Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy
Přípravné trestní řízení Bakalářská práce
Autor:
Irena Horáková Právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce:
Praha
Mgr. Zdeňka Kalová
Duben, 2011
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Předklášteří dne 29. 4. 2011
Irena Horáková
Anotace Tato bakalářská práce se zabývá jedním ze stadií trestního řízení, kterým je přípravné řízení trestní. Charakterizuje jeho pojem a účel, který rozděluje dle forem uplatňovaných v českém právním řádu. Zabývá se samotným průběhem přípravného řízení trestního včetně jeho účastníků a orgánů činných a současně uvádí zásady, podle kterých je přípravné řízení trestní vedeno. Závěr vyjadřuje vlastní poznání autora.
Annotation This thesis deals with one of the stages of criminal proceedings, which is Preliminary Criminal Proceedings. Characterized by its concept and purpose, which divides the forms as applied in the Czech legal order. It deals with the actual conduct of the criminal trial and its participants, including law enforcement and also sets out the principles which guided the preparation of criminal proceedings. The conclusion expresses the author´s own knowledge.
Obsah: ÚVOD ..................................................................................................................................................................... 5 1. PŘÍPRAVNÉ ŘÍZENÍ TRESTNÍ, POJEM A ÚČEL .................................................................................... 8 1.1 PŘÍPRAVNÉ ŘÍZENÍ OBECNĚ ........................................................................................................................... 8 1.2 FORMY PŘÍPRAVNÉHO ŘÍZENÍ ........................................................................................................................ 9 1.2.1 Postup před zahájením trestního stíhání ............................................................................................. 11 1.2.2 Vyšetřování ......................................................................................................................................... 12 1.2.3 Zkrácené přípravné řízení ................................................................................................................... 14 2. PRŮBĚH PŘÍPRAVNÉHO ŘÍZENÍ, ZÁSADY UPLATŇOVANÉ V PŘÍPRAVNÉM ŘÍZENÍ............ 16 2.1 SAMOTNÝ PRŮBĚH PŘÍPRAVNÉHO ŘÍZENÍ TRESTNÍHO .................................................................................. 16 2.1.1 Podnět k zahájení trestního stíhání ..................................................................................................... 16 2.1.2 Zahájení trestního stíhání ................................................................................................................... 18 2.1.3 Skončení přípravného řízení ............................................................................................................... 21 2.2 ZÁSADY UPLATŇOVANÉ V PŘÍPRAVNÉM ŘÍZENÍ ........................................................................................... 23 2.2.1 Zásady obecné..................................................................................................................................... 23 2.2.2 Zásady dokazování .............................................................................................................................. 24 2.2.3 Zásady řízení před soudem ................................................................................................................. 24 2.2.4 Zásady opravného řízení ..................................................................................................................... 25 3. ORGÁNY ČINNÉ A ÚČASTNÍCI PŘÍPRAVNÉHO ŘÍZENÍ ............................................................................. 26 3.1 ORGÁNY PŘÍPRAVNÉHO ŘÍZENÍ TRESTNÍHO ................................................................................................. 26 3.1.1 Organizace a působnost Policejního orgánu ...................................................................................... 27 3.1.2 Státní zástupce .................................................................................................................................... 30 3.1.3 Soud .................................................................................................................................................... 35 3.2 ÚČASTNÍCI PŘÍPRAVNÉHO ŘÍZENÍ TRESTNÍHO .............................................................................................. 38 3.2.1 Podezřelý, obviněný a jeho zákonný zástupce ..................................................................................... 38 3.2.2 Obhájce ............................................................................................................................................... 40 3.2.3 Poškozený............................................................................................................................................ 41 3.2.4 Probační úředník ................................................................................................................................ 42 3.2.5 Svědek ................................................................................................................................................. 43 3.2.6 Znalec a tlumočník .............................................................................................................................. 43 ZÁVĚR ................................................................................................................................................................. 45
4
Úvod Přípravné řízení trestní je svého druhu popelkou mezi ostatními stadii trestního řízení, neboť se jedná o stadium často podceňované a přehlíţené. Na jednu stranu takový postoj k němu má svoji logickou oporu v tom, ţe je ovládáno zásadou neveřejnosti. Širší veřejnost tedy nemá moţnost sledovat průběh a vývoj přípravného řízení tzv. v přímém přenosu, je omezena na zprostředkování zpravidla pouze základních informací, které poskytují policejní tiskoví mluvčí nebo které přinášejí média, přičemţ se jedná o informace mnohdy velmi kusé či povrchní nebo dokonce v důsledku „informačního šumu“ nepřesné či přímo zkreslené. Stejně tak veřejnost nemá moţnost nahlíţet do tváří podezřelých, obviněných, poškozených nebo svědků a vnímat a dále zpracovávat jejich emoce, jak je tomu naopak při ústních jednáních soudů, kde se rozhoduje o vině a trestu. Takový stav jistě k vyšší atraktivitě tohoto stadia trestního řízení nepřispívá. Nejde samozřejmě jenom o atraktivitu – s její absencí či alespoň s jejím niţším stupněm jsou spojeny i jiné negativní prvky, které nejsou či nemusí být na první pohled zcela zřejmé. Jiţ na tomto místě lze připomenout, ţe stěţejní výkonnou roli v rámci přípravného řízení trestního plní policejní orgán, resp. osoba v něm sluţebně činná, která je přirozeně ve sluţebním poměru u Policie České republiky. Policie České republiky je však pověřena úkoly i v jiných oblastech činností, ať uţ se jedná o pořádkovou sluţbu, dopravní sluţbu atp., přičemţ tyto jiné oblasti jsou oproti trestnímu řízení rozhodně viditelnější. Zjednodušeně řečeno, zatímco o přípravném řízení trestním se běţný občan dozví jenom to, co si přečte v novinách nebo uvidí v televizi, tyto jiné oblasti činnosti Policie České republiky má příleţitost vnímat osobně, přičemţ kvalita či nekvalita výkonu těchto činností se jej o to bezprostředněji dotýká. Z tohoto pohledu odpovědní funkcionáři Policie České republiky mohou klást větší důraz na spolehlivý výkon těchto jiných oblastí činností a tedy naopak mohou být méně motivováni investovat do zajištění výkonu přípravného řízení trestního odpovídající energii (organizační, řídící, metodickou) a prostředky, ať uţ by měly sestávat z prostředků věcných (finance, osobní vozidla, technika atp.) či tzv. z lidských zdrojů. Na druhou stranu význam jinak mnohdy navenek „neviditelného“ přípravného řízení trestního řádně oceníme tehdy, pokud si uvědomíme návaznost a vzájemnou propojenost všech stadií trestního řízení. Postačí přitom vyjít ze zásady obţalovací, dle které trestní stíhání před soudy 5
je moţné jen na základě obţaloby nebo návrhu na potrestání, které podává státní zástupce. Tedy jedině státní zástupce svým podáním soudu určuje konkrétní osoby, o jejichţ vině či nevině rozhoduje soud, a také jedině státní zástupce svým podáním určuje skutek, který je soud oprávněn projednat. Státní zástupce však můţe podat obţalobu (návrh na potrestání) pouze na osobu, proti které bylo zahájeno trestní stíhání jako proti obviněnému (sděleno podezření ve zkráceném přípravném řízení). Pokud ovšem – za předpokladu, ţe konkrétní trestný čin byl spáchán – policejní orgán nezjistí potřebné skutečnosti dostatečně odůvodňující závěr, ţe tento trestný čin spáchala určitá osoba, potom samozřejmě ani není a nebude osoby, o jejíţ vině – a v případě uznání viny téţ o druhu a výměře trestu, který jí má být uloţen – by soud mohl rozhodovat. K tomuto přistupuje další neméně významný faktor. Aby soud mohl o vině a příp. téţ trestu určité osoby kvalifikovaně rozhodnout, neobejde se bez přesvědčivých důkazů s velkou vypovídací hodnotou. Je nesporné, ţe dle současné právní úpravy rozhodující „masu“ těchto důkazů provádí právě soud v hlavním líčení, ale stejně tak je nesporné, ţe procesně pouţitelné důkazy mohou být pouze takové, které kvalitně a v souladu s trestním řádem vyhledá, opatří a zajistí právě policejní orgán v přípravném řízení trestním. Obecně platí, ţe je velmi obtíţné a mnohdy prakticky nemoţné aţ v rámci řízení před soudem opatřit k provedení důkaz, který byl zcela opomenut policejním orgánem. Základním právním předpisem, který stanoví „pravidla hry“ pro přípravné řízení trestní, a který samozřejmě policejní orgán, příp. další orgány činné v přípravném řízení musí plně respektovat a náleţitě realizovat, je zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád). Trestní řád (dále v textu jen TŘ) příslušnou právní úpravu obsahuje v Části druhé, která je označena jako „Přípravné řízení“, a která sestává z Hlavy deváté pod názvem „Postup před zahájením trestního stíhání“, a z Hlavy desáté pod názvem „Zahájení trestního stíhání, další postup v něm a zkrácené přípravné řízení“; Hlava desátá se potom člení na Oddíl první : „Zahájení trestního stíhání“, Oddíl druhý : „Vyšetřování“, Oddíl třetí : „Zvláštní ustanovení o vyšetřování některých trestných činů“, Oddíl čtvrtý : „Rozhodnutí v přípravném řízení“, Oddíl pátý : „Dozor státního zástupce“, Oddíl šestý : „Obţaloba“, Oddíl sedmý : „Zkrácené přípravné řízení“.
