci kůrovce) – neúplná hodnota, viz. komentář 2.1
3.1. Vnitřní předpis o zákazu odvodňování na PUPFL
žádný
termín nestanoven
4.1 Vytvoření koncepce revitalizačního managementu pro území NPŠ
žádná
termín nestanoven
Zčásti bylo řešeno v rámci dnes již neplatné směrnici č.9 - - v současné době to neřeší žádný z vnitřních předpisů NPŠ (!) (viz. komentář 3.1. - rovněž neexistuje žádná dohoda pro lesní mokřady v privátním vlastnictví (Městské lesy Kašperské Hory a Městské lesy Volary) Koncepce revitalizace mokřadů a rašelinišť na území NPŠ vytvořena - aktualizovaný dokument z roku 2010 (včetně stanovení priorit a metodiky realizace) Suma: 406,3 ha Lokality: Na Ztraceném (17,1 ha) Rašeliniště podél Luzenské cesty (liniové, nedokončeno) Černohorský močál (23,1 ha) Cikánské slatě (121,8 ha) Novohuťské močály (56,5 ha) Vrchové slatě (26,2 ha) Schachtenfilz (5,4 ha) Vlt. luh- jen Malý luh (37,5 ha) Luzenské údolí svahy (3,2 ha) Luzenská slať (7,2 ha) Blatenské slatě (40,6 ha) Ptačí potok (7,8 ha) Březnické slatě (4,4 ha) Nad Rybárnou (5,3 ha) Biskupská slať (1,1 ha) Šindlov (25,6 ha) Hučina (17,4 ha) Nad Roklanským potokem (2,6 ha) Kamerální slať (3,2 ha) Malá slať (0,3ha)
4.2. Plocha revitalizovaných mokřadů s cílem obnovy vodního režimu
4.3. Plocha revitalizovaných průmyslově těžených rašelinišť 4.4. Délka asanovaných nevhodných cest protínajících cenné mokřady 5.1 Vnitřní předpis o šetrném způsobu hospodaření v lesních mokřadech v rámci PUPFL
Suma: 1,1ha Lokality: Kamerální slať – 1,1ha
stanoveny lokality: Černohorský močál Cikánské slatě Novohuťské močály Vrchové slatě Schachtenfilz Vltavský luh Luzenské údolí Tetřevské slati - okolí střelnice Zhůří
žádné
Stanovena lokalita Soumarský Most Luzenské
žádný
termín nestanoven
70
56ha Žádné (pouze zablokování odvodňovacích rýh podél Luzenské cesty v rámci revitalizace vodního režimu) Pravidla jsou stanovena zejména v rámci směrnic S26 (Obecné zásady.), S38 (Ponechání hmoty
6.1. Plocha lučních mokřadů udržovaných v souladu s navrhovaným speciálním managementem 8.1. Omezení až zákaz údržby stávajícího odvodnění v případě mokřadů na bezlesí a jejich okolí 8.2. Stanovení limitů pro hnojení v okolí mokřadů 8.3. Počet asanovaných lokálních zdrojů eutrofizace v okolí cenných mokřadů
k zetlení) a S20 (Příručka lesnických činností); Příkazem ředitele č.10 a 36 a rozhodnutím státní správy k I. zónám (51Vi/916/96, které bylo změněno rozhodnutím 51-Vi/373/02) nikoli však v optimální míře - navíc pravidla nelze uplatnit pro lesní mokřady v privátním vlastnictví (Městské lesy Kašperské Hory a Městské lesy Volary) 23,6 ha v rámci PPK + další lokality navržené v roce 2012
4,6 ha v rámci PPK
termín nestanoven
žádné
termín nestanoven
žádné
žádné
termín nestanoven
žádné
neznámý
termín nestanoven
1 (Horská Kvilda)
Komentáře: 1.1 Inventarizace byla zaměřena na rašelinné mokřady na území NPŠ a proběhla v oblastech: Kotlina Křemelné, Modravské slatě, Kvildské pláně, Borovoladsko a Hornovltavský luh, Knížecí Pláně - Častá. Zbývá dokončit inventarizaci na části ploch v oblastech Knížecí Pláně–Častá - Stožec-Českožlebsko a Nová Pec – Jelení Vrchy.. Detailní inventarizace mokřadů nerašelinného typu nebyla dosud provedena, k dispozici jsou pouze údaje z některých podrobněji zpracovaných lokalit. 1.3 Do databáze rašelinišť jsou v současné době vkládána data z inventarizačních průzkumů. Na základě výsledků inventarizace bylo odvodnění spolu s dalšími zásahy do vodního režimu klasifikováno jako klíčový problém ochrany mokřadů a rašelinišť v území. Povrchovým odvodněním z minulosti je v současné době postiženo více než 70% rašelinišť (v různé intenzitě od silně narušených a degradovaných lokalit po mírná poškození umožňující spontánní revitalizaci mokřadu). Vysoký je i podíl odvodněných mokřadů nerašelinného typu – přesná čísla však nejsou pro nerašelinné mokřady v současné době k dispozici. 1.4 Změny v mokřadech způsobené eutrofizací jsou pouze lokální a u většiny zjištěných případů přetrvávají jako důsledek nevhodného hospodaření v 60.-80. letech 20. století. V současné době je většina lokálních zdrojů eliminována, s výjimkou několika přetrvávajících nebo nově se objevujících problémů v okolí sídel a zemědělských subjektů (např. Kvilda, České Žleby, Volary). V poslední době jsou cenné mokřady místně poškozovány budováním inženýrských sítí či jako zázemí pro výstavbu (v okolí sídel - např. Kvilda-niva Kvildského potoka, Filipova Huť, Modrava) nebo budováním liniových staveb (cyklotrasy - Prášilsko). 1.5 Cílem prováděného detailního monitoringu vybraných rašelinišť je jasně charakterizovat změny na rašeliništích způsobené odvodněním a vyhodnotit reakci ekosystému na prováděná revitalizační opatření – tzn. vyhodnotit úspěšnost revitalizací. Hlavní sledované parametry prostředí jsou - hladina a chemismus podzemní vody, chemismus na odtoku z povodí, odtokové poměry z povodí, chemismus rašeliny, dekompozice rašeliny, změny ve vegetaci, mezoklimatické poměry (přehřívání povrchu, vzdušná vlhkost) a emise skleníkových plynů (CO2, CH4). Detailní monitoring byl v letech 2005-2010 prováděn v rámci projektů MŽP VaV SL1/21/04 a VaV SP/2d1/113/07). Výsledky monitoringu ukazují pozitivní vliv prováděných revitalizací na obnovu vodního režimu mokřadů a byly již vícekrát publikovány (např. Bufková et al. 2010)... 2.1. Celkový podíl primárních mokřadů (zejména rašelinišť v bezzásahovém režimu je ve skutečnosti o něco vyšší než čísla uváděná v tabulce, neboť zahrnuje i mokřady v prvních zónách mimo ucelené bezzásahové území z roku 2001, pro které nebyla v minulých letech udělena výjimka na asanaci stromů a vývratů napadených kůrovcem. Vzhledem k obtížnosti zpětné lokalizace asanačních zásahů proti kůrovci v prvních zónách povolených výjimkami v letech 1999 – 2007 však nebylo možné přesnou plochu primárních mokřadů
71
ponechaných skutečně bez zásahu jednoznačně stanovit. 3.1. Ve směrnici č. 9 byla problematika odvodňování a zásahů do vodního režimu řešena především ve vztahu k opatřením na nápravu předchozích škod – viz. citace: „Postupně se systematicky ruší stará sekundární hydrická síť, která je příčinou závažného narušení vodního režimu, přednostně se vychází z nejhůře narušených lokalit.“ V aktuálně platných vnitřních dokumentech Správy NPŠ již není tato problematika řešena vůbec. Jasně formulovaný zákaz odvodňování i údržby starých již existujících odvodňovacích linek na LPF tak chybí dodnes. 4.2. Revitalizace (celkem 406,3ha) byly primárně zaměřeny na obnovu vodního režimu a byly prováděny dle dlouhodobé koncepce a harmonogramu určujícím priority. Z původního plánu byla realizována většina lokalit s výjimkou Tetřevské slati a Zhůří. Byla provedena revitalizace řady nových lokalit. Projekty byly financovány z rozpočtu Správy NPŠ a PRŘS. Jsou připraveny projektové dokumentace pro revitalizace lokalit Zhůřského potoka, zbývající části Černohorského močálu a části Modravských slatí – předpoklad realizace z prostředků OPŽP. 5.1. Vyjmenované předpisy a rozhodnutí zahrnují pravidla pro:bezzásahovost na určených typech mokřadů, šetrnou asanaci na povolených typech mokřadů, vyloučení úmyslné těžby, ponechání hmoty k zetlení, šetrné přibližovací technologie na povolených typech mokřadů - vyloučení umělých podsadeb Vnitřní dokumenty a směrnice nemohou být uplatňována pro lesní mokřady v privátním vlastnictví (Městské lesy Kašperské Hory a Městské lesy Volary). V rámci nově schváleného LHP Volary jsou navíc i přes zaslané připomínky a nesouhlas Správy NPŠ plánovány zásahy v cenných mokřadech v oblasti Vltavského luhu, kde se části velmi cenných lokalit nachází mimo stávající 1. zónu. 6.1. Plocha zahrnuje pozemky udržované šetrnými způsoby v rámci Programu péče o krajinu a dotačního titulu „Ostřicové a mokřadní louky“ v rámci Programu Agro-Envi. Management je prováděn subdodavatelsky většinou mimo rámec běžného zemědělského hospodaření místních farem. V současné době je silně limitován zejména nedostatkem subdodavatelů na požadované práce a nedostatkem deponií pro vyprodukovanou biomasu. V roce 2009 byly nově navrženy plochy mnoha nelesních mokřadů na speciální management v rámci projektu OPŽP (zahájení realizace 2010).
Závěry: I. V současné době je na území NP Šumava nejlépe zajištěna ochrana vrchovištních ekosystémů, zčásti rašelinných smrčin a přechodových rašelinišť v rámci LHP na pozemcích ve vlastnictví Správy NPŠ. Podmáčené i rašelinné smrčiny a nerašelinné lesní mokřady včetně pramenišť jsou však mimo stanovená bezzásahová území a 1. zóny i nadále vystaveny riziku silného narušení v důsledku intenzivní asanace kůrovcem napadených stromů, odvozu dřevní hmoty a použití těžké techniky při provádění lesnického managementu. Zákaz odvodňování a údržby odvodňovacích linek není dosud součástí žádného vnitřního předpisu. Revitalizační projekty zaměřené na obnovu přirozeného vodního režimu jsou podporovány a byly provedeny na ploše 406,3 ha (tj. do 10% z celkové plochy narušených rašelinišť). II. Na lesních pozemcích v nestátním vlastnictví (zejména Městské lesy K. Hory a Volary) není adekvátní ochrana mokřadů mimo vymezené 1. zóny NPŠ dostačující. Při návrhu revitalizačních projektů na těchto pozemcích nebyla (vyjma těženého rašeliniště Soumarský Most) vyslovena podpora ze strany vlastníků. Lokálně dochází i nadále k odvodňování mokřadů a narušení pojezdy těžkou technikou při nešetrném provádění lesnického managementu.. III. Ochrana mokřadních ekosystémů v rámci antropogenního bezlesí je obecně nedostačující. Neexistují nástroje pro omezení údržby stávající odvodňovací sítě a omezení zdrojů eutrofizace. Cenná minerotrofní luční rašeliniště i nerašelinné mokřady vyžadující šetrný a speciální management jsou z větší části ponechána ladem. Důvodem je finanční náročnost takových opatření, neatraktivnost pro zemědělské subjekty i logistické problémy (co se sklizenou biomasou). Pouze na necelých 24 ha se podařilo zajistit vhodný management v rámci Programu péče o krajinu. Lokálně jsou nelesní mokřady poškozovány nevhodným způsobem hospodaření (příliš intenzivní pastva, zdroje eutrofizace). V okolí obcí jsou místně narušovány cenné rašelinné mokřady v důsledku zástavby a výstavby inženýrských sítí. Značný podíl nelesních mokřadů není dosud ve vlastnictví Správy NPŠ případně je již ve vlastnictví privátním. Realizace revitalizačních opatření na obnovu vodního režimu je na bezlesí silně limitována vlastnickými poměry a prováděným zemědělským managementem.
72
73
3.2.1.2 Vodní toky Cíl vymezený PP z roku 2001: •
V maximálním možném rozsahu zajistit přirozený vývoj ekosystémů tekoucích vod
Opatření: 1. 2. 3. 4. 5. 6.
Revitalizační zásahy Odstraňování příčných překážek v tocích Databáze toků Podpora přirozené struktury rybích společenstev Kvalita vody Ochrana ekosystému Teplé Vltavy
Komentář: 1. Revitalizační záměry nebyly dovedené k realizaci z důvodu změny názoru v průběhu projednávání (Křemelná), těžko řešitelné situace ve vlastnických poměrech (Jedlový) nebo administrativních a finančních problémů (Zvěřínský) – podán do OPŽP v roce 2010 – zamítnut z důvodu velké finanční náročnosti. . V roce 2010 byl zpracován projekt na revitalizaci Hučiny a podán v roce 2011 do OPŽP. V roce 2011 byly připraveny projekty na Žlebský a Jedlový potok . 2. Rybí přechody nebyly realizovány pouze ve Stožci na Studené Vltavě (nedohoda s Povodím a vlastníkem elektrárny) a na Losenici (pozemek pro stavbu je v současné době zastaven a nelze s ním nakládat). Nový vodní zákon nezrušil všechna rozhodnutí o nakládání s vodami, proto historická vodní práva i nadále platí a tím přetrvávají potíže s nedostatkem vody v některých případech již vybudovaných rybích přechodů (Polka, Františkov). Státní správa opakovaně dávala podnět na změnu rozhodnutí vodoprávnímu úřadu (od roku 2002), ale vodoprávní úřad na podněty nereagoval. 3. Databáze toků nebyla zrealizována z důvodu nedostatku lidské kapacity 4. Docílení převodu rybářských revírů, které užívá Český rybářský svaz, nebylo realistické (administrativní problémy a silný odpor uživatelů), došlo k omezení rybářského využívání toků v NP, produkcí líhně jsou nyní zásobovány i navazující rybářské revíry (záruka původnosti nasazovaných ryb – pstruh, lipan, mník), v roce 2011 bylo zastaveno vysazování pstruhů duhových na Teplé Vltavě mezi Polkou a Lenorou. 5. Pro hodnocení kvality vody neexistuje systematická síť odběrných míst, která by monitorovala vliv bodových zdrojů znečištění na povrchové vody. Podle monitoringu prováděného Správou NP na drobných tocích od roku 1999 nelze prokázat významné trendy ve vývoji chemismu těchto vod. V hlavním monitorovaném profilu za území NPŠ (Vltava – Pěkná – sledovaný profil v rámci celostátní sítě) lze prokázat významnější zlepšení kvality vody u amoniakálního dusíku, částečně u fosforu (možná v souvislosti s redukcí zemědělské činnosti), ostatní ukazatele vykazují jen mírné zlepšení nebo stagnaci kvality. Na tocích NPŠ došlo k diferencovaným změnám chemismu souvisejícím s poklesem atmosférické depozice síry, dusíku a snížením acidifikace, ovšem převážně jen ve vrcholových oblastech, příznivé jsou poklesy koncentrací dusičnanů. Vlivy změn v zátěžích komunálními vodami (nárůst rekreantů apod.) nebo ze zemědělství na území NPŠ lze jen odhadovat, bylo by potřeba samostatného šetření. U liniových zdrojů znečištění (silniční komunikace) došlo k poklesu zátěže olovem (bezolovnatý benzín), ale také k nárůstu zátěže chloridy (solení na exponovaných silničních tazích, např. na Strážný a Železnou Rudu). Některé zátěže nejsou uspokojivě vysvětleny (nárůst arzenu, koncentrace rtuti ve Vltavě v roce 2005). Podrobnější monitoring probíhá pod různými výzkumnými cíly, v různých odběrných bodech, neexistuje souhrnná databáze (podrobněji viz Analýza vývoje NPŠ za uplynulých 15 let ). Od začátku roku 2010 se Správa NP 7 profily připojila k probíhajícímu systematickému monitoringu povrchových vod, který provádí Povodí Vltavy st.p. 6. Teplá Vltava je unikátním oligotrofním společenstvem, vyznačujícím se výskytem podvodních rostlin a množství vodních organismů včetně kriticky ohrožené perlorodky říční. Navyšující se počet vodáků na řece spolu se suchým rokem 2003 upozornily na nutnost regulace splouvání. V roce 2004 byla zavedena limitní hladiny 45cm na vodočtu na Soumarském Mostě a byla zadána studie zkoumající vliv vodáctví na ekosystém řeky – resp. vodní makrofyta. Další studie, které byly zpracovány do roku 2011, se zabývaly avifaunou, rekreačním potenciálem řeky, hodnocením vlivu splouvání na vybrané chráněné druhy živočichů, inventarizací perlorodky a bioindikacemi. Výsledky studií byly východiskem při vytváření nového návštěvního řádu Doporučení studií nebyly akceptovány v plném rozsahu, výzkumy pokračují. Nedořešena zůstává otázka rybářského hospodaření na řece a stávající největší zdroj znečištění – Volarský potok, ačkoli v roce 2010 byla zpracována Studie proveditelnosti revitalizace Volarského potoka. V roce 2011 byl do OPŽP podán projekt zaměřený na výzkum a posilování populace perlorodky říční v Teplé Vltavě. Kromě toho je nesplněným úkolem z minulého období studie migrací ryb z Lipna.
74
Ukazatel:
Výchozí stav (2000)
1.1 počet projektů
1 (Křemelná)
1.2 počet realizovaných 0 staveb 2.1 počet realizovaných 4 rybích přechodů 2.2 revize vodoprávních rozhodnutí (Q330) 2.3 kontrola dodržování vodopr. Rozhodnutí – cejchy, zábrany 3.1 počet inventarizovaných vodních toků 4.1 změna způsobu lovu 4.2 lovná míra
4.3 počet povolenek 4.4 chráněné rybí oblasti (km) 4.5 převod rybářských revírů 4.6 počet vysazených raků a zkoumaných lokalit
Plán (2010) – případně jiné časové vazby (termíny) 5 (Křemelná, Mlýnský, Žlebský, Jedlový, Zvěřínský) 5 Do roku 2005 zprůchodnit říční systém NP – 13 rybích přechodů všechny
Současný stav (2011) 5 (Křemelná, Jedlový, Zvěřínský, Hučina, Žlebský) 0 11 nerevidováno
0
Konkrétně nestanoven
Studie – konsumpční křivky, vodní cejchy nejsou nainstalovány
Rozpracovaná metodika a databáze
Cca 100 toků
30 toků – neúplně – nezpracováno v db
Všechny způsoby dle vyhlášky
1.Úseky se způsobem lovu na mušku (2005), 2. přechod na způsob „chyť a pusť“(2010) nestanovena
1. muškařské úseky 11,2km 2. „chyť a pusť“ 46,5km 3. lov bez protihrotů 46,5km
Lipan podhorní 32cm Pstruh potoční 30cm Pstruh duhový 23cm Siven americký 23cm 48 ročních – 6 revírů 4 CHRO – 14,2 km 5 rybářských revírů převedeno, Vltava 33P a 33MP v užívání ČRS Počátek projektu
4.7 počet invadovaných Cca 100ks pstruha pstruhů invadováno glochidiemi perlorodky a vypuštěno 6.1 hladinový limit žádný splouvání
nestanoven nestanoveno Do r. 2002 převést revíry Vltava 33 do užívání Správy NP a CHKO Šumava nestanoven
nestanoven nestanoven
Lipan p. (celoročně hájen) Pstruh p. ( celoročně hájen) Pstruh duhový 23cm Siven americký 23cm 47 ročních – 5 revírů 6 CHRO – 38 km 5 rybářských revírů převedeno, Vltava 33P a 33MP v užívání ČRS Cca 3350 ks juvenilů do 6 lokalit, zkoumáno 28 lokalit, projekt v roce 2009 ukončen 1999-2003 – invadování pstruhů – cca 400ks 50cm na vodočtu Soumarský Most
Závěry: Za dobu existence NP Šumava se stav povrchových vod mírně zlepšil, což je ale spíše než existencí parku dáno dlouhodobým poklesem atmosférické depozice síry a dusíku, či zákazem používat olovo jako přísadu do benzínu. Dále pokračuje neuspokojivá situace v oblasti systematického monitoringu jakosti vody a podchycení bodových zdrojů znečištění. Chybí inventarizace vodních toků. V oblasti rybářského využívání došlo v souladu s cíli minulého plánu péče k omezení, které ve svém důsledku vedlo ke zlepšení stavu rybí obsádky ve sledovaných tocích. (viz Monitoring rybích populací v rybářských revírech NP Šumava, Šperl, 2008, 2009). Vybudování rybích přechodů se ale v některých případech míjí účinkem (Polka, Františkov), protože se nepodařilo změnit vodoprávní rozhodnutí, osadit vodní cejchy a zajistit dostatečné množství vody pro přechody. V maximální možné míře se uplatnila zásada ponechávání drobných toků přirozenému vývoji - úpravy toků, případně čištění nánosů bylo prováděno pouze v místech, kde byly ohroženy silnice, mostky či lidská sídla. Revitalizační záměry pro toky nebyly dosud zrealizovány. Ochrana ekosystému Teplé Vltavy není dostatečná.
75
3.2.2 Nelesní ekosystémy ovlivněné činností člověka a ponechané samovolnému vývoji Cíl vymezený PP z roku 2001: •
Ponechání ploch v pokročilejších stádiích sukcese trvale přirozenému vývoji
Opatření: 1. Vymezení nelesních ploch se sukcesí dřevin, které se ponechají samovolnému vývoji Ukazatel: 1.1 Výměra ploch sukcesí dřevin ponechaných samovolnému vývoji
Výchozí stav (2000) nevymezené sukcesní plochy
Plán (2010) nebo jiné časové vazby (termíny) nestanoveno
Současný stav (2011) nevymezené sukcesní plochy
Komentář: 1. Plochy se sukcesí dřevin byly vymapovány v rámci vegetačního mapování bezlesí. Nebyly však jednoznačně vymezeny plochy, které budou cíleně ponechány samovolnému vývoji. V rámci návrhů optimální péče byly plochy s pokročilou sukcesí dřevin zařazeny do kategorie „nevhodné k běžnému zemědělskému hospodaření – určeno pro speciální management“, popřípadě zde již byla vymezena kategorie „speciální management- ladem“. Do této kapitoly spadají i člověkem ovlivněné mokřady a rašeliniště, ty jsou řešeny v samostatné kapitole 3.2.1.1.
Závěry: Druhotné nelesní plochy ponechané samovolnému vývoji existují, nejsou však zatím cíleně vymezené (vymezení je v přípravě). Jedná se zejména o dopadové plochy I. kategorie v bývalém VVP Dobrá Voda, nelesní plochy v I. zónách a rozsáhlejší mokřadní komplexy.
3.2.3 Nelesní ekosystémy ovlivněné činností člověka a vyžadující další péči 3.2.3.1 Kulturní bezlesí Cíle vymezené PP z roku 2001: • • • • • •
Udržování antropogenního bezlesí přibližně ve stávajícím rozsahu Zachování většiny ploch druhotného bezlesí, které dosud nevykazují známky pokročilého vývoje směrem k lesu Uchování antropogenního bezlesí pomocí přírodě blízkého účelového zemědělského hospodaření s ochranou cenných společenstev a populací významných druhů Vytvoření podmínek a zázemí pro šetrnou zemědělskou činnost v území Stimulace zemědělských subjektů na provádění účelového zemědělského managementu Vytvoření smluvních vztahů s externími subjekty pro zajištění ekonomicky nevýhodných forem speciálního managementu
Opatření: 1. 2. 3. 4. 5.
Převod pozemků z PF ČR do vlastnictví Správy NP a CHKO Šumava Vegetační mapování bezlesí Návrhy optimálních managementů Vymezení nelesních enkláv a databáze k nim se vztahujících informací Transformace zemědělství
76
6. Zemědělství zaměřené na péči o krajinu, podpora drobných zemědělských subjektů, transformace velkých subjektů na ekologicky přijatelnou úroveň 7. Nájemní smlouvy na zemědělské pozemky stanovující management vyhovující ochraně přírody 8. Speciální managementy Ukazatel:
Výchozí stav (2000) 1.1. Výměra převedených 0 ha pozemků od PF ČR
Plán (2010) nebo jiné časové vazby (termíny) nestanoveno
2.1. Plocha vymapovaná v rámci vegetačního mapování bezlesí
zpracovává se enkláva Zhůří
všechny nelesní enklávy
3.1. Plocha zahrnutá v rámci návrhů optimálního managementu
zpracovává se enkláva Zhůří
všechny nelesní enklávy
4.1. Evidence zemědělských subjektů
neexistuje
do 2010
5.1. Zemědělské. subjekty - transformující se nestanoveno na území NP Státní statky a Vojenské lesy a statky - nově vzniklé soukromé zemědělské podniky (nepodchycený stav) 5.2. Výměra orné půdy Neznámá ( odhad nestanoveno 750 ha)
5.3. Výměra pozemků 2528ha v režimu ekologického zemědělství 6.1. Výměra pozemků AEO neexistují s přihlášenými AEO 7.1. Výměra pozemků, na 0 ha které je uzavřená smlouva se stanoveným managementem 8.1. Výměra ploch se speciálním managementem financovaným z PPK
37,9ha
nestanoveno nestanoveno nestanoveno
nestanoveno
77
Současný stav (2011) -pozemky převáděny od roku 2003 - převedeno 4 800 ha, zbývá cca 1200 ha - enkláva Zhůří vyřešena samostatně (publikováno Sylva Gabreta 7/2001) - ostatní enklávy (10 210ha) vymapovány v rámci projektu VaV/610/1/02, dokončeno 2004 - enkláva Zhůří vyřešena samostatně (publikováno Sylva Gabreta 7/2001) - enkláva Luzenské údolí nezpracována (celá v bezzásahovém režimu) - ostatní enklávy (9 432ha) zpracovány v rámci projektu VaV-SM/2/23/04, dokončeno 2006, nadále průběžně upřesňováno funguje od roku 2008, data převzatá zejména z LPIS, průběžně aktualizovaná působí 75 zemědělských subjektů obhospodařujících na území NP 4473 ha dle LPIS
- na území NP pouze 0, 47 ha orné půdy (malá políčka) - ostatní orná půda zatravněná, ale ne vždy provedena změna druhu pozemku i v KN 3793 ha obhospodařovaných 37 zemědělskými subjekty (rok 2011) 61 zemědělských. subjektů má přihlášeno 4382 ha (rok 2011) uzavřeny smlouvy na celkem 2437 ha s 52 zemědělskými. Subjekty, s 21 ostatními nájemci se zemědělským managementem a 65 nájemci s funkčním zázemím 65 ha
8.2. Výměra ploch se speciálním managementem stanoveným v nájemních smlouvách
0 ha
nestanoveno
200ha
Komentáře: 1. Převáděny jsou zejména pozemky v I. a II. zóně ochrany přírody. Byl vytvořen seznam cenných pozemků nalézajících se ve III. zóně, které by měly být převedeny na Správu NP a CHKO Šumava. V roce 2007 byl PF ČR (v Praze a příslušným regionálním pracovištím) předán aktualizovaný seznam těchto pozemků, k převodům zatím nedošlo. V důsledku historického vývoje v NP Šumava na řadě míst skutečný stav pozemků neodpovídá jejich stavu evidovaném v katastru nemovitostí. Údaje o podílu nelesních ploch vycházející z katastru jsou tedy do určité míry zavádějící. Evidovaný stav pozemků neodpovídající skutečnosti pak mnohdy ztěžuje zajištění vhodného managementu. Od roku 2009 je při přípravě nových LHP arbitrárně stanovována hranice mezi lesem a bezlesím na podkladu aktuálních leteckých snímků dle skutečného stavu pozemků. U pozemků, jejichž stav neodpovídá evidovaným údajům, bude požádáno o uvedení údajů do souladu se skutečným stavem - jedná se zejména o změnu druhu pozemků a o geometrické rozdělení parcel tam, kde evidovanému druhu pozemku neodpovídá celá parcela. 4. Nelesní enklávy byly vymezeny pro pracovní účely (vegetační mapování, tvorba návrhů optimálních managementů), pro oficiální členění území se však neujaly. V současné době se přistupuje i k členění nelesních enkláv dle oblasti působnosti jednotlivých územních pracovišť. Informace vztahující se k jednotlivým enklávám lze vyčíst ze stávajících tématických vrstev, informace o zemědělském využívání území pak ze systému LPIS (Evidence využití zemědělské půdy podle uživatelských vztahů). Do Evidence zemědělských subjektů pak byly zpracované vybrané údaje vztahující se k území NP Šumava, doplněné o údaje z nájemních smluv. 5. Transformace byla dokončena krátce po roce 2000. Restituční nároky byly z větší části vypořádány (v některých případech na úkor možnosti prosadit optimální způsob údržby a zachovat cenná společenstva na bezlesí). Vznikly soukromé zemědělské farmy zaměřené na chov masného skotu volně chovaného na pastvinách, čímž byla omezená produkce kejdy. V současné době existuje již jen jedna farma zaměřená na chov dojnic (Kvilda) a jen jedna farma s menší produkcí kejdy (Svojše). Ovce jsou hojně chovány zejména v zájmových malochovech, od roku 2005 se rozvíjí i větší chovy (3 zemědělskými. subjekty se stády s více než 100 ks). O charakteru – struktuře současného zemědělství na území NP vypovídá tabulka, ukazující rozdělení zemědělských subjektů (údaje k červenci 2011) podle podílu jejich pozemků na území NP. Tabulka č. 3.2.3/1: Rozdělení zemědělských subjektů Podíl pozemků na Počet z. subjektů území NP 23 Do 25% 15 25-50% 4 50-75% 6 75-100% 27 100%
Celková výměra v Průměrná výměra z. subjektu NP v NP (medián) 790,13 ha 11,03 ha 1377,21 ha 48,90 ha 187,05 ha 46,17 ha 1303,33 ha 20,02 ha 815,19 ha 12,47 ha
Průměrná celková výměra z. subjektu (medián) 77,29 ha 104,39 ha 72,89 ha 25,03 ha 12,45 ha
6. O většinu území se starají podniky, které hospodaří na pozemcích o celkové výměře v řádu stovek hektarů (viz tabulka u bodu 5), a které mají sídlo – zázemí mimo území NP. Pozemky v NP využívají zejména k sezónní pastvě. Na jedné straně jsou tím zmenšeny negativní dopady zemědělské činnosti, neboť pozemky využívané intenzivnějším způsobem se nalézají mimo území NP, na druhé straně tento systém umožňuje jen malou flexibilitu a omezenou péči o krajinu. Důsledkem je nižší mozaikovitost managementu, který nezohledňuje pestrost biotopů, zejména přítomnost cenných maloplošných společenstev vyžadujících jiný typ a intenzitu péče. Drobní zemědělci se sídlem na území NP mají většinou malochov ovcí a zemědělství se věnují spíše jako vedlejší činnosti. Jejich schopnost přispět k údržbě krajiny je tedy rovněž omezená. Tento stav odráží celostátní trend, kdy malé zemědělské podniky jsou jen obtížně ekonomicky udržitelné. Agroenvironmentální opatření deklarují jako svůj cíl podporu způsobů využití zemědělské půdy, které jsou v souladu s ochranou a zlepšením životního prostředí a krajiny, dále podporu zachování obhospodařovaných území vysoké přírodní hodnoty, přírodních zdrojů, biologické rozmanitosti a podporu údržby krajiny. Přechod z programu HRDP na program EAFRD (od roku 2007) posílil roli orgánů ochrany přírody, které v ZCHÚ stanovují, jaké dotační tituly si lze na jednotlivých půdních blocích přihlásit. Z pohledu ochrany přírody je však nastavení celého systému a znění jednotlivých dotačních titulů poněkud sporné (plošné pojetí a nerespektování místních specifik, malá přizpůsobivost, vyžadovaná údržba pozemků je často na úkor zachování biodiverzity).
