1
Autor: Robert Zbíral
PLAGIÁTORSTVÍ A JAK MU PŘEDEJÍT (ZPŮSOBY CITACÍ) Hned zpočátku je nutné prodiskutovat záležitost, která je při psaní práce vědeckého charakteru (a ostatně i jakékoliv jiné) nejdůležitější, totiž plagiátorství. Samozřejmě je to trochu nepříjemné téma, ale s rostoucím množstvím informací dostupných především na internetu se stává čím dál více aktuální. Definice Plagiátorství je každý případ, kdy se osoba vědomě, ať už přímo či nepřímo, za jakýmkoliv účelem, uchýlí k publikované či nepublikované práci někoho jiného s cílem prohlašovat ji za svoji vlastní. (Parafrázováno z Indiana University Bulletin) Jak se vyhnout plagiátorství?1 Z předchozích odstavců by mohlo vyplývat, že při psaní prací by měl pisatel používat jen své vlastní myšlenky. Tak tomu ovšem není, v naprosté většině případů to ani není možné. Základním způsobem, jak se vyhnout obvinění z plagiátorství je uvést zdroj, pokud jste použili následující skutečnosti: •
myšlenky, teorie, či názory jiné osoby,
•
fakta, statistiky, grafy, diagramy (jinak řečeno jakékoliv informace), které nejsou obecně známé,
•
přímé citace či parafrázovaní psaného či mluveného projevu jiné osoby.
Jak správně uvést zdroj? Obecně existují dvě možnosti jak použít nevlastní zdroje ve vaší práci. Jedná se o přímou citaci a nepřímou. Situaci vysvětlí nejlépe následující příklady. Originální znění textu, který chcete použít
1
Častou obranou jsou ospravedlňování typu: „Nevěděl jsem, že to není povoleno“, „Zapomněl jsem, že je to citace“, „Ztratil jsem zdroj“, „Přidal jsem několik vlastních slov“, „Použil jsem jen pár slov/vět z mnoha“ atd. Podobné omluvy samozřejmě není možné přijmout…
2
Všechna tři memoranda prosazovala celkový společný trh a akceptovala odvětvové akce v jaderné energii a dopravě. Chybělo memorandum francouzské, a právě postoj Francie byl nejméně určitý. Mělo-li jaderné společenství určitou přitažlivost, pak celkový společný trh byl vzhledem k francouzským strukturám a mentalitě považován za hazard. Ale Francie, která nechala ztroskotat myšlenku EOS, dlužila svým sousedům kompenzaci. Předseda Rady Edgar Faure prohlásil 25. května na tiskové konferenci, že „skutečná organizace nemůže být pouhým klubem či konferencí velvyslanců. Jakkoli je pojem nadnárodnosti bludný, je přesto nutné dát mu rozhodovací pravomoci.“2 a) přímá citace Pokud použijeme cokoliv ze zdroje slovo od slova, jedná se o přímou citaci. V tomto případě je povinností pisatele tuto skutečnost uvést, což se děje pomocí vložení přímo citovaného textu do uvozovek („XY“). Nejlepším příkladem je samotný původní text. Pokud se jedná o delší názor (např. nad 50 slov) někoho jiného (nejlépe ve formě přímé řeči), je dobré oddělit celý úsek od ostatního textu ve formě zvláštního odstavce. Pokud původní text jen lehce upravíme např. spojením vět či výměnou jednoho slova, jedná se stále o přímou citaci a nelze ji vydávat za nepřímou! Příklad jak použít přímou citaci: Přístup Francie ke společnému trhu byl nejasný, ale země cítila, že tentokrát nemůže zůstat mimo. Edgar Faure, předseda vlády, deklaroval: „Jakkoli je pojem nadnárodnosti bludný, je přesto nutné dát mu rozhodovací pravomoci.“3 Příklad jak nepoužít přímou citaci: Francie dlužila svým sousedům kompenzaci a tak předseda Rady Edgar Faure prohlásil 25. května na tiskové konferenci, že skutečná organizace nemůže být pouhým klubem či konferencí velvyslanců.4 b) nepřímá citace Někdy je vhodné převzít z původního zdroje pouze některé údaje (např. statistiky) a dosadit je do vlastní myšlenky, popř. použít informaci ve vámi upravené podobě. V tomto případě se jedná o nepřímou citaci a je nutné si uvědomit, že i když nepoužijete předlohu slovo od slova, je stále vaší povinností uvést zdroj oné informace. Opět je důležité zdůraznit, že pro