6
Cílem mé bakalářské práce je na základě normativních právních aktů a dostupných komentářů z odborné praxe vysvětlit problematiku přípravného řízení trestního. Přitom vycházím z citované právní normy a hodlám se zaměřit chronologicky na vyloţení pojmu a účelu přípravného řízení trestního, vyloţím průběh přípravného řízení a zásady, které se v něm uplatňují, a nakonec se budu zabývat orgány činnými v přípravném řízení trestním a účastníky přípravného řízení.
7
1. Přípravné řízení trestní, pojem a účel Přípravné řízení trestní je jedním ze stadií trestního řízení, do jehoţ průběhu spadá jako jeho nedílná součást. Navazuje na něj předběţné projednání obţaloby, hlavní líčení, opravné řízení (řádné a mimořádné) a řízení vykonávací. Ve všech těchto časových úsecích plní svůj účel a povinnost policejní orgán, státní zastupitelství a soud, popřípadě další osoby či zúčastněné orgány. Přípravné řízení je velmi důleţitým stadiem, ve většině projednávaných věcí se zaměřuje na vyhledávání, opatřování a zajišťování potencionálních důkazů, které jsou pak uplatňovány v řízení před soudem. Rozhodující roli zde hraje policejní orgán a státní zástupce. Oba tyto orgány jsou povinny přijímat trestní oznámení, při jeho přijmutí však musejí oznamovatele poučit o odpovědnosti za vědomě nepravdivé údaje, a pokud o to oznamovatel poţádá, do 1 měsíce jej vyrozumět o učiněných opatřeních (§ 158 odst.2 TŘ). Propojenost zmíněných orgánů se má tak, ţe průběh vyšetřování policejního orgánu spadá pod dozor státního zástupce.
1.1 Přípravné řízení obecně Přípravné řízení trestní je předsoudním stadiem trestního řízení. Dle § 12 odst. 10 TŘ se jím rozumí úsek trestního řízení od sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení nebo provedení neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mu bezprostředně předcházejí, a nebyly-li tyto úkony provedeny, od zahájení trestního stíhání do podání obţaloby, postoupení věci jinému orgánu nebo zastavení trestního stíhání, anebo do rozhodnutí či vzniku jiné skutečnosti, jeţ mají účinky zastavení trestního stíhání před podáním obţaloby, zahrnující objasňování a prověřování skutečností nasvědčujících tomu, ţe byl spáchán trestný čin, a vyšetřování. Jinak řečeno, přípravné řízení trestní je takové stadium trestního řízení, ve kterém z podstaty věci je činný zejména a především policejní orgán, který koná pod dozorem státního zástupce. Přípravné řízení končí buď podáním obţaloby (§ 176 TŘ), postoupením věci jinému orgánu (§ 171 TŘ), zastavením nebo přerušením tr. stíhání (§ 172-173 TŘ), podmíněným odloţením podání návrhu na potrestání (§ 179g TŘ), podmíněným zastavením trestního stíhání (§ 307 a § 309 TŘ) anebo odstoupením od trestního stíhání dle § 70 zák. č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeţe. 8
Smyslem přípravného řízení je zajistit podklad pro rozhodnutí, jestli má být k věcně a místně příslušnému soudu podána obţaloba nebo jestli bude od dalšího trestního stíhání upuštěno. K úkonům přípravného řízení patří téţ zajištění důkazů a obvinění osob pro budoucí řízení před soudem. Důleţitým úkolem v přípravném řízení je rychlá reakce na spáchaný trestný čin, čímţ lze zabránit ztrátě důkazů, úniku pachatele od trestní odpovědnosti a také zamezit pokračování v trestné činnosti. V přípravném řízení trestním se nejlépe promítá zájem státu na efektivnosti a rychlosti trestního řízení. Přípravné řízení má také za úkol zajistit a tak poskytnout ochranu oprávněným zájmům před diskreditováním a také ušetřit soudy před zbytečnými a neprůkaznými kauzami, u nichţ nejsou splněny alespoň minimální poţadavky na objasnění věci ve smyslu podezření z trestného činu. Na druhou stranu i v přípravném řízení trestním je třeba se zabývat základními otázkami trestního řízení jako takového, tj. a) zda se stal skutek, pro který je vedeno prověřování, b) zda je tento skutek trestným činem (přečinem či zločinem dle zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku), a konečně c) zda tento skutek spáchal podezřelý či jiná konkrétně určitá osoba.
1.2 Formy přípravného řízení Dle trestního řádu můţeme přípravné řízení rozlišit na dva časové úseky: 1. Postup před zahájením trestního stíhání, zde jde např. o přijímání a prověřování oznámení a jiných podnětů důvodně nasvědčujících tomu, ţe byl spáchán trestný čin, sledování osob a věcí a další (§ 158 aţ § 159b TŘ). 2. Vyšetřování, které zahrnuje zahájení trestního stíhání, další postup v něm a zkrácené přípravné řízení (§ 160 aţ § 179 TŘ). Výše zmíněné členění se týká standardního a rozšířeného přípravného řízení. Rozšířené přípravné řízení je upraveno v ustanoveních § 168 aţ 170 TŘ, které se uţijí při vyšetřování trestných činů, o nichţ koná řízení v prvním stupni krajský soud. Zjednodušeně řečeno, standardní přípravné řízení je vedeno principem, dle kterého těţiště dokazování spočívá v řízení před soudem (důkazy provedené v přípravném řízení jsou procesně pouţitelné v řízení před soudem jen velmi omezeně), naproti tomu rozšířené přípravné řízení z tohoto principu vybočuje tím, ţe rozšiřuje rozsah důkazů provedených v přípravném řízení, které
9
jsou pouţitelné i v řízení před soudem. Další, zvláštní formou přípravného řízení je tzv. zkrácené přípravné řízení. Dle současné právní úpravy se má přípravné řízení zaměřit ve většině projednávaných věcí především na vyhledání (opatření) potencionálních důkazů, jejichţ provedení (nikoliv tedy opakování) by mělo proběhnout aţ v řízení před soudem. Po novele trestního řádu jiţ z hlediska dokazování v širším slova smyslu není přípravné řízení striktně diferencováno na fázi řízení před zahájením trestního stíhání a na fázi řízení po zahájení trestního řízení, v důsledku čehoţ odpadá dřívější duplicita úkonů prováděných různými policejními orgány. Negativa předchozí právní úpravy si snadno lze představit na následujícím modelovém příkladu. Na místě veřejnosti přístupném byl spáchán neznámým pachatelem trestný čin, spočívající například v loupeţném přepadení náhodného chodce, a tento trestný čin byl telefonicky oznámen Policii České republiky. V takovém případě byla na místo vyslána policejní hlídka, která ověřila skutečnosti uváděné v telefonickém oznámení, a pokud se potvrdily, zjistila totoţnost přítomných