Opavský
listopad 2013
přírodovědný zpravodaj Elektronický měsíčník o přírodě a lidech kolem ní nejen na Opavsku
Vzpomínka na mykologa MUDr. Jaroslava Šedivého Jak se učí přírodověda na chodbě školy Projekt sledování přízemního ozonu Barevný podzim v Arboretu Nový Dvůr Výlov rybníka Nezmar v Dolním Benešově Rozhovor s podnikatelem Ing. Kamilem Lisalem
S podporou Statutárního města Opavy vydává občanské sdružení Natura Opava
Slovo úvodem Na závěr houbařské sezony vzpomeňme v rubrice zamyšlení opavského mykologa lékaře MUDr. Jaroslava Šedivého a nebudeme jediní, kteří si ho nesmírně vážili. V rubrice environmentální výchova představíme Základní školu v Mokrých Lazcích a jejich ředitelku Mgr. Vlastu Vlčkovou, která se nebála odvážného projektu a díky svým dobrým známým hlučínskému zoologovi Ladislavu Badayovi a preparátorovi Michalovu Jakubcovi na škole vytvořili malé přírodovědné muzeum. Odvaha ji nechyběla ani při zajišťování setkání žáků její školy s významnými cestovateli. Spolu s Doc. Milošem Zapletalem ze Slezské univerzity se zamyslíme nad škodlivostí přízemního ozonu, o kterém možná někteří z nás ještě neslyšeli. Podíváme se do podzimního, barvami hýřícího Arboreta Nový Dvůr, kde se bude stavět obrovský skleník s tropickým pralesem. Už se těšíme, až se v něm mezi tropickými dřevinami a bylinami v roce 2016 projdeme. Do potřebné výšky dorostou až za sedm let, ale my si počkáme. Vzpomeneme výlet ke cvičným skálám na Kružberku, kterou využívají horolezci a k přehradě, která zásobuje pitnou vodou naše okresní město. Zúčastnili jsme, jako každý rok, tradičního výlovu rybníku Nezmar v Dolním Benešově. Pochutnali jsme si na smažených rybách, zblízka si prohlédli ryby v akváriích a pozorovali hejna racků. Jako vždy jsme samozřejmě obdivovali namáhavou práci rybářů. V tomto čísle zpravodaje v rozhovoru představíme úspěšného podnikatele, majitele a ředitele firmy Semix Pluso, který snad nikdy neřekl, nejde to! Dvojnásob to platí v ochraně ohrožených lokalit. Je třeba chránit obojživelníky? Vytvoříme jim umělý raduňský mokřad! A tak můžeme pokračovat. V rozhovoru se dočtete víc. Už tradičně jsme pro vás připravili vědomostní kvíz a omalovánku, kterou jako vždy nakreslil Bořík Frýba. Redakce: Milan Kubačka, Jakub Kubačka
Obsah listopadového vydání K zamyšlení Vzpomínka na opavského mykologa MUDr. Jaroslava Šedivého Environmentální výchova Jak se učí přírodověda na chodbě školy Projekt Projekt monitorování přízemního ozonu a jeho dopady na zdraví obyvatel Opavy Botanika Barevný podzim v Arboretu Nový Dvůr Aktuality Zajímavosti nejen z přírody... Geologie Kružberské skály a přehrada Kružberk Zoologie Každý rok se těšíme na výlov rybníka Nezmar v Dolním Benešově Rozhovor Rozhovor s podnikatelem a ochráncem ..........přírody Ing. Kamilem Lisalem Listopadový kvíz a omalovánka Racci se těšili na výlov rybníka Nezmar
rní pranostiky NJa apište nám do redakce Elektronický měsíčník „Opavský přírodovědný zpravodaj“ je součástí projektu Kalendář přírody Opavska Natury Opava. Projekt byl podpořen grantem Magistrátu Statutárního města Opavy v roce 2013. Zpravodaj má zviditelnit zajímavosti nejen o přírodě Opavska, ale také osobnosti a projekty, které souvisí s životním prostředím. Nabízíme všem zájemcům z řad učitelů, obcí, přírodovědcům a všem, kterým není životní prostředí lhostejné, aby se na měsíčníku podíleli. Můžete zde volně prezentovat své projekty, myšlenky a zajímavá pozorování. Měsíčník je volně stažitelný ve formátu PDF na stránkách Natury Opava a na stránkách Statutárního města Opavy. Dále je rozesílaný na školy a obecní úřady v okrese Opava. Občanské sdružení N a t u r a O p a v a - C z e c h R e p u b l i c E. Beneše 30, 747 05 O p a v a tel: 00420 737 322 616 e-mail:
[email protected], web: www.natura-opava.org facebook: www.facebook.com/naturaopava
K zamyšlení
Vzpomínka na opavského mykologa MUDr. Jaroslava Šedivého Na jedné houbařské vycházce do lesů u Hradce nad Moravicí jsme s panem doktorem diskutovali o tom, že děti poznají spíše nějakého z dlouhé řady pokémonů než třeba muchomůrku zelenou. A tak vznikla úvaha, která má svou platnost i nyní. Nazvali jsme ji “Pokémon kontra muchomůrka zelená”.
Vzhůru do virtuální reality, alespoň ti, kteří v ní ještě nežijí! Stačí si nasadit kouzelné brýle, okšírovat se „čidly“ a když budete chtít, projdete se exotickým voňavým pralesem. Omrzelo vás starat se o zvířátko zvané TAMAGOČI? Stačí ho virtuálně nenakrmit a mrtvé i s klecí odložit do zásuvky. Nebude zahnívat ani páchnout. To je velká výhoda. To vycházky s uznávanými opavskými mykology MUDr. Šedivým a RNDr. Balnerem nepatřily do virtuální reality. Malou skupinku věrných příznivců každoročně poutavě a velmi zasvěceně informovali o houbách, které jsme společně našli. Jenže, to je třeba se na vycházku dobře připravit, ujít několik kilometrů a reálnému zašpinění rukou i bot se nevyhnete. Pokaždé jsme našli několik desítek různých druhů hub, prošli jsme kus lesa a louky, ale žádného pokémona jsme neviděli, ačkoliv mezi námi určitě už delší dobu žijí. Těšil jsem se, že odchytím číslo 150: MEWTWO, typ: nadpřirozený, výška: 2,2 m, hmotnost: 36 kg, vývoj: žádný. Jeho charakteristiku jsem si náhodou přečetl v nějakém časopise a hned mi padl do oka. Neměl jsem zkrátka štěstí. Zato jsem našel krásnou muchomůrku zelenou, plodnice vysoká asi 15 cm, vyrůstající z kalichu smrti, barva klobouku nazelenalá, může být i bílá, lupeny vždy bílé.