2
Gerbet, Pierre, 2004. Budování Evropy. Praha, Karolinum, s. 129. Gerbet, Pierre, 2004. Budování Evropy. Praha, Karolinum, s. 129. 4 Gerbet, Pierre, 2004. Budování Evropy. Praha, Karolinum, s. 129. 3
3
kvalifikování části textu jako nepřímé citace musí dojít ke skutečné transformaci původní předlohy, nestačí jen kosmetické změny! Příklad jak použít nepřímou citaci: Přístup Francie ke společnému trhu byl nejasný, ale země cítila, že tentokrát nemůže zůstat mimo. Ačkoliv předseda vlády Edgar Faure nesouhlasil s principem supranacionality, byl ochoten v tomto směru ustoupit a přesunout některé pravomoci na nadnárodní instituce.5 Příklad jak nepoužít nepřímou citaci: Přístup Francie ke společnému trhu byl nejasný, ale země cítila, že tentokrát nemůže zůstat mimo. Ačkoliv předseda vlády Edgar Faure nesouhlasil s principem supranacionality, byl ochoten v tomto směru ustoupit a přesunout některé pravomoci na nadnárodní instituce. (všimněte si chybějící poznámky pod čarou) c) obecně známá informace U těchto skutečností není nutné uvádět zdroje, uvědomte si ale, že čtenář nemusí být natolik zběhlý v problematice, kterou popisujete a tak i něco co vám může připadat jako obecně známé nemusí mít stejný charakter pro čtenáře. Pokud se obecně známá informace nepodává neutrálně-informačním tónem, je vhodné uvést zdroj. Nezapomeňte také, že pokud přejímáte text slovo od slova, tak musíte i v tomto případě použít přímou citaci. Příklady obecně známých informací: Vladimír Špidla odstoupil v roce 2004 z funkce premiéra ČR a chystá se vykonávat funkci evropského komisaře. Evropská unie se 1. května 2004 rozrostla o 10 států na stávajících 25 členů. Špatné použití tohoto pravidla: To, že odstoupivší premiér V. Špidla dostal trafiku evropského komisaře, je nutné chápat jako podraz na pana Teličku, kterého Špidla půl roku předtím do Bruselu prosadil. (zde se jedná o expresivně laděné sdělení) Voleb do Evropského parlamentu se v ČR v Karlovarském kraji zúčastnilo 25% oprávněných voličů. (jde již o konkrétní údaj) Kolik přímých a nepřímých citací je možno použít?
5
Gerbet, Pierre, 2004. Budování Evropy. Praha, Karolinum, s. 129.
4
Neexistuje jednotná směrnice kolik citací by měla mít dobrá vědecká práce. Obecně lze říci, že množství citací není omezeno, ačkoliv v empiricky založeném textu by jich mělo být víc než v teoreticky směřované práci (ani to ale není pravidlo). Co je však nezbytné kontrolovat je poměr přímých citací. Vědecká práce vysoké úrovně (článek v odborném časopise, kniha, ale např. i diplomová práce) by neměla překročit limit 10% přímých citací na celkovém objemu textu, v případě seminární práce je však možné zvýšit tento poměr na 30-40% (v našem případě tedy maximálně 1500 slov). Je ale důležité zdůraznit, že těchto 40% by nemělo rozhodně být z jednoho zdroje nebo ve formě jedné dlouhé přímé citace. Pokud v práci přímo citujete více jak 800 slov (celkem) z jednoho zdroje či je některá přímá citace delší než 400 slov (nebo použijete graf či diagram), je dle akademických zvyklostí slušné kontaktovat majitele copyrightu a požádat o svolení. Abychom debatu o přímých citací ukončili, snažte se je používat za následujících podmínek: •
skvěle podporují vaše tvrzení,
•
uvádějí něco nového a zajímavého a není zde způsob jak byste to řekli lépe,
•
k vyjádření přímé řeči jiné osoby, navíc pokud je toto expresivní či výrazově nezvyklé,
•
obsah a formulace přímé citace je výjimečná,
•
v ostatních případech raději parafrázujte (nepřímá citace), nebo ještě lépe využijte získané informace ve vlastním textu (také nepřímá citace).
