Příručka pro pečovatelky a chůvy pečující o děti 0-6 let
Příručku pro pečovatelky a chůvy pečující o děti 0-6 let připravila Bc. Zdislava Paulíková za odborného přispění mnohých odborníků z oblasti pedagogiky, vývojové psychologie, ekologie a první pomoci. Metodika byla vytvořena v rámci projektu Zaměstnaný rodič—přínos nebo přítěž? CZ.1.04/3.4.04/88.00072 financovaného z ESF prostřednictvím OPLZZ a ze státního rozpočtu České republiky.
2
OBSAH Poskytování individuální péče o děti Etický kodex pečující osoby Podnikání v oblasti individuálních služeb péče o děti Vzdělání a osobnost pečovatelky Průběh služby Pojištění Smlouvy s rodiči a další evidence Dítě ve věku 0-6 let Psychomotorický vývoj Efektivní výchovné metody pro pečovatelky Výchovné působení Faktory chování dítěte Jak na nevhodné chování dítěte Povzbuzování a podpora vs. Chvála Komunikace, aneb jak mluvit, naslouchat a rozumět První pomoc a úkony život zachraňující Právní normy Masivní krvácení Šok Kardiopulmonální resuscitace Úrazy—zlomeniny, vymknutí, vykloubení Popáleniny, úžeh, úpal Drobné úrazy Neúrazové stavy Ekologie a enviromentalistika Úspory energií Voda Nakládání s odpady Ochrana přírody a krajiny Pobyt v přírodě Jedovaté a nebezpečné rostliny Přílohy Smlouva o poskytování individuální služby péče o dítě Evidenční list Vstupní dotazník 3
4 5 6 8 10 13 14 16 17 26 27 27 29 31 35 44 45 45 46 47 48 48 49 50 53 54 58 59 61 62 62 69 70 74 75
Poskytování individuální péče o děti Základní informace, pravidla, administrativa
4
ETICKÝ KODEX PEČUJÍCÍ OSOBY
Klient svěřuje pečovatelce to nejcennější co má, toto si každá z nich velmi dobře uvědomuje. Pečovatelka hlídá dítě v době a místě, na kterém se dohodla s rodiči. Pečovatelka se na hlídání dostavuje vždy včas. Pečovatelka respektuje a dodržuje výchovná pravidla, zásady, řád a zvyky rodiny. Pečovatelka podporuje zdravotní, společenský, pohybový, citový, tvořivý, fyzický a duševní vývoj dítěte. Vymýšlí pro dítě pohybové aktivity, hry, čte pohádky, říkanky, kreslí s ním apod. Bezpečnost a zdraví dítěte jsou vždy na prvním místě. Pečovatelka respektuje stravovací návyky rodiny a dítěti nedává jíst nezdravé a špatně stravitelné jídlo. Pečovatelka spolupracuje s rodiči a informuje je o pokroku ve vývoji dítěte i o špatných návycích či problémech, kterých si všimne. Pečovatelka vždy zachovává absolutní diskrétnost vůči klientovi i celé jeho rodině. Pečovatelka uklízí po dítěti, aby byla domácnost bezpečná a čistá. Vede však dítě k pořádku a disciplíně formou hry. Svěřenému dítěti pečovatelka věnuje aktivní pozornost. Pečovatelka se chová k dítěti vlídně, ale pokud je to třeba (např. když dítě ohrožuje zdraví své či ostatních), jedná důrazně. Pečovatelka respektuje individualitu a zvyky každého dítěte, do ničeho dítě nenutí. Navrhuje činnosti, hry a hračky dle věku a schopností dítěte, snaží se zaujmout, ale nechá každému dítěti možnost volby. Pečovatelka dodržuje s dětmi běžná hygienická pravidla (např. mytí rukou před jídlem, po použití WC, při příchodů domů, apod.). V případě problémů (např. nezvladatelný pláč či zranění) okamžitě kontaktuje pečovatelka rodiče. 5
PODNIKÁNÍ V OBLASTI INDIVIDUÁLNÍCH SLUŽEB PÉČE O DĚTI V oblasti individuálních služeb péče o děti lze podnikat na základě registrace na živnostenském úřadě v jedné ze živností, která umožňuje tyto služby provozovat. V živnostenském zákoně se upravují pravidla a podmínky příp. kvalifikační předpoklady pro výkon jednotlivých živností. V oboru je možné podnikat na základě živnosti vázané, kterou doporučujeme zejména pro případ, kdy je pečováno o velmi malé děti, při pravidelné službě, při péči o více dětí současně, s vizí zřídit kolektivní službu apod. Na základě volných živností je možné provozovat pouze nárazové služby péče o děti. Lidé, kteří se rozhodnou pečovat o děti, musejí mít schopnost se o děti postarat, lásku k dětem, výborné komunikační schopnosti a vysokou úroveň empatie. Tato činnost rozhodně není vhodná pro osoby, které si chtějí saturovat svou potřebu péče o děti. Musejí poskytovat profesionální službu s pedagogicko-psychologickým přesahem. Nemají poskytovat „sousedskou výpomoc“ či být pouhý hlídačem dětí. Děti v nich mají získat oporu, často získávají primární pečující osobu (chůvy plní roli hlavní pečující osoby, nahrazují matku) nebo další babičku či tetu. Rodina by se příchodem chůvy měla rozrůst o dalšího člena, který bude pomocnou rukou rodičů a průvodcem dětí. Činnost chůvy či pečovatelky je zaměřená jen na péči o děti, ne na péči o domácnost (i když se tyto činnosti často kombinují).
Vázaná živnost Péče o dítě do tří let věku v denním režimu Zřízení této živnosti se řídí dle živnostenského zákona 455/1991 Sb.§ 23 a 24 ve znění pozdějších předpisů. Odborná způsobilost je upravena v příloze č. 1—živnosti vázané. Výchovná péče o svěřené děti do tří let věku v denním nebo v celotýdenním režimu zaměřená na rozvoj rozumových a řečových schopností, pohybových, pracovních, hudebních, výtvarných schopností 6
a kulturně hygienických návyků přiměřených věku dítěte. Zajišťování bezpečnosti a zdraví dětí, jejich pobytu na čerstvém vzduchu, stravování, spánku v odpovídajícím hygienickém prostředí a osobní hygieny dětí, včetně poskytování první pomoci. Podnikatel musí doložit odbornou způsobilost tj. mít vzdělání všeobecné sestry, zdravotnického asistenta, ošetřovatele, porodní asistentky, záchranáře, sociálního pracovníka nebo pracovníka v sociálních službách, učitele mateřské školy nebo profesní kvalifikaci pro činnost chůvy pro děti do zahájení povinné školní docházky (zákon č. 179/2006 Sb.) Dosažení dostatečných kvalifikačních požadavků pro zřízení vázané živnosti je možné v rámci standardního vzdělávání na středních a vysokých školách, ale také např. rekvalifikačních kurzů Chůva či Pracovník v sociálních službách.
Volná živnost (455/1991 Sb§ 25 odst. 2, příloha 1, živnost volná) Mimoškolní výchova a vzdělávání, pořádání kurzů, školení, včetně lektorské činnosti Výchova dětí nad tři roky věku v předškolních zařízeních, výuka v soukromých školách a zařízeních sloužících odbornému vzdělávání, pokud tato nejsou zařazena do rejstříku škol a školských zařízení. Jiná mimoškolní výchova a vzdělávání, doučování žáků a studentů, výchovně vzdělávací činnost na dětských táborech a jiných zotavovacích akcích, volnočasové aktivity. Obsahem činnosti není dohled nad dětmi v rodinách. Poskytování služeb pro rodinu a domácnost Poskytování služeb pro rodinu a domácnost, zejména zajišťování chodu domácnosti (vaření, úklid, praní, žehlení, péče o zahradu a podobně), individuální péče o osoby, zejména děti nad tři roky věku v rodinách, příležitostné krátkodobé hlídání dětí (včetně dětí do tří let věku), obstarávání nákupů a jiných záležitostí souvisejících s chodem domácnosti a jiná obstaravatelská činnost. Obsahem činnosti není poskytování péče o děti do tří let věku v denním režimu. 7
VZDĚLÁNÍ A OSOBNOST PEČOVATELKY Profesní požadavky na práci pečovatelky jsou dány živnostenským zákonem, podle kterého se daná služba řídí. Nejpřísněji regulovaná je živnost Péče o děti do tří let v denním režimu. Pro ni musí mít pečovatelky: odbornou způsobilost k výkonu povolání všeobecné sestry nebo zdravotnického asistenta nebo ošetřovatele nebo porodní asistentky; odbornou způsobilost pro výkon povolání Chůva pro děti před zahájením školní docházky—způsobilost se získá absolvováním akreditované zkoušky odbornou způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka předpokladem k výkonu povolání sociálního pracovníka je způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, zdravotní způsobilost a odborná způsobilost podle zákona 108/2006 sb. § 110 např.: 1. vyšší odborné vzdělání získané absolvováním vzdělávacího programu v oborech vzdělání zaměřených na sociální práci a sociální pedagogiku, sociální pedagogiku, sociální a humanitární práci, sociální práci, sociálně právní činnost, charitní a sociální činnost; 2. vysokoškolské vzdělání získané studiem v bakalářském, magisterském nebo doktorském studijním programu zaměřeném na sociální práci, sociální politiku, sociální pedagogiku, sociální péči, sociální patologii, právo nebo speciální pedagogiku
Odbornou způsobilost k výkonu povolání pracovníka v sociálních službách—předpokladem k výkonu povolání sociálního pracovníka je způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, zdravotní způsobilost a odborná způsobilost podle zákona 108/2006 sb.§ 116 např: 1. kvalifikační předpoklady pro výkon činnosti sociálního pracovníka 2. základní vzdělání, střední vzdělání, střední vzdělání s výučním listem, střední vzdělání s maturitou nebo vyšší odborné vzdělání a absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu; akreditovaný kurz nemusí absolvovat fyzické osoby se vzděláním popsaném v zákoně 108/2006 sb, § 116 (např. ošetřovatelé, ergoterapeuti apod.)
Získání kvalifikačních předpokladů pro výkon činnosti je poměrně snadná věc. Mnohem důležitější než zákonem dané požadavky jsou ale osobnostní předpoklady. Pečovatelka by měla být sebevědomá a silná osobnost, která je schopná o děti pečovat profesionálně, přiměřeně se citově angažovat a nabízet dětem kvalitní vzor. Podle mnohým výzkumů bylo zjištěno, že kvalitní nerodičovská péče může částečně přebít nevhodné rodičovské vzory a ovlivnit tak dítě na dlouhou dobu. Proto je nutné, aby pečovatelky využívaly respektujících forem výchovy, poskytovaly podnětné prostředí, 8
kvalitní řečový vzor, dobrým příkladem ovlivňovaly i stravovací a pohybové návyky, společenské chování či rozšiřovaly herní obzory. Dobrá pečovatelka by měla mít srovnané vlastní hodnoty a vztahy k dětem. Při péči si musí uvědomit, že je chůvou, nenahrazuje rodiče a děti k ní nemají žádné povinnosti. Pro některé osoby může být těžké, zapojit se do dlouhodobé péče o dítě, které „vypiplávají“ a ze dne na den jsou pak z péče vyloučeny a musejí vztahy ukončit. Přílišná citová angažovanost je na škodu. Děti sice potřebují vnímavého a empatického pečovatele, ale ten musí zůstat profesionálem. Ač typologie pečovatelek je velmi široká a pro každé dítě je vhodný jiný přístup, obecně lze říct, že: Velmi vhodné jsou matky dospělých dětí, které úspěšně prošly všemi peripetiemi výchovy vlastních dětí a zjistily, které věci jsou důležité, jsou dostatečně vyzrálé, mají o svém životě jasno. Pro děti jsou dobrými tetami, pro rodiče respektovanými partnery. Studentky jsou skvělými „parťačkami“ pro hry, nemají předsudky a bývají velmi kreativní. Nejsou ale vhodné k dětem, které vyžadují speciální přístup a nevybírají si je velmi nároční rodiče. Dobře zvládají doučování a školní přípravu, nemají ale dostatek zkušeností pro vysledování vývojových odchylek. Starší ženy—babičky jsou velmi trpělivé a empatické, mohou ale mít potíže s pohybem a nejsou tak vhodné k dětem s velkou potřebou pohybové aktivity. Často si saturují vlastní potřebu kontaktu s vnoučaty, proto udržují s rodinou i neformální vztahy.
PRŮBĚH SLUŽBY Prostorové zajištění a vybavení Individuální služby péče o dítě mohou být poskytovány v prostorách, na kterých se dohodnou rodiče a pečovatelka. Obvykle se jedná o domácnost klienta, domácnost pečovatele či prostory nějaké organizace, která je přizpůsobena péči o děti. Domácnost klienta obvykle bývá zařízena tak, aby bylo možné poskytovat kvalitní péči o děti. Přesto je vhodné, aby pečovatelka přicházela do domácnosti vybavena vhodným kreativním materiálem, výtvarnými potřebami a didaktickými hračkami adekvátními věku dítěte. Ze zkušenosti víme, že mnohé děti nemají běžně přístup k vodovým barvám, korálkům či 9
plastelíně. Při prvních kontaktech může být navíc dítě stresované z odloučení od rodičů a zaujmout ho novou hračkou či technikou je snazší, než používat známé věci. Dobře vybavená pečovatelka bývá u dětí i rodičů velmi oblíbená, je vidět její profesionální přístup a zájem o dítě. Během první návštěvy je nutné projít celý byt spolu s rodiči a domluvit se na pravidlech. Rodiče s pečovatelkou domluví, kam děti můžou vstupovat, které vybavení je třeba chránit, na co děti nesmějí sahat. Místnosti, které jsou při příchodu pečovatelky zavřené, nebo které rodiče výslovně nepovolí k hraní, do těch se nevstupuje (nejčastěji ložnice rodičů, pracovny apod.). Stejně tak pečovatelka nesmí nahlížet do skříní, zásuvek apod. Měla by být seznámena s obsluhou přístrojů, které může potřebovat (mikrovlnná trouba, televize), se zabezpečením bytu (alarm, způsob zamykání) a s dalšími důležitými informacemi vztahujícími se k prostoru, kde péče o děti probíhá. Pečovatelky by se měla zajímat o umístění lékárničky, dostupnosti náhradního oblečení a plen pro dítě. Pečovatelka má pro svoje potřeby v domácnosti klienta právo použít toaletu, koupelnu, příp. kuchyň. Pečovatelka nesmí opustit domácnost klienta, pokud to rodiče vysloveně nepovolí, ale musí mít možnost kdykoliv bezpečně odejít (pro případ nouze). V případě, že probíhá péče o dítě v domácnosti pečovatelky, pak rodiče musejí mít možnost byt navštívit a zvážit vhodnost tohoto prostoru pro účely poskytování služeb péče o děti. Prostor pro poskytování péče by měl být čistý, úměrně zařízený, mělo by být k disposici dostatek hraček a herního materiálu i prostor pro hru. Pokud hlídání probíhá v jiných prostorách (obvykle v hernách či hracích koutcích některé z místních prorodinných organizací), řídí se pohyb zde místním provozním řádem. V těchto prostorách obvykle není možné zajistit dětem odpolední spánek, někdy je problém i s ohřátím stravy, na což je nutné myslet před započetím služby. Náklady spojené s pobytem v těchto prostorách jdou na vrub rodičům.
Pobyt venku Při celodenní péči je vhodné strávit alespoň dvě hodiny venku. Pokud je k disposici klientova zahrada, pak je nejvhodnější trávit čas tam. Opět je třeba orientovat se v prostoru, znát nebezpečná zákoutí či jedovaté rostliny (seznam a vyobrazení těch nejčastějších naleznete v kapitole Ekologie a enviromentalistika ve výchově). Je-li k disposici bazén, musí být řádně 10
zabezpečen a koupání v něm je možné jen po výslovném souhlasu rodičů. Pečovatelka by v případě, že se pohybuje ve venkovních prostorách, měla být seznámena s ukládáním sportovního náčiní a hraček. Je-li na zahradě pes (kromě velmi malých plemen) musí být řádně uvázán nebo v kotci. Při hře dětí by neměl být volně, ani když ho děti dobře znají. V každém případě je nutné, aby i pečovatelka byla se psem řádně seznámena. Klienti často nejsou schopni předvídat rizika, tvrdí, že jejich pes je hodný a nikdy nikomu nic neudělal. Je třeba si ale uvědomit, že na povely pečovatelky pravděpodobně nebude reagovat a děti jsou v hierarchii smečky pod ním. Není-li tedy možné pohybovat se na zahradě bez psí společnosti, je vhodnější „provětrat“ se jinde. Rodiče by měli vědět, jaké hřiště plánujete navštívit, či jakou procházku absolvovat. Při pobytu venku je třeba dbát vhodného „cibulovitého“ oblékání, zajistit dětský organismus před přehřátím i prochladnutím a i během vycházky podávat tekutiny. Pomocí her je vhodné děti motivovat k pohybové aktivitě a podporovat jejich enviromentální cítění. Pozorování žížal po dešti může být stejně zajímavé, jako návštěva zoo. Sběr šišek či kaštanů zase může doplnit kreativní materiál o přírodní složky. Lezení po stromech je pro dětský organismus přirozenější, než prolézačky.
