PŘÍRUČKA PRO UČITELE LIST JAKUBŮV

PŘÍRUČKA PRO UČITELE LIST JAKUBŮV

PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory www.fineprint.cz

Tyto příručky pro učitele by měly sloužit pouze vedoucímu studia.

Příručky pro učitele obsahují:

-

Průvodce lekcí Je míněn jako pomoc učiteli při vedení lekce, avšak nemá v žádném případě nahradit horlivé studium Bible a osobní touhu nechat se vést Duchem svatým při přípravě vyučování.

-

Hlubší pohled Doplňkové informace, které pomohou pochopit biblický oddíl.

-

Odpovědi na otázky Tento klíč by neměl používat vedoucí učitel či učitel skupinky při svém vlastním hledání odpovědí na otázky. Spíše by jej měl upotřebit vedoucí učitel tehdy, když má problém pochopit, co pisatel otázkou sledoval, aby měl jistotu při setkání vedoucích. Uvědomte si, že vedoucí učitel vede každý týden učitele skupin na setkání vedoucích při diskusi o otázkách (stejným způsobem pak jednotliví vedoucí povedou studenty ve svých skupinách).

-2-


LIST JAKUBŮV Příručka pro učitele / 1. lekce Vstupní slovo Jk 1,1 Hlavní téma biblické pasáže: Věřící by měli dospívat v Kristu. Hlavní myšlenka: Dozrávat v Kristu. Cíl lekce: Moji posluchači by se měli rozhodnout, že budou duchovně růst, aby dosáhli křesťanské zralosti. Název lekce: Pravá křesťanská zralost I.

Úvod: Apoštol Jakub se rozhodl, že se chce rozvíjet, aby v Kristu dosáhl duchovní zralosti. Měl pro to dobrý důvod. Jen pomyslete, jaký příklad, inspiraci a povzbuzení k růstu mu poskytovala Kristova pozemská rodina! Představ si, že jsi Ježíšovým nevlastním bratrem (nebo příbuzným, kdyby někteří měli námitky)! Člověk může na krásný příklad reagovat různě – závistí, žárlivostí či pocitem méněcennosti, anebo úctou a obdivem, jež vedou k učednictví. Jakub se z Ježíšova odpůrce (J 7,5) změnil v jeho následovníka a stal se jedním z nejuznávanějších vůdců rané církve. Mnozí křesťané ho poté, co vyznal Krista jako svého Pána, považovali za zcela mimořádného jedince. Očekávalo se, že ten, kdo byl obklopen pravým křesťanstvím, ho také sám bude žít! A nakonec vezměme v úvahu lidi, pro něž Jakub musel být příkladem. Psal Židům, těm, kteří tisíce let hledali Hospodina. A Jakubův dopis byl pravděpodobně prvním novozákonním listem. Musel být jasný, přímý a musel to být program pravého křesťanského života. Apoštol v něm svým čtenářům sděloval celou řadu pravd, k nimž během svého duchovního růstu v Kristu dospěl. Dotýká se několika témat: Jak by se zralí křesťané měli vypořádat s okolnostmi (1. kapitola), jak by měly vypadat jejich mezilidské vztahy (2. kapitola), jejich slova (3. kapitola) a jejich postoje (4. a 5. kapitola). Při studiu tohoto dopisu se naučíme mnohému, co nám může ukázat na míru zralosti našeho křesťanského života. Klíčová otázka tedy zní: Dospíváme v Kristu? A rozhodneme se pro to? Jakubův pozdrav (Jk 1,1) lze rozdělit do tří částí:

Vstupní slovo (Jk 1,1) Jakubův pohled na sebe: služebník Jakubův pohled na Ježíše: jeho Mistr Jakubův pohled na ostatní křesťany: ti, kterým se má sloužit

Zamysleme se nad jednotlivými Jakubovými pohledy a nad tím, jak by měl vypadat ten náš. II. Hlavní body A.