STRUKTURA PRÁCE6 Seminární práce (o diplomové ani nemluvě) by měla dodržovat zde uvedenou formální úpravu a obsahovou strukturu. Ačkoliv se to u prací menšího charakteru může zdát jako nadbytečné, je možno to brát jako průpravu na do budoucnosti, například pro psaní diplomové práce či vědeckou činnost. a) Titulní list Seminární práce musí obsahovat tyto údaje (shora dolů): celý název školy, fakulty (popř. katedry, na PF není nutné): jméno autora, název práce, případný podnázev, označení (např. seminární práce), název předmětu, dole: jméno vedoucího práce včetně správně a aktuálně uvedených akademických a vědeckých titulů (jen u diplomové práce); místo a rok (viz vzor na konci tohoto dokumentu). Na druhé stránce je především u diplomové práce obvyklé uvádět čestné prohlášení, které je umístěno v dolní části (viz vzor na konci tohoto dokumentu). Není ale na škodu, když toto 6
Založeno na materiálu „Základní instrukce pro správné psaní písemných prací“, používaného na KPES FF UP, s. 1-2. Děkuji Jiřímu Lachovi za svolení ho využít.
5
prohlášení je i v seminární práci a student si jeho prostřednictvím uvědomí, že je třeba při koncipování písemných prací dodržovat také jisté výše uvedené etické normy. b) Obsah Je v něm uvedeno členění práce na jednotlivé části s číselným označením, včetně podkapitol. Kapitoly i podkapitoly jsou označeny římskými číslicemi v desetinné podobě. Pro přehlednost doporučuji, aby podkapitoly dosahovaly maximálně do hloubky třetí úrovně (tedy 1.1.1.), další dělení již atomizuje text (pro seminární práci našeho rozsahu lze i dvě úrovně považovat za maximum). V moderních textových editorech je obsah možno generovat automaticky, pokud pro názvy jednotlivých kapitol a podkapitol použijete tzv. styly (Nadpis 1, Nadpis 2 atd.). Vřele doporučuji se tomuto způsobu naučit (viz vzor na konci tohoto dokumentu). c) Úvod Úvod nelze považovat za formální záležitost, jakousi bezúčelnou vycpávku jenž má čtenáře rychle převést do vlastního výkladu. Slouží k tomu, aby si autor (ale i čtenář) uvědomil základní metodologické postupy a kroky při koncipování práce a hledal širší souvislosti tématu, o němž píše. Proto je třeba úvodu věnovat mimořádnou pozornost co se týče obsahu i rozsahu. V úvodu by měly být obsaženy mimo jiné i tyto náležitosti: •
vymezení cíle a tématu práce,
•
zdůvodnění výběru tématu; autorovo východisko (věcné, teoretické a metodologické),
•
časové a obsahové vymezení (popřípadě také geografické),
•
zhodnocení dosavadního zpracování tématu,
•
charakteristiku použitých pramenů a literatury, jejich zhodnocení,
•
zdůvodnění použité metody,
•
vysvětlení členění práce,
•
vlastní pohled na výsledky práce, problémy, úspěchy, nedostatky a rezervy,
• případné poděkování osobám, které si myslíte, že si to zaslouží. d) Vlastní text Je členěn na kapitoly a podkapitoly, dále na odstavce. Ty by měly být délkou mezi 5-15 řádky, nezapomeňte ale na logiku textu. Celý text zarovnávejte do bloku (justified), čísla stránek umístěte nejlépe nahoru uprostřed. Kapitoly první úrovně začínají na nové straně. Je vhodné držet se následujících doporučení (jedná se pouze o výběr): •
číslovky do 10 vypisujeme slovy, poté používáme číslice,
6
•
osobnosti při prvním uvedení v textu vypisujeme i s plným křestním jménem, podobně u zkratek při prvním použití uveďte do závorky plně znění (nepoužívejte zkratky v případě, že ji nevyužijete v textu alespoň pětkrát; obecně známé zkratky jsou výjimkou- např. USA),
•
buďte konzistentní- vše stejné v textu musí být sjednoceno (transkripce cizích slov a jmen, označení dokumentů či institucí atd.).
e) Závěr Je mu nutné věnovat stejnou, ne li větší pozornost jako úvodu, má být vyvrcholením a zakončením celého vašeho snažení (více viz. text níže). f) Poznámkový aparát Pro poznámkový aparát používáme systém poznámek pod čarou (footnotes). Ty slouží jak k uvedení odkazů na použitý zdroj (přímá i nepřímá citace), tak i k bližšímu vysvětlení skutečností z hlavního textu (z cvičných důvodů musí být v pracích oba typy), aby ten nebyl příliš složitý a komplikovaný. Je ovšem nutné užívání vysvětlujících poznámek pod čarou nepřehánět, aby nevytvářely druhé pásmo výkladu. V textových editorech je vkládání poznámek pod čarou automatické (doporučuji si nadefinovat vlastní klávesovou zkratku, např. ve Wordu pro příkaz VlozitPoznPodCarouIhned).