Doprava a přeprava Je-li zapotřebí se v průběhu služby péče o dítě kamkoliv dopravit, hradí rodiče náklady přímo spojené s dopravou, příp. náklady související se zajištěním stravy. Potřebu přepravy a způsob jejího zajištění je nutné projednat předem a jednat vždy až po dohodě s rodiči. Typickým případem může být například doprovod na kroužek—rodiče chtějí, aby se dítě prošlo, zatímco pečovatel by raději využil městskou dopravu. Pokud rodiče dopravu autobusem neschválí a neslíbí její proplacení, měla by jít pečovatelka s dítětem pěšky, případně nemá nárok na proplacení cestovného. Je dobrým zvykem doložit doklady, které pečovatelka požaduje proplatit.
Zajištění stravy Ve smlouvě se obvykle upravuje povinnost rodičů zajistit dítěti vhodnou stravu. Není-li tato zajištěna a pečovatelka pečuje o dítě více než 3 hodiny, pak je nutné dítěti stravu poskytnout. Náklady spojené s pořízením stravy jdou na vrub rodičům. Tuto skutečnost je vhodné upravit ve smlouvě nebo alespoň ústní dohodou. Při celodenní péči o dítě může být příprava stravy pro dítě jednou 11
z povinností pečovatelky. Jedná se však výhradně o přípravu stravy pro dítě, nikoliv vaření oběda pro celou rodinu. Obvykle se tedy jedná o namazání rohlíku, přípravu kaše či uvaření nemléčného příkrmu. Pro tento případ musí být pečovatelka náležitě seznámena s potravinami, které má použít a v jakém množství, případně může dostat k disposici na výběr z komodit, které může pro přípravu stravy použít. Pokud pečovatelka připravuje stravu, vždy dbá hygienických pravidel, umývá si ruce, používá čisté pomůcky, maso připravuje odděleně od zeleniny. Při úpravě pokrmů dbá na používání co nejčerstvějších surovin, jídlo připravuje šetrně a zdravě, nepoužívá umělá dochucovadla a dbá na dobrý vizuální vzhled jídla. Často se stává, že rodiče dítěti chystají stravu nevhodnou pro pravidelnou konzumaci (oplatky, sladké pečivo, příliš tučné jídlo). Pečovatelka by pak měla rodiče upozornit, aby pro dítě chystali jídla zdravější, na svačinky ideálně ovoce a zeleninu, pro starší děti celozrnné pečivo apod. Pečovatelka sama by měla jít příkladem a před dítětem preferovat zdravé pokrmy.
Komunikace s rodiči Pečovatel vstupuje do obchodního vztahu s rodiči a ti mají plné právo na úpravu podmínek, výměnu pečovatele nebo ukončení služby. Tuto skutečnost je zapotřebí mít na paměti po celou dobu poskytování služby. A protože klienty jsou rodiče, je zapotřebí poskytovat podporu také jim. Péče o dítě je prostředek, kterým je dosaženo naplněním potřeb rodičů. Rodič, který se vrací po celém dni z práce, chce přebrat od pečovatelky dítě čisté, nakrmené, spokojené, v uklizené domácnosti. Nechce poslouchat, jak dítě dnes zlobilo, vztekalo se nebo neposlouchalo. Chce ujištění, že doba, za kterou pečovatelce zaplatili, byla pro dítě příjemně stráveným časem, během něhož byly přiměřeně rozvíjeny jeho dovednosti a naplňovány jeho potřeby. Je-li zapotřebí sdělit rodičům negativní informaci o dítěti, měla by být vždy předána slušně, klidně, profesionálně a měla by být provázena alespoň dvěma pozitivními sděleními (tzv. sendvičově).
Péče o více dětí Pokud probíhá péče souběžně o více dětí, pak musejí rodiče všech dětí souhlasit, že tato péče bude poskytována kolektivně. Rozhodně není vhodné, aby pečovatelka měla v péči více než čtyři děti, maximálně smí pečovat o šest dětí (vč. vlastních). Vždy je nutná individuální dohoda o rozsahu poskytovaných 12
služeb a formě, jakou bude služba poskytována. Nejčastější formou je tzv. denní matka—čili žena, která pečuje o děti vlastní a hlídá 1 –2 děti rodin z blízkého okolí. Nejčastěji probíhá péče v domácnosti pečovatelky. Ta je povinna zajistit adekvátní péči o děti, nikoliv postarat se o vlastní domácnost. Je časté, že tyto pečovatelky vaří obědy a zajišťují stravu, což by mělo být finančně zohledněno. Každá pečovatelka by si měla uvědomit, že je placená za péči o děti a podřídit tomu celý svůj režim dne. Do své domácnosti nepřijímá kamaráda pro své dítě, které se tak snáze zabaví, ale klienta, který si zaslouží kompletní profesionální péči. Největším problémem při kombinaci péče o vlastní a nevlastní děti, bývá komplikovaný vztah mezi vlastními dětmi a dětmi na hlídání. Je nutné nastavit vzájemné vztahy tak, aby byly přijatelné a srozumitelné pro všechny. Není vhodné protěžovat kterékoliv dítě, ani mít jiná pravidla pro každé z nich. Není-li možné dosáhnout kvalitně poskytované péče kvůli rivalitě mezi dětmi, pak je vhodnější spolupráci ukončit. Druhou formou je péče o několik dětí z různých rodin, bez péče o vlastní dítě. V tomto případě vzniká malá dětská skupina, která by se měla řídit profesionálními standardy pro péči o děti v malé dětské skupině. Zde musí být zajištěny podmínky pro provoz malé dětské skupiny vč. hygienického zázemí, lůžek, odkládacích prostor, prostoru pro hru apod. Takové hlídání již nelze považovat za individuální, ale za kolektivní, proto by mělo probíhat v prostorách k tomu určených, nikoliv v běžných domácnostech.
POJIŠTĚNÍ Ať už pečovatelka podniká v režimu OSVČ nebo je zaměstnancem agentury, vždy by se mělo dbát na dostatečné pojištění možných rizik. Existuje celá řada pojištění, které kryjí různou měrou rizika spojená s výkonem povolání. Je vhodné sjednávat pojištění na míru a přesně specifikovat v pojišťovací smlouvě potřeby pečující osoby. Jde zejména o rizika spojená s úrazem dítěte v péči a majetkové újmy v domácnosti klienta. Zcela specifickou oblastí je přepravování dětí ve vlastním vozidle. Podle záměru zákona by se v takovém případě vyžadovala profesní zkouška. Obvykle se pro tento případ sjednává zvláštní smlouva, kde se rodiče a chůvy musejí přesně dohodnout na pravidlech přepravy dítěte včetně stanovení rizik a nákladů. Většina agentur na hlídání dětí přepravu dětí v autě neumožňuje. Při sjednávání pojištění je vhodné zaměřit se zejména na: 13
1. pojištění na způsobenou škodu — kdyby pečovatelka při pobytu v domácnosti něco rozbila, způsobila požár, vytopila sousedy... Pojištění by mělo krýt škody (je vhodné pojištění ve výši cca 1 mil Kč). Je vhodné vyjednat pojištění za škodu způsobenou osobou v péči (když něco rozbije dítě, které má pečovatelka v péči). 2. pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou zaměstnavateli—soukromé pojištění pro případ, že by pečovatelka způsobila škodu vysílající organizaci. 3. pojištění osoby pečovatelky na úraz a smrt—jde o doporučené pojištění pro všechny výdělečně činné osoby a osoby s vyšším rizikem úrazu. Sjednává se výhradně soukromě. 4. pojištění dítěte - mělo by být součástí pojištění vysílající organizace, pojištění se obvykle vztahuje na škodu způsobenou zanedbáním péče. 5. pojištění profesní odpovědnosti— kryje případné náhrady za majetkové i nemajetkové újmy související s výkonem povolání výdajů na právníka. Tímto pojištěním jsou obvykle pojištěny děti v péči.
SMLOUVY S RODIČI A DALŠÍ EVIDENCE Sjednáním služby péče o děti vstupují rodiče a chůva (agentura) do smluvního vztahu. Je vhodné tento vztah upravit do písemné podoby a práva a povinnosti obou smluvních stran sepsat do smlouvy, kterou podpisem stvrdí obě smluvní strany. Smlouvu by měli rodiče pečlivě prostudovat, při sjednávání služby rodiče podpořte, aby smlouvu celou přečetli, případně se vyjádřili k jejím bodům. Smlouva by měla obsahovat: Jména a adresy smluvních stran Jména a data narození dětí, které se budou hlídat Adresu místa, kde se bude hlídání uskutečňovat Datum započetí služby (každé další hlídání se obvykle upravuje v objednávkovém formuláři) Datum ukončení smluvního vztahu (obvykle se uzavírá na dobu neurčitou) Cena za poskytovanou službu Práva a povinnosti pečovatelky Práva a povinnosti rodičů Informace o sjednaném pojištění 14
Nedílnou součástí sjednávání zakázky je i založení evidenčního listu každého z hlídaných dětí, který bude obsahovat nacionále dětí, informace o zdrav. Pojišťovně a další informace, které musí pečovatelka vědět (chování dítěte, léčba, zvyky, návyky, oblíbené a neoblíbené činosti apod.). Všechny dokumenty jsou přísně důvěrné a informace z nich slouží výhradně pečovatelkám či agentuře. Každý kontakt pečovatelky a dítěte by měl proběhnout po náležité objednávce a měl by být stvrzen podpisem obou smluvních stran. Pro tyto účely se osvědčil formulář, kde jsou základní informace a který je později podkladem pro vyúčtování. Doporučuje se, aby první kontakt s dítětem proběhl za přítomnosti rodičů, nezávazně a bezplatně. Teprve až když všechny dotčené strany zjistí, že hlídání bude možné, vstoupí do smluvního vztahu. Návrhy smluv a dalších dokumentů naleznete v příloze.
15
Dítě ve věku 0-6 let Psychomotorický vývoj
16
PSYCHOMOTORICKÝ VÝVOJ Každé dítě se vyvíjí vlastní rychlostí, jeho vývoj je ovlivněn celou řadou proměnných. Během prvního roku dítě prodělá bouřlivý vývoj, během kterého se ze závislého novorozence stane batole, které začíná používat první slova a dokáže rychle uniknout z dosahu maminčiných rukou. Ne vždy probíhá vývoj ideálně, některé oblasti mohou zaostávat, proto je důležité orientovat se v psychomotorickém vývoji malých dětí a zbystřit ve chvílích, kdy schopnosti či dovednosti neodpovídají ani širší normě. Současně je také třeba vědět, jaké věci může dítě zvládat a co je možné s ním dělat. Pečovatelka může přicházet do rodiny těsně po narození potomka a proto by se měla orientovat ve vývojových škálách u dětí od narození a upozorňovat rodiče na případné odchylky. Mívá často více zkušeností, protože přichází do kontaktu s větším množstvím dětí. Mívá méně zkreslenou představu o dovednostech dětí v určitém věku, není citově angažovaná a nebývá s dětmi denně. Proto dokáže nestranně vysledovat možné nerovnoměrnosti ve vývoji, děti podporovat v oslabených oblastech a upozornit rodiče na možné problémy. Psychický a motorický vývoj jsou u dětí do předškolního věku pevně spojeny. Jakékoliv problémy v jedné oblasti se mohou projevit i v té druhé. Děti, které se narodily s problémy v oblasti mentálního vývoje mívají potíže i s motorickými dovednostmi. Motoricky a smyslově postižené děti se vyvíjejí specificky i v oblasti rozumového a citového vývoje. Následující shrnutí základních oblastí v závislosti na věku je spíš shrnutím základních kritérií pro zhodnocení vývoje. Pečovatelkám slouží k tomu, aby se zorientovaly v možných činnostech, které mohou dětem nabízet a které dovednosti s nimi mohou rozvíjet.
Po porodu Po porodu se dítě musí vyrovnávat se spoustou změn, stejně jako jeho matka. Musí se vzájemně naladit na stejnou vlnu, zvyknout si na sebe, rodina si musí nastavit nová životní pravidla. Během prvního měsíce by měla být rodina podporována k pospolitosti. Péče o dítě by měla být výsadou rodiny a třetí osoby by měly do domácnosti vstupovat jen za účelem pomoci s domácími pracemi či podpory nových rodičů. 17
1. měsíc V poloze na zádech leží s hlavičkou skloněnou na jednu stranu, při lehu na bříšku nedokáže otočit hlavu (neukládat na bříško bez dozoru, dítě by se mohlo otočit obličejem do podložky, může dojít k dechové tísni či náhlému úmrtí novorozence). Miminko dává najevo svou nelibost pláčem, 18 –20 hodin prospí. Reaguje jen na velmi silné podněty. Schopnost jeho vidění je velmi omezená, pravděpodobně nerozeznává barvy. Nejdůležitější pro dítě je sání, které naplňuje jeho zásadní potřeby.
2. měsíc Většinu doby leží na zádech, hlavu ke straně (poloha šermíře). Na bříšku zvedá hlavu nad podložku (do 30°). Ruce drží sevřené v pěst. Převažují reflexy—sací, polykací, úchopový, moorův—úlekový... Většina komunikace probíhá formou pláče, který už má několik nuancí, podle kterých lze poznat druh problému, na který dítě upozorňuje. Během 2. měsíce by mělo krátkodobě udržet oční kontakt a sledovat očima ukazovaný předmět. Začíná používat úsměv jako sociální kontakt. Pokud nereaguje na hlasité zvuky nebo nenavazuje vizuální kontakt, je zapotřebí zjisti správnou funkci smyslového vnímání.
3. měsíc V leže převažuje symetrická poloha, hlavička je v ose, dítě se otáčí za hlasem, zvuky, kontrastními barvami či světlem. Pokud dítěti ukazujete předmět, otáčí se za ním i hlavičkou. Na bříšku zvedá aktivně hlavičku (45°), udrží ji déle. Ručky nejsou sevřeny tak pevně, reflexivně sevře vložený předmět. Při komunikaci začíná vyjadřovat libost - používá broukání, výskání a úsměv. Naslouchá zvukům, udržuje oční kontakt.
4. měsíc V poloze na bříšku zvedá hlavu nad podložku ve vzporu o opřené ruce v předloktí, už je zvednutá i část hrudníku. Pokud do této doby nezvedá hlavu nad podložku, je zapotřebí dítě podpořit specializovaným cvičením pod vedením fyzioterapeuta (obvykle Vojtova metoda). Při chování ve vzpřímené poloze udrží hlavičku bez opory (stále se musí podporovat). Hraje si s rukama, cucá pěstičky, mává rukama, když pozoruje předměty. Aktivně reaguje na matku (úsměv, vítání) či na jídlo. Při komunikaci brouká a žvatlá (i u hluchých dětí), formy pláče mají širokou škálu. 18
5.—6. měsíc Dítě se začíná převalovat nejprve z bříška na záda, později i ze zad na bříško. Přitahuje se do sedu. Udrží hlavičku vzpřímeně. Aktivně si hraje s hračkami, je schopné uvolnit úchop. Dožaduje se pozornosti. Rozlišuje známé a neznámé lidi. Začínají se prořezávat první zuby, což doprovází zvýšené slinění, ale i bolest či teploty a průjem. Koncem šestého měsíce se obvykle přechází na nemléčnou stravu.
7.—8. měsíc Při posazení dobře sedí, začíná se aktivně dostávat do sedu. Plazením nebo lezením a otáčením se dokáže přemisťovat na krátké vzdálenosti. Po předmětech sahá jednou rukou. Umí uvolnit úchop, takže rádo pouští věci z výšky. Vhazuje věci do krabic. Umí si držet lahev či jídlo. Všechny děti by se v této době již měly umět otáčet z bříška i ze zad. Děti přecházejí ze žvatlání na slabiky, snaží se napodobovat zvuky. U dětí s poruchou sluchu se žvatlání vytrácí. Okolo osmého měsíce dochází u většiny dětí k tzv. separační úzkosti—jsou silně fixované na pečující osobu, ostatní osoby (často vč. otce) odmítají. Jedná se o dobu, která je naprosto nevhodná pro započetí hlídání cizí osobou.
9.—10. měsíc Všechny zdravé děti by se v tomto období měly udržet v sedu. Šikovnější děti se plazí či lezou, některé se dokážou s oporou postavit. Při hraní používá obě ruce, rádi strkají prstíky do různých otvorů, mačkají tlačítka, trénují klíšťkový úchop (palec proti ukazováčku). Hračky uchopují s protistojným palcem. Zvládají první pohybové hry (paci, paci, udělej pá). Sdílejí pozornost (dívají se na stejné místo, kam rodiče—jedná se o významný ukazatel vývojových dovedností, děti s poruchou psychomotorického vývoje nereagují ani na výzvu typu dívej, pejsek). Chápou trvalost objektů—hledají věci, které se schovají. Řeč obsahuje zdvojované slabiky.