Jakubův pohled na sebe: služebník 1. Vysvětli: Jakub by sám sebe mohl označovat za „vůdce“, „vzor“ nebo „pilíř církve“. Místo toho použil termínu „doulos“, který doslova znamená „otrok“. 2. Ilustruj: Boží cesty převyšují cesty naše (Iz 55,9). Máme sklon být jako učedníci, kteří se starali o to, kdo z nich je „největší“ (Mk 9,34). Jakub se očividně naučil jít Kristovou cestou (viz Mt 20,20-28). 3. Aplikuj: Ježíš měl jistotu a bezpečí ve svém Otci (J 13,3), a tudíž mohl předvést, jak vypadá pokora, když umýval nohy svým učedníkům a ponížil se jako služebník do té míry, že zemřel na kříži (Fp 2,5-11). Jakub měl svou jistotu a bezpečí v Ježíši Kristu.

-3-


4. Zopakuj hlavní myšlenku: Jsme-li zralými křesťany, dokážeme být pravými služebníky. Nicméně pouze ti, kdo se narodili do Boží rodiny (J 1,12-13), jsou schopni duchovně růst a stát se jejími dospělými členy. Kde se v tomto ohledu nacházíme my? Známe Krista jako Spasitele? A pokud ano, zrajeme v něm jako ve Spasiteli a Pánu? B.

Jakubův pohled na Ježíše: jeho Mistr 1. Vysvětli: Jakub mohl mluvit o Ježíši jako o svém příbuzném (možná nevlastním bratrovi) nebo blízkém příteli, ale on jej od samého počátku označoval jako „Pána“ či „Mistra“. Hospodin Židům ve Starém zákoně zakázal uctívat jiné pány a varoval je, že pokud ho v tomto směru neuposlechnou, bude to mít katastrofální následky (viz „Hlubší pohled“). Ježíš nám řekl: „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům“ (Mt 6,24a). Má-li služebník jen jednoho pána, může se jeho jedinou touhou stát to, aby se mu líbil. 2. Ilustruj: Jeden vynikající a talentovaný mladý koncertní klavírista vystupoval na vůbec prvním koncertu ve své profesionální kariéře. Posluchači byli jeho skvělou hrou uchváceni a nespustili z něj oči. Po skončení propukly bouřlivé ovace. Výkon sólisty zvedl publikum ze sedadel. Všichni stáli, až na jednoho starého muže vpředu. Mladý pianista opustil pódium celý sklíčený a zdeprimovaný. V zákulisí k němu přistoupil jeho manažer, aby mu pogratuloval a vyjádřil své uznání, ale mladý umělec řekl: „Nebylo to dobré, je to neúspěch.“ Manažer odpověděl: „Jakýpak neúspěch! Bylo to úžasné! Podívejte se, jak lidé tleskají! Všichni jsou na nohou, kromě toho starého pána.“ Klavírista odvětil: „Ano, ale ten starý pán je můj učitel.“ 3. Aplikuj: Jakub měl jen jednu starost: líbit se svému Pánu. Budeme přemýšlet o jeho životě, dbát na jeho slova a řídit se s Boží pomocí jeho příkladem? 4. Zopakuj hlavní myšlenku: Být zralým křesťanem znamená sloužit Pánu – jedině jemu.

C.

Jakubův pohled na ostatní křesťany: ti, kterým se má sloužit 1. Vysvětli: Služebník může sloužit přímo svému pánu, ale stejně tak mu slouží, když uskutečňuje jeho zájmy. Takové ambice měl i Jakub. Mohl napsat římským vedoucím představitelům, a tak usilovat o to, aby pro sebe získal politický vliv, nebo se mohl dopisem obrátit na křesťanské vůdce, čímž by demonstroval, že mu záleží jen na těch, kdo mají dobrou pověst. Místo toho adresoval svůj list všem židovským křesťanům, a tak ukázal, že jeho láska a zájem se týká i „rozptýlených“ (viz „Hlubší pohled“). Kdyby těmto lidem pomohl, aby se stali dospělými v Kristu, Boží sláva by se rozšířila do všech národů, kde existovaly židovské diaspory. 2. Ilustruj: Jeden čínský sedlák opustil křesťanskou misijní stanici, kde mu odstranili šedý zákal. Po několika dnech uviděl lékař, který zákrok provedl, tohoto svého bývalého pacienta, jak přichází a drží konec dlouhého lana. Za jeho druhý konec se přidržovalo několik slepých Číňanů. Muž je vedl z velké dálky k lékaři, který udělal „zázrak“ s jeho očima. Podobně se zachoval Jakub. Jelikož měl oči otevřené, pochopil, co je to pravý křesťanský život, a tak poslal svůj dopis - „záchranné lano“ novým, zmateným a zápasícím židovským křesťanům po celém světě, aby také mohli přijít k velkému Lékaři, který by korigoval jejich duchovní zrak. 3. Aplikuj: Pokud se Ježíš stal naším Pánem a my jeho služebníky, pak je jednou z našich povinností povzbuzovat jiné Kristovy služebníky, aby dospěli k plnému využívání svého potenciálu, a pomáhat jim v tom. Ježíš svým následovníkům přikázal: „Jděte tedy a učiňte mými učedníky všechny národy“ (Mt 28,36a). Toužíme pomáhat jiným křesťanům, aby se stali dospělými v Kristu? 4. Zopakuj hlavní myšlenku: Být zralým křesťanem znamená sloužit Božím služebníkům.

