OBSAHU X. konštruktérska súťaž vypísaná Ceny 30 000 Kčs termín 31. 1. 1980 Uzamkýnač lyží Nábytek do chalupy Vyčiňovanie koží Kreslo z latovky Prenosné lešenie Detská sedačka do auta a zároveň moderný kočík Startování Lady Zařizujeme malý byt Oprava pračky Romo Viacúčelový stojan k el. vŕtačke Malý univerzálni kovoobrábécí stroj Bruska do kulatá a dalších 9 návodů
Plachetnice ALKA univerzální, lehce Vyrobí teľná loď
ZOSTAVIL KAMIL ZOUFALÝ OBSAH 1. NA ŠPORT Plachetnice ALKA I Telocvičné náradie Uzamkýnač lyží 2. NA CHATU Nábytek do chalupy III Vyčiňovanie koží Kreslo z latovky Stolek a lehátko na záhradu Prenosne lešenie
2 11 14 .15 19 20 23 23
3. AUTO MOTO Detská bezpečnostná sedačka . . 27 Hledáni poruch v zapalování. . . 33 Pro lepši startováni LADY 35 4. DO BYTU Kolíska pre prvé dieťa Lacné garniže
36 39
Zařizujeme malý byt I I I 39 Stojan na šatstvo 42 Preklápacia stolička 45 Stolní lampička 45 Úprava pračky Romo Kombi. . 4 7 Upevněni prahu 48 Samočinný spínač 49 5. STROJE A NÁSTROJE Viacúčelový stojan k vŕtačke I . . . 50 Malý univerzálny kovoobráběci stroj 56 Bruska do kulatá k soustruhu. . .57 Přítlačné zařízení na srovnávačku 59 Praktický doplněk okružní p i l y . . . 61 Řezání úhlů 62 X. KONŠTRUKTÉRSKA SÚŤAŽ vypísaná
26
PRO SPORT PLACHETNICA ALKA I je zvláší vhodné rekreační plavidlo, které dobře slouží nejen jako plachetnice, ale i jako veslice či člun s přívěsným motorem výkonu 1,5 kW (2 KS). Protože je typu „dinghy", tzn., že nemá palubu, není počet členů posádky omezen prostorem, kterého je dostatek, ale pouze celkovou vahou (hmotností) posádky — loď uveze až 5 osob. Je při tom dobře ovladatelná i za silného větru a uzavřené prostory kolem kokpitu zaručují její nepotopitelnost. Stavba lodi nevyžaduje speciálního nářadí, zařízeni, znalostí ani materiálů. Náklady na dosud postavených osm lodí činily včetně plachet průměrně 3500,— Kčs. I když loď není zatím zařazena do tříd, uznávaných jachetní sekcí ČSTV, je jí možno použít i na závody v kategorii dospělých se dvěma členy posádky. Loď je dlouhá 330 cm, široká 142 cm, ponor (se zataženým kýlem)2 má 20 cm, plochu plachet 6,1 m a celkovou hmotnost 61 kg. Díky gaflovému oplachtění nepřesahuje při přepravě stožár délku lodě. Trup lodi je z vodovzdorné překližky, ale lze použít i laminátových desek. Tvar trupu se získá spojením jednotlivých dílů pomocí měděných drátů; ostatní prvky se do takto vytvořeného pláště vlepují. Proto při stavbě lodí vystačíme s běžným ručním nářadím a s elektrickou vrtačkou. Potřebný materiál lze zakoupit: — překližky, latě, prkna v prodejnách dřevařských podniků a v prodejnách pro modeláře, — mosazné vruty a hřebíky v železářstvích nebo v prodejnách Ferony, — měděné hřebíky v NDR, — kování, lanka ap. v prodejně Vodák v Praze, v prodejně NOE v Neratovicích a ve specializovaných prodejnách v N D R, —látku na plachtu v prodejnách n.p. Hedva Moravská Třebová. Protože návod na zhotovení plachetnice ALKA je rozsáhlý, uveřejníme v tomto sborníku jen návod na stavbu tělesa; návody na zhotovení stožáru, ploutve, kormidla, plachet a potřebného kování uveřejníme
2
v příštím sborníku. Půdorys tělesa plachetnice, bokorys a rezy jsou uvedeny na str. 4 a 5, detaily potřebné pro stavbu tělesa jsou na str. 6 a 7. STAVBA TĚLESA Nejprve si na potřebnou délku nastavíme překližku pro obšívku boků 1, dna 2 a pro palubu boční komory 9 a její stojinu 10. Překližku nastavíme nejlépe tak, že na koncích zhoblujeme úkosy 1 :10 v délce asi 40 až 50 mm a ty pak slepíme (obr. 1 dole). V případě, že by pro někoho bylo přesné zhoblování a slepení obtížné (oba díly musí být při lepení pevně staženy), lze překližku nastavit i pomocí příložek. Při tom je třeba si uvědomit, že vždy jeden díl je levý a druhý pravý — příložka musí být vždy z vnitřní strany. Pro lepení používáme dvousložkového lepidla Epoxy 1200. Dávkování musí být přesné (na 7 dkg pryskyřice 5 cm 3 tužidla), je proto vhodné opatřit si pro dávkování tužidla starou injekční stříkačku z umělé hmoty asi na 10 cm 3 . Z tvrdšího kartonu si podle výkresů zhotovíme šablony, podle kterých vyřízneme načisto díly 1, 2, 3, 5B, 10 a 14 a s přídavkem na rovné straně díly 4, 5, 5A, 6, 7, 8, 9, 11 a 13. Díly můžeme samozřejmě nakreslit i přímo na překližku bez šablon, nevyhneme se však pravděpodobně zbytečným odpadům — šablony totiž umožňují lepší využiti materiálu. Montáž obiívky začneme tím, že obě překližky dnové obšívky 2 a 2A složíme na sebe a kolem celého obvodu vyvrtáme otvory pro drátová očka (obr. 1 nahoře), která lze získat ze starých měděných kabelů. V místě štěrbiny ploutvové skříně vyvrtáme otvory pro dvě pomocná očka. Vzdálenost otvorů od rohů je 32 mm, vzdálenost otvorů od štěrbiny ploutve skříně 38 mm. Dráty navlečeme, částečně stáhneme a obě půlky dna na stapelu (obr. 2) rozevřeme a očka dotáhneme. Stapely jsou vlastně dvě kozy, na kterých provádíme montáž tělesa. Postavíme je do míst, kde bude přední a zadní přepážka 5A a 6. Základ stapelu je prkno asi 3/4",
které vyřízneme do tvaru podle obr. 2; ještě vhodnější je, aby horní hrana prkna měla stejný tvar jako zmíněné přepážky. Ze spodu přišroubujeme k prknu dvě dvojice šikmých noh. Montáž lze provádět i na jiných kozách, popř. na zemi. Veškeré spoje prováděné drátěnými očky musí přesně lícovat hrana na hranu a bez mezery. Při dotahování si pomáháme poklepáváním kladívkem na obě spojované části a na drát, který zaklepeme z vnitřku do překližky. Ke dnu přiložíme zadní zrcadlo 4, podle dna obkreslíme umístění otvorů a otvory vyvrtáme opět ve vzdálenosti 6,5 mm od kraje. Zadní zrcadlo přitáhneme očky ke dnu. Nejlépe je pracovat s pomocníkem, který oba stahované díly přidržuje. Stejně postupujeme i při montáži předního zrcadla 3. Na boční obšívku 1 narýsujeme čáru ve vzdálenosti 127 mm oď horní rovné hrany. Na straně přilehlé k zadnímu zrcadlu vyvrtáme otvory pro drátěná očka. Potom opíšeme umístění těchto otvorů na zadním zrcadle 4, vyvrtáme otvory a bok stáhneme k zadnímu zrcadlu. Stejně postupujeme při montáži ke dnu, pouze s tím rozdílem, že otvory vrtáme postupně a ihned navlékneme a stáhneme očka. Po sestavení a stažení celé obšívky vložíme mezi boky pomocné výztuhy. Kratší výztuhy 58 umístíme tak, aby ve vzdálenosti 686 mm od předního zrcadla (měříme po obvodu boků a ne v ose lodi) byla vnitřní šířka boků 1048 mm. Delší výztuhu 59 umístíme obdobně tak, aby ve vzdálenosti 1334 mm od zadního zrcadla byla šířka 1398 mm. Výztuhy připevníme tak, že asi 10—15 mm od horní hrany boku vyvrtáme otvory, skrz které je přibijeme hřebem s uštipnutou hlavou. Celý trup nyní přesně vyrovnáme tak, aby horní hrany obou zrcadel byly rovnoběžné. Před započetím dalších prací připravíme oděrku 20, a to tak, že ji na obou koncích podepřeme a 1200 mm od jednoho konce zatížíme (obr. 3). Takto zatíženou ji ponecháme až do doby, kdy ji budeme montovat. Ploutvovou skříň vyrobíme tak, že vždy na jednu bočnici 14 přilepíme a přibijeme pěti mosaznými hřeby výplň 35. Potom na obě bočnice 14 přilepíme a přibijeme horní obrubu 37 na rovnou stranu a dnovou obrubu 36 na vypuklou. Obě bočnice z vnitřní strany dobře
vybarvíme s vynecháním lepenýcn ploch. Po zaschnutí oba díly slepíme a přibijeme. Hotovou skříň začistíme a zhoblujeme podle dna. Její obrys obkreslíme na dno a ve dnu vyvrtáme otvory pro 2 x sedm vrutů 2,5x20 s roztečí 64 mm. Otvory z venkovní strany zahloubíme. Ho přiložení skříně na místo ji svrtáme se dnem, zalepíme a přišroubujeme. Pozor, ploutvová skříň musí být umístěna přesně v ose lodi! Před laminováním spoje kýlu je dobré nanést si na dno značky 400 mm od osy lodě pro ustavení paluby 9 a stojiny 10 boční komory. Na vnitřní stranu zadního zrcadla 4 nalícujeme svislou výztuhu 39 a horní vnitřní lem 25, ale zatím je nepřibíjíme. Na dolní straně výztuhy 39 uděláme zahloubení pro pásek ze skelné tkaniny. S laminovánim vnitřních spojů můžeme začít po opětné kontrole a vyrovnání trupu. Nejprve laminujeme spoj dna v ose lodi od ploutvové skříně směrem dozadu a spoj zrcadla se dnem. Do ještě nezatvrdlé pryskyřice vložíme výztuhu 39, kterou lepíme a přibijeme k zrcadlu (cik-cak) tak, aby hřeby nevadily při montáži závěsu kormidla. Hřeby zatloukáme z venkovní strany přes zrcadlo do výztuhy 39. Laminujeme tak, že na spoj naneseme dostatek pryskyřice v šíři pásku ze skelné tkaniny. Protože všechny otvory musí být zaplněny, je logické, že část pryskyřice proteče. Do pryskyřice vložíme pásek a uhlazujeme, až je celý prosycen pryskyřicí a zcela bez bublin. Chybou je nanesení slabé vrstvy pryskyřice na dřevo, protože při natírání pásku z venkovní strany obyčejně nemůžeme zabránit vzniku bublin. S dalším laminováním počkáme až po montáži vnitřního lemu 25 a orýsování trupu. Lem 25 přibíjíme a lepíme podle obr. 4 Podle rysky na bocích (127 mm od horní hrany boků) vyznačíme i rysku na zadním zrcadle (vlastně na lemu 25) i předním zrcadle. Dále na dnu a bocích vyznačíme alespoň přibližně polohu rámového žebra 5 a přední i zadní přepážky 5A a 6. Přepážky vložíme do trupu a zkontrolujeme, zda jejich horní hrany lícují s ryskou na boční obšívce. Nyní již můžeme dokončit laminování ostatních vnitřních spojů obšívky. Před zatvrdnutím pryskyřice můžeme do trupu vložit přepážky, aby byl tvar trupu co nejpřesnější. Dbáme však, aby se nepřilepily. Bočni výztuhy. Nejprve přilepíme a přitlučeme vodorovnou vnitřní výztuhu předního zrcadla 26 (obr. 5). Boční výztuhu 21 zhoblujeme tak, aby její horní strana byla vodorovná. Provedeme to nejlépe tak, že na rysce (127 mm od horní
hrany boku) naneseme značky po 230 mm. Tyto znřičky slouží později pro vrtání otvorů k přibití výztuhy 2 1 . Otvory vyvrtéime asi 6,5 mm pod ryskou. Značky očíslujeme a přeneseme na boční výztuhu 21. Dále zjistíme podle obr. 6 pokosníkem sklony boků v místech značek. Zjištěné vzdálenosti X naneseme v místech znnček symetricky zároveň na obě v/ztuhy 21 a podle nich výztuhy plyPiule zhoblujeme. Boční výztuhu 21 'leDíme a přibíjíme směrem od priď'á, protože v případě, zeje po ohoblování krátká, bude možné vzniklou 'mezeru vyplnit patřičně přilícovanou výztuhou 27. Pokud by boční vý/ituhy neseděly na obšívce v celé délce, můžeme přidat další hřeby. Vodorovnou výztuhu zadního zrcadla 27 umístíme horní stranou na rysce, kterou jsme již dříve vyznačili na lemu 25. Konce výztuhy zešikmíme podle boků a přesně přilícujeme. Přepážky. V zadní přepážce 6 zhotovíme výřez pro boční výztuhu 21 a přilicujeme ji do trupu. Škvíra mez:i přepážkou a obšívkou nevadí až do výše 4 mm. Na přední stranu zaciní přepážky 6 přilepíme a přibijeme,- palubníky 48 a rohové lišty bočních komor 57, na zadní horní okraj pak palubník 29 (obr. 7). Všechny lepené detaily ponecháme delší a seřízneme je až po přibití. Všechny díly s otvory 0 1 1 0 mm pro průlezy můžeme po obou stranách otvoru opatřit dalšími svislými výztuhami. Rámové žebro 5 sestavíme obdobně, ale jeho palubník 28 a lemy otvorů 5B jsou obráceny směrem
k přídi. Směrem k zádi je na něm přišroubována okapová lišta 18. Ptední přepážka 5A má pouze palubník 28A obrácený k přídi. Palubníky rámového žebra i přední přepážky musíme přesadit směrem nahoru, abychom je mohli později zahoblovat podle běhu boční výztuhy, která se směrem k přídi zdvíhá. Montáž zadní přepážky 6 je nejlépe provádět tak, že přepážku vložíme do trupu a pomocnou laťkou dlouhou 452 mm měříme její vzdálenost od vnitřní strany zadního zrcadla. Po přesném ustavení opíšeme polohu přepážky na obšívku, boky i boční výztuhu. Zároveň přilicujeme mezi dno a přepážku upevňovací lišty 30 (obr. 8) a jejich polohu ihned opíšeme na dno i na přepážku. Ve dnu a přepážce předvrtáme otvory pro hřeby, a to dva ve dnu a jeden v přepážce pro každou lištu 30. Dále vyvrtáme v boční výztuze skrz obšívku otvor pro vrut 6 x 4 0 . Tento otvor z venkovní strany zahloubíme. Nyní již můžeme přepážku do trupu přilepit a přišroubovat k boční výztuze. Dále můžeme namontovat i palubník 47 a vzpěru 1<2, kterou ke dnu jen přilaminujeme. Přesnou polohu stojiny boční komory 10 zjistíme tak, že na dnu naměříme od středního švu dna na obě strany stejnou vzdálenost, např . 400 mm (obr. 9). Potom na dno položíme laťku dlouhou přesně 2 x 385 = 770 mm a umístíme ji tak, aby oba její konce byly stejně vzdáleny od těchto značek. Rysky zakreslené podle konců této laťky spojíme pomocí ohebné latě. Na
3
/I
21
ŘEZ B-B
6
7
9
8
13
8
14
tyto rysky položíme stojiny 10, které přitlačíme na svislou výztuhu zadní přepážky pomocí dvou latěk a klinků rozepřených mezi oběma stojinami 10. Dále potřebujeme ještě alespoň čtyři pomocné výztuhy se slabými plocháči na koncích (obr. 10), protože obě stojiny 10 sjíždějí předními stranami po dně dolů. Po tomto ustavení přilícujeme upevňovací lišty 3 1 , opíšeme jejich polohu, přilepíme a přibijeme je na dno. Stojinu 10 můžeme ovšem namontovat až po konečné montáži přední přepážky rámového žebra. Rámové žebro 5 nalícujeme do trupu podobně jako zadní přepážku. Poloha rámového žebra je dána délkou stojiny boční komory 10, o kterou se opírá. Rámové žebro vložíme do trupu už sestavené po namontování upevňovací lišty 30; sestavuje se stejně jako zadní přepážka. Nyní již můžeme nalicovat podélnou přepážku 1 1 . Podélnou přepážku smontujeme podle obr. 11 a vložíme do trupu, abychom zjistili polohu přední přepážky 5A. Přední prepážku nalícujeme do trupu a namontujeme příslušné lišty 30 do lodi. Montáž provádíme od přední přepážky 5A, dále montujeme podélnou přepážku 11 (ke dnu ji jen přilaminujeme), rámové žebro 5B a nakonec stojinu 10. Po začištění jsou komory připraveny pro laminování. Pomocí pásu skelné tkaniny je přilaminujeme oboustranně k obšívce. Současně přilaminujeme podélnou přepážku a vzpěru palubníku zadní komory ke dnu.