Každý rok usmrtí reálně několik lidí, ale proč bychom měli o ni vědět více, než o daleko zajímavějších pokémonech! Už je to tak. Lidé netouží být informováni o věcech, které jsou tak všední. Vždyť snění je tak krásné. To výrobci podobných pitomostí a reklamní firmy moc dobře vědí. Už 12 let se za houbami vydáváme s nástupcem pana doktora Šedivého RNDr. Vítem Balnerem, který nám o uznávaném opavském mykologovi napsal. MUDr. Jaroslav Šedivý (1926 - 2002). Znamenitý člověk, lékař a propagátor jógy. Pocházel ze Žabic u Židlochovic. Po studiích na brněnské Univerzitě J.E.Purkyněho se přestěhoval do Opavy, kde pracoval na tehdejším OÚNZ. Jako uznávaný specialista vedl interní ambulanci. Ve volném čase se věnoval přírodním vědám, zejména studiu hub. Pod hlavičkou Slezského zemského muzea vedl houbařské exkurze, v r. 1969 se podílel na organizování mezinárodní mykologické konference, po odborné stránce zajišťoval přezkoušení tržních houbařů, na Opavsku zastal práci fungující houbařské poradny. Zasloužil se nemalou měrou o zvýšení ekologického povědomí a znalostí hub laické veřejnosti. Jako mykolog byl nepostradatelný i ve své profesi lékaře, kde ordinoval při každé otravě či příhodě po požití hub. MK
Muchomůrka červená, která je silně halucinogenní patří mezi nejfotogeničtější houby. Omamné a halucinogenní účinky muchomůrky se prý projevují masivní zrakovou, sluchovou a hmatovou halucinací a fantastickými vidinami, jako jsou návštěvy trpasličí říše a podobně.
Environmentální výchova
Jak se učí přírodověda na chodbě školy V naprosté většině škol jsou vycpaniny zvířat jako učební pomůcky uzavřeny ve skříni a neustálým přenášením na výuku se preparáty poškozují. Na škole v Mokrých Lazcích jsou v prosklených vitrínách na chodbě školy dětem nestále na očích a zároveň jsou pořád v bezpečí.
V říjnu v roce 2004 jsme navštívili ZŠ v Mokrých Lazcích a obdivovali jejich školní muzeum se zvířaty, která žijí v tomto regionu. Předtím byly dlouhá léta ve vitrínách symboly režimu, vyznamenání ... Zkrátka taková síň tradic, jak to dříve na školních chodbách bylo obvyklé. Ředitelka Vlasta Vlčková nám o tomto zajímavém projektu řekla. „Na jaře roku 2001 jsme získali finanční dotaci z Programu Phare CBC, ze společného fondu malých projektů (SFMP) na projekt „Partnerstvím k ochraně přírody“, který jsme realizovali ve spolupráci s polskou školou v Syryni. Cílem projektu bylo, aby děti na obou stranách hranic zjistily, že přírodu a životní prostředí máme společné a je naší společnou zodpovědností se o ně starat. Vedle společných setkávání jsme měli jasnou představu o vybudování přírodní expozice na chodbě naší školy. Obrátila jsem se na svého kamaráda, známého hlučínského zoologa, Vladimíra Badaye. Když přijel do školy a uviděl naši „Síň tradic“, okamžitě mu bylo jasné, že se ve
vitrínách budou zvířata vyjímat daleko lépe, než dětem nic neříkající výsledky xtých pětiletek. Společně se svým přítelem, preparátorem Michalem Jakubcem z Bílovce zaplnili prázdné vitrínky zvířaty a přírodninami, které jsou charakteristické pro určitá prostředí jako je pole, les, pobřeží potoka, rybníka a podobně. Atmosféru vitrínky podtrhly velkoformátové fotografie okolí Mokrých Lazců, které byly nalepeny na boční a zadní stěnu. Některá vystavená zvířata našly děti uhynulá v blízkém okolí a za pomoci rodičů je přinesly do školy. Místní živočich byl i přejetý tchoř tmavý nebo umrzlý brkoslav severský. Jak potvrdili tvůrci této ojedinělé výukové expozice, Vladimír Baday a Michal Jakubec, všechna vystavená zvířata byla v přírodě nalezena již uhynulá.
Nyní slouží jako výukové exponáty. Vitrínky jsou vytvořeny s cílem přiblížit žákům nejen vystavované zvíře, ale i prostředí, ve kterém žije. Byl to velmi dobrý nápad. Je to dobrá průprava pro vycházky do lesa, k vodě, na louky a pole. Vystavené exponáty zůstávají i v dnešní době velikým konkurentem internetu.“
Vznešená budova školy a schody, jakoby vyzývaly “Vystoupejte po nás za poznáním!” Tak nějak na nás působí škola v Mokrých Lazcích. V posledních letech po nich vystoupali i takové osobnosti, jako mořeplavec Richard Konkolski, cestovatel cyklista Vítězslav Dostál nebo účastník Rally Dakar Karel Loprais, aby se s dětmi podělili o své zážitky. S těmito významnými osobnostmi našeho regionu se děti setkávaly v rámci školního projektu „Cesta kolem světa“. První setkání v listopadu roku 2002 bylo s legendárním mořeplavcem z Bohumína, s Richardem Konkolskim. Děti se na jeho návštěvu pečlivě připravovaly. Studovaly encyklopedie, atlasy, pátraly na internetu. Vyráběly makety světadílů, seznamovaly se s živočichy a rostlinami, psaly slohová cvičení, malovaly obrázky. Setkání bylo skvělé. Děti měly spoustu zajímavých otázek a nedaly se rušit ani štábem České televize, který setkání natáčel. Našimi hosty byli i žáci ZŠ ve Štítině. Richard Konkolski spolu se scénáristou z ostravské televize Milanem Švihálkem napsali několik cestopisů o cestách našeho nejslavnějšího mořeplavce . Druhé setkání bylo o rok později v květnu 2003 se známým cestovatelem Vítězslavem Dostálem, který objel sám zeměkouli na českém kole značky Velamos. Po poutavé besedě v naší škole se žáci vydali na kole spolu s kamarády ze ZŠ Kravaře Kouty na návštěvu na jeho farmu do Hlubočce. Neujely sice 59 460 km, jako slavný cestovatel během tří let, ale pro někoho to byl začátek a kdoví, zda někdo z kluků se nevydá po jeho stopách v příštích letech. Příklady táhnou! Děti se utábořily na jeho pastvinách a celý večer si společně u ohně povídaly o zážitcích z dalekých zemí. Ty sepsal Vítězslav Dostál spolu s Milanem Švihálkem v knize: Šťastná planeta aneb jak jsem na kole objel svět, V dalších letech se děti potkaly s vítězem závodů Rally Dakar s Karlem Lopraisem, prohlédli si jeho legendární Tatru v Kopřivnici. Společné chvíle prožily i se zoologem Ludvíkem Kuncem, který je doprovázel do ostravské zoologické zahrady, navštívil je v krásném prostředí na Čeladné ve škole a zajímavě povídal o beskydských šelmách.
Žáci naší školy objevovali i okolí své obce. Seznámili se s vodními toky, společně s bývalým panem starostou Jaromírem Halfarem se vydali k pramenům potoka Ohrozimy, zjišťovali zdroje pitné vody pro naši vesnici a dozvěděli se, jak se kontroluje čistota odpadní vody.
Richard Konkolski jako první Čechoslovák se na své jachtě Niké zúčastnil závodu osamělých mořeplavců a za 342 dní obeplul zeměkouli. S naší vlajkou je Milan Švihálek, autor stovek scénářů k publicistickým, dokumentárním, soutěžním, zábavným a vzdělávacím pořadům a seriálům v ostravské televizi.
Cestovatel Vítězslav Dostál na své farmě v Hlubočci.
