SBORNÍK PRACÍ FILOZOFICKÉ F A K U L T Y BRNĚNSKÉ UNIVERZITY STUDIA MINORA F A C U L T A T I S PHILOSOPHICAE UN1VERSITATIS BRUNENSIS E'17, 1992
ANTONÍN
BARTONĚK
PÍSEMNÉ PAMÁTKY PftEDftECKYCH JAZYKtJ STARÉ EGEIDY
R e k o v é nebyli v Egeidě odjakživa. Jejich p ř e d k o v é sem pronikli n ě k d y koncem 3. tis. př. n. 1. a narazili tu na starší egejské obyvatelstvo, které n e p o c h y b n ě stálo na v y š š í m stupni civilizačního v ý v o j e . P o r ů z n u se soudívá, ž e již před Reky žili v Egeidě jiní Indoevropané, ale b e z p e č n é d ů kazy pro to chybějí. Georgievova pelasgická h y p o t é z a o starší p e l a s g i : k é ie. v r s t v ě se opírá o několik m á l o výrazů, které mohou m í t i j i n é vy světlení. A Caskeyho teorie o dvou destrukcích za rané doby helladské, tj. o první kolem r. 2200 v Argolidě, Korinthii a na K ý k l a d á c h (s m o ž ností migrace od východu), a o d r u h é pak v ostatním helladském prostoru kolem r. 2000 (zřejmě ze severu), nedovoluje zcela b e z p e č n ý závěr, ž e destrukce byly z p ů s o b e n y d v ě m a o d l i š n ý m i e t n i c k ý m i elementy, a přitom oběma i n d o e v r o p s k ý m i . B ě h e m p r v n í c h století 2. tis. př. n. 1. se řecký e t n i c k ý živel přetvořil v kontaktu s m í s t n í m p ř e d ř e c k ý m obyvatelstvem v k m e n o v é společenství, které bylo s to ke konci střední doby helladské — b ě h e m 17.16. stol. — zaujmout v h e l l a d s k é m prostoru vedoucí ú l o h u v rámci vznikající myk é n s k é civilizace. V ní byly ústrojně propojeny elementy, které si řečtí příchozí přinesli ze s v é indoevropské pravlasti, s a u t o c h t o n n í m i prvky h e l l a d s k ý m i i s civilizačními projevy vyzařujícími z m í n o j s k é Kréty. J e š tě v těchto dobách kolem poloviny 2. tis. př. n. 1. hovořila značná část egejského obyvatelstva jinak než řecky, jak to přímo dokazují s o u č a s n é doklady starších e g e j s k ý c h slabičných p í s e m n ý c h s y s t é m ů z K r é t y a při l e h l ý c h e g e j s k ý c h oblastí. M y k é n š t í R e k o v é rozšířili sice v 1. pol. 14. stol. svou politickou moc na Krétu, a za dalších 150 let pak až na malo asijské pobřeží a na ostrov Kypr, ale ani tato expanze, spíše hospodářská než politická, j e š t ě dlouho neznamenala definitivní zánik předřeckých j a z y k ů ve staré Egeidě. Ba dokonce i poté, co se ve 12. stol. zhroutila m y k é n s k á civilizace a velkou část h e l l a d s k o - e g e j s k é h o prostoru p o s t u p n ě překryli řečtí D ó r o v é z helladského severozápadu, zatímco se potomci 1
' Obecně o celé problematice pojednává A . BARTONĚK 1983 a 1987.