Rozpiska materiálu
Odérka. Montáž začínáme oděrkou předního zrcadla 24. Na boční obŠívku přiložíme odřezek oděrky 20 tak, aby horní hrana oděrky byla o 7 mm nad hranou obšívky a na předním zrcadle orýsujeme umístění oděrky 24. Obě oděrky musí spodními hranami přesně lícovat. Nyní přilepíme a přišroubujeme oděrku 24. Po zatvrdnutí lepidla zařízneme konce oděrky 24 podle běhu boků. Nemůžeme je však uříznout úplně, ale musíme ponechat dole malý zoubek. Přesný tvar zoubku kontrolujeme odřezkem boční oděrky 20. Oděrka musí být proti hraně boku přesazená směrem nahoru o 3 mm v zadní a střední části lodi. Na přídi je toto přesazení větší a dosahuje 7 mm (obr. 13). Oděrku 20 lepíme a přibíjíme s roztečí asi 100 mm. Hřeby zatloukáme z vnitřní strany, přes obšívku do oděrky. Pozor, pokud chceme potáhnout celou loď z venkovní strany skelnou tkaninou, oděrku zatím nemontujeme! Obě oděrky přichytíme na boky svěrkami a vyvrtáme otvory pro přišroubování oděrek k hornímu lemu zadního zrcadla. Montáž oděrek musíme provádět současně na obou bocích. Začneme přibíjet od
9
zadniho zrcadla. Jak postupujeme dopředu, stahujeme k sobě pomoci provazu části oděrek přesahujíc! délku lodi. Oděrku vpředu zařízneme na délku až po dokonalém zatvrdnutí, nejlépe až při montáži úkosů. Pozor, na přfdi budeme muset vruty oděrky pravděpodobně dočasně vyšroubovat při zakulacování hrany oděrek. Nosnik lávky 38 umístíme na výšku podle lavice 50, která bude položena na ploutvové skříni. Lavici 50 přilepíme a přišroubujeme 2* dvěma vruty k nosníku 38 a čtyřmi vruty k ploutvové skříni (obr. 12). Úkosy ploutvové skříně 51 přilepíme a přišroubujeme 2* čtyřmi vruty k lavici (směrem zdola nahoru) a 2* jedním vrutem k ploutvové skříni. Zesílení pod držák stehu 41 zhotovíme podle obr. 13. Současně zhotovíme také dlaby v opasnfku 73. Lepíme a šroubujeme jedním vrutem k boční výztuze a oděrce a dále dvěma vruty k obšívce. Dále přilepíme a přibijeme výplň boční výztuhy 46. Na dno přilepíme a přibijeme (cik-cak) s roztečí 108 mm výztuhu dna 42 a přilepíme a přišroubujeme opěrku nohou 43. Dnové oděrky 55 přilepíme a přišroubujeme do upevňovacích lišt 31 a 30, Umístění vrutů poznáme podle hlav hřebů. Laminováni dna. Celou loď obrátíme a uštipneme vyčnívající části drátěných oček. Zbytky oček a vyteklého lepidla začistime do roviny s obšívkou hrubým kovářským pilníkem. Hrany u outoru a obou zrcadel zaoblíme s co největším poloměrem. Na švu v ose lodi uděláme plošku širokou 13 mm pro kování kýlu. Na zádi musí být tato ploška širší pro kýl 56. Všechny švy nyní přelaminujeme páskem tkaniny. V ose lodi položíme dvé vrstvy. Dno můžeme potáhnout jednou vrstvou celé tkaniny (ovšem před montáží oděrky). Kýl 56 přichytíme šikmým vru-tem k zadnímu zrcadlu. Jeho přední část je přibita. Kýl musí lícovat se zadním zrcadlem a musí být přesně v ose lodi. Po přilepení ještě kýl přilaminujeme ke dnu. Kováni kýlu 129. Po celé délce dna musíme do osy lodi přilepit a přišroubovat mosazný pásek. Vpředu ho o 25 mm přehneme na přední zrcadlo. Podél Štěrbiny pro
Záujemcom o vodné sporty a stavbu lodi ponúkame príručku
UROBTE SI ČLNY SAMI
ktorú «*t« dostat kupit v našich kníhkupectvách.
10
Kniha J. Poláka obsahuje návody na stavbu plachetnice triedy Mlok, plachetnice Cadet, motorového člna Hrúzik a prívesu na prevážanie člna za autom. Vydala Alfa, 155 str., 78 obr., cena Kčs 1 6 , —
ploutev dáme dva krátké pásy. Také kýl je okován. Rozteč vrutů je 114 mm.Vruty namáčíme do lepidla a pečlivě utahujeme. Po přišroubováni kování přelaminujeme prostřední šev z vnitřku lodě ještě jednou vrstvou pásu skelné tkaniny. Paluby nejprve nalícujeme. Přibijeme a zalepíme je teprve po natření všech ploch, které budou v uzavřených komorách. Plochy, na které budou paluby dosedat, dokonale začistíme. Paluby lícujeme a montujeme směrem od zádi k přídi. Při opačném postupu ujíždí přední paluba a u předního zrcadla vznikne škvíra. Zadní palubu 8 přilepíme a přibijeme po celém obvodu a k palubníku 47. Všechny paluby přibíjíme s roztečí hřebíků 38 mm. Paluby bočních komor 9 nalícujeme na místo a ze spodní strany je opatříme podélnou výztuhou 2 3 ; její umístění není kritické. Oba díly 7 nalícujeme do tělesa a spojíme je pomocí pásku 17. Na opačnou (vnitřní) stranu přilepíme a přibijeme palubníky 44
a 45. Po začištění vnitřku komor je nejméně dvakrát natřeme stejně jako paluby, s vynecháním lepených míst. Po zaschnutí nátěru můžeme paluby přilepit a přibít. Po zaschnutí lepidla začistíme a zaoblíme hrany komor, aby při seděni netlačily a všechny spoje přelaminujeme pásem skelné tkaniny. Vnitřní opasnik (lub) 73 zařízneme na délku, přilepíme a přišroubujeme vruty s roztečí 229 mm. Zaříznutí u zadního zrcadla musí být co nejpřesnější, protože případná chyba je viditelná. Úkosy zadního zrcadla 49. 0pasník a oděrku zahoblujeme do roviny. Rovinu kontrolujeme pravítkem položeným přes oba boky. Úkosy nalícujeme tak, aby jejich horní plocha byla v jedné rovině s horní hranou zrcadla a boku. Nalepíme je a přišroubujeme. Úkosy předního zrcadla 13. Vyjmeme přední vruty oděrky a oděrku 20 i oděrku předního zrcadla 24. zahoblujeme do roviny a po zakulacení rohů zašroubujeme vruty na-
TELOCVIČNÉ NÁRADIE Veslovanie je šport, ktorý nás udrží v dobrej kondícii, pretože je pri ňom v pohybe celé telo. Ak si vyrobíme telocvičné náradie, ktoré napodobňuje veslovanie, môžeme byť v dobrej kondícii aj cez zimu. Ide v podstate o jednoduchý drevený rám, ktorého bočnice sú upravené ako koľajničky. Po nich sa pohybuje sedisko s kolieskami. V prednej časti rámu je umiestené operadlo nôh a väčšia kladka. Cez kladku je vedený silný povraz (lano), ktorého jeden koniec je pripútaný k spodnej časti sediska a druhý na držadlo na obidve ruky. Najprv glejením a zoskrutkovaním spojíme vždy dve a dve bočnicové lišty 1 a 2 (obr. 1, rez A-A). V prednej a zadnej časti ich ešte spojíme priečkami 4 a 5. Tak vznikne základný rám. V prednej časti doň vložíme ďalšie dve priečky 4 a asi v jednej tretine ešte jednu priečku 5. Na stredné a zadné priečky 5 zhora nasunieme hranolčeky 6. Stredný hranolček 6 zaglejíme a priskrutkujeme, zadný musí zatiaľ zostat vyberateľný, aby sme neskoršie mohli vmontovat vodiace rúrky 7, na ktorých budú nasunuté oká 18. Až teraz pripevníme dve vonkajšie lišty 3. V prednej časti rámu priskrutkujeme na priečky 4 dve konzoly 8 (obr. 2), do ktorých namontujeme pomocou hriadeľa (skrutky) drevené koleso 9 tak, aby sa ľahko otáčalo.
Koleso vysústružíme z borovicového dreva; na osadené konce nasadíme z obidvoch strán dve preglejkové čelá s väčším priemerom. Vytvoríme tak drážku na vedenie lana. Pripevnenie konzol musí byť dôkladné, pretože pri cvičení bude vystavené veľkému náporu. Zostáva pripevniť dve výstuhy 10, na ktoré priskrutkujeme oporu na nohy 1 1 . Aby sa pri cvičení nohy nezošmykovali nadol, pripevníme na konce opôr dva
zpět. Nalícujeme, přilepíme a přišroubujeme výztuhy úkosu předního zrcadla 19 tak, aby horní plochv lícovaly s oděrkami. rak nalícujeme oba úkosv 1 3 ; jejich oblouk musí být plynulý a tečný k výztuhám 19. Úkosy přilepíme a přibijeme. Průvlačnici 54 přilepíme a přišroubujeme na opasnik (lub) tak, aby nebyla výš, než horní plocha oděrky s opasníkem. Základ havlenky 52 nalícujeme k opasníku a obšívce (obr. 14). Přilepíme a přišroubujeme ho dvěma vruty zvenčí k obšívce. Potom teprve vyvrtáme otvor pro ložisko havlenky. Hnízdo stožáru 53 přilepíme a přišroubujeme na přední palubu. Do zadního zrcadla na levoboku vyvrtáme otvor 0 1 3 pro hlavní otěž. Je umístěn 229 mm od osy lodě a 38 mm od horního okraje. Tento otvor můžeme udělat větší a vypouzdřit ho měděnou trubkou o vnitřním 0 12. Pokračování příště ING. STANISLAV A ANTONÍN NOVOTNÝ široké popruhy 12 alebo remene, pod ktoré si potom pevne zasunieme špičky nôh. Vozík tvorí samostatnú súčasť tohto cvičného náradia. Jeho konštrukcia je rozkreslená na obr. 2; skladá sa zo spodnej dosky 17, z dvoch podbehov 16 a zo sedadla 13. Kolieska 15 musíme použiť také, aby ich priemer bol asi 60 mm a aby pokiaľ možno mali gumovú obruč. Ich šírka má byť asi 20 mm. Pri širších kolieskach by musela byť stredná lišta 1 podstatne hrubšia. Dobré sú kolieska z kolieskových korčulí, z pojazdnej nákupnej tašky, staršie gulôčkové ložiská atcľ. Podľa veľkosti koliesok 15 potom zhoto-
Rozpis materiálu
11
Obr. 1
12
Obr. 2
, 13
vime ich objfmky — držiaky 14, ktorými ich pripevníme zospodu na sedaciu dosku 13. Na spodnú dosku 17 ešte zospodu priskrutkujeme vedenie 18, ktoré zabezpečíme maticami M 6, a v prednej časti pripevníme dve fažné oká 19. Vozík nasadíme na koľajníčky, vedením 18 prestrčíme rúrky 7, ktoré teraz pripevníme do hranolov 6 tak, aby sa vozík ľahko pohyboval po kolieskach a zároveň
aDv sa oká 18 ľahko kfzali po rukoväť21. Hotový výrobok obrúsirúrkach 7 (kfzanie uľahčíme natre- me šmirglovým papierom a namorítím tukom). Ak tomu tak nie je, me alebo natrieme vhodným lakom. musíme podbehové lišty 16 urobiť užšie ako 100 mm alebo naopak, Pri cvičení držíme rukovat ako o niečo širšie. Pri veľkom rozdiele vesla pretekárskej lode a priťahovapostačí vložiť medzi spoje držiakov ním vlastne napodobňujeme pohyb 14 a dosku 13 tenké podložky. pri veslovaní. Nakoniec nadviažeme na oká Zariadenie opreté rámom o stenu 19 rozpletené konce dostatočne zaberá málo miesta. Nepřevrátí sa, hrubého lana 20. Lano vedieme cez pretože opora nôh 11 tomu zabráni. kladku 9 a na druhý koniec dáme OTA ZÝKA
UZAMKÝNAČ LYŽÍ V posledných rokoch sme svedkami búrlivého rozvoja zimných športov, obzvlášť zjazdového lyžovania.Väčšina lyžiarskeho výstroja má veľmi vysokú úroveň, čo sa odráža aj v jeho pomerne vysokej cene. Masový rozvoj lyžovania však prináša aj niektoré negatívne prvky, ktoré môžu úplne pokaziť pohodu a radosť z pobytu prežitého na horách. Patrí k nim časté odcudzenie odloženého lyžiarskeho výstroja pri oddychu lyžiara. Aby som tomuto nebezpečenstvu predišiel, zhotovil som si uzamkýnač lyží, ktorý sa veľmi dobre osvedčil. Uzamkýnac je vhodný na lyže, ktoré majú bezpečnostné viazanie značky Rotamat alebo Tyrolia. Na výrobu uzamkýnača potrebujeme len profil Jäkl 20x20><1,5, duralovú alebo hliníkovú, prípadne oceľovú plochú tyč 26x4 mm a lankový uzamkýnač na bicykle so zámkou FAB, ktorý dostaneme kúpiť v predajniach bicyklov za 19,— Kčs.
14
Náklady na materiál na celý uzamkýnač sú asi 25,— Kčs. Z profilu Jäkl si postupne napili me jednotlivé časti uzamkýnača 1, 2, 3 s potrebnou dĺžkou a so zrezaním 45°. Urobíme dva šikmé rezy (potrebné zrezame bude spoločné pre priečny aj pozdĺžny rám) a jeden kolmý. Do obidvoch pozdĺžnych rámov 2 navŕtame otvor 06 mm (len v jednej stene profilu) a pílkou na železo vypálíme drážku, ktorú opracujeme tenkým pilníkom. Do priečky 3 vypílime drážku v obidvoch stenách profilu. Takto pripravené časti uzamkýnača zvaríme plochými zvarmi, ktoré pre estetickejší vzhľad zabrúsime. Nakoniec vyvŕtame do priečky 3 otvory 013 mm. Taký istý otvor vyvŕtame aj do duralovej uzatváracej tyče 4. Na všetkých otvoroch polguľatým pilníkom odstránime ostré hrany. Uzamkýnač mechanicky očistíme a natrieme základnou syntetickou farbou na kov (okrem uzatváracej plochej tyče, ak je z duralu
alebo z hliníka). Vnútro uzamkýnača zafarbíme naliatím základnej farby vnútornou časťou Jäklových profilov. Nakoniec celý uzamkýnač zastriekame nitrocelulózovým vonkajším lakom na vyžadovaný farebný odtieň. Pri zamykaní lyží vložíme uzatváraciu tyč do drážok v pozdĺžnych rámoch a v priečke, lankový uzamkýnač bicyklov 5 prestrčíme cez otvor 013 mm v priečke a v uzatváracej tyči, opášeme o vhodný strom a uzamkneme. ING. DUŠAN BOHÁČIK
NA CHATU NÁBYTEK DO CHALUPY III Poslední části soupravy, jejíž výrobu zbývá popsat, je příborník. Skládá se ze dvou dilů — spodni skflné a nástavce. Spodni skříň může stát i samostatně; velmi hezky se nad ní vyjímá police na talíře a džbánky.
Rozpiska materiálu
SPODNI SKňlfil Horní i spodni desku 1 (obr. 1) zhotovíme podobným způsobem jako desky u rohové skříňky. V obou deskách vyvrtáme montážni otvory 0 5,5 mm. Bočnice 2 vyřízneme z laťovky a k předním hranám přiklížfme lišty s předem zhotoveným vybráním. Doprostřed ještě přišroubujeme vruty 24 lištu pro uchyceni police. Zadní stěnu 3 vyřízneme z překližky a přilepíme k ní lištu, kterou ještě prichytíme čtyřmi vruty 26. Přední rám 7 vvrobime z lišt 30><50 mm (viz det. na obr. 1) přeplátovánim a zčepovánim. Jednotlivé spoje ještě před spojením naklížíme. Do stran rámu ještě vyvrtáme montážní otvory 0 5,5 mm. Z prken 20 mm tlustých a 80 mm širokých vyřizneme ozdobný tvar podnoži. 8 a v rozích zhotovíme výřezy pro spojení a rám podnoži sklízíme. Z hranolů 50x80 mm vyřizneme nohy, zhoto-
15
BOČNICE - L, P HORNÍ A D O L N I
PODNOŽÍ
16
DESKA
víme v nich výřezy pro spojení a naklížíme je do rámu podnoží. Dvířka 4 vyrobíme stejným způsobem jako dvířka rohové skříňky; rozdíl je pouze v tom, že výplň dvířek spodní skříně je z překližky. Pro zásuvky 5 nejprve vyřízneme z laťovky přední a zadní čelo; obě čela přilepíme k sololitovému dnu a bočnicím a spojení ještě zajistíme kolárskymi hřebíčky 22. Na spodní stranu dna přiklížime a přibijeme lišty, které tvoří vedení zásuvky. Nakonec připevníme k čelu přední desku z překližky, jejíž všechny čtyři hrany srazíme. Na podnoži 8 ustavíme spodní desku 1 a podle montážních otvorů předvrtáme do podnoží otvory vrtákem 2,5 až 3 mm a desku k podnoži přišroubujeme vruty 20. K přednímu rámu 7 přišroubujeme vždy dvěma vruty 20 obě bočnice 2 a takto sestavený celek položíme na spodní desku. Rám k desce přišroubujeme opět čtyřmi vruty 20. Skříňku nyní otočíme podnožím vzhůru a bočnice zespodu přišroubujeme k spodní desce. Skříňku otočíme zpět a na lišty bočnicjiž můžeme uložit polici 6 z překližky a na zadní stranu při klížit a přitlouct zadní stěnu 3. Do rohů otvorů pro zásuvky přišroubujeme vodicí lišty z hliníkových úhelníků; vzadu je uchytíme na lištu zadní desky. Na skříňku uložíme horní desku 1 a přišroubujeme vruty 20 k bočnicím. Dvířka upevníme ke skříňce pomocí ozdobných závěsů 19 (viz obr. 3). Zhotovíme je upravením normálních dveřních závěsů. K jedné části závěsu privaríme držák, k druhé části ozdobné kování, které vyřízneme z plechu 2 mm tlustého. Abychom si ulehčili vyříznutí složitého tvaru, je vhodné si předvrtat v místech radiusů otvory. Po celém obvodě kování srazíme hrany a vyvrtáme otvory pro zapuštěné vruty. Celý závěs nakonec nalakujeme černým matným lakem. Zbývá již jej upevnit na dvířka štít zámku 10 (obr. 2) a na přední stěnu zásuvek ozdobná držadla 9. Obě
tato kování zhotovíme z plechu 2,5 mm tlustého podobným způsobem jako kování závěsu. Ke štítu
držadla musíme ještě přivařit dvě matice, do nichž zasuneme volné konce rukojeti. Obr. 2
DRŽADLO
ZÁMEK
17
BOČNICE (LEVÁ A PRAVÁ)
HORNÍ DESKA
__*
MAGNETICKÝ UZÁVĚR
18
DVIRKA (LEVA
T
Obr. 3
HORNÍ SKRÍŇ
Výroba horní skříňky je poněkud jednodušší (obr. 3). Horní desku 11 zhotovíme stejně jako u spodní skříňky. V prední části jen musíme ještě zespodu přišroubovat lištu 22 x 50 s výřezem. Výroba bočnic 12 se od bočnic 2 liší jen tím, že po straně musíme přiklížit lišty dvě, prostřední má vybrání. Ke spodní desce 13 z lafovky musíme ze spodní strany přiklížit ozdobné ukončení. Na horní stranu desky ještě upevníme magnetické uzávěry. Dvířka 14 vyrobíme stejně jako u předešlého nábytku, výplň je z mačkaného skla. Při montáži postupujeme tak, že nejprve přišroubujeme obě bočnice 12 k dolní desce šesti vruty 0 5 * 5 0 se zapuštěnou hlavou. Na bočnice položíme horní desku 11 a opět přišroubujeme šesti vruty. Mezi horní a dolní desku přišroubujeme stojku 16 tak, aby její výřez zapadl do výřezu lišty horní desky. Na lišty bočnic uložíme polici 17 a zezadu přibijeme kolárskymi hřebíčky zadní stěnu 15 z překližky. Dvířka upevníme k bočnicím pomoci ozdobných závěsů 19. Otevíráme je pomocí ozdobné rukojeti 18, vyrobené obdobným způsobem jako držadla zásuvek. PETR KOZDERKA
VYČIŇOVANIE KOŽÍ Správne vyčinená koža môže byť ozdobou v byte ako predložka v predizbe, pred posteľou, ale aj v chatách a chalupách môže sa použiť ako dekoračná výzdoba steny. Poľovníkovi pripomína úspešnú poľovačku. Kože zo zvierat treba sťahovať pozorne, s určitou dávkou zručnosti a už vtedy musíme mať základnú predstavu, na aký účel bude koža slúžiť (predložka, nástenná dekorácia, kožušina). Vyčiňovanie koží nie je veľmi zložitá práca, vyžaduje však presne dodržať pracovný postup. Pri práci potrebujeme nekovovú nádobu, ktorej obsah zodpovedá veľkosti vyčiňovanej kože, např. drevený sud alebo diežu; ľahšie však zoženieme nádoby z plastov (kvalitné sudy z PVC predáva Mykoprodukta od džúsov dovážaných z Grécka). Kovové nádoby nie sú vhodné, lebo kov spolu s použitými chemikáliami by nepriaznivo ovplyvnil vyčiňovanie koží. Ďalej potrebujeme drevenú tyčku na miešanie, tupý kuchynský nôž a pracovnú dosku. Chemikálie potrebné na vyčiňovanie a máčanie kože sa bežne predávajú v drogé-
riách. Najvhodnejším priestorom na prácu je práčovňa alebo iná miestnosť, ktorá má odpadový kanálik a umývateľnú dlážku. POSTUP PRACE Premena surovej kože na vyčinenú kožu závisí od dodržania jednoduchého pracovného postupu, ktorý možno rozdeliť na tri fázy: namočenie kože, oškrabovanie a vyčiňovanie. Cieľom máčania je prinavrátiť koži prirodzené vlastnosti, ktoré mala bezprostredne po stiahnutí zo zvieraťa. Kožu preto máčame v nekovových nádobách s vodným roztokom kuchynskej soli. V jednom litri vody je rozpustených 70 g soli. Množstvo vody a veľkosť nádoby závisia od množstva koží, ktoré musia byť v roztoku celkom ponorené. Aby sme zabránili rozmnožovaniu baktérií a vypadávaniu srsti, doplníme roztok pätnástimi kvapkami kyseliny mliečnej na 1 liter soľného roztoku. Kože máčame 10 hodín v miestnosti, ktorá má teplotu 18 'C a až 20 hodín pri teplote miestnosti úmerne nižšej.