11.—12. měsíc Děti se staví se, obchází okolo nábytku, někdy začínají chodit. Všechny děti by se měly umět posadit. Zdvojené slabiky začínají mít význam, aktivně používají 3-5 slov (mama, tata). Dítě si vydrží samo hrát, začíná s konstrukčními hrami (postaví na sebe až 3 kostky). Mezi dětmi jsou vidět významné osobnostní rozdíly a projevy jejich temperamentu. 19
13.—14. měsíců Pohyb je cílený, obvykle již samo stojí s oporou nebo bez, šikovnější děti zvládají chodit, ale rovnováha ještě není plně rozvinutá. Do 18ti měsíců by mělo začít chodit samo . Řeč začíná používat aktivně, pasivní slovní zásoba je rozvinutá, aktivně začíná používat jednoslovné mnohovýznamové věty (Táta? může znamenat kde je táta? udělal to táta? apod) . Preferuje činnosti, které baví někoho jiného, takže rádo vaří, umývá nádobí a bere hračky ostatním. Rádo vkládá věci do krabic a přihrádek. Hračky, které vydávají zvuk ho přitahují. Objevilo slovo ne, které umí použít, ale hlavně mu dobře rozumí. Je nejvyšší čas něžně a důsledně nastavit pravidla. Začíná používat lžíci, což je dovednost, kterou je nutné trénovat. Jde totiž o dovednost, pro kterou je toto období vymezeno tzv. vývojovým oknem (také označováno jako senzitivní období). Toto období je pro získání dovednosti to nejvhodnější, nácvik a upevňování odpovídá vývojovému stádiu a děti se ji naučí s radostí a snadno. Dovednost, kterou se nepodaří získat v tomto období, se musejí pracně učit později. Jídlo v tomto období je možné začít mírně dochucovat solí, mělo by se podávat v podobě, která umožní samostatné krmení (malé kousky, kaše).
15.—17. měsíců Toto období by se dalo označit pojmem zvídavý nenechavec. Dítě rádo objevuje, rozebírá, šťourá—chce se zkrátka dovědět co je na dně nebo uvnitř. Má rádo své zvyky, svůj harmonogram, své trasy, na kterých trvá. V oblasti pohybu je čím dál zručnější, rádo šplhá, experimentuje s chůzí (chodí po špičkách, cupitá, dupe…), ovládá úchop, takže rádo hází, začíná čmárat. Vzhledem k touze objevovat se občas „nimrá“ v jídle nebo dává najevo svou osobnost tím, že jídlo odmítá. Je to první prubířský výchovný kámen, je vhodné nastavit pravidla pro jídlo. Aktivní slovní zásoba obsahuje asi 20 slov, zatím jsou používány jako jednoslovné věty. Začíná stavět kostky, rádo vkládá, třídí a přebírá věci, je čas na první měkkou panenku (hodí se i chlapcům) a pohybové hračky (odrážedla, houpadla). Začíná objevovat symbolickou hru a hraní na jako (napodobovací hry). 20
Hygienické návyky jsou v tomto období zatím omezeny na umývání rukou a obličeje, pomocí hry je vhodné učit dítě smrkat. Na bezplenkové období je ještě většinou brzo, ačkoliv vysazování na nočník po spánku se obvykle setká s úspěchem. Jde ale spíš o úspěch rodičů, než dítěte. Spánek během dne je obvykle již jen jeden, v noci potřebují nejméně 12 hodin spánku. Nekojené děti obvykle spí celou noc, kojené vyžadují pozornost i v noci. V oblasti jídla nastává změna ve schopnosti používat hrneček a v nutnosti dítě krmit. Většinu jídla zvládne dítě sníst v takovém množství, že se nají.
18.—20. měsíc V oblasti osobnosti dítěte dochází v tomto období k velkým zvratům— jednak dítě prosazuje vlastní samostatnost, jednak potřebuje pomoc, jistotu a ochranu. Právě nastavení hranic, harmonogramu a pravidel jistotu poskytují. Při projevech agrese nebo vzteku je snadné odvést pozornost dítěte jinam. Jedná se o období silné frustrace, kdy dítě strašně moc chce, ale nedokáže udělat, co si zamanulo. V této době se silně projevuje temperament dítěte. Neúspěchy mohou být doprovázeny pláčem, vztekem, lítostí, rezignací… Je důležitým úkolem vychovatelů v tomto období „nesebrat dítěti vítr z plachet“ a podporovat ho v objevování, naučit ho dosáhnout úspěchu. Vzhledem k neklidnému a náročnému období je pro dítě důležité, aby se cítilo přijímané a milované a pečovatelé by se tak měli vyhnout negativním hodnocením a předpovědím (zlobíš, spadneš, přivřeš si prsty…). Všechny děti v tomto období už by měly chodit. Většina z nich si zvládne sednout na bobek, rovnováha je rozvinutá natolik, že dítě dokáže šplhat, lézt po prolézačkách apod. Řeč přechází do stádia vět. Děti začínají spojovat dvě slova dohromady (táta ham). Aktivní slovní zásoba čítá 50—100 slov. Na dítě je nutné mluvit správně, používat běžná slova a nepoužívat „infantilismy“. Při hře rádo používá nápodobu, rádo čmárá. Vhodné jsou zejména fixy, protože zanechávají výraznou stopu i při jemném tlaku. Vzhledem k separačním tendencím se nerado chová či mazlí. Je vhodné naučit dítě, aby usínalo a spalo samo. Je nejvyšší čas zavést spánkový rituál doprovázený pohádkou a oblíbeným plyšákem. Je to poměrně náročné období, ale je dobré několik dní vydržet, abyste později mohli trávit klidné večery a noci. 21
Nastává také období, kdy je dobré začít se loučit s dudlíkem. Vyčkejte, až na to bude dítě připravené a dopřejte mu možnost rozhodnout se, kdy už je dost velké na dudlík. Nikdy nekumulujte příliš mnoho změn, pro dítě je náročné vyrovnávat se se spaním ve vlastním pokoji, pokud se má ještě vzdát dudlíku, přenechat kočárek sourozenci a učit se na nočník, bylo by to trochu moc i na dospělého.
21.—23. měsíc Toto období je typické třemi základními prvky—autoritou, hygienou a vlastnictví věcí. V oblasti autority dítě bojuje o svoje postavení a moc, ale rodič (pečovatel) je ten, který to tady řídí a který je tu od toho, aby vymezil hranice. Nenechte se dítětem vtáhnout do konfliktu a umožněte mu, aby se vyrovnalo se svou potřebou nezávislosti a potřebnosti. Nastává čas začít řešit plenky a pomáhat dítěti, aby si uvědomilo svou potřebu a naučilo se jí ovládat. S přidržením zvládá jít nahoru po schodech, skáče snožmo, pohybuje se při hudbě, zvládá jednoduché pohybové říkanky a písničky, miluje rytmické nástroje. Při hře je vhodné podporovat jemnou motoriku (vkládačky, jednoduché puzzle, kostky). Objevuje symbolickou kresbu (čmáranice něco znamená), rádo „čte“ v obrázkových knížkách. Velmi rádo se obléká do kostýmů a oblečení svých rodičů. Pro sebeobsluhu se jedná o vývojové okno pro naučení se samostatnému oblékání a svlékání (zatím s dopomocí). Řeč je obohacena o přírodní zvuky (jak dělá pejsek?), objevují se první náznaky vět se slovesem. Uvědomění vlastního já se objevuje v řeči, ale dítě o sobě mluví ve 3. osobě. Nejoblíbenější otázka „co je to?“ dokáže potrápit, ale její důsledné zodpovídání má významný vliv na rozvoj slovní zásoby. Dobře se orientuje v oblasti humoru, samo humorné situace plánuje a vyhledává.
3. rok Během tohoto období se dosažené dovednosti zdokonalují, hlavní oblastí je vývoj řeči, kde proběhne obrovská změna, dítě objeví slůvko já a začne skládat věty. Zvládá pravidla, dovede čekat, než na něj dojde řada, má schopnost logického myšlení, dovede plánovat. Morálka či stydlivost se teprve vyvíjí, rozvinou se v takové míře, kolik umožní a ukáží jeho pečovatelé. Před nástupem do školky by mělo pojmenovávat věci okolo 22
sebe a mělo by být schopné vyjádřit své potřeby. Běžné jsou výrazné rozdíly mezi „šišláním“ jednotlivých dětí. Nejčastěji se špatně vyslovují měkké hlásky (Ď, Ť, Ň), retozubné hlásky (F, V), sykavky, hrdelní hlásky (H, CH) a hlásky K a L. Vibranty (R, Ř) má smysl cvičit až těsně před nástupem do školy. Do pátého roku ale není potřeba zajišťovat nápravu vadné výslovnosti, odborník je zapotřebí pouze u poruch řeči (koktavost). Do té doby stačí kvalitní řečový vzor a nenásilná gymnastika mluvidel při říkankách, písničkách a hrách. V pohybovém rozvoji záleží na nastavení rodiny, ale děti by již neměly používat kočárek, měly by zvládat skok snožmo, běh, chůzi pozadu, kopání do míče. Měly by s dopomocí zvládat pohyb po dětském hřišti, ale některé děti se bojí výšky, nerady klouzají na klouzačce apod., takže z toho nelze usuzovat na vývojové stádium. Při hře s vrstevníky stále přetrvává hra vedle sebe, ale úroveň hry je výrazně vyšší. Symbolické hry a nápodobné hry převažují. Dostupné hračky výrazně ovlivňují druh a formu her (např. dětská kuchyňka nabádá ke hře na kuchaře, ale jen s velmi omezeným repertoárem herních komponentů). Děti by měly být schopné vkládat jednoduché tvary do vkládaček, postavit věž z 5ti kostek, dlaňově uchopit tužku a nakreslit kruh. V oblasti sebeobsluhy by se mělo samo svléknout, s dopomocí obléknout. Ví v jakém pořadí se oděv obléká (nezvládá zipy, knoflíky, šněrovadla, někdy má problémy s úzkými tričky). Mělo by zvládat samostatné jídlo lžící nebo vidličkou, pití z hrníčku nebo skleničky. Okolo 3. roku už nepotřebuje bryndák. Okolo 2,5 roku je většina dětí přes den bez plenek. Drobné nehody jsou běžné až do předškolního věku. Pokud dítě nemá žádné suché období ani ve 3 letech, je zapotřebí vyšetření, stejně jako pokud se pomočování vrátí po období bez plenek. Děti by měly bez větších problémů zvládat krátkodobý pobyt bez maminky, měly by být rády v kolektivu vrstevníků. Chápou a používají zdvořilostní a základní společenská pravidla.
4. rok U dítěte lze většinou rozpoznat preferenci ruky (leváctví). Pokud se v rodině vyskytují zrakové vady, je nejvyšší čas preventivně navštívit oftalmologa. Dítě již obvykle navštěvuje mateřskou školu, má schopnost hrát si v kolektivu, dodržovat pravidla her a chápe dynamiku skupiny. V kolektivu i doma se prosazují osobnostní rysy dítěte, jeho temperament. 23
U neklidných, hyperaktivních a těžce zvladatelných dětí se až do této doby jednalo spíš o nezralost. Pokud se stav nelepší, dítě má potíže se soustředěním či pamětí, lze uvažovat o syndromu ADHD, jehož včasné diagnostika může pomoci dětem, aby se spolu s rodiči naučili pracovat a zvládat ztížené podmínky před nástupem do školy. Všechny děti by měly malovat hlavonožce, je dobré postupně je učit správnému úchytu psacího náčiní. Mělo by poznat základní barvy, zvládat číselnou řadu do 5ti, znát svoje jméno, orientovat se v prostoru (trefí na záchod ve známém prostředí), orientovat se v čase (bylo/bude). Mělo by se vyjadřovat z větší části gramaticky správně, mělo by tvořit delší věty, používat přídavná jména. Je dobré trénovat jemnou motoriku pomocí kreativních ručních prací, ale neopomínat rozvoj hrubé motoriky. Důležité je děti podporovat v samostatném pohybu, nabízet odrážedla, koloběžky, trampolíny, pohyb v přírodě, válení sudů, tanec. Rytmické pohyby na houpačce podporují zrání mozku. Nedostatečný vývoj hrubé motoriky zpomaluje rozvoj jemné motoriky.
5. a 6. rok Zdokonalují se všechny dovednosti. Děti zvládají chytit dobře hozený míč, přeskočit překážku, podlézt, přelézt, vylézt po žebříku, skákat po jedné noze (3 skoky). Správně drží tužku a dokážou nakreslit jednoduché tvary podle zadání. Nakreslená postava by měla mít všechny náležitostmi vč. správného počtu prstů. Dokážou napodobit tvar písmen. Střihají víceméně podle linie. Je vhodné cvičit sebeobslužné činnosti, zejména zavazování tkaniček, zapínání zipů či knoflíků. Zvládá drobnou výpomoc v domácnosti. Při konstrukčních hrách postupují podle vytčeného plánu, jsou schopné postupovat podle jednoduchého návodu. Při hře dodržují pravidla, preferují spontánní hru a hru nápodobou. Hrají si ve skupině a jsou schopní se přizpůsobit dynamice skupiny. Hlásky by měly být správně vyslovované (kromě R a Ř). Dítě by mělo být schopné reprodukovat krátkou básničku či písničku a odvyprávět příběh či zážitek. Je schopné odloučit se od matky a věnovat soustředěnou pozornost záměrné činnosti.
24
Doporučená a použitá literatura: Bednářová, Jitka; Šmardová, Vlasta; Diagnostika dítěte předškolního věku; Computer Press, 2007 Berdychová, Jana; Bělinová, Ludmila; Brtníková, MartaVýchova dítěte předškolního věkuHorizont, 1980 Brierley, John Keith; 7 prvních let života rozhoduje; Portál, 2000 Bytešníková, Ilona; Komunikace dětí předškolního věku; Grada, 2012 Ebbert, Birgit; 100 věcí, které by měl znát každý předškolák; Computer Press, 2011 Fichnová, Katarína; Szobiová, Eva; Rozvoj tvořivosti a klíčových kompetencí dětí; Portál, 2007 Janečková, Daniela; Hry pro pravo-levou orientaci(a pro radost); Havlíčkův Brod : Tobiáš, 2004 Klenková, Jiřina; Kolbábková, Helena; Diagnostika předškoláka; Brno : MC nakladatelství, 2010 Klímová, Marta; Metodika rozvíjení poznání a řeči dětí v mateřské škole; Praha : Stát. ped. nakl., 1970 Kloudová, Helena; Zvládneme mateřskou školu?; TeMi CZ, 2013 Kutálková, Dana; Logopedická prevence; Portál, 2002 Kutálková, Dana; Průvodce vývojem dětské řeči; Praha : Galén, c2009 Lauper, Renate; Dítě od hlavy až k patě v pohybu; V Olomouci : Poznání, 2007 Matějček, Zdeněk; Co, kdy a jak ve výchově dětí; Portál, 2000 Matějček, Zdeněk; Prvních 6 let ve vývoji a výchově dítěte; Grada Publishing, 2005 Pipeková, Jarmila; Kapitoly ze speciální pedagogiky; Brno : Paido, 2006 Průcha, Jan; Dětská řeč a komunikace; Grada Publishing, 2011 Špaňhelová, Ilona; Dítě v předškolním období; Mladá fronta, 2004 Špaňhelová, Ilona; Slovník dětského světa, aneb, Rozumíme si?; Mladá fronta, 2006 Teusen, G., Goze- Hänel, I.; Prenatální komunikace; Portál, 2003 Teyschl, Otakar; Brunecký, Zdeněk; Duševní vývoj a výchova dítěte; Praha : Orbis, 1973 Uždil, Jaromír; Čáry, klikyháky, paňáci a auta; Portál, 2002 více autorů; Šimonovy pracovní listy Warner, Penny; 6 x 25 her rozvíjejících schopnosti a dovednosti dítěte; Portál, 2005 Zähme, VolkerCo by děti měly znátČestlice : Rebo Productions, 2005
25
Efektivní výchovné metody
pro pečovatelky Psychologie a pedagogika
26
VÝCHOVNÉ PŮSOBENÍ Informace o dítěti získané od rodičů i pozorováním bychom měli zúročit a přeměnit v péči „šitou na míru“. Zjistíme, jak dítě motivovat, co na ně platí… Při veškeré činnosti je potřeba dbát na individualitu dítěte, pečovat o jeho sebevědomí, podporovat rozvoj slabých stránek a pomáhat potlačovat nepřiměřeně silné stránky. Každé dítě potřebuje podporu, povzbuzení a pomoc. Každé dítě má svá privilegia, žádné dvě děti nejsou stejné. Každé dítě vstupuje do vztahů samo za sebe. S pečovatelkou dítě tráví významnou část svého raného dětství, a proto je její přístup velmi důležitý. Může saturovat nenaplněné potřeby dětí i působit jako poradce ve výchovných potížích. Vhodně zvolený výchovný přístup otevře cestu k dětem a pomůže zvládat projevy nevhodného chování bez křiku a tělesných trestů. Navíc bude příznivě působit na zodpovědnost dětí, jejich sebeúctu a sebevědomí.