Projekt
Projekt monitorování přízemního ozonu a jeho dopady na zdraví obyvatel Opavy Velmi zajímavý a užitečný projekt probíhá ve spolupráci Slezské univerzity v Opavě spolu s Mendelovým gymnáziem a Slezským zemským muzeem. Zapojené kolektivy zajímá nejen škodlivý dopad ozonu na zdraví obyvatel našeho města, ale i jeho negativní vliv na sbírkové muzejní předměty. Položili jsme několik otázek garantovi projektu Doc. Ing. Miloši Zapletalovi, Dr., z Ústavu historických věd, Filozoficko-přírodovědecké fakulty SU, který je zároveň otcem této myšlenky.
Jak dlouho jste nosil v hlavě myšlenku sledovat v našem městě přízemní ozon a kdy projekt začal? Problematikou vlivu přízemního ozonu zejména na lesní ekosystémy, ale také materiály kulturních a historických památek a lidské zdraví se zabývám asi 15 roků. V projektu podporovaném Magistrátem města Opavy, který se nazývá Monitorování přízemního ozonu a jeho dopady na zdraví obyvatel Opavy, spolupracují Slezská univerzita, Mendelovo gymnázium a Slezské zemské muzeum. Opava patří k městům s tradičně nadlimitními hodnotami znečišťujících látek v ovzduší. Narodil jsem se v Opavě, vyrostli zde oba moji synové, v Opavě s manželkou žijeme a pracujeme. I proto se asi zrodil nápad na projekt, který by plošně zmapoval situaci škodlivého přízemního ozonu na území města a jeho vliv na zdraví obyvatel Opavy. V posledních letech sice Český hydrometeorologický ústav koncentrace ozonu v Opavě monitoruje, ale pouze na jediném místě v Kateřinkách. Projekt začal v dubnu roku 2013 a končí v dubnu 2014. Mohl byste jmenovat některé spolupracovníky ze tří institucí, které jsou do projektu zapojeny? Petr Pavlíček - Mendelovo gymnázium Opava, Ing. Daniela Nováková - Ústav fyziky, Slezská univerzita v Opavě, Doc. Jan Mrázek, Bc. Martin Polášek - Slezské zemské muzeum v Opavě. Vysvětlete laikům, co je vlastně ten přízemní ozon? Jak vzniká? Jak škodí člověku a jak poškozuje muzejní předměty? Přízemní ozon vzniká v důsledku poměrně složitých fotochemických reakcí ve spodní troposféře z oxidů dusíku, uhlovodíků a kyslíku pod vlivem slunečního záření a podílí se na fotochemickém smogu. Má negativní vliv na lidské zdraví, na vegetaci ve městě i na kulturní a historické památky. Existuje analogie mezi negativním vlivem přízemního ozonu na člověka a jiné organismy. U rostlin ozon poškozuje rostlinné tkáně, snižuje jejich schopnost absorbovat oxid uhličitý z atmosféry a tím může ovlivňovat klimatickou změnu. U člověka může působit negativně na dýchací soustavu, což se projevuje například snížením funkce plic. Ozon rovněž působí na nátěry budov, ale také na vystavované muzejní sbírkové předměty, a to zejména obrazy.
Neplatí, že špatný vzduch je jen v zimě, naopak koncentrace přízemního ozonu jsou nejvyšší v letních měsících. Rozlišujeme dva druhy smogu. Ten, o kterém mluvíme, patří do kategorie tzv. losangelského typu neboli letního smogu. Je fotochemický, vzniká až vzájemnou reakcí látek v ovzduší, je bez mlhy a kouře, takže neviditelný a má silné oxidační, agresivní, dráždivé a toxické účinky. U člověka může působit negativně na dýchací soustavu, což se projevuje například snížením funkce plic. Ozon rovněž působí na nátěry budov, ale také na vystavované muzejní sbírkové předměty, a to zejména obrazy. V jaké fázi se projekt nachází a na kterých místech v našem městě se všude měří hodnoty přízemního ozonu? Od únoru do září jsme měřili koncentrace ozonu paralelně uvnitř a vně Výstavní budovy SZM, dále jsme měřili Na Horním náměstí a asi v sedmi základních školách. Získaná data vyhodnocujeme ve spolupráci se studenty Mendelova gymnázia a jsme asi v polovině řešení. Kdy celý projekt ukončíte a komu předáte naměřené hodnoty? Projekt je realizován v období duben 2013 až duben 2014 na území celé Opavy. Zpráva o stavu přízemního ozonu na území města Opavy bude vypracována do konce roku 2014 a předána Magistrátu v Opavě.
Botanika
Barevný podzim v Arboretu Nový Dvůr .
Přijedou k vám na návštěvu známí? Ukažte jim Arboretum v Novém Dvoře! Spoustu exotických dřevin mohou obdivovat na jaře v době květu. Na podzim budou překvapeni až neskutečnou barevností. Blíží se doba, kdy se budou moci i zimě projít tropickým pralesem v novém
Správní budova Arboreta Nový Dvůr v popředí s červeně zbarveným listím japonské sakury.
V Arboretu v Novém Dvoře roste více než sed, tisíc 7000 druhů rostlin, dřevin a bylin. Návštěvníci zde mohou poznat rostliny vřesovišť, rašelinišť, písečných dun pobřeží Baltu, himálajské rostliny, sbírky dřevin z Číny, Dálného východu a Japonska a rozsáhlé sbírky dřevin a bylin z východního a západního pobřeží a středozápadu Severní Ameriky. Nejvíc Arboretum proslavila velká sbírka zástupců rodu Rhododendron, která patří k nejbohatším svého druhu v Česku. Najdete zde zástupce obřích sekvojí, borovice osinaté z Arizony. Ty patří mezi nejdéle žijící rostliny na světě. Ve své domovině dosahují stáří 4000 let, rostou zde i vývojově prastaré a léčivé jinany, metasekvoje, liliovníky a mnoho dalších exotických i našich dřevin.
Slezské zemské muzeum získalo evropskou dotaci z Regionálního operačního programu Moravskoslezsko na projekt skleníkové expozice. Největší unikátní skleníková expozice má být postavena v Arboretu Nový Dvůr. V ní by si návštěvníci Arboreta mohli prohlédnout tropický deštný prales na ploše dva tisíce metrů čtverečných. Než se prales z vysazených rostlin rozroste, bude to trvat nejméně sedm let. Expozice bude v českém měřítku jedinečná. S vizualizaci skleníku a s plány ředitele arboreta Ing. Dalibora Ličky jsme se mohli již seznámit v denním tisku. V současnosti probíhá legislativní příprava výstavby této velkolepé stavby. Bude mít tvar želvího krunýře o délce 60, šířce 45 a výšce 18 metrů. Již od roku 2016 se pak budeme moci těšit na jeho prohlídku. Skleník bude pojmenován po J. G. Mendelovi, významném slezském rodákovi, přírodovědci a zakladateli genetiky.
Letos na jaře navštívili skleník pravnuci slavného opavského botanika Emanuela Urbana sourozenci, Claire, Martin a Alan. Slíbili, že Opavu ještě jednou navštíví. To už je zavedeme do nového obřího skleníku.
Pěšinky v arboretu vyzývají k procházkám v každou roční dobu.
O Josefovských loukách ZDEZDE
O Josefovských loukách ZDEZDE
Pro pokračování klikněte ZDE ZDEZDE
Pro pokračování klikněte ZDE ZDEZDE
Geologie
Kružberské skály a přehrada Kružberk Cvičné kružberské skály přitahují horolezce nejen z našeho regionu. U přehrady na řece Moravici si pamětníci vzpomenou na úspěšný televizní seriál Velké sedlo, který se zde natáčel v roce 1986.