Máčací kúpeľ by mal mať teplotu 10 až 20 "C. Čas máčania ovplyvňuje aj hrúbka kože. Správne premáčanie overujeme hmatom; dobre premočená koža je na celej ploche mäkká a elastická, dá sa ľahko vyťahovať. Ak vyčiňujeme čerstvo stiahnuté kože, netrvá máčanie dlhšie než dve hodiny; máčací kúpeľ obsahuje len niekoľko kvapiek formalínu. Cieľom tohto krátkeho máčania je iba odstrániť z kože nečistoty. Ďalší postup ie taký istý ako, pri suchých kožiach. Oškrabovanie, t. j. odstraňovanie podkožných blán a zvyškov tuku, mä nasledovať bezprostredne po skončenom máčaní. Ak sa stane, že oškrabovanie nemôžeme dokončiť, např. z časových dôvodov, naraz (prichádza to do úvahy predovšetkým pri kožiach s väčšími rozmermi), musíme kožu vložiť späť do máčacieho roztoku, ktorý obohatíme pätnástimi kvapkami kyseliny mliečnej na 1 liter roztoku Kožu rozprestrieme na pracovnú dosku a ťahmi väčšieho tupého noža z nej odstránime podkožné väzivo (blany). Kožu pri tejto práci stále vyťahujeme na rozličné strany. Pri veľmi malých kožkách (např. z ondatier) používame malý nožík, menší ako kuchynský nôž. Veľkú trpezlivosť vyžaduje odstraňovanie blán z králičích kožiek.
19
Ošetrovanú kožu si na pracovnú dosku pripevníme zvierkami, pripináčikmi alebo klinčekmi s papierovou podložkou. Po dokončení práce kožku vyperieme v mydlinkách alebo vo vode s pridaním saponátu. Teplota kúpefa by nemala byť vyššia ako 18 °C. Ak veľkosť nádoby umožňuje kožu v kúpeli plákať, stačí na túto procedúru 5 minút; v opačnom prípade kožu ponoríme na 30 minút. Týmto kúpeľom odstránime z kožky posledný zvyšok tuku. Najčastejšie sa vyčiňujú ovčie kože; prací prostriedok treba zosilniť pridaním trošky petroléteru a kožu vypláknuť v čistej, vlažnej vode. Vyčiňovanie kožiek nasleduje hned1 po oškrabovaní. Ešte za mokra kože vyčiňujeme postupne v dvoch roztokoch. Celý proces možno rozdeliť na štyri ifázy: namočenie vo vyčiňovacom roztoku I, namočenie
vo vyčiňovacom roztoku II, rozpracúvame kože a sušenie s úpravou srsti. Zloženie roztokov: Činidlo I: 40 g soli a 3 cm 3 kyseliny mliečnej alebo octovej na 1 liter vody. Činidlo II: 15 g kamenca chromitého a 20 g kamenca hlinitého a 40 g soli na 1 liter vody. Vypraté, ešte mokré kože ponoríme na 24 hodín do činidla I. Drevenou tyčkou roztok občas premiešame. Po vyňatí necháme kože odkvapkať a potom ich ponoríme do roztoku činidla II. V tomto roztoku sa koža máča štyri dni pri teplote prostredia 18 až 20 °C alebo úmerne dlhšie, ak je v miestnosti chladnejšie. Roztok občas premiešame a účinnosť činidla kontrolujeme. Ak sú na odblanenej strane kožky biele plochy, treba ju máčať ďalej. Správ-
ne vyčinená koža je na celom povrchu modrastá. Ak používame na všetky roztoky tú istú nádobu, dobre ju pred použitím vypláchneme teplou vodou. Po vybratí z činidla necháme kožku odkvapkať, prípadne ju zabalíme do nasiakavej tkaniny a kvapalinu zľahka povytláčame. Vlhkú kožu potrieme na rubovej strane sulfurovým olejom zmiešaným s vodou v pomere 1:1 (roztok dôkladne pretrepeme). Olej vsiakne za jednu až dve hodiny; kožu potom cez hranu stola rozťahujeme — zvláčňujeme. Potom ju zložíme srsťou dovnútra a po 24 hodinách proces opakujeme. Správne spracovaná koža je vláčná. Nakoniec kožu rozprestrieme cez oblú tyč a necháme preschnúť. Suchú kožu vyklepeme a srsť vykefujeme. JAROSLAV HOSNEDL
KRESLO Z LAŤOVKY Veľmi jednoduché a pomerne lacné kresielko do detskej izby alebo na chatu či chalupu si môžeme urobiť z latovky. Bez čalúnenia je vhodné aj na záhradu: stačí iba ušiť dva voľné vankúše, ktoré položíme na sedačku a operadlo. POSTUP PRACE Zo stolárskej latovky vyrábanej v 22 alebo 25 mm hrúbke vyrežeme všetky potrebné diely — dve bočnice 1, operadlo 2 a sedisko 3. Vhodné je však najprv nakresliť všetky diely v skutočnej veľkosti na pevný baliaci papier a vystrihnúť šablóny. Podľa nich sa pracuje oveľa rýchlejšie a zároveň so zárukou, že (pri výrobe niekoľkých kresiel) všetky diely budú úplne rovnaké. Všetky potrebné rozmery sú uvedené na výkrese; chýba iba rozmer zárezu na bočnice 1, ktorý je daný hrúbkou latovky, z ktorej vyrobíme sedisko a operadlo. Podobne je tomu aj pri operadle 2 a sedisku 3. Nakreslené obrysy dielov na latovke starostlivo vyrežeme a šmirglovým papierom začistíme. V prípade, že budeme kreslo iba moriť alebo natierať bezfarebným lakom, musíme všetky rezné hrany odyhovať. Ak budeme kreslo lakovať krycou farbou, musíme rezné hrany dobre vytmeliť a vybrúsiť. Pripravené diely potom na skúšku zosadíme dohromady. Ak sme spokojní, môžeme na spojovacie plochy naniesť dobré lepidlo (Epoxy 1200, Herkules, Alkaprén atď.) a kreslo napevno spojiť. Spoje prípadne zabezpečíme niekoľkými klincami tak, aby ich nebolo
20
vidieť. Najlepšie je odštipnúť hlavičky a dobre ich zatlcť. Kreslo povrchovo upravíme; ak budeme čalúniť, upravujeme iba bočnice. Bočné opierky 4 zhotovíme z lišty tvrdého dreva 50x60, v ktorej prefrézujeme alebo dlátom urobíme 25 mm hlbokú drážku so šírkou, ktorá závisí od hrúbky použitej latovky. Tieto opierky môžeme zostaviť aj z troch líšt: na hornú plochu lištu naglejíme obidve tenšie bočné lišty. Opierky však na bočnice priglejíme až vtedy, ked budeme mať hotové čalúnenie. Pripravenú poťahovú látku vystrihneme a zošijeme podľa tvaru sediska. Zošijeme však len prednú časť tak, aby vznikla kapsa, ktorá sa navlečie na predný okraj sedadla vyčnievajúci pred bočnice. Spodný okraj kapsy potom zospodu pripevníme malými čalúnnickými klincami. Pozdĺž bočníc látku prilepíme a ešte ozdobnými čalúnnickými klincami pribijeme. Zozadu, kde je dosiaľ látka voľná, natlačíme rovnomerne molitan tak, aby sa nikde nezhrnuí. Prečnievajúcu latku přehneme dospodu a tam zabezpečíme niekoľkými čalúnnickými klincami.
Operadlo musíme čalúniť spredu aj zozadu; musíme preto látku preložiť, a až potom vystrihnúť podľa tvaru operadla. Hore však zošijeme iba časti, kde operadlo prečnieva nad bočnice. Poťah navlečieme zhora; po bokoch pozdĺž bočníc látku prilepíme a zabezpečíme ozdobnými čalúnnickými klincami. Zospodu natlačíme molitan a voľné konce pripevníme na spodnej hrane operadla čalúnnickými klincami. Nakoniec priglejíme na horné hrany bočníc pripravené opierky, a kreslo je hotové. ING. JÁN BOR<='K
Rozpis materiálu
Drobný materiál: Potahová látka, molitan, dyha, tapeta, klince, lepidlo, moridlo alebo základná krycia farba
21
PŘENOSNÝ STOLEK ÚPRAVA LEHÁTKA
22
STOLEK A LEHÁTKO NA ZAHRADU PŘENOSNÝ STOLEK Až přijde teplý letní den prozářený sluncem, neměli bychom si ho krátit zbytečným odbíháním pro věci. které jsme opomněli přinést. Stava se, že zapomeneme brýle, opalovací krém, po chvíli máme žízeň nebo chuť na něco dobrého. Lehký přenosný stolek — nebo chcete-li prostornější podnos — umožní mít vše potřebné pěkně po ruce. Stolek musí být opravdu lehký, a proto k jeho výrobě použijeme kvalitních, rovných překližek, tlustých 4 až 6 mm. Horní desku stolku vyztužíme zespodu čtyřmi hranolky 1 5 x 1 5 mm z měkkého dřeva. Přihrádky pro láhve na dolní desce uděláme z překližky tlusté jen 3 až 4 mm. Všechny spoje lepíme lepidlem Herkules a ještě je pojistíme malými hřebíčky „draťáky" 0 1 x 1 2 mm. Pro hřebíčky si předem předvrtáme otvory 0O,a mm, abychom překližku nerozštípli. Pro každý spoj postačí dva hřebíčky. Pracujeme ořesně. protože spoie musí být slepené po celé délce; je to více záležitost modelářská než truhlářská. Hotový stolek natřeme buď bezbarvým lakem,nebo latexem a potom krycím lakem vhodné barvy. Stolek nebude nikdy překážet protože se dá využít i k posezení na bTTtkóně; musíme si však uvědomit že je ^sTJtJTttní a není určen k posezení, což platí i pro děti.
ÚPRAVA LEHÁTKA Dřevěné skládací lehátko nám poskytne více pohodlí, jestliže si je poněkud upravíme. Z pěnového polyuretanu tlustého 2 cm si nařežeme obdélníky, jejichž délka bude odpovídat šířce plateného pruhu v lehátku — bývá to obvykle 40 cm; šířku a počet obdélníků si rozvrhneme podle délky plátěného pruhu, která je rozdílná podle typu lehátka. Většinou volíme šířku obdélníku asi 20 až 25 cm, pro opěrku hlavy pak šířku asi 15 cm. Nejprve upravíme opěrku hlavy tak, zeji na několika místech sešijeme nití (obr. AV Nařezané obdélníky potom našpendlime na spodní díl látky (froté, potištěné plátno apod. — obr. B). Poté přiložíme vrchní díl látky a prošijeme mezery mezi obdélníky polyuretanu (obr. C), Po délce můžeme látku prošít bud na obou stranách, nebo jen na jedné, a na druhé straně přišijeme tlačky, abychom mohli obdélníky vyndat a potah občas vyprat. ' Tato vložka do lehátka má několik výhod. V chladnějších dnech chrání záda, a při velkých vedrech zase brání, abychom se při .opalování „přilepili" spocenými zády na plátěný pruh lehátka. V zimních měsicich vložka poslouží jaKo žíněnka, až se budeme vhodnými cviky zbavovat přebytečných kilogramů. JOSEF ŠŤASTNÝ
PRENOSNÉ LEŠENIE Každý chatár a chalupář potrebuje pri rekonštrukčných prácach, úpravách fasád a podobných prácach lešenie. Vypožičať alebo obstarať si ho nie je ľahké a zostavovanie provizórií z rôznych rebríkov, kôz alebo sudov je veľmi nebezpečné. Vyplatí sa preto zhotoviť si jednoduché lešenie, ktorého prednosťou je
jednak bezpečnosť, jednak rýchle postavenie, pretože je sklápacie. Ďalšou výhodou je i ľahké premiesťovanie a uskladnenie. S týmto lešením možno robiť všetky potrebné práce do výšky prvého poschodia včítane prác na okraji strechy a na odkvapoch. Dfžku oporných nôh si môžeme prispôsobiť podľa potreby. Pamätané je aj na nerovnosť terénu, a preto na koncoch noh 1 sú pripevnené predlžovacie nohy 9 s opornými hrotmi 10, aby postavenie lešenia bolo úplne bezpečné. Na práce väčšieho rozsahu môžeme zhotoviť dve oporné nohy a spojiť ich ďalšou plošinou; vznikne tak dokonalé lešenie. Použitý materiál (mäkké drevo bežných rozmerov) si možno ľahko zadovážiť. Miery uvedené na výkresoch sú len informatívne, upraviť ich môžeme podľa vlastných potrieb. Dodržať však musíme sklon oporných nôh k pracovnej plošine (t. j. 105°), ktorá sa opiera vo vodorovnej polohe o múr, takže ju netreba kotviť na stenu. Oporné nohy musia byť riadne osadené v zemi, aby nepodklzavali. POSTUP PRÁCE Najskôr zhotovíme z oporných nôh 1 a z priečok 2 základný rebrík. Priečky 2 umiestime vo väčších vzdialenostiach ako na bežnom rebríku, pretože sa používajú iba na
výstup na pracovnu plošinu, zo spodnej strany pribijeme na rebrík dve laty 8, ktoré tvoria za vet ro vanie. Pracovnú plošinu zhotovíme z dvoch zvlakov 3 a z niekoľkých dosák 4; konečné rozmery plošiny majú byť asi 78 x 120 cm. Zvlaky spojíme s doskami tak.aby sa zvlaky v prednej časti zbiehali na 82 cm a v zadnej rozširovali na 98 cm. To preto, aby sa potom dala plošina čiastočne sklopit na oporné nohy. Dosky plošiny nepribijeme až ku koncu zvlakov, aby obíjaná omietka prepadávala na zem a dalo sa aj ľahšie nahadzovať, hladit alebo bie-
23
lit. Vzpery 5 a stojky zábradlia 6 odrežeme z fošní s hrúbkou 40 mm a vyvŕtame v nich otvory 0 1 0 mm v predpísaných rozstupoch. Otvory 0 1 0 mm na spájacie skrutky musíme vyvŕtať aj vo zvlakoch 3 a v oporných nohách 1. Pri tejto práci musíme starostlivo dbať na to, aby po rozložení zvierala pracovná plošina so základným rebríkom uhol 105°. Teraz už môžeme oporné nohy spojiť s pracovnou plošinou pomocou skrutiek 11 s maticami a podložkami. Konce vzpery 5 a stojok zábradlia 6 pripevníme k druhému otvoru v oporných nohách 1 pomocou dlhších skrutiek 1 1 . Druhý koniec vzpier 5 potom priskrutkujeme k zvlakom plošiny 3 (opäť skontrolujeme správnosť uhla
24
Rozpis materiálu
100
25
105°) a stojky 6 na druhý koniec zvlakov. Nakoniec k hornému koncu stojok 6 pripevnime niekoľkými skrutkami oporu zábradlia 7. Tým je v základe lešenie hotové. Ak máme terén okolo budovy úplne rovný (čo nie je obvyklé), potom stačí na konce nôh 1 připevnit kovové hroty 10. Na nerovný terén upravíme konce nôh tak, aby sa na ne dali
priskrutkovať predlžovacie nohy 9 s hrotmi 10. Hotovú konštrukciu môžeme čiastočne sklopit takže ju môžeme ľahko uskladnit, lebo zaberie málo miesta. Na práce väčšieho rozsahu môžeme zhotoviť dva základné rebríky a pracovnú plošinu s väčšími rozmermi, 100=<208 cm. Zvlaky 12 sú
260 cm dlhé a na podlahu 13 ich pribijeme rovnobežne. Aby sa rebríky nerozstupovali, musíme ich zabezpečiť povrazom alebo lanom 15. V tomto prípade je lešenie postavené pozdĺž múra, a je preto vhodné ukotviť ho na niekoľkých miestach na múr. Konštrukciu VLADIMÍRA ŠÄRU upravil OTA ZÝKA
X. KONŠTRUKTÉRSKA SÚŤAŽ VYPÍSANÁ POROTA ROZDELÍ 30000KČS . UZÁVIERKA 31.1.1980 KČS ALFA, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, Bratislava vypisuje další ročník konštruktérskej súťaže pre domácich majstrov — kutilov. Cieľom súťaže je zamerať tvorivú činnosť domácich majstrov spoločensky potrebným smerom a získať prehľad o nových konštrukciách vhodných na publikovanie v zborníkoch Urob-udělej si sám. Vypisovateľ súťaže má záujem najmä o: a) konštrukcie a nové — amatérom dostupné — pracovné postupy na údržbu, opravy a modernizáciu domového fondu, b) konštrukcie a úpravy bytového zariadenia zlepšujúce úžitkové vlastnosti malých bytov, c) konštrukcie určené na vyplnenie medzier na našom trhu, d) netradičné konštrukcie, ktoré doteraz boli mimo okruhu záujmov domácich majstrov. Najlepšie konštrukcie odmení porota súťaže týmito cenami: I. cena 8 000 Kčs II. cena 6 500 Kčs III. cena ' 5 000 Kčs IV. cena . 3 000 Kčs V. cena -; 1 500 Kčs VI. cena 1 000 Kčs vecné ceny po 100 Kčs v úhrne 5 000 Kčs, teda celkove sa na ceny ráta s 30 000 Kčs. Po skúsenostiach z minulej súťaže ostáva v platnosti, že porota môže ceny rozdeliť aj inak, t. j. niektoré ceny vôbec neudeliť, rozdeliť ich alebo zlúčiť tak, ako to bude zodpovedať počtu a kvalite konštrukcií zaslaných do súťaže. Prvá cena sa môže priznať len konštrukcii, ktorá sa realizovala a predviedla porote. Na predvedenie konštrukcie v mieste bydliska autora porota vyzve vybraných súťažiacich v priebehu februára a marca 1980. Okrem cien a prémií môžu autori získať ďalšie finančné prostriedky, jednak ako honorár za uverejnenie v zborníku, jednak ako poplatok za využitie konštrukcie po jej zavedení do výroby. Zaslaním výsledkov svojej práce do súťaže sa autori týchto práv totiž nezriekajú. Podmienkou výplaty cien je, že autor ocenenej konštrukcie na požiadanie redakcie doplní dokumentáciu tak, aby tvorila dostatočný podklad na publikovanie návodu. Jedinou podmienkou prijatia konštrukcie do súťaže je, aby bola pre priemerného domáceho majstra realizovateľná tak z hľadiska dostupnosti materiálu a jeho ceny, ako aj z hľadiska náročnosti na vybavenie dielne. Pripúšťa sa však, že niektorú náročnú súčasť konštrukcie si možno dať vyrobiť aj v niektorom podniku miestneho hospodárstva. Posledný termín na zaslanie súťažných príspevkov je 31. január 1980 Do tohto dňa treba zaslať dokumentáciu na adresu: Redakce „Udělej — Urob si sám", Za
26