78
7. Smlouvy jsou uzavírány od roku 2004. Zamýšlené dlouhodobé pronájmy nejsou umožněny, pozemky lze pronajímat podle zákona o majetku České republiky (zákon č. 219/2000 Sb.ve znění pozdějších předpisů) nejdéle na dobu 8 let (platí po novele od roku 2006, před tím pouze na 5 let). Od roku 2008 má Správa k dispozici výklad § 27 zákona č. 219/2000 Sb. potvrzující možnost opakovaných pronájmů.Většina půdy je pronajímána zemědělským subjektům, malá část pak zájemcům z řad vlastníků nemovitostí na území NP. 8. Z PPK jsou financovány zejména managementové zásahy jako je ruční kosení, prořezávka dřevin a maloplošná pastva ovcí. Část speciálních managementů, zejména šetrná pastva na větším území, je za určitých nastavených podmínek (specifikovány v nájemní smlouvě) realizovatelná v rámci běžného zemědělského hospodaření a za využití zemědělských dotací. V roce 2009 byl podán projekt do OPŽP na zajištění speciálního managementu na 331 lokalitách o celkové výměře 410,52 ha
Závěry: Zajištěnou péči mají především plochy využitelné k zemědělskému hospodaření, ne vždy je však tato péče optimální. Výměra těchto ploch se již přiblížila ke své možné horní hranici (činí celkem cca 4500ha), nadále tedy již nelze očekávat jejich výrazný nárůst. Způsob pronajímání pozemků za účelem zemědělského hospodaření včetně stanovení managementu se již poměrně stabilizoval. Charakter zemědělského hospodaření je ovlivňován zejména zemědělskou politikou ČR a EU. V hodnoceném období se nepodařilo zlepšit péči o plochy, které by měly být udržovány a nelze je obhospodařovat běžnou zemědělskou činností. Většina leží ladem, pouze malá část (cca 60ha) je každoročně zajišťována z Programu péče o krajinu.. Zajištění speciálních managementů pro zemědělské subjekty neatraktivních či finančně ztrátových je obecně nedostačující. Porosty pozemků ponechaných ladem samozřejmě podléhají postupné degradaci lučních společenstev a sukcesním procesům. Stupně degradace odvisí od konkrétních stanovištních podmínek a vnějších vlivů. Kompletní monitoring degradovaných ploch nebyl a ani není v plánu realizovat. Byly vytipovány pouze plochy, které by mohly být degradací silně ohroženy a právě na tyto plochy byl zaměřen podaný projekt do OPŽP, který by měl cílenými speciálními managementy zastavit případně zvrátit procesy degradace.
3.2.3.2 Jezera Cíle vymezené PP z roku 2001: • •
Nerušený vývoj v rámci dochovaného stavu jezerních ekosystémů, s respektováním jejich navýšené hladiny Ochrana a podpora podmínek pro přežití a rozvoj populací vzácných druhů
Opatření: 1. Monitoring stavu 2. Opatření pro podporu jezerních druhů Ukazatel:
Výchozí stav (2000)
1.1 šídlatka
Populace v Plešném jezeře (cca 2500ks)
2.1 repatriace buchanky (Cyclops abyssorum) a perloočky (Daphnia longispina)
Výskyt v Prášilském jezeře
Plán (2010) – Současný stav (2011) případně jiné časové vazby (termíny) nestanoven Od roku 2004 pozorována úspěšná reprodukce a rozšíření výskytu šídlatek v Plešném jezeře (cca 13000ks) nestanoven V roce 2004 přeneseny do Plešného jezera, zatímco výskyt perloočky nebyl vůbec potvrzen, buchanka vytvořila prosperující populaci
Komentář: Dlouhodobý monitoring jezer zajišťuje Hydrobiologický ústav (Biologické centrum AV České Budějovice), který ve spolupráci s dalšími vědeckými institucemi sleduje zejména chemismus vody, srážky, odtoky a oživení
79
jezer (zooplankton, makrozoobentos, šídlatky). Regenerace chemismu povodí jezer (především snižování acidifikace) bylo podmíněno snížením atmosférické depozice (v závislosti na poklesu emisí ve střední Evropě) Šumavská jezera spolu s rašeliništi jsou lokalitami LTER, systému, podle kterého jsou dlouhodobě sledovány změny ve vývoji životního prostředí. Zooplankton sledován Přírodovědeckou fakultou UK Praha zejména druhová skladba a početnost korýšů. V rámci výzkumných projektů Univerzity Palackého v Olomouci(do r. 2005), resp. Botanického ústavu v Třeboni a Hydrobiologického ústavu byl monitorován výskyt šídlatek v Plešném a Černém jezeře. V souladu s respektováním výšky hladiny byla provedena oprava kamenné dlažby na hrázi Prášilského jezera (2004-2005; upozornění na špatný stav historického vypouštěcího zařízení – možný problém do budoucna, stejně tak hráz jezera Laka – problém s přepadem a průsakem vody hrází).
Závěry: Výsledky dlouhodobého monitoringu jezer ukazují pozitivní trend v kvalitě ekosystému - růst pH, pokles toxicity hliníku a v důsledku toho postupné oživování prostředí, které ovšem může doznat určité stagnace nebo i dočasného zvratu jako důsledku usychajícího stromového patra lesních porostů v okolí jezera- takovýto dočasný (2006-2010) zvrat se projevil v chemismu Plešného jezera, ale bez nepříznivých důsledků pro oživení a již odeznívá.
3.2.3.3 Umělá vodní díla a hospodaření na vodách Cíle vymezené PP z roku 2001: • • • • • •
Zachovat současný rozsah funkčních umělých vodních nádrží. Ochrana a podpora podmínek pro přežití a rozvoj populací vzácných druhů. Minimalizace dopadů vodního hospodářství na ekosystémy tekoucích vod u stávajících vodohospodářských zařízení. Náprava důsledků hospodářské činnosti a odstranění úprav, v současné době již neúčelných. Vyloučení výstavby nových objektů, kromě objektů sloužících revitalizaci nebo monitoringu. Zabránit eutrofizaci a znečištění povrchových a podzemních vod.
Opatření: 1. 2. 3. 4.
management rybích společenstev revize vodoprávních rozhodnutí o odběrech vody řešení ČOV monitoring kvality vody
Komentář: Většina ukazatelů viz kap.3.2.1.2 Vodní toky (živočichové, rybí přechody, vodopr. rozhodnutí, revitalizace toků). V průběhu platnosti minulého plánu péče se neobnovily žádné umělé vodní nádrže ani nevystavěly nové. Po povodni v roce 2002 byly na některých tocích provedeny úpravy v souvislosti s užíváním silnic a mostů (Losenice – rekonstrukce silnice a stabilizace koryta, čištění sedimentů, Prášilský potok – stabilizace břehu), ale celkově nebyly úpravy velkého rozsahu. Nebyly prováděny žádné systematické kroky k podchycení všech bodových zdrojů znečištění a komplexního zhodnocení stávajících ČOV, pouze u nově vznikajících domovních ČOV je snaha doplňovat další dočišťovací prvky (kvalita vody viz. Kap. 3.2.1.1) .
Závěry: Nejvýraznějším přetrvávajícím problémem, který se v hodnoceném období nepodařilo odstranit, jsou MVE a platná vodoprávní rozhodnutí, která se nepodařilo revidovat a snižuje se tak výrazně funkčnost některých rybích přechodů. Ačkoli není mnoho toků v NP, které zasluhují revitalizaci, tak se prozatím nepodařilo ani jeden záměr zrealizovat. Podařilo se zachovat rozsah stávajících umělých vodních nádrží a ostatních vodních děl.
80
3.3 Provedená opatření pro obnovu přirozeného stavu abiotických složek přírodního prostředí 3.3.1 Revitalizace rašelinišť viz kapitola 3.2.1.1 Mokřady
3.4 Fytogenofond a zoogenofond 3.4.1 Péče o zvláště chráněné, ohrožené a vzácné taxony rostlin a hub Cíle vymezené PP z roku 2001: • •
Ochrana dochovaného genofondu původních rostlinných druhů v území cestou ochrany ekosystémů a uchování vhodných stanovišť. Vytvoření podmínek pro dlouhodobou existenci a vývoj populací původních druhů, zejména významných, ohrožených a ustupujících taxonů.
Opatření: 1. Vypracování a průběžná aktualizace Červeného seznamu rostlinných druhů Šumavy, s označením druhů vyžadujících speciální záchranný management a specifikace vhodných typů managementu. 2. Průběžná revize lokalit významných, ohrožených a ustupujících druhů a hodnocení úspěšnosti prováděných managementů in-situ (databáze, vazba na GIS). 3. Realizace speciálních managementů zajišťujících uchování a ochranu lokálních populací významných, ohrožených a ustupujících druhů – se zvláštním zřetelem na ochranu genofondu vzácných a ustupujících světlomilných druhů vázaných na druhotná nelesní stanoviště (tradiční, ekonomicky nevýhodné formy obhospodařování nelesních pozemků, udržování přechodných sukcesních příp. iniciální stádií vegetace, apod.). 4. Využití ex-situ metod ochrany populací zvlášť vybraných významných, ohrožených a ustupujících druhů (sběr semenného materiálu a jeho konzervace v genové bance, kultivace a propagace jedinců v podmínkách genofondové stanice a posilování přetrvávajících in-situ populací – vždy při současném zajištění optimálních podmínek pro jejich dlouhodobou existenci na lokalitě apod.) 5. Pro realizace ex-situ záchranných programů zajistit provoz a využití genofondové stanice v Kašperských horách. 6. Reintrodukční záchranné programy (v případě vyhynutí původního rostlinného druhu v území nebo na lokalitě) provádět pouze ve výjimečných případech a teprve po důkladném posouzení výchozí situace, příčin vyhynutí a celkového efektu i možnosti rizik celé akce. 7. Záchranný program obou druhů šídlatek (Isoëtes sp.) včetně sledování stavu a vývoje jejich populací, bude řešen pod vedením externích odborníků z Botanického ústavu v Třeboni. Ukazatel:
Výchozí stav (2000) Plán (2010) nebo jiné časové vazby (termíny) 1. Vypracování Červeného neexistuje přesný termín nestanoven seznamu rostlin pro Šumavu
Současný stav (2011)
2. Databáze ke Květeně Šumavy FLDOK
V r. 2002 externě editován Komentovaný černý a červený seznam cévnatých rostlin české Šumavy Silva Gabreta - I. doplněk Ekrt & Půbal 2008, II. doplněk Ekrt & Půbal 2009 databáze ke Květeně Šumavy FLDOK (verze zpracování
Rozpracovaná databáze ke Květeně
přesný termín nestanoven
81
2.2. Zpracování nálezové databáze NPŠ 2.3. Revize a doplňování lokalit vzácných druhů
3.1. Realizace speciálních managementů in-situ 3.2. Vyhodnocení úspěšnosti prováděných speciálních managementů
Šumavy – FLDOK neexistuje
Přesný termín nestanoven
Opakované revize Průběžně stavu lokálních populací 6 ohrožených druhů, doplňování nových lokalit - interní nepubl. záznamy. Speciální Průběžně management 22 vybraných lokalit Sledován vliv Termín nestanoven managementu na lokální populace 3 druhů (Crocus albiflorus, Dactylorhiza traunsteineri, Orchis morio) - nepubl. terénní záznamy.
Kolektiv 1995 – 2004) Nálezová databáze zpracována (2011), vkládání dat Opakované revize stavu lokálních populací 19 kriticky a silně ohrožených druhů, plus doplňování nových lokalit – nepubl. interní zprávy a terénní záznamy, evidence v prostředí ARC-GIS Speciální management 62 vybraných lokalit – viz. komentář e Sledován vliv managementu na lokální populace 18ti druhů na vybraných lokalitách
Komentář: Základním přístupem uplatňovaným v péči o zvláště chráněné, ohrožené a vzácné taxony rostlin a hub na území NP Šumava (NPŠ) je zachování příp. podpora jejich lokálních populací na stanovištích in-situ cestou zachování či zlepšení stavu biotopů a lokalit, které jsou pro existenci těchto druhů nezbytné. Hlavním zdrojem dat potřebných pro praktickou realizaci ochrany fytogenofondu výše uvedeným způsobem jsou detailní údaje o stavu lokálních populací druhů na území NPŠ, jejich revize a aktualizace (ad. body 1 a 2). Základní charakteristiky stavu lokálních populací zvláště chráněných, ohrožených a vzácných druhů rostlin jsou uvedeny v Komentovaném černém a červeném seznamu cévnatých rostlin české Šumavy z roku 2002, který byl zpracován externě (Procházka & Štech eds., 2002) ve spolupráci s pracovníky Správy NPŠ. Následně v letech 2008 a 2009 byly publikovány doplňky k tomuto seznamu (Ekrt & Půbal, Silva Gabreta 2008, 2009). Červené seznamy mechorostů, lišejníků ani hub nebyly dosud separátně pro území Šumavy zpracovány. Vzhledem k profesnímu zaměření pracovníků Správy NPŠ a časovým možnostem je jediným řešením zadat zpracování těchto materiálů externě. Do zpracované databáze FLDOK pro Květenu Šumavy byla externě vložena data z výsledků externích i interních floristických průzkumů k roku 2004. Vzhledem k tomu, že databáze FLDOK pracuje s lokalizací druhů do čtvercové sítě, byla následně jako vhodnější prostředí pro práci s daty zvolena nálezová databáze umožňující přesnou lokalizaci pomocí připojení ke GIS, která je pro realizaci územní ochrany druhů zcela zásadní. Fungující verze centrální nálezové databáze Správy NP a CHKO Šumava byla spuštěna v roce 2011 a v současné době je naplňována daty z terénních záznamů a dílčích datových souborů z prostředí ARC-GIS . Interně je Správou NPŠ prováděna opakovaná revize stavu lokálních populací u 19 vybraných ohrožených druhů cévnatých rostlin z červeného seznamu včetně aktuálního stavu lokalit jejich výskytu (Carex chorrdorrhiza, Crocus albiflorus, Dactylorhiza majalis subsp. turfosa, Dactylorhiza traunsteineri, Dianthus superbus, Drosera anglica, Erica tetralix, Gymnadenia conopsea, Leucorchis albida, Listera cordata, Lycopodiella inundata, Nuphar pumila, Orchis mascula, Orchis morio, Orchis ustulata, Sedum villosum, Sparganium minimum, Swertia perennis, Utricularia ochroleuca). Externě je pak v rámci spolupráce s řadou institucí (AOPK ČR, Botanický ústav AVČR, PřF UK Praha, PřF JU České Budějovice, Univerzita Palackého Olomouc) prováděn výzkum a monitoring dalších ohrožených a vzácných druhů např. Gentiana pannonica,Gentianella praecox subsp. bohemica, Isoëtes lacustris, Isoëtes echinospora, Corallorhiza trifida, Leucorchis albida, Ophioglossum vulgatum, Woodsia illvensis aj.). Ochrana či podpora lokálních populací vzácných a ohrožených druhů cévnatých rostlin na stanovištích in-situ (ad.3) je prováděna buď formou vhodného speciálního managementu nebo zachováním či obnovou přírodního charakteru stanoviště a probíhajících přirozených procesů. Speciální managementy zahrnují zejména šetrné a
82
ekonomicky nevýhodné způsoby údržby nelesních lučních biotopů zpravidla simulující tradiční zemědělské hospodaření (ruční kosení, limitovaná pastva, redukce náletových dřevin, apod.). Patří sem však i např. opatření na podporu vodního režimu v rámci revitalizace odvodněných rašelinišť a mokřadů. V současné době jsou speciální managementy prováděny celkem na 42 cenných lokalitách (celkem cca 43ha) lučního bezlesí s výskytem 26 vzácných a ohrožených druhů. Dále byla provedena revitalizace vodního režimu na celkem 20 lokalitách (celkem cca 462ha) s výskytem 19 vzácných a ohrožených druhů. Úspěšnost prováděných aktivních opatření a jejich vliv na lokální populace druhů je interně i ve spolupráci s externími odborníky (viz. výše) sledována celkem u 18ti vzácných a ohrožených druhů v území (Andromeda polifolia, Carex chorrdorrhiza, Carex limosa, Carex pauciflora, Crocus albiflorus, Dactylorhiza majalis, Dactylorhiza traunsteineri, Dianthus superbus, Drosera anglica, D. rotundifolia, Gentianella praecox subsp. bohemica, Gymnadenia conopsea, Leucorchis albida, Listera cordata, Orchis morio, Oxycoccus palustris, Scheuchzeria palustris, Trichophorum caespitosum). Kromě speciálních managementů finančně krytých dotacemi (např. PPK) je zachování řady lokalit na lučním bezlesí s výskytem vzácných a ohrožených druhů zajištěno nastavením vhodného způsobu běžné zemědělské údržby. V současné době je ochrana cenných lučních biotopů jednou z priorit NPŠ a jsou připravovány další projekty (zejména z fondu OPŽP) zaměřené na jejich zachování. V případě ochrany ZCHD v rámci lesních ekosystémů je zásadní zejména vymezení bezzásahových území, nastavení šetrných způsobů asanace kůrovcem napadených stromů v zásahových zónách, ponechání dřevní hmoty v porostech, podpora přirozené druhové skladby porostů, obnova přirozeného vodního režimu, apod. Hlavními limitujícími faktory in-situ ochrany ZCHD na území NPŠ jsou: - privátní vlastnictví stávající i navrhované převody do privátního vlastnictví (včetně vlastnictví obcí) - sílící tlaky na rozvoj v rámci obcí i jejich širším okolí, představy o využití odlehlých nelesních enkláv jiné než na ochranu biotopů a druhů - ekonomická náročnost spec.managementů - dříve nedostatek subjektů na spec managementy – dnes už se situace lepší - nejistota kontinuity dotačních titulů Využití ex-situ metod ochrany populací vybraných druhů stejně jako provoz a využití genofondové stanice v Kašperských horách.pro záchranné programy (ad bod 4-6) nebyly v uplynulém období PP realizovány. Hlavním důvodem byl nedostatek finančních prostředků a pracovních kapacit k naplnění tohoto úkolu a také jasně formulované priority ochrany fytogenofondu zahrnující především ochranu populací in-situ. Rovněž v území nebyly realizovány žádné oficiální záchranné programy a ani jejich realizace není nutná. Stačí na lokalitách aplikovat vhodný management.
Závěr: Pro ochranu vzácných a ohrožených taxonů rostlin je nezbytné pokračovat v monitoringu jednotlivých lokalit ve vazbě na management a podporovat údržbu nelesních enkláv jako center biodiverzity a ZCHD, a to včetně těch, co jsou v rámci sídelních enkláv – tam je často velká koncentrace ZCHD. Informace o výskytu druhů jsou ukládána do nálezové databáze a díky monitoringu je průběžně aktualizován červený seznam.
3.4.2 Péče o genové zdroje lesních dřevin Cíl vymezený PP z roku 2001: •
Zachování, případně posílení genetické diverzity původních lesních dřevin na úrovni druhů, ekotypů i lokálních populací a vytvoření podmínek pro jejich přirozený vývoj in situ.
Opatření: - důsledně ochránit populace jedle, buku, klenu, jilmu a tisu, které jsou v naprosté většině původní; pomístným účelovým výběrem podporovat jejich plodnost (využití pro přirozenou obnovu, sběr osiva, případně vegetativní reprodukční materiál). - maximálně využívat přirozené obnovy a u klimaxových dřevin následného selekčního tlaku mateřského porostu (omezení přístupu světla a tepla selektuje následnou generaci ve prospěch jedinců lépe geneticky vybavených pro místní podmínky a stádium klimaxu). - pečovat o reprodukci kvalitního genofondu borovice, jedle bělokoré, tisu, klenu a jilmu, zvýšenou pozornost
83
také věnovat náhorním ekotypům (borovice stožecká, frauenthalská), jedli z horní hranice výskytu. - zvyšovat zastoupení dřevin, jejichž četnost je proti přirozenému zastoupení výrazně snížena a kde v důsledku „naředění populace“ je omezena výměna genetické informace (zejména tis, jilm, lokálně i jedle a buk), pro tis provozovat zřízený semenný sad a reintrodukovat jej na vhodná stanoviště dle rekonstrukce jeho přirozeného zastoupení. - pečovat o ochranu, případně obnovu biotopů, dřevin s vyhraněnými nároky (zejména pro jedli, kleč, tis, jalovec), pozornost věnovat zejména obnově přirozeného vodního režimu a vhodného porostního prostředí (mikroklimatu), vhodné biotopy využít přednostně pro obnovu ohrožených dřevin, omezit zalesňování biotopů vhodných pro tyto druhy dřevinami se širokou ekologickou valencí. - pro jilm horský využívat možnost nákupu části produkce semen z uznaného semenného sadu jilmu horského, který je v majetku LČR LS Kaplice. - porosty lesních dřevin s vysokou genetickou hodnotou chránit před destrukčními faktory působícími ve zvýšeném rozsahu v důsledku předchozích změn, ke kterým v lesních ekosystémech došlo jejich hospodářským využíváním, nebo v důsledku globální antropické zátěže; v současnosti je jimi nejvíce ohrožen genofond smrku; nepřirozeně zvýšené je zejména riziko destrukce způsobené kůrovci a bořivým větrem. - vyloučit fytotechnická opatření s negativním dopadem na genofond lesních dřevin.
Provedená realizace pro záchranu genofondu ohrožených dřevin Geneticky cenné porosty – fenotypová třída A a B Pro posouzení stavu genetické hodnoty porostů jsou použity údaje fenotypové klasifikace jednotlivých dřevin z platných LHP, která činí k 1.1.2009 4215 ha. Tabulka č. 3.4.2/1: Výměry jednotlivých dřevin dle fenotypových tříd stav k 1.1.2000
stav k 31.12. 2011
fenotyp A
fenotyp B
fenotyp A
fenotyp B
Celková plocha dřevin (ha)
1 052,22
4 609,50
613,08
3 549,92
z toho
smrk (ha)
924,63
4 032,08
504,0
3 024,10
jedle (ha)
10,92
81,72
9,39
67,57
borovice (ha)
10,18
130,8
2,71
124.17
buk (ha)
93,13
351,22
82,08
322,98
12,73 11,54 14,46 9,65 klen (ha) Mimo uvedených dřevin v tomto přehledu tvoří nepatrný plošný podíl fenotypově hodnotné porosty dalších dřevin, a to JLD, JS, DG a MD. Není zde uveden plošný rozsah uznaných selektovaných zdrojů reprodukčního materiálu (ZRM) ve smyslu zákona 149/2003 Sb., ale vždy je při zpracování nových LHP provedeno uznávací řízení u vybraných porostů fenotypové klasifikace A i B. Oproti předchozí praxi však již nejsou navrhovány veškeré porosty, splňující kriteria (plocha porostu, případně počet jedinců), ale pouze vybrané, zajišťující potřebu pro obnovu lesa v NP Šumava. Porovnáním plošného rozsahu geneticky cenných porostů zjišťujeme, že za uplynulé období došlo k poklesu výměr, tedy skutečné jejich ztrátě. Příčiny tohoto úbytku jsou tři, především je to významné postižení kalamitami, ať větrnými či následnými kůrovcovými, především na LHC Modrava a Stožec. Při těchto úvahách je nutné vzít na vědomí, že největší postižení orkánem Kyrill z roku 2007 je promítnuto minimálně, a to jen v údajích nového LHC ÚP Srní a LHC Křemelná, tedy u LHC na nichž došlo k obnově LHP po této vichřici. Jako druhý důvod je i snížení celkové výměry lesních porostů novelou zákona o majetku obcí, kdy v roce 2000 došlo k vydání významných majetků městům Kašperské Hory a Volary. V neposlední řadě to pak je i rozdílný přístup k péči o tyto porosty na rozdíl od hospodářských lesů, kde jsou prováděna těžebně výchovná opatření ke zlepšení jejich stavu, především odstraňováním netvárných či jinak nevhodných jedinců. Takto vedená opatření však nejsou smyslem péče o lesní porosty v národním parku Šumava. Zde je, v případě prostoru pro úmyslné těžební zásahy, hlavním hlediskem podpora změny druhové a prostorové skladby.
Semenné sady a klonové archívy Zachování geneticky cenných dřevin je ale vedeno dalším směrem a to je formou zakládání klonových archívů (klasifikovaných dle zákona 149/2003 jako zdroje kvalifikovaného reprodukčního materiálu). 84
V uplynulých deseti letech byly ve správě NP Šumava založeny klonové archívy těchto dřevin: smrk ztepilý (horský ekotyp), tis červený, jedle bělokorá (horní hranice výskytu), borovice lesní (ekotyp frauentálský). V rámci horského smrku (8. LVS) pak byl vysazen klonový archiv v oblasti Srní a v současné době jsou dva semenné sady ve správě LČR, založené v osmdesátých letech tehdejšími západočeskými státními lesy v oblasti Lipové u Sušice a Zelené Lhoty. Klonový archív smrku na Srní: V roce 2003-2005 bylo vysázeno 240 ramet z oblasti Františkova (7.LVS), Plešného (7.LVS), Trojmezné (8.LVS), Březníka (8. LVS), Antýglu (8.LVS), Mokrůvky (8.LVS). Ramety pocházejí z neuznaných rodičovských stromů. Klonový archív tisu červeného na Srní: V roce 2003 byl založen klonový archiv z řízkovanců pocházejících ze 179 rodičovských stromů ze Šumavy a jejího podhůří. Celkem bylo v archivu vysazeno 943 jedinců. Ramety pocházejí z neuznaných rodičovských stromů. Do lesních porostů na území NPŠ bylo vysazeno v roce 2002 – 50 ks, 2003 – 50 ks, 2005 – 2000 ks, 2006 - 2540 ks řízkovanců tisu červeného. Semenný sad smrku ztepilého (ekotyp modravského smrku): v roce 1979 byl proveden sběr v oblastech Mokrůvky, Březníku a Pytláckého rohu ze 67 klonů. V roce 1984 bylo vysazeno v lokalitě Prenet u Zelené Lhoty 450 ramet. V současné době plocha plní funkci semenného sadu. Další semenný sad je u obce Lipová na Sušicku. Je také založen z materiálu, pocházejícího z oblasti Modravska. Jilm horský – jako zdroje reprodukčního materiálu jilmu je možné využít semenný sad jilmu, který je ve správě LČR, LS Nové Hrady. V současné době je na ploše sadu 835 plodících roubovanců, které pochází ze 41 klonů, rostoucích v oblasti PLO 13 Šumava a 14 Novohradské hory. Z PLO 13 Šumava jsou to lesní porosty v okolí Stožecké skály a pralesa Medvědice. Z PLO 14 Novohradské hory jsou to klony pocházející ze Žofínského pralesa a okolních porostů. Jedle bělokorá z horní hranice výskytu: v roce 2005 až 2007 bylo provedeno uznávací řízení na 75 rodičovských stromů z PLO 13, splňujících kritéria horního výskytu jedle. Odběr byl proveden v letech 2006 a 2007 ze 75 klonů, bylo naroubováno 2200 roubovanců. Stav živých jedinců k září 2008 je 1700 ramet. V průběhu let 2009 až 2011 budou ramety vysázeny na připravené plochy klonových archívů Srní a Filipova Huť. Tabulka č.3.4.2/2: Lokality uznaných rodičovských stromů JD Lokalita
Upřesnění místa
Rankl
vrchol Rankl
Nadmořská výška 1150
SLT 7K
Uznané stromy
Zhůří
porosty okolo Zhůřské Slati
1160
7K
16
Břemeno
Zhůří
1151
7K
1
2
Antýgl
pod Antýglem - chalupa Štěrba
1117 - 1150
7K
5
Horská Kvilda
mizi Horskou Kvildou a Filipovou Hutí
1111
7K
1
Modrava
pod Modravskou horou
1160
7N
5
Březník
Hraniční hora
1219
8K
1
Weitfällerské slatě
Weitfällerské slatě
1122
7K, 8G
3
Jelení skok
Jelení skok - Bavorská cesta
1160, 1230
7K, 8K
5
Plesná
pod Plesnou ke Zlatému stolečku
1200 - 1219
7K
6
Zlatý Stoleček
I. zóna
1200
7K
1
Železná Ruda
Jezerní Hora
1270,1300,1338
7K, 8K
6
Bučina
Bučina - Vlčí cesta a vrchol Stráž
1170 - 1200
8K
10
Kvilda
pod vrcholem Tetřev
1160
8K
1
Františkov
Stanova hora
1200
8K
1
Františkov
Vysoký Stolec
1200
8K
4
Přilba
Přilba a Rejty
1140 - 1219
7K
2
Zátoň
Bázum
1270
8K
1
Boubín
pod vrcholem Boubína
1238
8S
3
Plechý
u Stifterova památníku
1310
8K
1
85
Závěry: Cíl zachovat genové zdroje významných a ohrožených dřevin je do jisté míry v hodnoceném období splněn pomocí klonových archivů a uznaných semenných sadů. Přestože došlo ke zmenšení plošného rozsahu geneticky cenných mateřských porostů smrku, není potřeba, i vzhledem k dostatečné přirozené obnově, se obávat ztráty genetické diverzity této dřeviny na Šumavě.