-4-


III.

Závěr A.

Závěrečná aplikace: My lidé máme stejné sklony jako první učedníci – toužíme po tom, abychom byli pro Krista těmi „největšími“ (Mk 10,35-45). Chceme navštěvovat ten největší sbor, mít tu nejlepší rodinu, dávat na Boží království co nejvíce peněz, modlit se věrněji než ostatní. Naši pýchu zchladí Ježíšova slova: „… kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech“ (vv. 43b-44). Kéž nám Pán pomůže pochopit, že křesťanem, který nejvíce roste a zraje, je ten, kdo zaujímá tu nejposlednější pozici a slouží těm nepotřebnějším!

B.

Závěrečná ilustrace: Křesťanská služba tzv. „Navigátorů“ je známá právě tím, že klade důraz na postoj křesťana coby služebníka. Jeden podnikatel se kdysi zeptal Lorne Sannyho, prezidenta Navigátorů, jak pozná, že má postoj služebníka. A víte, jak zněla jeho odpověď? „Podle toho, jak se zachovám, když se mnou někdo jedná jako se služebníkem.“

C.

Závěrečné věty: Pokud cítíš, že potřebuješ jako křesťan duchovně zrát, jsi zde na správném místě. Požádáš (spolu se mnou) o to, aby ti Bůh v těchto několika týdnech, kdy budeme studovat List Jakubův, pomohl růst?

D.

Krátká závěrečná modlitba: Pane, chci být tvým věrným a spolehlivým služebníkem. Odpusť mi, prosím, všechna moje selhání. Pomoz mi, abych se stal zralým křesťanem a aby můj život přispěl k oslavě tvého jména. Amen.