Strahovem 10, 169 00 Praha 6. Dokumentácia by mala obsahovať fotografie, výkresy a stručný opis konštrukcie vrátane technických a ekonomických parametrov v rozsahu a podrobnostiach potrebných na posúdenie tvorivého prínosu konštrukcie. Je zvykom, že na tomto mieste redakcia upozorňuje na námety, ktorých riešenie je v danom období osobitne aktuálne. Sú to: 1. Od tohtoročnej zimy sa prestalo predávať uhlie a brikety pre súkromné rekreačné objekty — chaty a chalupy. Na druhej strane zimná kalamita zapríčinila, že lesy sú preplnené polomovým drevom a vetvami, ktoré zostávajú v lese po odtiahnutí kmeňov. Ide teda o skonštruovanie mechanizmu, ktorým by sa dlhé drevo na mieste rozrezalo tak, aby sa dalo odvážať vlastnými dopravnými prostriedkami, najmä malotraktormi (např. Oleško). Ďalšou časťou tohto problému je konštrukcia kachieľ, do ktorých by bolo možné drevo naložiť tak, aby bez prikladania a obsluhy horelo aspoň 9 až 10 hodín. 2. Ďalší problém, ktorý v súvislosti s nedostatkom energie vystupuje do popredia, je využitie slnečnej energie na vykurovanie a ohrievanie vody. Ak sa ako slnečné kolektory s priamym ohrevom spotrebúvanej vody používajú oceľové radiátory ústredného kúrenia, voda je hrdzavá. Bolo by výhodnejšie používať hliníkové, pozinkované kolektory a pod. a systém, keď v kolektore a v akumulačnej nádrži cirkuluje nezamŕzajúca zmes, ktorá ohrieva vo výmenníku úžitkovú vodu. Celý ohrievací systém'by mal pracovať samoťahom. 3. Rozvoj civilizačných faktorov stále viac vyžaduje, aby sa ako zdroj elektrickej energie využíval vietor a voda. Pri veternej elektrárni treba okrem aerodynamických problémov riešiť aj automatické zabezpečenie veterného kolesa pri víchriciach, akumuláciu energie tak, aby sa jej produkcia počas obdobia, keď sa nespotrebúva, ušetrila na obdobie spotreby (večer, sobota, nedeľa), a samozrejme aj výšku investičných nákladov, ktorá by nemala prekročiť 3 až 5 tisíc korún. s Pri vodnej elektrárni treba vychádzať z toho, že súkromník nemôže stavať väčšie vodné nádrže, v ktorých by sa udržala voda na obdobie spotreby. Vhodnejšie by bolo zariadenie, ktoré by sa vložilo do prirodzenej prúdiacej vody a z ktorého by kábel odvádzal vyrobený prúd nízkeho napätia. 4. Je neuveriteľné, koľko ľudí ročne sa zabije či zraní pádom z nevhodne alebo zle postaveného rebríka. Nedá sa skonštruovať lepší rebrík než tradičný — ľahší, bezpečnejší, praktickejší? To je niekoľko námetov, o riešenie ktorých sa zaujímajú stovky ľudí. Ak máte nápad z inej oblasti, napíšte nám — všetky vtipné myšlienky budú v našej redakcii vítané. Redakcia USS
AUTO-MOTO DETSKÁ BEZPEČNOSTNÁ SEDAČKA Pri preprave malých detí v osobných automobiloch sa vyskytujú dva problémy: jednak je to bezpečné posadenie diefafa na zadnom sedadle, jednak uloženie kočíka, ktorý treba voziť so sebou. Obidva problémy súčasne rieši tato konštrukcia. Možno ju použit na každý automobil, ktorý má kotvové príchytky na bezpečnostné pásy zadných sedadiel. Zložený skladací podvozok potrebuje málo miesta, takže sa ľahko umiestni do batožinového priestoru. POSTUP PRACE Konštrukcia sedačky je pomerne jednoduchá; tvorí ju sedačka a skladací podvozok (obr. 1). Pri výrobe je najlepšie začaf sedačkou.
(aj zospodu) penovou gumou s hrúbkou 5 mm (obr. 5). Znútra prilepíme na bočnice penovú gumu s hrúbkou 25 mm a na bočných opierkach hlavy pridáme ešte jednu vrstvu, takže celková hrúbka bude 50 mm. Ako lepidlo použijeme Alkaprén. Podľa rozmerov kostry s nalepenou gumou nastriháme a zošijeme z hladkej prelisovanej čiernej kožienky celý vonkajší povrch vrátane celkového potiahnutia bočníc (zvonka i znútra kresla). Vonkajší zadný a spodný diel vystrihneme vždy o 3 cm dlhší. Celú plochu natrieme lepidlom Alkaprén
a kožienkový poíah navlečieme na kostru, pričom o 3 cm dlhšie okraje přehneme na hornej hrane operadla a na prednej strane sedadla cez hrany a prilepíme dovnútra sedačky. Z penovej gumy zhotovíme potom tri vankúše na opieranie a jeden vankúš na sedenie; ich vonkajšie strany polepíme kožienkou tak, že ju přehneme cez všetky hrany vankúšov. Hotové vankúše vlepíme do sedačky. Nakoniec na kožienke vystrihneme príslušné otvory a môžeme namontovať príchytky aj detský pás. Pás zhotovíme z normálneho bezpečnostného pása našej výroby tak,
Sedačku 4 zhotovíme podľa obr. 4. Najskôr zostavíme z preglejky kostru sedačky; tvoria ju dve bočnice 4.1,operadlo 4.2 a dno 4.3. Diely zlepíme lepidlom Disperkol a spojenie ešte zabezpečíme závrtkami so zapustenou hlavou. Do dna i operadla musíme vyrezaf otvory na detský pás a do bočníc otvory 0 10,5 mm na príchytky. Na doštičku 4.4 privaríme náboje 4.5; náboje1 prestrčíme vyvŕtanými otvormi v bočniciach, z vonkajšej strany priložíme podložky 4.6 a pripevníme vždy štyrmi skrutkami 4.8. Takto zhotovenú kostru polepíme zvonka
27
28
25!
30
31
PENOVÁ GUMA
Obr. 5 Rozpis materiálu
32
že ho zošijeme podľa fotografie, našuemp sponu n prevlečieme otvormi. Vzadu pod sediskom pásy zabezpečíme proti vytiahnutiu. Aby sa konce pása nestrapkali, je dobré nataviť ich nad plameňom. Príchytky tvoria vysústružené skrutky 4.7, ktoré naskrutkujeme cez podložky 4.9 do nábojov 4.5. Opierka na nohy nieje nevyhnutná, preto nie je ani nakreslená na výkresoch. Dá sa však jednoducho zvariť z niekoľkých rúrok, ako vidieť na fotografiách. Na dno sedačky priskrutkujeme zospodu ôsmimi závrtkami dva klátiky z bieleho silonu, do ktorých vopred vyvŕtame otvor s rovnakým priemerom, ako majú rúrky opierky. Potom možno opierku na nohy ľubovoľne zasúvaf a vyberať zo sedačky. Podvozok sa skladá z trocn hlavných častí: z predného rámu 1, držadla 2, zadného rámu 3 a zo spojky 5. Predný rám 1 (obr. 2) zvaríme z dvoch bočných rúrok 1.1 a z jednej priečnej rúrky 1.2. Do spodných koncov bočných rúrok privaríme vysústružené čapy 1.3. Otvorom v čape 0 7,2 prestrčíme hriadeľ 1.4 (det. C na obr. 2), na ktorý z obidvoch strán pripevníme kolieska 9 podľa det. A na obr. 1. Kolieska kúpime v predajniach Mechanika. Sú určené na pojazdné nákupné tašky a jedno stojí 8,— Kčs. Osi koliesok zakryjeme krytmi 12, ktoré zhotovíme z vnútorných vložiek fľašového uzáveru zrezaním. Kryty zatlačíme do osadenia koliesok a zalepíme. Na bočnice rámu musíme ešte privariť závesy kresla 1.5, na ktoré prinitujeme zámky rámu 1.6 (pozri det. A na obr. 2), a ďalej prinitujeme zámky 1.7 podľa det. B. Zadný rám 3 zhotovíme podobne ako predný rám podľa obr. 3; pripevnenie koliesok je také isté ako pri prednom ráme. Držadlo 2 ohneme z rovnakej rúrky 2.1 ako obidva rámy. Konce vyhneme o 15° a vo vzdialenosti 15 mm od konca zarazíme do vopred vyvŕtaného otvoru 0 5 mm čap 2.3; druhý koniec čapu roznitujeme (det. B na obr. 3). Na držadlo ešte musíme privariť závesy kresla 2.2 (det. C) a na hornú časť dať návlek z plastovej hadice 2.4. Zhotovíme to najlepšie tak, že rúrku 2.1 uprostred rozrežeme, na jednu stranu navlečieme hadicu, obidve časti rúrky opäť zvaríme a po zabrúsení hadicu navlečieme doprostred. Na miestach spojenia jednotlivých častí podvozka vyvŕtame otvory s 0 5,2 mm a po zabrúsení a po zvarení hrán všetkých závesov a zámok konštrukciu povrchovo upravíme, najlepšie pochrómova-
ním. Teraz už môžeme všetky časti spojit pomocou nitov 13 a podložiek 14 (pozri det. B na obr. 1). Nity môžeme zhotoviť aj z nehrdzavejúcej ocele tak, že najskôr vytvoríme hlavičku a po spojení častí druhý koniec roznitujeme. Voľné konce rúrok zaslepíme najlepšie osadenými silonovými zátkami. Rozložený podvozok zabezpečíme zámkou 1.6, ktorú zaklesneme okolo čapu 2.3. Pripevnenie sedačky na rozložený podvozok je veľmi jednoduché: stačí zaklesnúť príchytky sedačky 4.7 do závesov 1.5 a 2.2 a spojenie poistiť zámkou 1.7. V aute pripevníme sedačku bezpečnostnými pásmi; na jeden ich
Detský bezpečnostný pás Bezpečnostný pás z osobného automobilu Záslepky koncov rúrok koniec pripevníme spony 6, ktoré pripevníme na príchytky vo vozidle, na druhý koniec pripevníme spony
7, ktoré zaklesneme za príchytky 4.7 na sedačke. V L A D I M Í R MAŠEK
HLEDÁNÍ PORUCH V ZAPALOVÁNÍ Závady v zapalovacím systému se většinou hledají velmi obtížně. Zhotovil jsem si proto soupravu, která některé práce na motoru značně usnadňuje. Umožňuje totiž zapnout zapalování a startér z motorového prostoru a vyhledat běžné závady v zapalovací soustavě. Skládá se z ovládací skřínky (obr. 1), kabelu I (obr. 2), kabelu II a zcela jednoduché zkoušečky (obr. 3). VÝROBA SOUPRAVY Kontrolku H. vypínač V a tlačítko A zabudujeme podle schématu na obr. 4 do dřevěné skříňky o rozměrech asi 150 x 150 mm (obr. 1). Výšku volíme podle použitých součástek, zpravidla 50 až 60 mm. Vývody připojíme ke zdířkám 1. Barvy kablíků volíme tak, aby se pokud možno podobaly originálním. Pro Trabanta mají být průřezy a délky kablíků (pro jiný vůzje tento údaj nutné opravit): červený 2,5 mm 2 — délka 135 cm, modrý 2,5 mm 2 — 95 cm, bílý 1,5 mm 2 — 60 cm, hnědý 0,5 mm 2 — 60 cm. Na jeden konec kábliku připojíme banánek, na druhý neizolovanou krokosvorku; izolované mají totiž krátke čelisti a špatně drží na šroubcích. Délky, barvy a rozmístění kablíků vylučují možnost záměny, přesto však na skříňku ještě přilepíme schéma zapojení. Další část soupravy zhotovíme podle obr. 2. Do zapalovacího kabelu 6 délku 600 mm (při nestíněných koncovkách může být kratší) vyvrtáme napříč otvor 0 3 mm. Žárovkovou zkoušečkou se přesvědčíme, zda jsou skutečno všechna vlákna kabelu přerušena. Pak do konců kabelu zašroubujeme oba šrouby M4. Musíme je ovšem na konci zašpičatit, menším nebozezem zhotovit otvor »« svazku drátů v kabelu a kabel při zašroubovávání upnout do svěráku. V hlavě kratšího šroubu 5 jsme již předtím zhotovili vrtákem 0 4 důlek pro nasazení na svíčku. Delší šroub 7 zašroubujeme do kabelu asi 10 mm hluboko, pak jeho hlavu odřízneme a hrany dříku srazíme pro snazší nasazení do kabelové koncovky. Tento kabel označíme I. Dále ještě potřebujeme asi 4 0 — 5 0 cm dlouhý kabel ke svíčkám. Na jeho jeden konec připájíme koncovku pro zasunutí do cívky (rozdělovače). Kabel označíme II. Nakonec si zhotovíme jednoduchou zkoušečku (obr. 3). Na jeden konec sufitové žárovky je připájen kablík asi 100 cm dlouhý, zakončený krokosvorkou. Na druhem Konci žárovkyje připájen kousek silněišího, hůře ohebného kablíků. Na žárovku navlékneme průhlednou (průsvitnou) bužírku nebo gumovou hadičku s vyříznu-
tým okénkem. Krátky kablík, sloužící jako zkušební hrot, necháme vyčnívat asi 30 mm, konec odizolujeme a pocínujeme. Průchodku zhotovíme např. z provrtané krokové zátky. ZAPOJENÍ Skříňku položíme na kryt ventilátoru (u jiného vozidla než Trabant na jiné vhodné místo). Kábliky zapojíme do zdířek. Jejich konce opatřené krokosvorkami připojíme podle obr. 4 takto: červený na svorku 51 /30 relé (pozor na dotyk s vedlejší svorkou 61 !) nebo na šroub svorky kladného pólu akumulátoru, modrý na šroubek svorky 50 na startéru, bílý na šroub svorky 1 5 první cívky (blíže k masce), hnědý na očko ukostřovacího kabelu na držáku cívek. Kontrolka se rozsvítí vždy při zapnutém zapalování bez ohledu na to, je-li zapalování zapnuto vypínačem na skříňce nebo zevnitř vozu. HLEDÁNÍ ZÁVADY U DVOUTAKTNÍCH MOTORŮ A. Motor neběží na plný počet válců (třeba jen ve vyššícn otáčkách). Závada může být jen v zapalování. Zjistíme, který válec nepálí — jestliže jsme s poruchou určitou dobu jeli, je příslušná kabelová koncovka méně teplá než druhá. Jinak poznáme nepálící válec tak, že po sejmutí koncovky ze svíčky se chod motoru nezmění. Vynechávalo-li zapalování jen ve vyšších otáčkách, překontrolujeme především příslušný pár kontaktů v přerušovači (vzdálenost kontaktů, uvolněné spoje, unavená či prasklá pružina). Nenajdeme-li závadu v přerušovači, je nejspíš vadná cívka. Jestliže motor běží nepravidelně v celém rozsahu otáček (na jeden valec;, postupujeme po nalezení nepálícího válce podle B2. B. M o t o r nejde nastartovat nebo se náhle zastaví Sejmeme koncovku ze svíčky, vložíme do ní kabel I a opřeme důlkem ve šroubku o závit na konci svíčky. Zapneme zapalování, startérem protočíme motor a pozorujeme, zda v otvoru kabelu I přeskakuje jiskra. Jiskru někdy není dobře vidět zvláště za slunečného dne, vždy je však při přeskoku slyšet prasknutí. 1. Jiskry v otvoru kabelu přeskakují u obou válců. Zapalování je v pořádku, závada může být v přívodu paliva, v jedné ze svíček (prasklý izolátor, karbonový můstek), nebo v obou (zvlhlé přehlcením motoru). Svíčky vyjmeme, zkontrolujeme, osušíme, vyčistíme
33
nebo vyměníme. Při přehlcení ještě motor několikrát protočíme startérem při vyjmutých svíčkách a sešlápnutém pedálu plynu (přívod paliva uzavřen). 2. Jiskra přeskakuje jen u jednoho válce. Vytočíme řízení doprava, sejmeme víčko přerušovače a klíčem č. 13 pootočíme motorem, aby kontakty příslušného válce byly právě rozepnuty. V tomjto okamžiku je píst tohoto válce přibližně v horní úvrati. Přidržíme konec kabelu I, zasazeného do koncovky, asi 7 mm od kostry. Za větrák pootáčíme motorem kolem horní úvrati tam a zpět. Pootáčení si můžeme usnadnit vyšroubováním svíčky. Máme-li spolujezdce, je pohodlnější natočit motor tak, aby kontakty byly sepnuty, a spolujezdec je pomocí šroubováku oddaluje (při zapnutém zápalování). a) Mezi koncem kabelu I a kostrou přeskakuje ostrá modrá jiskra — je vadná svíčka (spálený odrušovací odpor nebo příliš velká vzdálenost elektrod — změřit, seřídit nebo vyměnit). b) Jiskra je příliš krátká, načervenalá — je vadná cívka nebo přerušený kondenzátor. Nepomůže-li výměna cívky, vyměníme kondenzátor. c) Jiskra nepřeskakuje. Vyjmeme z příslušné cívky vysokonapěťový kabel, místo nej do cívky vsuneme kabel II. Jeho konec přidržíme 7 mm od kostry a zkusíme jiskru jako v případě B2. Jiskra přeskakuje — je vadná koncovka původního kabelu (je-li odrušená). Jiskra nepřeskakuje — musíme vyčistit lůžko kabelu v cívce. Nepomůže-li to, přikročíme ke kontrole přerušovače. Kontrola přerušovače Krokosvorku zkoušečky přichytíme na kostru (pouzdro přerušovače). Pak při zapnutém zapalování přidržíme zkušební hrot zkoušečky na plochém vodiči kontaktů. Současně klíčem č. 13 otáčíme motorem za šroub vačky přerušovače. Při rozepnutých kontaktech má žárovka zkoušečky svítit při sepnutých zhasnout. Svítí-li stálejšou kontakty zaolejované (vyčistit), nebo raménko pohyblivého kontaktu vázne na čepu (vyměnit). Jestliže je žárovka i při rozepnutých kontaktech zhasnutá, odpojíme od kondenzátoru kablík vedoucí k cívce (stažením konektoru z nástrčky) a dotkneme se hrotem konce tohoto kábliku. Žárovka svítí — j e probitý kondenzátor (vyměnit). Žárovka nesvítí —dotkneme se hrotem svorky 1 příslušné cívky. Odpojený kablík se přitom nesmí dotýkat kostry! Žárovka svítí — je prodřený nebo přerušený kablík mezi cívkou a přerušovačem. Nesvítí-li žárovka, dotkneme se hrotem svorky 15 civky. Žárovka svítí — j e přerušené primární vinutí cívky, nesvítí — viz případ B3. Pozor: Po odpojení kábliku od kondenzátoru kablík prohlédneme, zda není prodřený; po oddálení prodřeného kábliku od kostry bychom totiž došli k mylnému závěru, že je probitý kondenzátor. Jestliže se žárovka normálně rozsvěcuje a zhasíná a je správná vzdálenost kontaktů, je vadná cívka. 3. V otvoru kabelu nepřeskakuje jiskra u žádného z válců. Závada je v přívodu proudu. Krokosvorku zkoušečky připojíme na kostru, hrotem se postupně dotýkáme svorky 30 na skříňce zapalování, pak při zapnutém zapalování svorky 15 skříňky a cívky. Někdy se stačí přesvědčit zda pod spínací skříňkou nevězí vypadlý kablík. HLEDANÍ ZÁVADY UČTYRTAKTNÍCH MOTORŮ C. Motor neběži na plný počet válců Závada je mezi svíčkou a rozdělovačem. Podle bodu A najdeme nepálící válec, pak provedeme zkoušku podle přÍDadu B. Je-li vidět nebo slyšet Dřeskakující jiskru v otvoru kabelu I, je vadná svíčka (můstek, prasklý izolátor). Nepřeskakuje-li jiskra, provedeme zkoušku podle B2.