Kružberské cvičné skály jsou výchozem hornin starších formací, obnažených především erozivní činností zahlubováním koryta řeky Moravice. Tvořeny jsou převážně břidlicemi a drobami, s mnoha přechodovými strukturami. Odkrytý skalní masiv pod betonovou přehradní zdí údolní nádrže je tvořen převážně břidličnatou drobou, méně drobou, o čemž svědčí přirozená vrstevnatost a rozpojitelnost horniny, odlupující se v různě mocných deskách. Skála je místy velmi lámavá, bohatě vrstvená, takže poskytuje velké množství variant výstupů.
Na tomto místě začal Karel Weisshuhn se stavbou rodinné hrobky. Stavba však nebyla dokončena.
Projekt nejvýznamnější vodní nádrže v Kružberku byl vypracován již v letech 1930 - 1932. K realizaci této první údolní nádrže v povodí Odry došlo až v letech 1949 - 1956. Hlavním důvodem k vybudování nádrže byla stále rostoucí potřeba pitné vody pro oblast Opavska a Ostravska, ačkoliv původní záměr sledoval převážně energetické využití průtoků Moravice a také zásobení ostravského průmyslu vodou. Od r. 1997, po vybudování výše položené nádrže Slezská Harta, s níž Kružberk úzce spolupracuje, je zajišťována dodávka surové vody pro vodárnu v Podhradí v dostatečném množství a kvalitě a došlo také ke zlepšení průtoku na Moravici, Opavě a Odře. Zlepšily se podmínky pro život ve zmiňovaných tocích a pro průmyslové odběry z nich. K přepravě vody z přehrady Kružberk do úpravny v Podhradí slouží tlakový přivaděč o průměru 2,4 m, v délce 6,6 km. Na konci odběru pracuje špičková elektrárna s instalovaným výkonem 7 MW. Na nádrži je také doplňkově na dvou turbínách vyráběna el. energie o výkonu 2x100 kW. Významnou funkcí celé kaskády je povodňová ochrana. Transformací povodňové vlny je snížena kulminace stoleté vody z 257 m3/s na 50 m3/S. Železobetonová tížní hráz je založena do skalního podloží tvořeného kulmskými břidlicemi, drobami a slepenci a její celková hmotnost činí 92 700 m3. Bezpečný provoz přehrady garantují zařízení pro detekci deformací a pohybu hrázových bloků.
Pohled z hráze přehrady na Moravicí, která odvádí vodu do řeky Opavy. Ta ústí do řeky Odry, jejíž vody končí v Baltském moři.
Zoologie
Každý rok se těšíme na výlov rybníka Nezmar v Dolním Benešově Rybářství Hodonín, které obhospodařuje rybník Nezmar připravuje každoročně výlov, který je vítanou atrakcí celého okolí Dolního Benešova.
Rybníky jsou zpravidla umělá víceúčelová vodní zařízení. Hladina vody v nich je regulována napouštěcím a vypouštěcím zařízením. Existují samostatné rybníky, ale i rybniční soustavy s napájecími i odvodňovacími náhony a obtokovými stokami, které umožňují regulaci přítoku vody. V případě Benešovských rybníků se jedná o rybniční soustavu kaskádovitě odstupňovaných nádrží, vybudo-vaných na potoku Opusta. Ten pramení mezi Bohuslavicemi a Závadou. Rybníky jsou nejstaršími vodními díly. Jejich původní účel není jednoznačný, ale historický název “stavy” naznačuje, že zadržovaly vodu a byly tak protipovodňovými zařízeními. Chov ryb se však postupně stal natolik důležitý, že se na původní účel "stavů” brzy zapomnělo. Podle umístění můžeme rybníky členit na lesní, luční, návesní, parkové. Podle zdroje vody jsou to rybníky průtočné, zásobované vodou z potoka nebo řeky. Existují však i tzv. rybníky nebeské - zásobované pouze dešťovou vodou. Největší benešovský rybník Nezmar, jehož plocha je asi 65 ha, byl napuštěn v roce 1952. Předtím se na jeho území rozkládala přes dvěstě let louka. V šedesátých letech byla na Opustě vybudována rybniční soustava s rybníky Chobot, Bobrov, Rakovec, Bezedno, Přehyně a Nezmar. S rybnikařením v oblasti Dolního Benešova se začalo již ve 13. stol. Nyní ovšem už těžko určíme, kde se původní rybníky nacházely. Ve velkokapacitních sádkách probíhá rovněž odchov pstruha duhového v objemu 100 metráků ročně. Velkým problémem pro chov ryb jsou v současné době kormoráni, kteří navštěvují benešovské rybníky na jaře a na podzim v početných hejnech až o 40 kusech.
Výlov je velkou příležitostí pro racky, kteří se zde slétávají ze širokého okolí. Většinou to jsou letošní mláďata racka chechtavého, kteří si na typickou černou hlavu musí počkat až do přepeření v příštím roce.
Racci loví rybky na zapadajícím sluncem ozářených vodních plochách, které zbyly po vypuštění rybníka.
Albíni sumce velkého v sádce, kterou můžete vidět ze silnici z Dolního Benešova do Háje ve Slezsku.
Mnoho návštěvníků si neodpustí smaženého kapra nebo pstruha. Někdy zde bývá nabízena i rybí polévka ucha.
Uzel vodních cest je tvořený náhony. Ty naplňují rybníky z potoků Opusty a Štěpánky. Řeka Opava odvádí vodu z této říční krajiny do
. Nejmenší obdivovatelé si mohou prohlédnout vedle exotických ryb i ryby, které žijí v rybníku Nezmar. Kapry, amury, tolstolobiky, sumce a štiky.
Vystavená akvária jsou vděčným terčem fotografů, v jednom z nich byly jeseteři. V jiných vzácnější slunečnice pestré nebo pestrobarevní karasi.
V roce 2003 získala společnost Rybářství Hodonín, s.r.o. do svého majetku koupí 161 ha rybničních ploch v Dolním Benešově na Opavsku. Roční průměrná produkce tohoto střediska se pohybuje okolo 1.000 q tržních ryb. V rámci střediska Dolní Benešov hospodaří úspěšně též na rybníce Štěpán (28 ha), který byl v roce 1994 vyhlášen přírodní rezervací a tvoří velice významný ekosystém nacházející se v těsné blízkosti ostravské aglomerace v nadmořské výšce 212 m. V Dolním Benešově najdete prodejnu ryb na ulici Hájecká. K prodeji je kapr, amur, tolstolobik, štika, sumec, candát, lín a karas. Zde si můžete rybu nechat zabít, vykuchat, naporcovat a třeba i stáhnout. Podniková prodejna v Dolním Benešově byla modernizována v roce 2010 za přispění dotačních peněz z Evropského Fondu pro podporu rybolovu z operačního programu Rybářství. Tímto projektem byla vytvořena zcela moderní provozovna rybářské prodejny, splňující všechny parametry kladené na moderní a ekonomický provoz, včetně požadavků na základní opracování prodávaných ryb.
Rozhovor
Jak chránit přírodu? “Vykoupit ji!” Odpovídá podnikatel a ochránce přírody inženýr Kamil Lisal Oba pánové jsou u odborné veřejnosti známí jako specialisté ve svém oboru poplatné době jejich aktivní činnosti a také tím, že svým studentům nic nedarovali bez odpovídajících znalostí. V dalších letech se mé aktivity omezovali pouze na podporu živých tvorů na zahradě a nejbližším okolí. Zlom nastal až po změně politického režimu. Nikoli ihned, ale nové podněty jsem začal objevovat postupně ,jak na mě doléhaly špatné zprávy o zhoršujícím se stavu fauny a flory v ČR.