osob, ať jiţ v postavení poškozených nebo svědků, stručně si poznamenala jejich vyjádření a věc předala vyšetřovateli. Za této situace osoba v postavení svědka velmi důvodně mohla očekávat následné předvolání na příslušnou policejní sluţebnu, kde s ní byl sepsán písemný protokol o její výpovědi. Pokud se mezitím z neznámého pachatele stal pachatel známý, tj. bylo zahájeno trestní stíhání určité osoby, nezbylo vyšetřovateli neţ opětovně předvolat osobu v postavení svědka a znovu ji vyslechnout v téţe věci a ke shodným skutečnostem, tentokrát však jiţ na tzv. protokol o výslechu svědka. Pokud se výpověď obviněného a výpověď svědka v podstatných bodech lišila, nebylo vyloučeno, ţe osoba v postavení svědka byla nucena opětovně navštívit policejní sluţebnu a zde se vyjádřit k rozporům, které jí byly předestřeny. Tím samozřejmě pro tuto osobu věc neskončila, neboť musela očekávat nejméně v jednom případě další předvolání, tentokrát k hlavnímu líčení, kde jí nezbylo neţ před soudem a za přítomnosti obţalovaného v podstatě zopakovat to, co jiţ vícekrát uvedla do příslušných protokolů před vyšetřovatelem. Nazíráno na naprosto shodné loupeţné přepadení z pohledu současné právní úpravy, potom na místě samém svědek ústně vylíčí policejní hlídce skutečnosti, které vnímal, a jistě se bude muset dostavit na policejní sluţebnu k sepsání písemného protokolu; v případě, ţe bude zjištěn a tedy obviněn a následně i obţalován pachatel, učiní svědek svojí procesně pouţitelnou svědeckou výpověď aţ v řízení před soudem (v hlavním líčení). Takto tedy zcela 10
odpadá opakované pořizování výpovědí téţe osoby ke shodným skutečnostem v přípravném řízení před policejním orgánem, přičemţ bonus v podobě úspor času, energie, ale i vynaloţených prostředků ze strany všech zúčastněných rozhodně není zanedbatelný. Orgány činné v trestním řízení, zde tedy státní zástupce i policejní orgán, jsou v přípravném řízení povinni organizovat svou činnost tak, aby účinně přispívali k včasnosti a důvodnosti trestního stíhání (§ 157 TŘ). Současně musí dát obviněnému plnou moţnost uplatnění práv obhajoby (§ 33 odst. 5 TŘ). Ustanovení § 164 TŘ ukládá orgánům činným postupovat při vyšetřování rychle, iniciativně, objektivně a musí v potřebném rozsahu objasnit všechny skutečnosti důleţité pro posouzení případu a svědčící ve prospěch či neprospěch obviněného.
1.2.1 Postup před zahájením trestního stíhání Pod dozorem státního zástupce probíhá tzv. prověřování oznámení a jiných podnětů. Tyto úkony jsou pouţitelné i v dalším trestním řízení. Fáze prověřování však nemusí vůbec nastat, a to, kdyţ je přípravné řízení zahájeno přímo sdělením obvinění dle § 160 TŘ, při této situaci se nesepisuje záznam o zahájení úkonů trestního řízení. Standardní prověřování je zahájeno právě zmíněným sepsáním záznamu o zahájení úkonů trestního řízení (§ 158 odst. 3 TŘ), ve kterém policejní orgán uvede skutkové okolnosti, pro které se řízení zahajuje, a způsob, jakým se o nich dozvěděl (takto vlastně stručně vyjádří výsledky svého předcházejícího relativně neformálního šetření). Opis záznamu zašle do 48 hodin od zahájení trestního řízení státnímu zástupci. Státní zástupce má dle § 157 odst. 2 TŘ oprávnění po orgánu policie vyţadovat spisy, dokumenty, materiály a zprávy o postupu při prověřování oznámení, odejmout policejnímu orgánu kteroukoliv věc a učinit opatření, aby byla přikázána jinému policejnímu orgánu, nebo dočasně odloţit zahájení trestního stíhání. Během prověřování policejní orgán zajišťuje stopy trestného činu a opatřuje potřebné podklady. Má současně oprávnění vyzvat osobu či osoby k podání vysvětlení (§ 158 odst. 6 TŘ), v řízení o zločinu je taková osoba povinna vyhovět ihned. Jestliţe se osoba, která byla řádně vyzvána k podání vysvětlení bez dostatečné omluvy nedostaví, můţe být dokonce předvedena. Na to a na jiné následky nedostavení se dle § 66 TŘ však musí být taková osoba upozorněna. Je-li třeba při prověřování skutečností k moţnému spáchanému trestnému činu provést neodkladný či neopakovatelný úkon spočívající ve výslechu svědka nebo v rekognici (kriminalistická metoda kdy osoba znovu pozná a určí totoţnost osoby nebo věci, zejména 11
pachatele, nástroje pouţitého k trestnému činu a předmětu útoku)1, musí být takový úkon proveden za účasti soudce (§ 158a TŘ), tomu však nepřísluší přezkoumávat, zda skutečně jde o úkon neodkladný či neopakovatelný. Ve fázi prověřování můţe policejní orgán vyslechnout i jiné osoby jako svědky, více uvádí § 164 odst. 1 TŘ – např. jde-li o výslech osoby mladší patnácti let nebo osobu, o jejíţ schopnosti správně a úplně vnímat jsou s ohledem na její psychický stav pochybnosti, atd. Skončení prověřování se řídí lhůtami dvou, tří a šesti měsíců (§ 159 odst. 1 TŘ), jinak musí policejní orgán státnímu zástupci zdůvodnit, proč ji nedodrţel a poţádat o prodlouţení lhůty. Nejde-li ve věci o podezření z trestného činu, státní zástupce nebo policejní orgán věc odloţí usnesením, jestliţe není na místě vyřídit věc jinak – tzn. odevzdat věc příslušnému orgánu k projednání přestupku či jiného správního deliktu anebo odevzdat věc jinému orgánu ke kázeňskému nebo kárnému projednání (§ 159a odst. 1 TŘ). Ještě před začátkem trestního stíhání mohou či musí orgány činné v trestním řízení věc odloţit usnesením, je-li trestní stíhání nepřípustné dle § 11 odst. 1 TŘ (§ 159a odst. 2 TŘ), neúčelné (§ 159a odst. 3 TŘ), či nepodařilo-li se zjistit skutečnosti opravňující trestní stíhání zahájit. Pokud důvody odloţení pominou, trestní stíhání lze zahájit. Trestní řád upravuje také tzv. dočasné odloţení trestního stíhání (§ 159b TŘ). Jedná se o procesní oprávnění státního zástupce, které představuje částečné prolomení zásady oficiality a zejména zásady legality, vţdy ovšem za podmínek stanovených zákonem. Podle cit. ustanovení tr. řádu jestliţe to je třeba k objasnění trestné činnosti spáchané ve prospěch organizované zločinecké skupiny, nebo jiného úmyslného trestného činu, anebo zjištění jejich pachatelů, můţe policejní orgán se souhlasem státního zástupce dočasně odloţit zahájení trestního stíhání na nezbytnou dobu, nejdéle však o dva měsíce. Se souhlasem státního zástupce je moţné opakované prodlouţení lhůty, nejvýše však vţdy o další dva měsíce.