HLUBŠÍ POHLED „Otrok“: Když se v Novém zákoně mluví o otrocích, zpravidla se tím myslí „domácí služebnictvo“. Tento druh otroctví byl často založen na vzájemné důvěře a přátelství. (Otroci, kteří sloužili Římanům, však neměli žádná práva. Jejich majitelé je považovali za své vlastnictví a podle toho se s nimi také nakládalo.) Z Písma se dozvídáme, že se člověk mohl stát otrokem několika způsoby: upadl do zajetí, někdo ho koupil, narodil se jako otrok, byl unesen, posloužil jako odškodnění nebo se sám prodal do otroctví. Jakub se považoval za „otroka“. Byl připoután ke svému pánu – ne násilím, ale jako ten, kdo se s radostí vzdal své vůle i práv a dobrovolně se zavázal sloužit svému milujícímu a mocnému Pánu. Díky němu mohl Jakub prožívat, co je to pravá svoboda. Eusebius cituje historika Hegesippa, který popisuje apoštola Jakuba jako pokorného a věrného služebníka. (Tyto prameny bychom neměli považovat za stejně důvěryhodné jako Boží slovo, ale za tradici, která vydatně podporuje svědectví Písma.) O jeho pokoře svědčí to, že jej často našli ve svatyni, jak „klečí na kolenou a prosí, aby bylo lidem odpuštěno, takže měl kolena ztvrdlá a odřená jako velbloud, neboť stále klečel, uctíval Boha a přimlouval se za svůj národ“. Na jeho věrnost před Bohem ukazuje to, že mu „kvůli jeho nesmírné spravedlnosti říkali ,Spravedlivý‘ a Oblias, což v řečtině znamená ,opora národa‘“. „Pán“: Hospodin Židům ve Starém zákoně zakázal uctívat jiné bohy (Ex 20,3), jimž se v Kenaanu většinou říkalo „baalové“ (Sd 3,7; 1 S 12,10). Slovo „baal“ by se dalo přeložit jako „pán“ nebo „mistr“ a obyvatelé Kenaanu ho tehdy používali k označení všech možných model a falešných bohů. Měli tisíce „bohů“ a „pánů“, kteří jim dovolovali propadat různým hříšným vášním a touhám. I my dnes máme spousty potenciálních „baalů“, ohrožujících naši oddanost jedinému pravému Bohu. Uveďme alespoň několik příkladů: televize, materiální nenasytnost, touha po moci a slávě, sexuální žádosti. Možná potřebujeme znovu slyšet slova proroka Elijáše: „Jak dlouho budete poskakovat na obě strany? Je-li Hospodin Bohem, následujte ho; jestliže Baal, jděte za ním!“ (1 Kr 18,21a). „Rozptýlený“: Řecký výraz, který se zde objevuje, doslova znamená „rozprášit“, „rozehnat“ nebo „rozšířit za hranice“. Tentýž pojem je použit ve slovesném tvaru k popisu rozhazování zrna při třídění (Mt 25,24.26; L 15,13). V tomto kontextu se týká rozptýlení Židů do jiných národů (srov. J 7,35; 1 Pt 1,1). Poprvé k tomu došlo, když Asyřané (722 př. Kr.) a Babylóňané (586 př. Kr.) provedli nedobrovolné přesídlení části židovského obyvatelstva (2 Kr 15,29; 17,6n). Mnozí Židé se později vrátili do Jeruzaléma, aby znovu postavili chrám (538-444 př. Kr.). Další období rozptylování nastalo za Alexandra Velikého, takže v 1. století po Kr. mohl historik Strabó podat zprávu o tom, že Židé byli „v každém městě“ a „nebylo snadné najít místo, kde by nepocítili moc tohoto národa“. Např. od

-5-


historika Filóna se dozvídáme, že v Egyptě žil v té době asi milión Židů! Rozptýlené židovské komunity (tzv. diaspory) měly své vlastní synagogy (bohoslužebná místa) a udržovaly mezi sebou kontakty. Jejich příslušníci rovněž platili chrámovou daň (půl šekelu) a zbožní jedinci navštěvovali podle možnosti Jeruzalém, kde se účastnili oslav velkých svátků. Diaspory i křesťané z řad Židů, kteří opustili Jeruzalém kvůli pronásledování, mohli mít z dopisů, jakým byl List Jakubův, velký užitek a mohli sloužit jako odrazový můstek pro apoštola Pavla a první misionáře.

-6-


Odpovědi na otázky k osobnímu studiu – 1. lekce [POZNÁMKA: Tyto odpovědi pouze naznačují směr, jakým by se měly jednotlivé odpovědi ubírat. I odlišná odpověď může jistě být správná! Pamatuj na to, že lidé jsou důležitější než správně zodpovězené otázky. Pravdy evangelia samozřejmě musejí zůstat zachovány, jednej však ohleduplně a s láskou!] 1.

a) Žasli a pohoršovali se nad jeho učením. Nemohli mu prostě věřit, protože podle nich to byl jenom obyčejný člověk, který pocházel ze stejného místa jako oni (Mk 6,2-3). b) Ani ti v něj nevěřili (J 7,5).

2.

a) Jistě se stali Ježíšovými následovníky, neboť se po jeho nanebevstoupení modlili spolu s ostatními učedníky. b) Viděli vzkříšeného Pána Ježíše Krista. Zjevil se osobně Jakubovi (1 K 15,7).

3.

Petr svého Mistra třikrát zapřel, Pavel pronásledoval ranou církev a Jakub byl skeptik. Ježíš chtěl tyto tři muže použít při budování své církve, a tudíž potřebovali další upevnění víry. K tomu došlo právě tehdy, když se každému z nich Pán osobně zjevil.

4.

a) Petr uvedl Jakuba jako toho, kdo se musí dozvědět o jeho zázračném vysvobození z vězení, takže to musel být vůdce. b) Jakub byl starším jeruzalémského sboru. Jeho názor měl velkou váhu. c) Jakub je považován za apoštola a sloup církve. d) Jakub byl Judův bratr. Oba byli zřejmě pokládáni za významné osobnosti, poněvadž jejich spisy se staly součástí Nového zákona.