Pane Lisale, o vás je známo, že jste úspěšným ředitelem firmy Semix Pluso. Mezi přírodovědci nejen na Opavsku jste také znám jako neúnavný bojovník za ochranu přírody a biodiverzity. Mnohé touto snahou velmi inspirujete! Zajímalo by mě, kde ve svém vytíženém pracovním programu najdete čas na tyto aktivity? Jak se stane z úspěšného podnikatele ochránce přírody? Většina lidí obdivuje silná auta, pěkné oblečení nebo se věnuje sportu a rekreaci. Nás, kteří máme rádi kuňkání žab, poletující motýli rádi objevujeme a obdivujeme vztahy mezi organizmy je opravdu málo. Jak jste se tedy k přírodě vůbec dostal? Kdo vás k tomu vedl? Jak jste začal? Kladný vztah k přírodě by měl mít každý člověk. To by mělo zcela samozřejmě vyplývat ze samé podstaty původu lidí jako živočišného druhu. Proč by se měl moderní člověk stavět negativně ke svým bývalým bratřím tedy jiným živočišným druhům. Přece stále sdílíme s jinými živočišnými druhy stejnou planetu a to v minulosti i nyní. Bohužel skutečnost je poněkud jiná. Často si kladu otázku, proč vlastně vzniká nějaký pravděpodobně druhotně vypěstovaný odpor k přírodě. Jedinou odpověď, kterou nacházím, je chybná výchova v dětství. V dětství se rozhoduje o budoucím smýšlení o významu přírody v moderní lidské společnosti. Nejinak tomu bylo se mnou. Když jsme se s rodiči z bytu přestěhovali do rodinného domku se zahradou se spoustou ovocných stromů na zahradě a většině sousedních zahrad, zcela automaticky se zahrada hemžila zpěvným ptactvem, ježky a jinou havětí. Nejdříve ptáčky jen pozorovat, později přikrmovat a dále jako kluk vyrábět budky pro ptáčky, neslo sebou i nutnost jejich určování. Avšak zásadní pokrok nastal až na škole, kdy jsem absolvoval zkoušky z botaniky u prof. Jiřího Šebánka a zoologie u prof. Dalibora Povolného.
Kdy jste si uvědomil, že musíte přírodě sám pomoct a jak to vůbec začalo? Je velmi důležité, aby ve společnosti byly správně chápány a rozlišovány dva pojmy Ochrana životního prostředí a Ochrana přírody. Samozřejmě, že přírodu nelze úspěšně chránit v poškozeném životním prostředí. Ovšem naopak vůbec neznamená, že kdo dbá na životní prostředí, že tím chrání automaticky i přírodu. Životní prostředí a jeho ochrana je zužována na pojmy jako je čistota vod, čistota ovzduší, zacházení s odpady, nebezpečí plynoucí z různých rizikových výrobních procesů včetně energie z jádra. Tedy vše, co by mohlo ovlivnit kvalitu života lidí. Ochrana přírody v tom zahrnuta není. A to je právě ten hluboký a bohužel zakořeněný omyl. Majoritní část společnosti si neuvědomuje, že kvalitu života nelze dlouhodobě zajistit bez přírody a bioty v ní obsažené.
“Majoritní část společnosti si neuvědomuje, že kvalitu života nelze dlouhodobě zajistit bez přírody a bioty v ní obsažené”. Při sou č asné úrov n i poznání, nikdo nedokáže předpovědět a zaručit , jestli lze lidskou společnost rozvíjet bez obrovského množství druhů rostlin a živočichů, které na zemi stále tvoří součást biosféry planety s námi lidmi. Poučení z toho plyne, že lidé a hlavně ti angažovaní by se neměli uspokojit a neměli by skončit své snažení u třídění odpadů. Je to pouze začátek občanské povinnosti vůči udržitelnému rozvoji. Co je podle vás největším nešvarem v současné ochraně přírody V ČR? Proč je ČR ohrožena biodiverzita zrovna v Česku nejvíce z celé Evropy? Úvahy, které jsem výše zmínil, jsou příčinou zhoršujícího se stavu naší české přírody. A já osobně tento stav považuji za velmi špatný. Často bývá uváděn pojem devastace přírody. Pojem „devastace“ není správný. Příroda není
devastována, je prostě likvidována, je přeměňována na komerční využívání všeho druhu jaké si lze jen představit. Pro přírodu nezbývá místo. Krajina se rozděluje na p ro d ukční l esy, in te n ziv n í p ole , r e gu lov a né ř e k y a industriální a sídelní plochy. Příroda zůstává pouze ve zvláště chráněných územích a ve vyšších polohách na horách. I hory jsou předmětem útoků podnikatelů spekulantů. Většina čitatelů určitě zná politováníhodnou kauzu NP Šumava a vůbec NP v ČR to nemají lehké. Ostatní zvláště chráněná území zabírají plochu někde kolem 1% území (když se odečte plocha CHKO kde si každý dělá co chce) z uvedeného je vidět, že přírodě mnoho plochy nezbývá. Je zřejmé, že na velkém území je nepravidelně roztroušeno množství izolovaných plošek-lokalit, které p o d léh a j í víc e n ebo m é n ě v h o d n é mu ošet řo vá n í, udržování. Většina těchto minilokalit představuje plochy o několika hektarech.
“Krajina se rozděluje na produkční lesy, intenzivní pole, regulované řeky a industriální a sídelní plochy. Příroda zůstává pouze ve zvláště chráněných územích a ve vyšších polohách na horách.” A zde je hlavní problém. Flora a zejména fauna nemůže dlouhodobě na takto izolovaných biotopech přežít. Náhodné přírodní jevy agenetické defekty provázející reprodukci u malých populací ohrozí dříve nebo později přežití mnoha druhů. Ani nejvíce erudovaní odborníci nejsou schopni vyhodnotit praktický dopad malých
izolovaných populací na budoucí úroveň biodiverzity. O této problematice se ví, ale myslím, že se silně podceňuje. Je otázkou, zda lze s tímto stavem něco dělat. Jsem přesvědčen, že je to možné. Ze své praxe jsem zvyklý, že na každý zdánlivě neřešitelný problém je možné najít dobré řešení. Je to jen na nás občanech. Nestačí pouze nadávat nebo rezignovat na dění kolem. Je třeba něco dělat jako jedinec. Někdo má více možností, někdo svede méně, ale nejhorší je nedělat nic. Nespoléhat na státní ochranu přírody. Také u nás v ČR je hodně dobrovolnických spolků ( ČSOP ), ale v jiných státech je soukromých ochránců, spolků a trustů mnohem více. A tak jsem chtěl společně se svými kamarády-spoluzaměstnanci něco užitečného pro českou přírodu udělat a ukázat, že byznys a příroda se nemusí odpuzovat. Že dělat i malé věci má smysl a že příroda je za ně vděčná. Tak v průběhu asi osmi let jsme vzali pod svá křídla postupně lokality Raduňský mokřa d, vápencový lom v Krčmami a posledně ještě Kozmické louky. Zvykli jsme si třídit odpad, topit ekologičtějším plynem nebo si občas kupovat výrobky ekozemědělců nebo fairtrade. Myslíte, že to stačí? Jak jinak reálně by mohl každý občan přírodě skutečně pomoci? S ohledem na zkušenosti z posledních let, kdy si politická garnitura na všech stupních a jejich známí a známí jejich známých, ukořistila jakoukoliv plochu, na kterou dostala zálusk, se nám zdá jako nejjistější vykoupit vhodnou plochu. Takovou plochu věnovat přírodě, vytvořit prostor pro přírodu a zároveň zlepšit propojení mezi lokalitami.