1.2.2 Vyšetřování Dalším časovým úsekem přípravného řízení trestního je vyšetřování. Jde o úsek po zahájení trestního stíhání a nestanoví-li zákon jinak, konají ho útvary Policie České republiky (§ 161 odst. 2 TŘ). Trestní stíhání je zahájeno usnesením o sdělení obvinění (§ 160 TŘ), kdy se
1
MADAR, Zdeněk a kolektiv. Slovník českého práva, 3. rozšířené a podstatně přepracované vydání. Praha: Linde 2002, s. 1236
12
podezřelý stává obviněným. Při spáchání trestného činu příslušníkem Policie České republiky koná vyšetřování, pro zachování objektivity řízení, státní zástupce. Státní zástupce dále vyšetřuje trestné činy spáchané příslušníky Vojenské policie, příslušníky Bezpečnostní informační sluţby, příslušníky Úřadu pro zahraniční styky a informace nebo příslušníky Vojenského zpravodajství (§ 161 odst. 3 TŘ). Trestní řád vyjmenovává i trestné činy, jejichţ stíhání je moţné pouze se souhlasem poškozeného (§ 163 TŘ), musí ho však udělit (dle povahy věci) nejvýše do 30 dnů. Takový souhlas můţe poškozený výslovným prohlášením vzít kdykoliv zpět, a to aţ do doby, neţ se odvolací soud odebere k závěrečné poradě, odepřený souhlas však jiţ nelze znovu udělit (§ 163 odst. 2 TŘ). Trestní řád pamatuje i na důvody, kdy není souhlas poškozeného třeba a to např. byla-li takovým činem způsobena smrt, či je-li z okolností zřejmé, ţe souhlas nebyl dán nebo nebyl vzat zpět v tísni vyvolané výhrůţkami, nátlakem, závislostí nebo podřízeností (§ 163a TŘ). V § 164 udává trestní řád postup při vyšetřování, tedy Policejní orgán postupuje při vyšetřování z vlastní iniciativy tak, aby byly co nejrychleji v potřebném rozsahu vyhledány důkazy k objasnění všech základních skutečností důleţitých pro posouzení případu. Výslechy svědků provádí, jestliţe se jedná o neodkladný nebo neopakovatelný úkon nebo jde-li o výslech osoby mladší patnácti let a v dalších případech uvedených v § 164 odst. 1 TŘ. Úkony, které byly provedeny před zahájením trestního stíhání, nemusí policejní orgán opakovat, byly-li provedeny způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona (§ 164 odst. 2 TŘ). Lhůty pro skončení vyšetřování uvádí § 167 TŘ, jsou nejpozději do dvou měsíců od zahájení trestního stíhání, jde-li o věc patřící do příslušnosti samosoudce a do tří měsíců, jde-li o jinou věc patřící do příslušnosti okresního soudu. U nejzávaţnějších trestních činů je Policejní orgán povinen vyšetřování skončit do šesti měsíců od zahájení trestního stíhání (§ 170 odst. 1 TŘ). Ve věcech, v nichţ nebylo dle těchto lhůt vyšetřování skončeno, je státní zástupce povinen v rámci dozoru nejméně jednou za měsíc provést prověrku věci a sepsat o ní záznam (§ 167 odst. 3 TŘ). Po skončení vyšetřování mají obviněný a obhájce právo spisy prostudovat a učinit návrh na doplnění vyšetřování. Policejní orgán předkládá spis státnímu zástupci, který následně rozhoduje o: postoupení věci jinému orgánu (§ 171 TŘ), zastavení trestního stíhání (§ 172 TŘ), přerušení trestního stíhání (§ 173 TŘ), podmíněném zastavení trestního stíhání (§ 307 odst. 1 TŘ), schválení narovnání (§ 309 odst. 1 TŘ), ve zkráceném přípravném řízení o 13
podmíněném odloţení podání návrhu na potrestání (§ 179g TŘ) a jedině státní zástupce je oprávněn podat obţalobu.2
1.2.3 Zkrácené přípravné řízení Novela trestního řádu s účinností od 1.1.2002 zavedla novou formu přípravného řízení, tzv. zkrácené přípravné řízení (§179a aţ § 179f TŘ). Má za cíl postavit obviněného co nejdříve před soud a spravedlivě tak rozhodnout v co nejkratší lhůtě. Jde o rychlé policejní šetření v případě méně závaţných skutků, musejí však být splněny určité předpoklady: a) musí jít o trestný čin, o němţ přísluší konat řízení v prvním stupni okresnímu soudu a horní hranice trestu odnětí svobody nepřevyšuje tři léta, a b) podezřelý byl přistiţen při činu nebo bezprostředně poté, nebo c) v průběhu prověřování trestního oznámení nebo jiného podnětu k trestnímu stíhání byly zjištěny skutečnosti, jinak odůvodňující zahájení trestního stíhání a lze očekávat, ţe podezřelého bude moţné ve lhůtě dvou týdnů postavit před soud. Podmínka a) musí být splněna vţdy, podmínky b) a c) jsou alternativní. „Ve zkráceném přípravném řízení se osoba, proti níţ se řízení vede, označuje jako podezřelý. Podezřelý má obdobná práva jako obviněný ve vyšetřování.“3 Pokud je podezřelý zadrţen, má právo zvolit si obhájce a radit se s ním bez přítomnosti třetí osoby jiţ v průběhu zadrţení, pokud si ve stanovené lhůtě obhájce nezvolí, je třeba mu obhájce na dobu trvání důvodů zadrţení ustanovit.4 Zvláštností u zkráceného přípravného řízení je skutečnost, ţe je vedeno proti konkrétnímu známému podezřelému. Zkrácené přípravné řízení nelze konat nebo v něm pokračovat, jestliţe (§ 179f odst. 1 TŘ): a) je dán důvod vazby a nejsou splněny podmínky pro předání zadrţeného podezřelého spolu s návrhem na potrestání soudu, nebo b) jsou dány důvody pro konání společného řízení o dvou nebo více trestných činech, a alespoň o jednom z nich je třeba konat vyšetřování. 2
blíţe k problematice činnosti policejního orgánu viz JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo procesní. I. vydání. Praha: Leges 2010, s. 461 3
CÍSAŘOVÁ, D. a kol. Trestní právo procesní. IV.vydání. Praha: Linde 2006, s. 443
4
CÍSAŘOVÁ, D. a kol. Trestní právo procesní. IV.vydání. Praha: Linde 2006, s. 443-444
14
Orgán, který koná zkrácené přípravné řízení vyslechne podezřelého a ihned na počátku výslechu mu musí sdělit, z jakého skutku a trestného činu je podezřelý, o tomto učiní záznam do protokolu a jeho opis doručí podezřelému, jeho obhájci a státnímu zástupci. Tento záznam o sdělení podezření nemá účinky zahájení trestního stíhání. Zkrácené přípravné řízení musí být skončeno nejpozději do dvou týdnů ode dne, kdy policejní orgán sdělil podezřelému z jakého spáchaného skutku je podezřelý (§ 179b odst. 4 TŘ). Pokud však řízení v této lhůtě skončeno není, § 179f odst. 2 TŘ umoţňuje, aby státní zástupce s přihlédnutím k okolnostem případu prodlouţil lhůtu, nejvýše však o deset dnů a to pouze jednou nebo nařídí policejnímu orgánu, aby zahájil trestní stíhání (§ 179g TŘ). Neskončí-li věc odloţením, např. odevzdáním věci jinému orgánu ke kázeňskému nebo kárnému projednání (§ 159a TŘ), předloţí policejní orgán zprávu o výsledku státnímu zástupci, který na jeho základě (§ 179c odst.2 TŘ): a) podá soudu návrh na potrestání, shledá-li, ţe výsledky zkráceného přípravného řízení odůvodňují postavení podezřelého před soud, b) věc odloţí, nejde-li ve věci o podezření z trestného činu, c) odevzdá věc příslušnému orgánu k projednání přestupku, d) odevzdá věc jinému orgánu ke kázeňskému nebo kárnému projednání, e) věc odloţí, jestliţe je trestní stíhání nepřípustné podle § 11 odst. 1, f) věc odloţí, rozhodl-li o schválení narovnání, přičemţ pouţije obdobně ustanovení § 309 a násl., g) věc podmíněně odloţí podle § 179g, h) věc můţe odloţit téţ, jestliţe je trestní stíhání neúčelné vzhledem k okolnostem uvedeným v § 172 odst. 2, nebo i) opatřením vrátí věc policejnímu orgánu, je-li v rámci zkráceného přípravného řízení třeba provést další úkon. Pokud státní zástupce neučiní ţádný z těchto kroků, můţe podat soudu návrh na potrestání, který má stejné náleţitosti jako obţaloba s výjimkou odůvodnění. „V případě, kdy je státnímu zástupci předána zadrţená podezřelá osoba a on ji nepropustí na svobodu, předá ji nejpozději do 48 hodin od zadrţení spolu s návrhem na potrestání soudu. Jinak rozhodne o zahájení trestního stíhání.“5
5
BEZOUŠKA, Petr. Přípravné řízení po novele [online] 7. 1. 2002. [cit. 2011-02-26]. Dostupné z WWW:
15
2. Průběh přípravného řízení, zásady uplatňované v přípravném řízení 2.1 Samotný průběh přípravného řízení trestního Jak jiţ bylo uvedeno v kapitole Formy přípravného řízení, přípravné řízení trestní je rozděleno na více časových úseků, které na sebe navazují. Samotnému vyšetřování trestného činu předchází přijímání a prověřování oznámení a jiných podnětů k zahájení trestního stíhání, kdy je policejní orgán oprávněn vyţadovat vysvětlení, odborná vyjádření od různých orgánů, znalecké posudky, provádět prohlídku těla a jeho zevní měření, snímat daktyloskopické otisky, kdyţ je to nutné ke zjištění totoţnosti osoby nebo ke zjištění a zachycení stop aj. Při vyšetřování se pak dále postupuje podle § 161 – 167 TŘ, jeţ udávají postup před podáním obţaloby, postoupením věci jinému orgánu nebo před zastavením trestního stíhání.