Něco málo o sebeúctě a sebevědomí Míra sebeúcty je určující pro nás jako vychovatele, ale hlavně bychom ji měli podporovat u dětí. Vychovatelé často bojují s nedostatky nakumulovanými z dětství, je dobré přetrhnout tento řetězec. Začít budovat sebeúctu u sebe a u dětí ji podporovat. Je důležité neupozorňovat na chyby, ale vyzdvihovat úspěchy. Základem je vlastní postoj a práce na sobě samém – je to celoživotní práce, která ale bude mnohokrát zúročena ve všech vztazích – nejen v pečovatelské praxi.
FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ CHOVÁNÍ DÍTĚTE Je zapotřebí si uvědomit, že do vztahu mezi pečovatelem a dítětem vstupuje celá řada aspektů, které ovlivňují jejich vzájemný vztah. Všechny níže uvedené aspekty jsou popsány zejména ve vztahu k hlídaným dětem, ale ovlivňují i pečovatele, rodiče a celou rodinu. Při výchovném působení je nutné dbát na akcent „soukromé logiky dítěte“, které si situace vysvětluje po svém. V představách tak vystupují bubáci, doktoři s obřími vrtačkami a jiné nereálné představy. Dítě ale potřebuje pochopit, co se s ním stane. Proto při komunikaci s dítětem nikdy nelžete, nemlžte a jednejte s ním, jako se svými přáteli, samozřejmě používejte jazyk adekvátní věku dítěte. 27
Faktory ovlivňující chování Na chování dítěte působí celá řada faktorů, které mají vliv na jeho chování. Hlavně jde o osobnostní rysy a vlastnosti dítěte. Ovlivňují je ale také neměnné faktory (pohlaví, dědičnost, věkový rozdíl mezi rodiči a dětmi), či faktory, které jsou v čase proměnné a je zapotřebí se jim aktuálně přizpůsobovat (sourozenecké konstelace, finanční situace, atmosféra rodiny). Patří k nim zejména: rodinné konstelace (pořadí sourozenců, jejich pohlaví apod.) výchovný styl životní styl atmosféra rodiny a její hodnoty sexuální role (pohlaví, sebeocenění, přístup k sexualitě a pohlaví v rodině) dědičnost věkové rozdíly (mezi dětmi, rodiči, věk rodičů) finanční situace (napětí v rodině, šikana) sousedství a vztahy (širší vztahy)
Výchovné styly Každá rodina uplatňuje nějaký styl výchovy, který je výsledkem snah dvou lidí z různých prostředí. Někteří přejímají vzory z původních rodin, druzí chtějí pravý opak, jiní se celoživotně vzdělávají, aby vychovávali co nejlépe. Pečovatelka, která přichází do rodiny, je těmito výchovnými styly ovlivněna, ale neměla by sklouznout k těm nevhodným. Při přejímání dítěte rodiče často sdělují taktiky, jak na dítě v případě, že se chová nevhodně. Zkuste uplatnit efektivní metody a nikdy se nenechte vyprovokovat k tělesným trestům, ani když je rodiče běžně uplatňují. Autoritativní – uzavřená výchova, kde není prostor pro vlastní rozhodování, pro osobní svobodu. Obsahuje příkazy, zákazy, vyhrožování, je dán, pevný řád, do kterého dítě nemůže zasahovat. Panuje zde strach, láska dítěti není bezpodmínečná, ale podmíněná úspěchy a poslušností. Autoritativně vychovávané děti bývají poslušné, ale s tendencí ke vzpourám nebo k závislosti, mívají nízké sebevědomí. V rámci soc. rovnosti je rodič výrazně nadřazený. Permisivní – velmi volná výchova bez jistot. Nejsou pravidla, je zde chaos. Dítě je konfrontováno s nejasnými a měnícími se pravidly. Demokratický – hranice jsou nastaveny spolu s dítětem. Hlavní je 28
komunikace. Dítě musí rozumět, proč má dodržovat pravidla. Má svobodu v rámci hranic. Dítě je přijímáno bezpodmínečně. Demokraticky vychovávané děti mají svá práva, mohou se rozhodovat a chápat následky. Ale mají pravidla, které poskytují jistotu a bezpečí. Zmíněné výchovné styly se obvykle nevyskytují ve své čisté formě ale v různých modifikacích. Často obsahují složky minimálně dvou z nich. Navíc občas používá každý z rodičů jiný. Najděte si svůj vlastní, který bude podporovat zodpovědnost dítěte, pracovat na jeho sebevědomí a bude odpovídat i vašemu naturelu.
JAK NA NEVHODNÉ CHOVÁNÍ DÍTĚTE Pochopení chování dítěte – proč dítě zlobí? Každý člověk má potřebu někam patřit, být potřebný, spojený (přijímaný a vztahově propojený) a spolupodílející se. Pokud tyto potřeby nejsou naplněny, pak si volí krátkodobé náhradní cíle, kterými se snaží dosáhnout naplnění potřeb, ale které jsou vnímány jako nevhodné chování. Nevhodné chování je tedy prostředek, jak sdělit pečující osobě, že dítě se necítí ve svých potřebách naplněno, chce něčeho dosáhnout, nebo chce něco jinak. Bohužel takové chování obtěžuje pečovatele, okolí dítěte i dítě samotné. „Zlobení“ je tedy projevem nelibosti, neschopnosti dosáhnout naplnění svých potřeb. Dítě volá po pečovatelově odezvě. Je-li odezva nevhodná, zlobení se stupňuje a je těžko zvladatelné. Naopak vhodná reakce s pochopením cíle dítěte, využitím principu příčiny a následku a důsledností, pomáhá tyto nevhodné jevy eliminovat. Ještě účinnější je dlouhodobé předcházení nevhodným formám chování saturováním dětských potřeb po emocionální i fyzické stránce. Z nevhodných projevů jde nejčastěji o vztekání, nespolupráci (trucování a odmítání spolupráce, odmítání jídla a pozornosti), vztekání a vzdor, vyžadování reakce (otravování, křik, tahání), agresivní projevy (kousání, kopání, bouchání). Nejčastěji jde tedy o chování, které nám nějak vadí, obtěžuje nás a vzbuzuje reakci. Je známo, že jakákoliv reakce, byť jde o bytí či křik, je pro dítě přijatelnější, než žádná odezva. Budou-li tedy potřeby dítěte dostatečně saturovány, nebudou nežádoucí projevy tak časté. Dítě, které se cítí důležité a milované, nemá potřebu na sebe dál upozorňovat nebo se mstít.
29
4 cíle chování dítěte Negativní cíl
Negativní pozornost
Pocit pečovatele Nevhodná reakce pečovatele Trapnost, nelibost, podráždění
Napomínání, peskování, přemlouvání
Reakce dítěte Dočasně přestane, ale chování se opakuje
Jednoduše vyhovět není koncepční, je potřeba učit dítě trpělivosti a napínání negativní pozornosti jiným směrem. Co nám dítě říká nevhodným chováním chce pozornost, nechce nás naštvat. Dítě se potřebuje sdílet – to je jistota, že je pro pečovatele důležité. Vhodná reakce na neustálé „otravování“ je lehká ignorace s odkladem (až to dopíšu), přísný pohled, několikanásobné zopakování jména, heslo - signál (zvoneček), použít „já sdělení“ (viz níže). Boj o moc
Hněv, provokace, Bojuje o moc ohrožení autority také, nechá se zaplést do sporu
Boj se eskaluje, ignoruje (pasívní boj)
Boj o moc – emoce jsou na pochodu, necháme se zavléct do sporu, bojujeme o vlastní pozici. Dítě reaguje buď ignorancí, nebo dalším bojem. Dítě chce říct, že nikdo ho nedonutí dělat něco, co nechce. Pod touto reakcí je volání dítěte, že chce být zapojeno, má zodpovědnost. Chce se rozhodovat samo (dle možností). Msta
Ublížení, poranění, Tendence oplácet Další msta tendence oplácet
Vyhnutí se neúspěchu
Zoufalství, beznaděj
Extrémní „lámání hole“ nad nejistota, nízké dítětem sebevědomí
Msta - obvyklou reakcí na toto chování je tendence oplácet a trestat. Jde zde ale hlavně o postoj pečovatelky. Pokud chování jako mstu vnímá, tak se k ní také tak staví. Pokud ho ale vnímá jako negativní pozornost, klesne i potřeba intenzity jejího projevu. Přesto je zapotřebí si uvědomit, že děti, které se mstí, jsou velmi citově zraněné, volají po lásce a pomoci. Vyhnutí se neúspěchu – v pečovatelské praxi se s tím pravděpodobně nesetkáme, není obvyklé u velmi malých dětí. Vyskytuje se u dětí, které jsou dlouhodobě citově deprivované. 30
Jak předcházet nevhodným formám chování? Vytvořit pravidla – co se očekává, co bude, když to nedodržím (přirozené a
logické následky); pravidla vždy vytváříme společně s dětmi tak, aby vyhovovala všem stranám, neaplikujeme je „shora“. Vytvořit signály (zvuk zvonečku, několikanásobné zopakování jména), které ukončují činnost a obracejí pozornost. Dát dětem zodpovědnost za vlastní chování (až uklidíš, půjdeme ven). Dát najevo, co očekávám (vysvětlit, co očekávám a proč). Práce s hlasem – zesílit, zeslabit, přitáhnout pozornost neobvyklým chováním. Oceňovat úspěchy, neúspěchy nevyzdvihovat. Odvést pozornost. Dávat pokyny pozitivně bez „ne“ (vyhnout se pokynům typu nedělej, nesmíš, neskákej – nahradit je ...skákej jen přes nízké překážky; prosím, vyhni se…). Dítě má právo na negativní reakci – je potřeba převést destruktivní chování na konstruktivní (vytvořit „bouchacího“ panáka; místo, kde je možné se negativně vybít). Přirozené a logické důsledky (viz níže). Co jsem ochoten udělat jako dospělý (jakou mám hranici). Dát možnost výběru.
POVZBUZOVÁNÍ A PODPORA VS. CHVÁLA Na každý negativní cíl dítěte je několik možností, jak na ně reagovat, ale nejdůležitější (zejména dlouhodobě) je povzbuzování. Při hodnocení dítěte a výsledků jeho práce je vhodné slovně okomentovat stav s cílem podpořit další snahu dítěte a nesebrat mu radost z úspěchu. Prostá nekonstruktivní chvála ale není pro rozvoj dítěte úplně nejvhodnější, je příliš neadresná a nerozvíjí schopnosti dítěte. Pečovatelé často sklouzávají k výrazům typu „jsi šikulka“ bez toho, aby výtvor blíže prohlédli a pomohli dítěti ke zlepšení nedostatků. Dítě při tom může cítit, že pečovatele nezajímá a „otravuje“ dalšími a dalšími výrobky. Na chvále se totiž člověk stává závislým, není schopen sebekontroly. Nezažívá pocit úspěchu bez chvály. Děti vnímají přechvalování a ztrácejí sebekontrolu. Chvála vytváří pocit, že k tomu, aby člověk byl považován za 31
dobrého, musí dostat pochvalu. Snižuje se tím sebeúcta a sebevědomí. Něco má hodnotu jenom proto, že to někdo pochválí. Naproti tomu povzbuzování podporuje celou osobnost dítěte. Vede ho k tomu, aby si vážilo sebe samo a umělo zhodnotit kvalitu své práce. Z dlouhodobého hlediska podporou a povzbuzováním pomáháme dítěti, aby cítilo uspokojení, nevyžadovalo trvalý dohled a cítilo se důležité. Pokud se přeci jen něco nepodaří, vždy se najde důvod k podpoření a povzbuzení, pro chválu ale ne.
Rozdíl mezi chválou a povzbuzením Chvála
Povzbuzení
Vnější hodnocení (pocit dítěte – Soustředit se na pocit dítěte; dítě se abych mělo cenu, musím dělat, co se učí sebedůvěře i chápání vlastní nepo mě chce nebo něco pozitivního) dokonalosti Vnější kontrola (pocit dítěte – abych Soustřeďuje se na spolupráci dítěte; mělo cenu, musím se zalíbit) dítě se učí dělat vlastní rozhodnutí Založena na úspěšnosti, jen za výsle- Přichází za úsilí, pokrok a zájem; dítě dek práce (není to za proces, ale za se učí uznávat i snahu ostatních výsledek) Láska a schválení jako odměna
Láska je dávána neomezeně často
Pochvala jen za dobře splněné úkoly, Uznává snahu a zlepšení; dítě rozvíjí nikoliv za snahu vytrvalost i sebehodnocení Je obecná, soustřeďuje se na osobu Je konkrétní. Soustřeďuje se na chodítěte vání a činnost dítěte; dítě se učí mít radost z úspěchu svého i druhých
Řeč povzbuzení – 3P Pomocí povzbuzující řeči vyjadřujeme důvěru, dáváme souhlasné stanovisko, oceňujeme nápady, úspěchy, snahu a zlepšení. Povzbuzení by mělo vyjadřovat spíš naše vlastní pocity a názory, nemělo by být hodnotící či moralizující. Při vytrvalé snaze o povzbuzení k lepšímu výkonu ale snadno sklouzneme k tomu, že se dítě necítí nikdy dost dobré (ta kytička se ti moc povedla, ale ještě bys mohl nakreslit sluníčko). Spojka „ale“ by se v povzbuzujících a podpůrných větách neměla vyskytovat. 32
Popis – buďte konkrétní - přesně určete, co si zaslouží chválu, všímejte si zlepšení a pokrok (ale nepokoušejte se dítě tlačit k vyššímu úsilí). Př: kytička na obrázku je moc hezky vybarvená. Pocit – reflektujte, jaký myslíte, že má dítě pocit. Pokud se nestrefíte, dítě vás opraví. Vy pouze zrcadlíte, jak dítě působí. Př: Myslím, že tě to baví. Přínos – zdůrazňujte, jaký přínos chování dítěte přineslo vám, ostatním nebo jemu samotnému. Př.: Díky, moc mi to pomohlo. Způsoby, jak povzbudit přijímejte děti takové, jaké jsou, ne takové, jaké by mohly být; soustřeďte se na kladné stránky chování a činů; důvěřujte dětem – ať si řeší problémy a konflikty samy, pomozme jim najít metody řešení, nechme jim důvěru, že činnost dokáží; nevšímejte si žalování – děti chodí žalovat, protože chtějí vypadat lépe; soustřeďte se na dobré nápady, jejich schopnosti a úspěchy, nejen na výsledky, ale na celý proces povzbuzení je lepší než chvála Jak konstruovat věty povzbuzení? Můj popis
Pocit či činnost dítěte
Myslím, že...
bavíš se
Zdá se mi, že...
udělal jsi pokrok v… (konkrétní věc)
Vidím, že...
snažíš se
Jsem přesvědčená, že...
zajímá tě
Určitě...
jsi hrdý na… (konkrétně)
Je skvělé, že...
podaří se ti
Děkuji, že...
poradíš si
Byla to smůla, že...
dokážeš se rozhodnout
Mrzí mě, že...
dokážeš to opravit
Věřím, že….
pomohl jsi mi s…
…
bylo ohleduplné, že...