3.4.3 Redukce geograficky nepůvodních a invazních rostlinných druhů Cíl vymezený PP z roku 2001: •
Eliminace populací nepůvodních expanzních druhů a druhů způsobujících erozi genofondu autochtonních taxonů
Opatření: 1. Vést podrobnou evidenci výskytu invazních druhů v území a v rámci speciálního managementového programu 2. Redukovat příp. eliminovat jejich populace v území. Ukazatel: 1.1 založení evidence výskytu nepůvodních druhů 1.2 uložení informací do Nálezové databáze rostlinných druhů 2.1 množství (lokalit/ha) ošetřených herbicidy
Výchozí stav (2000) Plán (2010) nebo jiné časové vazby (termíny) evidence neexistuje nestanoveny - průběžná evidence a aktualizace, časový plán nelze stanovit (systematický dlouhodobý průzkum) neexistuje termín uložení dat do databáze nestanoven;
nerealizováno
2.2 množství (ha, ks) nerealizováno likvidovaných mechanicky (vytrhávání)
termín nestanoven, průběžné pokračování v likvidaci v dalších letech až do zamezení invaze druhu na lokalitách bolševníku a kolotočníku (a-b); vyhledávání dalších lokalit; r. 2009 likvidace bolševník velkolepý Modrava
termín nestanoven − průběžně
86
Současný stav (2011) soustavný průzkum od r. 2005 založena evidence výskytu nepůvodních druhů, záznamy z 5 letého průzkumu data v databázi neuložena, terénní zápisky, část záznamů v elektronické evidenci, GIS vrstva lupina mnoholistá (Lupinus polyphyllus) a) od r. 2003 každoročně likvidován bolševník velkolepý (1lokalita Strážný 0,5 ha) b) od r. 2008 likvidován kolotočník ozdobný (1 lokalita Popelná 0,5 ha) c) v r. 2007 likvidace lupina mnoholistá (1 lokalita, Hraběcí most 1,8 ha) d) od. r. 2006 likvidace lupina mnoholistá (4 lokality − trvalé monitorovační plochy; 25 m2 x 4 lokality) a) od r. 2005 každoročně likvidována netýkavka žláznatá (1 lokalita Srní, původní populace ca 1500 jedinců), od r. 2010 likvidována netýkavka žláznatá na lokalitě Prášily b) od r. 2006 bodová likvidace jednotlivých rostlin v citlivých lokalitách (lupina mnoholistá, celík kanadský)
Komentář: Výskyt lupiny mnoholisté je řešen dohromady s externí spoluprací katedry botaniky Přírodovědecké fakulty JU v Českých Budějovicích a problematika některých dalších druhů jako je kejklířka skvrnitá, šťovík alpínský a všedobr obecný je řešena na katedře botaniky Přírodovědecké fakulty UK v Praze. Dlouhodobá systematická likvidace výše uvedených invazních druhů postupně oslabuje konkrétní populace natolik, že výskyt netýkavky žlaznaté na Prášilech je již jen minimální, populaci na Srní se daří udržovat bez dalšího šíření a došlo zde též k výraznému snížení početnosti tamní populace. Bolševník velkolepý se po dobu likvidace daří udržovat bez produkce nových semen, přesto velikost populace zůstává prozatím stejná, protože semenná banka této lokality doposud nebyla vyčerpána. Stejně tak semenná banka lokalit s výskytem lupiny mnoholisté prozatím brzdí výraznější efektivnost realizovaných zásahů zaměřených proti této invazní rostlině. Přesto lze zaznamenat postupný ústup těch populací, kterým je pravidelně znemožňována produkce nových semen ať už kosením nebo aplikací herbicidu. Výskyt lupiny mnoholisté na území NP Šumava je však ze všech invazních druhů nejrozšířenější a nebylo doposud možné zajistit likvidaci všech početnějších populací. Z důvodů dosažení efektivnějších výsledků v boji proti této invazní rostlině byl založen pokus s pravidelně monitorovanými plochami sledovaných zásahů. Pokusnými zásahy jsou kosení v době květu 2x za sezónu, plochy na kterých je aplikován herbicid též 2x za sezónu a plochy kontrolní (bez zásahu). Pravidelný monitoring pokusných ploch probíhá teprve třetí sezónu, což je doposud krátká doba na vyhodnocování výsledků, doposud se však populace lupiny mnoholisté na kosené ploše jeví mírně na ústupu. Na ploše s aplikací herbicidu došlo v důsledku uvolnění místa pro nové klíčící rostliny k expanzi nových rostlinek lupiny mnoholisté ze semenné banky. Tato expanze je zaznamenávána i v letošní třetí sezóně sledování, nejeví se zatím však tak vysoká, jako v minulé druhé sezóně sledování. Pokus byl založen na dvou lokalitách na území NP Šumava, v jeho jižní části na Dobré a v západní části na Vysokých lávkách. Do nového Plánu péče NP je nutné přeformulovat cíle této kapitoly na: Monitoring a eliminace populací nepůvodních a invazních druhů rostlin. Druhá část cíle „... eliminace... druhů způsobujících erozi genofondu autochtonních taxonů“ není relevantní. Tomuto nelze zabránit, natož to řešit v Plánu péče. Genetická eroze je v současné krajině již bohužel spontánní proces. Zároveň v prostředcích je vhodnější zaměnit slovo invazní za nepůvodní. Důležité jsou výskyty nepůvodních druhů, které zahrnují kromě druhů invazních, také další druhy, které jsou naturalizované nebo s náhodným výskytem a potenciálně se mohou stát obecně či lokálně invazními.
Závěry: Od roku 2005 vedena evidence nepůvodních druhů na území Šumavy a postupně probíhá likvidace vybraných nebezpečných invazních druhů. Netýkavka žláznatá (vytrhávání), bolševník velkolepý a kolotočník ozdobný (aplikace herbicidu + fyzická likvidace) aj. Probíhá výzkum ohledně problematiky lupiny mnoholisté ve spolupráci s PřF JU.
3.4.4 Péče o zvláště chráněné, ohrožené a vzácné taxony volně žijících živočichů Cíl vymezený PP z roku 2001: •
Zajištění ochrany živočichů primárních ekosystémů absolutní ochranou těchto stanovišť či vhodným managementem v případě jejich ohrožení či narušení v minulosti
Ekosystémový management společenstev a druhů živočichů primárních stanovišť Fauna rašelinišť a mokřadů Opatření: 1. rašeliniště ponechat přirozenému vývoji 2. revitalizace 3. ochrana (strážní služba)
Komentář: Všechna rašeliniště byla ponechána přirozenému vývoji. V případě narušení mokřadů v minulosti probíhá na vybraných lokalitách dlouhodobě program revitalizace viz kap. 3.2.1 Strážní služba průběžně prováděla kontrolu
87
pravidel vstupu do rašelinišť
Fauna přirozených lesních ekosystémů Opatření: 1. bezzásahovost a úplná ochrana pralesovitých přirozených lesních stanovišť 2. u pozměněných lesních ekosystémů management směřující k obnově stability a k přirozenému stavu druhové, věkové skladby a prostorové výstavby lesa 3. ochrana doupných stromů
Komentář: Bezzásahovost resp. management lesních ekosystémů viz kap. 3.1. Ochrana doupných stromů je klíčová pro hnízdící ptáky v dutinách, mezi kterými se vyskytuje řada zvláště chráněných druhů a předměty ochrany PO Šumava. Nutné je jejich ponechávání v lesním porostu.
Společenstva živočichů balvanitých sutí a skal Opatření: 1. absolutní ochrana lokalit s výskytem balvanitých akumulací ve vrcholových i údolních polohách, ledovcových karech.
Komentář: Významné lokality s těmito biotopy jsou chráněny jako součást 1. zóny, bez zásahu.
Společenstva živočichů vodních toků a přirozených břehových porostů a porostů v nivách toků Opatření: 1. uchovat přirozený charakter toků, uchovat či zlepšit čistotu vody, zachovat břehové porosty 2. podpora přirozené sukcese včetně porostů v nivě, a přirozené dynamiky toku 3. zprůchodnění toků pro migrující druhy ryb Pozn.: ochrana vodních toků a jejich bioty viz kap 3.2.1.2
Ekosystémový management společenstev a druhů vázaných na sekundární a antropogenní stanoviště Opatření: 1. výzkum 2. stanovování priorit a managementu vybraných klíčových druhů živočichů Chřástal polní
Opatření: 1. zachování pestré mozaiky nelesních stanovišť, zejména ploch s bohatě strukturovaným a vysokým bylinným patrem 2. speciální management bezlesí na zemědělsky využívaných pozemcích 3. v klíčových hnízdních lokalitách vyloučení pastvy dobytka v hnízdním období Tabulka č. 3.4.4/1: Chřástal polní - ukazatele Ukazatel Velikost populace Velikost ploch vhodných biotopů Využívání specielních mgt a dotačních titulů
Trend oproti roku 2000 Stabilní s kolísáním v jednotlivých letech Stabilní s mírným poklesem vlivem zarůstání ploch sukcesí a vlivem pastvy Stabilní s poklesem od roku 2008 se změnou nastavení dotačních titulů
88
Komentář: Celkově je možné odhadovat početnost populace chřástala v NP na 100 – 120 volajících chřástalů, pro PO Šumava je to samozřejmě víc. Od roku 2005 probíhá pravidelný monitoring ve 3 modelových částech PO Šumava (pravý břeh Lipna, Vltavský luh, Hartmanicko a Keple) s frekvencí monitoringu 1x3 roky. Tento monitoring je doplňován každoročním monitoringem ve výše uvedených lokalitách v rámci povoleného výzkumu externích osob. Využívají se speciální managementy a dotační programy – byla prováděná hlavně v letech 2004-2008. Výsledky z 1. periody monitoringu byly publikovány, připravuje se publikace z 2. periody monitoringu, cca v roce 2013 a byla publikována managementová opatření. Pro následné období je plánováno pokračování ve výzkumu, monitoringu a publikační činnosti. Změna nastavení dotačních titulů způsobila na Šumavě úbytek přihlášených ploch pro Agroenviromentální opatření, což se odrazilo i v ochraně chřástalů polních, resp. v jejich početnosti a v distribuci na obsazených plochách. Negativně se projevilo odhlášení zemědělců z PB pro chřástala zejména v západní části NP a CHKO, dále intenzivní pastva, následná ruderalizace, spontánní sukcese na bezlesí a další faktory (např. růst početnosti populací divokých prasat). Tok probíhá často v nevhodných lokalitách intenzivně obdělávaných, nebo pro hnízdění nevhodných z dalších důvodů daných valencí druhu k prostředí. V západní části Šumavy, kde je z celé Šumavy přihlášeno do Agroenvironmentálních programů nejnižší počet ha, došlo k poklesu na cca čtvrtinu původní populace před rokem 2008. Jedná se o úbytek početnosti na monitorovaných modelových plochách, který se na poslední 3 (5) let jeví jako velmi intenzivní. Letouni
Opatření: 1. aktivní ochrana zimních a letních úkrytů a hromadných shromaždišť (zajištění klidu na zimovištích, ochrana letních kolonií) 2. Dlouhodobý monitoring významných zimovišť a letních kolonií 3. Popularizační práce
Komentář V rámci aktivní ochrany zimovišť byla zajištěna většina starých důlních děl proti vstupu (rušení) a veškeré případné aktivity byly směřovány mimo období hibernace netopýrů. Byla obnovena zajištění ke stabilizaci mikroklimatu v tunelu Schwarzenbergského plavebního kanálu na Jeleních Vrších. Zajištěn je dlouhodobý monitoring populací zimujících netopýrů a stavu hromadných zimovišť (v návaznosti na celostátní monitoring a systém Natura 2000, spolupráce Česká společnost na ochranu netopýrů, Agentura ochrany přírody a krajiny). Získané výsledky nasvědčují narůstajícímu populačnímu trendu většiny druhů. Bylo publikováno a je připraveno k publikaci několik odborných článků. Zvláštní pozornost byla věnována výzkumu a ochraně populace vrápence malého (Rhinolophus hipposideros), jako modelového druhu, senzitivního ke změnám prostředí. Byl zjištěn mírný setrvalý trend nárůstu populace. Na Šumavě a v Pošumaví je celkem popsán výskyt celkem 19 druhů letounů. Na území NP Šumava byl dokumentován výskyt 16 druhů. Zimní monitoring je prováděn zhruba na 75 lokalitách. Početnosti netopýrů na zimovištích čítají od jednotlivců po desítky až stovky jedinců na nejbohatších lokalitách. Druhové složení je specifické podle typu zimoviště a lokality. Byly registrovány a dokumentovány veškeré náhodně zjištěné výskyty jakéhokoliv druhu a jsou sledována místa výskytu letních kolonií. Pro zajištění monitoringu netopýrů v různých typech prostředí NP se osvědčila možnost využití tzv. „bat-corders“, jako nové standardní neinvazivní metody. Díky pravidelnému sledování zimujících netopýrů byl prokázán výskyt plísňového napadení (tzv. „white nose syndrom“) u netopýra velkého na většině zimovišť. Jevu je nadále věnována pozornost koordinovaně s vědeckými institucemi. V rámci programů pro veřejnost jsou pořádány osvětové a výukové akce na výzkum a ochranu netopýrů (Evropská noc pro netopýry, populární přednášky), které jsou směrovány na širokou veřejnost, různé věkové či zájmové skupiny.
Speciální druhový management významných druhů Druhy s velkými teritorii nebo velkou migrační schopností Jedná se především o velké savce patřící mezi zvl. chráněné druhy
89
Rys ostrovid
Opatření: 1. 2. 3. 4.
ochrana druhu v NP a CHKO monitoring výzkum prezentace výsledků .
Ukazatel: 1.Početnost v jádrové oblasti výskytu, pravidelné rozmnožování
2. Monitoring 3.Množství a kvalita získaných poznatků
4.1.Odborné publikace, přednášky a semináře 4.2.Populární publikace, přednášky a semináře
Výchozí stav (2000) V jádrové oblasti stav stabilní, zjištěn negativní trend v okrajových částech rozšíření druhu, zejména v jižních Čechách Telemetrie, zimní sčítání Je prováděn komplexní výzkum
Plán (2010) nebo jiné časové vazby (termíny) Zachování současného stavu v jádrové oblasti
Současný stav (2011)
Průběžné pokračování
Telemetrie, fotopasti, genetika
Nové metody výzkumu, GPS telemetrie aj., využití neinvazivních metod studia pomocí fotopastí, genetické metody výzkumu a monitoringu. Studium vazeb šelmakořist-prostředí Přeshraniční projekty
Na území NP, které je celé součástí jádrové oblasti je stav populace stabilní. Populace jako celek bez výrazných změn a trendů stav
Ano průběžně
Ano průběžně
Vysoce kvalitní a standardními metodami získané poznatky jsou postupně zpracovávány v těchto tématech: Prostorové nároky, aktivita, struktura populace Přesné stanovení hustoty populace Genetika populace Potrava a predační tlak na populace hlavní kořisti (srnec obecný) Denní aktivita jedinců Mikro a makro-habitatové nároky Význam rušivých vlivů (turismus) Ano průběžně
Ano průběžně
Ano průběžně
Ano průběžně
Komentář: Výsledky radiotelemetrie umožňují mj. zpřesnění odhadu hustoty a početnosti populace. Průměrná velikost domovského okrsku dospělých samců činí přibližně 360 km2, u dospělých samic je to zhruba 300 km2. Pohyblivost jednotlivých zvířat je značná, byly zaznamenány daleké přesuny mezi denními úkryty - 15 i více km. Rozptyl mladých jedinců, hledajících svá nová teritoria, může probíhat také na značné vzdálenosti, řádově i stovky kilometrů ( např. šumavské podhůří, Český les, Brdy). Průměrné zjištěné hodnoty hustoty populace pro letní období činí 1,75 jedince / 100 km2. Hlavními ohrožujícími faktory pro populaci jsou i nadále: nelegální lov v okrajových oblastech výskytu, narůstá význam dopravy, stavebního rozvoje a turismu v okrajových oblastech i v jádrovém území.
90
Ohrožené či zranitelné druhy s reliktními populacemi Tetřev hlušec
Opatření: 1. 2. 3. 4.
výzkum a monitoring ochrana a speciální management přirozených biotopů ochrana před rušením umělé posilování populace
Tabulka č. 3.4.4/2: Tetřev hlušec - ukazatele Ukazatel Velikost populace Plošné rozšíření Plochy ponechané samovolnému vývoji Území s omezeným vstupem
Trend oproti roku 2000 Rostoucí Rostoucí Rostoucí Zrušeno
Komentář: Současný odhad velikosti populace v obou NP (Šumava i BW) je 350-400 ex., což je oproti odhadu provedeným v letech 2004 cca 200 ex. (Bufka 2004) (pouze pro českou část Šumavy) zřejmé navýšení. Dochází k rozšiřování areálu výskytu v rámci Šumavy a zvyšování početnosti v některých lokalitách (např. Trojmezí, Smrčina). Důvody opětovného šíření jsou těžko hodnotitelné. Možné pozitivní vlivy lze spatřovat např. v důsledku velkoplošného rozpadu horských smrčin a tvorba mozaiky v lesních porostech, které tetřevovi vyhovují, příznivé klima v období líhnutí a vyvádění mláďat (vyšší reprodukční úspěšnost), zlepšení biotopové ochrany druhu (alespoň v minulém desetiletí), či změny v vnitropopulační dynamice (Hora et al. 2010). Je zřejmé, že současný stav populace (tetřev se řadí mezi dlouhověké ptačí druhy) je výsledkem předchozích 10-15 let ochrany. Samovolnému vývoji byly ponechány horské smrkové porosty (nad 1000 m n. m.), zejména plochy dotčené větrnými a kůrovcovými disturbancemi. Rozsah území je však stále nízký, navrhované plochy bezzásahového území zatím nerealizovány. V některých typech porostů je možné omezené proředění porostu pro prosvětlení. V jádrovém území výskytu tetřeva (bývalých územích s omezeným vstupem a I. zóny) je potřeba zamezit sběru bobulonosných rostlin (brusnicovité) člověkem. Ochrana před rušením je realizována v jádrovém území rozšíření tetřeva pomocí časově omezených TZT pro vstup návštěvníků - rozsah těchto cest doposud beze změn. Zrušení území s omezeným vstupem přineslo vyšší míru rušení pohybem turistické veřejnosti v jádrových územích tetřeva hlušce, která nejsou překryta 1. zónou (bylo zmenšeno území s nízkou intenzitou rušení). Rušení je jedním z negativních faktorů, které ovlivňuje stávající populaci. Navíc s plánovaným proznačením nových stezek bude docházet ke kumulativnímu efektu. Zhodnocení za tak krátkou dobu nelze realizovat, pokud bude stávající tlak na jádrová území pokračovat, reakci budeme znát tak za 5 –10 let. Jak dokazují poslední výzkumy, suchý les tetřevům nevadí (Teuscher et al. 2011), naopak patří mezi preferované habitaty. Pro management z toho vyplývá doporučení nerealizovat neúmyslné těžby v důsledku kůrovcové gradace v jádrových územích tetřeva hlušce. Efekt reintrodukcí na populaci tetřeva hlušce na území Šumavy je obtížně hodnotitelný, ovšem na základě dosavadních získaných poznatků z území Šumavy (i z jiných lokalit) lze konstatovat nízký nebo nulový přínos této činnosti ve prospěch posílení populace tetřeva. Reintrodukční činnost doposud probíhá na polesí Mlynářovice (LČR). Na realizovanou komplexní výzkumnou činnost navazuje každoroční monitoring tohoto druhu jako předmětu ochrany ptačí oblasti Šumava a s tím spojené dílčí výzkumné činnosti, jedná se o kritériový a nosný druh NP Šumava, jeden z druhů, kde se realizuje přeshraniční spolupráce s NPBW. V následujícím období bude i nadále probíhat monitoring, výzkumná, publikační a popularizační činnost. Za management druhu jsou považovány zásahy v lesních ekosystémech s cílem stabilizovat, resp. podpořit populaci tetřeva hlušce, přičemž jako nejlepší se v současnosti dá považovat management bezzásahovosti
91
92
Jeřábek lesní
Opatření: 1. Ochrana přirozeného biotopu – management 2. Monitoring a výzkum Tabulka č. 3.4.4/3: Jeřábek lesní – ukazatele Ukazatel Velikost populace Plochy s ponecháním sukcese Ponechání listnatých dřevin a keřů či přirozeného náletu v lesních komplexech
Trend oproti roku 2000 stabilní stabilní stabilní, ovšem tento typ managementu je žádoucí dále rozšiřovat
Komentář: Při zajišťování managementu je problematické ponechávání listnatých dřevin a keřů u soukromých lesů (městské lesy), kde dochází k pravidelnému odstraňování dřevinného náletu (praktikování tzv. „čistého lesa“) . U lokalit ponechaných sukcesi je nutné tyto plochy periodicky obnovovat, aby se zajistila jejich dostatečná rozloha a zabránilo se nastoupení fáze lesa, což doposud nebylo realizováno. Jeřábek lesní je předmětem ochrany PO Šumava, u kterého je plánován dlouhodobý pravidelný monitoring na modelových plochách (vhodné zdokonalení metodiky monitoringu). Pravidelný monitoring v rámci vlastních výzkumů provádějí i externisté. V následujícím období bude i nadále probíhat monitoring, výzkumná, publikační a popularizační činnost. Odhad početnosti jeřábka pro NP je 200-400 párů. Nejvýznamnějšími lokalitami jsou sukcesní plochy (Stodůlky, Vysoké lávky, Zelená Hora) nebo mozaikovitá krajina (Kozí hřbety,Knížecí pláně, aj.). Ve smíšených porostech (Smrčina, Stožec, Radvanovice) nebo v horských smrčinách se vyskytuje víceméně všude rozptýleně (Jelenní skok, Poledník, Smrčina, Modravsko, Trojmezná). Tetřívek obecný
Opatření: 1. ochrana přirozených biotopů 2. monitoring 3. speciální management Tabulka č. 3.4.4/4: Tetřívek obecný - ukazatele Ukazatel Velikost populace
Trend oproti roku 2000 Negativní trend, zejména v západní části území již od začátku 90.let Plocha s právní ochranou lokalit (1. zóny, přírodní stabilní, rezervace, atd.) s výskytem tetřívka (hnízdiště, zrušením území s omezeným vstupem zeslabena ochrana tokaniště) druhu Realizace managementu doposud nerealizováno, trend negativní, resp. nulový
Komentář: Tetřívek je předmětem ochrany Ptačí oblasti Šumava a je prováděn každoroční monitoring. Ten bohužel ukazuje jednoznačný trend poklesu populace. Příčinou zmenšování populace tetřívka je ztráta vhodných biotopů vlivem sukcesních pochodů, zejména v bývalém Vojenském újezdu Dobrá Voda (západ Šumavy), nárůst predačního tlaku, nárůst dopravního zatížení území spojený s hlukovým zatížením, nárůst turistické zatížení území, změny ve vnitropopulační dynamice druhu, aj. Odhad početnosti pro NP je 80 - 90 párů. (tj. 40 - 45 kohoutků). Nejvýznamnějším územím v NP je Vltavský luh (cca 40 párů), dále Borovoladsko, tedy ChalupskáNovohuťská slať (cca 14 párů) a Jezerní slať 8-10 párů. Je nutné zavedení managementových opatření – blokace sukcese (umělé disturbance) zejména na bývalých vojensky využívaných území a některých rašeliništích, vhodný typ obhospodařování bezlesí (luční typy tokanišť), redukce predátorů (zejména prase divoké), snížení rušení turistickým ruchem odklonem turisticky (letních i zimních) značených tras z blízkosti lokalit s výskytem tetřívka obecného, zejména tokanišť, vhodné vyhlášení přechodně chráněných území pro tokaniště v období toku, zejména v souvislosti s tlakem fotografů. Dosud ale tato opatření nebyla realizována, protože se jedná o výrazné zásahy do krajiny, kde druhový management
93
zohledňující tetřívka je v rozporu např. s ponecháním lokalit samovolnému vývoji, je zde problém realizovat management na bývalých vojenských plochách z důvodů pozůstatků nevybuchlé munice, někde je v rozporu s celkovým rozvojem území (vedení turistických tras, lyžařských tras, nový cyklostezek, aj.). Management by měl být realizován ve všech plánovaných oblastech, tzn. zlepšit biotopy, redukovat predátory, zamezit rušení turistickým ruchem či dopravou, atd., jinak bude malá efektivita.
Vymizelé a znovu vypouštěné původní druhy Puštík bělavý program repatriace
Opatření: 1. ochrana vhodných biotopů - část lokalit s vhodnými biotopy chráněna právní úpravou, nutné rozšířit vhodný typ managementu (bezzásahovost) v zájmových lokalitách - stav v porovnání s rokem 2001 nezměněn 2. využití a údržba vypouštěcích voliér - využití voliér každoročně, různě dle počtu vypouštěných párů, trend stabilní, spolupráce s lesnickým personálem v obsluze voliér, trend negativní, údržba voliér průběžná s průběžným budováním nových voliér či jejich obnovováním dle potřeby,trend stabilní 3. realizace vypouštění ptáků do volné přírody - každoroční vypouštění ptáků od počátku realizace projektu, trend realizace stabilní 4. monitoring, výzkum - pravidelný monitoring 1x/3 roky, doplňovaný dílčími výzkumy (telemetrie), trend aktivit stabilní -velikost populace stabilní, resp. mírně rostoucí, několikrát potvrzeno hnízdění, trend pozitivní - disperze jedinců také mimo velkoplošně chráněné území, zvýšená distribuce jedinců s zvětšováním plochy výskytu,trend pozitivní - realizace přeshraniční spolupráce na monitoringu a výzkumu tohoto druhu 5. umělá podpora hnízdění - vyvěšování umělých budek dle potřeby (nové lokality výskytu), a jejich následná kontrola, každoročně Ukazatel: 4.1 počet vypuštěných jedinců 6.1 Vyvěšeno hnízdních budek 5.1 Ověřené úspěšné hnízdění v přírodě 5.2 Počet jedinců sledovaných radiotelemetricky 5.3 Odhad početnosti populace (česká část Šumavy)
Výchozí stav (2000) 48
Plán (2010) nebo jiné časové vazby (termíny) 110 - 130
Současný stav (2011)
32
Dle možnosti
54
3 3
107
9 Vzorek vypouštěných jedinců každoročně
5 – 10 párů
44 15– 25 párů
Komentář: Program repatriace puštíka bělavého je dlouhodobá aktivita, směřující ke vzniku stabilizované populace. Byly vybudovány 4 nové vypouštěcí voliery v oblasti Stožce, Jeleních vrchů, Křemelné a Bulova (VLS Horní Planá). Byla zajištěna spolupráce s odchovnými zařízeními, kde jsou umístěny chovné páry mimo dobu vypouštění mláďat. Během období 2000 – 2009 se dále rozvinula přeshraniční spolupráce (koordinace vypouštění, výzkumu a monitoringu vypouštěných jedinců i reintrodukované populace), byly podle plánu péče zavedeny nové metody monitoringu tak, aby byla zajištěna zpětná vazba pro další rozhodování a plánování programu (posouzení stavu reintrodukované populace a její životaschopnosti).
94
Management druhů vyžadujících aktivní kontrolu početnosti populací Jelen lesní, srnec obecný
Opatření: 1. Management / Odlov 2. Monitoring 3. Výzkum Ukazatel: 1.1 jelen lesní, stav 1.2.jelen lesní, lov 2.1. srnec obecný, stav 2.2. srnec obecný, lov
Výchozí stav (2000) 763 716 660 0
Plán (2010) nebo jiné časové vazby (termíny)
Současný stav (2011) 1121 686 600 27
Komentář: Jedná se především o velké kopytníky (hlavně jelen lesní). Na velké části území jeho vliv limitující pro regeneraci některých původních dřevin (např.jedle)., sčítání v poslední době ukazuje na jeho zvyšující se stavy (viz tabulka 3.0.2/7 v kapitole 3.0.2). Pro seriozní rozhodování o následném managementu/lovu je nutno zkvalitnit metody monitoringu. K tomu přispívají probíhající výzkumy (GPS telemetrie a další).
Závěry: V hodnoceném období se ukázal rostoucí nebo stabilní trend u většiny druhů. Populace rysa ostrovida je stabilní, stejně tak jako u jeřábka lesního nebo chřástala, u kterého je pozorováno meziroční kolísání. Výrazně klesající trend je možné pozorovat pouze u tetřívka obecného. Populace tetřeva hlušce vykazuje růst, stejně tak jako reintrodukcí posilovaná populace puštíka bělavého. U většiny druhů letounů byl pozorován rostoucí trend populací. U jelena lesního je znatelný pokles odlovu, který způsobuje nárůst populace. Tento nárůst způsobuje problémy při obnově lesa. U srnce obecného byl povolen minimální odlov od r. 2005, tento odlov se zdá být zbytečný vzhledem k nízkým stavům srnce na Šumavě.
3.4.5 Regulace nepůvodních živočišných druhů Cíl vymezený PP z roku 2001: •
Nepůvodní druhy úplně eliminovat.
Opatření: 1. Odstřel 2. Jiné způsoby eliminace (odchyt) 3. Monitoring Ukazatel: 1.1 počet ulovených jedinců - jelen sika 1.2 počet ulovených jedinců - Muflon 1.3 počet ulovených jedinců - Daněk 1.4 počet ulovených jedinců - Norek americký 1.5 počet ulovených jedinců - Psík mývalovitý
Výchozí stav (2000)
Plán (2010) nebo jiné časové vazby (termíny) nestanoven
V období 2001-2011 uloveny 3ks
nestanoven
0
nestanoven
0
nestanoven
0
nestanoven
0
95
Současný stav (2011)
Závěry: Počty výskytů nepůvodních invazních druhů jsou relativně nízké a nezpůsobují větší problémy. Pozorovaní jedinci jsou dle možností eliminováni. Významnějším problémem je jen pronikání jelena sika a potenciální hrozba křížení s „původním“ jelenem lesním.