Projekt raduňského mokřadu je jedinečný! Mokřad neslouží jen pro rozmnožování obojživelníků. Je také ekopedagogickou plochou, kde probíhá praktická výuka biologie nejen pro školy, ale také pro širokou vřejnost. Realizátorem je firma Ing. Kamila Lisala Semix Pluso.
Znám vaše některé projekty v ochraně přírody Raduňsky mokřad a lom Krčmáň. Můžete je ve krátkosti popsat. Jak vznikaly? Kdo na tento nápad přišel apod.? Nejstarší naší iniciativou je Raduňský mokřad. Původně se jednalo o pole s ornou půdu, na které stejně nikdy nic pořádného nevyrostlo. Plocha byla mírně zamokřená a hlavně zastíněná. Plodiny včetně kukuřice pěstovat na takové ploše ( a že takových je) byl naprostý nesmysl. Plocha 1,2 ha je malá na to aby tam hnízdilo vodní ptactvo, ale pro plazy a obojživelníky je to hotový ráj. Lokalita slouží vice než osm let, ale stále je co zlepšovat. Aktivity-brigády posledního roku nádherně ukázaly, že když se zvýší heterogenita prostředí různými prvky, mám na mysli komposty, hromady dřeva, drobné tůňky, jak následně vzroste početnost jedinců určitých druhů na jednotce plochy. Tento jev nazývám vděčnost přírody. Raduňský mokřad se již usídlil ve vědomí lidí v našem okrese, máte zkušenosti také s jiným typem biotopu? Protikladem mokřadu je suchý biotop a pro takový jsme chtěli také něco udělat. V naší oblasti Opavska a Hlučínska se nabízely opuštěné pískovny. Jenže k naší lítosti a ke škodě sousedících občanů (škoda, že si to neuvědomují) jich naprostá většina byla již zavezena odpady, nebo v různém stupni zavezení. Prostě suché bezlesí na Opavsku není k nalezení. Tak jsme se museli poobhlédnout po lokalitě mimo okres a skončili jsme ve vápencovém lomu v obci Krčmaň na Olomoucku. Lokalita nám učarovala na první pohled. Lom v té době před šesti roky byl téměř zarostlý náletovými keři a stromy a zejména bezobratlí hlavně motýli čekali na ztrátu svého prostředí se všemi následky. Spousty odpadků z okolních vesnic bylo nutné odvézt. Celkem tři roky trvalo, než se podařilo dostat plochu dle představ. Jedná se tam o dva staré lomy (jeden z toho v našem vlastnictví) vzdálené od sebe 500m oddělené plochou orné půdy. To představuje pro některé druhy nepřekročitelnou bariéru Každý z těchto lomů má svou izolovanou floru a faunu. Aby se předešlo nepříznivým jevům spojených s izolací jednotlivých populací, vykoupili jsme pole mezi lokalitami, oseli regionální směsí bylin a travin a už dva roky slouží kmigracím mezi lokalitami.
Raduňský mokřad bezprostředně po svém vybudování v roce 2005.
Víme, že jste zahájili práce na velkém projekt s pracovním názvem Kozmické louky. O co se jedná? Obecně ptactvo vázané na vodní a mokřadní prostředí, ale zejména skupina bahňáků trpí nedostatkem životního prostoru a na území ČR silně ubývá nebo již vymizela. Něco udělat pro tyto krásné tvory bylo motivem pro realizaci projektu Kozmické louky. V záplavové oblasti mezi Kozmicemi a Jilešovicemi jsme vykoupili zatím 14ha luk. Výkup těchto pozemků byl složitý, nazval bych to strastiplný proces trvající více jak 5 let. Vykoupit bylo nutné i potok, který bude napájet celé území. Záměrem bylo vytvořit soustavu jezírek o různé velikosti a hloubce. Některá budou fungovat jako periodické tůňky, jiné budou trvale zavodněny s nezamrzlou hloubkou. Páteří bude jezírko o ploše 11 ha. Různí obojživelníci a ptáci by si každý měli najít pro sebe vhodné životní prostředí. Zda se podaří vrátit kdysi se vyskytující mokřadní bahňáky, je nejisté, ale bude to záležet na velikosti lokality a potřebném klidu v místech hnízdění. Projekt je spolufinancován z prostředků EU, které administruje Ministerstvo živ. prostředí. Jenom pro představu, o rozsahu díla svědčí údaj, že bude nutno vybagrovat a odvézt 24000 m3 ornice a zeminy, což představuje více jak 3,5 tis. nákladních aut. Veškerý substrát je nutno odvézt, aby zůstalo okolí tůní v režimu zamokřených luk. Navýšení terénu by způsobilo vysušení ploch a znehodnocení biotopu. Součástí projektu je i zmeandrování dosud kanalizovaného uměle napřímeného potoka. Akce se právě nachází ve své 1/3 realizace.
Ptactvo vázané na vodní a mokřadní prostředí, ale zejména skupina bahňáků trpí nedostatkem životního prostoru a na území ČR silně ubývá nebo již vymizela. Něco udělat pro tyto krásné tvory bylo motivem pro realizaci projektu Kozmické louky.
Vykoupením lomu v Krčmáni jsme zachránili biotop vápencového lomu. Jinak by se stal skládkou, jako mnoho pískoven v našem okrese.
Jak si přejete v té nejoptimističtější variantě, že budou Kozmické louky fungovat? Které druhy si přejete, aby se tam objevili? Odměnou za vynaloženou námahu i peníze by bylo, kdyby se lokalita stala atraktivní pro co nejvíce druhů ptáků. Kolem roku 2000 na tomto území hnízdilo několik párů Břehoušů černoocasých. Bylo by skvělé, kdyby se vrátili. Je to nádherný pták, který v ČR buď nehnízdí vůbec, nebo do pěti párů v jižních Čechách. Bekasiny otavní také kdysi byly v tomto místě viděny. Úplně v nejdivočejší fantazii si představuji jak nad vodou krouží Tenkozobci opační. Volavky, čápi by měli být samozřejmostí. Je jisté, že na tahu se tam mohou zastavit kterékoliv druhy. Zda tam zůstanou hnízdit nebo poletí hledat jiné místa k hnízdění, bude záležet na četnosti vyrušování v kritické jarní době. A jaké další cíle chcete v projektu dosáhnout? Cílů kozmického projektu je několik: zadržení vody v krajině, vytvoření prostoru pro co nejbohatší faunu a v neposlední řadě by měla lokalita sloužit zájemcům o přírodu pro potěšení a poučení. A zde před námi stojí velké dilema. Jak zabezpečit potřebný klid na lokalitě a zároveň umožnit zájemcům sledovat život a dění v prostoru. Jisté řešení se již rýsuje. Vdalší fázi projektu chceme zřídit pozorovatelnu v co nejvýhodnějším místě, ale zároveň aby pozorovatelna samotná i přístup k ní byl maskován a přitom nedošlo k rušení. Představy o tomto nelehkém řešení jsou, avšak chceme se ještě inspirovat v zahraničí.