116
ANTONÍN
BARTONĚK
my k e ň s k ý c h R e k ů s t ě h o v a l i na e g e j s k é ostrovy a západní maloasijské pobřeží, j e š t ě i n y n í se z e j m é n a v 1. polovině 1. tis. př. n. 1. porůznu objevují v e g e j s k é m s v ě t ě doklady p í s e m n é h o užívání n e ř e c k ý c h j a z y k ů , p s a n é o v š e m již n o v ě se šířícím h l á s k o v ý m p í s m e m — řeckou alfabetou. Skála p ř e d ř e c k ý c h k m e n ů staré Egeidy byla velmi široká. Antičtí au toři uvádějí v této souvislosti Pelasgy, Lelegy, K y d ó n y , Eteokréty, Káry, Thráky, Illyry a celou řadu dalších. N a š í m ú k o l e m nebude však rozebírat sekundární informace o starých e g e j s k ý c h kmenech a jazycích, jak se s nimi s e t k á v á m e u a n t i c k ý c h autorů, nýbrž zhodnotit konkrétní p í s e m n é p a m á t k y o b j e v e n é na e g e j s k o - h e l l a d s k é p ů d ě a složené v j i n ý c h j a z y c í c h než ve staré řečtině. Tyto p a m á t k y jsou v zásadě p s á n y d v ě m a r ů z n ý m i p í s e m n ý m i s y s t é m y , totiž jednak v e g e j s k ý c h p ř e d a l f a b e t i c k ý c h p í s m e c h z 2. tis. př. n. 1., jednak v lokálních variantách ř e c k é alfabety z 1. tis. př. n. 1.. Egejská předalfabetická p í s m a jsou tři: hieroglyfické, lineární A a lineární B (srov. tab. A se souhrnem statistických informací o v š e c h třech p í s m e c h , zčásti u p r a v e n ý m podle J.-P. O L I V I E R A 1986). K j e d n o t l i v ý m p í s m ů m několik s t r u č n ý c h údajů, z a l o ž e n ý c h na s o u č a s n é m stavu informací: 1. K r é t s k é h i e r o g l y f i c k é písmo (cca 2200—1500 př. n. 1.; asi 270 t e x t ů s c e l k o v ý m p o č t e m asi 1500 z n a k ů ; sylabář m á 90 z n a k ů ; n á p i s n é do klady na h l i n ě n ý c h tabulkách a j i n ý c h h l i n ě n ý c h p ř e d m ě t e c h pocházejí h l a v n ě ze 17. stol.). 2. K r é t s k é slabičné lineární p í s m o A (písmo pochází h l a v n ě z č a s o v é h o rozpětí 1800—1470; celkem asi 1450 t e x t ů s cca 7350 znaky; sylabář m á n e j m é n ě 75 z n a k ů ; n e j v ý z n a m n ě j š í sada n á p i s ů byla objevena v krétské lokalitě Ajia Triada a pochází ze začátku 15. stol. př. n. 1.; o j e d i n ě l é n á lezy jsou ze 14./13. stol. /zvi. Ajios Stefanos v již Lakónii/; existuje m o ž nost přežívání písma v 1. tis. př. n. 1. /Psychro na v ý c h . Krétě, výzdoba boiótské misky z 5. stol. př. n. I./)' . Informace o počtu dokladů lineárního písma A (viz tab. A) byly sestaveny na základě statistických dat o b s a ž e n ý c h v edici G O R I L A V 126nn. a u F. V A N D E N A B E E L O V É 1985, 3nn. N a v í c bylo p ř i h l é d n u t o k souboru n o v ý c h nápisů ze s v a t y n ě na hoře Juktas u K n ó s s u (J.-P. OLIVIER 1985). 3. Lineární p í s m o B (cca 1375—1200; 4765 t e x t ů s 57 400 znaky; syla bář m á 87 znaků; t a b u l k o v é archivy z řecké pevniny pocházejí z let 1230 —1200, k n ó s s k ý archiv buď z rozmezí 1375—1350 nebo až z konce 13. stol.; nejstarší doklad na keramice pochází z doby kolem r. 1350 [Knóssos], nádoby z řecké pevniny jsou zčásti krétského p ů v o d u a spadají do r ů z n ý c h období 13. stol.). Informace o počtu dokladů lineárního písma B jsou z a l o ž e n y na m é stati z r. 1983 ( B A R T O N Ě K 1983a); na přípravě t a m n í c h statistických dat se podílel Petr Peňáz. N a v í c jsem n y n í vzal v ú v a h u údaje o n o v ě p u b l i k o v a n ý c h nápisech z T í r y n t h u (viz L . G O D A R T — J . T. K I L L E N — J . - P . OLIVIER 1983). Zato jsem nemohl statisticky zpracovat dva dosud n e p u b l i k o v a n é soubory, tj. zhruba 30 pečetních střípků z Théb, o nichž p o j e d n á v á V. A R A V A N T I N O S 1987, aniž 2
;
- Srov. A. BARTONĚK 1983.
PlSMO
Hliněné tabulky
Série W: Kamenné Hliněné pečeti aj. nádoby
Hliněné nádoby: písmo ryto
malováno
Nápisy na omítce
43
64
1
11
1
—
Lineární A
319
1020
37
34
3
3
Lineární B
4512
—
—
Hieroglyfické
109
144
—
Ostatní památky
kameni
— 2
—
Počet dokladů
kovu
— 8
—
150
1
270
5
1431
—
4765
Pozn.: Uvedený stav je z r. 1991. Stav doložení z března 1993 je u lineárního písma B o něco vyšší (4544 + 170 + 166 = 4880).