7
JAK NEJLÉPE NAVRHNOUT A NAPSAT ANALYTICKO-EMPIRICKOU SEMINÁRNÍ PRÁCI?7
Následujících 10 bodů vám snad poskytne vodítka jak psát seminární práce nejen v rámci předmětů Instituce EU a Dějiny evropské integrace. Žádné z níže uvedených doporučeních není vytesané do kamene, ale doufám že vám pomohou organizovat výzkum a psaní takovým způsobem, aby výsledkem byla přesvědčivá seminární práce (a získané kolokvium či zápočet). 1. Cílem téměř každé práce je vysvětlit určitý jev, událost, tedy proč se něco stalo či nestalo určitým způsobem. Hned zpočátku je nutné si uvědomit, co vysvětlujete a proč je to zvláštní nebo důležité. Ujistěte se, že čtenář již na začátku vaší práce ví o čem práce je a co vysvětluje. Dobrým způsobem jak toho docílit je položit otázku(y). 2. Zamyslete se nad všemi skutečnostmi, které vyplývají z toho co vysvětlujete. Pokud vaše prvotní otázka obsahuje termín který je nejasný či není všeobecně známý, definujte jej. V některých případech i zdánlivě jednoduchý problém může mít několik dimenzí. Vaše otázka například může znít: Proč byl Václav Klaus zvolen prezidentem, ačkoliv původně jeho šance byly minimální? K zodpovězení této otázky je možno rozlišovat mezi situací v parlamentu, uvnitř jednotlivých politických stran, pozicí dalších kandidátů, postojem médií a veřejnosti atd. V seminární práci se můžete věnovat pouze jednomu z těchto aspektů nebo libovolné kombinaci, ale musíte v tom mít jasno. V závislosti na vaší volbě může dojít i k přehodnocení základního empirického předpokladu (např. byly šance Klause skutečně minimální?). Měli byste identifikovat nejdůležitější dimenze toho co vysvětlujete a objasnit proč jste se rozhodli na ně soustředit. 3. V mnoha případech budete chtít navrhnout vaši vlastní teorii k objasnění skutečnosti, kterou vysvětlujete (abychom byli přesní, v tuto chvíli budete mít pouze hypotézu, tedy zatím nedokázané abstraktní vysvětlení). Vaše teorie může mít několik stupňů. Může být složitější, ale neměla by být tak komplikovaná aby připomínala košatý strom. Dá se říci, že pokud nejste schopní vyjádřit podstatu teorie v jedné či dvou větách, něco je špatně.
7
Napsali Tim Büthe (Stanford University) a Peter Hall (Harvard University). Přeložil a volně upravil Robert Zbíral, na jehož hlavu padají všechny chyby a nepřesnosti.