Břehouš černoocasý je dnes velmi vzácným ptákem. Vysoušením mokřadů, melioracemi, přehnojováním a jinou intenzifikací zemědělství se stal na území ČR téměř vyhubeným. V nivě řeky Opavy v minulosti hnízdilo několik párů. Také pro něho má v budoucnu sloužit lokalita Kozmické louky.
Výřez grafické podoby projektové dokumentace k právě realizovaného projektu Kozmické louky (lokalita se nachází jižně od obce Kozmice).
Důle ž itá je ud rž ite lnost projektu. Jak to m á te promyšlené v případě tak velkého území? Vždy se musí mít na mysli, že jedna věc je úspěšné dokončení projektu a jiná záležitost je dlouhodobá údržba. Ta spočívá v sečení přilehlých lučních porostů a odvozu sena. Sena, které nikdo nechce. Částečným řešením by byla pastva. Uvažujeme o pastvě divokých koní. Velký dobytek (koně) a ptactvo se k sobě náramně hodí. Koně by byli pro ptactvo nepřímým zdrojem potravy a ptactvu by poskytovali svou přítomností jakýsi pocit jistoty a zároveň by průběžně udržovali porosty na optimální výškové úrovni, což je velni důležité pro zmíněné ptačí druhy. Realizace takového nápadu je otázkou několika let. A vůbec, s jakými reakcemi jste se setkal při realizaci všech ekologických projektů? Jaké jsou podle vás největší komplikace? Jak na ně reagují lidé a odborná veřejnost? Co na to úředníci? Jak jsem starý, tak jsem nezkušený. Bláhově jsem si myslel, že když s takovým bohulibým projektem vyžadujícím obrovské úsilí a mnoho peněz, seznámím osoby ať už v okolí lokality nebo na úřadech, bude kladně přijat. Skutečnost byla jiná. V lepším případě nezájem, lhostejnost, v horším případě kategorické odsouzení. Mrzí mě to, ale nikomu to ani v duchu nevyčítám. Lidé mají špatné zkušenosti a není se co divit,že nevěří nikomu. Sdělovací prostředky jsou plné takových případů. Je obtížně pochopitelné, že někdo vkládá velké prostředky na úkor svého osobního finančního příjmu do nějakého projektu, ze kterého se nikdy nevrátí ani koruna a naopak spolyká další a další peníze.
Bláhově jsem si myslel, že když s takovým bohulibým projektem vyžadujícím obrovské úsilí a mnoho peněz, seznámím osoby ať už v okolí lokality nebo na úřadech, bude kladně přijat. Skutečnost byla jiná. V lepším případě nezájem, lhostejnost, v horším případě kategorické odsouzení. Kdo jsou vaši největší a nejbližší spolupracovníci? Na které se můžete spolehnout a na ochranu přírody mají stejný názor jako vy? Všechny projekty, které Semix realizoval by nemohly nikdy vzniknout bez mých přátel zejména pana Kratochvila Pavla a Čižmara Michala. Všichni se aktivně podílejí na financování, výkupu pozemků, údržbových pracech a mnoho dalších podpůrných aktivitách. Při manuálních údržbových pracech pomáhá dohromady 5-6 nadšenců a to je neuvěřitelně málo. Dalo by se realizovat mnoho projektů, ale
s tak malým počtem se nedá více zvládnout. Když si představím, kolik lidí denně za poplatek cvičí a běhá v různých zaprášených a nedostatečně větraných tělocvičnách a žádný hmatatelný užitek z toho není a na druhé straně zdravý pohyb v přírodě, zadarmo a ještě kus vykonaného díla. Uvědomí si to někdo a pokud možno brzy? Jste člověk velmi zcestovalý. Které země jste navštívil a kde se nejraději vracíte? A proč? Hledáte v zahraničí inspiraci nebo spíš rekreaci? Ano je pravdou, že často cestuji za přírodou. Ale cestuji hlavně po ČR a sousedních státech, cesty za „exotikou“ na jiný kontinent mě nelákají. Byly by to pro mne ztrátou drahocenného času. Jsem přesvědčen, že je potřeba se starat o českou přírodu, o tu kde jsme doma, tedy v Česku. Mnoho občanů, ale i odborníků velmi často cestuje do vzdálených zemí, jako by u nás příroda ani neexistovala. Velká zvířata jako sloni a nosorožci se těší obrovskému zájmu a nikdo by nechtěl, aby vymřeli. Ale kolik lidí ví o tom, že u nás žije přirozeným způsobem stádečko losů a že když se něco nepodnikne, tak do několika let vyhyne? O rysech a velkých šelmách ani nemluvě. Navíc je třeba se starat nejen o velká zvířata ,ale i o broučky, motýly, samotářské včely a mnoho dalších.
Jsem přesvědčen, že je potřeba se starat o českou přírodu, o tu kde jsme doma, tedy v Česku. Mnoho občanů, ale i odborníků velmi často cestuje do vzdálených zemí, jako by u nás příroda ani neexistovala. Proč tomu tak je? Všechno to svědčí o špatném marketingu ze strany státní ochrany přírody, univerzit ale i biologů tzv. na volné noze. Spojit ochranu přírody s marketingem je nesmírně důležité a řekl bych, že od této schopnosti závisí osud naší přírody. Přírodu je potřeba prodávat a to propagačně, ale i skutečně. Zpoplatnit vstup do národních parků (podmínkou je, aby se jednalo o skutečné národní parky, nikoliv takový paskvil ze kterého udělali NP Šumavu) jako se to děje v afrických NP i jinde.
Spojit ochranu přírody s marketingem je nesmírně důležité a řekl bych, že od této schopnosti závisí osud naší přírody.
Kdyby tzv.místní občané měli prospěch z existence NP, nedívali by se na NP pouze skrz sjezdovky a podobné atrakce. Kdyby spol. Semix nevydávala na účinný marketing velkou část peněz, nedokázala by prodat zboží ročně za 300mil.Kč a neustále rozšiřovat okruh svých zákazníků. Když někdo říká, že stát je potřeba řídit jako firmu, dávám mu za pravdu. Ve firmě musí všechno fungovat, jinak končí. V našem státě mnohé nefunguje. Přírodě pomáháte, kde se dá. Jak ale například vypadá vaše zahrada? Co bychom v ní našli? Já mám ještě jednu lokalitu, o kterou se musím starat. Je 2 to je moje zahrada. Zahradu o ploše asi 2500 m jsem přeměnil na přírodní biotop a ten mi dělá největší radost. Rozmanitost rostlin a živočichů je zde úžasná a denně žasnu nad vděčností přírody v podobě stále nově se objevujících druhů. Ale to úplně jiná kapitola a jiný druh problematiky. Co je vašim největším „ochranářským a přírodovědným“ snem do budoucna? Co ji přejete? Úplně na závěr bych chtěl vyjádřit své hluboké přesvědčení, že životní prostředí i přírodu lze chránit i na území tak hustě zalidněného státu jako je Česko. Jsem zastáncem pokroku všeho druhu, moderních vyspělých technologií, jsem proto, abychom měli moderní dálniční síť, atd. Ale to vše jde dát do souladu s účinnou ochranou
Jednoduchým opatřením v praktické ochraně přírody a v tvorbě lokalit je zakládání květnatých luk. Jedná se jednoduchý a účinný počin, který zvýší biodiverzitu rostlin a na ně vázaných živočichů. Květnaté louky by měly být vysévány všude, kde se dodnes používají travnaté směsi - náspy silnic, porost mezi panely solárních elektráren...