Např. Určitě se ti to povede. Věřím, že sis na tom dal záležet. 33
Nežádoucí postoje, aneb kdy nepovzbuzujeme Začneme-li dětem projevovat povzbuzení, přispějeme k rozvoji jejich osobnosti. Naše postoje a chování ale musí být komplexní a nesmí se do nich promítat více či méně skryté projevy, které povzbuzení blokují. Někdy je zapotřebí opravdu velký krok ve vlastní osobnosti, potřeba srovnat si vlastní hodnoty, abychom se stali úspěšně povzbuzujícími pečovateli. Většina nežádoucích postojů souvisí s očekáváními. Ať už jsou příliš vysoké, příliš nízké nebo prostě naplánované, ovlivňují chování nás vůči dítěti i dítě samotné. Děti na to reagují podle typu osobnosti - vzdorují, podlehnou, podřídí se, jsou nešťastné… Záporné očekávání, příliš nízké cíle –co všechno se nepodaří, co všechno rozbije, jak bude neúspěšné. Dítě se už apriori chová nevhodně a neúspěšně. Nerozumně vysoké cíle – nevhodné a nedosažitelné. Děti mají pocit, že cíle stejně nikdy nedosáhnou, tak se ani nesnaží, nebo se tak strašně chtějí zalíbit, že u nich vznikají psychosomatické poruchy a těžký stres. Cíle musejí být přizpůsobeny schopnostem a dovednostem dětí. Přílišná ctižádost rodičů – ambice rodičů a jejich sny nemají být promítány do dětí, dítě ztrácí odvahu být nedokonalé. Soutěživost mezi sourozenci a dětmi vzájemně – bránit rivalitě, být empatičtí a vnímat dítě jako unikát, neporovnávat. Dvojí měřítko - sympatie x antipatie, jedno dítě musí, druhé nemusí, rodiče mohou, děti ne… Tento postoj ohrožuje zejména nerodičovské pečovatele, které sympatie a antipatie ovlivňují více, než rodiče. Přehnaná ochrana dítěte (protekcionalismus) – dítě nemůže nic samo, je trvale omezováno; dítě se nenaučí, jak pracovat s rizikem. Přeměna negativního v pozitivní Když o dětech mluvíme, často používáme a předáváme negativní informace (bojácný, netrpělivý, zlobivý, nepořádný), kterými omlouváme dítě nebo nenaplnění vlastních očekávání. Vytváříme tak v dítěti pocit, že by se podle toho mělo chovat – dáváme jim nálepku. Odstranění těchto nálepek - stigmat- je náročné a často provází děti i v dospělosti. Je vhodné podporovat sebevědomí a sebeúctu při každé příležitosti. Zvlášť v pečovatelské praxi je vhodné předávat zejména pozitivní informace a to jak rodičům, tak dětem. O co lépe zní, když rodičům předáte místo vzteklouna cílevědomé dítě. A jak ovlivní sympatie či antipatie, ale i celý výchovný přístup, když namísto s ufňukaným dítětem, budete pracovat s vnímavou a citlivou bytostí. 34
Jak přeměňovat negativní v pozitivní? vlastnost
Přeměna negativního v pozitivní
tvrdohlavý
cílevědomí, schopný úspěchu a sebeprosazení, důsledný, jde si za svým…
ufňukaný
citlivý, jemný, vnímavý…
manipulativní
komunikativní, vůdčí, kreativní…
slabý
citlivý, mírný, přizpůsobivý, nekonfliktní, adaptabilní…
drzý
otevřený, průbojný, upřímný…
panovačný
vůdčí, stojí si za svým, cílevědomý
zakřiknutý
tichý, umírněný, přemýšlivý
agresivní
průbojný, nebojácný, přímý, rázný
malicherný
pečlivý, dbá na detail
ukecaný
výřečný, komunikativní, otevřený
hlučný
zábavný, není s ním nuda, vtipný, společenský
nevychovaný
svérázný, svůj, samostatný, upřímný, pravdivý, originální
arogantní
má svůj názor, sebevědomý, sebejistý, probouzí řešení
výbušný
průbojný, čistí vzduch, akční,
líný
rozvážný, umí odpočívat, pohodový, klidný, kreativní, umí rozdělovat kompetence
KOMUNIKACE—ANEB
JAK MLUVIT, NASLOUCHAT
A POROZUMĚT Komunikace je prostředkem k budování vztahu. Jde o verbální i nonverbální projevy, kterými vyjadřujeme svoje pocity a potřeby a reflektujeme pocity našeho komunikačního partnera. Bohužel při komunikaci často používáme nevhodné taktiky, čímž komunikaci i vzájemné vztahy zhoršujeme. Během komunikace musí být splněny čtyři základní pilíře, aby byla přínosná. 35
1. Ke komunikaci jsou potřeba dva – mluvte s vaším komunikačním partnerem, ne na něj. 2. Jedním z nutných předpokladů pro komunikaci je naslouchání a respekt (třeba i k tomu, že dítě s námi mluvit nechce). 3. Komunikace vyžaduje konzistenci verbálních a neverbálních složek – při sdělování informací nesmí naše tělo či tón zavdávat příčinu ke špatnému pochopení (při negativních informacích úsměv, ironický tón apod.). 4. Komunikace vyžaduje čas, otevřenost a ochotu přijmout příjemné i nepříjemné sdělení.
Komunikace s dítětem Při komunikaci s dítětem je zapotřebí respektovat rozumovou úroveň dítěte a přizpůsobit se jí. Děti někdy vyžadují větší množství času, aby zkonstruovaly myšlenku – nechte jim ho, nesnažte se jim podsouvat vaše interpretace. Nemusíte s dětmi souhlasit, ale dejte jim najevo, že respektujete jejich pocity. Malé děti nechápou ironii ani některé typy humoru. Nepoužívejte příliš dlouhá souvětí, děti se v nich ztrácejí. Při sdělování požadavků nedávejte do věty víc než dva (např. jdi si umýt ruce a pak se obleč). Děti do šesti let dokážou udržet a splnit max. 2, starší děti 3. Děti dobře chápou neverbální signály – je dobré je zapojovat i do běžné komunikace a hry. Může se jednat o signály zvukové (zvoneček, píšťalka, tlesknutí), podporující sdělovanou informaci (ty, ty, ty jako podpora napomenutí; otevřená náruč jako výzva k objetí; běžné znakování) a signály vyjadřující pocity (nejčastěji mimická gesta). Jako podpora pochopení gest a mimiky je vhodné u malých dětí mírně přehrávat a slovně popisovat emoce.
Naslouchání Nejdůležitější složkou komunikačního procesu je naslouchání, při kterém věnujeme našemu komunikačnímu partnerovi plnou a soustředěnou pozornost. Techniky vstřícného naslouchání se nevztahují jen na děti, ale uplatňují se ve všech rozhovorech. Nutnou součástí je udělat si na takový rozhovor čas a prostor. Je vhodné udržovat s komunikačním partnerem po celou dobu kontakt. Většinou udržujeme kontakt oční, ale jsou situace, kdy je vhodnější udržovat kontakt tělesný nebo pouze dávat najevo naší přítomnost (hm, ano, kývnutím). Pro děti je někdy snazší, pokud oční kontakt držet nemusí. 36
Budujeme-li s dětmi důvěrný vztah, dochází občas k situaci, kdy děti sdělují pocity, které nemusí být příjemné, nebo je považujeme za nevhodné. Přesto je nutné tyto pocity přijmout, přestože k nim máme zamítavé stanovisko. Důležité je, abychom tyto pocity nesoudili, ale pomohli dětem, aby se za svoje pocity nestyděly a uměly je vhodně ventilovat. Pomůžeme jim tak, že budeme i vlastní pocity pojmenovávat a budeme se snažit přeměňovat negativní v pozitivní. Při rozhovoru musí mít obě strany příležitost k vyjádření a čas, kdy jejich komunikační partner bude naslouchat. Učme děti, že soustředěná pozornost patří každému z partnerů komunikace, každý má právo na svoje pocity a čas na jejich vyjádření. Jako pečovatelé jsme v pozici zkušenějšího komunikanta, takže můžeme dětem pomáhat s rozvojem jejich slovní zásoby, shrnovat obsah komunikace a pomoci dítěti, aby nacházelo řešení a východiska. Vstřícné naslouchání pomáhá: ujasnit si situaci a porozumět pocitům vlastním i komunikačního partnera (naslouchám, chápu pocity, odsuzuji jednání – ne dítě) budovat důvěru v pochopení a přijetí, cítit pochopení vlastních pocitů získat odvahu a samostatnost (dítě získává odvahu i v jednání vůči dalším osobám, je sebejisté) podporovat k samostatným řešením zlepšovat slovník pocitů, získat širokou škálu spokojených i nespokojených pocitů Nevhodným přístupem je možné komunikaci ukončit nebo dokonce dlouhodobě komunikaci blokovat. Nevhodným přístupem je např. uzavřená odpověď, která rozhovor ukončuje, nebo kterou dáváme najevo, že nenasloucháme. Snižováním pocitů, výsměchem nebo odsouzením si zavřeme cestu k tomu, aby rozhovor mohl nadále pokračovat a byla budována důvěra mezi oběma komunikačními partnery. Existují tzv. komunikační bloky, které jsou dlouhodobou překážkou k navázání komunikace. Jedná se o blokování komunikace, dítě ztrácí důvěru, nepřijde se svěřit. Nejde jen o slova, ale i celkový způsob komunikace – ignorování, poslouchání – neposlouchání, nedávání plné pozornosti. Dítě získává pocit, že je nedostatečné, nikdo ho neposlouchá, není důležité, jeho pocity, zážitky nejsou zajímavé… 37
Patří k nim např: kontrola a ovládání vyhrožování moralizování (vždycky ti říkám, že…; vidíš, kdyby ses choval jinak…) kázání (dlouhé a nikam nevede…) nevyžádané rady (bylo by nejlepší, já bych to dělala takhle…) srovnávání a škatulkování (to by se tvému bratrovi nestalo…) obviňování, ponižování odmítání a snižování pocitů (ale vždyť se nic nestalo) příkazy a zákazy kritizování (kdybys to udělal jinak…) vyslýchání zesměšňování (ale prosím tě…) nadávání sarkasmus utěšování a litování (je na místě jen velmi výjimečně, dává nálepky) obhajování druhých „psychologická“ analýza
Technika vstřícného naslouchání 1. Poslouchejte tiše a pozorně – z jeho polohy (oční kontakt), aktivní pozornost, zpomalit proud emocí dotekem, dávat najevo pozornost kývnutím, hm… 2. Přijměte jeho pocit – přijmout, pojmenovat, ale nesoudit. 3. Pojmenujte jeho pocity, dejte jim nový význam, ale neurčujte pocit, nebuďte čtenář myšlenek, nepředbíhejte. Při shrnování obsahu komunikace používejte „já sdělení“ – (zdá se mi, mám pocit, je to tak?). 4. Dávejte zpětnou vazbu při mimoslovních sděleních (mračíš se, tak se mi zdá, že jsi smutný). 5. Rozveďte přání a touhy dítěte do fantazijní představy – co by kdyby, co by ti pomohlo; pomozte dítěti, aby přijalo zodpovědnost a mohlo se rozhodnout, jak situaci řešit; je možné použít i příběhy fantazijní (to by bylo super, kdyby… odvedení pozornosti i líbivá představa). 6. Dávejte otevřené odpovědi – nechte dítěti prostor, aby mohlo svoje sdělení upravit nebo aby lépe vysvětlilo, co cítí; otevřené odpovědi často obsahují „já sdělení“ a vyjádření obsahující pobídku k další komunikaci (nemyslíš…? Chceš…? Je to tak…? Otevřený konec věty bez klesnutí hlasem). 7. Ne každá věta vyžaduje vstřícné naslouchání či reakci. Zkuste rozpoznat, kdy můžete situaci přejít a kdy vyžaduje Vaší plnou pozornost. Nenechte se ale dítětem ovládnout, dítě může svými pocity vydírat, mstít se nebo si vynucuje pozornost. 38
Sdělování – metody, jak získat spolupráci V pečovatelské praxi je velká část komunikace vedena aktivně, čili sdělováním. Snažíme se pomocí něj dosáhnout cíle, vyjádřit spokojenost či nelibost, řešit problémy, potíže a přání a zejména získat dítě pro spolupráci. Existuje několik možností, jak efektivně sdělovat. Já sdělení Jedním z nejúčinnějších způsobů, jak dítě ovlivnit a komunikovat s ním tak, aby pochopilo, co po něm chcete, je použít „já sdělení“. Jde o to, abychom vytvořily podmínky, kdy dítě poslechne napoprvé, a nebude „vypínat“ ve chvíli, kdy uslyší příkaz. Sdělení v 2. osobě (ty sdělení) je ze své podstaty útočné, obviňující a kritizující (neuděla jsi, nemáš, přišel jsi pozdě…). Naproti tomu „já sdělení“ se soustřeďuje na činy, neobviňuje dítě a popisuje pocity, které chování vyvolává. Rozdíly mezi JÁ a TY sdělení Ty sdělení:
Já sdělení
obviňující
soustřeďuje se na pocity rodiče, ne dítěte
útočné
popisuje pocity, které ve vás chování vyvolává; vyjadřuje, co cítíte
kritizující
neobviňuje dítě
vyvolává nevoli a odpor
je konkrétní
hněvivé až zlostné
je vyjadřováno klidným tónem hlasu dítě a jeho chování nehodnotí
Konstrukce JÁ sdělení 1. Popište chování, které vám vadí „Když šlapeš do louží v nových botech…“ 2. Vyjádřete své pocity, které ve vás chování dítěte vyvolává „…já mám pocit…“ 3. Vyjádřete příčinu, důvod, proč se tak cítíte „…protože…“ 4. Nabídněte alternativu k jeho chování Při konstrukci „já sdělení“ nemusí být obsažené všechny složky. U běžných situací stačí obvykle popis situace a vyvolávající příčina např. Když jsou tady rozházené hračky, nemohu vysát koberec. 39
Příklad: Dítě přijde pozdě domů Já sdělení: Když přijdeš pozdě domů (popis chování), tak mám hrozný strach (vyjádření vlastních pocitů), protože se ti mohlo něco stát (vyjádření příčiny pocitu). Mohla bys mi příště zavolat, abych se nebála? Mám pro tebe příště přijet? (návrh řešení nebo může následovat i nějaký log. důsledek k chování – např. příště nebudeš moct jít). Ty sdělení: Jak to, že jdeš tak pozdě? Kde si byl? Efektivní metody Při běžném denním provozu není možné ani vhodné s dětmi diskutovat o provozních věcech, povinnostech nebo pravidlech. Zabředávat do rozhovoru okolo rozházených hraček, neuklizeného prádla či rozlitého pití by nebylo správné ani by nikoho nebavilo. Efektivní metody slouží k získání spolupráce a v případě, že je nutné usměrnit chování či činy dítěte. Je nutné, aby byla nastavena pravidla, která vzniknou na základě rozhovoru podle komunikačních zásad, jejich vymáhání už ale nemá být obsahem rozhovoru, pouze připomínkou, že nebyla splněna. V případě, že nejsou pravidla dodržována, nastupuje důslednost a metoda logických důsledků. popište situaci (vidím tu rozházené hračky) podejte základní informaci (je potřeba uklidit rozházené hračky) vyjádřete se jedním slovem (Hračky!) vyjádřete své pocity (nemůžu tu projít, přes všechny ty hračky) napište vzkaz s ohledem na věk dětí (my, tvoje hračky, chceme uklidit)
Metoda přirozených a logických důsledků Autoritativní styl výchovy uplatňuje v případech, kdy chce docílit spolupráce dětí různé formy odměn a trestů. V případě, že se děti nechovají podle požadavků, následuje trest. Stejný účinek, jako trest, má i odměna. Bude-li správné chování pravidelně odměňováno materiálně či chválou, bude pak odměnou podmíněno. V demokratických výchovných stylech se snažíme učit děti zodpovědnosti za vlastní činy, proto je uplatňována metoda přirozených a logických důsledků. Jedině pomocí pravidel, 40
důslednosti a přirozených a logických důsledků děti pochopí vlastní zodpovědnost a budou se chovat správně i bez dohledu autority. Přirozené důsledky jsou takové, které přímo provází nevhodné chování (dítě nesní oběd, má hlad). Logické důsledky nastupují tehdy, kdy je uplatnění přirozených důsledků příliš nebezpečné, nebo tam, kde přirozené důsledky nejsou nebo jsou neakceptovatelné (dítě by se mohlo zranit, je zapotřebí usměrnit chování). Při uplatňování přirozených a logických důsledků se snažte se chápat cíle dítěte, jeho chování a city. Přirozené důsledky vyplývají samy ze situace, nevyžadují kromě důslednosti žádnou přípravu rodičů či pečovatelů. Logické důsledky vyžadují trochu cviku, dávají dítěti zakusit společenskou odpovědnost. Je nutné si uvědomit, že za nevhodným chováním dítěte může být chyba ve vzájemných vztazích – např. touha po pozornosti či potřeba se mstít. Pak je zapotřebí reagovat adekvátně a spíš než na logických důsledcích zapracovat na vzájemném vztahu. V případě, že nevhodné chování je vyvoláno touhou se mstít, pak jsou logické důsledky chápány jako trest a neplní svou funkci. Uplatňování přirozených a logických důsledků je zapotřebí dělat laskavě, ale s důsledností a pevně. V případě, že máte potřebu příliš ochraňovat nebo litovat dítě, pak se přirozené důsledky budou míjet účinkem. Je nutné oddělovat čin od činitele, nenechat se vtáhnout do diskusí a smlouvání. Je vhodné více jednat a méně mluvit a nezaobírat se příliš tím, co si o tomto výchovném přístupu myslí okolí. V případě, že se nevhodné chování projevilo v kolektivu, nezjišťujte, kdo je původcem, ale vysvětlete dětem metodu kolektivní zodpovědnosti (za rozházené hračky mohou všechny děti, ne jen ten, kdo je rozházel). Vyhněte se řešení problémů, které vám nepřísluší, řešte jen to, co se týká vás a učte děti, aby si svoje problémy řešily samy. Pečovatelů se týkají jen ty problémy, které se jich samotných dotýkají (lhaní), vadí jim (křik dětí), nebo ohrožují bezpečnost dětí. Netýká se jich, a neměli by zasahovat, pokud děti mají konflikt mezi sebou nebo s někým třetím (paní učitelka mi nedovolila...). V takových případech problém náleží dítěti a mělo by si ho řešit samo, byť s naší podporou.