3.5. Analýza případných střetů s cíli ochrany NP při realizaci opatření k naplnění cílů EVL nebo PO, ochranou populací druhů či některých polopřirozených biotopů. Většina druhů (předmětů ochrany EVL a PO) jsou součástí primárních ekosystémů a proto jejich ochrana není v rozporu se základním managementem ekosystémů. Existují rozdílné názory na optimální rozlohy území a biotopů nutných pro podporu druhů a společenstev vázaných na sekundární (člověkem podmíněné, přírodě blízké) ekosystémy v rámci základní územní matrix podporující samovolný vývoj a přírodní procesy – to je právě podstata případných střetů při naplňování cílů EVL či PO. Mezi druhy PO, u kterých může dojít ke střetům s cíli NP patří tetřívek obecný a chřástal polní. Jejich životní nároky jsou v podmínkách NPŠ spojené s existencí sekundárního bezlesí a jejich lokality výskytu proto mohou být při samovolném vývoji ohroženy zarůstáním – sukcesí. Proto při rozhodování o územích ponechaných v NP samovolnému vývoji musí být uvažován možný vliv na tyto druhy. Se stejným problémem se setkávají některé lokality výskytu předmětů ochrany EVL. Z druhů se jedná o hořeček český a ze společenstev jsou to prakticky všechna bezlesá společenstva, která pro svou existenci vyžadují trvalý management (sečení nebo vypásání, případně vyřezávání dřevin). Jsou to zejména evropská suchá vřesoviště, formace jalovce obecného na vřesovištích, druhově bohaté smilkové louky nebo horské sečené louky. Při aktivní údržbě bezlesí se samozřejmě bere do úvahy poměrně velké množství zvláště chráněných druhů, které se v těchto společenstvech vyskytují. Protože je ale biologická rozmanitost také předmětem ochrany NP, je úkolem plánu péče najít rovnováhu – vhodný poměr mezi ochranou přírodních procesů a ochranou druhů, které vyžadují aktivní přístup. Zvláštním příkladem střetu cílů NP a EVL je zachování či zlepšení stavu populace perlorodky říční, jejíž výskyt je vázán pouze na úsek Teplé Vltavy ve Vltavském luhu. Perlorodka říční vzhledem ke svému kriticky nízkému početnímu stavu vyžaduje aktivní péči, a tak se dostává do určitého střetu se zásadami nezasahování do přirozeného vývoje říčních niv, které se uplatňují v NP.
3.6. Výčet a popis známých činitelů ohrožujících předmět ochrany NP Šumava se svým relativně velmi dochovaným přírodním potenciálem je vystaven řadě typů zátěží vyplývajících z minulosti i současnosti. Následující vlivy lze řadit mezi nejvýznamnější: Lesní hospodaření v minulosti prioritně zaměřené na využívání produkce biomasy s sebou vedle nevhodné skladby lesních porostů, snížení druhové diverzity lesů a narušení věkové a prostorové výstavby lesa přineslo také výraznou fragmentaci zbytků přirozených lesních částí. Ekologickou nestabilitu lesních ekosystémů vyvolanou historickými příčinami dále prohlubují vlivy současné globální antropické zátěže (emise, klimatické změny). Takto narušené lesní porosty ztrácejí retenční schopnost a zesilují tak dopad srážkového deficitu. Ten je výrazný zejména v porostech s odumřelým stromovým patrem, kde nedochází k tvorbě horizontálních srážek, které zde činí až 40 % celkového srážkového úhrnu. Změna pH půd v důsledku opadu jehličí ve smrkových monokulturách, imisní expozice vedoucí k úbytku humusu a jeho mineralizace v důsledku prohřívání tento jev dále umocňuje. Rozhodujícím rizikovým faktorem způsobujícím velkoplošné rozpady antropicky pozměněných porostů s nepřirozeně zvýšeným zastoupením smrku je žír lýkožrouta smrkového a dalších doprovodných kůrovců v úzké
96
vazbě na vítr, způsobující polomy. Negativní dopady mají aspekty výnosově orientovaného managementu lesů (nebo lesního hospodářství) ovlivňující zčásti velmi hodnotné lesní ekosystémy v majetku místních samospráv uvnitř území NP (Kašperské Hory, Volary) v důsledku současného systému nepostačujících finančních kompenzací ze státního rozpočtu. Zcela zásadním faktorem ohrožujícím předmět ochrany jsou nepřirozeně či nepřiměřeně vysoké stavy spárkaté zvěře jako důsledek absence velkých predátorů a jejich neúčinné substituce odlovem.Důsledkem je zásadní snížení druhové a genetické diverzity a zvýšení lability lesních ekosystémů a zvýšená potřeba dlouhodobé managementové podpory přimíšených dřevin. Cestovní ruch, který se koncentruje v nejcennějších částech parku s sebou nese zvýšenou dopravní zátěž území. V posledních letech navíc posiluje trend využívání individuální automobilové dopravy namísto šetrnější hromadné dopravy autobusy. Tento jev s sebou mimo jiné nese potřebu zřizovat nové parkovací plochy. Intenzivní cykloturistika zvyšuje nároky na povrch cest a vytlačuje pěší turisty do méně dostupných a často přírodně zachovalejších lokalit. Se vstupem ČR do Schengenského prostoru v roce 2008 roste tlak na zřízení nových hraničních přechodů a zpřístupnění odlehlých částí území s nejcennějšími ekosystémy. Intenzivní vodáctví na řece Vltavě způsobuje problémy při ochraně Vltavského luhu. Velmi významným činitelem ohrožujícím předmět ochrany jsou socio-ekonomické aspekty - nenalezení souladu s místními obyvateli ohledně péče o NP, obecný konsensus na vědecké i politické úrovni. Řešení těchto problémů je úzce spjato s úrovní komunikace v regionu i PR politikou Správy. S tím souvisí další nebezpečí pro přírodu NP Šumava - živelná urbanizace krajinného prostoru spočívající v zabírání půdy pro výstavbu rekreačních objektů a s tím spojené infrastruktury. Krom přírody trpí zahušťováním typicky roztroušené výstavby také dosud nezaměnitelný krajinný ráz a génius loci. Mimo to přetrvává tlak na zřízení rekreačních center i uvnitř přírodně nejcennějších částí NP (areál sjezdového lyžování v I. jádrové zóně na hraničním hřebeni Smrčiny s Rakouskem). Šumava tak doplácí na svou atraktivitu a s tím související oblibu developerů, pro které jsou zde realizované projekty jistotou dobrých investic. Neméně významné je také narušení vodního režimu krajiny snižováním hladiny podzemních vod v důsledku absence horizontálních srážek v porostech s odumřelým stromovým patrem a zejména odvodnění. To bývá buď úmyslné v podobě dosud funkčních melioračních příkopů a drenáže nebo neúmyslné například budováním cestní sítě, ale i vznikem pojezdových rýh a kolejí v terénu mimo cestní síť. Území odvodňují i staré nevhodně trasované a nyní již často nefunkční, ale dosud neasanované, cesty, smyky a pod. Vedle lesních a lučních společenstev odvodnění negativně ovlivňuje také rašeliniště, kde dochází k urychlené mineralizaci holorganických horizontů organozemí. I když patří rašeliniště k ekosystémům nejlépe zachovaným je jejich vodní režim často negativně ovlivněn právě melioračními zásahy, lokálně se projevuje i vliv eutrofizace – zejména v okolí údolních typů rašelinišť, což se týká i ekosystému odstavených říčních ramen. Určité riziko představuje v lesních ekosystémech na lokalitách mělce zazeměných sutí, kamenných moří a silně skeletovitých půd (tj. podle míry rizika sestupně zejména na edafických kategoriích Y, J, A, N, Z a F)“ introskeletová eroze. K té dochází zejména při rychlé kůrovcové disturbanci zapojených porostů a je mnohdy zvýrazňována použitými těžebně-dopravními technologiemi. Luční ekosystémy byly v minulosti degradovány opuštěním tradičních zemědělských postupů (někde opuštění pozemků a jejich zarůstání, jinde naopak intenzifikace zemědělství). I v současnosti je zarůstání lučních porostů jedním z negativních jevů v území, dalším je naopak přílišná koncentrace pasoucích se zvířat, jejich zimoviště, napajedla apod. Společným jmenovatelem všech těchto negativ je nevhodný nebo žádný management lučních ekosystémů.
97
4. VYHODNOCENÍ PÉČE O KRAJINU V NP 4.1 Krajinný ráz Cíle vymezené PP z roku 2001: • • •
V přírodní krajině v souladu s realizací plánu péče vyloučit lidské zásahy. V kulturní krajině trvale uchovat typickou šumavskou krajinu se všemi tradičními prvky, včetně způsobu hospodaření. Sídelní útvary rozvíjet v souladu s místními specifickými prvky urbanismu a architektury.
Opatření: 1. Podporovat přírodě blízký zemědělský management kulturní krajiny, případně aktivní ochranu bezlesí. 2. Chránit prvky ÚSES v kulturních enklávách. 3. Zachovat v přírodní krajině historické prvky kulturní krajiny (kam. snosy, památná místa, meze, remízy, významné stromy, kamen. památníky). 4. Chránit krajinu před vytvářením nových krajinných dominant nebo významných změn v morfologii krajiny. 5. Minimalizovat vliv prvků infrastruktury na krajinný ráz (např. elektrická vedení, stožáry). 6. Prosazovat provádění oprav i rekonstrukcí staveb, případně výstavbu nových objektů podle architektonických zásad jednotlivých lokalit. 7. Eliminovat postupně novodobé a s historickou krajinou neslučitelné útvary. 8. Účastnit se aktivně tvorby ÚP a správních řízeních vedených stavebními úřady. 9. Trvale prezentovat a propagovat tradiční prvky architektury a urbanismu. Ukazatel
Výchozí stav 2000
1.1 podíl bezlesí v krajině
Neznámý (nepřesný)
2.1 zakomponování prvků ÚSES do ÚP
Zpracován ÚSES pro celé území NPŠ
3.1 Péče o památné stromy Evidence památných stromů dle z.114/92 (119 památných stromů) 3.2 Opravy kamenných 0 památek 5. Evidence 2 stožáry (Strážný, České telekomunikačních stožárů Žleby) a zařízení
Plán 2010 nebo jiné časové vazby 2001/2004 mapování vegetace na bezlesí 2004/2006 navrhování managementu bezlesí Průběžné schvalování ÚSES v rámci schválení ÚP
Současný stav 2011
Zakomponování managementu do nájemních smluv k pozemkům 1792 ha Schválený pro část území v ÚP: Borová Lada, Horská Kvilda, Modrava, Nová Pec, Nové Hutě, Prášily, Srní, Stožec, Železná Ruda, Kvilda Schválený pro celé území v ÚP: Strážný, Želnava Nestanoven Zmapováno a připraveno na vyhlášení 15 památných stromů Nestanoven Zmapování a opravy malých kamenných památek v krajině 2000 /2003 Minimalizovat výstavbu Území NPŠ je pokryto nových telekomunikačních signálem operátorů na zařízení, vyhodnocování úrovni dovolání se pokrytí území signálem z volného prostranství a operátorů v obcích z budov (5 věží: Prášily, Huťská hora, Srní, Kvilda, Modrava
98
6.1. Evidence původních objektů a současného stavu 7.1 Objekty ve volné krajině po PS
Zpracována část evidence původních objektů a současného stavu cca 35% přebrány Správou
Fotodokumentace všech staveb na území NPŠ, databáze starých fotografií, Demolice objektů PS pokud nebudou využívány pro potřeby Správy
Fotodokumentace zpracována cca na 80%, databáze starých fotografií používána z internetu Zhůří - demolice 2008
Na území národního parku bylo v období 2000 -2009 vybudováno nové vzdušné vedení VN v celkové délce 7.430 m z důvodu zokruhování stávající sítě obcí, které měly pouze jednu větev vzdušného vedení VN. Stálým trendem je budování vzdušného vedení VN z důvodu podstatně nižších finančních nákladů a lepší dostupnosti vedení v případě poruch, proto bylo zemního vedení VN realizováno pouze 1341 m, a to v zastavěných částech obcí. Pro lepší vybavenost území bylo vybudováno celkem 3950 m2 odstavných ploch a parkovišť. Ve volné krajině se jedná o odstavné plochy budované Správou, které slouží návštěvníkům národního parku.
Závěry: Po dobu platnosti Plánu péče o NP Šumava se dařilo naplňovat vytýčené cíle. Bylo dokončeno mapování bezlesí, stanoveny managementy nelesní, zemědělsky obhospodařované půdy, a tyto následně projednány s nájemci. V rámci zpracování územních plánů obcí Správa NP prosazovala, aby byly stanoveny plošné a prostorové regulativy pro výstavbu. Skutečností je, že ne ve všech případech bylo dosaženo stejné kvality regulativů a vzhledem k platné legislativě se nepodařilo prosadit tyto regulativy u všech obcí v NP. Pro některé záměry v jednotlivých obcích bylo zadáno zpracování odborného posudku vlivu stavby na krajinný ráz nebo bylo pro navrhované stavby zadáno zpracování odborného posudku z urbanistického a architektonického hlediska. Rozsáhlá databáze historických i novodobých fotografií původních objektů se osvědčila jako velmi dobrý podklad pro jednání s investory staveb. Rovněž se osvědčilo pořádání odborných seminářů na téma krajinného rázu na území národního parku v obecném pojetí nebo na téma rozsáhlejší zástavby v konkrétní obci. Správa se aktivně účastnila konference věnované novému utváření venkovskému prostoru v Telči v roce 2005. Dále byl v časopisu Stavebnictví publikován odborný článek o výstavbě na území NP Šumava. V roce 2011 byl dokončen projekt „Krajinný ráz NP Šumava“, který podrobně mapuje urbanistické a architektonické hodnoty území a navrhuje doporučení pro další záměry výstavby. Významný podíl na utváření kulturní krajiny má Správa NP a CHKO Šumava z pozice správce pozemků a investora nových staveb či rekonstrukce stávajících objektů, které má ve své správě. Nemalý význam má i aktivní účast Správy NP a CHKO Šumava na tvorbě územních plánů obcí s pozice vlastníka pozemků v zastavěném či zastavitelném území obcí, ale nutno konstatovat, že tato úloha Správy je do současné doby více pasivní něž aktivní.
4.2 Limity ochrany přírody pro výstavbu (vč. architektury, urbanismu apod.) V roce 2011 byl dokončen projekt „Krajinný ráz NP Šumava“, který podrobně mapuje urbanistické a architektonické hodnoty území a navrhuje doporučení pro další záměry výstavby. - Byly vymapovány hodnoty krajinného rázu podle běžně užívané metodiky na území NP Šumava (preventivní hodnocení krajinného rázu) - vytvořena urbanistická a architektonická příručka rozvíjející a zpodrobňující obdobné rukověti Územní studie Šumava Jihočeského kraje na území NP Šumava - podrobně vyhodnoceny jednotlivé sídelní enklávy z hlediska krajinného rázu („zonace“ kulturní krajiny) - vytvořena konzultační centra ( Sušice, Vimperk) pro stavební činnost na území NP vytvořeny webové stránky, na kterých bude možno konzultovat věci týkající se ochrany krajinného rázu (http://zkr.npsumava.cz) - vydána série osvětových publikací. Výsledky tohoto projektu jsou podkladem pro rozhodování v území z hlediska ochrany krajinného rázu.
99
4.3 Jiné typy ochrany území Nařízení vlády České socialistické republiky č. 40/1978 Sb. ze dne 19. dubna 1978 o chráněných oblastech přirozené akumulace vod (CHOPAV) ustanovilo v hranicích tehdejší CHKO vodohospodářsky významnou oblast Šumava. V nařízení jsou zároveň uvedeny činnosti v oblasti nedovolené jako například zmenšování lesních pozemků (v jednotlivých případech o více jak 25 ha) , těžba rašeliny (více jak 500 000m3 na ložisko), odvodňování (na více jak 50ha souvislé zem. plochy nebo 250 ha lesních pozemků), těžba nerostů, zřizování skládek nebo budování průmyslových závodů a případně jiných znečišťujících zařízení s určitými velikostními parametry. Územní systém ekologické stability (ÚSES) je definován jako vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, který udržuje přírodní rovnováhu. ÚSES je povinným podkladem pro územní plán rozvoje obce a po zapracování do tohoto plánu se stává jeho závaznou součástí. Na většině území NP jsou zachované všesměrné ekologické vazby. Přesto zde byly v rámci celorepublikového mapování vylišeny územní systémy ekologické stability - zejména regionální a nadregionální. Je vypracován generel ÚSES pro celé území NP, který zahrnuje ÚSES ve všech hierarchických stupních. Nedostatečná funkčnost některých částí zejména lokálního ÚSESu vyvolala potřebu aktualizace, a proto byla pro celé území NP (a CHKO) pořízena. Územním plánem však dosud není aktualizovaný ÚSES u žádné obce schválen. Obce Srní a Kvilda v současné době řeší nový územní plán a tak i nově upravený ÚSES je do něj zapracováván. Při dílčích změnách územních plánů Správa prosazuje zapracování již aktualizovaného ÚSES, ale tyto změny se pak nedotýkají celého území obce, ale jen jeho určitých částí.
4.4 Realizované výkupy a nájmy pozemků Dle Metodického pokynu PF ČR z 25. 1. 2000 a po projednání s jednotlivými územními pracovišti PF bylo požádáno o převod nemovitostí, které se nacházejí v I. a II. zónách ochrany přírody a nemovitostí funkčně souvisejících se stavbami na LV Správy NP a CHKOŠ Převod od PFCR začal být realizován roku 2003, ostatní převody jsou realizovány průběžně od MV, MO, AOPK, VLS, ÚZSVM apod. Vybrané pozemky se pak po vypracování zemědělských managementů s ohledem na požadavky ochrany přírody pronajímají k zemědělským účelům. Malá část převedených pozemků v II. zónách je pronajímána jako zázemí k objektům, které jsou ve vlastnictví fyzických či právnických osob, obcí, apod. Tabulka č. 4.4/1: Přehled převodů příslušnosti hospodařit a nájmů rok
převod PH (příslušnosti hospodařit) (ha) celkem
2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 celkem
od PFCR
1 68 2506 1830 1094 492 18 226 849 435 264 7 783
nájem (ha) celkem
0 12 506 1801 1034 336 2 196 784 432 259 5362
0 0 38 85 511 988 119 65 417 143 71 2 437
k zemědělským účelům
0 0 37 84 505 986 118 62 400 142 70 2404
Nejrozsáhlejší převody pozemků se provádějí od PF ČR. Je zažádáno a zbývá převést cca 2300 ha. Správa NP a CHKO Šumava si dále pronajímá:
100
lesní půdu od některých obcí (Kvilda, Srní) – 142,6ha za účelem přírodě šetrného hospodaření v lesích; pozemky od PF ČR, obcí nebo i soukromých osob – 21 ha za různými účely (manipulační plochy, parkoviště, nouzové nocoviště, cesty, geologická expozice apod.); část rašeliniště Soumarský Most od Volarských městských lesů - cca 52ha kvůli revitalizačním opatřením a stavbě naučné stezky V zájmu ochrany přírody byly některé pozemky vykoupeny od fyzických či právnických osob, kterým byly pozemky vráceny (restituce, historický majetek obcí). Za období 2001-2009 se jedná celkem o 221,5ha. Tabulka č. 4.4/2: Výkupy pozemků na území NP Šumava Výkupy pozemků na území NP Šumava rok 2001 2002 2003 2004 Výměra 0,00 47,00 0,50 19,00 (ha)
2005 0,00
2006 2007 130,00 3,00
101
2008 2,00
2009 20
2010 0
2011 35
celkem 256,50
5. MONITORING A VÝZKUM Cíle vymezené PP z roku 2001: •
• • •
• • •
Zajistit podmínky pro základní výzkum a prohloubit poznání celého území především s ohledem na flóru, faunu, půdní, hydrobiologické i klimatické poměry a shromáždit dostatek dat pro následný aplikovaný výzkum. Poznat biologickou rozmanitost typických ekosystémů Šumavy a pokusit se pochopit jejich fungování, ekologické vazby a vývojové trendy Identifikovat klíčové zdroje antropogenní zátěže, vyhodnotit jimi vyvolané reakce ekosystémů a navrhnout řešení. Veškeré získané poznatky využít pro volbu optimálního managementu na všech úrovních (od celých ekosystémů, přes významné biotopy až po ochranu populací významných druhů) se zpětnovazebným ověřením úspěšnosti aplikovaných metod V návaznosti na sociologické, demografické, historické a ekonomicky zaměřené výzkumy formulovat zásady trvale udržitelného rozvoje v regionu. Vytvářet podklady pro rozhodovací činnost státní správy ochrany přírody a doporučení vědecké rady Získat dostatečný materiál použitelný v rámci osvětových a výchovných programů pro veřejnost.
Pro kapitolu Monitoring a výzkum nebyly v Plánu péče 2001-2010 stanoveny aktivity, kterými bylo plánováno dosažení cílů, ani nebyly stanoveny měřitelné ukazatele. V následujících podkapitolách uvedené opatření (= aktivity) a ukazatele jsou nepřímo vyvozeny z textu PP 2001-2010.
5.1 Koordinace monitoringu a výzkumu Externí výzkum a monitoring prováděný na území NP je koordinován Správou (odbor státní správy a oddělení ochrany přírody a monitoringu) prostřednictvím 1) stanovení priorit a aktuálních výzkumných problémů (Správa poskytuje témata pro granty VaV nebo pro zpracování studentských vědeckých prací) 2) správního řízení, kterým je udělováno povolení výzkumné činnosti a stanovují se podmínky, za kterých je možné výzkum provádět 3) některé výzkumné úkoly Správa NP a CHKO Šumava sama zadává Naplňování role koordinátora a zadavatele výzkumu v území je poměrně problematické, protože stávající režim přidělování grantových prostředků nezohledňuje požadavky Správy NP a CHKO Šumava coby správce území.
Opatření: 1. 2. Ukazatel:
Vedení přehledu výzkumných úkolů formou databáze výzkumu Stanovení priorit výzkumu - Seznam aktuálních výzkumných problémů / témat
Výchozí stav (2000) 1.1 Počet externích projektů neexistovala DB, evidovaných ve ale pouze soupis funkční databázi výzkumu projektů 2.1 Seznam aktuálních Příloha A12 PP výzkumných problémů
Plán (2010) nebo jiné časové vazby (termíny) všechny
Současný stav (2011)
Aktualizovat s periodou 5 let
Aktualizováno ve formě Koncepce výzkumu a monitoringu, příloha A6
všechny
Komentář: V hodnoceném období Správa neměla dobře propracovanou koncepci výzkumu a monitoringu, a i proto převažovaly vědecké projekty vycházející z vlastní iniciativy řešitelů. Přesto mnohdy přinášely velmi užitečné informace nejen pro poznání šumavské přírody, ale i pro rozhodování o managementu. Bohužel ne vždy se dařilo získávat zpracované zprávy z výzkumných úkolů pro vědeckou knihovnu a zpozdilo se i spuštění databází.
102
5.2 Monitoring a výzkum prováděný Správou NP Prováděním monitoringu je pověřeno oddělení ochrany přírody a výzkumu. Jeho pracovníci provádějí nebo se podílejí na systematickém monitoringu stavu živých složek prostředí - vybrané rostlinné a živočišné druhy nebo společenstva (ohrožené a vzácné druhy, lesní a jiné ekosystémy), případně některých neživých složek prostředí – chemismus vod, vybrané klimatické charakteristiky. Sledování trvalých ploch v rámci biomonitoringu nebo provozní inventarizace lesa jsou současně velmi vhodným prostředkem pro sledování účinnosti managementových opatřeních, kterou bylo vždy možno v lesích hodnotit na základě charakteristik sledovaných při obnově LHP (viz kapitola 3.0). S přechodem na novou metodiku tvorby LHP založenou na provozní inventarizaci lesa budou do budoucna k dispozici vhodnější a názornější kritéria hodnocení nastaveného managementu. Účinnost managementových opatření na bezlesí nebyla sledována systematicky, ale pouze v rámci namátkových kontrol nastavených managementů jak speciálních, tak zemědělských (nejsou založeny trvale sledované plochy). Detailně byla monitorována účinnost revitalizačních opatření na mokřadech (biotická i abiotiká složka v časové řadě před a po provedení opatření). Velmi významným prostředkem pro monitoring je každoroční pořizování leteckých snímků, jejichž porovnáváním byl hodnocen zejména vývoj kůrovcem zasažených porostů a ploch po nahodilých těžbách. Poněkud opomíjeným je socioekonomický monitoring, v rámci kterého je terénní službou sledována pouze návštěvnost významných bodů (IS, jezera, některé stezky). Zvláště v některých oblastech je monitoring nedostatečný, prováděný pouze v rámci dílčích aktivit nebo jednorázových projektů. Systematický a komplexní monitoring, který bude navázán na managementová opatření Správy, je hlavním tématem, které bude řešeno v rámci návrhové části.
Opatření: 1. 2. 3.
Dlouhodobé monitorovací programy sledující trendy ve vývoji vybraných ekosystémů, společenstev, populací. Inventarizační průzkumy zajišťující průběžnou aktualizaci biologických dat, rezervačních knih, dokumentace I. zóny. Krátkodobý účelový výzkum konkrétních lokalit pro potřeby státní správy.
Ukazatel:
Výchozí stav (2000)
Plán (2010) nebo jiné Současný stav (2011) časové vazby (termíny)
2.1 Počet interních dlouhodobých monitoračních projektů
?
neuvedeno
2.2 Dlouhodobě sledované populace rostlin
neuvedeno
2.3 Dlouhodobě sledované populace živočichů 3.1 Dokumentace I. zóny
neuvedeno neuvedeno
103
Lesy – Biomonitoring, Provozní inventarizace lesů, Šetření přirozené obnovy Bezlesí – monitoring změn na bezlesí Rašeliniště – monitoring mokřadů a rašelinišť Toky – Monitoring chemismu povrchových vod a hydrologických poměrů Meteo – sběr meteorologických dat pomocí vlastní sítě stanic Zoo – monitoring vybraných druhů savců, ptáků a hmyzu Crocus albicans, Dactylorhiza traunsteineri, … Invazní rostliny Rys, jelen, srnec, tetřev, ptačí druhy PO Šumava, netopýři Součást inventarizační knihy „Návrh nové I. zóny NP3, 2005“, byla provedena aktualizace po orkánu Kyrill
Komentáře: Výzkum byl zaměřený na získávání základních biologických informací o území (stav ekosystémů, výskyt jednotlivých druhů) a na stanovení vhodného managementu druhů, lokalit a následné testování úspěšnosti provedených opatření (např. revitalizace). Výsledky monitoringu jsou komentovány v kapitole 3, protože slouží jako ukazatele péče o jednotlivé ekosystémy nebo druhy.
5.3 Monitoring a výzkum prováděný jinými subjekty Výzkum na území NP Šumava provádí vedle zaměstnanců Správy NP také výzkumní pracovníci z ústavů Akademie věd ČR, univerzit a dalších vědeckých pracovišť. V krátkodobých, dvou až tříletých grantech se obvykle zaměřují na řešení vybraných problémů, ojediněle existují i dlouhodobé projekty, např. komplexní výzkum ekosystémů šumavských jezer nebo sledování malých povodí. Do současné doby bylo na území NP povoleno víc jak 600 výzkumných úkolů.
Opatření : 1. 2. 3.
V souladu s prioritami výzkumu kontaktovat specialisty Usměrňovat probíhající a navrhované externí projekty Podporovat dlouhodobé výzkumy monitoračního charakteru
Ukazatel:
Výchozí stav (2000) -
1.1 Počet externě zadaných studií výzkumu a monitoringu 2.1 Počet externích projektů 0 konzultovaných se Správou NP před podáním žádosti o grant 3.1 Počet dlouhodobých projektů - řešených externisty 3.2 Počet LTER projektů řešených externisty
Plán (2010) nebo jiné časové vazby (termíny) desítky
Současný stav (20011) desítky
neuvedeno
Cca 20%
neuvedeno
10
neuvedeno
1 - jezera
5.4 Dokumentace a využití výsledků monitoringu a výzkumu Výsledky externího výzkumu jsou shromažďovány ve formě odborných zpráv (v listinné i elektronické podobě) v odborné knihovně v Kašperských Horách a u jednotlivých specialistů, pracujících na Správě. Výsledky interního výzkumu a monitoringu jsou vyhodnoceny a uloženy u jednotlivých odborných pracovníků, stejně tak jako byly dosud shromažďovány náhodné záznamy o výskytu sledovaných druhů živočichů a rostlin, které doplňovaly informace ze systematického monitoringu. Jako floristická databáze byl používán program Survey. Záznamy o výskytu jednotlivých druhů jsou archivovány s využitím účelových databází s napojením na GIS a odborně spravovány pověřenými specialisty. V posledních letech byla vytvořena nálezová databáze, která dostala teprve na konci roku 2011 konečnou podobu a měla by shromáždit veškerá data o výskytu vybraných živočišných a rostlinných druhů. Výsledky jsou využívány pro stanovení vhodného managementu druhů nebo lokalit a následné testování úspěšnosti provedených opatření. Současně jsou podkladem pro zpracování znaleckých posudků, naturových hodnocení a odborných vyjádření, která jsou nezbytná pro rozhodování státní správy. Výsledky jsou prezentovány ve vědeckém tisku (včetně časopisu Silva Gabreta, který vydává Správa NP a CHKO Šumava od r. 1996) i na odborných konferencích. Vedle řady odborných seminářů, konferencí a
104
odborných workshopů Správa NP a CHKO Šumava organizovala již čtyři všeoborové konference Aktuality šumavského výzkumu (2001, 2004, 2007 a 2010). V neposlední míře jsou výsledky výzkumu popularizovány pro širší laickou veřejnost (časopis Šumava, populárně naučné brožury Horská smrčina, Šumavská řeka etc., přednášky a doprovody pro návštěvníky).
Opatření: 1. 2. 3. 4.
Knihovna odborných publikací a evidence titulů formou databáze. Odborná přírodovědná bibliografie Šumavy. Odborné periodikum Silva Gabreta, Sborník výzkumů ze Šumavy Mapový archiv K. Hory.
Ukazatel:
Výchozí stav (2000) 1.1 Evidence a zpřístupnění publikovaných titulů
Plán (2010) nebo jiné časové vazby (termíny) veškeré
1.2 Evidence a zpřístupnění nepublikovaných výzkumných zpráv
veškeré
2.1 Publikační činnost odborných pracovníků Správy NP.
?
2.2 Odborná bibliografie 3.1 Vydávání Silva Gabreta 1 číslo ročně
neuvedeno
uveřejňovat v 5letých intervalech Vydávat pravidelně 1x ročně
Současný stav (20011) od března 2008 otevřena studovna v KH a on-line databáze, v současnosti neprobíhá zadávání dat od března 2008 otevřena studovna v KH on-line databáze, v současnosti neprobíhá zadávání dat Bibliografie odborných pracovníků sekce výzkumu a ochrany přírody je průběžně prezentována internetu není Od r. 2005 vychází 3 čísla v rámci každého ročníku
Komentář: Vzhledem k personálním změnám nebyla zajištěna kontinuita a systém v naplňování odborné knihovny a tím i k vytvoření a aktualizaci odborné bibliografie. Závěr: Výsledky výzkumných projektů a monitoringu realizovaných na území NP jsou využívány zejména pro praktický management. Například jako podklad pro správní rozhodování Státní správy OP při zpracování posudků a vyjádření k nejrůznějším záměrům v území – ať se již jedná o rozvojové plány obcí či jiných subjektu anebo zavádění nových či rozšiřování stávajících aktivit. Významnou roli má monitoring a výzkum při stanovení zásad i konkrétních způsobů managementu jednotlivých typů ekosystémů a lokalit, určení konkrétního způsobu využití dotačních titulů EU na bezlesí nebo návrhu zonace NP a zpracování Plánu péče . Zvláště v některých oblastech je monitoring nedostatečný, prováděný pouze v rámci dílčích aktivit nebo jednorázových projektů. Systematický a komplexní monitoring, který bude navázán na managementová opatření Správy, je hlavním tématem, které bude řešeno v rámci návrhové části.