5.

Jakub se považoval za služebníka Božího a Kristova.

6.

a) Jakub je oslovoval „milovaní bratří“. Miloval tyto lidi. b) Zároveň vyjádřil své skutečné mínění o jejich chování tím, že o nich píše jako o nechápavých lidech, proradných stvořeních, hříšnících a lidech dvojí tváře.

7.

Jakub chtěl, aby Kristovi následovníci jednali tak, jak mají. Mluvil odvážně a s autoritou – už ne jako skeptik, ale jako zcela oddaný Ježíšův služebník.

8.

a) Zbožné versus bezbožné řeči. b) Pravá moudrost. c) Nestrannost v přístupu k lidem.

-7-


LIST JAKUBŮV Příručka pro učitele / 2. lekce Víra a život Jk 1,2-27 Hlavní téma biblické pasáže: Bůh se více zajímá o rozvoj našeho charakteru než o naše materiální uspokojení. Hlavní myšlenka: Procházíme zkouškami, abychom mohli růst. Cíl lekce: Moji posluchači by se měli rozhodnout, že budou reagovat na zkoušky správným způsobem. Název lekce: Prověřování naší duchovní zralosti I.

Úvod: Nic v našem životě nebude pevné a silné, pokud to není prověřeno zkouškami: naše svaly sílí pravidelným cvičením, stromům se vyvinou silné kořeny tím, že odolávají poryvům větru, uhlík se mění v diamant pod velkým tlakem a ocel se zušlechťuje v žáru ohně. Bůh používá zkoušky v našich životech k tomu, aby nám pomohl duchovně zrát. Ovšem octneme-li se uprostřed tlaků a ohně, je pro nás přirozené hledat co nejrychleji nějakou únikovou cestu. Co se však děje, když nám Bůh neposkytne východisko hned? Musíme k němu přijít a prosit jej o moudrost a milost, abychom ve zkouškách obstáli a aby přispěly k našemu duchovnímu růstu. Tuto pasáž lze rozdělit následujícím způsobem:

Jk 1 Zkoušky přicházející zvenčí (Jk 1,2-12) Zkoušky přicházející zevnitř (Jk 1,13-18) Zkoušky Slovem (Jk 1,19-27)

Tolik zkoušek! Pamatujme však, že jimi procházíme proto, abychom mohli růst. II.

Hlavní body A.

Zkoušky přicházející zvenčí (Jk 1,2-12) 1. Vysvětli: Bůh v našich životech pracuje tak, že nás staví do obtížných situací, aby nám pomohl dosáhnout plné zralosti (vv. 2-4; viz „Hlubší pohled“.) Uprostřed těchto zkoušek musíme neustále Boha prosit o moudrost, abychom si uvědomovali, že má vše pod kontrolou a že „všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha“ (Ř 8,28b). 2. Ilustruj: Josef, o němž čteme v Gn 37 – 47, zřejmě nechápal, jaký má Hospodin plán pro jeho život, když skončil ve vězení jako otrok. Dokázal však projít tímto obdobím zkoušek s vírou, že vše, co Bůh dopustil, bude k něčemu dobré. Necítil potřebu se svým bratrům pomstít. Místo toho mohl vyznat: „Bůh mě poslal před vámi, aby zajistil vaše potomstvo na zemi a aby vás zachoval při životě pro veliké vysvobození“ (Gn 45,7). 3. Aplikuj: Prožíváš utrpení? Adresáti Jakubova dopisu žili v době pronásledování. Přesto je apoštol hned na začátku povzbuzuje slovy: „Mějte z toho jen radost, moji bratři, když na vás přicházejí rozličné zkoušky.“ Uvědomoval si totiž, že tyto zkoušky je povedou k dospělosti (vv. 2-4). Nepovažuješ-li své zkoušky za důvod k radosti, budeš aspoň důvěřovat Bohu a věřit, že má vše pod kontrolou? 4. Zopakuj hlavní myšlenku: Pamatuj si, že zkouškami procházíme proto, abychom mohli růst.

-8-


B.