přírody. Dálnice? Proč ne, když budou účinné přechody pro zvěř. Podél dálnic jsou v celém státě obrovské plochy, které kdyby byly osety květnatými lučními směsmi pro rozličný hmyz a sice místo kulturních trav, které ani kobylky nechtějí žrát. To by mělo obrovský dopad na drobné živočichy a jejich šíření podél těchto liniových staveb. Nebo proč musejí dálnice vést právě přes chráněné území, když v sousedství je málo úrodné pole. To není zdaleka jediný příklad, jak skloubit potřeby lidí a přírody. Dokonce i tolik nechvalně známé solární elektrárny by se daly řešit tak, aby sloužily i přírodě. Jednoduše nějakým nařízením stanovit rozpon jednotlivých panelů tak, aby slunce mohlo osvítit luční květnatý porost mezi panely a zároveň zakázat „sečení“ těchto ploch herbicidy . Ptákům nebo motýlům je úplně jedno, jestli létají mezi soláry, hlavně, když je tam dost potravy a míst k rozmnožování. To je moje velké přání, aby lidé prostě své aktivity zkombinovali s vytvářením prostředí pro život. Dnes jsou poskytovány dotace téměř na veškerou investiční činnost, tak tu podporující vznik kousku přírody jednoduše o něco zvýhodnit. Zdá se to docela prosté. K tomu všemu je ovšem nutné probudit v povědomí všech občanů, nebo alespoň státních úředníků pocit potřeby postupovat takovým směrem. Ale jak to zařídit? Klíč k tomu mají všichni rodiče a učitelé.
Listopadový kvíz
Ověřte si své znalosti Testové otázky
Spojovačky (spoj pojmy, které spolu souvisí)
1) Které z těchto živočichů jsou ryby? slunečnice pestrá, hlaváč černý, hlaváček jarní, amur bílý, perlín ostrobřichý, vodouch stříbřitý, hořavka duhová
6) plynový měchýř - umožňuje vznášení ryby ve vodě 7) žábra - dýchání, přijímání kyslíku
2) Co se vylíhne z vajíčka ryby? pulec, jikra, plůdek
8) Jikry jsou samičí pohlavní buňky. Ano Ne
3) Které ploutve jsou párové? ocasní, břišní, prsní, hřbetní, řitní
9) Karasi a kapři jsou dravé ryby. Ano Ne
4) Čím se živí kapři? larvami pakomárů, malými rybkami, vodními rostlinami
10) Plynový měchýř obsahuje kyslík, který ryba vdechuje. Ano Ne Jak se jmenuje tukový výstupek za hřbetní ploutví? Mají ho ryby z čeledi lososovití.
5) Kolik ploutví má kapr?
4, 7, 8
Rozhodnutí o správnosti
Výsledky říjnového kvízu: Testové otázky: 1. ježek, plch, jezevec, psík mývalovitý 2. 600 gramů 3.hmyzem, červy 4. ve hromadě listí 5. 5 Spojovačky: 6. červený 7. obecný Rozhodnutí o správnosti: 8 ano, 9 ne, 10 ne Poznáte, co je na obrázku: A dub letní B dub zimní, C dub červený
Omalovánka
Své odpovědi nám můžete zasílat na adresu:
[email protected]. Budete zařazeni do soutěže. Správnost odpovědí si budete moci zkontrolovat v dalším čísle měsíčníku.
Racci se těší na výlov rybníka Nezmar Na ostrůvku uprostřed rybníka Nezmar seděli dva rackové a vzrušeně debatovali. Na pořadu byli kormoráni, pomlouvali je tak, že na nich nenechali dobré ani peříčko. Starší z nich povídá: „Ty kormorány nám tady byl čert dlužen. Všichni rybáři jsou na ně nazlobení. A ani se jim nevidím. Starají se celý rok, aby v řekách a rybnících bylo plno ryb a potom si přiletí ti černí ptáci se zahnutými zobáky a vyloví, co se dá. Kdo by je měl rád“. Ten mladší si taky přisadil: „Všechny ryby nám sežerou, lupiči jedni černí. My se sice neumíme tak potápět jako kormoráni, ale zase umíme obratněji létat a v bílém kabátku s černou čepičkou nám to ohromně sluší“, pochválil se. Starší a zkušenější racek dodal: „Lidi nás mají velmi rádi, hlavně farmáři, když při podzimní orbě letíme za pluhem a lovíme všechno, co traktorista vyorá: červy, chroustí ponravy, myši. Říkají, že jsme velmi užiteční, my i havrani, kteří nám pomáhají. Ale potřebovali bychom tady silnější pomocníky, ze kterých by kormoráni měli strach. Třeba orly mořské. To by se pak nemohli chovat jako loupežníci“ Jako kdyby to kormoráni uslyšeli, přeletělo jich celé hejno nad racčími hlavami. Bylo to jako veliký tmavý mrak. „Vidíš je, nenasyty, už se přejedli a vracejí se. Letí nocovat někam do Polska“. „My bychom, ale také měli jít na kutě“, zívl mladší. „Zítra je výlov našeho rybníka, už ho vypouštějí celý týden. To bude cvrkot. A těch ryb, už se těším, jak budeme mezi velkými kapry chytat malé plotice a karasy. Přiletí spousta našich kamarádů, budou nás tady stovky. To bude zábava. Škoda, že nepřiletí havrani. Ti se vody bojí.“ Příští den bylo opravdu na co koukat, byla tam spousta dospělých lidí i dětí, rybářů i zvědavců, mnozí si pochutnávali na smažených rybách, děti si prohlížely různé druhy ryb v akváriích, které pro ně rybáři připravili. Plavali tam tolstolobici, amuři, candáti i sumci. Rybáři postupně přitahovali ke břehu velké sítě a vybírali z nich další a další ryby. Ty budou čekat až do Vánoc v sádkách, aby se pak objevily na stole jako vánoční kapři.
Jsme občanské sdružení, které se od roku 1992 zabývá vzděláváním, ekologickými službami, péčí o přírodu, publikační činností a osvětou. Naším krédem je - "učit o přírodě v přírodě". V našem týmu pracuje řada odborníků jako: ekologové, hydrobiologové, botanici, dendrologové, mykologové, zoologové, entomologové, herpetologové, krajinní ekologové, geografové, pedagogové, zahradní architekti, geologové, ekotoxikologové, fotografové, grafici a odborníci v IT, lesníci, zahradníci…
Městům, obcím a organizacím nabízíme odborné služby a poradenství v oblastech vzdělávání a prezentace regionu (naučné stezky, publikace). Poradíme v otázkách ochrany přírody a krajiny, rozvoje venkova, získávání dotací, výzkumu a v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí. Naše projekty jsou velmi populární. Vyznačují se originálním přístupem a pojetím a precizním grafickým zpracováním. Informace jsou na: www.natura-opava.org
Občanské sdružení N a t u r a O p a v a - C z e c h R e p u b l i c E. Beneše 30, 747 05 Opava tel: 00420 737 322 616 e-mail:
[email protected], web: www.natura-opava.org facebook: www.facebook.com/naturaopava