105
6. VEŘEJNÉ VYUŽÍVÁNÍ ÚZEMÍ NP 6.1 Vzdělávání, osvěta a informace Cíle vymezené PP z roku 2001: Přispět k navození trvale udržitelného vztahu mezi přírodou a člověkem. Zpřístupnit obyvatelstvu i návštěvníkům cíle a poslání národního parku. Posílit pocit sounáležitosti s existencí NP u místních obyvatel i návštěvníků.
• • •
Vymezené cíle jsou společné pro následující kapitoly a zhodnocení se uvádí u každé kapitoly zvlášť.
6.1.1 Komunikace s místními obyvateli Opatření: 1. 2. 3. 4. 5.
podíl na utváření pracovních míst v obcích nabídka programů pro ubytované hosty nabídka prostor Správy pro společné akce pomoc při zvelebování obcí poradenská, informační a vzdělávací činnost
Ukazatel: 1.1
procentuální podíl pracovníků Správy s trvalým bydlištěm v NP nebo CHKO Šumava
4.1. Počet společných jednání
Výchozí stav (2000) nezjištěn
Plán (2010) nebo jiné časové vazby (termíny) nestanoven
nezjištěn
nestanoven
4.2. Počet společných akcí
5.1
počet poradenských míst
5.2
informační materiály pro místní obyvatele
nekoordinovaná, dle aktuálních požadavků a potřeb; 0 poradenských míst
nestanoven
106
Současný stav (2011) stav k 31.12.2011 zaměstnanci na území NP = 170 osob tj. 57% zaměstnanci na území CHKO = 33 osob tj. 11% zaměstnanci Vimperk = 53 osob tj. 17% zaměstnanci ostatní = 44 osob tj. 15% 2007 – 5 jednání PS UR (MA21) 2008 – 3 jednání PS UR (MA21) 2009 – 8 jednání PS KIPR 2010 – 5 jednání PS KIPR 2011 – 2 jednání RŘV KIPR 2008 – 7 seminářů 2009 – 7 seminářů 2010 – 3 semináře 2011 – 0 seminářů 1.10. 2008 –31.3.2009 – fungovala 2 regionální a poradenská a informační místa OPŽP, osa 6 (RPIM) Kašperské Hory, Vimperk. Byla zrušena z důvodu nedostatku zájmu ze strany žadatelů. 15.2. – 30.6. 2010 fungovala 2 konzultační střediska „Zelená úspoám“ – Kašperské Hory,
Vimperk. Od 10/2010 MŽP a SFŽP program přerušily a konzultační místa byla zrušena. občasník Nová Šumava infoservis pro starosty – ukončeno v květnu 2010
Komentář: ad. 1. Podrobnější informace v tabulce v kapitole 6.3.2 Vývoj obcí NP Šumava 2. Jen v rámci plánovaných programů, viz PROGRAMY PRO VEŘEJNOST, širší nabídky pro veřejnost pro celý region 3. Průběžná realizace ve větších prostorách vhodných pro tento účel, viz informační zařízení Správy (Zámek Vimperk, IS Kvilda, IS Kašperské Hory, IS Stožec, IS Alžbětín) 4. Nepřímo - dílčí aktivity nebo zajištění předprojektové přípravy v mikroregionech a obcích (viz Zooprogram, Partner NP – kvantitativně nesledováno), infopanely v obcích, podíl na opravě hřbitova v Novém Světě, opravy drobných sakrálních památek na území NP, zápůjčky výstav (např. z projektů Malíři, Zapomenuté dědictví), obnova poutního místa Hauswaldská kaple, obnova Černého Kříže, opravy zařízení Správy, návštěvnických center, přístřešky apod. (viz. Příloha A23 Investice) přímo - V roce 2007 vznikla na principech Místní agendy 21 Pracovní skupina udržitelného rozvoje regionu (PSUR), jejíž činnost pokračovala i v roce 2008. Jejími členy byli zástupci Správy, Mikroregionu Šumava západ, Mikroregionu Horní Vltava - Boubínsko, krajů, neziskových organizací i soukromého sektoru. Jednání se účastnili zástupci Národní sítě zdravých měst a obcí ČR(NSZM). PS UR vytvořila seznam místních problémů a regionálních cílů. V roce 2009 pokračovala společná jednání v rámci užší Pracovní skupiny KIPR, jejímiž členy byli kromě zástupců Správy také zástupci obou Mikroregionů a Krajů. Výsledkem činnosti této pracovní skupiny bylo prosazení tří opatření vedoucích k efektivnějšímu čerpání dotací v rámci projektu Masterplán Šumava, financovaného z TA OPŽP: 1. Zvýšení ekologické relevance při hodnocení žádostí subjektů v Chráněných oblastech o podporu z OPŽP 2. Usnesení Vlády ČR č. 1569/2009 k Ideovému záměru KIPR 3. Vznik Přílohy IV Národního programu SFŽP pro podporu obcí Národních parků V rámci projektu byly zpracovány podkladové studie k jednotlivým problematickým oblastem rozvoje regionu, včetně koncepčního dokumentu Strategický rámec udržitelného rozvoje Regionu NP Šumava. Velkým úspěchem byla prezentace Regionu NP Šumava Výstavou Krajina a lidé Šumavy ve třech tisíciletích, která byla nainstalována v prostorách Stálého zastoupení ČR v Bruselu od 26.11. do 31.12. 2009. V roce 2010 byl dokončen projekt Masterplán Šumava. Na jeho výstupy navázalo Usnesení Vlády ČR č. 818 ze dne 16.11..2010, které mj. ukládá Postup ověření Metodického pokynu Návrh na pilotní projekt Krajinného integrovaného plánu rozvoje ve specifické oblasti Šumava (KIPR). V rámci tohoto projektu, financovaného ze SFŽP, bude zpracován strategický Dokument KIPR, včetně Zásobníku regionálně významných projektů, a dále Návrh na úpravu Metodického pokynu KIPR pro příští plánovací období. Semináře a workshopy 2008 11.4.2008 – Workshop Regionální marketing se zaměřením na obce v NP 7.5.2008 – Seminář pro potenciální žadatele o podporu z OPŽP, osa 6 17.6.2008 – Regionální rozvoj Šumavy 24.6.2008 – Seminář pro potenciální žadatele o podporu z Dispozičního fondu ČR – Bavorsko 26.6.2008 – Konference Dotace pro Šumavu se zaměřením na NNO a podnikatele v CR a zemědělství 10.7.2008 – Seminář Dotace pro Šumavu II se zaměřením na obce v chráněném území 17.12.2008 – Workshop Regionální rozvojový marketing 2009 7.5.2009 - KIPR Šumava 1.6.2009 - Péče o bezlesí NP Šumava 2.7.2009 – Bílá stopa na Šumavě 17.9.2009 – Odpadové hospodářství v regionu NP Šumava 24.9.2009 – Dotace pro Šumavu III – OPŽP, osa 1, 6 a 7 20.11.2009 – Studie v rámci KIPR Regionu NP Šumava
107
26.11.2009 – Krajina a lidé Šumavy ve třech tisíciletích, Brusel 2010 21.1.2010 – Ekologická veřejná doprava 9.3.2010 – Zelená úsporám 10.3.2010 – Zelená úsporám 5.
Možnost konzultací v RPIM (SFŽP) nebyla ve velké míře využita, proto nebyla smlouva se SFŽP prodloužena. Pracovníci Správy přesto i po ukončení činnosti RPIM poskytují informace potenciálním žadatelům z regionu v rámci své pracovní náplně. Noviny vydávány od podzimu roku 2007, distribuce zdarma do domácností, infoservis zasílán elektronicky od podzimu 2007do května 2010.
Stručný rozbor vývoje : Vztah mezi státní správou ochrany přírody reprezentovanou Správou NP a CHKO Šumava a MŽP ČR a mezi šumavskými obcemi není dlouhodobě dobrý. Optimální vztahy nepanovaly ani v letech 2001 – 2004, kdy byl ředitelem Správy ing. Žlábek a způsob péče o les (vztah ke kůrovci) byl v relativní shodě s názorem většiny obcí. Předmětem hlavním neshod v regionu byly zejména dlouhodobě neřešené majetkoprávní vztahy, nižší daňové výnosy obcí a nedořešená zonace ve vztahu k rozvoji obcí. Zejména pod tlakem nevládních organizací, i stále narůstající nejasnosti o budoucím směřování NP. Po změně ředitele Správy (ing. Pavlíčko) v r. 2004 došlo k podstatné změně nejprve v proklamaci a v dalších letech i realizaci změněného přístupu k péči o lesy NP (omezení zásahů proti hmyzím škůdcům v jádrových zónách) a tím i ke změně „spojenectví“ v regionu NP. Obce se přesunuly do opozice vůči Správě a mediálně nejvýrazněji vnímaná NNO – DUHA se přiklonila ke Správě. Pokusy o hledání konsensu nad dokumenty „Vize, poslání a cíle NPŠ“, roční komunikační projekt stejně jako „O Šumavě společně“ skončily na neochotě obou stran ke kompromisu. Šumavu navštívila řada politiků, jejichž sliby byly či nebyly splněny. Obce NP vydávají v r. 2006 Desatero připomínek vůči Správě NP a v následujícím roce zakládají Svaz obcí NP Šumava k posílení obhajoby svých zájmů v území. Další změna na postu ředitele Správy proběhla na konci března 2007 - Ing. F. Krejčí. V červnu téhož roku začíná znovu pracovat Pracovní skupina pro udržitelný rozvoj regionu Šumava na principech Místní Agendy 21 a dochází k obnovení činnosti Výkonného výboru Rady NPŠ. Vzájemné diskuse nakonec vyústily v myšlenku Master plánu Šumava (Krajinného integrovaného plánu rozvoje – KIPR) , jehož realizace začala v roce 2009. Jde o nástroj podpory projektů které v široké shodě přispívají udržitelnému rozvoji regionu a nalezení způsobu společného financování rozvoje regionu napříč resorty. Plán zahrnuje jak projekty Správy , tak projekty obcí. V letech 2008 a 2009 uzavřely 4 obce se Správou memoranda o vzájemné spolupráci, která vytváří prostor pro vzájemnou spolupráci a komunikaci a vymezuje společné zájmy. Po rezignaci ředitele Ing. Krejčího byl ministrem jmenován do čela Správy NP a CHKO Šumava PhDr. Jan Stráský. V následném období došlo ke konsensu a z toho pramenící spokojenosti regionálních zástupců s kroky a rozhodnutími Správy NP.
Závěry: V řešeném období 2001- 2008 se Správě NP nepodařilo najít plně konsensus s obcemi a obyvateli v rozhodujících tématech jako byly a jsou směřování národního parku a péče o jeho lesy. Snaha o pozitivní komunikaci Správy směrem k veřejnosti byla častokrát negativně ovlivněna jinými (často politickými) názory prezentovanými regionálními a krajskými činiteli, kteří Šumavě, možná nevědomky, dělají negativní reklamu. Přesto bylo v posledních dvou letech vyvinuto na obou stranách poměrně velké úsilí s cílem propojit zájmy regionu a ochrany přírody a najít vzájemné pochopení Se společnou vůlí se dohodnout na dalším směřování NP. V rámci Pracovní skupiny pro udržitelný rozvoj regionu a posléze Pracovní skupiny KIPR byly definovány problémové oblasti, jejichž řešení determinuje jeho další rozvoj a byl sestaven seznam společně prosazovaných opatření: A) Zlepšení stavu technické infrastruktury 1. Zlepšení dopravní infrastruktury a obslužnosti 2. Zlepšení vodohospodářské infrastruktury 3. Zlepšení komunikačních sítí 4. Ochrana ovzduší 5. Obnova a údržba venkovského charakteru krajiny 6. Zlepšení nakládání s odpady B) Podpora venkovského podnikání C) Rozvoj infrastruktury , marketingu a služeb pro cestovní ruch
108
D) Rozvoj sociálních služeb a bydlení, E) Zajištění finančních zdrojů pro udržitelný rozvoj Šumavy Ke konsensu došlo až po nástupu ředitele PhDr. Jana Stráského. Pokračování spolupráce po celý rok 2011.
6.1.2 Komunikace s návštěvníky Opatření: 1. 2. 3. 4. 5.
zřízení IS a jejich údržba diverzifikovaná nabídka IS rozvíjení a údržba terénního informačního systému tisková a vydavatelská činnost využívání elektronických médií
Ukazatel: 1.1
1.2
počet realizovaných informačních středisek
13
Plán (2010) nebo jiné časové vazby (termíny) dle Koncepce pro IS
z toho zrušeno rekonstrukce
4 -
-
nové informační body návštěvnost informačních středisek
Výchozí stav (2000)
nepravidelný monitoring
2009-10 - Skelná nestanoveno
cca celkem 110 tis./rok
2.1
počet nových expozic OP
1 - mezinárodní význam CHÚ Šumavy a Bavorského lesa (IS Alžbětín)
nestanoveno
2 – fauna Šumavy a záchranné programy (IS České Žleby)
109
Současný stav (2011) v provozu celkem 9 IS a Muzeum Vimperk
(2008-9) IS Idina Pila 2011 – IS Svinná Lada 2011 – venkovní areál IS Kašperské Hory fáze předprojektové přípravy pravidelný monitoring rok 2005 = 191 000 rok 2006 = 227 725 rok 2007 = 221 785 rok 2008 = 192 641 rok 2009 = 222 029 rok 2010 = 205 274 rok 2011 = 220 625 celkem za 1993 - 2011 2 638 746návštěvníků celkem za 2000-2011 2 511 542 návštěvníků Celkem - 9 2001 – lesní ekosystémy NPŠ (IS Stožec) 2003 – historie K.Klostermanna (Březník) 2004 – exteriérová geologická expozice (při IS Rokyta) 2005 - exteriérová geologická expozice (při IS Stožec) 2005 – exteriérový informační systém „Ochrana přírody v NP“ (IS K.Hory) 2006 – významné ekosystémy NPŠ (pro realizaci IS Březník) 2006 – Zachráněné dědictví 7 instalací v tuzemsku; 6 v zahraničí – Brusel, Bavorsko) 2008 – dynamika horských smrčin (Březník) 2009 – Krajina a lidé Šumavy ve
2.2. rekonstrukce, doplnění expozic v IS - počet
0
nestanoveno
třech tisíciletích (Brusel dále putuje po stř. školách, IS) 2010 – Šumava (Poslanecká sněmovna, Senát, dále stř. školy) 2010 – spolupráce na přípravě Naše národní parky – Zelené mosty Evropy (zámek Vimperk) 2011 – dětské hřiště IS Svinná Lada 2011 – venkovní areál IS K. Hory Celkem - 9 2001 – metodologická učebna EVVO téma :„Ochrana přírody a ŽP“ (IS K.Hory) 2002 minigalerie foto s monotematickými okruhy „prezentace CHÚ Šumavy a BW, historie, mezníky ve vývoji NP“ (IS K.Hory) 2005 – mobilní expoziční systém „prezentace CHÚ Šumavy a BW, historie, mezníky ve vývoji NP“ (IS Stožec) 2006 – ohrožené druhy fauny (Č.Žleby) 2007 - nová expozice ochrany přírody Muzeum Vimperk – zámek 2009 – rekonstrukce IS Idina Pila 2011 – Rašeliniště (IS Svinná Lada) 2011 – projektová příprava rekonstrukce IS Kvilda (realizace v roce 2012) 2012 – areál Lesních her Stožec
3.1. počet terénních zařízení v NP přístřešky odpočívadla informační panely (hraniční, obecní, místopisné, k NS, ostatní) vyhlídky počet míst se zábradlím vyhlídkové věže značení (rozcestníky, I. zóna, hranice NP, dopravní značení, ostatní) mostky počet míst s poválkou 4.1 počet pravidelně vydávaných titulů
nezjištěno
Nestanoveno postupná rekonstrukce během 2010-2015, revize obsahu informačních panelů, dvoujazyčné verze, redukce či doplnění dle aktuálních potřeb
časopis Šumava (1 titul)
-
110
17 129 161 6 34 2 1120 39 9 celkem 4 periodika časopis Šumava Výukové programy EVVO Programy pro veřejnost Občasník Nová Šumava
4.2
publikace
5.1
využívání elektronických médií
nestanoveno
internet
nestanoveno
Zapomenuté dědictví / Vergessenes Erbe 2004 Průvodce geologií Šumavy 2006 Keltové na Šumavě 2007 Šumavská rašeliniště 2008 Co vyprávějí šumavské smrčiny 2010 Internet – plně funkční 2006 grafická aktualizace 2008 – aktualizace 2009 – změna vzhledu a struktury webových stránek, 2011 - modernizace vzhledu a struktury intranet – jen administrativní pracoviště; od r. 2008 průběžná aktualizace
Komentář: ad. 1.
realizace dle následujících hledisek: Koncepce informačních středisek 1993, Koncepce práce s veřejností 1996 delimitace a následné rekonstrukce objektů bývalého MNO, VLS, Státních lesů v místech soustředěného turistického ruchu a dalších místech s předpokládaným zvýšeným CR Jednotlivé akce realizovány se základem společných obecných informací o CHÚ Šumavy se speciální diverzifikovanou nabídkou (regionální obsah, interaktivní charakter). 4. nesledováno kvantitativně; realizace dle potřeb, viz variabilní škála prodejných i neprodejných tiskovin (letáky, skládačky, brožury, leporela, kalendáře aj.; periodické tiskoviny viz časopis Šumava; od r. 2008 uplatňování marketingových strategií (důraz na atraktivnost zpracování, vč. kvality obsahu), zlepšení distribuce, vazba na regionální média; od r. 2008 vydáván občasník Nová Šumava distribuovaný převážně pro region 5. vlastní elektronické tituly – NE; řešeno dodavatelsky - spolupráce na přípravě a realizaci videotitulů a filmové tvorby; neprodejný charakter, distribuce na datových nosičích v síti informačních středisek (tituly: př.: Lesy Šumavy, Šumavské lesy, NP Šumava, Toulky Šumavou, Šumavská rašeliniště apod.)
Závěry: V hodnoceném období byla nejvyužívanější informační forma: IS (informační střediska) tisk TIS (terénní informační systém) Schází jedno velké centrální informační centrum. Dle průzkumů veřejného mínění (Czechtourism, Analýza k 15 letům NP, PřFUK) je většina návštěvníků spokojena s informačním systémem Správy.
111
6.1.3. Komunikace s mládeží Opatření: 1. jednoduché systematické a kontinuální programy 2. jednorázové i pobytové vzdělávací aktivity 3. tábory, kempy, výměnné pobyty 4. přímá aktivní účast na ochraně přírody Ukazatel:
Výchozí stav (2000) Realizace dle požadavků a podle vlastní postupně vytvářené nabídky
Plán (2010) nebo jiné časové vazby (termíny) nestanoveno
nepravidelný monitoring cca 3 - 5 tis./rok
nestanoveno
1.1
Jednoduché systematicky plánované programy EVVO – četnost vydávání programové nabídky pro školy Tisková nabídka: 0 tiskem
1.2
Návštěvnost programů EVVO
Současný stav (2011) Tisková nabídka: 1x ročně aktualizované programy EVVO (pro daný školní rok), vč. aktivit na podporu významných dnů v OP a ŽP (př.: Den Země, Den Evropských parků apod.) od r. 2007 postupná orientace na aktuální PR témata – 5 témat 2009 – nová nabídka VP, 90 % orientováno na seznámení s NP a CHKO Šumava, seznámení s biotopy NP a CHKO Šumava Od roku 2010 nová interaktivnění nabídka výukových programů včetně hodnocení pedagogů. Součástí nabídky – propagace didaktikých materiálů SEV. Pravidelný monitoring od roku rok 2005 = 13 500 rok 2006 = 12 100 rok 2007 = 12 600 rok 2008 = 12 050 rok 2009 = 16 650 Rok 2010 – 5 171 osob – výukové programy 2 189 osob – ostatní akce pro školy a kolektivy 4 717 – programy pro veřejnost organizované SEV Rok 2011: 6 841 osob – výukové programy, 3 845 – ostatní akce pro školy a kolektivy, 6 726 – programy pro veřejnost organizované SEV
2.1
počet provozovaných středisek ekologické výchovy (SEV)
v provozu 2 SEV: Kašperské Hory Vimperk
nestanoveno
112
v provozu 3 SEV: Kašperské Hory, Vimperk, Stožec 1 hodinové až 6 hodinové aktivity ve 2 lokalitách – SEV Vimperk, K.Hory pobytové aktivity – 1 SEV Stožec, vč. Akreditovaných
od roku 2009 realizace 2 výk.programů denně pro pobytové programy Evv SEV Stožec 2011: Před IS a SEV K.Hory vybudování zážitkové stezky na téma „Les“. 2.2. počet nabídkových titulů programů EVVO/rok:
nezjištěno
2.3. počet realizovaných 389 akcí/programů za rok:
2.4. využívání společného zařízení pro EVVO NPŠ+NPBW
3.1. tábory, kempy, pobyty
o
nestanoveno
nestanoveno
dílčí programy = 0
nestanoveno
0
nestanoveno
počet programů využívajících aktivity
4.1. Speciální programy
0
Předpoklad postupné
113
115 Rok 2009 – programy pro veřejnost od SEV: SEV Vimperk: 11 SEV Stožec: 21 SEV Kašperské Hory: 33 Výukové programy: SEV Vimperk: 48 SEV K. Hory: 54 SEV Stožec: 40 Rok 2011 – počet VP SEV Vimperk 99 VP SEV K.Hory 95 VP SEV Stožec 73 VP 400-550 Rok 2009 – výukové programy + programy pro veřejnost: 220 programů pro veřejnost/ 618 VP 2010: 4 717 osob– programy pro veřejnost organizované SEV 2011: 6 726 osob – programy pro veřejnost organizované SEV
2008 – projektová příprava 2 environmentálních mezinár. center EVVO s uznanou certifikací služeb 2009 projekt Skelná – nové pobytové středisko EV – zrušen projekt Mezinárodní centrum EV Zámek – projektová příprava 2010: vytvoření česko-německé učebny v SEV Vimperk 2011: vytvoření českoněmeckých výukových pomůcek 2011: vytvoření českoněmeckých určovacích klíčů Programy pro rodiče s dětmi – realizace formou programů pro veřejnost na SEV Vimperk, SEV Stožec, SEV K. Hory Rok 2011: Realizace táborů pro přírodovědné kroužky Správy – 1 x ročně. Od roku 2005- 1 x ročně mezinárodní tábor 4 přeshraničních národních parků. Společné česko-německé
EVVO
spolupráce s NPBW Spolupráce na přípravě didaktických materiálů probíhá v rámci českoněmeckých dotačních projektů.
didaktické materiály. Společné česko-německé programy pro veřejnost. Společné česko-německé výstavy a soutěže.
Komentář: ad.: 1. 2000-2003 postupné zavedení trvalé nabídky Výukových programů středisek EV (Kašperské Hory, Vimperk, Stožec) 2. Od roku 2009 byly zavedeny poplatky za výukové programy v částce 20,- Kč . 3. Jugendforum. Od roku 2010 jsou součástí všech výukových programů pracovní listy. 4. Od roku 2010 jsou připravovány pracovní listy EV pro WEB Správy, které seznamují žáky ve třech cílových skupinách s faunou a flórou NP a CHKO Šumava. 5. Kruh učitelů – Cílem těchto setkávání je evaluace výukových programů a pracovníků středisek environmentální výchovy NP Šumava, konzultace nových záměrů, spolupráce se školami v regionu a vzdělávání pedagogů v oblasti environmentální výchovy včetně odborných exkurzí nejen na území NP Šumava. 6. Od roku 2009 se oddělení environmentální výchova začalo zabývat realizací didaktických materiálů , v roce 2009 bylo realizováno: Pexetrio Znáš stromy NP Šumava a Bavorský les?, Pexetrio Savci Znáš stromy NP Šumava a Bavorský les?, Pexetrio Znáš Ptáky NP Šumava a Bavorský les?, Pexetrio Znáš savce NP Šumava a NP Bavorský les?, interaktivní materiál: Šumavská rašeliniště. Rok 2010 – 2011 byly vydány následující didaktické materiály: 5 druhů určovacích klíčů na téma Les – živočichové, Les – rostliny, Voda – živočichové a rostliny, Bezlesí – živočichové a rostliny, Rašeliniště – živočichové a rostliny, 2 druhy hracích karet – živočichové a rostliny, sběratelské kartičky – 5 druhů, 2 druhy omalovánek – Skřítkové šumavské přírody, plakáty – příloha časopisu Šumava – 4 x ročně, příloha novin Nová Šumava – cca 3 x ročně. Od roku 2011 byl zahájen projekt „Partnerské školy NP Šumava“. Od roku 2011 byl zahájen projekt „Areál lesních her“ na Stožci. Od roku 2011 byly SEV vybaveny moderními pomůckami – mikroskopy, měřící přístroje, sněžnice, 1 x interaktivní tabule. Od roku 2010 realizace projektů ze SFŽP za účelem zvýšení a zefektivnění EV v SEV.
Závěry: Ve sledovaném období bylo možno zaznamenat: narůstající poptávka po výukových programech narůstající poptávka po didaktických materiálech SEV narůstající poptávka pro programech pro veřejnost pozitivní hodnocení pracovních listů pro výukové programy narůstající poptávka po přírodovědných kroužcích – mimoškolní aktivity narůstající poptávka po samoobslužných zařízeních typu – zážitková stezka před IS a SEV KH.
6.1.4. Interní komunikace Opatření: 1. zpracování studie a zavedení nového způsobu řízení lidských zdrojů 2. vydávání interního periodika 3. posílení informační základny (knihovna) 4. systém přednášek a prezentací odborníků Ukazatel: 2.1
vydávání interního periodika
Výchozí stav (2000) Ne
Plán (2010) nebo jiné časové vazby (termíny) vydávání interního periodika
114
Současný stav (2011) nesplněno
3.1
počet a lokalizace knihoven
knihovny širšího zaměření = 2 Vimperk Kašperské Hory
nestanoven
oborové knihovny v rámci detašovaných pracovišť nekvantifikováno
knihovny širšího zaměření = 2: Vimperk Kašperské Hory (od r. 2008 – předpoklad využití i pro veřejnost) realizace oborových knihoven na detašovaných pracovištích – nekvantifikováno
Komentář: ad) 1. snaha řešit v r. 2004 – (Centrum dohody) – výstupy neodpovídaly plně potřebám organizace; od 2008 – probíhá příprava k certifikaci ISO 9001 3. v knihovnách absence systematického průběžného doplňování titulů; v r. 2008 přehodnocena koncepce využívání knihovny v Kašperských Horách pro veřejnost 4. přednášky a prezentace pro vlastní pracovníky – nedořešeno; 2005-2006 realizace nárazově dle momentální potřeby pro vybrané skupiny; 2007-2008 – dílčí přednášky; pro r. 2008 zpracován Plán vzdělávání
Závěry: V průběhu hodnoceného období byla optimalizace stavu téměř dořešena. Správa zavedla systém řízení kvality, environmentální systém řízení a systém řízení projektů podle norem ISO 9001 a 14001 a ISO 10006. Projekt byl zastaven předcertifikačním řízením a nebyl ukončen. Interní komunikace a vnitřní PR jsou stále slabou stránkou organizace a je nutné ji systémově řešit.
6.2 Turistické a rekreační využívání Cíle vymezené PP z roku 2001: Dopřát přírodní prožitek, fyzickou i psychickou regeneraci návštěvníkům území Umožnit místním obyvatelům podílet se na příjmech z turismu Aktivním pozitivním managementem minimalizovat dopady turismu na přírodu NP
• • •
Opatření: 1. 2. 3. 4.
zpracování studie únosnosti území zpracování plánu trvale udržitelného turismu zpracování konceptu návštěvnosti investice do sekundární infrastruktury cestovního ruchu
Ukazatel: 2.1
Projekt GEF – Šetrný turismus – šance pro biosférickou rezervaci Šumava
3.1
Koncept návštěvnosti
Výchozí stav (2000) 0
Plán (2010) nebo jiné časové vazby (termíny) 0
Současný stav (2011)
ne
neplánován
Zpracován 2006
115
Výstupem projektu je - řada publikací např. The Trail Planning Guide, Criteria for Sustainable tourism ad. - hraniční tabule s informacemi o NP -tým vyškolených průvodců, kteří vzešli z místních obyvatel – projekt Průvodce krajinou a přírodou Šumavy
4.1. Investice do sekundární infrastruktury
nesledováno
nestanoven
2000 – 2011 94 mil. Kč
Komentář: ad) 1. – 2. Nedostatek relevantních výsledků z výzkumu, monitoringu; problematické vazby ve vztahu k regionu; nezadáno zpracování studie pro koncepční kroky a následné vyhodnocování. Rizika – narůstá tlak na další využívání území. 2. Plán nezpracován, projekt GEF poskytl řadu publikací, které se problematikou šetrného turismu zabývají. 3. zpracován 2006, řeší koncepci turistického využití území NP 4. Investice zahrnují: informační střediska, naučné stezky, přístřešky, terénní infrastruktura, parkoviště, cyklostezka, pozorovací místa, mobilní WC – zpevněné plochy, bivak – nouzová nocoviště
Závěry: Realizovaná základna tvoří nepřímou, ale významnou podporu pro místní obyvatele (malí, střední podnikatelé) v oblasti příjmů z CR vytvářením sekundární infrastruktury cestovního ruchu, využívání vztahů nabídky a poptávky s vyšší návštěvností v místech soustředěného tur. ruchu, viz IS, terénní informační systém apod.. Rizika – příliš velká koncentrace terénních informačních prvků ve volné krajině vs. nerušený prožitek z přírody bez infrastruktury; vyváženost a aktuálnost obsahu; požadavky na vyšší provozní náklady.
6.2.1 Management přístupnosti území Cíle vymezené PP z roku 2001: • • •
umožnit návštěvníkům šetrné poznávání přírody a pobyt v území přispět k uspokojení obslužných potřeb domácích obyvatel minimalizovat negativní účinky dopravy
Vymezené cíle jsou společné pro následující kapitoly a zhodnocení se uvádí u každé kapitoly zvlášť.