Zkoušky přicházející zevnitř (Jk 1,13-18) 1. Vysvětli: Uprostřed svých zkoušek musíme odolávat vnitřnímu pokušení „zkoušet Boha“, jak to dělali Izraelci na poušti, když si stěžovali, reptali a dopouštěli se různých hříchů, které vycházely z jejich pochybovačných srdcí (Ex 16, Nu 20,5-6). Pokušení hřešit má svůj počátek v našich hříšných touhách, které nás oklamávají, takže se snažíme je naplnit. Podlehneme-li tomuto klamu, vede to k neposlušnosti. A důsledkem trvalé neposlušnosti je duchovní smrt (vv. 13-16). Pravda je, že dobré věci pocházejí pouze od Boha, který se nemění (vv. 17-18). 2. Ilustruj: V Severní Americe roste zvláštní vinná réva, která je známá jako „matador“, což znamená „zabiják“. Vyraší u kořene nějakého stromu a pomalu se plazí kolem kmene vzhůru. Během svého růstu strom udusí a když konečně dosáhne vrcholu, nasadí květ, aby dovršila svůj triumf. I v křesťanově životě existují smrtonosné révy, jimž říkáme „pokušení“. Ty musí být hned v zárodku vymýceny, než se z nich stanou „zabijáci“ našeho duchovního života. 3. Aplikuj: Dal jsi průchod pokušením – zlým touhám, klamu a neposlušnosti? Ničí tvůj duchovní život? První krok k řešení tohoto problému spočívá v tom, že si to uvědomíš. Druhý krok znamená, že to předložíš Bohu. Když Izraelci trpěli za své hříchy, Hospodin jim řekl, aby zhotovili bronzového hada a připevnili ho na žerď. Stačilo, když k němu vzhlédli, a byli uzdraveni (Nu 21,6-9). Ježíš nám řekl něco podobného: abychom se dívali na jeho dokonané dílo na kříži a věřili – pak budeme zbaveni svých hříchů a naše chyby se obrátí v požehnání (J 3,14-21). 4. Zopakuj hlavní myšlenku: Rozhodneme se, že se ve chvílích zkoušek, kdy na nás přicházejí pokušení, budeme dívat na Ježíše, abychom v něm mohli růst?

C.

Zkoušky Slovem (Jk 1,19-27) 1. Vysvětli: Potom Jakub upozorňuje na to, jakými různými způsoby lidé snadno upadnou do pokušení a hříchu. Mohli bychom si doma na viditelných místech rozmístit nápisy, které by nám připomínaly: „Každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu“ (v. 19). Nebo si vyrobit transparenty s upozorněním, abychom si dávali pozor na jazyk, dbali na duchovní čistotu a starali se o lidi v nouzi (vv. 26-27). Ale vážně, jak dát ve svých srdcích a domácnostech prostor Božímu slovu, aby nás mohlo usměrňovat a ovlivňovat? Můžeme každý den začít tím, že budeme s modlitbou přemýšlet o Božím slovu, jako kdyby to bylo naše duchovní zrcadlo (viz „Hlubší pohled“). 2. Ilustruj: Budeme-li se snažit zvítězit nad pokušeními ve své vlastní síle, jistě prohrajeme. Musíme si vyhradit čas na modlitbu a meditaci nad Božím slovem, abychom dostali pomoc z vyšších zdrojů. Prospěje nám, jestliže se budeme řídit příkladem jestřába. Když na něj začnou dorážet vrány nebo tyrani královští, nepustí se do protiútoku, ale začne stoupat výš a výš ve stále větších kruzích, dokud jeho trapiči nezmizí. 3. Aplikuj: Každý den začínáme tím, že se oblečeme. Najdeme-li si místo a čas, kde se každodenně setkáme se svým Pánem prostřednictvím jeho Slova a modlitby, naučíme se denně obnovovat svou mysl, a tak „oblékat nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy“ (Ef 4,24). Takto můžeme být oblečeni do jeho pokoje, radosti a bezpečí celý den. 4. Zopakuj hlavní myšlenku: Tímto způsobem obstojíme ve zkouškách a budeme růst v Kristu.

III.

Závěr A.

