Příroda kamerunských hor v ohrožení

Příroda kamerunských hor v ohrožení Tropické deštné lesy jsou nejen „plícemi“ naší planety, ale také centrem rozmanitosti druhů. Kamerunské hory představují ojedinělé pohoří v rámci celé západní a střední Afriky. V  průběhu vývoje se zde vyvinula řada druhů zvířat a rostlin, které se jinde nevyskytují. Původní horský les

KAMERUN

Odlesnění kamerunských hor

Mezi druhy ptáků, které jsou citlivé na změnu prostředí patří například vzácný turako Bannermanův (Tauraco bannermani), leskňáček horský (Platysteira laticincta) nebo apalis černolímcový (Apalis pulchra).

Apalis černolímcový

v dnešní době díky člověku bohužel prakticky zcela vymizel a přirozená stanoviště pro řadu druhů tak nenávratně zanikla. Jedním z cílů projektu českého týmu je zjistit, nakolik jsou ojedinělé druhy ptáků a rostlin schopny adaptace na nové podmínky. Již dnes je zřejmé, že řada druhů by mohla díky dalšímu kácení zcela vymizet.

Turako Bannermanův

Součástí projektu je také podrobná studie vztahu opylovač-rostlina, který může být významným ukazatelem zachovalosti společenstva. Vztahy mezi rostlinami a jejich opylovači se vyvíjely po milióny let. Výsledná rovnováha však může být díky nevhodnému zásahu člověka zcela zničena během několika desetiletí. Výsledky podrobné studie dokazují velmi těsné vztahy mezi některými členy tohoto řetězce, například mezi netykavkou Impatiens sakeriana a strdimilem modrohlavým (Cyanomitra oritis). Oba druhy jsou pro kamerunské hory endemité (nikde jinde nežijí) a jsou těsně vázány na původní prostředí. Vztah mezi rostlinami a jejich opylovači může být o to křehčí, že k jeho zániku stačí vymizení jednoho článku složitého řetězce. Na projektu se podílí Přírodovědecká fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích (Jan Riegert), Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze (Ondřej Sedláček), Botanický ústav Akademie věd České republiky (Štěpán Janeček) a nevládní organizace SATEC - Sustainable Agriculture Technicians, Big Babanki z Kamerunu.

Vakcinace psů proti vzteklině v pohoří Mt. Kulal v Keni Vzteklina, smrtelné virové onemocnění zvířat a člověka, je vážným zdravotním problémem severní Keni. V Africe má při šíření vztekliny nejdůležitější úlohu domácí pes, který je zdrojem nákazy nejen pro člověka, ale i pro volně žijící africké masožravce. Lokální epidemie vztekliny v posledním desetiletí mimo jiné těžce zasáhly populace vzácných vlčků ethiopských Canis simensis a psů hyenovitých Lycaon pictus.

KENA

Polonomádští pastevci kmenů Turkana, Samburu, Gabra a Rendille v severní Keni žijí tradičně ve velmi úzkém kontaktu s domácími psy. Počty smrtelných případů vztekliny jsou zde stále častější. Současná veterinární medicína má dostatek prostřed-

Fena se štěnětem

ků pro prevenci a omezení vztekliny u zvířat, především injekční a případně i orální vakcinaci, která psům poskytuje několikaletou ochranu. Vakcinace psů je však v podmínkách severní Keni stále omezena a místní veterinární správa problematiku vztekliny řeší raději trávením psů strychninem. Tento způsob je v rozporu s kmeno-

Veterinární zákrok

vou kulturou i s principy animal welfare a navíc představuje riziko otravy pro obyvatele vesnic i domácí zvířata. Strychninové návnady kladené v okolí vesnic jsou také smrtelným rizikem pro volně žijící šelmy. Příčiny současné situace je možno hledat v nedostatku financí, neinformovanosti obyvatel, nedostupnosti oblasti a v omezených možnostech místní veterinární služby. Cílem mezinárodního projektu vedeného Veterinární a farmaceutickou univerzitou v Brně je zavést v modelových oblastech kolem jižního cípu jezera Turkana systém a metodiku preventivní vakcinace vedoucí k omezení vztekliny u lidí a zvířat a pozitivním příkladem tak vzbudit zájem místních orgánů o podobné akce v okolí. Kromě preventivní vakcinace psů je nedílnou součástí i zajištění prostředků pro pre- a postexpoziční vakcinaci lidí, zejména dětí. Projekt probíhá pod vedením Dr. Davida Modrého z Veterinární a farmaceutické univerzity Brno a Dr. Andrei Mihalca z University of Agricultural Sciences and Veterinary Medicine, Cluj-Napoca v  Rumunsku, ve spolupráci s  veterinární správou District Veterinary Office Marsabit v Keni a Continental New Life International z USA.

Poradenství v oblasti chovu ryb a drůbeže (provincie Bié, Angola)

Děti na lovu ryb na řece Cucema.

Tři desítky let trvající občanská válka zanechala na přírodním bohatství a zemědělství Angoly znatelnou a těžko smazatelnou stopu. Většina obydlí a domů je pobořena, elektrický proud funguje jen několik hodin denně, neexistuje zde kanalizace, vodovodní síť a rozsáhlá území v sobě nadále skrývají smrtelnou hrozbu v podobě nevybuchlé munice či nastražených min.