2.1.1 Podnět k zahájení trestního stíhání Aby vůbec nějaké přípravné řízení trestní začalo, musí vyvstat podnět, který k němu zavdává příčinu. Takový podnět můţe přijít prakticky od kohokoliv, tedy od státních orgánů jako například od finančních úřadů (při zjištění, např. v rámci daňového řízení,
poznatků
nasvědčujících důvodnému podezření z trestného činu), dále jak od fyzických tak právnických osob, ale také přímo od státního zástupce nebo policejního orgánu. Státní zástupce se většinou o trestném činu dozví studiem spisů nebo projednáváním věcí, policejní orgán pak výkonem své sluţby, kdy do kontaktu s trestnou činností přichází neustále. Velkou pomocí při odhalování trestných činů a to i před vlastním zahájením trestního stíhání (§ 160 TŘ) je oprávnění státního zástupce poţadovat údaje, které jsou jinak interní, např. bankovní tajemství.6 Další pomocí pro orgány činné v trestním řízení je tzv. oznamovací povinnost. Jde o občanskou povinnost učinit trestní oznámení pro taxativně určené trestné činy, týká se osob starších patnácti let a je vynucována trestní sankcí dle § 367 a § 368 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, o neoznámení trestného činu. Podnět k zahájení trestního stíhání je dále potřebný i jako důkaz ve věci, anebo můţe být základem k stíhání pro křivé obvinění. 6
Blíţe k součinnosti státních orgánů, fyzických a právnických osob viz § 7 a § 8 zákona č. 141/1961, o trestním řízení soudním
16
Policejní orgán a státní zástupce jsou povinni přijímat oznámení o skutečnostech nasvědčujících spáchání trestného činu. Trestní oznámení můţe být učiněno písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě elektronicky podepsáno dle zvláštních předpisů, telegraficky, faxem nebo dálnopisem. Je-li trestní oznámení prováděno ústně, je nutné oznamovatele poučit dle § 158 odst. 2 TŘ, tedy zejména ho poučit o odpovědnosti za vědomě nepravdivé údaje – slouţí především jako ochrana před trestními oznámeními, která mají zakrýt vlastní trestní čin apod. Oznamovatel můţe zaţádat, aby byl vyrozuměn o opatřeních, která byla k jeho trestnímu oznámení učiněna, trestní orgán je pak povinen učinit tak do jednoho měsíce. Po sepsání záznamu uvedeného v § 158 odst. 3 TŘ zahájí příslušný policejní orgán úkony trestního řízení k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, ţe byl spáchán trestný čin. V této fázi začíná dozor státního zástupce, začíná i přípravné řízení a veškeré úkony jsou jiţ konány jako úkony trestního řízení. Policejní orgán začíná s opatřováním podkladů, vysvětlení, zajišťuje stopy a je téţ oprávněn: a) vyţadovat vysvětlení od fyzických a právnických osob a státních orgánů, b) vyţadovat odborné vyjádření od příslušných orgánů, a je-li toho pro posouzení věci třeba, téţ znalecké posudky, c) obstarávat potřebné podklady, zejména spisy a jiné písemné materiály, d) provádět ohledání věci a místa činu, e) vyţadovat za podmínek uvedených v § 114 TŘ provedení zkoušky krve nebo jiného podobného úkonu, včetně odběru potřebného biologického materiálu, f) pořizovat zvukové a obrazové záznamy osob, za podmínek stanovených v § 114 TŘ snímat daktyloskopické otisky, provádět osobou téhoţ pohlaví nebo lékařem prohlídku těla a jeho zevní měření, je-li to nutné ke zjištění totoţnosti osoby nebo ke zjištění a zachycení stop nebo následků činu, g) za podmínek stanovených v § 76 TŘ zadrţet podezřelou osobu, h) za podmínek stanovených v § 78 aţ § 81 TŘ činit rozhodnutí a opatření v těchto ustanoveních naznačená, i) způsobem uvedeným v hlavě čtvrté TŘ provádět neodkladné nebo neopakovatelné úkony, pokud podle tohoto zákona jejich provedení nepatří do výlučné pravomoci jiného orgánu činného v trestním řízení (§ 158 odst. 3 TŘ).
17
V řízeních, ve kterých jde o úmyslný trestný čin, je policejní orgán oprávněn vyuţívat i operativně pátrací prostředky, jejichţ výčet a podmínky jejich pouţití uvádí § 158b a násl. TŘ, jde o sledování osob a věcí, pouţití agenta a předstíraný převod – tzn. předstírání koupě, prodeje nebo jiného způsobu převodu předmětu plnění včetně převodu věci. Pro zahájení trestního stíhání musí být současně splněna podmínka podání podnětu k zahájení trestního stíhání, musí být zřejmé, ţe byl spáchán trestný čin, a ţe jej spáchala určitá osoba. Okolnosti případu nesmějí vylučovat zahájení. Co se týče podnětu k zahájení trestního stíhání jako takového, je nutné kaţdý takový podnět pečlivě prověřit a prošetřit. Protoţe trestní řízení můţe být velmi váţným zásahem do ţivota občana a můţe téţ zasahovat do občanských práv a svobod a to nejen u osoby obviněného, ale i v případě poškozeného. Rozhodné zde jsou i případy tzv. nepřípustnosti trestního stíhání dle § 11 odst. 1 TŘ, kdy při naplnění zákonem předvídaných okolností trestní stíhání nelze zahájit, anebo v jiţ zahájeném trestním stíhání nelze pokračovat a toto stíhání musí být zastaveno. Příkladem lze uvést, ţe nepřípustnost trestního stíhání je dána tehdy, nařídí-li to prezident republiky, uţiv svého práva udílet milost nebo amnestii, nebo je-li trestní stíhání promlčeno, nebo jde-li o osobu, která je vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, nebo o osobu, k jejímuţ stíhání je podle zákona třeba souhlasu, jestliţe takový souhlas nebyl oprávněným orgánem dán, nebo jde-li o osobu, která pro nedostatek věku není trestně odpovědná, nebo proti tomu, kdo zemřel, nebo byl prohlášen za mrtvého, nebo proti tomu, proti němuţ dřívější stíhání pro týţ skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo rozhodnutím soudu nebo jiného oprávněného orgánu pravomocně zastaveno, jestliţe rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno apod. V trestním stíhání, které bylo zastaveno z důvodu, ţe to nařídil prezident republiky při uţití svého práva udílet milost nebo amnestii, nebo z důvodu, ţe je promlčeno, nebo z důvodu, ţe je podmíněno souhlasem poškozeného a souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět, se však pokračuje, prohlásí-li obviněný do tří dnů od doby, kdy mu bylo usnesení o zastavení trestního stíhání oznámeno, ţe na projednání věci trvá. O tom je třeba obviněného vţdy poučit.