Závěrečná aplikace: Procházíme-li těžkostmi, někdy se nám nedaří rozlišit, zda se jedná o Boží výchovu, kázeň a vedení k dospělosti, nebo o útoky a pokušení od satana. Musíme si však pamatovat, že Bůh je Králem nade vším a že ani ďábel na nás nemůže útočit bez Božího svolení. Modleme se proti satanovu dílu, avšak s vědomím, že i to může sloužit

-9-


k uskutečnění Božích záměrů. „Podvolujte se jeho výchově; Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Byl by to vůbec syn, kdyby ho otec nevychovával? Přísná výchova se ovšem v tu chvíli nikdy nezdá příjemná, nýbrž krušná, později však přináší ovoce pokoje a spravedlnost těm, kdo jí prošli“ (Žd 12,7.11). B.

Závěrečná ilustrace: I apoštol Petr psal křesťanům, kteří byli rozptýleni a měli „projít zármutkem rozmanitých zkoušek“ (1 Pt 1,6). Připomínal jim, že takové zkoušky přicházejí, „aby se pravost vaší víry, mnohem drahocennější než pomíjející zlato, jež přece též bývá zkoušeno ohněm, prokázala k vaší chvále a cti v den, kdy se zjeví Ježíš Kristus“. Zlatník zahříval vzácný kov tak dlouho, až se roztavil a všechna nečistota vyplula na povrch. Tu potom odstraňoval, dokud se na hladině neodrážel jeho obličej jako v zrcadle. Podobně je tomu s naším životem. Bůh dovoluje, abychom procházeli těžkostmi, kterými nás tříbí, takže odrážíme jeho slávu jak na tomto světě, tak na věčnosti, kde už žádné zkoušky nebudou.

C.

Závěrečné věty: I když se nám zkoušky a prověřování nelíbí, slouží k našemu dobru a k Boží slávě. Bez nich bychom duchovně nerostli ani nezráli. Rozhodneme se tedy, že je budeme považovat za součást života, za důkazy Boží lásky k nám či dokonce za důvody k radosti?

D.

Krátká závěrečná modlitba: Otče, odpusť nám, že zapomínáme, že máš všechno pod kontrolou. Promiň, že pochybujeme o tvé dokonalé lásce. Pomoz nám v tom, abychom uznali, že zkoušky a prověřování jsou důvodem k radosti. Uč nás, jak se máme denně zamýšlet nad tvým Slovem, abychom mohli mít tento postoj vždycky. Amen.

HLUBŠÍ POHLED „Zkoušky, pokušení“ (v. 2n): Existují dva nejdůležitější řecké pojmy, jež lze přeložit jako „zkusit“ nebo „prověřit“. Jedním z nich je peirazo, který má jak kladný, tak záporný význam, v přímé závislosti na kontextu. Popisuje-li zkoušku od Boha, pak je jejím záměrem vždycky požehnání a růst. Pokud je původcem satan, má to vždy sloužit k našemu oklamání a zničení. Druhý častý výraz pro „zkusit“ je dokimazo, který vždycky vyjadřuje pozitivní výsledek. Dal by se definovat jako „prověřování, při němž se očekává, že se testovaný objekt osvědčí“. Tento pojem se objevuje např. v Ř 12,2 (kralický překlad – dále jen „KP“), kde se píše: „… proměňtež se obnovením mysli své, tak abyste zkusili, jaká by byla vůle Boží dobrá, libá a dokonalá.“ Zde je dokimazo přeloženo pomocí slovesa „zkusit“ ve smyslu „potvrdit“. Když se tedy v Jk 1,13-15 mluví o pokušeních, pisatel používá termín peirazo. V tomto kontextu se jedná o nutkání páchat zlo. Podle v. 3 však můžeme vědět, že „přezkoušení naší víry přináší vytrvalost“ (Nová smlouva – dále jen NS). Tady se objevuje slovo dokimazo. A v. 2 nás nabádá: „Mějte z toho jen radost, moji bratři, když na vás přicházejí rozličné zkoušky (peirazo).“ Takže bez ohledu na to, zda se jedná o jednu či druhou variantu, o zkoušku od Boha nebo od satana, Bůh ji použije jako dokimazo, tj. tak, abychom byli silnější a osvědčili se. Nemůžeme tvrdit, že každá nesnáz pochází přímo od Boha – vždyť on nás nikdy nesvádí k hříchu. Smíme však mít jistotu, že Bůh může každou zkoušku a každé pokušení použít k tomu, aby nám pomohl růst a duchovně dospívat. „Zralý“ (v. 4n): Slovo telios se dá přeložit jako „úplný“, „dospělý“ nebo „dokonalý“. V souvislosti s nějakou osobou zdůrazňuje skutečnost, že je dotyčný člověk dospělý, plně rozvinutý, s vybroušeným charakterem. Týká-li se však nějakého neživého předmětu, může znamenat „dokonalý“, „perfektní“. Ve v. 25 je zákon správně označen jako „dokonalý“. Bohu ovšem nejde ani tak o to, abychom se stali zákonickými perfekcionisty, kteří se neustále snaží žít podle zákonů a norem, ale spíše abychom byli dospělými Božími syny a dcerami a co nejvěrněji odráželi charakter Ježíše Krista, jenž je sám ztělesněním tohoto zákona. „Zrcadlo“ (v. 24): V biblických dobách se zrcadla zpravidla vyráběla z kovů (např. bronzu). Lesklý povrch se udržoval tím, že se cídil práškem z pemzy. V 1. století se objevila první skleněná zrcadla, ale ani ta neposkytovala dokonalý obraz. Takže zrcadla, která používal Jakub, nebyla stejné kvality jako ta dnešní. Z toho lze vyvodit paralelu ohledně našich duchovních zrcadel. Apoštol Jakub a první křesťané měli jako své vodítko především Starý zákon. My dnes máme navíc celý Nový zákon, kam se můžeme podívat. Jakubovo nabádání, abychom se „zahleděli“ a „jednali“ (v. 25), má tudíž pro dnešní křesťany daleko větší význam, vkládá na ně větší zodpovědnost a přináší jim větší naději.