41
Rozdíl mezi trestem a přirozenými důsledky Trest
Přirozené a logické důsledky
Činí děti zodpovědné za vlastní Činí rodiče zodpovědnými za chování chování a činy, odděluje činy od dětí. činitelů. Nedovoluje dětem, aby se samy rozhodovaly a poznaly následky vlastních rozhodnutí (a naučili se přijmout účinná opatření).
Učí děti zodpovědnosti za vlastní činy, přijetí následků nevhodného chování a vytvoření opatření.
Způsobuje, že přijatelné chování je provozováno jen v přítomnosti autority.
Učí dítě sebekontrole a zodpovědnosti za vlastní činy a chování.
Vynucené chování způsobuje vzdor.
Přijímá správné chování za vlastní.
Vyjadřuje moc autority (protože chci).
Vyjadřuje obecné morální a společenské zásady (protože je to tak správné).
Je přirozeným důsledkem nebo má Nemá logický vztah k situaci (přišel jsi vazbu k situaci (přišel jsi pozdě, příště pozdě, máš zákaz počítače). nemůžeš jít ven). Obsahuje osobní nebo morální odsouzení (to nesmíš, jsi lhář). Zaměřují se na budoucí chování (bohužel ses posledně nedokázal Týká se chování v minulosti (za to, že vrátit včas, proto dnes nemůžeš jít jsi přišel pozdě, máš domácí vězení). ven, ale příště zkusíš svou dochvilnost znovu). Vyžaduje poslušnost (vypni televizi, ruší mě to).
Dávají na výběr (buď hodně ztiš televizi, nebo si jdi hrát ven, abys mě hluk z televize nerušil).
42
Použitá a doporučená literatura: Berdychová, Jana; Bělinová, Ludmila; Brtníková, Marta; Výchova dítěte předškolního věku; Horizont, 1980 Biddulph, Steve; Proč jsou šťastné děti šťastné; Portál, 2000 Cloud, Henry; Děti a hranice; Návrat domů, 1999 Delaroche, Patrick; Rodiče, nebojte se říkat ne; Portál, 2000 Dinkmeyer, Don, McKay, Gary D.; Efektivní rodičovství krok za krokem; Portál 2008 Faber, Adele; Mazlish, Elaine; Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly; Computer Press, 2007 Chapman, Gary D.; Campbell, Ross; Děti a pět jazyků lásky; Návrat domů, c2007 Jungwirthová, Iva; Pohodoví rodiče - pohodové děti ; Portál, 2009 Kopřiva, Pavel; Respektovat a být respektován; Spirála, 2008 Leman, Kevin; Sourozenecké konstelace; Portál, 2000 Liedloff, Jean; Koncept kontinua; DharmaGaia, 2007 Matějček, Zdeněk;Co, kdy a jak ve výchově dětí; Portál, 2000 Prekop, Jirina; Malý tyran; Portál, 2009 Prekop, Jirina; Schweizer, Christel; Děti jsou hosté, kteří hledají cestu; Portál, 1995 Prekop, Jirina; Schweizer, Christel; Odhalte poklad u svého dítěte; Grada Publishing, 2008 Špaňhelová, Ilona; Slovník dětského světa, aneb, Rozumíme si?; Mladá fronta, 2006
43
První pomoc a úkony život zachraňující S akcentem na děti ve věku 0-6 let
44
Jako doplněk a teoretické východisko níže shrnutého textu je vhodné prostudovat i Standardy poskytování první pomoci (ČČK, 2012) a jednotlivé úkony si vyzkoušet na figurantovi a modelu pro kardiopulmonální resuscitaci. http://www.cervenykriz.eu/cz/standardy/Standardy_poskytovani_prvni_pomoci_2-vydani-2012.pdf
PRÁVNÍ NORMY
Každý občan starší 18 let musí poskytnout první pomoc (PP), existují standardy, které jsou ovšem mezi odbornou veřejností dosti diskutabilní Od 1.1.2010 – upravuje trestněprávní odpovědnost občanský zákoník § 150 a § 151 – za neposkytnutí pomoci hrozí trest odnětí svobody až na dobu 2 let, viníkovi nehody, pokud od ní uteče až 5 let; absolventi kurzu PP jsou více chráněni, pokud způsobí při poskytování PP druhotné zranění (zlomení žebra při kardiopulmonální resuscitaci apod.). Při poskytování PP je nutné používat ochranné pomůcky – latexové rukavice a krycí roušky – žádná právní ochrana se nevztahuje na nakažení se infekcí od zachraňovaného. Vždy platí, že ochrana vlastního zdraví je prvořadá. Hrozí-li nebezpečí zachránci samému, není povinen PP poskytnout.
MASIVNÍ KRVÁCENÍ tepenné – světlá či zpěněná krev vystřikuje z rány – akutní, život ohrožující stav, hrozí vykrvácení v řádu minut žilní – tmavá krev vytéká z rány, při masivním zranění může ohrozit život smíšené – při velkých traumatech, amputacích a hlubokých řezných ranách – řešit tepenné krvácení, žilní krvácení se zastaví zároveň
První pomoc: Nové standardy uvádějí dát prsty do rány, ale reálně je lepší použít cokoliv na zaškrcení a mít volné ruce k telefonování a dodělání obvazu. 1. Tisknout tlakové body – použít bříška 3 prstů, stlačovat tepnu proti kosti - tlak. bodů je celkem 7 – spánkový, čelistní, krkavice (při stlačování musí pacient ležet, tisknout jen jeden!), klíčkový, pažní, pupkový (pacient musí ležet, tisknout celou pěstí, velmi silně) tříselný (stlačovat překříženými palci –při krvácení z rodidel a konečníku) – je dobré zapojit pacienta, který se tak nesoustředí na zranění, ale přispívá k vlastní záchraně. 45
2. Přiložit tlak obvaz – přímo na ránu, pokud základní vrstva prokrvácí, přiložit další savé vrstvy – nikdy ne dámskou vložku! 3. Zvednout končetinu – aby se odkrvila. 4. Zaškrcení - pokud nefunguje tlak. obvaz, nebo pokud je zranění velmi masivní, v ráně je cizí těleso, v případě crash syndromu - použít zaškrcení: gumové zaškrcovadlo, šátek, šálu …, naložit nad ránu, ideálně v oblasti tlakového bodu (u poranění v předloktí naložit až nad loketní kloub, u poranění v bérci naložit až nad kolenem. Zaškrcení nikdy neaplikovat na ránu ani na holou kůži), zaškrcovadlo je potřeba označit časem, kdy bylo naloženo, pokud hrozí, že bude naloženo na delší dobu nesmí být přiloženo déle než 2 hodiny. Krvácení z ucha – přiložit savou vrstvu, pacienta položit na stranu, ze které teče krev Krvácení z ucha a z nosu – prasklá spodina lebeční - po úrazech hlavy – teče krev + mozkomíšní mok – zachovat vitální fce + volat ZZS (155)
ŠOK Šok je obrannou reakcí organismu na nedostatek kyslíku v oběhu a neníli vhodně ošetřen, končí nevyhnutelně smrtí. Provází téměř všechna vážnější poranění a jakákoli větší bolest je podpůrnou složkou rozvoje šoku. Šok nesmíme nikdy podceňovat, protože protišoková opatření jsou účinná pouze v jeho úvodních fázích. Příčiny - velká ztráta tělesné tekutiny (20-30%) - masivní krvácení, rozsáhlé popáleniny, prudké průjmy a zvracení, při otravě organismu (septický šok), při poranění míchy či při silné alergické reakci (anafylaktický šok), kombinace zranění a velké psychické zátěže, bolest. 1. fáze (latentní) – po poskytnutí první pomoci možné zlepšení stavu Příznaky: neklid, úzkost, zmatenost, hysterie, bledé a studené končetiny, lepkavý studený pot, zrychlený tep, špatně hmatný na okrajových částech těla, udává bolest, zimnici, chlad. 2. fáze (dekompenzační) – po poskytnutí první pomoci docílíme jen stabilizace, v pokročilém šoku i přes poskytnutou pomoc zhoršování stavu Příznaky: netečnost, desorientace, bolest ustupuje, velká žízeň, cyanosa (modrání), pot po celém těle, tep na periferiích nehmatný, zvracení, bezvědomí, smrt
46
První pomoc: odstranění příčin úrazu, život zachraňující úkony – VŽDY JAKO PRVNÍ cílem první pomoci je podpořit dodávku krve do životně důležitých
orgánů protišoková opatření – protišoková poloha + pravidlo 5T
protišoková poloha = autotransfuze – zvýšení nohou, příp. rukou nad úroveň srdce Pravidlo 5T Tišení bolesti = správné ošetření poranění, fixování zlomenin, chlazení popálenin, nedávat žádné léky Teplo = udržení tepelného komfortu (zima x léto) - nejlepší je využít izotermickou folii. Tekutiny = tlumení pocitu žízně (otírání obličeje vlhkým kapesníkem) nedáváme nic ústy – vyvolali bychom zvracení. Ticho = relativní klid, psychologické působení, uklidnění postiženého, nastalou situaci nenadhodnocujeme ale ani nepodhodnocujeme. Transport = nejlépe sanitkou, netransportujeme pacienta nikdy sami – možné zhoršení stavu, eventuelně smrt.
KARDIOPULMONÁLNÍ RESUSCITACE Dle nových standardů už se nemusí poskytovat umělé dýchání, pouze v případech primárního selhání dých. funkcí (tonutí a u malých dětí).
Resuscitace dospělých: Masáž srdce: na tvrdou podložku, odhalit hrudník, u žen i podprsenku – stlačovat oběma rukama přibližně v polovině hrudní kosti do hloubky cca 5 – 6 cm – (nebojte se, že polámete žebra) rychlostí cca 2x za vteřinu; kontrolovat cca po 1 minutě, zda fce naskočily. Dýchání z úst do úst nebo do nosu – výhradně s rouškou! – zaklonit hlavu, silný vdech do úst nebo do nosu (při dýchání do úst zacpat pacientovi nos, při dýchání do nosu zavřít pacientovi ústa tlakem na bradu), po každém vdechu umožnit pacientovi výdech; dbát na vlastní bezpečnost – nenadechovat se vydechovaného vzduchu z pacientových plic. Poměr masáž : dech = 30 stlačení : 2 vdechy, po třech cyklech zkontrolovat; začít s masáží srdce. 47
Resuscitace malých dětí: Masírovat kousek od konce hrudní kosti – malé děti (novorozenci) obejmout hrudníček, masírovat palci a dýchat do úst i nosu, dýchat jen objem úst 1 vdech+ 3 stlačení, dále přizpůsobit dle velikosti dítěte – počet prstů 1-3, do hloubky 1,5 cm – 3 cm (5 vdechů + 30 stlačení, dále 2/30). U dítěte je obvykle primární zástava dechu. Proto je nutné začít 5ti rychlými vdechy, pokud nenaskočí, tak začít masáž + umělé dýchání. Úraz el. Proudem – dochází k fibrilaci – úder zatnutou pěstí na oblast srdce, aby se srovnal rytmus, příp. externí defibrilátor (AED). Stabilizovaná poloha – dle standardů se používá pro opilce, ale reálně se používá v případech, kdy postižený dýchá, ale je v bezvědomí, aby se nemusela opakovat resuscitace. U dítěte – přiložit zády k sobě přes ruku, jednou rukou držet hlavu, druhou rukou přes bříško.
ÚRAZY—ZLOMENINY,
VYMKNUTÍ, VYKLOUBENÍ
Vymknutí a poruchy měkkých tkání – chladit, klid. režim, kontryhelový nebo kostivalový obklad, použití pružného obinadla – obvazovat sbíhavě (kotník) nebo rozbíhavě (loket) Výron nebo vykloubení – nenapravovat, žádné dlahy, chladit Zlomeniny – nenapravovat, chladit, pokud není nutný vlastní transport, tak nedlahovat – klid Zlomenina předloktí – vřetenní kost – nelze pohnout prostředníčkem, loketní kost – nelze pohnout malíčkem, obě kosti – nelze pohnout zápěstím; PP - šátkový závěs, ruku vypodložit, aby se v šátku neprohnula (např. novinami), do dlaně vložit např. obinadlo. Možné zpevnění druhým šátkem – zpevňující šátkový úvaz Zlomenina dolní končetiny – nic nedělat, zajistit klid a chladit Úraz páteře – co nejvíce zajisti hlavu proti pohybu – improvizovaný límec (složené noviny do šátku)
POPÁLENINY, ÚŽEH, ÚPAL Úžeh ze slunce, úpal z horka— doplňovat tekutiny – ideálně minerálku, spálenou pokožku léčit (aloe vera, spreje panthenol, třezalkový olej apod.), při mdlobě zvednout nohy. 48
Popálenina větší než 1% (velikost dlaně) se musí léčit lékařem, nad 5% hrozí celkové selhání organismu. 1. Stupeň – červená pokožka, silné pálení – chladit 2. Stupeň – puchýře 3. Stupeň – nekróza, spečení – trvalé následky, zasaženy hlubší tkáně Opařenina – nesvlékat oděv, sprchovat vlažnou vodu, dokud není oděv chladný. Pozor na krytí, dnes dostupný hydrogel - pro sterilní krytí, které se nepřilepí k ráně (lze koupit v lékárně).
DROBNÉ ÚRAZY Krvácení z nosu – běžné – z poruchy srážlivosti, po úrazech – lehce překlonit, chladit zátylek, tisknout chřípí – netamponovat, dýchat ústy; vyzkoušená metoda - 3x hluboce nadechnout, pak silně zatlačit hranou ruky na kořen nosu po dobu 5ti vteřin + jednu ruku na zátylek – opakovat 3x). Stržená kůže, odřená kolena, ukoplý palec apod. – omýt, očistit, desinfekce (peroxid vodíku, betadine, okolí i septonexem) – nekrýt, dokud to nezaschne, případně „zahrádkou“ z polštářkové náplasti – vytvořit kapsu, která se nedotýká rány, příp. tekutá náplast s desinfekcí - Novikov (zelená vodička). Řezné a sečné rány, rány s ostrými okraji - mašličkování – vystřihnout z leukoplasti mašličku, spoj mašličky překřížit, dostupné i v lékárnách ve sterilní formě. Krytí tak, aby nedošlo k přilepení strupu, např. tekutá náplast s desinfekcí - Novikov (zelená vodička). Proti krvácení - Gelaspon –houbovitá rozpustná tamponáda. Dušení Zaskočený kus jídla – zvednout ruce, udeřit mezi lopatky, menší děti přehnout přes koleno, nebo chytit za nohy a udeřit mezi lopatky. Vyražený dech – pomoci bránici se roztáhnout – nádech + výdech + pomalu vztyčovat ruce do rozpažení. Nemožnost nadechnout se při silném pláči—fouknout do obličeje, příp. stříknout chladnou vodu do obličeje. Klíště – IXOderm, IXO safe, antisept (deparr se u nás neprodává) - gel, který klíště zabije, jinak nezabíjet před vytáhnutím. Desinfekce jódem nebo alkoholem, vytahovat kýváním, pomocí tamponku, pomocí spec. karty, pinzety… (pokud zůstane hlavička, nic moc se neděje, ale je potřeba hlídat). Bodnutí hmyzem – babské rady, fenistil, homeopatie. 49
NEÚRAZOVÉ STAVY Otravy a poleptání
Otrava chemikáliemi či jedovatými rostlinami seznam jedovatých rostlin v kapitole Ekologie… je důležité, co otravu způsobilo – poradit se, volat toxikologické středisko - 224 91 92 93 nebo 224 91 54 02 a ihned do nemocnice nevyvolávat zvracení, nepodávat žádné jídlo a nápoje pokud možno zajistit zdroj otravy k pozdější identifikaci Poleptání přerušit kontakt s chem. látkou a omezit její působení – vyplachovat, oplachovat vlažnou čistou tekoucí vodou, vyhledat lékaře v případě poleptání malého rozsahu bez průniku do hlubších struktur postup jako u popálenin
Horečka
Tišit léky s obsahem paracetamolu (u dětí čípky), při neklesající teplotě možno střídat po 3 hodinách s ibuprofenem, nikdy nepodávat kyselinu acetylsalicylovou. Fyzikální ochlazování – zábaly, vlažná sprcha – pozor nechladit příliš chladnou vodu, při zábalech chladit buď od hrudníku po kolena (nechat volné ruce a lýtka), nebo zábaly jen na klíčkovou a tříselnou oblast. Zajistit dostatečný příjem tekutin, ideálně vlažných. Při teplotě nad 40°C nebo doprovodné vyrážce vždy vyhledat urychleně lékaře. Febrilní křeče u dětí: Mohou doprovázet horečku; u dětí, které je již prodělaly se obvykle podává Diazepam při každé horečce. Projevuje se bezvědomím, někdy křečovými záškuby. Snižovat horečku, podávat léky na zklidnění. V případě křečí zabránit druhotnému poranění (uložit do postýlky a obložit měkkým materiálem, sledovat vitální fce). V případě bezvědomí vždy neprodleně vyhledat lékařskou pomoc.