118
ANTONÍN
BARTONĚK
je z a t í m v úplnosti zveřejnil, a z e j m é n a pak asi 3 000 zlomků, které A . J. Evans začátkem tohoto století uložil v depozitáři iraklijského muzea a j e ž byly znovu objeveny až v roce 1984 (srov. T O U C H A I S 1985). V ě t šina z l o m k ů m á však velmi omezenou epigrafickou hodnotu; jde v e s m ě s 0 drobné fragmenty, které z v e l k é části obsahují buď jen několik m á l o z n a k ů anebo jsou v ů b e c bez jakýchkoli stop písma. Zatím bylo u v e ř e j n ě no jen 43 z těchto f r a g m e n t ů v p r v n í m díle edice CoMIK I. Z u v e d e n ý c h tří e g e j s k ý c h předalfabetických p í s e m však jen první d v ě pod sebou skrývají předřecké j a z y k o v é útvary, kdežto lineární písmo B vzniklo adaptací j e d n é z variant lineárního písma A pro ú č e l y řeckého jazyka a v š e c h n y j í m psané texty lze p o v a ž o v a t za složené v archaickém dialektu staré řečtiny, k t e r é m u se říká m y k é n š t i n a . Naproti tomu o obou starších p í s m e c h a jejich j a z y k o v é m pozadí m á m e jen značně neurčité představy. To platí z e j m é n a o k r é t s k é m p í s m u hieroglyfickém. U line árního písma A b ý v á z jeho asi 70 základních slabičných znaků pokládá no r ů z n ý m i badateli 15 až 40 za více m é n ě totožné se znaky lineárního písma B, j e ž bylo rozluštěno M . V E N T R I S E M v r. 1952 (1953). Ze v z á j e m n é h o srovnání obou lineárních p í s e m se podařilo v y č í s t některé za j í m a v é údaje o f o n e t i c k é m rázu jazyka lineárního písma A — čili tzv. m í n o j š t i n y : v jejím k o n s o n a n t i c k é m s y s t é m u nebylo asi rozdílu me'/i s o u h l á s k a m i z n ě l ý m i , n e z n ě l ý m i a a s p i r o v a n ý m i n e z n ě l ý m i (tak jak se tyto h l á s k y liší od sebe v řečtině), naopak se tu nacházejí n á z n a k y palatalizačních a labializačních opozicí; d á l e se asi v m í n o j š t i n ě nerozlišovalo 1
1 od r, naopak zde snad existoval zvláštní interdentální konsonant, který v lineárním p í s m ě B u m o ž ň o v a l psát slovo pro labyrint jako da-pu^-ri-to daburinthos. U s a m o h l á s k o v é h o s y s t é m u p ř e k v a p u j e v l i n e á r n í m písrně A nižší míra zastoupení o - o v é řady (podobně jako v etruštině), což dovo luje redukovat v o k a l i c k ý s y s t é m na čtveřici f o n é m ů a, e, i, u o. V morfo logii se jeví jako gramaticky funkční doklady prefixů a protetických vo kálů, a snad i reduplikace a inkorporující n á z n a k y vnitřní flexe. Ze v z á j e m n é h o srovnání určitých i d e o g r a m ů a s y l a b o g r a m ů v obou lineárních p í s m e c h je m o ž n o se pokusit i o několik konkrétních lexikálních interpre tací: tak m í n o j s k é slovo pro hovězí dobytek, jenž je piktograficky vyzna č o v á n v lineárním p í s m ě B ideogramem č. 109, začínalo asi na mu-, pro t o ž e z m í n ě n ý ideogram funguje v lineárním p í s m ě B zároveň i jako sylabogram č. 23 s fonetickou hodnotou M U (šlo asi o slovo onomatopo ické, podobně jako tomu bylo i v případě i n d o e v r o p s k é h o *g óus; srov. řec. bous, lat. bos, n ě m . Kuh, praslov. go-vqdo, čes. hovado). Z o b d o b n ý c h d ů v o d ů začínal asi m í n o j s k ý v ý r a z pro fík slabikou ni- (srov. krétskou glosu nikuleon pro druh fíku)g, v ý r a z pro ovci slabikou kwi-, slovo pro zrno nebo obilí začínalo snad na slabiku si- (srov. řecké sitos „obilí") a m í n o j s k ý v ý r a z pro vlnu zněl z ř e j m ě buď jako maru nebo ruma podle toho, zda č t e m e zespodu či shora m í n o j s k o - m y k é n s k ý monogram o z n a č u jící vlnu (srov. H é s y c h i o v u glosu malukes, trikhes a klasické řecké mallos „srst, rouno". u
J
' Srovnání dokumentů všech tří písem viz u A. B A R T O Ň K A 1988 a 1988a.