- 10 -


„Zahledí“ (v. 25): To neznamená jen „letmo se podívá“ nebo „mrkne se“. Máme neustále „rozjímat“ nad Písmem, aby Bůh mohl obnovovat a měnit naše životy a žehnat našemu úsilí (Ž 1,2; Joz 1,8).

- 11 -


Odpovědi na otázky k osobnímu studiu – 2. lekce [POZNÁMKA: Tyto odpovědi pouze naznačují směr, jakým by se měly jednotlivé odpovědi ubírat. I odlišná odpověď může jistě být správná! Pamatuj na to, že lidé jsou důležitější než správně zodpovězené otázky. Pravdy evangelia samozřejmě musejí zůstat zachovány, jednej však ohleduplně a s láskou!] 1.

Osvědčí-li se naše víra ve zkouškách, povede to k vytrvalosti (v. 2).

2.

Prosit Boha s vírou a bez pochybování. Kdo pochybuje, je rozpolcený a nestálý.

3.

a) Bůh nikomu nestraní. My všichni jsme v Kristu jedno (Ga 3,28-29). Bůh nás všechny v Kristu vyvolil, abychom se stali jeho syny, kteří jsou svatí a bez poskvrny (Ef 1,4-5). b) Bohatí jsou smrtelní jako všichni ostatní. (Zeslábnou a vezmou za své uprostřed své honby za majetkem.)

4.

a) Bůh nikoho nesvádí ke zlému, dovolí však, abychom procházeli zkouškami (vv. 12-13). b) Člověka svádí a vábí jeho vlastní žádostivost (v. 14). c) Žádostivost počne a porodí hřích a dokonaný hřích plodí smrt. Bůh však nedovolí, abychom byli podrobeni zkoušce, kterou bychom nemohli vydržet, ale připraví nám východisko, abychom mohli obstát.

5.

a) Blahoslavený člověk, který obstojí ve zkoušce (v. 12). b) Když se osvědčí, dostane vavřín života.

6.

a) Bůh nám dal slovo pravdy, což je skvělé vybavení a dokonalý dar. b) Boží slovo je dobrou zprávou o spasení. Bůh nám slibuje, že se znovu narodíme, pokud této zprávě uvěříme.

7.

Musíme odstranit veškerou špínu a přemíru špatnosti a v tichosti přijmout zaseté Boží slovo.

8.

Poněvadž ti, kdo podle Slova jednají, jsou vysvobozeni z otroctví hříchu.

9.

Falešná zbožnost: nezkrocený jazyk, oklamané srdce, marná zbožnost Pravá zbožnost: neposkvrněnost před Bohem (péče o vdovy a sirotky, ochrana před poskvrnou světa)

- 12 -


PŘÍRUČKA PRO UČITELE LIST JAKUBŮV

Recommend Documents