8
Jak formulovat vlastní teorii? Jeden z nejlepších způsobů jak začít je zeptat se: Jak ostatní autoři přede mnou přistoupili k vysvětlení skutečnosti, o které chci psát? Analyzujte teorie, které jsou otevřeně či skrytě obsaženy v těchto pracích. Pokud se vám některá z těchto teorií hodí pro váš záměr, použijte ji. Lepší je ale zeptat se, co by se na použitých teoriích dalo zlepšit: neobsahují bod který si myslíte že je důležitý?; vychází z faktů se kterými nesouhlasíte nebo považujete jiné hlediska za důležitější? Poté je možná čas pokusit se formulovat vlastní teorii. Nezapomeňte, že teorie použitá v jedné oblasti (např. v ústavním právu) je někdy vhodná i k vysvětlení skutečností z oblasti jiné (např. institucionální vývoj EU). 4. I případné formulování vlastní teorie neznamená její okamžité použití a tím konec vašeho snažení. Místo toho vyhledejte jiné teorie popisující tu samou skutečnost (např. v literatuře), ale se kterými nesouhlasíte. Uveďte alespoň jednu či dvě podobné teorie a objasněte je ve své práci, která tím získá na přesvědčivosti, zvláště pokud dokážete, že: a) vaše teorie odpovídá faktům b) ostatní teorie které jste zmínili neodpovídají faktům tak dobře. Jinými slovy, přistupujte ke své seminární práce nikoliv jako možnosti jak uvést a podpořit vaše vysvětlení dané skutečnosti, ale jako možnost jak zhodnotit více teorií a prokázat která z nich je přesvědčivější než ostatní. 5. V tuto chvíli se alespoň ve své mysli pokuste rozložit vaši teorii na několik podbodů. Jeden ze způsobů jak toho dosáhnout je znovu se podívat na hlavní otázku vaší práce a zeptat se: Které podotázky musím zodpovědět, abych byl schopen odpovědět na otázku hlavní? Opět docházíme k tomu, že většina skutečností má množství dimenzí. Obvykle není možné vyčerpat je všechny, ale můžete podpořit svoji práci koncentrací na několik z nich. Abychom zůstali u předchozího příkladu: Pokud si kladete otázku proč ČSSD nominovala do prvního kola prezidentských voleb Jaroslava Bureše a nikoliv Miloše Zemana, bude asi dobré odpovědět proč měl být kandidátem Zeman. Navíc, téměř každá analytická otázka (např. proč ČSSD učinila takové rozhodnutí?) v sobě zahrnuje předchozí empirickou otázku (jak politická strana činí taková rozhodnutí?). 6. Nyní již můžete začít shromažďovat důkazy potvrzující a vyvracející teorie, které máte zájem probrat. Tento krok je rozhodující. Všechna tvrzení by měla být podložena empirickými důkazy. Zeptejte se sami sebe: Co bych měl najít, pokud skutečnost, kterou vysvětluji, odpovídá mé teorii? Co bych měl najít kdyby neodpovídala? Uveďte historické a empirické důkazy kdykoliv je to možné. Zde můžete uplatnit komparativní metodu, ačkoliv to není zcela nutné. V závislosti na otázkách které si kladete může být přínosem srovnání v čase, mezi zeměmi, či např. jednotlivými institucemi. Pokud porovnáváte skutečnost, která má být podle vás vlastní vícero státům,
9
soustřeďte se na společné body, v případě porovnávání odlišností naopak na věci které nejvíce charakterizují rozdílnost. Neměli byste jen suše odrecitovat historii jednotlivých zemí, ale cíleně použít srovnání k dokázání vašeho tvrzení. 7. V tuto chvíli ještě není vhodné se vrhnout k počítači a začít psát jednotlivé body práce. Místo toho si načrtněte na papír diagram vašeho hlavního tvrzení a jeho podbodů. To vám umožní uspořádat si myšlenky dle jejich priorit. Nejlépe je rozdělit teze do jednotlivých kategorií, např. na nejdůležitější skutečnosti, ostatní důležité skutečnosti, podpůrné skutečnosti, a zajímavé vedlejší skutečnosti. Poté se zamyslete jak je chcete vyjádřit. Pravděpodobně nechcete, aby vaše práce byla jen seznamem tezí. Potřebujete „organizační schéma“, které naznačí jaké body uvést dříve a jaké později. V některých případech je vhodné použít chronologickou metodu, pokud však např. srovnáváte roli jednotlivých států v procesu evropské integrace, bude možná lepší diskutovat země odděleně. Toto však není vždy nejlepší způsob jak navrhnout seminární práci. Je mnohem výhodnější určit hned na začátku jak rozvinout vaše vysvětlení než později předělávat uspořádání textu. Logicky vzato, zeptejte se sami sebe které podotázky bych měl zodpovědět první a které později (nejsou odpovědi na některé podotázky závislé na odpovědi na podotázky předešlé)? Možná si budete chtít ušetřit důležitý bod vašeho tvrzení