6.2.1.1. Železniční doprava Opatření: 1. 2. 3.
podporovat zachování dosavadní hustoty železničních tratí aktivně podporovat všechny způsoby propagace železnice prosazovat provázanost se systémem autobusové dopravy
Komentář a závěry : ad) 1. –2. limitováno rozhodovacími pravomocemi Správy; systém provozu na železničních tratích Správa neovlivňuje 3. od roku 1996 podporováno realizací projektu „Zelené autobusy“ viz kap. 6.2.1.2.
6.2.1.2. Silniční doprava Opatření: 1. 2. 3.
nepřekročitelnost linie komunikace Železná Ruda – Prášily – Srní – Kvilda – Horní Vltavice pro individuální motorovou dopravu ve směru na státní hranici zachovat stávající dopravní poměry regulační opatření (regulace rychlosti, ev. zpoplatnění)
116
Ukazatel: 3.1 3.2
Zelené autobusy - počet přepravených osob Zelené autobusy - počet přepravených osob celkem
3.3
Zelené autobusy – příspěvky Správy na provoz
3.4
Dostupná Šumava počet přepravených osob
Výchozí stav (2000) 117 968 osob
Plán (2010) nebo jiné časové vazby (termíny) nestanoven
Současný stav (2011)
(1996 – 1999) 289 455 osob
nestanoven
(2000 – 2009) 1 379 499osob 2009 – Inovace projektu: zavedení 1 denní jízdenky – tu využilo celkem cca 15 000 osob (2009-2011) 2001 – 2011 včetně: 6 202 tis. Kč (roční ∅ cca 610 tis. Kč)
1996 - 2000 včetně: nestanoven 2 365 000,- Kč (roční ∅ cca 473 tis. Kč) 2000 - zahájení nestanoven provozu
2011 = 127 246osob
návštěvnická sezóna 2011 = 1 150 osob
2000 = 3304 osob
Komentář: ad) 1. Splněno - linie tvoří tzv. páteřní osu probíhající v délce 55 km územím NP 2. Nesplněno: o nárůst zejména individuální motorové dopravy (sezónní monitoring jen v r.1998) o absence trvalého monitoringu s kvantifikovatelnými výstupy s dopady na přírodní prostředí 3.
Regulační opatření: o částečně splněno - viz parkování, Zelené autobusy, Dostupná Šumava o regulace vjezdů a průjezdů na vybraných úsecích (účelové komunikace Správy) bez poplatku
„Zelené autobusy“: od roku 1996 systémová podpora projektů veřejné dopravy systém autobusových linek objednaných Správou, integrovaný na systém vnitrozemských linek financování – zdroje (od 1996): Správa NP a CHKO Šumava, EU, Phare, Dispoziční fond, sponzoři, kraje, obce okresu Prachatice z evropských fondů byla získána podpora tohoto projektu na období 2009-11 (Inovace projektu Zelené autobusy v NP Šumava na období 2009-2011) jen mírně kolísavý stav přepravovaných osob v průběhu posledních 8 let existuje 1 linka/trasa mimo veřejnou komunikační síť – viz Kvilda – Bučina závěrečné zprávy ročně s podrobnou statistikou - ano „Dostupná Šumava“: projekt dopravy v NP pro seniory a osoby se sníženou mobilitou dopravce (ČSAD Sušice) smluvně zajišťuje průvodce trend - stoupající zájem o využití projektu
Závěry: Ve sledovaném období je možné konstatovat: absence provázanosti na regulaci osobní automobilové dopravy po území NP regulační opatření neodpovídají potřebám ve smyslu statutu území; projevuje se negativně nárůst dopravy, roste tlak na zpřístupnění území.
117
6.2.1.3. Technologická doprava Opatření: 1. přehodnotit potřebnost lesních cest pro management lesa a řešit kolize s užíváním veřejností 2. při rekonstrukcích cest trvale upřednostňovat povrchy cest příznivé pro veřejnost 3. nepřizpůsobovat cesty technice, ale výběr techniky charakteru cest Ukazatel: 1.1
1.2
Rozdělení cest kategorizace páteřní boční nevýznamné podíl: asfaltové prašné smíšené a ostatní
Výchozí stav (2000) nezjištěn
Cesty navržené k vyřazení z evidence
Plán (2010) nebo jiné časové vazby (termíny) nestanoven
Současný stav (2011)
460,1km 190,9km 92,1km 202,2km 374,1km 166.3km nestanoveno
3,7km
Komentář: ad) 1. – 3. plněno sporadicky; v uplynulém období nebyla při plánování a realizaci příliš zohledňována potřeba turistického využívání a ochrany přírody, ale spíše potřebnost jednotlivých cest pro technologickou dopravu a snadnost údržby. Svou roli v tom sehrálo i získávání dotací na opravy cest, které je vázáno na zachování stávajícího povrchu. Údaje v tabulce převzaty z projektu Optimalizace cestní sítě, jehož cílem je koordinace péče o komunikace v návaznosti na účel jejich využívání. Jedná se pouze o cesty, které jsou vedeny v evidenci nemovitostí Správy (celková délka 734,1km).Podle předpisů správy majetku je Správa povinna se o tyto cesty starat a udržovat je v technicky dobrém stavu (údržba krajnic, čištění příkopů, vyřezávání náletu) což ovšem nepřispívá k navození „přírodního“ dojmu z cest. Proto také bylo v souvislosti s útlumem lesnického managementu přistoupeno k vyřazování cest z evidence nemovitostí, aby bylo možné dosáhnout jejich „zpřírodnění“. Kolize užívání cest s veřejností jsou řešeny v rámci Dopravního řádu, který rozděluje cesty podle jejich turistického využití a omezuje provoz na nich v období od 15.6. do 15.9. (příkaz ředitele č.12/2009)
Závěry: Podle zpracované Optimalizace cestní sítě je prozatím vyjasněný pouze přístup k opravám cest – povrchy, opravy, došlo i k dohodě na vyřazení některých cest z evidence (v bezzásahovém území) a jejich postupném zpřírodnění.
6.2.1.4. Turistické cesty Opatření: 1.
systémové řešení kontaktů pěších a cykloturistů na frekventovaných turistických trasách formou studií konfliktních lokalit
Komentář: ad) 1. realizace studií s orientací na interakce mezi cykloturisty a pěšími turisty: a. 2 studentské práce (disertace a monitoring) b. 10-ti letý výzkum (od r. 1997) PřFUK Praha (M. Čihař, V. Třebický) s předpokladem využití výsledků pro zpracování koncepčních materiálů
Závěry: V důsledku nárůstu počtu cyklistů narůstají i střetové situace - zejména na turisticky exponovaných trasách. Vymezení cyklistických tras řeší Návštěvní řád, v terénu jsou tyto trasy proznačeny, avšak přetrvává
118
bezohlednost a nedisciplinovanost cyklistů. Za účelem dodržování příslušných opatření provádí strážci namátkové preventivní kontroly. Dlouhodobě je pociťován nízký podíl turisticky přijatelných povrchů a schází koncepce turistického využití cest v NP, včetně turistiky orientované na prožitek a poznávání přírody.
6.2.2. Turistické aktivity Cíl vymezený PP z roku 2001:
stanoveny pro dílčí podkapitoly - viz dále
Opatření: 1.
zpracování podkladových studií viz kapitola 6.2.1. (Studie konfliktních lokalit, Studie účelnosti využívání lesních cest)
Komentář: Studie konfliktních lokalit – viz kap. 6.2.1.4 Studie účelnosti využívání lesních cest – viz Optimalizace cestní sítě (kap. 6.2.1.3) Strategie pro jednotlivé turistické aktivity: částečně řešeno v Koncepci infrastruktury pro veřejné využívání území NP a CHKOŠ (2008).
6.2.2.1. Autoturistika v národním parku Opatření: 1. 2. 3.
upřednostňovat opatření ke zklidňování dopravy a zachování stávajících dopravních poměrů ve spolupráci s obcemi vytvářet nové parkovací plochy propagovat veřejnou rekreační dopravu
Ukazatel:
Výchozí stav (2000)
2.1
v provozu 25 MPP vybudovaných Správou
Počet malých parkovacích ploch (MPP)
Plán (2010) nebo jiné Současný stav (2011) časové vazby (termíny) nestanoven v provozu 25 MPP vybudovaných Správou + 1 velké parkoviště Gerlova Huť 2009–projekt Zaparkuji a jdi dál 17 stávajících MPP bylo upraveno a vybaveno novou informační tabulí s typem na pěší vycházku. Jako doprovodný objekt III. úseku cyklostezky vzniklo ve Velkém Boru nové parkoviště s 10 stáními. 2010-Jako doprovodný objekt IV. úseku cyklostezky vzniklo v SrníMechově nové parkoviště s 15 stáními pro OA + 2 pro vozíčkáře.
Komentář: ad) 1. pouze „Zelené autobusy“; chybí vazba současnou regulaci autodopravy (např. záchytná parkoviště aj.) 2. přelom r. 2008/2009 – připraven nový koncept rozvoje infrastruktury zaměřený na realizaci většího počtu malých parkovacích ploch pro návštěvnickou veřejnost (plošně) s příslušným soc. vybavením (realizace 20122013) (viz 6.2.2.2.opatření 5.) 3. viz „Zelené autobusy“ a „Dostupná Šumava“ – kap. 6.2.1.2
Závěry: Kromě Návštěvního řádu nejsou uplatňována žádná další významná regulační opatření.
119
6.2.2.2. Pěší turistika Opatření: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.
stabilizovat systém pěších tras důsledně preferovat pěší turistiku – hierarchie: 1. pěší, 2. cykloturistika, 3. veřejná doprava, 4. individuální motorová doprava v exponovaných lokalitách usilovat o oddělení pěších a cykloturistů regulované vstupy do vybraných cenných území s průvodcem doplnění infrastruktury na TZT (odpočinková a informační místa) podpora dostupných forem veřejné dopravy pro pěší turisty připravit síť upravovaných zimních tras pro vycházky bez lyží
Ukazatel: 1.1
délka pěších značených turistických tras v NP (km), vč. NS 1.2 délka pěších značených tras na území NP i CHKO (km), vč. NS 1.3. nové přechodové body na hranici 2.1 podíl značených pěších a cyklotras v NP 2.2. Nouzová nocoviště
Výchozí stav (2000) nezjištěno
nezjištěno
Plán (2010) nebo jiné časové vazby (termíny) stabilizovat systém pěších tras nestanoveno
0 nezjištěno
0
1206 km
0 nestanoveno
0
Současný stav (2011) 526 km
17 pěší: 59%
cyklo: 41%
6
Komentář: ad) 1. záměr stabilizovat trasy nedodržen; přetrvává tlak na další rozšiřování 3. viz kap. 6.2.1.4 4. projekt „Průvodci“: první doprovody: 2007 (zkušební – zdarma); od 2008 – placené doprovody nabízeny jako součást Programů pro veřejnost 5. viz kap. 6.1.2 6. viz kap. 6.2.1.2 7. zimní trasy pro pěší upravovány každoročně od 2003 dle sněhových podmínek; informace o aktuálním stavu jsou umisťovány na internetových stránkách Správy
Závěry: V hodnoceném období: přetrvává tlak na další rozšíření sítě TZT ve vztahu k uvedeným prostředkům došlo ze strany Správy ke zkvalitnění služeb a nabídky na většině území existuje vyhovující infrastruktura pro turisty
120
6.2.2.3.
Naučné stezky
Cíl vymezený PP z roku 2001: formou nenásilné interpretace přispět ke zvýšení informovanosti o místě, jeho přírodním i historickém významu, nastínit možné způsoby péče o přírodu, být podnětem k zamyšlení a snad i výzvou
•
Opatření: 1. 2. 3. 4.
pravdivost a kvalita prezentovaných informací orientace jen na kratší okruhy do 2 km v zázemí obcí, dopravní dostupnost postupná rekonstrukce amortizovaných stezek realizace stezek prezentujících samovolné přírodní procesy
Ukazatel: 2.1
4.1
počet NS v NP a CHKO počet zážitkových stezek
Výchozí stav (2000) 10 NS
počet stezek: 0
Plán (2010) nebo jiné časové vazby (termíny) zachování počtu
nestanoven
Současný stav (2011) 17 NS na území NPŠ (celkem vč. CHKO 29 NS a okruhů) – 43km počet stezek celkem: 6 Proměna horské smrčiny Březník (4,5 km – 2005-7) – 2008 stezka přesunuta k rozcestí „Na Ztraceném“ – 1,5 km Duch pralesa (1,5 km – od 2006) Okolo Kostelního vrchu (3 km – od 2006) Klostermannova stezka (3,5 km, od r. 2008) Polom v horské smrčině (850m - od 2009 Soumarské rašeliniště (1,52 km, od května 2012)
Komentář: ad) 1. – 2. při realizaci sledována především kvalita prezentovaných informací, poptávka a záměry Správy 3. naplněno - rekonstrukce vychází z aktuálních potřeb 4. zážitkové stezky vznikly jako doplněk stávajících naučných stezek; umožňují návštěvníkům bližší kontakt s přírodním prostředím (zážitková stezka – forma vycházkové trasy „Okolo Kostelního vrchu“ – zaměření na historické souvislosti)
Závěry: Ve sledovaném období nebyl splněn požadavek na zachování rozsahu NS. Příčinami byly: o požadavky na širší nabídku informací o NP, apod., formou venkovních prezentací a rozšiřování terénního informačního systému viz kap. 6.1.2. o zvýšená poptávka a zájem veřejnosti o v přípravě další NS a okruhy (např.: Poledník)
121
6.2.2.4.
Cykloturistika
Cíl vymezený PP z roku 2001: poskytnout možnost pro aktivní formu pohybu spojenou s poznáváním zpravidla odlehlejších, motoristicky nedostupných cílů
•
Opatření: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.
preferovat cykloturistiku před motorovou dopravou - podílet se na dotváření páteřních cyklotras vytvořit pestrou nabídku cyklotras (bez plošné expanze) zřídit naučnou cyklostezku Vchynicko-Tetovský kanál v extrémně zatížených lokalitách (Poledník) oddělit cyklisty od pěších zabránit nevhodné rekonstrukci lesních účelových cest – cyklotras, která by umožnila vyšší rychlost stanovit pravidla užívání cyklotras zajistit vhodnou infrastrukturu pro možnost odložení kol
Ukazatel: 1.1
délka značených cyklotras v NP (km)
Výchozí stav (2000) nezjištěno
Plán (2010) nebo jiné časové vazby (termíny) stabilizovat systém dokončení cyklostezky Gerlova Huť-Modrava: 2013 nestanoveno
1.2
realizace páteřní cyklostezky - km
neuvedeno
3.1
realizace naučné cyklotrasy Vchynicko-Tetovský kanál
záměr rekonstrukce nestanovena doba stávající NS pro realizace pěší
Současný stav (2011) 456km
realizován I. úsek Gerlova Huť – Hůrka - 5 km) 2009 realizován III. úsek Vys. Lávky – Velký Bor – 6,9 km. 2010: realizován IV. úsek: Velký Bor – Srní, Mechov 4,2 km realizováno 2005 celková délka 14 km 8 informačních zastávek
Komentář: ad) 1. 2. 3. 4. 5.
6. 7.
páteřní cyklotrasa sleduje z větší části stávající veřejné komunikace; od r.2005 – záměr etapovitého řešení přemístění mimo veřejné komunikace- realizace 2006; předpoklad dokončení II.etapy 2013 (Gerlova Huť-Modrava) současná nabídka cyklotras tvoří síť značených tras doplněnou Šumavskou magistrálou č.33 s dopravním značením; k okraji NP existují přípojky značených cyklotras z vnitrozemí rekonstruovaná naučná cyklotrasa slouží současně i pro pěší návštěvníky záměr oddělení uživatelů značených souběhů cest (pěší+cyklo): řešeno ve 2 extrémně exponovaných lokalitách (Poledník, Prameny Vltavy) – nedořešeno nedořešeno – prioritou technologický provoz za účelem zajištění péče o lesní ekosystémy; problematika získávání dotací na rekonstrukce (možné jen na cesty se stávajícím „ asfaltovým“ povrchem); nedořešena Optimalizace cestní sítě, viz. výše; konstatováno – většina lesních cest má asfaltový povrch výhodný pro jízdu na kole pravidla užívání cyklotras řešena jen v rozsahu a používání stávající značené sítě viz ustanovení NŘ; neřešeno z hlediska bezpečnosti uživatelů řešeno v rámci provozu a rozvoje infrastruktury informačních zařízení – řešeno jen technologicky bez obsluhy – v některých lokalitách méně vhodné
122
Závěry: V hodnoceném období: přetrvává potřeba opatření pro minimalizaci rizik (pěší-cyklo) přetrvává potřeba dořešení odklonění páteřní magistrály od veřejné komunikační sítě riziko: nárůst cykloturistiky vs. zajištění OP na území NP (limity)
6.2.2.5 Lyžařská turistika Cíl vymezený PP z roku 2001: nabídnout relativně bezkonfliktní způsob aktivního pohybu v zimní přírodě umožnit poznávání zimní přírody
• •
Opatření: 1. 2. 3. 4.
participace na úpravě lyžařských stop (LZT) vytvořit lyžařské okruhy v zázemí obcí; orientace více na okruhy, než na liniové přechody nerozšiřovat stávající sjezdové lyžařské areály umožnit aktivity nelyžujícím návštěvníkům (pluhované účelové komunikace, trasy na sněžnicích, psí spřežení aj.)
Ukazatel: 1.1
1.2 4.1
Výchozí stav (2000) Neuvedeno
celková délka tras v síti značených lyžařských tras (km) na území: NP celková délka udržovaných lyžařských tras celková délka zimních Neuvedeno tras pro pěší (nelyžující návštěvníky)
Plán (2010) nebo jiné časové vazby (termíny) stabilizovat systém
Současný stav (2011) 465 km
390 km Nestanoveno
76 km
Komentář: ad) 1. – 2. Správa garantuje předsezónní přípravu cest vedených jako LZT; podílí se na publicitě 3. dodrženo – dochází ke zkvalitňování nabídky s rozvojem služeb hlavně v exponovaných návštěvnických centrech v kompetenci obcí; aktivita podporována v předpolí území NP (Churáňov, Železná Ruda) 4. pro pěší/nelyžující veřejnost realizováno od 2000 nepravidelně; plánovitě od r. 2005 - vytipování tras v zájmových lokalitách dle klimatických podmínek; umožňují volný pohyb pěších návštěvníků (zajištěna publicita – www.npsumava.cz)
Závěry: V hodnoceném období: LZT jsou vedeny hlavně po značených cyklotrasách, dále kopírují bývalý pás tzv. „železné opony“ anebo utváří okruhy na bezlesí v zázemí obcí rok 2008 – pasportizace všech LZT – zkvalitnění
123
6.2.2.6. Hipoturistika Cíl vymezený PP z roku 2001: umožnit provozování hipoturistiky jako ryze doplňkovou aktivitu neovlivňující přírodu, ani ostatní uživatele území využití pro léčebné a rehabilitační pobyty – jednání o trvalých pobytech
• •
Opatření: 1. 2. 3.
hipoturistiku směrovat mimo hlavní turistické trasy do okrajových částí NP provádět důsledný monitoring aktivity stanovit limity
Ukazatel: 1.1
Výchozí stav (2000)
celková délka počet značených hipostezek
Plán (2010) nebo jiné časové vazby (termíny)
0 km 0 stezek
nestanoveno
Současný stav (2011) 27 km 1 stezka (2008) trasa: Nová Pec - Jelení Vrchy - Stožec - Lenora
Komentář: ad) 1. – 3. NŘ tuto aktivitu nevylučuje; nejsou stanoveny zvláštní limity
Závěry: V hodnoceném období: zpracována Studie koncepce rozvoje hipoturistiky v BRŠ (Andrlová, 2007) v rámci Správy se řeší projekt realizace jezdeckých tras předpoklad jejich dalšího rozvoje v souvislosti s existujícími jezdeckými stanicemi uvnitř i vně NP
6.2.2.7. Vodní turistika Cíl vymezený PP z roku 2001: formou regulované aktivity umožnit rekreačně-turistické využití pro specifickou část návštěvníků NP
•
Opatření: 1. 2. 3.
zavedení regulačních opatření posílení infrastruktury vodáckých tras systémové řešení přístupů k řece (lokalita Pěkná-most)
Ukazatel: 1.1 2.1
2.1
regulační opatření Vltava Otava celková délka vodáckých tras na území NP rozsah infrastruktury
Výchozí stav (2000)
Plán (2010) nebo jiné časové vazby (termíny) žádné nestanoveno
Vltava = 42 km udržení stavu Otava = 5 km
Současný stav (2011) Vltava – 4 úseky Otava – 1 úsek Vydra – 1 úsek Vltava = 42 km Otava = 5 km
Vydra = 0km morálně i technicky nestanoveno zastaralé informační prvky
124
Vydra = 5km celkem 7 nových informačních zařízení
Komentář: ad) 1.
2.
od 2004 regulace výškou hladiny na Vltavě, dále povoleným obdobím pro splouvání a omezením denní doby (podpora publicitou - viz informační materiály, internet); 2008 – zpracována studie „Splouvání Teplé Vltavy – hodnocení vlivů na vybrané zvláště chráněné živočichy“ (Daphne, Ametyst), od dubna 2009 registrované splouvání podle nového NŘ, včetně průvodcovské služby – 3. probíhá zkvalitňování infrastruktury s orientací na hlavní nástupní a výstupní místa (Lenora, Nová Pec, Pěkná) – zřízení 3 nových informačních zařízení – plán 10 informačních bodů celkem; dále podpora doplňkové infrastruktury – zřízení odpočívadel, parkoviště Pěkná; zpevnění břehů (účel = bezpečnost & současně ochrana břehových porostů)
Závěry: Podmínky splouvání nově zahrnuty do ustanovení NŘ, v současné době s platností do 30.4.2010. Oproti stavu v roce 2000 se podstatně zpřísnil režim na středním úseku Vltavy (Soumarský Most – Pěkná), nově se zpřístupnil úsek na Vydře za přesně stanovených podmínek (viz NŘ).
6.2.2.8. Zařízení pro hendikepované návštěvníky Cíl vymezený PP z roku 2001: •
formou nenásilné integrace zdravotně postižených návštěvníků do jednotlivých aktivit zpřístupnit maximum atraktivit dostupných běžnému návštěvníku území
Opatření: vyjadřují způsoby řešení a realizaci 1. zřizovat speciální stezky vč. vhodného povrchu pro vozíčkáře a vytvoření informačního materiálu s nabídkou možností pro danou cílovou skupinu 2. na inzerovaných stezkách stanovit limity pro ostatní uživatele z důvodu bezpečnosti 3. v místech technicky nedosažitelných pro cílovou skupinu vytvářet náhradní varianty 4. posílit výchovu k ohleduplnosti vůči zdravotně postiženým (zmínky v informačních materiálech, piktogramy, ...) Ukazatel: 1.1 1.2
délka tras pro vozíčkáře počet tras
Výchozí stav (2000) 0 0
Plán (2010) nebo jiné časové vazby (termíny) nestanoveno
Současný stav (2011)
nestanoveno
Komentář: ad) 1. 2. 3. 4. 5.
v 6 objektech (IS) plně zajištěn vstup pro imobilní návštěvníky; výběr a realizace tras ve třech kategoriích dle povrchu cest; doplňková infrastruktura (WC) pouze na 1 trase zajištění publicity – internetové stránky limity nestanoveny viz Dostupná Šumava – kap.6.2.1.2. nenaplněno – systematicky neřešeno
Závěry: V hodnoceném období se nepodařilo tuto problematiku plně vyřešit. Doporučeno řešit tuto aktivitu v souvislosti se zpracováním Optimalizace cestní sítě (viz výše).
125
20,5 km 7
6.2.2.9. Táboření Cíle vymezené PP z roku 2001: uspokojení poptávky návštěvnických skupin orientovaných na pobyt v atraktivních lokalitách způsobem blízkým k přírodě vytvořit základní nabídku k táboření s cílem snížení rizik masivním tábořením
• •
Opatření: 1. 2. 3. 4.
orientace na možnosti vzniku malých zařízení pro nemotorizované návštěvníky v zázemí obcí, stávající počet tábořišť nerozšiřovat zajistit vyšší vybavenost tábořišť a následné snížení ekologické zátěže(spolupráce s provozovateli aj.) spolupracovat s provozovateli tábořišť ve prospěch akceptace NP (spolupráce v dopravě, získávání paliva) cílená orientace na realizaci programů pro veřejnost v tábořištích za účelem podpory a porozumění pro přírodu NP (přednášky, informace, doprovody)
Ukazatel: 1.1
Výchozí stav (2000)
počet veřejných tábořišť na území NP a CHKO z toho v NP počet nouzových nocovišť
1.2
Plán (2010) nebo jiné Současný stav (2011) časové vazby (termíny) 7 nestanoveno
7
5 0
5 6
nestanoveno
Komentář: shrnutí – veřejná tábořiště provozována jinými subjekty (ne Správou); 2008 – zřízení jednoduchých nouzových nocovišť pro jedno přespání s mobilním soc. zařízením
Závěry: Ve sledovaném období: podařilo se zachovat počet veřejných tábořišť programy: realizovány pouze v rámci nabídkových programů pro veřejnost
6.2.2.10. Dětská hřiště Cíl vymezený PP z roku 2001: realizace ekologicky orientovaných her, ochranářské zaměření, probuzení zájmu
•
Opatření: 1. 2. 3. 4.
škola v přírodě při IS v Kašperských Horách terénní zázemí pro programy EVVO u IS Stožec terénní zařízení v areálu IS Svinná Lada dětská stezka
Ukazatel: 1.1
škola v přírodě při IS v Kašperských Horách
Výchozí stav (2000) realizováno doplňkovým terénním zařízením v areálu IS
Plán (2010) nebo jiné časové vazby (termíny) škola v přírodě při IS v Kašperských Horách
126
Současný stav (2011) realizováno: - vznik SEV (2001) a zázemí pro programy EVVO průběžná aktualizace a doplnění aktivit (2003, 2005) - venkovní areál s poznávací stezkou (2011)
2.1
terénní zázemí pro nerealizováno programy EVVO u IS Stožec
funkční terénní zázemí průběžná aktualizace, obnova
3.1
terénní zařízení v areálu IS Svinná Lada
funkční zařízení
nerealizováno
realizováno: - 2002 zřízení venkovního areálu pro programové veřejné využití a SEV - 2005-06 zřízení areálu pro programy EVVO realizováno: dětské hřiště (2011)
Komentář: ad) 4. dětská stezka - řešení pouze v rámci standardní nabídky - viz naučné stezky a areály EVVO při SEV
Závěry: Probíhá předprojektová příprava - environmentální exteriérové areály - 2008-9 environmentální vzdělávací a dokumentační centrum s certifikací (Skelná, Areál lesních her)
6.2.2.11. Pikniková místa, turistické přístřešky, vyhlídky Cíle vymezené PP z roku 2001: nabídka míst k občerstvení na trasách poskytnutí přístřeší pro případ nepohody obohacení zážitku z vyhlídky do krajiny
• • •
Opatření: 1. 2.
vhodným výběrem míst pro umístění zařízení usměrnit pohyb návštěvníků budovat jednotný styl přístřešků nerušící přírodní prostředí
Ukazatel: 1.1
počet přístřešků
1.2 1.3 1.4
počet odpočívadel počet vyhlídek počet vyhlídkových věží
Výchozí stav Plán (2010) nebo jiné Současný stav (2011) (2000) časové vazby (termíny) NP: 15 nestanoven NP: 17 CHKO: ? CHKO: 2 nezjištěno nestanoven NP: 129 nezjištěno nestanoven NP: 13 NP: 1 NP: 2
Komentář: ad) realizováno průběžně dle potřeb a poptávky v rámci komplexní tvorby terénní infrastruktury do roku 2005 jen přístřešky ze SM dřeva; od 2005 vznikají i designově odlišné přístřešky a lavičky z akátového dřeva
Závěry: Ve sledovaném období: předpoklad: řešení optimalizace - viz Koncepce infrastruktury pro veřejné využití území NP a CHKO Šumava, 2008 nedořešen jednotný design mobiliáře
127
6.3 Regionální vazby 6.3.1 Zhodnocení plánem péče
cílů
stanovených
předešlým
Cíle vymezené PP z roku 2001: podpora zachování a posílení funkce stávajících sídelních útvarů podpora vytvoření prostoru a zázemí pro bydlení vytváření pracovních příležitostí
• • •
Opatření: 1. 2. 3. 4. 5. 6.
spoluúčast na hodnocení vývoje sídelních útvarů vyhotovení dílčích podkladů a návrhů pro vypracování ÚP VÚC a aktivní účast na jejich tvorbě vyhotovení dílčích podkladů a návrhů pro vypracování územních plánů jednotlivých sídelních útvarů získávání dat formou monitoringu stavebních záměrů, turistické návštěvnosti, monitoringu socioekonomických vztahů formou evidence a studií s dlouhodobého charakteru zainteresování obyvatel formou přímého vytváření pracovních míst Master projekt
Ukazatel:
Výchozí stav (2000) 4.1. monitoring stavebních v rámci běžné záměrů – zřízení agendy státní databáze správy – databáze neexistuje 5.1
procentuální podíl pracovníků Správy s trvalým bydlištěm v NP nebo CHKO Šumava
nezjištěn
Plán (2010) nebo jiné časové vazby (termíny) dlouhodobá databáze vycházející ze záměrů obcí (ÚP obcí) a krajů (zásady územního rozvoje) nestanoven
Současný stav (2011) existují 2 databáze: databáze záměrů obcí dle schválených ÚP databáze dle prezentovaných záměrů kraje stav k 31.12.2011 zaměstnanci na území NP = 170 osob tj. 57% zaměstnanci na území CHKO = 33 osob tj. 11% zaměstnanci Vimperk = 53 osob tj. 17% zaměstnanci ostatní = 44 osob tj. 15%
Komentář: Ad) 1. 2. 3. 4. 5. 6.
v r. 2000 zpracován generel ÚSES pro celé území NPŠ; 2007 předán AOPK ČR jako územně plánovací informace v souladu s novým stavebním zákonem, stav 2009: probíhá revize generelu do detailů plánů ÚSES jednotlivých k.ú. ÚP VÚC Šumava byl schválen usnesením vlády č. 352 v květnu 1992. V současné době je tento ÚP VÚC Šumava v platnosti pouze pro území Jihočeského kraje, neboť ÚP VÚC je ve fázi projednávání návrhu. ÚP VÚC Plzeňského kraje byl nahrazen Zásadami územního rozvoje (schválen 11/2008) , ÚP VÚC Jihočeského kraje je ve fázi návrhu (3/2009) a probíhá dohadovací řízení. monitoring socioekonomických vztahů formou evidence a studií s dlouhodobého charakteru: 2000: ne; 2007: částečně splněno - Monitoring zaměstnanosti a ekonom.zisku (2002-Těšitel, Bartoš), částečně v Analýze vývoje NP Šumava za 15 let – 12/2007 viz kap. 6.1.1 Jedná se o posílení synergických efektů vzájemně provázaných projektů přispívajících k udržitelnému rozvoji Šumavy. Na základě výsledků činnosti Pracovní skupiny pro udržitelný rozvoj regionu na principech MA 21 (dokument Směry a cíle rozvoje Šumavy, 2008), vznikla díky MŽP Metodika pro zpracování Krajinných integrovaných plánů rozvoje, která by měla řešit efektivnější rozdělování dotací z evropských fondů v příštím programovém období. Díky připravenosti regionu se Šumava stala jedním z pilotních území, která mají uvedenou metodiku ještě v tomto programovém období verifikovat.