PÍSEMNÉ PAMÁTKY PREDRECKVCH
JAZYKU
119
Jak v y p l ý v á z předchozích výkladů, krétská m í n o j š t i n a byla značně v z d á l e n a od j a z y k o v é h o typu i n d o e v r o p s k ý c h (a zřejmě i semitských^ j a z y k ů . Byla asi jazykem a g l u t i n a č n i h o typu s b o h a t s t v í m prefixů a inf i x ů a m ě l a paralely spíše mezi j a z y k o v ě obtížně i n t e r p r e t o v a t e l n ý m i jazyky staré Anatolie. U ž i t e č n é informace pro studium p ř e d ř e c k ý c h e g e j s k ý c h j a z y k ů lze čerpat i z celé řady nápisů z 1. tis. př. n. 1. p s a n ý c h v n ě k t e r é místní variantě řeckého alfabetického písma, ale s l o ž e n ý c h v n e ř e c k é m jazyce. T a k o v é nápisy se nenalezly ani v jednom případě na řecké p e v n i n ě , byly však zatím zjištěny na třech ř e c k ý c h ostrovech — totiž na v ý c h o d n í K r é tě, na S a m o t h r á c e v s e v e r o v ý c h o d n í m ohbí Egeidy a na L é m n u , ležícím jihozápadně od vstupu do Dardanel. Soubor tzv. e t e o k r é t s k ý c h n á p i s ů z v ý c h o d n í K r é t y vydal n e d á v n o Y. D U H O U X 1982. Vedle n ě k t e r ý c h příliš f r a g m e n t á r n í c h t e x t ů , jejichž neřecký ráz není zcela jistý, si tu zaslouží pozornost jeden archaický nápis z Dréru, lokality ležící v přechodové středovýchodní oblasti K r é t y jv. od Mallie (7. stol. př. n. 1.), p ě t nápisů z Praisu na v ý c h o d n í Krétě jižně od Sitie (6.-3. stol. př. n. 1.) a k nim se druží kuriózní nápis ú d a j n ě z oko lí Psychra, o n ě m ž bude řeč později. M ů j n e d á v n o p r o v e d e n ý rozbor frekvence 422 alfabetických z n a k ů ze z m í n ě n ý c h šesti n á p i s ů z Dréru a Praisu ( B A R T O N É K 1986) ukázal, ž e e t e o k r é t s k ý h l á s k o v ý s y s t é m ze 7.-3. stol. př. n. 1. byl značně odlišný od fonologického s y s t é m u k r é t s k é ř e č t i n y z t ý c h ž lokalit a z t é ž e doby, ale přitom nikoli příliš odlišný od h l á s k o v é h o s y s t é m u jazyka lineárního p í s m a A . Hlavní zjištěné shody byly tyto: a) Eteokrétské zadní s a m o h l á s k y o, u jsou m é n ě časté n e ž přední v o k á ly e, i — v p o m ě r u 34 : 79. Tato skutečnost m á obdobu v sylabáři lineárního písma A — s t í m rozdílem, ž e zatímco v lineární m í n o j š t i n ě m á nejmenší frekvenci samohláska o, v e t e o k r é t š t i n ě je to s a m o h l á s k a u (7x mezi 422 znaky). Tento rozdíl ztrácí na v ý z n a m u , p ř i j m e m e - l i h y p o t é z u , ž e o a u byly d v ě varianty j e d i n é h o f o n é m u , anebo ž e aspoň v n ě k t e r ý c h pozicích byl neutralizován jejich protiklad. b) Na obou stranách patří mezi nejčastější f o n é m y s o u h l á s k y r, s, t. P o z o r u h o d n ý je h l a v n ě v y s o k ý e t e o k r é t s k ý v ý s k y t konsonantu r (41X v eteokrétštině, naopak jen 9 x v krétské řečtině z Dréru a Praisu). Pro tože tedy každá šestá eteokrétská souhláska je r, nabízí se otázka, zda n e v z e š e l právě z okruhu m í n o j s k é k r é t š t i n y p o d n ě t k tomu, ž e R e k o v é říkali cizincům barbaroi: a je v e t e o k r é t š t i n ě nejčastější samohláska (64 X ) , r nejčastější souhláska (41X), h l á s k o v é spojení a+r tedy repre zentuje dvacetipětiprocentní frekvenci mezi 422 d o l o ž e n ý m i e t e o k r é t s k ý mi znaky. Existují o v š e m i jisté rozdíly mezi e t e o k r é t š t i n o u a jazykem lineárního písma A , jako e t e o k r é t s k é rozlišování z n ě l ý c h a n e z n ě l ý c h o k l u z í v b : p. d : t, g : k, resp. hlásek r : l, zatímco pro jazyk lineárního písma A se tyto fonologické protiklady nepředpokládají. Obojí rozdíl lze však v y s v ě t l i t i j i n ý m i způsoby. V k a ž d é m případě je o v š e m třeba radit k n e j v y š š í opatr nosti, chceme-li vyvozovat z p o m ě r n ě n e d o k o n a l ý c h r a n ý c h p í s e m n ý c h s y s t é m ů příliš konkrétní z á v ě r y o gramatické struktuře toho či onoho m á -