Dechová tíseň Laryngitida—typický štěkavý kašel, často i mírná teplota, pomáhá vdechovat vlhký studený vzduch (před ledničku nebo ven); dítě je ohroženo 50
dušením, musí dostat úlevové léky. Epiglotitida—zánět hrtanové příklopky, sípání, silná dušnost, promodrávání, zlepšení vsedě. Vždy volat ZSS. Astma, obstrukční bronchitida –dušnost, pískání – podat úlevové léky. V případě, že se jedná o první příhodu, léky do 10 minut nepřinesou výraznou úlevu nebo při jakékoliv nejasnosti přivolat neprodleně ZZS.
Zvracení, průjem, bolesti břicha První pomoc – dietní stravovací režim s dostatkem tekutin, příp. podání léků proti průjmu (Smecta, Enterol, Endiaron, Imodium…) V případě silné bolesti břicha nebo neurčité bolesti u dětí - podezření na zánět slepého střeva, zauzlení střev apod. – vždy vyhledat lékaře. Při zvracení a průjmu, zvlášť je-li doprovázeno teplotou, hrozí dehydratace, která může vyústit ve velmi závažný stav s možností smrti nebo trvalých následků. Dehydratace může vzniknout velmi rychle, nikdy jí nepodceňujte. Čím menší dítě, tím rychlejší dehydratace. Projevy silné dehydratace: bledá, suchá kůže, žádný pot; tmavá moč, žádné močení; lepkavé sliny, okoralé rty; zapadlé oči; zrychlený tep. První pomoc: podávat rehydratační roztoky (kulíšek, ORS); podávat tekutiny po malých dávkách; pokud přetrvává zvracení či průjem, nebo se projevují známky dehydratace, nutno doplnit tekutiny do žíly.
Anafylaktický šok a alergie Lokální projevy –svědění pokožky, vodnatá rýma, kýchání, svědění očí, drobný otok po kousnutí hmyzem – možno podat volně prodejná antihistaminika (sprej do nosu, kapky do očí, gel na štípance). Závažné projevy—puchýře, splývající vyrážky, otok, dušnost, nevolnost – vyhledat lékaře k podání celkových léků proti alergii Anafylaktický šok—bezvědomí, dušení – ihned volat ZZS, použít postupy jako u šoku; v případě, že se nejedná o první příhodu, mívá postižený při sobě pero s adrenalinem (epipen, anapen) – ihned použít do stehna - i přes oblečení, před vytažením vyčkat 10 sekund. 51
Použitá a doporučená literatura Einzig, Mitchell J., Hart, Terril H.; Domácí lékař pro rodiče; Portál, 2005 Janča, Jiří; První pomoc alternativní medicínou; Eminent, 2001 Jourová, Iveta; První pomoc při úrazu dítěte; Computer Press, 2001 Kilian-Kornell, Gunhild; Domácí dětský lékař; Ikar, 2009 kolektiv autorů; Standardy první pomoci; ČČK, 2012 Novák, Jan; Jedovaté rostliny v bytě a na zahradě; Grada Publishing, 2004 Srnský, Pavel; První pomoc u dětí; Grada, 2007 Stoppard, Miriam; První pomoc malým dětem; Slovart, 2005
52
Ekologie a enviromentalistika Ve výchově a vzdělávání
53
Ekologické a environmentální aktivity je nutné zařazovat do veškerého výchovného působení. Jde o oblast, která je dětem srozumitelná a vlastní. Jsou-li od malička vedeny k úctě k přírodě a všemu živému, rozumí ochraně přírody a krajiny a samy touží být aktivní i v této oblasti. Děti nepotřebují vědět, jak k ekologii přispívají. Pro ně je důležitější nápodoba a srozumitelní vysvětlení, jak se chovat a co dělat. Pro pečovatele, který přichází do rodiny, je nutné se zorientovat v ekologických principech, které vyznává hostitelská rodina. Může se stát, že pečovatel přijde do prostředí, které je „ultra ekologické“, a kde se bude obtížně orientovat, častěji ale přijde do rodiny, která maximálně třídí odpad a má „áčkové“ spotřebiče. Důvody jejich ekologického počínání jsou víceméně ekonomické a společensky podmíněné. V takových případech se vyplatí přinést nový pohled a naučit děti novým dovednostem a přivést je k celostním pohledu na ekologii jako přístupu k přírodě.
ÚSPORY ENERGIÍ Nejčistší energie je energie nespotřebovaná a tedy nevyrobená. Díky rozumnému hospodaření s energií, snahou snižovat spotřebu a využíváním alternativních energetických zdrojů můžeme významně přispět ke snížení svých nákladů na energie, ale hlavně zlepšovat kvalitu ovzduší a podnebí. Vytápění a ohřev teplé užitkové vody je nejvýznamnějším energetickým „žroutem“ v domácnostech. Využíváním solární energie na ohřev vody (pokrytí cca 65-70%) nebo na přitápění (zisky cca 25%) můžeme výrazně snížit platby do této oblasti. Při ohřívání vody v zásobnících je vhodné regulovat teplotu na cca 55 ºC, teplejší voda je zbytečná. Stále ovšem platí, že nejlepší je energii nepotřebovat. Snížit spotřebu energie na vytápění je možné zejména regulováním teploty v obývaných místnostech (termohlavice) a nepřetápěním – bohatě stačí cca 21 ºC, v ložnici do 18 ºC, v neobývaných místostech a chodbách se často nemusí topit vůbec. Správným větráním můžeme také snížit spotřebu energií. V nejideálnějším případě využíváme řízené větrání s rekuperací (zpětným získáváním) tepla. Pokud tuto možnost nemáme, snažíme se větrat náporově – tj. otevřeme na cca 5 min všechna okna a dveře do průvanu. Tak se vymění vzduch, ale nestihnou se ochladit stěny. 54
Svícení Světelná pohoda a tedy i potřeba intenzity osvětlení je v různou dobu jiná. Zatímco v noci si vystačíme s jednou LEDkou, pro práci u psacího stolu potřebujeme velkou intenzitu světla. Obecně ve dne je výhodnější používat světla s bílým světlem, večer raději žluté. Množství spotřebované energie můžeme hodně ovlivnit barvou stěn, podlahy a stropu (nejlepší je bílá), ale i záclonami v oknech. Kromě zdroje je ale velmi důležitý i výběr svítidla, které kvůli designu může pohltit většinu světla, případně světlo rozptýlit do míst, kde ho nepotřebujeme. Vždy je lepší kombinovat více cílených osvětlení, než mít jedno centrální. Pokud je to možné, je dobré používat stmívače. Samozřejmostí je zhasínat a svítit jen tam, kde je to nutné. Žárovky už jsme většinou nahradili kompaktními zářivkami. Ačkoliv lineární zářivky jsou z hlediska úspor energií velmi výhodné, našly svoje uplatnění hlavně v kancelářských prostorách. Současnou novinkou je využívání LED osvětlení, které je ještě úspornější než zářivky a poskytuje směrové osvětlení. Využití halogenových zdrojů je z energetického hlediska méně vhodné. Příprava jídla Nejlepší by bylo požívat většinu stravy syrové, ale s tím si asi dnes nevystačíme. Nejméně úsporné je používat elektrické sporáky, vaření na plynu je úspornější. Rozumným kompromisem jsou sklokeramické desky a indukční sporáky. Pro úspory při vaření je vhodné naučit se používat papiňák, pokličky, volit správnou velikost plotýnky a také správný hrnec (pro ohřívání z tenkého materiálu, pro dlouhodobé vaření s tlustým dnem). Pečení v troubě je hodně energeticky náročné, proto je vhodné využívat buď horkovzdušnou troubu a péct na více plechách současně, nebo zkusit remosku (pro krátké pečení). Pokud se naučíte využívat mikrovlnnou troubu nejen na ohřívání, ale i na vaření, můžete i ušetřit. Využíváme zbytkové teplo, které je naakumulované v plotýnkách, hrncích, troubě… Chlazení a mražení potravin Lednička a mrazák jsou největšími energetickými žrouty v našich domácnostech. Je to snad jediný spotřebič, který se vyplatí vyměnit ještě před koncem jeho životnosti. 55
Pro energetické úspory je nejdůležitější správné provozování spotřebiče. Lednice by měla být umístěna pokud možno na chladnějším místě. Lednička i mrazák musí být pravidelně odmražovány a je potřeba dbát i na čistotu vnějšího kondenzátoru. Teplota v chladničce by měla dosahovat přibližně 7 ºC, nižší teplota je zbytečná. Snížíme na minimum dobu, kdy je lednička otevřená – např. vhodným uspořádáním a přehledností. Je dobré mít ledničku plnou, chladné potraviny udrží zimu vevnitř a zima „neuteče“. Pokud máme lednici spíš prázdnou, je dobré do ní umístit prázdné plastové krabičky s víčkem, ve kterých zůstane studený vzduch i po otevření. Do ledničky bychom neměli dávat teplé potraviny. Uchovávané pokrmy bychom měli přendat do misek, které velikostně odpovídají. Nákup bychom měli uklidit co nejdříve, aby se nestihl ohřát. Při mražení potravin je vhodnější rozdělit je na menší porce, aby rychleji zmrzly. Naopak pro dlouhodobé uchovávání potravin jsou výhodnější větší kusy, protože neoxidují a neosychají. Při rozmražování potravin je vhodnější umístit je dostatečně dopředu do lednice, než je narychlo rozmražovat např. v mikrovlnce. Mytí nádobí Mytí nádobí je vhodnější realizovat v myčce nádobí, kterou zapínáme jen, když je opravdu plná. Ve dvoučlenných domácnostech se ale nákup myčky nikdy nevrátí. Praní, sušení, žehlení Pračka je poměrně náročný spotřebič na vodu a její ohřev. Máme-li přístup k čisté dešťové vodě, je ideální prát v ní. Ušetříme nejen vodu, ale i prací prostředky. Pračku zapínáme vždy plnou. Použití předpírky je nevhodné, lepší je namočit prádlo přes noc. Většině prádla stačí praní na 40 ºC. Na 60 ºC pereme jen ložní prádlo (kvůli roztočům), vyvářka je určená jen pro výjimečnou desinfekci oblečení pro kojence a nemocných lidí. Vzhledem k náročnosti výroby pračky měníme spotřebič, až když už je to opravdu nanejvýš nutné. Sušička prádla je z ekologického hlediska zbytečný spotřebič, slunce a vítr usuší líp. Sušička integrovaná v pračce je totální nesmysl, protože používá na chlazení protékající pitnou vodu (min. 400 litrů na 1 cyklus). V současné době jsou dostupné sušičky s velmi úsporným režimem. Jsou vhodné tam, kde není možné sušit prádlo venku, pro vícečetné rodiny, ve velmi malých prostorech a pomáhají řešit problém s vlhkostí, která vzniká z důvodu sušení prádla v domácnosti. 56
Při žehlení je nejdůležitější správná vlhkost prádla, která ulehčuje žehlení a šetří energii. Přeschlé prádlo je výhodnější nakropit. Žehlíme jen to nejnutnější. Začínáme s prádlem, které potřebuje nižší teplotu, postupně teplotu zvyšujeme. Při přestávkách v žehlení žehličku vypínáme. Využíváme zbytkové teplo. Počítače, televize a jiná technika Toto odvětví je z ekologického pohledu velmi problematické, protože výroba jednotlivých spotřebičů je energeticky velmi náročná, využívá se velké množství nerostných surovin (zlato, stříbro, kadmium, rtuť…), je velmi náročná jejich zpětná recyklace a neobvykle rychle morálně zastarávají. Proto je asi nejdůležitější věnovat pozornost jejich ekonomickému provozování, zvážit důsledně jejich výměnu a dbát na jejich recyklaci. Velkým problémem většiny těchto spotřebičů je režim Stand-by, kdy je spotřebič v pohotovosti, „žere“ elektřinu (někdy i velké množství) a je tak neekologický a drahý. Snažme se tedy již při nákupu preferovat takové výrobky, které mají možnost vypnutí „natvrdo“ nebo alespoň ze sítě a neztratí přitom veškeré nastavení. Při provozu počítače je nejvýhodnější nastavit černé spořiče obrazovky po cca 5 minutách bez aktivity, pokud od počítače odcházíme na kratší dobu, je výhodné ho uspat. Při delší přestávce je nejlepší PC vypnout (do 3 vypnutí denně se to vyplatí, počítače se tak neničí). Baterie Pokud používáme do jakýchkoliv spotřebičů baterie, vždy volíme ty nabíjecí. Snažíme se vyhnout přístrojům, které potřebují tzv. čočkové baterie, které nejdou nabít. Některé přístroje umožňují nabíjení akumulátorů ze sítě, můžeme nabíjet i pomocí solárních článků (kalkulačky, baterky) nebo mechanicky (natahovací hodinky, baterky s magnetickým nabíjením).
Shrnutí svícení – svítit dle potřeby světlem odpovídající intenzity, používat zářivky,
kompaktní zářivky a LED svítidla příprava pokrmů – vaření na vařiči opovídajícího průměru, používání
pokliček, využívání „papiňáku“, požívání remosek, využívání zbytkového tepla, plánování pečení chlazení a mražení – odmražovat a čistit zadní chladič, do lednice vkládat studené pokrmy, zbytečně neotvírat 57
mytí nádobí – od 3členné domácnosti používat myčku, myčku pouštět plnou praní, sušení, žehlení – pračku používat co nejdéle to jde, prát na 40°C, zapínat jen plnou pračku; sušit venka – nepoužívat sušičku), žehlit jen to nejnutnější, raději větší množství naráz počítače, televize a jiná technika – recyklovat, vypínat režim Stand-by baterie - používat výrobky do sítě, používat nabíjecí baterie, vyhýbat se výrobkům s knoflíkovými bateriemi, recyklovat
VODA Voda je velmi důležitý zdroj, který musíme chránit ve všech jeho podobách. Důležité je šetřit vodou, která do naší domácnosti přitéká, ale i chránit okolní zdroje a nekontaminovat je znečištěnou vodou, která naší domácnost opouští. Je vhodné se zamyslet, jak kvalitní vodu na co používáme. Pitná voda je určena zejména pro pití, vaření a mytí. Ostatní voda může být nahrazena vodou dešťovou, příp. nepitnou vodou studniční či povrchovou. Dešťová voda, kterou můžeme jímat do nejrůznějších nádob a rozvádět jí do celého domu se ideálně hodí kvůli své měkkosti k zavlažování a praní. Při použití dešťovky v pračkách a myčkách můžeme výrazně snížit spotřebu pracích prášků a úplně vypustit potřebu změkčovadel. Ke splachování se hodí jakákoliv předčištěná voda. Dokonce se dá opakovaně používat i voda z domovních čistíren odpadních vod nebo kořenových čističek. Voda je nejdůležitějším rozpouštědlem, dokáže na velké vzdálenosti odnést to, co do ní nalijeme. Nikdy proto nesplachujte léky – nebezpečná jsou hlavně antibiotika a hormony, zbytky barev, ředidel a různých ropných derivátů patří do nebezpečného odpadu.
raději sprcha než vana používat čeřiče a pákové baterie používat dvojí splachování na WC pitná voda je určená na pití a vaření používat dešťovou vodou na zalívání, praní a splachování neznečišťovat povrchové ani podzemní vody chemickými prostředky
58
NAKLÁDÁNÍ S ODPADY Třídění odpadů je pro většinu domácností jediný ekologický počin, kterého jsou schopni. Nakládání s odpady má ale mnohem širší kontext. Primární je totiž prevence – dbát na to, aby odpady nevznikaly. Když už vzniknout, tak jsou na řadě nápady, jak je využít a spotřebovat. Když už opravdu nic jiného nejde, je na řadě důsledné třídění.
Přemýšlej, šetři, recykluj, kompostuj
Nápady, ne odpady Přemýšlej, jestli výrobek opravdu potřebuješ. Některé přístroje se dají vypůjčit. Pokud se výrobek rozbije, zkus ho opravit sám, nebo ho dej ho opravit. Nejde-li opravit, správně ho recykluj. Nebo alternativně použij (kelímky na sazenice, skleničky na zavařování...) Nenakupuj zbytečné obaly. Kupuješ-li balené výrobky, přemýšlej, jestli se obaly dají recyklovat. Používej vlastní tašky, sáčky, košíky při nakupování potravin. Upřednostňuj velká balení. Omez nákup výrobků v hliníkových obalech (plechovky, konzervy, spreje). Nenakupuj balenou vodu. Voda z kohoutku je stejně dobrá – ne-li lepší. Nepoužívej výrobky na jedno použití (plastové nádobí, plenky, vložky...) Nepoužívej jednorázové baterie. Kompostuj. To, co nepotřebuješ ty, může možná využít někdo jiný. Podporuj charitu (šatstvo, starší spotřebiče, hračky, nábytek...).