ANGOLA

Provincie Bié, srovnatelná svou rozlohou s Českou republikou, byla postižena z celé země nejvíce. Většina místních obyvatel je přímo závislá na zemědělství, které stěží stačí na pokrytí jeho základních životních potřeb. Pěstuje se zde hlavně kukuřice, proso, či maniok. Zvířata se chovají málo Spolupráce s místními rybáři. a proto se náš projekt zaměřuje právě na zvýšení podílu živočišných druhů na země- Nequilo byl již vybudován modelový kachník pro chov kachen a rybníček pro chov dělské produkci. ryb. Místní obyvatelé jsou přímo zapojeni Cílem projektu je zavedení společného do aktivit projektu a učí se, jak se o takový chovu ryb a drůbeže ve vybraných místních chov starat. Pokud vše zvládnou, vyprodukomunitách. Ve spolupráci s komunitou kují více vajec a ryb, což bude sloužit zejména pro jejich kvalitnější obživu, ale i jako obchodní artikl. Navrhnutý systém je založen na používání místních materiálů, aby mohl být rozšířen i do dalších oblastí v provincii. Projekt je realizován v rámci zahraniční rozvojové spolupráce České republiky a je financován Ministerstvem zemědělství ČR. Více informací o projektu, jeho aktivitách a aktuálních novinkách se dozvíte na webových stránkách www.angola.czu.cz

Děti přinášející drůbež k očkování.

Zachráníme antilopu Derbyho? Jedna z největších a nejkrásnějších antilop na světě, západní poddruh antilopy Derbyho (Taurotragus derbianus derbianus), čelí bezprostřednímu riziku ohrožení. Podle nejnovějších zpráv se vyskytuje pouze na území národního parku Nikolo Koba v Senegalu. Při sčítání zvěře, kterého se účastnili i zástup-

SENEGAL

Niokolo - samec antilopy Derbyho

Mladý samec Matam

Samice Selémata a Fathala s mláďaty

ci našeho výzkumného týmu, přežívá ve vol- ďat. V současnosti je v rezervacích Bandia né přírodě posledních 150 jedinců! a Fathala chováno dohromady 44 těchto krásných antilop ve třech stádech. V roce 2000 se podařilo z volné přírody odchytit jednoho samce a pět samic, které První úspěchy ale ještě neznamenají, že je jsou od té doby chovány v chráněné oboře vyhráno. Tým českých vědců spolupracující v rezervaci Bandia na západním pobřeží se senegalskými organizacemi na ochranu Senegalu. Zvířata si v novém domově rychle přírody čeká ještě mnoho práce, než bude zvykla a brzy jsme se dočkali i prvních mlá- moci svou bitvu o přežití těchto antilop prohlásit za vyhranou. Podaří se to?

Práce v terénu

Na záchraně antilopy Derbyho se podílí senegalská společnost SPEFS (Společnost na ochranu volně žijících zvířat Senegalu), DPNS (Ředitelství národních parků Senegalu) a tým odborníků i nadšenců z Institutu tropů a subtropů České zemědělské univerzity v Praze. Projekt probíhá pod záštitou Ministerst va zahraničních věcí ČR a  Ministerstva životního prostředí ČR.

Mizející buvolci Buvolci jsou antilopy s typickým tvarem těla, přizpůsobeni velmi rychlému běhu. V mnoha druzích obývají otevřené pláně po celé Africe na jih od Sahary. Několik druhů a poddruhů buvolců bylo již vyhubeno a další ubývají převážně v důsledku ničení jejich přirozeného životního prostředí. Z míst, kde

ETIOPIE

Buvolci Swayneovi v rezervaci Senkelle.

Kde žijí lidé, nežijí buvolci.

Pelikani v narodnim parku Nech sar.

Zebry se zde pasou i ve společnosti dobytka.

Národní park Nech Sar je domovem 34 buvolců.

se dříve pásli, musí ustupovat před stády dobytka a políčky místních obyvatel. To je také případ buvolců Swayneových (Alcelaphus buselaphus swaynei), kterých zbývá posledních několik stovek. Posledním útočištěm buvolce Swayneova jsou tři rezervace v jižní Etiopii. Nejvíce buvolců žije v rezervaci Senkelle, která byla založena v roce 1974 právě za účelem jejich ochrany, v současné době zde žije 369 buvolců. Druhá skupina žije v národním parku Maze a třetí v národním parku Nech Sar. Jejich počty, ekologii, chování a možnosti ochrany tady zkoumá tým českých vědců a studentů. Výzkum buvolce Swayneova probíhá pod záštitou Institutu tropů a subtropů České zemědělské univerzity v Praze a společnosti African Parks Foundation.

Kdo jsou rypoši? Rypoši jsou afričtí hlodavci, žijící takřka celý život v rozsáhlých podzemních labyrintech, které si sami hloubí svými mohutnými řezáky. Jejich potravu totiž tvoří hlízy a kořeny rostlin. Fascinující přizpůsobení k podzemnímu životu však není to jediné, čím jsou zajímaví. Zatímco některé druhy rypošů jsou

MALAWI

Rypoší krtina

Pasti na rypoše

Oblast rypošů

Rypoš označený obojkem s vysílačkou

Podle vysílačky lze zjistit kde se nachází..

striktní samotáři, jiné žijí v rozsáhlých koloniích na způsob hmyzích států. Výzkumníci z Jihočeské univerzity podnikají expedice do srdce Afriky, aby tam zkoumali život těchto zvířat v jejich přirozeném prostředí. Během jedné z nich připevnili na několik jedinců rypoše stříbřitého miniaturní vysílačky, což jim umožnilo dlouhodobě sledovat jejich pohyb pod zemí. Výzkum přinesl řadu zajímavých poznatků. Bylo například zjištěno, že i v podmínkách absolutní tmy mohou mít rypoši pravidelný rytmus aktivity a odpočinku. Reagují totiž na nepatrné změny teploty pod zemí. Výzkum různých aspektů biologie rypošů probíhá pod vedením Dr. Radima Šumbery též v laboratorních podmínkách na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity a podílí se na něm řada studentů. Kontakt: Dr. Radim Šumbera, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Přírodovědecká fakulta, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice, e-mail: [email protected]