128
V současné době, kdy od roku 2007 platí nový stavební zákon, jsou pro území krajů zpracovávány Zásady územního rozvoje kraje. Zastupitelstvo Plzeňského kraje v prosinci 2006 schválilo ÚP VÚC okresu Klatovy a tímto aktem byl nahrazen pro území okresu Klatovy ÚP VÚC Šumava. V současné době zahájil Plzeňský kraj projednávání zásad územního rozvoje pro své území.
Závěry: Probíhá účast Správy v rámci připomínkovacích a schvalovacích řízení; vazby vůči regionu jsou z důvodu více či méně odlišných zájmů (ochrana přírody X rozvoj infrastruktury apod.) spíše formální. Správa je významným zaměstnavatelem v regionu. Existence Biosférické rezervace Šumava, jejíž podstatou je v dobrém smyslu soužití ochrany přírody s lidmi trvale žijícími v území, je dosud nevyužitou šancí regionálních vztahů. Významná změna v dialogu za poslední dva roky přispěla k rozvoji přípravy společných regionálně významných projektů.
6.3.2 Vývoj obcí NP Šumava Základní informace – popis osídleného území Vymezení území národního parku vychází z hodnocení fyzicko-geografického prostředí a hodnocení kvality prostředí a je vedeno podle jednotlivých parcel v katastrálních území, nevede tedy po hranicích katastrálních území nebo po hranicích jednotlivých obcí. Vymezení regionu národního parku vychází ze správního území obcí, na němž je vymezen národní park (6 obcí ze 100%, 16 obcí částečně). Tabulka č. 6.3.2/1: Přehled zastoupení výměry k.ú. jednotlivých obcí na území NP Kód NUTS4 CZ0315 CZ0322 CZ0322 CZ0312 CZ0315 CZ0322 CZ0322 CZ0315 CZ0315 CZ0322 CZ0315 CZ0315 CZ0315 CZ0322 CZ0322 CZ0322 CZ0315 CZ0315 CZ0315 CZ0315 CZ0322 CZ0315
Kód obce 545902 555941 556181 545511 550205 542091 556432 550337 550353 542148 529893 550451 561568 556084 557021 557111 550515 550523 550531 550671 557528 550761
Název obce
Okres
Borová Lada Čachrov Hartmanice Horní Planá Horní Vltavice Horská Kvilda Kašperské Hory Kvilda Lenora Modrava Nicov Nová Pec Nové Hutě Prášily Rejštejn Srní Stachy Stožec Strážný Volary Železná Ruda Želnava
Prachatice Klatovy Klatovy Č. Krumlov Prachatice Klatovy Klatovy Prachatice Prachatice Klatovy Prachatice Prachatice Prachatice Klatovy Klatovy Klatovy Prachatice Prachatice Prachatice Prachatice Klatovy Prachatice
129
Výměra v ha Kraj celkem 125 580 JČ 6 889 Plz 8 819 Plz 6 224 JČ 9 924 JČ 5 876 Plz 2 991 Plz 4 412 JČ 4 515 JČ 1 779 Plz 8 163 JČ 1 378 JČ 6 638 JČ 2 323 Plz 11 227 Plz 3 044 Plz 3 349 JČ 2 813 JČ 10 476 JČ 4 959 JČ 10 765 Plz 7 982 JČ 1 034
Výměra ha v NPŠ 68 062 3 311 1 666 1 708 1 498 461 2 991 1 450 4 515 80 8 164 148 5178 1 236 11 227 2 560 3 349 216 10 476 4 569 1 217 1 370 672
% z celk. výměry NPŠ 54,2 48,1 18,9 27,4 15,1 7,8 100 32,9 100 4,5 100 10,7 78 53,2 100 84,1 100 7,7 100 92,1 11,3 17,2 65
Území NPŠ - % z celkové výměry 100 4,9 2,4 2,5 2,2 0,7 4,4 2,1 6,6 0,1 12 0,2 7,6 1,8 16,5 3,8 4,9 0,3 15,4 6,7 1,8 2 1
Soubor všech obcí možné rozdělit soubor obcí na 3 skupiny. 1. Do první skupiny patří obce, jejichž celé správní území leží na území NPŠ. Mezi tato obce patří Horská Kvilda, Kvilda, Modrava, Prášily, Stožec a Srní. Tyto obce mají rozlohu 40 724 ha 2. Další skupiny tvoří obce, kde větší část správního území leží v hranicích NPŠ. Mezi tyto obce patří Borová Lada, Nová Pec, Nové Hutě, Rejštejn a Strážný. Tyto obce mají rozlohu 16 854 ha na území NPŠ 3. Poslední skupinu tvoří obce, jejichž správní území také zasahuje na území NPŠ, ale již pouze malou částí území a bez zastavěného území. Mezi tyto obce patří Čachrov, Hartmanice, Horní Planá, Horní Vltavice, Kašperské Hory, Lenora, Nicov, Stachy, Volary, Železná Ruda a Želnava. Tyto obce mají rozlohu na území NPŠ pouze 10 486 ha. Z hlediska správního rozdělení je dále významné, že NPŠ je rozdělen mezi dva kraje. V Jihočeském kraji se nachází celkem 13 ze všech obcí v NPŠ a jejich rozloha na území NPŠ je celkem 33 579 ha, zatímco v Plzeňském kraji leží 9 obcí o celkové rozloze v NPŠ 34 485 ha. Na rozdíl od územní struktury veřejné správy podle územního členění ČR, působí Správa NP Šumava jako orgán státní správy napříč administrativním a územním členěním ČR a dokonce i napříč administrativními hranicemi jednotlivých obcí. Na území NP působí Mikroregion Šumava západ a Mikroregion Horní Vltava – Boubínsko, Regionální rozvojová agentura Stachy, Svaz obcí NP Šumava. Osídlení Šumava je relativně hustě osídlena. NP Šumava leží na území 22 obcí, v nichž žije cca 17 tisíc obyvatel, z toho cca 1000 obyvatel uvnitř národního parku. Celkově došlo k velmi mírnému poklesu obyvatel. Z obcí ležících uvnitř národního parku pouze Stožec a Srní vykazují snižující se počet obyvatel. Největší relativní nárůst obyvatel zaznamenala obec Strážný ,Horská Kvilda, Modrava a Prášily, největší pokles Srní, Nicov a Nové Hutě. Ke dni 31.7. 2009 má Správa NP a CHKO Šumava 339 zaměstnanců, z toho 59% zaměstnanců bydlí v obcích na území NP Šumava. Tabulka č. 6.3.2/2: Vývoj počtu obyvatel jednotlivých obcí Počet Počet Relativní Počet zaměstnanců obyvatel obyvatel k pokles/ Správy NP k 31.12. 2011 Obec k 1.1.2001 31.12.2010 nárůst Trend Celkem 16853 16 751 0,99 ↓ 201 1 Borová Lada 284 272 20 0,96 ↓ 0 2 Čachrov 538 483 0,90 ↓ 13 3 Hartmanice 1161 1071 0,92 ↓ 6 4 Horní Planá 2293 2280 0,99 ↓ 5 Horní Vltavice 390 414 2 1,06 ↑ 6 60 98 7 Horská Kvilda 1,63 ↑ 17 7 Kašperské Hory 1603 1544 0,96 ↓ 8 169 176 6 Kvilda 1,04 ↑ 9 Lenora 803 792 0 0,99 ↓ 10 Modrava 49 66 3 1,35 ↑ 11 Nicov 92 70 0 0,76 ↓ 12 Nová Pec 632 526 29 0,83 ↓ 13 Nové Hutě 99 78 0 0,79 ↓ 14 Prášily 131 167 17 1,27 ↑ 15 Rejštejn 270 247 9 0,91 ↓ 16 Srní 343 276 14 0,80 ↓ 17 Stachy 1216 1213 ↔ 7 1,00 18 Stožec 219 211 27 0,96 ↓ 19 Strážný 285 432 7 1,52 ↑ 20 Volary 4068 3939 7 0,97 ↓ 21 Železná Ruda 2017 2264 8 1,12 ↑ 22 Želnava 131 132 2 1,00 ↔ Pramen: ČSÚ - rok 2001: Sčítání lidu, domů a bytů, – rok 2010: počet obyvatel kalkulován po promítnutí územních změn na základě demografické bilance narozených, zemřelých a migrace
130
V roce 2007 byla dokončena Analýza vývoje NP Šumava za období uplynulých 15 let. Z jejích závěrů mimo jiné vyplývá, že ekonomika na území NP a CHKO je výrazně sezónní, a existence národního parku ji ovlivňuje spíše pozitivně. Výraznou změnou v infrastruktuře bylo otevření řady hraničních přechodů Do nově vzniklé občanské vybavenosti, sloužící především návštěvníkům oblasti, lze zařadit i informační centra, která byla nově zřízena a vybavena přímo NP Šumava (Kvilda, Svinná Lada, Rokyta, Kašperské Hory, Alžbětín, Idina Pila, České Žleby, Stožec) nebo některými obcemi (Sušice, Hartmanice, Modrava, Vimperk, Železná Ruda, Kašperské Hory aj.). Střediska ekologické výchovy působí ve Vimperku, Kašperských Horách a na Stožci. V prostoru Šumavy byl vybudován i terénní informační systém Dosavadní především extenzivní rozvoj infrastruktury pro cestovní ruch vedl především ke zvyšování absolutního počtu návštěvníků Šumava a to především v exponovaných obdobích (letní a zimní sezóna) a dále k významnému zvýšení koncentrace návštěvníků – rekreantů na Šumavě v několika dobře vybavených střediscích, které nabízejí rozdílné atraktivity pro CR.
Hlavní závěry analýzy Z pohledu potřeb technické infrastruktury a občanské vybavenosti vyplývá především nutnost vyjasnění základní koncepce rozvoje oblasti (NP a CHKO Šumava) vzhledem k rozvoji osídlení a dalšímu využití území (zejména pro cestovní ruch, rekreaci, sportovní využití). Dohodu o budoucím využití území je nutné zajistit za účasti širokého spektra účastníků a to jak představitelů veřejné správy, představitelů státní správy v regionu včetně Správy NPŠ, lokálních aktivistů a dalších aktérů veřejného života v regionu. Výchozím dokumentem pro diskuzi o funkčním využití území jsou především územní plány obcí a dále připravované územní plány obou krajů, které by měly vzniknout v následujícím období (viz nový stavební zákon). Vzhledem k nárůstu budoucího počtu trvale žijících obyvatel v území a zvyšujícímu se počtu návštěvníků je nezbytné zajistit existenci a potřebné kapacity infrastruktury i potřebné občanské vybavenosti, a to především: • zajišťovat vyvážený rozvoj občanské vybavenosti základní (školství, zdravotnictví, obchodní sítě apod.) a specifické (zejména pro sportovní vyžití - bazény a koupaliště, hřiště s provozovatelem, lyžařské areály s vybavením, ale například i nové hraniční přechody apod.), • zvážit limity, kdy ještě na jedné straně bude únosné pro obyvatele žít i v území s nízkou vybaveností, ale kvalitním životním prostředím a na druhé straně, kdy už by další lidské aktivity (trvale bydlících obyvatel, ale i návštěvníků) toto prostředí narušovaly tak, že není možné je povolit (a následně realizovat), • zajišťovat energetická zařízení (elektrické sítě, transformovny, plynovody atd.) v souladu s předpokládanými potřebami, zabezpečit potřebné kapacity a rezervy, údržbu a modernizaci těchto zařízení, • dořešit kvalitní zásobování pitnou vodou ve všech obcích, dostatečné kapacity vodovodů vzhledem k předpokládaným potřebám, důsledně zabezpečit čištění odpadních vod, • zajistit třídění odpadů, bezpečné ukládání či likvidaci odpadů z oblasti, pokud možno řešit odpadové hospodářství mimo velkoplošná chráněná území, • nutná zařízení technické infrastruktury lokalizovat a provozovat tak, aby byla v souladu se zásadami ochrany přírody (koordinovat řešení se správami NP a CHKO Šumava) a přitom kapacitně umožňovala kvalitní život obyvatelstva sledované oblasti i pobyty přijíždějících návštěvníků, chápat jejich zabezpečení jako jednu z nutných podmínek pro využívání území, • v zásobování energiemi a teplem směřovat k využití dřeva, ušlechtilých paliv, alternativních zdrojů energie, využití nejnovějších technologií, • směřovat k postupnému zlepšování stavu v plynofikaci obcí a jejich částí, • zabezpečit na realizaci předchozích bodů dostatečné finanční krytí.
Závěry: Šumava je vzhledem k historickým souvislostem, demografickým a geografickým okolnostem strukturálně specifickým regionem. Identifikace místního obyvatelstva s myšlenkou do přírody nezasahovat a přirozené přírodní procesy chránit je problematická a existuje riziko křížení zájmů ochrany přírody a zvyšování kvality života místních obyvatel. Aby mohli být místní obyvatelé hrdí na region v němž žijí, nutně k tomu potřebují kvalitní životní podmínky. V roce 2007 vznikla na principech Místní agendy 21 Pracovní skupina udržitelného rozvoje regionu (PSUR), jejíž činnost pokračovala i v roce 2008. Jejími členy se stali zástupci Správy, Mikroregionu Šumava západ, Mikroregionu Horní Vltava - Boubínsko, krajů, neziskových organizací i soukromého sektoru za metodického vedení Národní sítě zdravých měst a obcí ČR(NSZM). Cílem PSUR je sladit zájmy všech zainteresovaných stran a zajistit vyvážený, dlouhodobě udržitelný rozvoj regionu na území Biosférické rezervace Šumava, a to s využitím možnosti zvýhodnění regionu Šumava jako evropsky významné lokality Natura 2000 při čerpání grantů. Byla vytvořena /Společná vize rozvoje Šumavy/, která definuje prioritní oblasti a cíle rozvoje. Návrhy projektů s
131
regionálním dopadem, které se podílejí na rozvoji šumavského regionu jsou zveřejněny v /zásobníku projektů/ na www.dataplan.info/sumava . Za prioritní oblast III - Ochranu přírody přijala formální garanci Správa. Ze všech jednání, seminářů a workshopů jasně vyplynul požadavek řešit problematické oblasti regionálního rozvoje regionu komplexně. Tak vznikla potřeba Integrovaného plánu rozvoje území Šumavy (KIPR) jako fyzicko-geografického regionu. Vzhledem k roztříštěnosti stávajících operačních programů jde o pokus o společného financování rozvoje regionu napříč resorty. Dále se ukázalo, že Šumava je již dostatečně vybavena potřebnými strategiemi a koncepcemi, a že nyní jde především o jejich propojení a ověření společné cesty. Od roku 2009 se Masterplán Šumava – Krajinný integrovaný plán rozvoje regionu Národního parku Šumava ve spolupráci Správy, místní samosprávy, MŽP a SFŽP připravuje.
6.4 Vztahy s občanskými sdruženími Cíle vymezené PP z roku 2001: • •
vytipování oblastí a nalezení forem spolupráce sloužících ochraně přírody formami setkávání tlumit možné konflikty a rozporné názory
Opatření: 1. 2. 3. 4.
poskytování informací, vstřícná jednání, předcházení možným nedorozuměním poskytování námětů pro možnou spolupráci v OP, nabídka konkrétních projektů a podpora jednotlivých NNO publikační a přednášková činnost pro vysvětlování záměrů a postupů Správy konstruktivní jednání a nalézání prostoru pro komunikaci s místním obyvatelstvem
Komentář: ad) 1. 2.
3. 4.
standardní info-materiály Správy – hodnoceno nedostatečně do 2006 spolupráce bez smluvního vztahu: Hnutí DUHA – revitalizace rašelinišť (2008, 2009 – tři turnusy po 16 lidech), Informační stánek s návštěvnickou anketou (2008 – Plešné jezero, červenec až srpen, 2009 – Prameny Vltavy červenec až srpen)) Okrašlovací spolek Zdíkovska – pracovní skupina Vltava ČSOP Šumava – Vimperk – zahájena spolupráce v roce 2008 odborná podpora v projektovém řízení, přednášková činnost Geocaching – zahájena spolupráce v roce 2009 – jarní gruntování, trhání invazních rostlin MěKS Vimperk – poskytnutí prostorů (Vimperský zámek) a společná propagace – Kulturní léto pod Boubínem, přednášková činnost od 2007 smluvní spolupráce: o.s. Přátelé Šumavy - projekt EVVO viz „Výuka Šumavou“; projekt Zelený bod, přednášková činnost, v roce 2009 uzavřeno Memorandum o spolupráci o.s. Šumavská renesance - projekt obnova tradic a kultury v regionu - - tématické výstavy a koncerty doplněné o přednášky k tématu. RRA Šumava – společná propagace regionu – veletrhy cestovního ruchu, Bílá stopa, regionální noviny, regionální produkty atd. ČSOP Šumava – v roce 2009 uzavřeno Memorandum o spolupráci, dále odborná spolupráce na Ekoporadně SPŽS - v roce 2009 uzavřeno Memorandum o spolupráci – společná propagace regionu Šumavské dědictví a budoucnost – v roce 2010 uzavřeno Memorandum o spolupráci – zachování a rozvoj přírodního a kulturního dědictví Šumavy systematicky a účelově nerealizováno; publicita projektů zajišťovaných Správou dle ukazatele 2.1.; distribuce některých info-materiálů od NNO v informačních zařízeních Správy viz kap. 6.1.1 a 6.3
132
Závěry: Ve sledovaném období (do roku 2007) neprobíhala žádná oficiální spolupráce s NNO. V současné době (2008) je analyzován potenciál NNO v mikroregionu se záměrem vytipování možné spolupráce v oblasti OP, kultury, trvale udržitelného rozvoje aj.; snaha o vytvoření komunikačních vazeb
133
7. MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE Komentář úvodem: Při hodnocení kapitoly PP č. 7 „ Mezinárodní spolupráce“ nutno uvést, že v PP stanovené cíle ( hlavní i související) představují poměrně imaginární nadstavbu, úzce závislou na úspěchu realizace jiných, zejména managementových kapitol PP. Vzhledem k těmto skutečnostem je ke zhodnocení plánu péče NP Šumava za období 2000-2008 asi vhodnější komentář, shrnující situaci v oblasti mezinárodních spolupráce a vztahů NP Šumava: Cíle Plánu péče v této sféře je obtížné stanovit konkrétnější formou, neboť mezinárodní spolupráce, vztahy či dokonce „mezinárodní rating“, resp. prestiž takto chráněného území je odrazem kvality správy NP, zejména postupného a trvalého směřování NP k fenoménu „mezinárodního uzná(vá)ní “ NP. Takový cíl je obecně obtížné specifikovat konkrétněji ( pro srovnání: sousední NP Bavorský les tuto kapitolu ve svém plánu péče vůbec nemá - přesto jeho mezinárodní uznání a renomé je jedno z nejvyšších v Evropě, doložené mj. již čtvrtým obhájením prestižního Evropského diplomu pro chráněná území). Pozn: Z hlediska poslání NP asi připadá v úvahu jen omezený výběr ukazatelů, dokládajících směřování tímto směrem. Jedním z poměrně výstižných a uznávaných by v tomto smyslu mohl být např. vývoj ukazatele procentický podíl plochy NP, kde (již) platí hlavní poslání NP- nezasahování do přirozeného vývoje (pro srovnání:. v sousedícím NP Bavorský les je to prioritní ukazatel, od r. 2007 zakotvený i ve vládním nařízení). Blíže viz návrhová část.
7.1 Dvoustranné mezinárodní vztahy Cíl vymezený PP z roku 2001: •
Rozvoj vzájemných vztahů obou Správ NP Šumava a Bavorský les
Opatření: 1. 2. 3.
vzájemné smluvní dohody a jejich naplňování (projekty, prezentace aj.) prohlubování vazeb a kontaktů obou Správ na neformální bázi kontakty s dalšími partnery regionu NP, zejména pozitivně naladěných k poslání obou NP
Ukazatel:
Výchozí stav (2000) 1 ofic. dokument -Memorandum o vzájemné. spolupráci Správ z r. 1999
Plán (2010) nebo jiné časové vazby (termíny) - nestanoveno blíže – kvalitativní zlepšování vzájemných vazeb
1.2 spolupráce vedení (schůzky, porady)
Kontaktní prac. skupiny (4) dle projektů a vzáj. dohody- schůzky ved. manag. ca 2x ročně
- nestanoven – předpokládáno operativně dle vzáj. dohody a potřeb
2.2 přeshraničně koordinované postupy obou Správ
Prioritou projekty - nestanoveno – veřejného - trend užší provázanosti využívání NP, (př. činností Správ jako otevření IS priorita obou NP dle
1.1 smluvní rámec
134
Současný stav (2011) 3 ofic. dokumenty + Dodatek k memorandu (o společném směřování obou NP 2005) Dohoda -Management lesních ekosystémů ve vztahu ke kůrovci na společné hranici NP Bavorský les a Šumava s výhledem do r. 2020 (2010) vedení Správ cca 2x ročně, příp. dle přání i jedné ze stran operativně
- spol. zkoordinovaný management NPŠ/NPBW po KYRILL na spol.hranici (2007), -společné mapování NATURA
2.1 společné projekty
Nádraží Alžbětín). Memoranda 1999 - koordinace výzkumu a managementu (péče o les)
2000 ( 2006-2007) - společný postup po Schengenu - průchodnost spol. hranice 2008) - nové návrhy propojení (201112)
Dle 4 spol. prac. skupin obou Správ (OP, VaM, PsV, SS)
Priorita - společně koordinované projekty a postupy (př. -Partneři NP, - Zoologický program, - NP po Schengenu,) - společná certifikace Transboundary Parks, příp. dle vývoje situace jiné telemetrie živ. druhů, NATURA 2000- prezentační brožura 2007, spol. kursy strážní služby obou NP, systém průvodců v NP, výměnné výstavy, výměnné aktivity PR- tisk aj. média apod. konf. „Aktuality výzkumu“ apod.
- v PP 00 stanoveno obecně jako trend
Komentář: V tabulce ke kap. 7.1jsou uvedeny jen nejvýznamnější společné aktivity, v nichž je spolupráce nejvýraznější. Tento trend by měla posílit i aktualizace PP. Základ institucionalizované spolupráce obou NP tvoří tři dokumenty o spolupráci ( Memorandum 1999,Doplněk Memoranda 2005, Dohoda o managementu lesních ekosystémů 2010), naplňovaný formou konkrétních projektů a aktivit menších pracovních skupin. Ty vyplývají z postupně navázaných a na bázi zlepšení schopnosti jinojazyčné komunikace zejména partnerů naší strany existujících vztahů mezi jednotlivými odborníky či profesními skupinami ( zejména oblasti výzkum a ochrana přírody, strážní služby, aktivity pro veřejnost). I zde je výběr ukazatelů nelehký, proklamativní charakter neumožňuje konkrétnější vyhodnocení případných ukazatelů. Pro přípravu nového plánu péče je rozhodně vhodné zakomponovat systém hodnotitelných ukazatelů.( viz návrhová část PP)
Závěry: V období 2010-2011 pokračování dosavadní víceméně týmové či kolegiální spolupráce na „tradičních“ tématech a projektech zejména ve sféře výzkumu (monitoring, resp. telemetrie významných druhů jako tetřev, rys, jelení ), ekologické výchovy a práce s veřejností a informační a strážní služby (společné terénní služby, vzájemné exkurze). (Hlavní projekty: Výzkum ekologie rysa ostrovida a srnce obecného v horském ekosystému,Nová koncepce historie lesa v Sankt Oswald,Rozšíření služeb a návštěvnické infrastruktury na území NP Bav. Les/ NP Šumava) 1) Témata roku 2011: management kůrovce na styku obou parků,prodloužení platnosti řešení pro přechod Modrý sloup na rok 2011, resp. odložení řešení nových možností přechodů na r. 2012 z důvodu potřeby dokončení monitoringu dopadů zpřístupnění na populaci tetřevů. Další společné aktivity roku 2011:dokončení společných dvoujazyčných pomůcek pro ekovýchovu, reciproční prezentace v příslušných tiskovinách obou správ (časopis Šumava, bulletin „Unser Wilder Wald“) aj. Podněty k řešení tématiky vzájemných vztahů obou NP pro další období: a) nalezení oboustranně přijatelného řešení prostupnosti státní hranice v ekologicky citlivých jádrových územích obou národních parků (návrhy nových turistických tras a přechodů 2012) b) sladění režimů zpřístupnění zejména pro sousedící jádrová území obou parků ( po zrušení bývalých „ klidových území“ v NP Šumava) c) sladění koncepcí managementu lesa včetně postupných změn zonace NP ( bezzásahová území) d) další prezentace obou NP na mezinárodní scéně (jako evropsky významného příkladu přeshraniční spolupráce v ochraně přírody, obhajoba certifikátu EUROPARC„Transboundary Parks“ 2009, resp. obhajoba 2014 apod.) 135
7.2 Další mezinárodní vztahy Cíl vymezený PP z roku 2001: •
Zachování podpory mezinárodní scény ochrany přírody, zejména střešních organizací typu IUCN, EUROPARC
Cíle související (PP z roku 2001): • • • • •
Zachování existence NP Šumava jako takového. Zachování NP ve stávajícím územním rozsahu. Setrvání NP Šumava v kategorii II klasifikace IUCN - Národní parky. Postupná realizace kritérií stanovených IUCN pro NP za pomoci Plánu péče o NP, příp. podpůrných programů (EU - PHARE), či ve spolupráci s bavorskou stranou (INTERREG). Zvýšení ekonomické prosperity regionu NP při zachování přírodních kvalit území vhodnými aktivitami v rámci statutu NP.
Opatření: 1. 2. 3.
aktivity v rámci EUROPARC (vč. české sekce ) zapojení do mezinárodních projektů prezentace na mezinárodní úrovni – aktivní - pasivní
Ukazatel:
Výchozí stav (2000)
1.1 aktivity člena EP
-řádný člen EP (od 1992) - zástupce Správy v odborné prac. skupině EUROPARC („Ekoregiony“) -pravidelné zastupování NP v sekci EP ČR (1 os) (od 2000)
Plán (2010) nebo jiné časové vazby (termíny) obecně stanoveno jako průběžný úkol
Současný stav (2011) - účast zástupce Správy (1 os.,1x ročně) na výročních konferencích EUROPARC - spolupořadatelství celoevropské konference EUROPARC 2007 Český Krumlov (2005-07) - 1 zást. NPŠ ve výběru nejlepších projektů EP ( NL 2006) - podíl na aktivitách pro EUROPARC v ČR ( Evropský den parků ) -implementace projektů evropského kontextu (NATURA 2000 /s NP BW 2006- 2007) -BR MAB UNESCO ( 2007/8) -Junior - Ranger Projekt
1.2 zapojení do mezinárodních projektů
účast prac. NPŠ na: „Europarc Expertise Exchange“ ( ca 15 prac. Správy do 2000) -PAN-Parks (přístupové aktivity do 2000 – 2 prac.) -Krajina roku. 2000
jen obecně stanoveno ( ve způsobech řešení)
3.1.prezentace NPS v zahraničí
-studijní výjezdy jednotlivců a menších skupin na pozvání (odborné exkurze zejména do NP Evropy s podobnou problematikou) - prezentace NPŠ dle požadavků (besedy, dokum. filmy -doprovody zahr. exkurzí, odborníků v NPŠ
jen obecně stanoveno jako cíl (ve způsobech řešení)
- studijní odborné výjezdy prac. SNP( management, správa) do jiných NP NP Harz D, Bialowieza, Gorcza PL,Gesäuse, Kalkalpen A, TANAP, SK/PL ( 2005-07)- vesměs s prezentací NPŠ
Prezentace dobrých projektů Správy na zahr. akcích, snaha o získání certifikátů
-prezentace pro zahr.skupiny a odborníky dle požadavků, -prezentace NP v dokum. pořadech pro zahr.(MDR, Arte,BR3,BBC aj) - akt. účast odb. správy - akce
3.2 prezentace NP vůči zahraničí doma
136
kvalitní OP (Evropský diplom)
v zahraničí - udělen Transboundary Parks Diploma (2009)
Komentáře: K jednotlivým souvisejícím cílům dle PP z roku 2001 (0 – bez posunu, + posun ke zlepšení, - posun ke zhoršení) a) CS 1 zachování existence NPŠ 0 b) CS 2 územní rozsah NPŠ 0 c) CS 3 setrvání NPŠ v ktg. II dle IUCN 0/+/d) CS 4 : postupná realizace kritérií IUCN pro NPŠ 2000-2010 + Dodatek k Memorandu o spolupráci NP Š a NP BL ( od 2005) + aktivity Správy podporující směřování NP Šumava k mezinárodním kritériím (dle závěrů mezinárodní mise IUCN v r. 2002): + návrh změny zonace (eliminace fragmentace I.zony), + zvyšování podílu bezzásahových ploch NP, + společné aktivity obou NP (sladění managementu po Kyrillu 2007, zpřístupnění po Schengenu, společné mapování NATURA 2000, společné jádrové území obou NP ). - neprosazení změny zonace (platnost zonace z r.1995) e) CS 5 : zvýšení ekonomické prosperity regionu +/+ značné finanční prostředky vložené do regionu z titulu existence NP - nejsou exaktní a použitelné ukazatele pro (zásadní) zdůraznění skutečnosti známé v zahraničí ( existence NP je pro region ekonomickým přínosem). Skutečný ekonomický přínos NP pro region nelze dosud vyčíslit - finanční vnosy do území NP podložené jeho existencí vnímány vesměs jako nedostatečné nebo nejsou spojovány s existencí NP vůbec, - přetrvávající argumentace negativní omezovací stránky existence NP U CS 5 by se aktualizace PP právě na tento deficit měla výrazně zaměřit jako na jeden ze zásadních argumentů pro podporu cílů souvisejících ( CS 1-5) a akceptace NP ve společensko- ekonomickém rámci.