34
Obr. 1. Ovládací skrinka
Obr. 3. Jednoduchá zkoušečka
Obr. 4. Schéma zapojeni ovládači skrinky vyšroubujeme svíčky, konec kabelu I přidržíme 5 až 10 mm od kostry a při zapnutém zapalování otáčíme motorem za klínový řemen. 1. Jiskra přeskakuje — je vadná svíčka (velká vzdálenost elektrod, spálený odrušovaci odpor). 2. Jiskra nepřeskakuje. Nepomůže-li vyčistění vývodu z rozdělovače, vyměníme původní kabel za kabel II. Přeskakuje-li mezi ním a kostrou jiskra, je vadná koncovka původního kabelu (je-li odrušená). D. Motor se náhle zastaví nebo nejde nastartovat Vyjmeme střední kabel z rozdělovače. Sejmeme víčko a za klínový řemen natočíme motor tak, aby kontakty přerušovače byly sepnuty. Přidržíme konec kabelu I 5 až 10 mm od kostry a pri zapnutém zapalováni oddálíme šroubovákem kontakty.
1. Přeskočí ostrá namodralá jiskra. Podíváme se, zda neisou zvlhlé svíčky — přehlcený motor. Zastavil-li se motor během jízdy, nepřipadá tato alternativa v úvahu. Jsou-li svíčky suché nebo se motor náhle zastavil během jízdy, může být poškozené nebo probité raménko nebo v<íčko rozdělovače. Prohlédneme obojí — probití se projeví tenkou klikatou stopou po jiskře. Jestliže stopu probití nenajdeme, osušíme vnitřek víčka (může být orosené), nepomůže-li to, vyměníme víčko, pak případně i raménko. 2. Jiskra je příliš krátká — je vadná cívka nebo odpojený či v^Hnv kondenzátor. 3. Jiskra nepřeskočí. Zkusíme vyčistit lůžko kabelu v cívce. Je-li to bezvýsledné, zkoušíme přívod proudu obdobně jako u případu B3. U některých vozů musíme postup doplnit o pojistky. Pokud jsme nenalezli závadu zde, přikročíme ke kontrole přerušovače. Kontrola přerušovače Krokosvorku zkoušečky přichytíme na kostru, zkušebním hrotem se při zapnutém zapalováni dotkneme plochého vodiče, šroubku nebo pera páčky, pohyblivého kontaktu (podle konstrukce přerušovače). Motorem pootočíme tak, aby kontakty byly sepnuty — žárovka nyní nesmí svítit jinak jsou kontatky zaolejované nebo pohyblivý kontakt vázne na čepu, popřípadě je unavená pružina. Pak šroubovákem oddálíme kontakty a žárovka se musí rozsvítit. Nerozsvítí-li se, otočíme motorem tak, aby kontakty byly rozepnuty, a dotkneme se hrotem šroubu, který přivádí proud dovnitř přerušovače — svítí-li zkoušečka, je prodřený kablík mezi šroubkem a pohyblivým kontaktem (např. u Skoda Octavia, 1000 MB, Š 100). Kablík musí být při zkoušce zdvižen, aby se nedotýkal kostry. Nesvíti-li zkoušečka, odpojíme od šroubu kablík vedoucí k cívce a dotkneme se jej hrotem. Svítí-li žárovka, je probitý kondenzátor nebo prodřený jeho vývodní kablík, popřípadě poškozená průchodka šroubu. Kondenzátor odpojíme, připojíme ke Šroubu kablík od cívky. Dotkneme se šroubu hrotem.
Svítí-li žárovka, ie vadný kondensátor, nesvíti-li, je vadná izolační průchodka šroubu. Jestliže při zkoušce, kdy byl odpojen kablík k cívce od přerušovače, zkoušečka při doteku tohoto kábliku nesvítila, dotkneme se hrotem (stále při zapnutém zapalování, kablík odpojený od přerušovače se přitom nesmí dotýkat kostry) svorky 1 cívky. Svítí-li žárovka, je přerušený sooi mezi cívkou a Dřerušovačem. Nesvítí-li, dotkneme se svorky 15. Svítí-li žárovka, je vadná cfvka, nesvítí-li — viz případ B3. Jestliže při oddalování a spínání kontaktů přerušovače se žárovka normálně rozsvěcuje a zhasíná, je vadná cívka. V každém přfpadé doporučujeme dříve, než začneme hledat závadu zapalování přesvědčit se, zda máme dostatek benzinu a není-li ucpán odvzdušňovací otvor v nádrží. Nikdv se nesnažíme hledat závadu v zapalovací soustavo, jestliže se projevuji typické příznaky poruchy neelektrického charakteru, např. nedostatek paliva. Nejde-li nastartovat teplý motor, je nejpravděpodobnější závadou netěsnící jehlový ventil karburátoru nebo přehlcení motoru použitím sytiče. Nezastavil-li se motor náhle, je pravděpodobná závada v dodávce paliva. MIROSLAV PAVLAS Použitý materiál
PRO LEPŠÍ STARTOVÁNÍ LADY U automobilů VAZ-LADA se často poruší kontakty pro ovládání cívky pastorku spoljštěče. Při opravě pak musíme vyměnit buď celou spínací skříňku, což je nákladné, nebo část s kontakty; ta však nebývá k sehnání, protož* je to častá závada. Zapojíme-li do okruhu pomocné relé podle obrázku, prochází při startování přes kontakt SDÍnací
skříňky místo proudu 20 A jen proud ovládající cívku relé — méně než 0,5 A. Tím se prodlouží životnost kontaktů. Toto zapojení, které můžeme aplikovat i u vozu jiných značek, má ještě další výhody: Při startování nemusí řidič sledovat jeho průběh, klíček vráti zpět v době, kdy motor již běží a startér byl již automaticky odpojen pomocným relé. Nemůže tak dojít k opětovnému startování již běžícího motoru a tak k poškození pastorku spouštěče a ozubeného věnce setrvačníku. Protože se proud z akumulátoru odebírá jen po nezbytně nutnou dobu k nastartování motoru, prodlouží se i životnost akumulátoru POSTUP PRACE Relé připevníme jednou stranou pod matici pojistkové skříňky blíže k volantu, vývody směrem k motoru. Ze spínací skříňky sesuneme koncovku s červeným vodičem, který uvolníme ze svazku až za palubní desku, tím získáme patřičnou délku a nasuneme koncovku na svěrku
relé 87. Na uvolněné místo spínací skříňky nasuneme koncovku vodiče 2 a druhý konec nasuneme na svorku relé 30/51. Konec vodiče 1 bez koncovky připojíme na černý vodič ke kontrolní svítilně nabíjení, druhý konec nasuneme na svorku relé 86. Vodič 3 ukostříme na vozidle a druhou stranu nasuneme na svorku relé 85. Tím je úprava hotova. Rozhodně se vyplatí, protože za materiál vynaložíme necelých 6 0 , — Kčs a práce trvá zhruba dvě hodiny. LUBOMÍR POKORNÝ Použitý materiál 1 — vodič SY 0,75 a,ž 1,5 mm2, délka 50 cm, konec opatřen jednou koncovkou; 2 — vodič SY 2,5 až 4 mm2, délka 50 cm, na obou koncích opatřen koncovkami; 3 — vodič SY 0,75 až 1,5 mm2, délka 15 cm, na jednom konci opatřen koncovkou; 4 — spínací relé světlometů (51 Kčs) a čtyři koncovky za 0,50 Kčs
35
DO BYTU KOLÍSKA PRE PRVÉ DIEŤA Prírastok do rodiny — hlavne pre tých, čo čakajú prvý raz — t o je niečo,čo prináša plno starostí, pripravovania celého kútika pre maličké. V mojom prípade si to pripravila manželka sama, a kecfže som nechcel ostať bokom, zhotovil som kolísku. Zhotoviť takúto kolísku nie je jednoduché, no pri troche umu a dobrej vôle sa dá práca ľahlcn 7\/ládnuť. POSTUP PRACE Podľa pripojenycn výkresov a rozpisu materiálu si zhotovíme všetky potrebné diely. Najdôležitejšou prácou je zhotovenie dláb na rohových stĺpikoch 2. Dve na každom stĺpiku sú pravouhlé a hlboké 30 mm, cfalšie dve dlaby sú trocha šikmé — zvierajú so stĺpikom uhol 80° a sú opäť 30 mm hlboké. Všetky štyri bočnice 4 sú rovnaké. Na vyrezanie ozdoby si najprv nakreslíme na tuhý papier šablónu (det. A) v skutočnej veľkosti a podľa nej potom nakreslíme ozdoby na bočnice 4 a na horné a dolné čelá 5 a 6. V bočniciach a čelách musíme zhotoviť dlaby na stĺpiky mriežky 3, ktoré su 15 mm hlboké. Hotové diely dokonale očistené jemným šmirglovým papierom môžeme dohromady zostaviť pomocou dobrého lepidla (najlepšie Epoxy 1 200). Tým je vlastný kôš kolísky hotový. Na spodné hrany dolných hočníc 4 Na pripevnenie koša kolísky k stojinám si dáme ešte prilepíme dve lišty 13; dobré spojenie zabezpečíme vysústružiť z tvrdého dreva dva čapy 12. Čapy niekoľkými závrtkami. Na lišty voľne položíme preglejprestrčíme hornými otvormi v stojinách a na ich kové dno 10 a molitanový matrac 11 potiahnutý vhod- vyčnievajúce konce voľne položíme kôš kolísky, takže nou tkaninou kolískou sa bude dať ľahko kolísať Samovoľné vytiaZostáva vyrobiť dve stojiny 1 a dolné priečne nohy 8. hnutie čapu je zabezpečené osadením na konci čapu. Aj tieto diely navzájom spojíme začapovaním, ako Hotovú kolísku napustíme ľanovou fermežou a po vyplýva z výkresov. Výstuhu 7 iba zasunieme do riadnom (asi dvojdňovom) preschnutí ju natrieme pripravených otvorov v stojinách 1. Dbáme, aby tieto olejovým bezfarebným lakom na drevo. Kolísku môžeotvory neboli voľné, pretože potom by bola kolíska me natrieť aj farebne, to už záleží na individuálnom rozkývaná v základoch. Tieto otvorv musia byť také vkuse. tesné, aby sa do nich konce výstuh pevne narazili. Kolíska sa dá ľahko prepravovať. Kôš kolískv Nakoniec ich ešte zabezpečíme klinmi 9. vyberieme zo stojanu a umiestnime ho aj s dieťaťom na zadné sedadlo osobného automobila, stojiny jednoducho rozoberieme, pretože sú zabezpečené iba klinmi a zložíme do batožinového priestoru. Konštrukciu J. LAURINČÍKA ' ODÍsal OTA ZÝKA Rozpis materiálu
.^TíS*"'
37
38
LACNÉ GARNIŽE Pri zriaďovaní bytu mal iste každý určité problémy s riešením alebo zaobstarávaním garniže na záclony. Veľkým problémom je zaobstarať si garniže s netypickými rozmermi, prípadne rohové alebo inak tvarované garniže. Úplne sa mi osvedčili garniže, ktoré som si zhotovil sám; náklady na ich zhotovenie neprekračujú ani polovičnú cenu kúpených garníž a garniže sú zhotovené na mieru. Tvar garniže z drevených dosák 1 si dáme zhotoviť presne na mieru stolárovi. Tí, ktorí majú príslušné vybavenie, si poradia sami. Ak zhotovená kostra nemá pekný povrch, polepíme ju tapetou; zo skúseností odporúčam papierové tapety, ktoré lepíme na drevo latexom PVAL. Po zaschnutí tapetu žiletkou obřežeme a dvakrát natrieme bezfarebným lakom. Na prichytenie záclon použijeme koľajničky 3, ktoré pripevníme na konzoly 2 ohnuté z plechu s hrúbkou 2 mm do tvaru písmena L. Ku konzolám, medzi ktorými volíme rozstup asi 70 cm, priskrutkujeme obidve koľajničky naraz pomocou podložiek 4 z plechu s hrúbkou 2 mm a podložiek 5 z plechu s hrúbkou 0,8 mm. Na konzoly obrátené nahor položíme tenké podložky 5 a potom obidve koľajničky 3, medzi ne vložíme podložky 4 a všetKo priskrutkujeme skrutkou MS s maticou. Pretože koľajničky nedostaneme pravdepodobne kúpiť v dostatočnej dlžke, musíme ich nadstaviť. Nadstavíme ich v mieste niektorej konzoly, ktorú v tom prípade vyrobíme širšiu, 30 mm, aj obidve podložky 4 a 5 budú.také široké. Podložky pritiahneme ku kon-
zole dvoma skrutkami M5. Konzoly nakoniec priskrutkujeme vždy dvoma závrtkami na drevenú garnižu 1. Hotovú garnižu pripevníme na stenu pomocou skôb a kovania, ktoré môžeme zhotoviť takisto sami z plechu s hrúbkou 2 mm. JÁN ŠIMO
ZAŘIZUJEME MALÝ BYT V této části dokončíme popis zařízení obývacího pokoje — rozkladací gauč,a popíšeme zařízení komory a předsíně. Rozkládací gauč je ve složeném stavu velice pohodlný na sezení, protože podnoží polštáře mají vhodný sklon a opěradlo je tak vysoké, že se při sezení opírá i hlava. Přitom je rozložení velmi jednoduché (obr. 22); stačí vytáhnout rošt sklopit šikmý opírací rošt a rozložit polštáře. Vznikne tak válenda, na které se pohodlně vyspí dvě osoby. Uvnitř je prostor na lůžkoviny, do kterého se vejdou dvě tenčí deky a dva polštáře. Při výrobě postupujeme tak, že nejprve zhotovíme základní kostru gauče z prken (obr. 23 a 24); skládá se in zadní stěny 1. spodní desky 2, podpěr 3 a 9, podélné latě přední 4 a zadní 8, lyžin 5 a předních a zadních podpěr lyžin 6 a 7. Jednotlivé díly k sobě lepíme a spojení ještě zajistíme hřebíčky. Na obr. 23 je pro zřetelnost kreslena zadní stěna i spodní deska z plného materiálů, může ji tvořit samozřejmě i rošt, který potáhneme sololitem. Podobným způsobem vyrobíme i sKiopný šikmý rošt z dilú 1 1 , 12, 13, 14 a 15. Hotový rošt upevníme pianovým závěsem 10 k podélné zadní lati 8 a zadní stranu roštu potáhneme látkou. Nyní již můžeme zhotovit vysouvací rošt ; skládá se z rámu 17, na který upevníme desku 16 z tlusté překližky. Tloušťka rámu i s překližkou musf přesné odpovídat tlouštce horní hrany šikmého roštu, aby po sklopení byly oba rošty ve stejné výšce. V přední části přišroubujeme šikmo k rámu nohy 18 tak, aby jejich přední hrana byla při zasunutém rámu ve svislé poloze. Pro tyto nohy musíme v přední
lati 4 a ve spodní desce 2 zhotovit výřez. Nakonec upevníme po stranách bočnice 20 a přední díl roštu 19 z laťovky, které povrchově upravíme podle ostatního zařízení. KOMORA Má velmi malou půdorysnou plochu — j e n 1,25 m 2 , ale přesto se i do tak malého prostoru vejde při dobrém uspořádání mnoho věcí (obr. 25). Po levé straně jsou umístěny dvě police na sobě stojící; jsou sešroubované z prken, lišt a překližky. Zbývající prostor je částečně rozdělen na výšku policí, na kterou se ukládá prádelní
Pohled na kostru gauče a sklopený šikmý opiraci rošt
39
40
Nahoře postup při ovládáni gauče — sklopeni polštářů a vytaženi vysouvacího r o š t u ; sklopení opiraciho roštu a překlopení polštářů; dole pojízdný stojan na kufříkový šicí stroj nebo elektrický mandl
Legenda k obr. na vedlejší straně 1 — zadní stěna gauče; 2 — spodní deska; 3 — podpěra; 4 — podélná laf přední; 5 — lyzina; 6 — podpěra přední; 7 — podpěra zadni; 8 — p o d é l n á lat zadní; 9 — p o d pěra zadní latě; 10 — pianový závěs; 11 — č e l o sklopného r o š t u ; 12 — p o d é l n á lišta; 13 — p o d p ě r ný klín; 14 — r á m svislého r o š t u ; 1 5 — p ř í č k y r o š t u ; 16 — překližk a ; 1 7 — r á m výsuvného r o š t u ; 18 — noha; 19 — přední stěna gauče; 20 — bočnice
DVEŘE
POJÍZDNÝ 1TO|AN
41
koš. Za policí jsou pak uloženy lyže. Pod policí jsou na prkénku přišroubovaném do zdi háčky, na které zavěšujeme vysavač, úklidové potřeby a žehlící prkno. Pojízdný stojan na elektrický mandl a kufříkový šicí stroj je uložen na zbývajícím volném místě v komoře. Výška stojanu umožňuje pohodlnou práci jak v sede, tak i vstoje. Konstrukci (obr. 26) svaříme z trubek 0 2 0 mm. Do horního rámu stojanu vyvrtáme otvory na přichycení horní desky z překližky 10 mm tlusté a do
spodního rámu otvory pro přichycení pásů z ocelového plechu. Na tento plech upevníme zhora desky z 19 mm tlusté dřevotřísky; zespodu upevníme čtyři nábytková kolečka. Stojan je tak pojízdný a lze na něm pracovat kdekoli v bytě. / Pozn. red.: Otištěné řešení bylo zaměřeno na bydlení rodičů s malými dětmi. Často však je třeba obdobně problémy řešit pro generaci nejstarší. Pošle někrlo příspěvek k tomuto tématu ? VÁCLAV VOJTĚCH
STOJAN NA ŠATSTVO V sortimente nábytkových doplnkov chýba praktický pomocník na odkladanie pánskeho oblečenia v byte. Stojan, ktorý som si zhotovil, umožňuje sústrediť celé oblečenie na jednom mieste, a to tak, že to šatstvu prospeje. Jeho výhody by mohli v prvom rade ocenit mamičky mladých mužov. Výroba stojana je jednoduchá a nie je drahá; najdrahšie sú kolieska, kóžienka a penová guma. POSTUP PRACE Z 20 mrrr hrubých dosák vyrežeme základný tvar bočníc 6. ktoré upravíme rašpľou na podobu podľa výkresu. Tak isto vyrežeme aj podstavce 2 z 26 mm hrubých dosák; z tých istých dosák vyrežeme aj stojiny 1 50 mm široké. Základnú dosku 3 aj zadné čelo 5 môžeme vyrezať z 10 mm hrubých dosák
42
a priečnik 20 z 15 mm hrubej dosky. Všetky tieto diely je najvýhodnejšie zhotoviť z tvrdého dreva. Zostáva nám ešte vyhotoviť priečniky 13 z líšt s rozmermi 10><30 mm z mäkkého dreva. Do podstavca 2 zospodu priskrutkujeme štyri kolieska 18 0 40 mm a pomocou kolíkov môžeme zostaviť základný stojan. Z 15 mm hrubých dosák vyrežeme dva výklopné priečinky 4, na spodnú časť, ktorá bude slúžiť ako .dno,, qalepíme polystyrénovú platničku a hotové—priečniky—prisk-mtkujeme k doske 3 tak, aby boli v horizontálnej polohe voľne otočné. Z 3 mm hrubého plechu ohneme držiak 8, nastriekame ho čiernou farbou a priskrutkujeme k doske 3. Vešiak 7 vyhotovíme z bežného pánskeho vešiaka tak, že odstránime priečky na prevesenie nohavíc* a opracujeme ho na vyžadovaný tvar. Vešiak nastriekame ľubovoľnou farbou a napokon ho priskrutkujeme k držiaku 8; stykové plochy predtým natrieme lepidlom Epoxy 1 200. V bočnici 6 vyvŕtame otvor 0 5 mm, do ktorého vsunieme oceľovú tyčku 21 0 5 mm už povrchovo upravenú Niklíkom. Na obidva konce tyčky 21 lepidlom Epoxy 1200 nalepíme drevené guľôčky 17. Z drevovláknitej dosky typu Orlen vyrežeme výklopnú dosku 9 s rozmermi 370 x 670 mm. Hrany dosky oblepíme dyhou a na jej hornú časť Alkaprénom nalepíme gumovú hadicu 22 s oblepenou kožienkou. Zo sololitu vyrežeme dve platne 12 s rozmermi 375 x 740 mm. Na jednu platňu Alkaprénom nalepíme 10 mm hrubý molitan a potom ju potiahneme kožienkou alebo plátnovým poťahom 10. Takto potiahnutú platňu naskrutkujeme na priečniky 13 (smerom od vešiaka); kožienkový poťah smeruje von. Na druhú sololitovú platňu 12 nalepíme 10 mm hrubú penovú gumu 16, potom 3 mm hrubý molitan 15 a napokon ju opäť potiahneme kožienkou alebo plátnovým poťahom 14. Potiahnutú platňu nasunieme z druhej strany k priečnikom 13.