2.1.2 Zahájení trestního stíhání Institut zahájení trestního stíhání je upraven v ustanovení § 160 odst. 1 TŘ. Účelem tohoto institutu je v odůvodněných případech zajistit neprodlené zahájení trestního stíhání, ale současně také zabránit trestnímu stíhání tam, kde pro to nejsou dány zákonné důvody. Pro 18
úspěšný boj s kriminalitou je samotné zahájení trestního stíhání nezbytným bodem a i zárukou občanům proti bezdůvodnému stíhání a újmám, které s ním pro ně mohou být spojeny. Zde jsou tedy podmínky, které musejí být splněny současně, aby mohlo být trestní stíhání zahájeno: a) podnět k zahájení trestního stíhání, b) zjištěné a odůvodněné skutečnosti, které nasvědčují tomu, ţe byl spáchán trestný čin, a dostatečně odůvodněný závěr, ţe jej spáchala určitá osoba, c) absence okolností vylučujících zahájení. Trestní stíhání zahajuje policejní orgán vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání. Výrok usnesení o zahájení trestního stíhání musí obsahovat popis skutku, ze kterého je tato osoba obviněna, aby nemohl být zaměněn s jiným, zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován; obviněný musí být v tomto usnesení označen stejnými údaji, jaké musí být uvedeny o osobě obţalovaného v rozsudku (tj. údajem svého jména a příjmení, dne a místa narození, svého zaměstnání a bydliště, popřípadě jinými údaji potřebnými k tomu, aby nemohl být zaměněn s jinou osobou; jde-li o příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru, uvede se i jeho hodnost a útvar, jehoţ je příslušníkem). V odůvodnění usnesení je třeba přesně označit skutečnosti, které odůvodňují závěr o důvodnosti trestního stíhání. Proti tomuto usnesení je přípustná stíţnost (§ 160 odst. 7 TŘ). Účinky zahájení trestního stíhání nastávají okamţikem oznámení, tedy doručením osobě obviněné, a to do vlastních rukou. Zahájením trestního stíhání vstupuje přípravné řízení do fáze vyšetřování, kdy policejní orgán shromaţďuje důkazy důleţité pro posouzení případu, osoby pachatele a následků trestného činu (§ 89 odst. 1 TŘ). Nutno je ovšem dokazovat jen ty skutečnosti týkající se skutku, pro který bylo sděleno obvinění. Současně policejní orgán provádí další potřebné úkony přípravného řízení jako např. opatření k zajištění osob a věcí apod. Více v předešlé kapitole. Zajímavé je v této souvislosti srovnání rozsahu dokazování dle současné právní úpravy a rozsahu dokazování dle předchozí právní úpravy. V obou případech se dokazování řídilo a stále řídí zásadou materiální pravdy, v rámci které jsou orgány činné v trestním řízení povinny postupovat (zjišťovat veškeré skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o vině a trestu) z úřední povinnosti. Zásadu materiální pravdy lze najít v ustanovení § 2 odst. 5 TŘ : „Orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němţ nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytné pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného 19
nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níţ se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obţalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.“ Zákon tedy ukládá orgánům činným v trestním řízení povinnost, aby vyhledali skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. Mezi „důvodnými pochybnostmi“ a „skutečným stavem věci“ je jistě nejen formulační rozdíl. Před novelou trestního řádu č. 292/1993 Sb. orgány činné v trestním řízení musely zjišťovat právě „skutečný stav věci“. Nadále ovšem platí ustanovení § 2 odst. 6 TŘ, podle kterého orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení zaloţeného na pečlivém uváţení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Vyhodnocení všech skutkových i právních okolností v současné době i v minulosti je tedy věcí „volného“ hodnocení důkazů, tedy aplikací pravidel formální logiky a vnitřního přesvědčení o tom, jak se skutek odehrál. Okamţik zahájení trestního stíhání znamená vedení trestního stíhání proti určité osobě, pro určitý skutek naplňující znaky určitého trestného činu, a moţnost proti osobě, proti které se trestní stíhání vede, pouţití procesních prostředků jako proti obviněnému. Obviněnému je třeba usnesení o zahájení trestního stíhání doručit nejpozději na počátku prvního výslechu a do 48 hodin státnímu zástupci a obhájci, kdy u obhájce začíná lhůta běţet od jeho zvolení či ustanovení (§ 160 odst. 2 TŘ). Pokud se trestní stíhání týká mladistvého, je dle § 61 zákona č. 218/2003 o soudnictví ve věcech mládeţe, třeba vyrozumět, a to bez zbytečného odkladu, i jeho zákonného zástupce, příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí a Probační a mediační sluţbu („Probace je taková úprava výkonu trestu, jejíţ podstatou je dohled, vykonávaný tzv. probačním úředníkem po určitou dobu nad odsouzeným ve zkušební době.“7; Mediace je mimosoudním zprostředkováním řešení sporu mezi obviněným a poškozeným a také činnost, která směřuje k urovnání konfliktů v trestním řízení.8; řídí se zákonem č. 257/2000 Sb., o
7
MADAR, Zdeněk a kolektiv. Slovník českého práva, 3. rozšířené a podstatně přepracované vydání. Praha: Linde 2002, s. 1148 8
blíţe MADAR, Zdeněk a kolektiv. Slovník českého práva, 3. rozšířené a podstatně přepracované vydání. Praha: Linde 2002, s. 668
20
Probační a mediační sluţbě). Obviněnému musí být poskytnuta plná moţnost uplatnění jeho práv (§33 odst. 5 TŘ), moţnost účastnit se vyšetřovacích úkonů a i umoţnění klást otázky vyslýchaným svědkům. Obhájce je oprávněn být přítomen u vyšetřovacích úkonů, které mohou být pouţity jako důkaz v řízení před soudem. Zahájení trestního stíhání je v některých případech zákonnou podmínkou, umoţňující provádět některé úkony, jako např. zadrţení policejním orgánem dle § 75 TŘ, rozhodnutí o vazbě dle § 68 TŘ aj. Nad zákonným postupem, důvodností a včasností zahájení trestního stíhání vykonává dozor státní zástupce. Samotným zahájením trestního stíhání vstupuje trestní řízení do časového úseku tzv. vyšetřování, k tomuto více kapitola 1.2.2 výše.
2.1.3 Skončení přípravného řízení Uzná-li policejní orgán vyšetřování za skončené a jeho výsledky za postačující k podání obţaloby, umoţní obviněnému a obhájci v přiměřené době prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování. Na tuto moţnost upozorní obviněného a jeho obhájce nejméně tři dny předem. Uvedenou lhůtu lze se souhlasem obviněného a obhájce zkrátit. Nepovaţuje-li policejní orgán navrhované doplnění za nutné, odmítne je. O těchto úkonech učiní policejní orgán záznam ve spise a o odmítnutí návrhů na doplnění vyšetřování vyrozumí obviněného nebo obhájce. Seznámit se s výsledky vyšetřování je právem obviněného, nikoliv jeho povinností. Nevyuţijí-li obviněný nebo obhájce moţnosti prostudovat spisy, ačkoliv na to byli řádně upozornění, učiní o tom policejní orgán záznam do spisu a postupuje dále, jako by k tomuto úkonu došlo. Obţalobu můţe podat a zastupovat ji u příslušného soudu jen státní zástupce a kaţdá obţaloba musí spočívat na pevných skutkových základech. Můţe být podána jen tehdy, pokud výsledky vyšetřování dostatečně odůvodňují postavení obviněného před soud. O jejím podání musí být vyrozuměn obviněný, obhájce a poškozený. Přípravné řízení můţe být také uzavřeno podmíněným zastavením trestního stíhání nebo schválením narovnání (§307, §308, §314 TŘ). Státní zástupce můţe téţ od trestního stíhání odstoupit a to dle zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe. Během vyšetřování můţe vyjít najevo okolnost, která vyloučí moţnost obviněného trestně stíhat, i kdyţ je podezření vůči němu dostatečně odůvodněno (např. zaniká-li trestnost činu, 21
obviněný zemřel apod.). Státní zástupce musí v těchto případech trestní stíhání zastavit, a to formou usnesení. Dle §172 odst. 1 TŘ jsou důvody zastavení trestního stíhání následující: a) je-li nepochybné, ţe se nestal skutek, pro který se trestní stíhání vede, b) není-li tento skutek trestným činem a není důvod k postoupení věci, c) není-li prokázáno, ţe skutek spáchal obviněný, d) je-li trestní stíhání nepřípustné (§11 odst. 1 TŘ), e) nebyl-li obviněný v době činu pro nepříčetnost trestně odpovědný, f) zanikla-li trestnost činu. Trestní stíhání lze zastavit jen pro skutek, pro který je trestní stíhání vedeno, a nelze je tedy zastavit jen pro část skutku. Během vyšetřování můţe nastat situace, kdy nelze dost dobře objasnit důleţité okolnosti případu, nebo v trestním stíhání pokračovat. Tyto důvody, mající za následek přerušení trestního stíhání, uvádí § 173 odst. 1 TŘ. Státní zástupce přeruší trestní stíhání, pokud nelze věc objasnit pro nepřítomnost obviněného, nejde-li obviněného pro těţkou chorobu postavit před soud, nechápe-li obviněný pro duševní chorobu smysl trestního stíhání nebo má-li jít o předání obviněného a trestního stíhání do ciziny. Dokud takový důvod nepomine, je toto přerušení vlastně ukončením přípravného řízení a řízení ve věci vůbec. Pomine-li, v trestním stíhání se pokračuje. O přerušení trestního stíhání je třeba vyrozumět poškozeného (§ 173 odst. 3 TŘ). Vyšetřování lze skončit i postoupením věci. Důvody uvádí §171 TŘ. Státní zástupce postoupí věc jinému orgánu, jestliţe výsledky přípravného řízení ukazují, ţe nejde o trestný čin, ţe však jde o skutek, který by mohl být jiným příslušným orgánem posouzen jako přestupek, jiný správní delikt nebo kárné provinění. Proti usnesení o postoupení věci mohou obviněný i poškozený podat stíţnost, která má odkladný účinek. Věc musí být v případě postoupení náleţitě objasněna. Po předání věci státnímu zástupci ji on můţe vrátit zpět policejnímu orgánu se svými pokyny k doplnění dle §174 odst. 2 písm. d) TŘ. Policejní orgán je pak povinen věc doplnit a případně provést další úkony nutné k objasnění věci, a to, i kdyţ je státní zástupce nevyţadoval. Vše musí policejní orgán skončit ve lhůtě stanovené státním zástupcem.