Závěry: Hlavní cíl zachování podpory mezinárodní scény ochrany přírody a jeho naplňování lze zhodnotit jen rámcově, stanovení ukazatelů je diskutabilní (Měla by tomu však být výrazněji věnována pozornost při aktualizaci PP. ) Rekapitulace podstatných aktivit na mezinárodní úrovni (do 2011) Transboundary Parks Iniciativa v rámci federace EUROPARC (http://www.europarc.org/what-we-do/transboundary-parks). T. č. jediná aktuálně validní certifikace pro NP Šumava na mezinárodní úrovni (celkem 17 certifikovaných parků v Evropě), získaná na základě úspěšného verifikačního procesu v r. 2009, společného pro oba sousedící národní parky Šumava a Bavorský les. Certifikace udělena na základě m.j. „ Společné vize 2020“ pro oba parky (součást certifikačního protokolu), týkající se sbližování managementů a vůbec spolupráce obou parků. Součástí certif. protokolu je i souhrn 7 doporučení jako „ logických budoucích kroků“, podporujících naplnění „ společné vize“. Obnova certifikace je u TBP – parků v horizontu 5 let – pro oba národní parky v r. 2014. Poznámka: V rámci projektu EUROPARC Transboundary Parks oba národní parky zatím dobře známy – např. ve výběru 10 vzorových přeshraničních evropských projektů TBP ( 2010) figurují dosud dva společné NPBW/NPŠ (telemetrie rysa a sladěný management společného jádrového území obou národních parků). PAN-Parks Na počátku období (1998-2001) vstup NP Šumava do společenství PAN Parks z důvodu neodpovídajícího managementu a roztříštěné zonace zamítnut. Opětovný přístup k aktivitě v roce 2009 (podpis trojstranné dohody o partnerství v PAN-Parks mezi nadací PAN-Parks,Györ a vedením obou správ parků s časovým harmonogramem, předpokládajícím proces certifikace v termínu do 2012). Zahájeno zpracování dotazníků
137
(2010), zadání zpracování požadované STDS ( Sustainable Tourism Development Strategy), v září 2009 účast zástupců obou Správ jako pozorovatelů na pozvání PAN-Parks během verifikace NP Peneda – Geres/ Portugalsko. Ze strany PAN-Parks trvá zájem o návštěvu NPŠ a rozhodnutí o dalším postupu (2011- 12). Sousední NP BL v tomto smyslu další aktivitu nevyvíjí (ze strany PAN-Parks pro svůj přístup k ochraně zejména „divoké přírody“ velmi žádán, k aktivitě iniciované vedením NP Šumava v r. 2009 se jen připojil). Trojstranná dohoda (2 měsíční výpovědní doba) t.č. ve stavu „ spícího dokumentu“ (2011).
Evropský diplom pro chráněná území Certifikační snaha vedení NPŠ z období 2008-9. Proces po složitém zpracovávání vstupních podkladů, postoupení Radě Evropy atd. dostoupil do fáze návštěvy certifikační komise Rady Evropy ( červenec 2010). Závěrečná zpráva byla jedním z témat jednání příslušné expertní komise Rady Evropy, ta v březnu 2011 vzala na vědomí odložení tématu na žádost české strany. (Kontext s NP Bavorský les vycházel od počátku z faktu, že sousední NP BL jako držitel Evropského diplomu od r. 1986 měl vždy v podmínkách pro uchování ED i body, týkající se spolupráce, resp. doporučení k aspiraci na ED i pro sousedící NP Šumava. Totéž obsahuje i aktuální rezoluce Rady Evropy schvalující prodloužení ED pro NP BL v r. 2011 na dalších 10 let (viz body 5,6 rezoluce: https://wcd.coe.int/com.instranet.InstraServlet?command=com.instranet.CmdBlobGet&InstranetImage=1828924 &SecMode=1&DocId=1715322&Usage=2 Další mezinárodní dohody (týkající se území NP Šumava nesousedícího s NP Bavorský les) zejména ve věci sladění managementu horských lesů: a) Pro oblast styku NP Šumava s Rakouskem ( úsek Trojmezí – Zadní Zvonková, Stift Schlägl) v platnosti průběžně plněná mezinárodní dohoda o spolupráci při ochraně lesa mezi Rakouskou republikou a ČR ( 2009). b) Pro oblast styku NP Šumava s Bavorskem mimo NP Bavorský les (úsek Bučina – Trojmezí, Bayerische Staatsforsten, Lesní úřad Neureichenau) dohoda na meziministerské úrovni v podobném duchu t.č. ve stadiu příprav ( 2011).
138
8. SPRÁVA NP 8.1 Organizace a struktura Cíle vymezené PP z roku 2001: • • • •
Zajištění bezchybného výkonu státní správy. Odpovědná a svědomitá správa státního majetku s prioritou ochrany přírody a zlepšování životního prostředí v území. Hospodárné a efektivní využívání státních finančních prostředků, odpovědná údržba a ochrana svěřeného majetku. Bezchybný a průhledný vnitřní chod organizace.
Opatření: 1. 2.
změna organizační struktury (těžiště zaměstnanců zejména v lesnictví přesouvat do personálního zajištění státní správy, péče o návštěvníky a informační a strážní služby), zkvalitňování profesionality zaměstnanců
Komentář: ad 1. Vývoj vnitřní struktury Správy NP a CHKO Šumava prošel od roku 2000 dvěma zásadními změnami a to v roce 2004 a v roce 2006, viz. příloha A21: Vývoj organizační struktury Správy NP a CHKO Šumava v letech 2000, 2004, 2006, 2008 2000: organizační složení Správy je tvořeno 8 základními útvary 2004: vznik Sekce péče o NP se 3 odbory: − Odbor ochrany přírody a krajiny − Odbor péče o lesní ekosystémy s 11 lesními správami − Odbor vědy a výzkumu vznik Sekce vnějších vztahů − Odbor strážní služby − Odbor služeb veřejnosti − Odbor vnější komunikace 2006: změna v členění Sekce péče o NP: − Odbor terénní služby (11 lesních správ je zrušeno a vzniká 6 Územních pracovišť), − Odbor výzkumu a ochrany přírody − Odbor komunikace s veřejností. Sekce vnějších vztahů je zrušena a rozpadá se do Odboru terénní služby a Odboru komunikace s veřejností. Každé územní pracoviště zajišťuje na svém správním území péči o ekosystémy NP, strážní službu a provoz informačních středisek a středisek environmentální výchovy. Toto uspořádání přineslo zásadní změnu v řízení správy celého území národního parku. 2008: Dochází ke snižování počtu okrsků lesních ekosystémů v důsledku rozšíření území s bezzásahovým managementem, správci okrsků lesních ekosystémů vykonávají zároveň i strážní službu; je kladen důraz na PR, marketing a environmentální vzdělávání . ad 2. Procentuální srovnání stupně vzdělání zaměstnanců v roce 2000 a 2008 ukazují níže uvedené grafy. Došlo ke snížení počtu zaměstnanců se základním vzděláním a vyučených, mírně vzrostl počet středoškoláků a výrazně (o 13%) vzrostl počet vysokoškoláků. Graf č. 8.1/1: Vzdělání zaměstnanců v roce 2000
139
Vzdělání zaměstnanců v roce 2000
17%
9% 27%
47%
základní vyučen střední vysokoškolské
Graf č. 8.1/2: Vzdělání zaměstnanců v roce 2009 Tabulka č. 8.1/1: Náklady na vzdělávání a zvýšení kvalifikace zaměstnanců Náklady na vzdělávání a zvýšení kvalifikace zaměstnanců 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 rok 162 000 226 000 299 000 1 223 000 2 555 000 1 603 000 485 000 1 150 000 1 443 501 Kč
Závěry: Protože ke stanoveným cílům nebyly v roce 2000 jednoznačně určeny ukazatele, lze konstatovat pouze částečné splnění. Organizační struktura Správy byla vytvořena pro zajištění účelu za jakým byla Správa NP a CHKO zřízena (podle zřizovací listiny a jejích dodatků) tedy i výkonu státní správy a správě státního majetku.Vzhledem k vývoji organizační struktury v roce 2006 směřující lépe k podstatě NP lze konstatovat, že došlo k významné pozitivní a cílové změně správy území NP. Trend růstu dosaženého vzdělání a zvyšování kvalifikace zaměstnanců ukazuje, že profesionalita zaměstnanců stoupá.
8.2 Materiální, technické a finanční zabezpečení Správy NP 8.2.1. Plnění cílů vymezených PP z roku 2001 Výchozí stav: Správa NP a CHKO Šumava je zřízena Ministerstvem životního prostředí České republiky jako příspěvková organizace. Předměty činností jsou podrobně uvedeny ve zřizovací listině. Opatřením č.2/10 Ministerstva životního prostředí (č.j. 412/M/10, 8104/ENV/10) bylo dne 2.února 2010 vydáno úplné znění zřizovací listiny Správy NP a CHKO Šumava ve znění rozhodnutí č. 9/91, 6/93, 2/94, 10/98, 15/98, 6/99 a opatření č. 5/03 a 1/10. Organizace vychází v rámci platné legislativy z hlediska dodržování zákonů o účetnictví, ze zákona o účetnictví, českých účetních standardů, daňových zákonů a dalších nařízení, řešících provoz organizace.
Cíle vymezené PP z roku 2001: •
Zajištění bezchybného výkonu státní správy ve všech oblastech svěřených působností
140
Správa NP a CHKO Šumava zabezpečuje tento cíl průběžně v souladu s výše uvedenými zákonnými normami a implementací zákona č.114/1992 Sb.,o ochraně přírody a krajiny, v platném znění.
•
Odpovědná a svědomitá správa majetku státního majetku s prioritou ochrany přírody a zlepšování přírodního prostředí v území
Správa NP a CHKO Šumava naplňuje tento cíl v souladu se zákonem č.219/2000 Sb., o majetku ČR a jejím vystupování v právních vztazích ve znění pozdějších předpisů a prováděcí vyhláškou . 62/2001 sb., o hospodaření organizačních složek státu a státních organizací s majetkem státu, ve znění pozdějších předpisů. •
Hospodárné a efektivní využívání státních finančních prostředků, odpovědná údržba a ochrana svěřeného nemovitého a movitého majetku
Správa NP a CHKO Šumava využívá účelně majetek movitý i nemovitý v souladu s plněním funkcí státu a k výkonu činností, za jejichž účelem byla zřízena (viz výčet činností ve zřizovací listině). V analytické části je vyhodnocen v časové řadě vývoj objemu movitého i nemovitého majetku od roku 2001 do roku 2011, z kterého je patrné, že organizace v průběhu analyzovaného období nesnižovala jeho rozsah ani hodnotu. •
Bezchybný a průhledný vnitřní chod organizace
K zabezpečení chodu organizace a plnění úkolů, pro které byla organizace zřízena jsou vydávány vnitřní normy ve formě interních předpisů aktualizovaných v souladu s platnými mezinárodními normami a platnými normativy České republiky. Vnitřní řídící kontrolní systém je v organizaci nastaven tak, aby při nakládání s veřejnými prostředky bylo zajištěno jejich účelné, efektivní a hospodárné nakládání v souladu s cíli a účelem, za kterými byla organizace zřízena. K nezávislému posuzování chodu organizace a včasné nápravě možných nedostatků byl zřízen v roce 2003 institut interního auditora jako nedílné součásti vnitřního řídícího kontrolního systému.
8.2.2. Materiální a technické vybavení Počet zaměstnanců k 31.12.2011 THP Dělnické profese Celkem zaměstnanců
250 50 300
Organizační jednotky: Ústředí Vimperk, pracoviště Kašperské Hory, 6 územních pracovišť, 1 rybí líheň a přidružená dřevařská výroba, 1 manipulační sklad a přidružená dřevařská výroba, CHKO Sušice, CHKO Horní Planá (v nájmu). Vývoj aktiv a pasiv organizace Správa NP a CHKO Šumava v letech 2000-2011 – viz tabulka v příloze A 5 V roce 2008 byly zahájeny projekty, které jsou realizovány s podporou evropských prostředků.. Objekt Zámku ve Vimperku byl před celkovou rekonstrukcí. V roce 2010 byl prohlášen „národní kulturní památkou“. Z tohoto statutu vyplývají pro Správu povinnosti, jako jsou zajišťovací konzervační a sanační práce. Vzhledem k tomu, že nebyla vypsána výzva z IOP a je tedy financování celkové rekonstrukce nejisté, požádala Správa svého zřizovatele o vyjádření, jak dále postupovat. Na základě dopisu MŽP čj. 988/600/11 ze dne 30. 6. 2011 bylo tedy Správě doporučeno nepodávat žádosti do OPŽP na expozici a revitalizaci zahrad a vyjádřilo souhlas se zajištěním nezbytných prací, které musí Správa hradit z vlastních prostředků. Zooprogram – v roce 2008 dokončeny stavby pozorovacích míst Beranky, Jelení Vrchy, Velký Bor, byla dokončena stavba stanice pro handicapovaná zvířata (kolaudováno v listopadu 2011) a stavba sovích voliér. IV. úsek Cyklostezky G. Huť – N. Hůrka – Prášily – Srní předán veřejnosti v listopadu r. 2010.
141
8.2.3. Finanční zabezpečení Při tvorbě finančního plánu se vychází z plánovaných potřeb jednotlivých útvarů, z přidělené provozní dotace zřizovatelem a z konkrétních činností a cílů vytyčených pro daný rok. Vnější zdroje: Zřizovatel poskytuje organizaci příspěvek na činnost a mzdové prostředky, jejichž objem je limitovaný. Dalším podstatným zdrojem financování je poskytování přímých dotací z dotačních titulů MŽP v rámci jednotlivých programů PPK, ISPROFIN – péče o nezcizitelný majetek, podprogram – rozvoj a obnova majetku v resortu MŽP, prostředky z programu obnovy přirozených funkcí krajiny, investiční systémové dotace a mimorozpočtové prostředky. Zároveň probíhá realizace projektů s podporou evropských dotačních prostředků, majících zvláštní režim financování, vycházející z podmínek čerpání jednotlivých dotačních titulů. Vlastní zdroje: Hlavním vlastním zdrojem je příjem z prodeje dřevní hmoty. Reálná výše realizace dřevní hmoty je následující: Tabulka č. 8.2/1: Prodej dřevní hmoty 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 Rok 133 202 125 118 92 581 135 250 293,5 239,64 Objem (tis. 110 m3) Tržby (tis. 148 513 164 261 219 236 133 674 132 131 103 938 617 236 118 702 249 631 364 512 316347 Kč) Po několikaleté gradaci podkorního hmyzu, způsobené ponecháním velké části smrkových lesních porostů samovolnému vývoji, došlo v roce 2011 ke snížení nahodilých kůrovcových těžeb. Průměrné zpeněžení dříví bylo v roce 2011 ve výši 1320,08 Kč za m3. Dalším vlastním zdrojem jsou tržby z prodeje služeb( nájemné, ubytování, pronájem pozemků atd.) či tržby za prodej zboží
8.2.4. Investiční politika Správa pravidelně aktualizuje roční plán investic v závislosti na vývoji potřeb v investiční oblasti a na vývoji výše dotací od zřizovatele. Důležitým vlastním zdrojem na zajištění plánu obnovy majetku – investičních prostředků, jsou odpisy. Majetek organizace je pojištěn dle platných smluv prostřednictvím zřizovatele. Tabulka č. 8.2/2: Majetek Správy – stav k 31.12.2011 v mil. Kč K 31. 12. 2011 Pozemky Stavby Samostatné věci Nehmotný majetek Celkem
v mil. Kč Oprávky 2130 0 967 457 217 190 58 38 3.372
% odepsanosti 47% 88% 66%
685
2.687
Tabulka č. 8.2/3: Zdroje pořizování majetku - stav k 31.12.2011 K 31. 12. 2011 Počáteční zůstatek k 1.1.2011 Výnosy z prodeje majetku Vlastní odpisy Prostředky ze zahraničí Celkem
ZC 2.130 510 27 20
v tis. Kč 25948 6000 39 509 14 151 85 608
142
% členění majetku 79% 19% 1% 1%
V roce 2009 byla dokončena rekonstrukce informačního střediska Idina Pila, dále pak výstavba III. úseku cyklostezky GERLOVA HUŤ – NOVÁ HŮRKA – PRÁŠILY – SRNÍ. V uplynulých letech byly dokončeny rekonstrukce několika objektů - hájenek, byly vybudovány bivak kempy (nouzová nocoviště), pro sídlo CHKOŠ byl pořízen vlastní objekt v Sušici (do té doby sídlila CHKOŠ v pronajmutém objektu). V rámci projektu Zooprogram byla dokončena v roce 2008 výstavba tzv. pozorovacích míst. Investice do strojového parku se soustředily zejména na vybavení lesního provozu běžnou mechanizací (traktory, mulčovače, frézy, sypače atd.), nutnou obnovu výpočetní a kancelářské techniky a vozového parku. Vývoj nákladů a výnosů v letech 2000-2011 - viz tabulka – Vývoj nákladů a výnosů v letech 2000-2011 v příloze A22.
Závěry: Je možné zkonstatovat, že v hodnoceném období Správa jako organizace splnila cíle, které byly stanoveny minulým plánem péče. Byl nastaven vnitřní kontrolní systém k zajištění účelného a hospodárného nakládání s veřejnými prostředky. Kromě vlastních zdrojů a příspěvku na činnost od zřizovatele, Správa využívala dotační tituly v rámci jednotlivých programů a v poslední době se snaží na různé projekty (návštěvnická centra, zámek, revitalizace) získat i dotační peníze z evropských fondů. V roce 2010 byla Správa nucena financovat významnou část oprav majetku z fondu reprodukce sloužícího pro financování investic. Díky tomuto použití fondu reprodukce ve výši téměř 15,1 mil.Kč, nebyla Správa za rok 2010 ve ztrátě, která by činila 12,2 mil. Kč. Příspěvek na činnost Správy byl pro rok 2011 snížen o 37,785 mil. Kč. Správa je tedy nucena nalézt zdroje financování ve výši téměř 50 mil.Kč k pokrytí těchto skutečností formou úspor či jiných zdrojů financování. Vzhledem k takovému výraznému snížení zdrojů financování bude Správa nucena přistoupit k omezení některých činností vyplývajících z platné legislativy či ze zřizovací listiny. Čerpání schválených dotačních akcí v rámci programového financování (investiční i neinvestiční) probíhá v souladu s platným rozhodnutím o poskytnutí dotace na danou akci. Zadávání prací a čerpání prostředků na většinu dotačních akcí mohlo být zahájeno až ve druhém čtvrtletí tohoto roku, a proto bude větší část dotačních prostředků vyčerpána až ve druhém pololetí. Z plánu investic Správy pro rok 2011 bylo za I. pololetí vyčerpáno téměř 25% prostředků. Plán investic bude v druhém pololetí upravován dle aktuálních potřeb a finanční situace Správy. V roce 2011 je realizována celá řada dalších projektů spolufinancovaných z prostředků EU, národních programů a jiných zdrojů než od zřizovatele. Seznam projektů je uveden v příloze č.8. Na naprostou většinu projektů si Správa zajistila potřebnou výši vlastních zdrojů především díky provedeným úsporným opatřením v předchozím období. V případě dalšího krácení příspěvku na činnost bude mimo jiné ohroženo čerpání prostředků na tyto projekty spolufinancované z EU, protože Správa nebude schopna zajistit prostředky na krytí vlastních zdrojů projektů. Správa NP a CHKO Šumava byla začleněna do Integrovaného záchranného systému (IZS). Tato skutečnost s sebou přináší zvýšené provozní náklady pro rok 2011 s tím, že v krátkodobém horizontu bude dále nutné pořídit pro IZS potřebné vybavení. I v případě jeho pořízení z dotace EU, budou do nákladů výrazně vstupovat odpisy tohoto majetku a náklady na jeho opravy a udržování tohoto majetku.
8.3 Strážní služba Před 1. říjnem 2006 byla strážní služba začleněna v organizační struktuře NP v sekci vnějších vztahů jako samostatný odbor. V odboru bylo na pracovní pozici strážce vedeno 22 pracovníků, kteří svoji činnost vykonávali ve 4 strážních obvodech. Každý obvod měl svého vedoucího. Odbor řídil vedoucí odboru strážní služby. Celkem strážní službu vykonávalo na území národního parku 27 pracovníků. Po reorganizaci, která byla provedena realizací příkazů ředitele č.14/2006 a č.15./2006, vznikl odbor terénní služby. V rámci činnosti tohoto odboru, na 6 územních pracovištích, byla vykonávána strážní služba v Národním parku. Přímo strážní službu vykonával pracovník na pozici správce strážního okrsku, k metodickému vedení strážní služby na územním pracovišti byli určeni pracovníci na pozici referentů strážních obvodů, metodické vedení v rámci odboru zajišťoval zástupce vedoucího odboru. V rámci odboru mohlo vykonávat strážní službu celkem 30 pracovníků. Další změnou došlo k převedení strážní služby od 1.10. 2006 pod nově zřízená územní pracoviště, kde došlo
143
i ke změně hranic bývalých obvodů. Provoz informačních středisek a informačních je zajišťován pracovníky zaměstnanými na základě výběrových řízení, veškeré aktivity spojené s komerčním využitím provozují regionální firmy, na sezónní provoz jsou najímáni. K 1.5.2007 byla strážní služba plně začleněna do organizační struktury nově vzniklé Sekce péče o ekosystémy Národního parku na 6 územních pracovištích. Přímé řízení strážní služby zajišťuje vedoucí územního pracoviště ve spolupráci s metodickým řízením referenta sekce pro strážní službu.
Cíle vymezené PP z roku 2001: • • • •
Zabezpečení informačního servisu pro návštěvníky Zabezpečení kontroly dodržování předpisů o ochraně přírody a krajiny Zajištění činnosti informačních středisek Provoz terénních zařízení, poskytujících služby návštěvníkům (vyhlídková věž Poledník, občerstvovací zařízení, …)
Opatření: 1. 2. 3. 4. 5. 6.
Procentuální navýšení podílu informační činnosti v práci strážní služby Zvyšováním právní vzdělanosti přispět ke zkvalitnění výkonu kontrolní činnosti Zajistit do roku 2030 více než 50% podíl vysokoškolsky vzdělaných pracovníků V informačních střediscích zvýšit podíl propagace myšlenek a tezí NP, dále pak regionální informace Kvalitním personálním obsazením zajistit provoz IS a informačních bodů Zvýšit podíl spolupráce se strážní službou NP Bavorský les
Ukazatel:
1.1.
2.1.
3.1.
Výchozí stav (2000) Plán (2010) nebo jiné časové vazby (termíny)
Procentuální navýšení Činnost strážní nebylo stanoveno podílu informační služby vychází ze tří činnosti v práci základních složek strážní služby Informační, strážní služba a terénní práce - podíl procenticky nestanoven Zvyšováním právní Dvakrát do roka nebylo stanoveno vzdělanosti přispět ke školení s podnikovým zkvalitnění výkonu právníkem kontrolní činnosti vysokoškolsky vzdělaní pracovníci
12% podíl
do r. 2030 více než 50%
Současný stav (2011) Informační služba zaujímá cca 50% činnosti v průběhu pracovní doby
vyšší odbornost, navýšení počtu strážců o lesní personál (Správci OLE), školení se státní správou dle potřeb strážní služby, průběžně v celém roce 14,3 % strážců s dokončeným vysokoškolským vzděláním 14,3% studujících
Závěry: V plánu péče z roku 2000 nebyly v sekci 9.2.- Strážní služba - stanoveny žádné cíle a jasné parametry pro pozdější vyhodnocení vývoje jednotlivých cílů a jejich prostředků. Proto je obtížné zpětně vytvořit měřítka pro posouzení jednotlivých činností. Situace v rámci spolupráce se strážní službou v NP Bavorský les se od roku 2000 výrazně zlepšila – společné služby pravidelně jednou do měsíce, společná setkání a školení, projekt Junior ranger.
144
8.4 Shrnutí Závěrem je možné shrnout, že druhé desetiletí existence NP Šumava bylo naplněno hledáním vlastní identity pod silným politickým tlakem.
8.4.1 Péče o ekosystémy Lesní ekosystémy: Současné období managementu lesů je charakteristické změnou zadání péče o lesy NP v důsledku systému péče o evropsky významné lokality v rámci systému Natura 2000. Došlo ke změně přístupu k ochraně „naturových“ biotopů, tzn. hlavně režim péče o kyselé horské smrčiny a byl připraven návrh nové zonace jako projev územní strategie ochrany přírody, který ale nakonec nevyústil ve změnu stávající zonace. Zavádí se tzv. diferencovaná péče o lesy NP, která jasně reaguje na současný stav jednotlivých lesních porostů ve vztahu k dosahování cílů, plně respektujících poslání NP. Orkán Kyrill v roce 2007 a následně zvolená strategie ponechání lesů samovolnému vývoji přineslo jednu z největších kůrovcových kalamit v historii Šumavy a s ní velkoplošný rozpad horských smrkových lesů. Zároveň při řešení této kalamity došlo k historicky nejvyšším ročním nahodilým těžbám (r. 2010) v dějinách NP Šumava. Spolu s těžbami byly v NP Šumava vytvořeny historicky největší holiny v letech 2009-2010. Nelesní ekosystémy: V uplynulém období nebyl kladen na management bezlesí takový důraz jako na péči o lesní ekosystémy. Úspěšně pokračuje Program revitalizace šumavských rašelinišť a mokřadů. Ochrana mokřadů není však dostačující na lesních pozemcích v privátním vlastnictví nebo v rámci kulturního bezlesí. Chybí nástroje na omezení údržby stávající odvodňovací sítě a nerašelinné mokřady jsou z větší části ponechány ladem. Zajištěnou péči na kulturním bezlesí mají především plochy využitelné k zemědělskému hospodaření, jehož charakter je ovlivňován zejména zemědělskou politikou ČR a EU. Speciální péče o cenná společenstva je na relativně malé výměře zajišťována z Programu péče o krajinu. Vodní ekosystémy jsou ve většině případů ponechávány samovolnému vývoji (jezera, drobné vodní toky). Přetrvávajícím problémem jsou některé příčné překážky v tocích. Speciální pozornost byla v posledních letech věnována Vltavskému luhu, jehož ochrana není dosud plně vyřešena. Druhová ochrana: Vlivem sukcesních změn na stanovištích sekundárního charakteru dochází k ohrožení zvláště chráněných druhů rostlin na Šumavě jako celku. Pouze částečně je tento problém řešen v rámci Programu péče o krajinu. Genové zdroje významných a ohrožených dřevin jsou do jisté míry ochráněny pomocí klonových archivů a uznaných semenných sadů. Pro zvláště chráněné druhy živočichů je klíčovým faktorem management jejich životního prostředí. U ZCHD živočichů primárních ekosystémů (lesy, rašeliniště a mokřady, sutě, skály, vodní toky, jezera) je nejvhodnějším managementem bezzásahovost – ve sledovaném období jsou trendy u sledovaných druhů víceméně stabilní. U sledovaných druhů využívajících sekundární ekosystémy je početnost stabilní, klesající trend je zjištěn pouze u populace tetřívka.
8.4.2 Péče o krajinu NP Ve sledovaném období došlo ke zvýraznění změn krajinného rázu vlivem zarůstání krajiny po opuštění zemědělsky využívaných pozemků, které začalo již po druhé světové válce. Současný způsob péče o krajinu podmiňuje vznik „ostrých“ přechodů mezi lesem a obhospodařovaným bezlesím, což v budoucnosti se pravděpodobně bude ještě zvýrazňovat. Z krajiny se postupně ztrácí fenomén přechodových společenstev mezi lesem a nelesní krajinou. Další změna je zřejmá v rozvojových částech obcí, kde dochází k zahušťování výstavby (především pro účely rekreačního využití – penziony, apartmánové domy) a nerespektování tradičních architektonických prvků. Tento typ výstavby nepřispívá k údržbě a pozitivnímu vývoji krajiny, ale naopak vede ke ztrátě její identity, která se pojí s jejím tradičním využíváním.
145
8.4.3 Monitoring Pro kapitolu Monitoringu a výzkum nebyly v Plánu péče 2001-2010 stanoveny aktivity, kterými bylo plánováno dosažení cílů, ani nebyly stanoveny měřitelné ukazatele. Výsledky výzkumných projektů a monitoringu realizovaných na území NP jsou využívány zejména pro praktický management. Významnou roli má monitoring a výzkum při stanovení zásad i konkrétních způsobů managementu jednotlivých typů ekosystémů a lokalit, určení konkrétního způsobu využití dotačních titulů EU na bezlesí nebo návrhu zonace NP a zpracování Plánu péče . Zvláště v některých oblastech je monitoring nedostatečný, prováděný pouze v rámci dílčích aktivit nebo jednorázových projektů a je potřeba mu do budoucnosti věnovat zvýšenou pozornost.
8.4.4 Veřejné využívání území NP V řešeném období 2001- 2011se Správě NP nepodařilo najít konsensus s obcemi a obyvateli v rozhodujících tématech jako byly a jsou směřování národního parku a péče o jeho lesy. Přesto bylo v posledních letech vyvinuto na obou stranách poměrně velké úsilí s cílem propojit zájmy regionu a ochrany přírody, což se odráží ve společných projektech. Existence Biosférické rezervace Šumava však dosud zůstává nevyužitou šancí regionálních vztahů. Značná pozornost byla věnována ekologické výchově a péči o návštěvníky ať již vytvářením expozic v informačních střediscích, tvorbou tiskovin, úpravou terénního informačního systému nebo širokou nabídkou speciálních programů.
8.4.5 Mezinárodní spolupráce Celkově je možné konstatovat, že spolupráce mezi NP Bavorský les a Šumava se v uplynulém období úspěšně rozvíjela a doplňovala, což lze doložit řadou společných aktivit a projektů. Došlo i k určitému sblížení přístupu v managementu lesů obou parků. Určité rezervy jsou ve vztazích s jinými zahraničními partnery – kromě jednorázových studijních cest nebyla navázána užší spolupráce s jinými evropskými parky. Prezentace NP Šumava na mezinárodní úrovni se odehrává v rovině stálého členství v pracovní skupině EUROPARC a jednorázových vystoupeních zástupců NP na mezinárodních konferencích, seminářích či workshopech, většinou odborně zaměřených.
Poznámka: Seznam příloh plánu péče a Seznam zkratek jsou uvedeny v závěru Návrhové části PP.
146