120
ANTONÍN
BARTONĚK
lo z n á m é h o jazyka. Že na staré K r é t ě mohl b ý t v používání větší počet od sebe v z d á l e n ý c h jazyků, ukazuje krátký nápis z okolí Psychra na středovýchodní K r é t ě (cca 300 př. n. 1.). Obsahuje 25 p í s m e n ř e c k é alfabety s textem Epioi zéthanthé eneté parsiphai, k textu byla však připsána — snad jinou rukou, a snad dokonce později — trojice lineárních znaků, j e ž lze přečíst jako i-pi-ti, nebo s p i š e i-ne-ti (zdá se, ž e jde o slabičné opakování alfabetického v ý r a z u eneté). J a z y k o v é souvislosti se v tomto případě hledají v chetitskoluwijsk^m prostředí Malé Asie (údajně je na n á p i s e ř e č o c h e t i t s k é bohyni Zithanthaš), ale i v s e m i t s k é oblasti — z a t í m však bez obecnějšího souhlasu od borníků/' Eteokrétské a jim podobné alfabetické n á p i s y z K r é t y nejsou jediné doklady n e ř e c k ý c h j a z y k ů na p ů d ě ostrovní Egeidy v 1. tis. př. n. 1. ftecké h l á s k o v é písmo, j e ž vzniklo podle dnes převažujících názorů n ě k d y v 9. stol. př. n. 1. nejspíše přímo na asijské p ů d ě — snad v oblasti řecké osady Poseideion (dn. AI Mina na t u r e c k é m území při s y r s k ý c h hrani cích) — se rychle šířilo po celé Egeidě a s ř e c k ý m i kolonisty pak i do j i n ý c h oblastí, z v l á š t ě do Itálie. J i ž v rozmezí let 750—725 př. n. 1. m á m e d o l o ž e n y první archaické nápisy, např. nápis na váze z attického Dipylu, či j i n ý na tzv. N e s t o r o v é poháru ze v z d á l e n é h o jihoitalského ostrova P i t h é k ú s s a i (dn. Ischia) v N e a p o l s k é m zálivu. Brzy nato vznikají na ital ské p ů d ě etruské nápisy, p s a n é m í s t n í m i variantami řecké abecedy (za j í m a v ý je abecedář z Marsiliany ď A l b e g n a ze 7. stol. př. n. 1.) a na o p a č n é m konci rychle se rozšiřujícího ř e c k é h o světa, na z á p a d n í m ma loasijském pobřeží, se z á h y přesvědčují i jiné neřecké národy o v ý h o d ě n o v ě v z n i k l é h o h l á s k o v é h o písma s v y z n a č o v a n ý m i souhláskami i samo hláskami, a rodí se z e j m é n a l y d s k á a fryžská varianta řecké abecedy. To v š e dotváří obraz alfabetického p í s e m n é h o s y s t é m u , o v l á d n u v š í h o v desítkách m í s t n í c h variant b ě h e m jednoho až dvou století široký geo grafický prostor od e g e j s k ý c h b ř e h ů Malé Asie až po t y r r h é n s k é pobřeží Itálie. Na p ů d ě ostrovní Egeidy jsou vedle z m í n ě n ý c h již nápisů z K r é t y do l o ž e n y j e š t ě dva další soubory alfabetických nápisů p s a n ý c h v n e ř e c k ý c h j a z y c í c h — přitom oba pocházejí z egejského s e v e r o v ý c h o d u . Ostrov Samothráké, ležící v s e v e r o v ý c h o d n í m ohbí Egeidy nedaleko od thrácké pevniny, byl p r o s l u l ý m k u l t o v n í m s í d l e m božstev pokládaných za thrácká a s á m jeho n á z e v b ý v á v y k l á d á n jako „thrácký Samos*', př .tam toponymum Samos patří u r č i t ě do předřecké j a z y k o v é vrstvy a zda leka se neomezovalo jen na z n á m ý P o l y k r a t ů v ostrov, ležící nedaleko Mílétu. R e k o v é zřejmě plně osídlili S a m o t h r á k u až kolem poloviny 1. tis. př. n. 1.; z období mezi 5.-4. stol. př. n. 1. tu pochází na 40 krátkých n á p i s ů s l o ž e n ý c h e v i d e n t n ě v n e ř e c k é m jazyce. Byly p u b l i k o v á n y v r. 1955 K . L E H M A N N E M a G. B O N F A N T E 1955 je na základě srovnání s n á p i s y z thrácké pevniny, zvi. s textem proslulého prstenu z Ezerova, ;
1
Srov. zvi. R. R. ST1EGLITZ, Kadmos 15, 1976, 84 — 86, a R. BROWN, Kadmos 17, 1978, 43 — 46.