22
2.2 Zásady uplatňované v přípravném řízení Přípravné řízení trestní je specifickým stadiem trestního řízení, přesto i zde se uplatní většina základních zásad trestního řízení, byť některé z nich v modifikované podobě. K těmto základním zásadám náleţí :9
2.2.1 Zásady obecné 1. Zásada trestního stíhání jen ze zákonných důvodů, která zaručuje, ţe nikdo nemůţe být trestně stíhán jinak neţ ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví zákon (trestní řád). Navazující na tuto zásadu je zásada ne bis in idem (ne dvakrát za stejnou věc)10, podle níţ nemůţe být nikdo trestně stíhán dvakrát za stejný čin (skutek), ledaţe by bylo předchozí rozhodnutí zrušeno. 2. Zásada presumpce neviny, dle které dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuţ se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen. 3. Zásada obţalovací (tzv. akuzační princip) zajišťuje, ţe trestní stíhání před soudem je moţné konat jen na základě obţaloby anebo návrhu na potrestání, které podává a současně před soudem zastupuje státní zástupce. Tato zásada vymezuje oddělení procesních rolí orgánů, které se účastní trestního procesu před soudem, na rozdíl od tzv. inkvizičního procesu, ve kterém role státního zástupce, obhájce a soudce byly soustředěny v rukou soudu. 4. Zásada českého jazyka, je zásadou, která stanovuje orgánům činným v trestním řízení, aby jej vedly v českém jazyce a v něm také vyhotovovaly svá rozhodnutí. Pokud některá z osob účastnících se řízení prohlásí, ţe český jazyk neovládá, je v řízení oprávněna pouţívat jazyk, který ovládá. Překlad je zajišťován tlumočníkem. Obviněnému, který neovládá český jazyk, se překládají v písemné formě i některá zásadní rozhodnutí, pokud se svého práva na písemný překlad nevzdá. 5. Zásada oficiality, dle které postupují orgány činné v trestním řízení z úřední povinnosti.
9
WIKIPEDIE, otevřená encyklopedie. Trestní řízen; Základní zásady trestního řízení [online] 2011. [cit. 2011-
02-01]. Dostupné z: 10
MADAR, Zdeněk a kolektiv. Slovník českého práva, 3. rozšířené a podstatně přepracované vydání. Praha: Linde 2002, s. 790
23
6. Zásada legality, dle které je státní zástupce povinen stíhat všechny trestné činy, o nichţ se dozví, pokud zákon nebo vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak. 7. Zásada spolupráce se zájmovými sdruţeními občanů ukládá orgánům činným se zájmovými sdruţeními občanů v trestním řízení spolupracovat a vyuţívat jejich výchovného působení např. při podmíněném odsouzení; nahrazení vazby zárukou takového sdruţení, při podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody apod. Je pravdou, ţe spolupráce se zájmovými sdruţeními občanů se v současné době vyuţívá jen minimálně.
2.2.2 Zásady dokazování 1. Zásada volného hodnocení důkazů, podle které orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, který je zaloţen na pečlivém uváţení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Mezi důkazy co do jejich důkazní síly nejsou činěny rozdíly, zásadně není předepsáno, které skutečnosti by měly být prokazovány kterými důkazními prostředky. 2. Zásada materiální pravdy, podle níţ mají orgány činné v trestním řízení povinnost zjistit skutkový stav věci bez důvodných pochybností a v rozsahu nezbytném pro jejich rozhodnutí. Rozsah a hloubka těchto zjištění se v jednotlivých stadiích řízení liší, takţe např. pro rozhodnutí o zahájení trestního stíhání stačí méně precizovaná skutková zjištění neţ pro odsuzující rozsudek soudu.
2.2.3 Zásady řízení před soudem 1. Zásada veřejnosti určuje veřejné projednávání věcí před soudem, kdy veřejnost můţe být vyloučena jen ve zvláštních případech a to rozhodnutím soudu, např. při projednávání informací utajovaných podle zvláštního zákona, z důvodu ohroţení mravnosti atp. Ovšem rozsudek se vyhlásí vţdy veřejně. Veřejnost je vyloučena v trestních věcech mladistvých. 2. Zásada bezprostřednosti a zásada ústnosti stanoví, ţe před soudy se jedná ústně, důkazy spočívající ve výpovědích obviněných, svědků, znalců se provádějí zpravidla tak, ţe se tyto osoby vyslýchají, důkaz listinou se provádí přečtením jejího obsahu. Soud při svém rozhodování smí přihlédnout pouze k těm důkazům, které byly před nimi provedeny.
24
2.2.4 Zásady opravného řízení 1. Zásada dispoziční stanovuje, ţe podání i nepodání opravného prostředku závisí na vůli dané procesní strany. Nadřízený orgán přezkoumává rozhodnutí prvoinstančního orgánu jen na základě kvalifikovaného podnětu, kterým je zpravidla vymezován o rozsah vlastního přezkumu. Procesní strana se můţe výslovně vzdát práva podat opravný prostředek a opravný prostředek jiţ podaný můţe vzít zpět. 2. Zásada zákazu reformation in peius (změny k horšímu) zabraňuje tomu, aby se právní postavení obviněného zhoršilo v důsledku toho, ţe sám podá opravný prostředek. Změna k horšímu u obviněného můţe nastat pouze při podání opravného prostředku jinou procesní stranou, zpravidla státním zástupcem v neprospěch obviněného (obţalovaného).11 3. Zásada beneficia cohaesionis (výhody spojeného), zajišťuje výhodu těm procesním stranám, které určitý opravný prostředek nepodali. Pokud důvod zrušení uplatněný v opravném prostředku podaném jinou procesní stranu prospívá i jim, zruší se rozhodnutí i v části jich se týkající.12 Vzhledem k tomu, ţe pánem sporu v přípravném řízení trestním je státní zástupce, neuplatní se v přípravném řízení zásada obţalovací (tzv. akuzační princip), jejímţ smyslem je rozdělení procesních funkcí mezi orgány, které se účastní řízení před soudem, a zakotvuje rovné postavení státního zástupce (obţaloby) a obţalovaného (obhajoby). Stejně tak se v přípravném řízení trestním neuplatní zásada bezprostřednosti a zásada ústnosti, neboť úkony jsou zde prováděny (prezentovány) zejména písemnou formou, a rovněţ jiţ z logiky věci se zde neuplatní zásada veřejnosti, neboť přístup k prováděným úkonům (přítomnost u těchto úkonů) není umoţněn blíţe neurčenému okruhu subjektů, ale naopak pouze subjektům výslovně v zákoně uvedeným. Jedná se především o obhájce, který je oprávněn jiţ od zahájení trestního stíhání být přítomen při vyšetřovacích úkonech, jejichţ výsledek můţe být pouţit jako důkaz v řízení před soudem. Toto oprávnění obhájce představuje jeho procesní nárok, neboť policejní orgán je na ţádost obhájce povinen mu účast u těchto úkonů umoţnit. Takovým procesním nárokem nedisponuje obviněný, neboť jeho účast na vyšetřovacích úkonech policejní orgán pouze můţe, nikoliv tedy musí, připustit (§ 165 odst. 1 TŘ).