59
PAPÍR
PLAST
noviny, časopisy, kancelářský papír, PET láhve od nápojů (prosím, nezareklamní letáky, knihy, sešity, krabi- pomeňte je sešlápnout!), kelímky, ce, lepenka, kartón, papírové obaly sáčky, fólie, výrobky a obaly z plastů, (např. sáčky) polystyrén NE: mokrý, mastný nebo jinak znečištěný papír, uhlový a voskovaný papír, použité plenky a hygienické potřeby
NE: novodurové trubky, obaly od nebezpečných látek (motorové oleje, chemikálie, barvy apod.) mastné obaly od jídla
SKLO BAREVNÉ, BÍLÉ
BIOODPAD
láhve od nápojů, skleněné nádoby, větve, listí, tráva, zbytky jídel, čajové skleněné střepy - tabulové sklo sáčky, zbytky ovoce a zeleniny, slupky apod. NE: keramika, porcelán, autosklo, drátěné sklo a zrcadla
NE: maso, kosti, oleje z potravin, tekuté a silně mastné potraviny, obaly od potravin, uhynulá domácí zvířata
TETRAPACK
ELEKTROODPAD
Nápojové kartony
rádia, mobily, notebooky, mixéry, rychlovarné konvice...
NE: povoskované obaly
NE: zářivky, výbojky, akumulátory, galvanické články (baterky)
KOVY SBĚRNÝ DVŮR železný šrot, hliníkové předměty, Objemné odpady: starý nábytek, barevné kovy, plechovky, hrnce podlahové krytiny, umyvadla, toaleapod. ty, nefunkční sporáky, pračky NE: Stavební suť: malé množství z oprav pokovené fólie
NEBEZPEČNÉ ODPADY: zářivky, kompaktní zářivky, obaly od nebezpečných chemikálií, ledničky, televize, léky
60
OCHRANA PŘÍRODY A KRAJINY Každá pomoc, kterou poskytneme přírodě, se nám mnohonásobně vyplatí. Nezapomínejme tedy na její ochranu a učme se od ní. Na Hodonínsku a Břeclavsku je spousta ekologicky velmi zajímavých míst, kde příroda hospodaří tím nejefektivnějším způsobem. Jedná se například o Očovské louky, které jsou téměř trvale podmáčené a kde díky tomu rostou vzácné vlhkomilné rostliny. V okolí Hodonína je několik vzácných lužních lesů, velmi zajímavý je prostor okolo „Ropáku“, kde jsou dobře vidět slepá ramena a pozůstatky napřimování řeky Moravy. Jednou z nejvýznamnějších lokalit je CHKO Soutok na soutoku Moravy a Dyje, kde se prolíná kulturní krajina Lednicko-valtického areálu a unikátní prostor lužních lesů a zátopových luk. Mezi Rohatcem a Bzencem, narazíte hned na tři velmi významné lokality – na řece Moravě Osypané břehy a Meandry, kde je vidět práce neregulované řeky a lokalita okolo železniční tratě Váté písky, která je významná svou stepní florou. Významné jsou i lokality v okolí Mikulčic či Dubňan. V podstatě celý tok řeky Moravy v okolí Hodonína je zajímavý zejména rozdílností jednotlivých biotopů a obrovským množstvím chráněných živočichů a rostlin. Využijte významných přírodních lokalit k procházkám a pozorování přírody a přispívejte k její ochraně. Flora a fauna Vzhledem k tomu, jak využíváme přírodní zdroje, nemůže občas příroda vystačit s těmi svými a potřebuje pomoct např. s krmením ptáků a lesní zvěře. Je dobré vycházet na procházky vybaven lupou, atlasem zvířat, rostlin a hub (skvělý je Příroda České republiky - průvodce faunou a ostatní tituly nakladatelství Academia). To, co děti znají, toho se nebojí. Ochrana flóry a fauny Krmení ptáků v zimě – olejnatá semena a semena obilovin, NE DROBKY, omezit mák, zajistit i vodu. Krmení vysoké zvěře a hrabavých ptáků v zimě – v kooperaci s myslivci – kaštany, žaludy, jablka, mrkev, brambory, kukuřice, obiloviny, malé množství tvrdého chleba (raději se domluvit s myslivci, chleba dávat výhradně do krytých prostor, aby nenavlhl). Hnízdění ptáků – stavět budky a nerušit ptáky při hnízdění. Nesahat na žádná mláďata, pokud se zdají opuštěná, kontaktovat některou ze záchranných stanic. U zraněných zvířat kontaktovat některou ze záchranných stanic a domluvit se na nejvhodnější přepravě. 61
Podpora původních rostlin a dřevin – chránit staré stromy a podporovat vysazování původních rostlin. Likvidovat rostliny invazní (křídlatka japonská, sachalinská a česká, bolševník velkolepý, netýkavky, akáty).
POBYT V PŘÍRODĚ Při pobytu venku je dobré ji využívat jako přírodní hernu. Prolézačky a konvenční hřiště nahradí stohy slámy, potoky, stromy padlé i stojící, lesy, kameny, skály… Vždy je však potřeba dbát na bezpečnost dětí. V přírodě se chovat tiše, ohleduplně a neničit jí. Učit děti poznávat flóru i faunu, využívat přírodu jako hernu i zdroj materiálů pro tvoření.
Při pobytu venku:
Opatrnost je třeba při nepříznivých povětrnostních podmínkách – vítr,
teploty pod -10°C nebo nad +25°C.
Je nutné zajistit bezpečný pobyt v přírodě – nikdy nepřelézat navršené
klády, lézt na stromy do výšky dítěte.
Mít bezpečné a vhodné obutí a oblečení - pozor na gumáky, cibulovité
oblékání.
Využívat přírodních a povětrnostních podmínek – po dešti zkoumat
žížaly, při horku sledovat vypařování vody… Zajistit dostatek tekutin. Hlídat podchlazení či přehřátí dítěte, které v zápalu hry nevnímá rizika. Vy užívat přírodu jako kreativní dílnu—tvořte všemi smysly. Neničte živé organismy. Pěstujte a pozorujte. Veďte děti ke kreativitě, neposkytujte přesné návody.
JEDOVATÉ A NEBEZPEČNÉ ROSTLINY Pečovatelka by se měla orientovat v nebezpečích, které číhají na děti v domácnostech. Poměrně velké množství otrav je způsobeno jedovatými rostlinami, které se běžně vyskytují v domácnostech, zahradách a v přírodě. Přinášíme stručný přehled těch nejobvyklejších, včetně vyobrazení běžných rostlin pěstovaných v bytech. Děti by měly být náležitě poučeny, že na rostliny se nesahá a v žádném případě se nesmí trhat nic, co není dovolené. Pro děti je snadné zaměnit rybíz za rulík či tis, proto by pečovatelky vždy měly předvídat, ale také učit děti poznávat nebezpečí.
62
63
64
65
66
Jedovaté a nebezpečné venkovní rostliny akát kůra a semena jedovaté aksamitník /afrikán, tagetes/ alergenní barvínek jedovatý celý bez chebdí jedovaté plody blín černý jedovatý celý bolševník obecný, b.velkolepý silně alergenní břečťan popínavý jedovaté plody dřišťál jedovatý, alergenní durman obecný jedovatý celý fazol obecný, f. šarlatový jedlé jen po uvaření jmelí jedovaté celé kokořík vonný jedovatý konvalinka vonná jedovatá celá (i voda ve váze) lilek brambor jedovaté nadzemní část lilek potměchuť jedovatý celý lilek rajče jedovaté, jedlé jen plody lýkovec jedovatý celý mahonie jedovatá celá, plody mírně mandloň jedovaté hořké mandle meruňka jedovatá meruňková jádra náprstník jedovatý celý ocún jesenní jedovatý celý oměj šalamounek jedovatý celý pryskyřník prudký jedovatý celý rulík zlomocný jedovaté plody sasanka jedovatá celá skalník slabě jedovaté plody tabák viržinský jedovatý celý jedovatý celý, červené malvičky tis červený jedovaté nejsou, jedovaté jsou pecky vlaštovičník větší alergenní vlčí bob mnoholistý jedovatá semena vraní oko čtyřlisté jedovaté plody zimostráz vždyzelený jedovatý celý 67
Použitá a doporučená literatura Lorbeer, George C.; Biologické pokusy pro děti; Portál, 1998 Leblová, Eliška; Environmentální výchova v mateřské škole; Portál, 2012 Janoušková, Svatava; Environmentální výchova v příbězích; Fortuna, 2008 kolektiv autorů; Chráněná území okresu Hodonín; Okresní úřad Hodonín, 2002 Cornell, Joseph Bharat; Objevujeme přírodu; Portál, 2012 Gabler, Eberhard; Ptačí budky a krmítka; Grada Publishing, 2007 Šťastná, Jarmila; Všechno, co potřebujete vědět o odpadech a neměli jste se koho zeptat; EKO-KOM, 2013 Pelánek, Radek; Zážitkové výukové programy; Portál, 2010 Johns, Susie; Vyrábíme s dětmi; Mladá fronta, 2010 Horová, Jitka; 100 inspirací z Ekoateliéru; Portál, 2010 Paulíková, Zdislava; Ekologie— e-learning; CPR Hodonín 2013; http://elearning.cprhodonin.cz/ Jedličková, Helena; Studijní materiály pro obor primární vzdělávání, VVP biologie a přírodopis; MUNI 2007
68
Přílohy Dokumentace, smlouvy, evidence
69
Smlouva o poskytování služby péče o děti Poskytovatel (chůva OSVČ nebo organizace)
klient (rodič/zákonný zástupce)
Jméno, příjmení, nebo název organizace, adresa IČO Jméno osoby, která je oprávněna k podpisu smlouvy
Jméno, příjmení Adresa:
Jméno dítěte/dětí:
datum narození
I. Předmět smlouvy 1) Předmětem smlouvy je poskytování všestranné péče o děti pečovatelkami Agentury Heřmánek zpoplatněné dle aktuálního ceníku. Péče o dítě zahrnuje vedle zabezpečení základních potřeb dítěte zejména péči o jeho zdraví, hygienu, stravu, dále péči o jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj. 2) Druh poskytované služby: hlídání dítěte /dětí doprovod dítěte/dětí doléčení dítěte/dětí v době jeho rekonvalescence 3) Služba bude poskytována: (adresa, včetně informace, zda pečovatelka smí s dítětem chodit ven, odkud kam bude probíhat doprovod…)) 4) Začátek poskytování péče smluvní strany dohodly na (datum): Služba bude poskytována nárazově na základě objednávky) pravidelně (kdy)
70
II. Práva a povinnosti smluvních stran
1) Pečovatelka je povinna: poskytovat dohodnuté služby řádně dle smluvních podmínek a náplně práce.; bez prodlení informovat poskytovatele služby o pracovní neschopnosti či dalších omezeních ve vykonávání péče o děti; respektovat a dodržovat výchovná pravidla rodiny, jež nejsou v rozporu s Úmluvou o právech dítěte; respektovat řád, pravidla a zvyklosti rodiny; podporovat zdravotní, společenský, citový, tvořivý a duševní vývoj dítěte (dětí); chránit dítě (děti) před zraněním a nevystavovat ho (je) nebezpečnému prostředí; komunikovat s rodiči dítěte (dětí), informovat je o průběhu hlídání dítěte (dětí) a vést písemný záznam o průběhu služby péče o dítě, který odevzdává poskytovateli služby; zachovávat mlčenlivost o způsobu výchovy a života rodin, ve kterých bude pečovat o dítě (děti), zachovávat absolutní diskrétnost vůči klientovi; dodržovat Etický kodex chůvy.
2) Pečovatelky mají právo být včas a plně informovány o zdravotním stavu dítěte, jeho potřebách a zájmech.
3) Klienti jsou povinni: zajistit vhodné prostory pro hlídání dětí( v případě hlídání v domácím prostředí) a další náležité potřeby (např. připravit vhodné oblečení i náhradní oblečení, stravu, zajistit potřeby a pomůcky pro zájmovou činnost, atd.); umožnit pečovatelce využívat hygienické zařízení svého bytu a vytvořit podmínky pro její stravování během služby; předat pečovatelce potřebné informace, aby dokázala předcházet a řešit havarijní a nouzové situace v domácnosti; respektovat soukromí pečovatelky a snažit se vytvářet přátelské prostředí bez komunikačních bariér; chovat se k pečovatelce způsobem, jehož záměr nebo důsledek nevede ke snížení důstojnosti fyzické osoby nebo k vytváření nepřátelského, ponižujícího či zneklidňujícího prostředí; neprodleně informovat pečovatelku o změně zdravotního stavu dítěte (dětí), o změně medikace, prodělaném epileptickém záchvatu, změně diety či způsobu podávání stravy a dalších závažných změnách, které
71
mají souvislost s poskytovanou službou; bez prodlení oznámit poskytovateli služby informaci o snížení či zvýšení rozsahu dohodnutých hodin péče o dítě (děti). zajistit stravu pro dítě a nést odpovědnost za její kvalitu. V případě, že strava není zajištěna, náklady na její pořízení hradí rodič. v případě nedorozumění (např. v důsledku neslučitelnosti povah) obrátit se na poskytovatele a situaci s ním řešit. písemně zmocnit pečovatelku v případě doprovodu a vyzvedávání dítěte (z kroužků, k lékaři atd.). platit Agentuře Heřmánek CPR řádně a včas dohodnutou cenu za poskytovanou službu. Částka je splatná do 10. dne následujícího měsíce, a to v hotovosti na recepci Centra pro rodinu a sociální péči Hodonín. Cena za péči nezahrnuje stravné. Tyto náklady hradí Rodiče zvlášť dohodnutým způsobem. 4) Klienti mají právo: aby o jejich dítě bylo pečováno v souladu s jejich výchovou, zvyklostmi, světonázorem a postoji; nahlédnout do dokumentace o průběhu služby péče o dítě. 5) K zajištění řádné péče o dítě si obě strany vzájemně poskytly veškeré důležité informace.
III. Podmínky péče o dítě 1) Poskytovatel i příjemce služby se dohodli, že služba bude poskytnuta v rozsahu hodin, které jsou stanoveny v objednávkovém formuláři. Změny v rozsahu poskytované služby musí být písemně dohodnuty s poskytovatelem. 2) Od okamžiku předání dítěte pečovatelkám, přebírají tyto plnou zodpovědnost za dítě. 3) Počátek péče o dítě začíná ve chvíli, kdy je klientem předáno dítě (děti) pečovatelce a končí převzetím dítěte (dětí) zpět rodičem. IV. Ukončení smlouvy 1) Smlouva je uzavřena na dobu neurčitou. 2) Smluvní strany jsou oprávněny Smlouvu vypovědět. Výpověď musí být učiněna písemně a doručena druhé straně. Ukončení smlouvy je platné od prvního dne následujícího měsíce po předání výpovědi. 3) Poskytovatel je oprávněn vypovědět Smlouvu: a) při prodlení s platbou za poskytovanou službu péče o dítě delší než 14 dní, b) v případě vážné nepřizpůsobivosti dítěte či jeho nezralosti pro
72
nerodičovskou péči. c) v případě, že dochází k dlouhodobému nesouladu, který se nedaří řešit výměnou pečující osoby. 4) Klient je oprávněn vypovědět Smlouvu bez udání důvodu. V. Pojištění Poskytovatel má uzavřenou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu vzniklou na zdraví dítěte a jeho věcech a také za škodu způsobenou dítětem. VI. Závěrečná ustanovení 1) Smlouva se řídí platnými právními předpisy České republiky, zejména zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. 2) Smlouva je vyhotovena ve dvou stejnopisech, z nichž každá ze smluvních stran obdrží po jednom výtisku. 3) Smlouvu lze měnit pouze písemně. 4) Smlouva nabývá účinnosti dnem podpisu smluvními stranami.
V …………………………………… dne……………………… …………………………………………………………………… Poskytovatel
V……………………………………... dne………………………. ……………………………………………………………………… Klient
73
Evidenční list
74
Vstupní dotazník
75
Centrum pro rodinu a sociální péči Hodonín je neziskovou organizací, jejímž cílem je podporovat a hájit hodnoty manželství a rodiny. Poskytuje poradenství, vzdělávání a volnočasové aktivity, které posilují rodinné vztahy, pomáhá i náhradním rodinám a rodičům pečujícím o postižené děti. Všem věkovým kategoriím nabízí smysluplné využívání volného času širokou nabídkou volnočasových aktivit i velké množství akcí zpestřujících rodinný život. Je místem setkávání všech generací, místem, kde jsou děti vítány, rodiče podporováni a senioři ctěni. Věříme, že nás také navštívíte.
76