PÍSEMNÉ PAMÁTKY PftEDflECKÝCH
JAZYKU
121
identifikoval s thráčtinou. M ů j vlastní ťonologický rozbor vedl k závěru, že jde o jazyk s p ř e k v a p i v ě n í z k o u frekvencí s a m o h l á s k y a, která stála naopak v řadě j i n ý c h e g e j s k ý c h j a z y k ů na p r v n í m m í s t ě (v eteokrétštině, jak jsme už slyšeli, a na L é m n u , jak j e š t ě u s l y š í m e ) ; málo tu jsou dolo ž e n y i frikativy (ty jsou na L é m n u nejčastější), vysokou frekvenci m é naopak d a l . D r u h ý soubor předřeckých n á p i s n ý c h dokladů ze s e v e r o v ý c h o d n í Egeidy byl objeven na ostrově L é m n u , ležícím asi 45 km j i h o z á p a d n ě od vstu pu do Dardanell. Na v ý c h o d n í m pobřeží ostrova leží d e v í t i m e t r o v á kul turní vrstva prehistorického sídliště, jehož p o č á t k y jsou starší n e ž nejstarší vrstva n e d a l e k é Tróje. S o u v i s l é osídlení je tu prokazatelné od doby kolem r. 4000 až po r. 1600 př. n. 1. Na severu ostrova se nacházejí d v ě archeologické lokality z období klasického a h e l é n i s t i c k é h o Řecka, důleži tější z nich Héfaisteia je p o j m e n o v a n á podle boha ř e m e s l a Héfaista, kte r ý byl na tomto ostrově, jenž je s o p e č n é h o původu, o d e d á v n a uctíván jako božský kovář, mající zde v podzemí svoje kovářské dílny. O L é m n u byla často řeč i v řecké hrdinské poezii. Zdejší ž e n y p r ý tu kdysi jako trest za n e v ě r u pozabíjely s v é m u ž e ; t r ý z n ě n y samotou však brzy nato v d ě č n ě na ostrově přivítaly v ý p r a v u A r g o n a u t ů na jejich cestě pod Kav kaz za z l a t ý m rounem. Naopak účastníci v ý p r a v y proti Tróji zanechali v zdejší jeskyni na břehu moře, která se tu dodnes ukazuje, v ě h l a s n é h o hrdinu Filoktéta. neboť toho cestou uštkl had a zanícená noha v y d á v a l a tak n e s n e s i t e l n ý zápach, že se F i l o k t é t é s stal s v ý m s p o l u b o j o v n í k ů m ob t í ž n ý m . Došlo-li k trójské válce n ě k d y kolem roku 1220 př. n. 1., jak se dnes zpravidla soudí, pak se na L é m n u v oněch dobách rozhodně ještě nemluvilo ř e c k y : nejstarší řecké n á p i s y tu pocházejí až z 5. stol. př. n. 1. Zato již na konec 7. stol. se klade nejpozoruhodnější zdejší památka, která byla v r. 1885 objevena ve zdivu křesťanského c h r á m u osady K a minia ; tč. je v a t h é n s k é m N á r o d n í m a r c h e o l o g i c k é m muzeu. Jde o ná hrobní k á m e n s reliéfem válečníka a s d v ě m a nápisy. P r v n í (A) z nich se vine kolem hlavy zobrazené osoby zezadu přes temeno dopředu. Na pravé, úzké straně s t é l y se nachází d r u h ý nápis (B), k t e r ý je p r a v d ě p o d o b ně v e r š o v a n o u verzí nápisu p r v n í h o (poslední řádek je složen v pentametru; ze 17 slov prvního nápisu se jich v textu d r u h é h o opakuje 9 buď ú p l n ě nebo s n e p a t r n ý m i odchylkami). Obojí text je psán střídavě zprava doleva a zleva doprava (bústrofédon) a je sestaven v místní alfabetické v a r i a n t ě f r y ž s k é h o charakteru; jazyk nápisů však není p o d o b n ý ž á d n é m u ze starých j a z y k ů západního m a l o a s i j s k é h o pobřeží, nýbrž etruštině. V na ši odborné literatuře psal o stéle K . J A N Á Č E K již v r. 1935 a základní argumenty, které shrnul ve prospěch e t r u s k é h o rázu textu, jsou platné dodnes. Ú h e l n ý m kamenem j a z y k o v é shody je paralelita mezi dvakrát u v á d ě n ý m troj s l o v n ý m obratem šiwai awis sialkhw(e)iš a analogickým e t r u s k ý m s p o j e n í m zivas awils sealkhls, j e ž je častěji doloženo na etrus k ý c h n á p i s e c h z italské pevniny, kde tato slova bývají interpretována jako „s odchodem ve čtyřiceti letech". Časem byla na stéle rozpoznána 5
Srov. W. BRANDENSTEIN v PWRE, 2. Reihe, 7. Banď Spalte 1917.