Z oceľového uholníka 25 x 25 mm vyhotovíme vzpery 19 s dvoma zárezmi. Priskrutkujeme ich k stojinám 1 tak, aby zabezpečovali výklopnú dosku 9 pripevnenú k priečniku 20 klavírovým závesom 23 v otvorenej a zatvorenej polohe. Jednotlivé malé diely stojana pred montážou vyhladíme brúsnym papierom, namoríme vhodným moridlom a nalakujeme priesvitným lakom.
"•;'••-
Použitie stojana je jednoduché. Na vešiakovú-6asť7-PJpevesfmesako, na povvtiahnutú tyčku 20 zavesímekravatu. Do priečinkov 4 a na odkladaciu dosku 3 odložíme drobnosti z vrecák nohavíc. Na vyklopenú dosku 9 prevesíme nohavice, zatlačíme vzperami 19. Pružná podložka 19 z penovej gumy nám do rána upraví puky na nohaviciach. ING. PAVOL KRAJCI
43
Z AKLADNA KONŠTRUKCIA
44
Veľmi často p o t r e b u j e m e s c h o d í k y v d o m á c n o s t i , a najmä na chate pri práci, o p r a v á c h stropov, stien alebo pri v ý m e n e žiaroviek. Ak nie je k dispozícii d v o j i t ý rebrík, p o m á h a m e si s t o l m i , s t o l i č k a m i , čo je nielen ťažké, ale aj nebezpečné. Zo starej s t o l i č k y s o m si preto v y r o b i l preklápacie schodíky, ktoré sú stále poruke, lebo stolička aj t a k t o prispôsobená slúži naďalej s v o j m u p ô v o d n é m u účelu a premeniť ju na s c h o d í k y je veľmi ľahké. Ak n e m á m e starú s t o l i č k u , môžeme ju ľahko vyrobiť zo š t y r o c h n ô h 1, l u b o v 2 a 3 a trnoží 5 a 6. A b y mala lepšiu stabilitu, majú byť n o h y rozkročené, v p r e d u aj vzadu asi o 3 c m ; z b o k u zostanú n o h y rovné. Čapy a dlaby d o b r e zaglejíme či stiahneme a p o t o m p r e k o n t r o l u j e m e rovinnosť l u b o v v z á j o m n ý m p o r o v n a ním. Na lepenie a glejenie dreva používame v e ľ m i d o b r ý v o d o v z d o r n ý glej za studena Firmus, ktorý je na drevo najvhodnejší a je lacný a úsporný. Skôr ako konštrukcia stoličky zatvrdne, pripravíme si s c h o d n i c e 6 a s t u p n i c e 7 a 8. S c h o d n i c e rozdelíme na výšku asi na tri rovnaké diely a narysujeme drážky podľa h r ú b k y s t u p n i c e . S t u p n i c e vyrežeme asi o 0,5 cm širšie ako s c h o d n i c e , aby b o l o možné zlícovaLich hrany s hranami s c h o d n í c . Hrany s t u p ň o v na miestach našľapovania v h o d n e skosíme. Šírka drážok v s c h o d n i c i a c h musí presne z o d p o v e d a ť h r ú b k e k o n c o v s t u p ň o v , ktoré sa d a jú k l a d i v o m d o t i a h n u ť — nesmú byt príliš v o ľ n é ani tesné. Pri výbere materiálu na s c h o d n i c e a s t u p n e d b á me, aby sme nepoužili d o s k y s väčšími, najmä krídlovými p r i e č n y m i h r č a m i . O b i d v e s c h o d n i c e 6 p o t o m p r i g l e jíme na jednej strane k lubu a trnoži a pripevníme vždy d v o m a závrtkami 1 2 ; k o n š t r u k c i u p o t o m preklopíme n a stranu s c h o d n í c . zaglejíme do nich s t u o n e 7 a do ich d r u h ý c h k o n c o v v s u n i e m e po naglejení protiľahlé s c h o d n i c e , k l a d i v o m opatrne doťahujeme a nakoniec s c h o d n i c e opäť p r i s k r u t k u j e m e . P o t o m vložíme s t u p n i cu 8, priglejíme a pripevníme ju j e d n o u závrtkou 12 k trnoži. Po preklopení s t u p n i c a 8 tvorí p o s l e d n ý s t u p e ň hore. M ô ž e m e k nej pozdĺžne pribiť t e n k é lišty, takže b u d e m e môcť na ňu súčasne odkladať náradie, p o m ô c k y a p o d . Pri p r i p e v ň o v a n í s c h o d n i c p o n e c h á m e medzi nimi v ô ľ u asi 3 m m . Po v y t v r d n u t í zarežeme šikmé k o n c e s c h o d n í c a h o b l í k o m ich zlícujeme s h o r n o u a d o l n o u časťou.
Rozpis materiálu
Potom priglejíme a závrtkami 12 pripevníme dosku 9 stoličky. Vôľu 3 mm medzi schodnicami sme ponechali preto, aby sme touto medzerou mohli prestrčiť pílu chvostovku bez chrbta alebo zárezku a prerezať v tejto šikmosti dole trnože 4 a hore potom luby 2 z oboch strán; nakoniec pri ronvakej šikmosti rozrežeme dosku stoličky (obr. 2). Po začistení rezov a hrán šmirglovým papierom obidve polovice stoličky k sebe stiahneme a na doske zadlabeme závesy 10 alebo klavírový záves cez celú šírku dosky. Dosku potom môžeme polepiť kožienkou alebo iným mäkkým materiálom, ktorým zakryjeme závesy, závrtky a súčasne chránime proti poškodeniu dosku stolčeka. Po skosení hrán a po začistení môžeme celé schodíky slabo primoriť orechovým či iným moridlom. Po zaschnutí povrch prebrúsime starším šmirglovým papierom a prelakujeme bezfarebným lakom. Pred lakovaním sa vyplatí drevo napustiť fermežou, ktorou sa zaplnia jeho póry, a nitrolak sa potom toľko nevsáva; okrem toho docielime oživenie štruktúry dreva. Pred každým náterom musíme opracúvané plochy dreva prebrúsiť. Aby sme mohli sklopenú, ale aj rozloženú stoličku prenášať, zabezpečíme navzájom diely háčikom 13 s očkom na jednej strane lubu a pri sklopenej stoličke v dolnej časti medzi schodnicami. ARCH. JOSEF JELlNEK
STOLNÍ Sehnat vkusnou lampičku na noční stolek není většinou snadné. Ve výkladních skříních vidíme buď kýče nebo výrobky, jejichž cena neodpovídá účelu. Rozhodl jsem se proto pro metodu udělej si sám. Základem lampy se stala koupelnová koule i s příslušnou armaturou v ceně 22 Kčs. POSTUP PRACE Lupenkovou pilkou vyřízneme z překližky 4 mm tlusté dvě užší bočnice 1 a dvě širší bočnice 2. Jemným brusným papírem je opracujeme a pomocí dobrého lepidla a popřípadě tenkých hřebíčků (drátěnek)
nebo špendlíků sestavíme bočnice dohromady. Hřebíčky ani špendlíky však nezatloukáme úplně, ale přesahující hlavičky odštípneme a začistíme. Přečnívající části armatury 3 odřízneme a u objímky 5 (tvoří součást koupené armatury) obrousíme nebo opilujeme okraje a zhotovíme otvor pro dvoulinku. Otvor zhotovíme nejlépe tak, že vyvrtáme dva otvory vedle sebe a propilujeme. Otvory ke kontaktům zaplníme izolantem (dentacryl, Epoxy nebo sádra). Medzi objímku a armaturu vložíme podložky 7 a oba díly stáhneme šrouby 6 a zajistíme maticemi 8. Do armatury našroubu-
45
OTVORY KE KONTAKTŮM
A
OTVOR PRO DVOULINKU
46
1
118
jeme skleněnou kouli 9 a celek vložíme do podstavce, až koule úplně dosedne; tím dosáhneme správného usazení armatury 3. V této poloze armaturu zalijeme sádrou, dentacrylem nebo jiným vhodným izolantem 4. Po úplném zaschnutí skleněnou kouli vyšroubujeme a ještě dodatečně dokončíme povrchovou úpravu podstavce, zvláště svislé hrany zaoblíme. Povrch podstavce buď natřeme průhledným nitrolakem, nebo nějakým pestrým emailovým nátěrem. Elektrickou instalaci provedeme již běžným způsobem. Do dvoulinky vmontujeme ve vzdálenosti asi 10 až
Rozpiska materiálu
15 cm od stojánku šňůrový vypínač (menší typ za 5 Kčs). Celková pořizovací cena nepře-
vyšuje ani 40 Kčs, takže se vyplatí trocha práce. JOSEF BŘEZNY
ÚPRAVA PRAČKY
ROMO KOMBI
Bydlím v panelovém bytě a nedávno jsem si koupil novou pračku značky Romo, typ Kombi, neboť je kompletem vířivé pračky a ždímačky. Svými rozměry je velmi vhodná do typizované koupelny. Potíže však nastaly hned dvě. První s odběrem vody od ždímačky. K jejímu odběru je potřeba postavit na zem vedle pračky kbelík — a ten v malé koupelně překáží. Druhá s vyprazdňováním prací nádrže — to se provádí tak, že současně s otáčením vířivé vrtulky, která pere, se pohání čerpadlo, napojené na hřídel motoru pračky z druhé strany. Otevřením pryžové zátky na konci odtokové hadice se začne plnit funkce čerpadla, které vodu z prací nádrže vyčerpá —tato hadice, která musí dosáhnout k umyvadlu, je však nedostatečně dlouhá a bylo by ji třeba prodloužit. Navíc je pračka poměrně nízká a již člověk střední postavy se musí při práci ohýbat. Provedl jsem proto úpravy, které jednak obsluhu pračky usnadnily, jednak se zvýšila čistota v koupelně, protože voda se zbytečně nerozlévá po zemi. POSTUP PRÁCE Celou pračku umístíme na 25 cm vysoký podstavec z laťovky pokryté umacartem. Pračku uložíme pouze na krátké boční a zadní straně — z přední se zasouvá zásuvka, ve které jsou uloženy prací prášky (obr. 1). Podstavec a přední stěna zásuvky jsou ustaveny na 1 cm vysokých pryžových patkách, u zadní stěny zásuvky jsou pojezdová kolečka. Přední stěna zásuvky zaujímá celou šíři pračky, avšak zásuvka je asymetrická — z levé strany porrecháme volné místo v šíři asi
I NOVODUR ODPAD
10 cm, umožňující připevnění výtokových hadic. Stěny podstavce i zásuvky spojíme navzájem pomocí kolíčků; na horní hrany podstavce nalepíme pryžový pásek. Do podstavce připevníme sestavu armatur ve velikosti 3/4" tak, že okraj vrchního otvoru je 1 cm od vrchní strany
OD ŽDÍMAČKY
rámu podstavce (obr. 3, det. A). Komplet armatur připevníme k destičce z novoduru (případně duralu, hliníku apod.), kterou přišroubujeme šesti šrouby M6 x 30 k podstavci. Pro spodní odtokovou hadici ponecháme větší otvor ( 0 35 mm). Od motoru prací vany demontu-
47
jeme čerpadlo a pryžové koleno ždímačky do vědra, nasadíme půodtoku (obr. 2). Místo nich nasadí- vodní pryžovou zátku 9 z odtoku me koleno 1 (původně určené pračky. Protože zátka těsní jen na k odtoku od ždímačky) přímo mezi kovové trubičce 0 16 mm, musíme odtok prací nádrže a hrdlo spojky 2 takovou trubku, asi 30 mm dlouhou, (3/4"). Ta je z jedné strany na za tepla nalisovat polovinou délky soustruhu stočená na 19 mm a záro- do výtokového otvoru. veň přichycuje odtokový ventil 3 Po montáži pračky na podstavec a celou armaturu k desce z novodu- provedeme odpad pomocí hadice ru. z PVC přímo do odpadového sifonu Odmontované pryžové koleno vany. Musíme ovšem upravit hrdlo z pračky nasadíme na odtok ze pro hadici místo původního uzavíraždímačky a na jeho konec nasadíme cího víčka sifonu. Aby bylo možno tvarovku 5 z PVC typu T, 0 25 mm, zásuvku pod pračku volně zasunov průchozím směru. Z druhé strany vat, je vhodné demontovat pravé nasadíme původní odtokovou hadi- přední kolečko pračky. ci 6 z pračky a vsuneme ji původním otvorem pod kryt pračky a přes POSTUP PŘI PRANÍ pračku až ke spodnímu odváděcímu Vodu do pračky napouštíme sprotvoru. Zde ji připojíme pomocí chovou hadicí. Po skončeném praní původní pružinové svěrky hadice 4 stačí otevřít vypouštěcí kohout 3 k nové armatuře. Do příčného pootočením pračky o 90° a všechna otvoru tvarovky 5 nasadíme trubku voda do poslední kapky odteče 7 z PVC asi 15 cm dlouhou a na její, samospádem; čerpadlo nikdy beze konec, seříznutý pod úhlem 45° zbytku všechnu vodu nevyčerpalo. nasadíme polovinu kolena 8 z PVC Doba potřebná k vypouštění pračky 0 25 mm. Na tento konec, který je při této úpravě skoro stejná jako popřípadě směruje odtok vody od při použití čerpadla. Tím, že se
UPEVNĚNI PRAHU Máme-li dveře v ocelové zárubni a nechceme-li, aby plocha pod prahem byla rušena otvory s úchytnými šrouby, nebo narušit původní probíhající podlahovou krytinu, případně průběžný kobercový běhoun, můžeme práh snadno upevnit rozpěrkou. """ Do prahu 1 vyřízneme vybrání pro zapuštění rozpínacího kolečka 3. Toto vybrání postačuje jen o málo větší, než je průměr kolečka 3, jeho hloubka se rovná tloušťce kolečka. Vybrání větší je zbytečné. V čele vybrání vyvrtáme otvor, jehož průměr je totožný s průměrem závitu rozpínacího šroubu 2. Hloubku otvoru volíme asi o 7 až 10 mm větší, než je délka šroubu 1. Vlastní provedení rozpínacího mechanismu je pak dáno sestavením prvků 1 a 2 — rozpínacího — tlačného kolečka a šroubu. Provedení těchto dvou součástek je jednoduché a i rozměry vyplývají z nákresu. Do kolečka 3 musíme ještě vyvrtat otvory 0 3 mm pro zasunutí tyčinky 0 3 mm (hřebík, drátěnka), která slouží pouze k otáčení vlastního kolečka a tím vysouvání šroubu. Šroubem 2 vlastně kotvíme celý práh mezi oběma sloupci zárubně. Délku prahu D upravíme tak, aby práh šel před zakotvením vsunout volně, abychom při jeho osazování nepoškodili již dříve provedený nátěr zárubní. Šířka prahu Š není rozhodující a nemá na provedení rozpěrky vliv. JAROMÍR ŠMUDLA
48
odmontovalo čerpadlo, které bylo trvale v provozu, zvýšil se i výkon pračky. Další výhodou je i to, že nemusíme prodlužovat stávající hadici. Zdímáme-li prádlo z ještě dost čisté vody se saponátem, kterou chceme ještě využít, otevřeme pryžovou zátku 9 a voda odtéká do přistavené nádoby. Jinak je zátka uzavřena a voda odtéká přímo do odpadu. PAVEL HRŮZA Použitý materiál vodovodní kohout 3/4" (1 ks) koleno 3/4" (1 ks) spojka (šroub) 3/4" (1 ks) spojka (šroub) 3/4", upravená (3 ks) armatura „T" 3/4" (1 ks) tvarovka z PVC T kus0 25 mm (1 ks) tvarovka z PVC L kus 0 25 mm (1 ks) hadice z PVC s vnitřním 0 19 mm pro odpad stahovací pásky na připevnění hadice (3 ks) novodur 6x70x250 mm (1 ks)
SAMOČINNÝ SPÍNAČ Stáva sa, že sa malé deti boja ísť samy do záchoda pre tmu, lebo ešte nedosiahnu na elektrický vypínač, aby si mohli rozsvietiť svetlo. Tento spínač je vhodný aj pre dospelých, lebo umožňuje samočinne rozsvietiť svetlo a potom ho zhasnúť. Dôležité je vždy za sebou zatvoriť dvere.Je vhodný do novostavieb panelových bytov, kde v miestnosti WC nie je okno. Elektrický spínač pracuje takto: Pri otvorení dvorí na WC sa svetlo rozsvieti, keď dvere za sebou zatvoríme, svetlo ostáva rozsvietené. Pri odchode, keď otvoríme dvere, svetlo zhasne a ostáva zhasnuté, aj keď dvere zatvoríme. V prípade, že sme za sebou dvere nezatvorili a ideme von, musíme dvere zatvoriť, znovu pootvoriť a zase zatvoriť, aby vypínač svetlo vypol. Tento spôsob zhasínania svetla musíme naučiť aj malé deti. Elektrický spínač si zhotovíme takto: Z oceľového plechu s hrúbkou 1 mm vystrihneme držiak 1, vyvŕtame štyri otvory, na vyčiarkovaných miestach ho vo zveráku ohneme do tvaru písmena Z. Z rovnakého plechu zhotovíme aj posuvný dielec 3. Na vyznačenú kružnicu prispájkujeme krúžok 2, vyvŕtame otvor 0 4 mm a dielec na vyčiarkovanom mieste ohneme vo zveráku do tvaru písmena L. Ďalej zhotovíme kolík 4 a špirálovú pružinu 6 podľa udaných rozmerov. (Pružinu možno získať aj zo starého brzdového kolesového valčeka automobilu Škoda.) Kúpime si jeden tlačidlový vypínač 5, aké bývajú na elektrických stolných svietidlách, za 3, — Kčs. Do líšt držiaka 1 zasunieme posuvný dielec 3, zospodu vložíme kolík 4 s jednou maticou M4 a zvrchu druhou maticou dotiahneme. Do otvoru 0 12 mm vložíme vypínač 5 a dotiahneme ho maticou. Nakoniec vložíme pružinu 6, ktorá jedným koncom drží na krúžku 2 a druhým koncom sa opiera o vypínač 5. Pružina musí prekonať odpor prepínača pri jeho prepínaní. Zhotovený držiak s vypínačom namontujeme na rám dverí dvoma skrutkami. K vypínaču 5 pripojíme izolovaný dvojprameňový elektrický kábel a vedieme ho k vypínaču na stene. Kábel pripojíme priamo na svorky vypínača a vypínač necháme stále vypnutý. Ak je držiak dlhší, je potrebné