pro překvapivé rozuzlení na závěr, ale v tomto případě je nutné vést čtenáře již od počátku krok za krokem, tak aby mohl ocenit vaše odůvodnění a byl připraven na onen dech beroucí konec. Často je prospěšné rozdělit text do kapitol, někdy i podkapitol. Tímto způsobem vyjádříte jasné uspořádání myšlenek a pro čtenáře je jednoduší sledovat vaši argumentaci. Zároveň to napomůže i vám samotným. Při přípravě osnovy běžně objevíte zajímavé hlediska, kterých jste si dříve nevšimli, a naopak některé části práce se již nebudou zdát tak důležité. Možná že budete muset v tuto chvíli provést dodatečný empirický výzkum, to je ale vždy lepší než to dělat pár dní před odevzdáním. 8. Když přejdete k psaní seminární práce, přemýšlejte o ní z pohledu odstavců. Každý z nich by měl obsahovat určitou jednotku informace. Jednoduše řečeno, vyjádřete jeden bod vaší teze a vše co k němu patří v jednom odstavci. Tímto způsobem se donutíte psát jasně a bez zbytečného opakování. Na závěr si můžete práci projít a ujistit se, že neopakujete ty samé skutečnosti v různých odstavcích. Tento postup ulehčuje čtenáři držet se sledu vašich myšlenek. Pokud hrozí riziko čtenářova zabloudění, napomožte mu umístěním „směrových ukazatelů“ přímo do textu. Jinými slovy, občasná věta vysvětlující jak vaše tvrzení v jednom odstavci souvisí s ústřední tezí, není na škodu. Čím delší je seminární práce, tím více by měla obsahovat podobných nápověd. Na druhou stranu
10
to ale nepřehánějte. Podobně jako na silnici je občasná dopravní značka užitečná, cesta lemovaná billboardy pouze odvádí od klidné jízdy. Pokud se nemůžete rozhodnout jak skutečnost, kterou právě popisujete, zapadá do celkového záměru práce, je to znamení, že tato skutečnost je buď stále nejasně vysvětlená nebo nedostatečně přesvědčivá a měla by být tudíž vynechána. Samozřejmě, empirický výzkum je základem pro podložení vašich argumentů. Nesnažte se ale ohromit vyučujícího uvedením každého faktu, na který jste při výzkumu narazili. Hlavním cílem seminární práce je ukázat, že umíte použít materiál k podpoření vašeho záměru. 9. I když se již blížíte k hranici zadané délky práce, nezakončete ji pouze přidáním jedné či dvou vět. Většina prací potřebuje pečlivě promyšlený závěr, který čtenáři připomene vaši základní teorii/záměr a jak jste je dokázali. Nezapomeňte, že závěr je poslední část, kterou vyučující čte před tím, než zhodnotí celé snažení. Proto se nevyplatí závěr podceňovat. Není nutné udělat stručný výtah celé práce (zvláště pokud je složitě strukturovaná), ale je dobré zopakovat hlavní body. Jak již bylo řečeno, občas se vyplatí ušetřit si zvlášť závažnou tezi až na závěr. Další možností je ospravedlnit, proč zrovna vaše teorie je vhodná pro vysvětlení skutečností, které jste uvedli. 10. Pište v jednoduchých větách. Snažte se vyhnout složitým souvětím pokud nejste obzvláště nadaní pisatelé. I velmi složité teze mohou být vyjádřeny v krátkých větách. Ujistěte se, že se nesnažíte sdělit příliš mnoho v jedné větě. V případě že ano, nebojte se ji rozdělit. Zkontrolujte každou větu ve vaší práci. Rozuměl by jí váš spolubydlící? Pokud ne, zjednodušte tuto větu. Vyhněte se slangu. Zamyslete se nad klíčovými slovy, které používáte. Jestliže se jedná o odborné výrazy, ujistěte se, že jim vy i čtenář rozumějí. Pokud by tomu nemuselo tak být, vysvětlete je v textu či poznámce pod čarou, či je nepoužívejte vůbec. Na úplný závěr si práci projděte a zkontrolujte si syntax a pravopis. To se může zdát jako detail, ale jako vysokoškolští studenti byste měli umět psát bezchybnou a krásnou češtinou a zbytečné hrubky pokazí dojem i z jinak argumentačně skvělé práce! Přeji hodně štěstí a zábavy při psaní seminární práce ☺
11
Vzor č. 1: Titulní stránka seminární práce
Univerzita Palackého v Olomouci Právnická fakulta
Karel Poborský
Proč titul vždy vyhraje Sparta Praha Normativní interpretace empiricky doložené skutečnosti
Seminární práce do předmětu Kopaná jako fenomén společnosti 21. století
Olomouc 2004
12
Vzor č. 2: Čestné prohlášení
Prohlašuji, že jsem tuto seminární práci vypracoval(a) samostatně na základě uvedených pramenů a literatury. V Olomouci dne 30. září 2004
Podpis (Karlův autogram nemám)
13
Vzor č. 3: Obsah generovaný automaticky programem MS Word (omlouvám se za anglické znění, ale nic jiného než svoji diplomovou práci jsem neměl v počítači)