122
ANTONÍN
BARTONĚK
i řada dalších e t r u s k ý c h rysů, jako genitivní koncovka -š, dativní -ši V P v ý r a z e c h holaies, holaiesi, několik s u f i x ů typu -asial apod. Někdejší n á mitka, ž e mohlo jít o stélu p ř e n e s e n o u odjinud, byla v y v r á c e n a n á l e z e m dalších 4 kratších nápisů, j e ž byly objeveny již v r. 1928 v Héfaistei, byly však p u b l i k o v á n y až v r. 1937 a do obecnějšího p o v ě d o m í odbor n í k ů se v ě t š i n o u dostaly j e š t ě později. Tyto n á p i s y obsahují 35 jazyko v ý c h znaků a jejich ráz přesně zapadá do j a z y k o v é h o charakteru stély. V ý s l e d k y m é h o n e d á v n é h o pokusu o fonologický rozbor celého souboru předřeckých p í s e m n ý c h p a m á t e k z Lesbu přinesly následující z á v ě r y : s t e j n ě jako v rané etruštině chybějí na předřeckých nápisech z L é m n u znělé o k l u z í v y b, d, g (což není doloženo v žádné j i n é e g e j s k é nebo ma loasijské alfabetické variantě), a naopak byl z ř e j m ě zdejší jazyk vel ni bohatý na aspiráty a frikativy. Tak např. zatímco c e l k o v ý počet okluzív (tj. p, t, k) činil na L é m n u pouze 4,3 % (v krétské řečtině 21,1 %, v eteokrétštině přes 17 %), dosahoval tu naopak počet aspirát a frikativ 26 % (proti 12,8 % v krétské řečtině a 14,6 % v eteokrétštině). Nejčastější z nich byla souhláska z a c h y c o v a n á p í s m e n e m / a v y s l o v o v a n á podle n ě k t e r ý c h badatelů jako sykavka s, podle j i n ý c h jako afrikáta dz nebo ts; mezi 236 p í s m e n y nápisů z L é m n u se vyskytuje 25 X , je to tedy nej častější zdejší konstanta, častější i n e ž některé samohlásky. U v á ž í m e - l i , že šlo o hlásku v řečtině buď zcela n e z n á m o u nebo jen s n í z k ý m s t u p n ě m doložení, snadno dovedeme pochopit, proč H o m é r v Od. VIII 249 označuje obyvatele L é m n u slovem agriophonoi „drsně mluvící"'; c i t l i v é m u sluchu Reků, z v y k l é m u spíš na vokály, diftongy a okluzívní souhlásky, mohl opravdu předřecký jazyk tzv. S i n t i ů z L é m n u znít nezvykle „drsným" z p ů s o b e m (agrios), tj. zcela jinak, než R e k ů m z n ě l y jazyky b ě ž n ý c h neřeokých obyvatel Egeidy, které H o m é r označuje v Iliadě II 867 slovem barbarophdnoi. Mezi s a m o h l á s k a m i bylo na L é m n u nejčastější a (19,1 %) a hned po n ě m i (15,3%), kdežto samohláska u je tu doložena pouze jed nou, a to j e š t ě s vysokou mírou nejistoty. Tento jev m á přímou paralelu na eteokrétských n á p i s e c h z v ý c h o d n í K r é t y a nepřímou pak i v etrušti ně, kde se v z á j e m n ý protiklad zadních v o k á l ů j e v í jako oslabený. u
Etruskoidní ráz p ř e d ř e c k ý c h n á p i s ů z L é m n u b ý v á tradičně v y k l á d á n v souvislosti s H é r o d o t o v o u z p r á v o u (I 94) o tom, ž e se l ý d s k ý k r á l o v s k ý syn T y r s é n o s vypravil se skupinou maloasijského obyvatelstva z L ý d i e „do území Umbrů", tj. do Itálie. Podle této teorie se jiná skupina l ý d s k é ho obyvatelstva stěhovala ve s t e j n é době po m a l o a s i j s k é m pobřeží s m ě r e m k severu a usadila se v r a n ý c h stoletích 1. tis. př. n. 1. na L é m n u , k t e r ý byl koncem doby bronzové — v souvislosti s d o z n í v á n í m sopečné č i n n o s ti a s m í s t n í m i z e m ě t ř e s e n í m i — řídce obydlen. V nejnovější době ne chybějí ani ú v a h y bud' o m o ž n o s t i etruské kolonizace v severní E g e i d ě (typ alfabety z L é m n u je však o d l i š n ý od e t r u s k ý c h alfabetických variant z italské pevniny) nebo o etruskoidním rázu širšího v ý c h o d o e g e j s k é h o j a z y k o v é h o prostředí, do něhož by patřila l ý d š t i n a (v souhlase s H é r o d o tovou zprávou), a ve s h o d ě s v ý s l e d k y n a š e h o fonologického v ý z k u m u
Srov. A. Della SETA 1937.