podložiť na rám dverí malú doštičku doštičku s potrebnou hrúbkou, aby a v opačnom prípade, ak je krátky, je spínač správne prepínal. potrebné na dvere pripevniť malú EMIL MAZUREK
STAVÍTE - OPRAVUJETE - KUTÍTE? Nabízíme další zlepšený typ přenosné svářečky JS-90 F T R I U M F
Napěti 220 V a 380 V Regulační rozsah 40—150 A Elektrody až do 0 4 mm Cena 2770,— Kčs včetně příslušenství Výhradně soukromnikům do výše výrobní kapacity vyrábí a dodáva ELEKTROKOV VD Znojmo, Engelsova 25
49
STROJE A NÁSTROJE VIACÚČELOVÝ STOIAN K VŔTAČKE 1 Aj keď n. p. Nářadí predáva k ručným elektrickým vŕtačkám ďalšie prídavné zariadenia, nepokrýva celá táto sústava všetky potreby domáceho majstra. Uverejnili sme už niekoľko príspevkov, ktoré komplexne riešia súbor prídavných zariadení k ručným elektrickým vŕtačkám; konštrukcia Ing. J. Dvořáka je však veľmi dobrá, a tak sa opäť k tejto téme vraciame. Na univerzálnom stojane možno — vŕtať a zahlbovať kovové materiály, plastické látky a drevo. Vrták je pritom upnutý alebo do skľučovadla (max. roztvorenie 0 1 6 ) , alebo do kužeľovej dutiny Morse 2 v pinole vretena; — vŕtať dlhé tyčové výrobky pomocou strojového vrtáčika, ktorý je pripevnený z druhej strany stola stojana pri naklonení stojana do vodorovnej polohy. Pomocou prídavného zariadenia možno ďalej — sústružiť drevo a plastické látky (max. 0 150 mm, dĺžka medzi
hrotmi max.350 mm) alebo sústružníckymi nožmi pomocou krížového súportu, alebo sústružnlckymi dlátami v hrotoch pomocou nastaviteľnej opierky; — rezať drevo a plastické látky kotúčovou pílou (max. 0 kotúča 150 mm s prerezom 37 mm) s plynule nastaviteľnou hĺbkou rezu a s vodiacou lištou; — čelne brúsiť drevo kotúčom 0 150 mm; — frézovať do dreva a do plastických látok drážky a osadenia čápovou frézou pomocou vodiaceho pravítka alebo s použitím krížového suportu upnutého na stôl stojana. Univerzálny stojan je konštruovaný ako stojanová vŕtačka s prestaviteľnou výškou vŕtacieho vretena a s vyklápaním vretena v horizontálnej rovine do max. uhla 150°. Je zhotovený na elektrickú ručnú vŕtačku typu EV 508D; možno použiť aj akúkoľvek inú vŕtačku s podobným výkonom, treba však prispôsobiť jej prichytenie na vretenník.
Stojan v zvislej polohe pripravený na vŕtanie Výhodou stojana sú jeho malé rozmery a hmotnost takže sa hodí do mestských bytov. Výroba stojana je síce pomerne prácna, ale poradf si s ňou aj priemerne zručný domáci majster.
Vŕtanie dlhej tyče; stojan je sklopený do vodorovnej polohy
50
VOĽBA MATERIÁLU Materiál, ktorý je predpísaný v rozpise, je len odporúčaný, záleží na konkrétnych podmienkach a možnostiach. V mnohých prípadoch odporúčame dural pre jeho malú špecifickú hmotnost státosť, a ľahkú opracovateľnosť. Ak sa nám nepodarí zohnať dural, použijeme oceľ alebo iný vhodný kov. Na vodiace tyče 1.5, 5, 15, 46 a 60 je predpísaná hladená oceľ, ktorá je ťahaná za studena a dodávaná v tolerancii h9, takže ju už nemusíme opracúvať. Na vodiace puzdro 16, 17, 44 a 61 je predpísaná sivá liatina, pretože tieto časti sa budú po vodiacich tyčiach posúvat možno však použiť aj ložiskový bronz, textit alebo polyamid.
Obr. 1
51
REZ A-A Z OBR. 1
Obr. 2
52
Poz.1
Obr. 3
Poz.2
53
Obr. 4
Na výrobu pinoly 27 je predpísaná cementová oceľ 14 200.3 preto, aby bolo možné pinolu nacementovaí zakalit a obrúsiť. Obdobne môžeme použiť aj oceľ 12 050 alebo 12 060 a materiál pred brúsením miesto cementovania zošľachtiť. Ak nemáme možnosť tieto náročné operácie zabezpečit odporúčame aspoň oceľ 11 600 alebo 11 700. V každom prípade však treba dodržať súosovost kužeľovej dutiny Morse 2 a 0 25 k6 na ložiská.
54
Rozpis materiálu
STOJAN Stojan saskladáz upfnacieho stola 2 š podstavcom 1, d& ktorého je votknutá vodiaca tyč 0 25 5 a dve vodiace rúrky 018 1.5, a z hornej príruby 3, ktorá tieto tyče zabezpečuje na hornom konci (obr. 1 a obr. 2). Na vodiacich tyčiach sú plynulo
posuvné sane stojana, na ktorých je prichytený vretennlk s pohonnou jednotkou. Maximálna svetlosť stojana je 290 mm, prestaviteľnosť saní 250 mm. Pomocou páky 13 spúšťame celé šmýkadlo s vretenníkom do záberu; maximálny zdvih vrtáka ie
70 mm. Pri pohybe naspäť je šmýkadlo nadľahčované pružinou 21. Aby bolo vedenie presné, je šmýkadlo ešte vedené pomocnou tyčou 15. Vo vretenníku je v dvoch valivých ložiskách uložená pinola 27 s kužeľovou dutinou Morse 2 na upnutie vrtáka. Z druhej strany pinoly je drážka, do ktorej zaberá spojka 26, ktorá je naskrutkovaná na hriadeľ elektrickej vŕtačky. Celý vretenník je veľmi robustný a znesie veľké axiálne a radiálne zaťaženie. Pri výrobe jednotlivých dielov (obr. 3 a 4) musíme venovať zvýšenú pozornosť hlavným súčiastkam; treba najmä dodržať kolmosť vodiacich otvorov a puzdier (pri podstavci 1 a hranoloch 4, 6, 7, 8). Dôležité rozmery, najmä rozstupy, ktoré sú na výkresoch označené hviezdičkou, musíme urobiť vždy zhodne s protikusom. Alebo vŕtame na presnom stroji (súradnicová vŕtačka, frézka), alebo vzájomne zvŕtavame. Zadné čelo (miera 35 mm) pri hranoloch 4 a 8 je vhodné prefrézovať spoločne nasadením na tŕň 0 30. Spájacie otvory na skrutky v ložiskovej skrini 22, 23, 24 takisto zvŕtame spoločne. Na pinole 27 musíme pri dokončievaní najprv presne opracovať kužeľovú dutinu Morse 2 a podľa nej presne súosovo (najlepšie na tŕni) obrúsiť obidve osadenia 0 25k6 na ložiská. Šírku 20 mm musíme obrúsiť presne podľa skrine ložiska 23. Pri montáži stojana najprv prekontrolujeme správne uloženie vodiacich tyčí a puzdier (prípadne presústružíme otvory) a postupne zostavujeme jednotlivé diely. Čapy 1.4 do rúrok 1.5 zalepíme lepidlom Epoxy 1200 (pred lepením musíme súčiastky odmastiť). Pri ustaľovaní polohy rúrok 1.5 v puzdrách 1.2 musíme dodržať rozmer 563 zhodne s vodiacou tyčou 5. Po zalisovaní ložísk do ložiskovej skrine naplníme ložiská mazacím tukom NH3 alebo AV2. Plstené tesnenie 137 necháme pred nasadením nasiaknuť olejom alebo mazacím tukom. Pri vŕtaní upíname väčšie vrtáky priamo do dutiny pinoly, menšie do skľučovadla. Na nastavenie vŕtanej hfbky použijeme dorazovú skrutku 102 s kontramaticou 122. Pri vŕtaní dlhých tyčí sklopíme celý stojan do vodorovnej polohy, na rubovú plochu stola 2 pripneme strojový zveráčik (najlepšie z NDR za 14 mariek), do ktorého potom vložíme vŕtaný kus. Výrobu aj montáž dalších častí stojana opíšeme v budúcom zborníku. Konštrukciu Ing. J. DVOŘÁKA opísal J. ŠRÁMEK
55
MALÝ UNIVERZÁLNÍ KOVOOBRÁBĚCÍ STRO)
Obr. 1. Nejjednodušší stroje
provedeni
kovoobréběclho
Obr. 2. Kovoobrábací stroj připravený pro čelní frézováni Obr. 3. Definitivní univerzální kovoobréběcl stroj
56
Náročnejší kutilové postrádají ve své dílně malý soustruh, na kterém by si mohli vyrobit z kovu jednoduché výrobky jako čepy, pouzdra, kolečka, skříně ložisek a pod. V prodeji jsou malé soustruhy dřevoobráběcí, používající jako základ elektrickou vrtačku, u nichž se nůž s rukojetí drží v ruce a opírá se 0 jednoduchou opěrku. Takový soustruh je však pro obrábění kovů nevhodný. Pro obrábění kovů je nutný křížový suport na který se upne nůž a který umožňuje podélný a příčny posuv nože. Vítaná je i možnost frézování, které umožní výrobu složitějších dílů. Proto byl učiněn pokus navrhnout takový univerzální stroj, který by si mohl kutil vyrobit sám, bez obtížných operací. Posledně jmenovaná podmínka určovala celou technologii výroby. Je jasné, že takový stroj bude mít omezené možnosti přesnosti a jeho výkon bude dán použitým hnacím motorem a celkovou tuhostí stroje. Začalo se od toho nejjednoduššího provedení (obr. 1). Základ tvorí čtyřhranný profil Jäkl, který je celou páteří stroje a umožňuje jeho velkou univerzálnost. Posuvné objímky na tomto sloupku jsou ze dvou úhelníků, úhlopříČně spojených šrouby, takže je možné vymezování vůle ve dvou na sebe kolmých směrech. Na jedné objímce je připevněna vrtačka a na druhé příčný čtyřhranný sloupek křížového suportu. Další objímka na tomto sloupku slouží buď pro upnutí nože nebo otočného suportu pro soustružení kuželů. Podélný 1 příčný posuv zajišťují šrouby s normálním závitem M10, na konci opatřené kolečky, v tomto případě z ústředního topení (kus 1,70 Kčs). Čtyřhranný sloupek má tu velkou výhodu, že příčný sloupek se dá otočit do svislé polohy a na něj se nasadí objímka otočného suportu, pootočená rovněž o 90 °a tím vznikne frézovací stroj (obr. 2) se svislým a příčným pohybem stolu a s podélným pohybem do záběru. Přeměna soustruhu na frézu je jednoduchá a bez použití dalších dílů. Takto vytvořený obráběcí stroj byl podroben zkoušce a dával předpoklady úspěchu při dalším vývoji. Vesměs
•jde o ruční práce až na sváření, které však je téměř všude k dispozici. Důležité díly jsou spojované přírubami, které mohou napravit chyby při sváření a pečlivou ruční prací umožní přesné seřízení stroje. Zkoušky ukázaly nedostatky tohoto prvního, nejjednoduššího provedení. Zbytečně vysoká výška hrotů nad ložem 125 mm nezajišťovala dostatečnou tuhost a při odebírání větší třísky docházelo ke chvění nože a nerovnému obráběnému povrchu. To bylo podporováno i krátkým uložením vřetene sklíčidla vrtačky. Je-li sklíčidlo vrtačky uloženo na hřídeli na kónus, docházelo při letmém uložení obráběného předmětu jednostranným tlakem od nože k uvolňování sklíčidla. Při čelním frézování podle obr. 2 se sklíčidlo neuvolňovalo, stejně jako při podepření soustruženého předmětu hrotem koníku. Větší tuhosti stroje se dosáhlo zesílením čtyřhranného sloupku na 45 mm a snížením výšky hrotů nad ložem na 85 mm. Poněvadž vrtačka má obvykle jen jedny, maximálně dvoje otáčky a sklíčidlo neumožňuje upnutí větších předmětů, byl vyroben vřeteník se solidním uložením na kuličkových ložiskách a s pohonem klínovým řemenem, umožňujícím čtyři rychlosti s velkým rozsahem. Dutý vřeteník má otvor 0 1 4 mm pro prostrčení dlouhých předmětů a otvor je zakončen kónusem Morse č. 2. Řemenice na konci vřetene slouží buď přímo k upínání soustružených předmětů, anebo k upnutí univerzálního sklíčidla s 0 80 mm nebo 100 mm. Od zadního konce vřetene může být odvozen ozubenými koly (ze šlehače, 1 kus 4,50 Kčs) podélný posuv suportu pro řezání pravého i levého závitu se stoupáním 1,5 mm, které je nejpotřebnější. Mimo to je od tohoto konce odvozen podélný jemný posuv třecím převodem, plynule měnitelným v širokém rozsahu a vytvořeným ocelovou kuličkou a dvěma kotouči. Pro toho, kdo si nemůže obstarat univerzální sklíčidlo, je uveden návod na výrobu jednoduchého sklíčidla, které tvoří současně redukci pro upnutí univerzálního sklíčidla 0 8 0 mm. V návodu pro výrobu jsou uvedena vždy dvě provedení. Jedno výrobně velmi jednoduché a druhé vyžadující složitější operace, ale zajišťující větší přesnost. Také byla provedena rozsáhlá unifikace dílů, takže např. objímka je vytvořena ze dvou stejných dílů, kterých je potom na celém stroji 1 2. V tom případě se již vyplatí i jednoduchý odlitek. Také základní čtyřhranný
TECHNICKÁ
DATA
sloupek je uveden ve dvou délkách a plný, broušený sloupek zaručí větší tuhost a přesnost. Obojí provedení má vzájemně vyměnitelné díly a umožňuje postupně zdokonalování původního provedení. Definitivní univerzální obráběcí stroj je na obr.3 Umožňuje vrtání, soustružení, frézování, broušení a řezání závitů. Dosažená přesnost výroby je plně vyhovující pro kutilské práce a nahradí nepoměrně drahé a nepřístupné malé obráběcí stroje. Přitom je tento stroj velmi skladný a dá se umístit v každé domácnosti. Soustruh je vhodný zejména k obrábění barevných kovů a umělých hmot. Při obrábění měkké oceli nutno pracovat s ostrým nástrojem a brát malou třísku, aby nástroj nechvěl. Soustruh se nehodí k obrábění ocelí s větší pevností než 80 kg/mm 2 . Doporučuje se odběr třísky asi 0,1 mm a při požadavku hladkého povrchu i posuv do záběru volit co nejmenší. Požadovanou jakost povrchu možno dokončit smirkovým plátnem anebo broušením. Návod, který vychází v edici plánků USS, obsahuje 17 výkresů, rozpisku a 33 stran textu, popisujícího postup práce při výrobě stroje. Stojí Kčs 29,— a můžete si jej objednat na adrese: Expedice USS, Železná 8, -•'••:•; 110 00 Praha 1, tel. 26 89 61
BRUSKA DO KULATÁ K SOUSTRUHU V domácí dílně často potřebujeme upravit nebo dokončit rotační součástku z materiálu, který nelze opracovat normálním způsobem soustružnickým nožem, protože je příliš tvrdý (kalená ocel) anebo zase naopak příliš měkký (pryž apod.). K těmto pracím se velmi dobře hodí soustruh s tyčovým ložem, doplněný malou bruskou s pohonem vlastním elektromotorem, nasazenou na suportu místo nožového držáku. Návod na zhotovení menšího soustruhu s tyčovým ložem jsme uveřejnili ve sborníku USS č. 4/1972 a v publikaci „Urob si doma a v chate", jejíž třetí vydání vyjde koncem tohoto roku. Informace o větším soustruhu s tyčovým
ložem jsme uveřejnili ve sborníku USS č. 17/1976. Bruska se skládá v podstatě pouze z držáku motoru (motor asi 40—60 W) s ložisky pro stopku brusu, která je použita přímo jako hřídel a na které je nasazena silonová řemenička. Brousky se stopkou 0 6 mm jsou běžně k dostání v bohatém výběru tvarů a velikostí a jsou velmi levné. Převod obstarává řemínek z umělé hmoty z promítačky MEOLUX, otáčky brusu (záleží na motoru a převodovém poměru) jsou asi 8 až 1200 min" 1 . Výrobně je bruska velmi jednoduchá. Podle použitého motoru svaříme držák, který se skladá z nosníku 1, příruby 2 a objímky 3. Použijeme-
li patkový motor, musíme nosník i přírubu zhotovit ve tvaru naznačeném čárkovaně na výkrese. Do vysoustruženého pouzdra 4 narazíme ložisko 5; pouzdro připájíme k nosníku 1 mosazí. Nyníjiž můžeme do ložiska i nosníku zhotovit zářez pro řemeničku 6. Obě řemenice 6 i 7 vysoustružíme ze silonu. Větší řemenici 7 narazíme na hřídel motoru 8 a zbývá již jen přišroubovat k motoru přírubu a upevnit řemínek 9. Výkon brusky je dán použitelnou velikostí, motoru a je tedy poměrně malý, avšak pro běžnou kutilskou praxi bohatě postačuje. Nejběžnější případ použití je při úpravě průměrů vrtáků, protože v obchodě je sortiment průměrů
57
58
Přebrušováni vrtáku často velice hrubě odstupňovaný (např. pro vystružování je potřeba vrták 0 11,7 , který lze snadno obrousit z 0 12 mm). Bruskou je možno přebrušovat průbojníky, trny a jiné kalené součásti, podařilo se např. i probrušování otvorů 09 mm do nožů z oceli Poldi RADECO 3 mm tlustých. Bruska se výborně uplatňuje i při výrobě nebo úpravách různých pryžových těsnění, kladek třecích převodů apod., což je pro kutila práce jinak zcela neschůdná. Broušením lze dosáhnout velmi vysoké přesnosti rozměrů a velmi dobré kvality povrchu. Přebrušovat je možno nejen vnější plochy, ale i dutiny. ING. LUBOMÍR VALOUCH
PRÍTLAČNÉ ZAŘÍZENÍ NA SROVNÁVAČKU Při srovnávání na srovnávačce se velmi často stává, že potřebujeme ohoblovat tenkou lištu o tlušťce několika milimetrů. Práce na srovnávačce je riskantní a při srovnávání tenkých lišt se nebezpečí úrazu ještě zvyšuje. Zhotovil jsem si proto jednoduché přítlačné zařízení, které vylučuje možnost úrazu a lze ho použít jak pro hoblování lišt tak i pro hoblování desek do šířky dané délkou přítlačných válečků. Po seřízení je možno ohoblovat lišty až do tloušťky 3 mm. Montáž přítlačného zařízení na srovnávačku je velmi rychlá, jde pouze o našroubování čtyř matic a jejich dotažení. Základem přítlačného zařízení je rám přitlačovaný pružinami, ve kterém jsou dva válečky otočně uloženy v ložiscích. Tloušťka hoblované lišty je stavitelná maticemi. Celý rám je vedený čtyřmi vodícími kolíky, které mají z obou stran vyřezaný závit. Na vodicích kolících jsou nasunuty pružiny, které přitlačují rám s válečky na hoblovanou lištu. Přítlačné zařízení (obr. 1) se Obr. 1 skládá z pravého a levého bočního rámu 1, ve kterém jsou uložena ložiska 6. Horní část válečku je kryta plechem 3, který zároveň spojuje oba rámy. Ložiska jsou proti vnikání nečistoty chráněna plechovými kryty 4. Horní plechový kryt i kryty ložisek jsou přišroubovány k bočním rámům šrouby 10. Při montáži je nutno zajistit sou osost válečků a rov noběznost bočních rámů, aby nedocházelo ke vzpříčení. Z tohoto
důvodu je lepši zhotovit boční rámy na horizontální frézce. Na bočních rámech a krytech ložisek, která jsou montována z vnější strany, je nad hoblovacím válcem vybrání, aby se při dosednutí rámu na hoblovaci stůl nevyštíply hoblovaci nože. Velikost vybrání je dána průměrem nožové hlavy srovnávačky. Výroba jednotlivých součástí zařízení je poměrně jednoduchá a je zřejmá z obr. 2. Rozměry uvedené na obr. 2
59
Obr. 2.
Rozpiska materiálu
60
220
a v rozpísce jsou jen informativní; jsou odvislé od délky nožové hlavy nehledě k tomu, že každý použije materiál, který má k dispozici. Způsob uchycení přítlačného rámu na srovnávačce a systém regulace tloušťky hoblovaného materiálu je patrný z obr. 1. Do hoblovacího stolu vyvrtáme čtyři otvory 0 10,2 mm. Rozteč těchto otvorů je dána roztečí otvorů v bočních rámech a délkou válečků. Délka válečků je dána délkou nožové
hlavy srovnávačky. Rám přitom musíme umístit tak, aby osy prítlačných válečků byly 30 mm na obě strany od osy rvoiové hlavy. Do otvoru v hoblovacím stole přišroubujeme vodící kolíky 5; jejich délka je asi 1 20 mm, délka spodního závitu 35 m a horního závitu 30 mm. Před přišroubováním vodicích kolíků na desku stolu našroubujeme na spodní závit stavěči matici 8. Na
takto přišroubované vodicí kolíky nasuneme sešroubovaný rám i s ochranným krytem, nasuneme podložky 9, pružiny 7, opět podložky 9 a zajistíme přítlačnou maticí. Stavěči matice umožňuje regulovat tloušťku hoblované lišty a potřebná přítlačná síla je dosažená dotahováním přítlačných matic. Toto přítlačné zařízení je pro srovnávaČku, u které regulujeme
úběr třísky podložkami pod přední část hoblovacího stolu. U srovnávaček, u kterých je regulace tloušťky provedena pomocí klínů, je nutno přední otvory v bočních rámech pro vodicí kolíky zhotovit oválné. Velikost těchto otvorů je dána průměrem vodicích kolíků a horizontálním posuvem přední části hoblovacího stolu. ING. JIŘÍ SONNEK
PRAKTICKÝ DOPLŇEK OKRUŽNÍ PILY Při podélném rozřezávání kmenů rovné, protože dále pak řežeme už váme-li větší počet kmenů; všechny na prkna či hranoly je důležité, aby snadno podle pravítka. Popsaný je najednou ořízneme (omítneme) první dva na sebe kolmé řezy byly přípravek se ovšem vyplatí, rozřezá- a pak už postupně můžeme řezat DRÁŽKA
KOTOUČ PILY
61
Vlevo nosnik s privarenými úpinkami, vpravo připravek položený na pile a připravený k práci. Pro lepši srozumitelnost jsou odstraněny ochranné kryty prkna či hranoly, jak potřebujeme. Přípravek je konstruován na omítání kmenů do délky 3 m. Skládá se z vedení, nosníku a upínek. ZHOTOVENÍ PŘÍPRAVKU Vedeni nosníku na pracovní ploše okružní pily vyřešíme nejlépe tak, že část pracovní plochy — levou od pily, stojíme-li proti řezu — budeme mít odnímatelnou. Ve vzniklém prostoru pak privaríme dva úhelníky (obr. 1), ve kterých se pohybuje nosník s upevněným dřevem. Pro snadnější posunování mažeme vodorovné plochy olejem. Rozměr a musí být vždy o 2 až 3 mm větší než je šířka nosníku. Nemůžeme-li přizpůsobit okružní pilu tak, aby část pracovní plochy byla odnímatelná, nahradíme vodicí úhelníky vodicí drážkou, kterou zhotovíme tak, že k boku pracovní plochy privaríme úhelník podle obr. 2. Konstrukce nosniku závisí na způsobu vedení, pro který se rozhodneme. Je-li vedení zapuštěno do pracovní plochy okružní pily, využijeme celou vvšku řezu, což je výhodnejší. Nosník se pak skládá ze dvou podélných úhelníků, 40 x 40 mm a devíti výztuh, nejlépe z profilu T 30 x 30 mm. V místě privarení sloupků upínek výztuhy zdvojíme. Šířka nosníku musí být asi o 2 až 3 mm menší, než je rozměr a vedení nosníku. Je-li vedení nosníku vytvořeno vodicí drážkou, přizpůsobíme konstrukci nosníku tak, že jeden z podélných úhelníků- otočíme, aby šel zasunout do drážky, druhý úhelník (menšího rozměru — asi 20 až 30 mm) položíme na stejné místo jako u předchozího nosníku. Podélníky spojíme privarením výztuh stejně jako v předchozím případě (obr. 4). Při volbě rozměrů profilu T pro výztuhy si musíme uvědomit že jejich výška nesmí být menší, než je druhý úhelník, jinak by nám to vadilo při upínání mate-
62
riálu. Šířka celého nosníku musí byt taková, aby vzdálenost nosníku od pily byla asi 20 až 30 mm. Přestavitelné úpinky na připevnění řezaného dřeva zhotovíme dvě. Skládají se ze sloupku, ramena a upínacího šroubu. Sloupky zhotovíme buď z kruhové oceli nebo tlustostěnné trubky 0 20 až 25 mm. Sloupky privaríme k nosníkům a jejich upevnění ještě zesílíme privarením dvou výztuh z plechu (obr. 5). Rameno svaříme ze dvou kusů profilu T tak, aby vznikl profil I. Na jeden z konců privaríme objímku zajišťující vedení ramena po sloupku. Objímka je z tlustostěnné trubky, jejíž vnitřní průměr odpovídá vnějšímu průměru sloupku. Při posunování se objímka zajišťuje šroubem. Na druhý konec ramena privaríme matici M12, ve které se pohybuje upínací šroub M12. Pro snadné utažení opatříme šroub na horní straně kolečkem o průměru 100 mm
(např. litinovým z vodovodního ventilu). Dolní stranu šroubu osoustružíme nebo opilujeme na 0 10 mm v délce 8 mm. Z plechu 4 mm tlustého zhotovíme otočnou patku v rozměrech 40 x 40 mm. Ve středu vyvrtáme otvor 0 10,5 mm a rohy patky ve svěráku kladivem ohneme (obr. 6). Na osazený průměr šroubu nasadíme patku (ohnutými rohy dolů), dále nasadíme podložku s vnitřním otvorem 0 10 mm a zbývající přečnívaiící kus osazeného šroubu roznýtujeme, nebo natvrdo spájíme s podložkou. Zhotovené rameno nasuneme na sloupky. PRÁCE S PŘÍPRAVKEM Pomocí upínek upevníme kulatinu tak, abychom část kůry a dřeva odřízli a vytvořili si tak první rovinnou plochu (obr. 7). Dbáme, aby kulatina ležela zplna, nehýbala se a abychom neodrezali zbytečně mnoho dřeva. Při upínání využíváme přestavitelnosti a otočnosti ramen upínek; nemusíme pak dlouho točit šroubem a jen několika otáčkami upínku dotáhneme. Po provedeném řezu vypneme pilu, a teprve když je v klidu, přetáhneme přípravek se dřevem na výchozí místo před pilu. Povolíme šrouby a dřevo položíme na vzniklou rovinu po řezu. Znovu nastavíme velikost řezu, upneme a provedeme druhý řez (obr. 8). Takto upravené dřevo můžeme dále řezat na okružní pile pomocí pravítka na požadované rozměry. Veškeré práce je výhodné provádět s pomocníkem. Dodržování bezpečnostních předpisů je samozřejmé. JAROSLAV ŠEBEK
REZANÍ UHLU Pro snadné řezání úhlů na okružní píle si můžeme zhotovit jednoduchý přípravek. Skládá se z vodicí kolejničky 1, vozíku 2 a otočného pravítka 3. Vodici kolejnička 1 je z úhelníku nebo profilu T. Připevníme ji po celé délce okraje stolu, rovnoběžně s pilou. Na vodicím úhelníku pojíždí vozík Z zhotovený z pásové oceli 60 x 5. Na spodní stranu voziku připevníme otočně čtyři válečky nebo stará ložiska. Rozteč těchto válečků volíme podle tloušťky vodícího úhelníku tak, aby vozík po něm volně pojížděl. Na horní stranu vozíku ještě privaríme šroub M12. Pravítko 3 vyrobíme z úhelníku 60 x 40 x 4 mm, na jehož jeden konec privaríme mezikruži se středovým otvorem 012,2 mm. Druhý
konec pravítka zkosíme. Pravítko navlékneme na šroub vozíku a dotáhneme maticí M12. Vodicí úhelník 1 musíme tedy upevnit v takové výši, aby pravítko - po upevnění leželo na stole okružní pily. Úhlovou stupnici si vyznačíme na vozíku a na pravítku pak rysku. Nastavování úhlů je velmi jednoduché: stačí povolit matici a pravítko můžeme nastavit na libovolný úhel. Abychom mohli řezat více kusů stejně dlouhých, je vhodné doplnit ještě přípravek stavitelným dorazem 4. Pro upevnění dorazu musíme k pravítku přivařit trubku 3/8" ( 0 asi 17 mm), do které musíme uchytit stavěči šroub. Vyrobíme to tak, že do trubky vyvrtáme otvor
90
PODLE TLOUŠŤKY ÚHELNÍKU
a privaríme matici M8. Doraz 4 volně zasunout. Ohneme ho ao tvazhotovíme z kruhové oceli ru U tak, aby šel sklopit před 0 10 mm; musí se dát do trubky pravítko. Na konec dorazu privaríme
kus ploché oceli, abychom mohli řezaný materiál dobře opřít. OTAKAR MAREK
KDO PORADÍ? Pro redakční prototypovou dílnu nutně potřebujeme získat koupí od socialistické organizace starší soustruh, stojanovou vrtačku, ohýbačku plechu a velký svěrák Prosíme: Zeptejte se u vás a napište či zatelefonujte na adresu
. j c? ._ 169 00 Praha 6 tel. 350 797
63
ČESKO-SLOVENSKÝ SLOVNÍČEK čerchovaný drátěnka důlek havlenka madlo mizdřeni nebozez nerezový ocáska okapový
opera
otěže outor pojíždět průvlačnice pryskyřice přitf srovnávačka suk škopik tečný tlačka tužidlo úpinka vřeteník vyčiňováni
I H N E D na dobírku Vám zašleme — knihu Urob si sám — auto, Sport, camping (cena 60, — Kčs)
bodkočiarkovaný drôtovec jamka rázsoška hmatadlo oškrabovanie nebožiec nehrdzavejúci chvostovka odkvapový opora Mace útor popochádzaf kotvová sklznica živica čelo, čelen, prova zarovnávačka hrča diežka dotykový tlačkový gombík tvrdivo úponka vretennik vyčiňovanie (kož.)
POSTUPNĚ jak vyjdou. Vám na dobírku zašleme plánky a knihy: — plánek Malotraktor Oleško (cena 40, — Kčs) — plánek Přídavné zařízeni I k traktoru Oleško — valník, žáci stroj, sběrač pokosené trávy a brány (cena 30,— Kčs) — plánek Přídavné zařízeni II k traktoru Oleško — pluh k zahradní orbě, sněhový pluh, nesený přihnojovač, postřikovač stromů (cena asi 30, — Kčs) — plánek Univerzální dřevoobráběci stroj (rozšířené vydáni, cena asi 50,— Kčs) — plánek Malý univerzální kovoobráběci stroj (cena 29,— Kčs) — knihu Urob si sám doma a v chate (cena 60, — Kčs) — knihu Urob si sám — domácnost, záhrada, darčeky, fotokino (cena 60,— Kčs) EXPEDICE USS 116 06 Praha 1, Železná 8 tel. 26 89 61
Knižnica Urob si sám — vedúca redaktorka Ing. Gréta Izakovičová UROB — UDĚLEJ SI SÁM zväzok 31 MDT 689:69 + 7073 Zostavil Kamil Zoufalý Vydala Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, n. p., Bratislava, Hurbanovo nám. 3, v spolupráci s výrobným družstvom Propagační tvorba Praha 1, Celetná 25 v auguste 1979 ako svoju 7097. publikáciu Adresa redakcie: Za Strahovem 10, 169 00 Praha 6, tel. 35 07 97. Expedícia subskribentom: Železná 8, 116 06 Praha 1, tel. 26 89 61 Zodpovedný redaktor Milan Hulej Graficky upravila Ing. Gabriela Karasová Obálku navrhol Ing. arch. Milan Vlk Technická redaktorka Zora Sinková Vytlačili Polygrafické závody, n. p., Bratislava, Pekná cesta 6 64 strán, 81 obrázkov; 11,52 AH, 11,74 VH © Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, 1979 1. vydanie. Náklad 141 000 výtlačkov 302 05
510/21:818