PÍSEMNÉ PAMÁTKY
PŘED ŘECKÝCH
JAZYKC
i eteokrétština (nízká frekvence h l á s k y u). S á m se o v š e m neodvažuji vy slovit další a konkrétnější z á v ě r y . Ať jsou shody a rozdíly, které byly v ý š e uvedeny, v řadě konkrétních případů jakkoli v ý r a z n é , je radno se tu omezit jen na obecnější závěr, ž e se p ř e d ř e c k ý substrát v e g e j s k é oblas ti j e d n o z n a č n ě lišil od j a z y k o v é struktury staré řečtiny. Vzhledem k ome z e n é m u počtu n e ř e c k ý c h p í s e m n ý c h d o k l a d ů (celkový počet předřeckých a l f a b e t i c k ý c h t e x t ů na u v e d e n ý c h třech ostrovech obsahoval asi 850 alfabetických znaků) je zatím velmi obtížné stanovit z e j m é n a míru diferen ciace u v n i t ř tohoto substrátu, tj. zatím nejsme s to rozhodnout ani to, zda tento substrát tvořil více m é n ě h o m o g e n n í jazykovou jednotu, či zda nebyl případně rozčleněn do v ě t š í h o počtu zcela n e p ř í b u z n ý c h ja z y k o v ý c h rodin. S á m se kloním spíše k d r u h é m u z obou názorů. Ten to tiž nejen lépe odráží složitost l i n g v i s t i c k é situace, jak se o ní stále více p ř e s v ě d č u j e m e v souvislosti se studiem z a c h o v a n ý c h s t a r o e g e j s k ý c h n á p i s n ý c h památek, nýbrž je z á r o v e ň i v plné s h o d ě s proslulou pasáží z Hom. Odysseje X I X 175nn., kde H o m é r hovoří sice jen o Krétě, ale tím p r á v ě celou komplikovanost e g e j s k ý c h p a z y k o v ý c h v z t a h ů v ý t e č n ý m z p ů s o b e m charakterizuje, k d y ž říká, ž e je tam „devadesát měst" a „každý kmen m á jinou řeč''. Vždyť — kolik m ě s t potom bylo v celé tehdejší Egeidě, kolik k m e n ů tam sídlilo a kolika jazyky v t é směsici všichni tehdy mluvili!
LITERATURA ARAVANTINOS, V. 1987: Tractata Mycenaea, Skopje 1977, 13nn. BARTONĚK, A. 1983: Zuz Datierung der Linear-B-Texte aus dem Palastarchiv in Knossos, L F 106, 1983, 138 — 141. BARTONĚK, A. 1983a: Zlaté Mykény, Praha 1983. BARTONĚK, A. 1983b: The Linear B Texts and Their Quantitative Evaluation, Res Mycenaeae, Gottingen 1983, 16 — 27. BARTONĚK, A. 1986: Die eteokretischen Inschriften von Kréta, O-o-pe-ro-si, Festschrift E. Risch, Berlin. New York 1986, 701 — 707. BARTONĚK, A. 1987: Prehistorie a protohistorie řeckých dialektů, Brno 1987. BARTONĚK, A. 1988: Repetitorium písemných dokladů starých egejských písem, Zprávy Jednoty klasických filologů 1988. BARTONĚK, A. 1988a: The Ancient Languages of the Aegean Area as Seen in the Light o£ the Local Written Documentation, Proceedings of the 6th Intern. Colloquium on the Aegean Prehistory, Athens 198C. B O N F A N T E , G. 1955: A Note on the Samothracian Language, Hesperia 24, 1955, 101—109. DUHOUX, Y. 1982: Létéocrétois, Amsterdam 1982. CoMIK: J. CHADWICK aj.. Corpus of Mycenaean Inscriptions of Knossos I, Canibridge-Roma 1986. GODART, L. — K I L L E N , J.-T. — OLIVIER, J.-P. 1983: Eighteen More Fragments of Linear B Tablets from Tiryns, Archáol. Anzeiger 1983, 413 — 426. GORILA: L. GODART — J.-P. OLIVIER, Recueil des inscriptions en linéaire A, t. 1—5, Paris 1978—1985. L E H M A N N , K. 1955: Documents of the Samothracian Language, Hesperia 24, 1955, 93 — 100.
ANTONÍN
124 OLIVIER,
J.-P. 1986:
BARTONĚK
Cretan Writing in the Second Millennium B. C , World
Archaeology 17 :3, 1986, 377-389. OLIVIER, J.-P. 1985: Kadmos 24, 1985, 89 nn. PWRA: PAULY-WISSOWA, Realencyclopádie der klassischen Altertumswissenschaťt. D E L L A SETA, A. 1937: Iscrizioni tirreniche di Lemno, Scritti in onore di B. Nogara, Vaticano 1937, 119 — 146. TOUCHAIS, P. 1986: Bulletin de Correspondance Hellénique 1986. V A N D E N A B E E L E , F. 1985: Bulletin de Correspondance Hellénique 1985, 3nn. VENTRIS, M . 1953: M . VENTRIS — J . CHADWICK, Evidence for Greek Dialect in the Mycenaean Archives, JHS 73, 1953, 84 — 101.
ON T H E W R I T T E N D O C U M E N T S IN P R E - G R E E K A E G E A N LANGUAGES The ancient pre-Greek languages of the South Aegean area, i. e. of the South Aegean insular world together with the adjacent areas of the Helladic Mainland, were written partly in the Aegean pre-alphabetic scripts of the 2nd millennium B. C. (Hieroglyphic, Linear A), and partly also in the local alphabetic variants of the lst millennium B. C. (Eteocretan of Eastern Crete, Samothracian, Lemnian).