11
MADAR, Zdeněk a kolektiv. Slovník českého práva, 3. rozšířené a podstatně přepracované vydání. Praha: Linde 2002, s. 1229 12
MADAR, Zdeněk a kolektiv. Slovník českého práva, 3. rozšířené a podstatně přepracované vydání. Praha: Linde 2002, s. 152
25
3. Orgány činné a účastníci přípravného řízení 3.1 Orgány přípravného řízení trestního Státními orgány činnými v trestním řízení jsou policejní orgán, státní zástupce a soud. Trestní řád tyto orgány, které se na přípravném řízení trestním podílejí, rozlišuje podle jednotlivých forem přípravného řízení. Podle etapy trestního řízení je objasňování trestné činnosti svěřeno různým orgánům. Vyšetřování trestných činů provádí policejní orgán, tedy útvary Policie České republiky. Nad zachováním zákonnosti přípravného řízení vykonává dozor státní zástupce. Výjimkou, kdy samotné vyšetřování provádí sám státní zástupce, je vyšetřování trestných činů spáchaných příslušníky Policie České republiky, příslušníky Vojenské policie, příslušníky Bezpečnostní informační sluţby, příslušníky Úřadu pro zahraniční styky a informace a příslušníky Vojenského zpravodajství – více níţe v kapitole „Organizace a působnost – policejní orgán“. Trestní řízení jako takové je rozděleno do tří základních fází, jedná se o přípravné řízení trestní, ve kterém sehrává hlavní úlohu policejní orgán a státní zástupce, dále řízení před soudem a řízení vykonávací. Trestní řízení je souhrnem úkonů, které vedou k objasnění trestné činnosti. Tyto úkony vykonává stát a to mocí zákonodárnou, výkonnou a mocí soudní, ta by měla být a je na dvou předešlých nezávislá. Úkolem státního zástupce a policejního orgánu, jakoţto orgánů moci výkonné, je shromaţďování informací o předpokládaném trestném činu, zajišťování důkazů a dalších podkladů. Soud dále tyto důkazy vyhodnotí a rozhodne o vině a trestu. Musí však hlavně zajistit ochranu základních práv a svobod, coţ jej staví na čestné místo i v přípravném řízení. Je to proto, kdyby moc výkonná do základních práv a svobod v přípravném řízení trestním jakkoliv zasahovala, i kdyţ je povinna se při objasňování trestné činnosti takovému jednání vyhnout. Avšak v případech nutnosti zásahů do základních práv a svobod umoţňuje TŘ přece jen výjimky.
Jelikoţ jde o zásahy do
chráněných zájmů jedinců, musí bdít nad policejním orgánem dohled, ten dle § 157 odst.2 a § 157a odst. 2 TŘ a zákona č. 283/1993 Sb. o státním zastupitelství obstarává státní zástupce. Bohuţel jeho objektivní přístup k věci můţe sniţovat fakt, ţe v trestním řízení vykonává dvojí úlohu, má totiţ vykonávat dohled nad zákonitostí postupu policejního orgánu, současně však podává na obviněného obţalobu, kterou zastupuje před soudem. Proto v případech závaţných
26
zásahů do základních práv a svobod máme jako dohlíţecí orgán soud, jeţ je při svém rozhodování nezávislý a vázán pouze na názor soudu rozhodujícího o opravném prostředku.
3.1.1 Organizace a působnost Policejního orgánu Úkony trestního řízení v rámci přípravného řízení trestního konají prioritně policejní orgány. Pokud jde o právní úpravu postavení policejního orgánu, tato vyplývá především z TŘ (tedy v této práci nepostradatelného zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů, a to zejména ve znění novely trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb.) a ze zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. Pokud jde o vzájemný vztah těchto právních předpisů, v principu platí, ţe TŘ upravuje otázky týkající se postupu orgánů činných v trestním řízení, tedy včetně policejních orgánů tvořících součást Policie České republiky, zatímco zákon o policii směřuje svoji úpravu zejména k organizaci policie, byť téţ na úseku plnění úkolů v trestním řízení. Policejními orgány se dle § 12 odst. 2 TŘ rozumí útvary Policie České republiky, přičemţ v řízení o trestných činech policistů a zaměstnanců zařazených v Policii České republiky má postavení policejního orgánu Inspekce Policie České republiky. Stejné postavení jako policejní orgány mají -
pověřené orgány Vojenské policie v řízení o trestných činech příslušníků ozbrojených sil,
-
pověřené orgány Vězeňské sluţby České republiky (VV ČR) v řízení o trestných činech příslušníků VV ČR,
-
pověřené orgány Bezpečností informační sluţby (BIS) v řízení o trestných činech příslušníků BIS,
-
pověřené orgány Úřadu pro zahraniční styky a informace (ÚZSI) v řízení o trestných činech příslušníků ÚZSI.
Postavení policejních orgánů mají i pověřené celní orgány v řízení o trestných činech spáchaných porušením celních předpisů a předpisů o dovozu, vývozu nebo průvozu zboţí, a to i v případech, kdy se jedná o trestné činy příslušníků ozbrojených sil nebo ozbrojených sborů a sluţeb, a dále porušením právních předpisů pro pořízení zboţí v členských státech Evropských společenství, je-li toto zboţí dopravováno přes státní hranice České republiky, a v případech porušení předpisů daňových, jsou-li celní orgány správcem daně podle zvláštních
27
právních předpisů. Není-li v trestním řádu dále stanoveno jinak, jsou uvedené orgány oprávněny ke všem úkonům trestního řízení patřícím do působnosti policejního orgánu. Samotná policie (Policie České republiky) je tvořena Policejním prezidiem Policie ČR, útvary policie s působností na celém území ČR, které jsou přímou součástí Policejního prezidia a jsou jím také řízeny (mezi něţ náleţí např. Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality, Národní protidrogová centrála atp.), a útvary policie s územně vymezenou působností (správy policie v jednotlivých krajích). Povaţuji za vhodné doplnit, ţe jiţ uváděná novela TŘ (zákon č. 265/2001 Sb.) sjednotila pojem policejního orgánu Policie České republiky. Zatímco do konce roku 2001 právní úprava zaštitovala jednak vyšetřovatele policie, jednak policejní orgány (Policie ČR), od 1.1.2002 byl tento dualismus odstraněn a výlučným orgánem činným v trestním řízení se stal policejní orgán. Dle aktuální právní úpravy tak policejní orgán představuje jak dřívější vyšetřovatele, tak i policejní orgány Policie České republiky. V této souvislosti se jeví zajímavou otázka procesní samostatnosti policejního orgánu konajícího vyšetřování. Do roku 1989 dle zákona o Sboru národní bezpečnosti (zákon č. 70/1965 Sb., o Sboru národní bezpečnosti, § 13 odst. 1) v SNB působili vyšetřovatelé, kteří konali vyšetřování podle ustanovení TŘ. Kromě případů, kdy bylo dle TŘ třeba souhlasu prokurátora, činil vyšetřovatel všechna rozhodnutí o postupu ve vyšetřování a o provádění vyšetřovacích úkonů samostatně a byl plně odpovědný za jejich zákonné a včasné provedení. Jestliţe vyšetřovatel nesouhlasil s pokyny prokurátora ke vznesení obvinění, ke kvalifikaci trestného činu a k rozsahu obvinění nebo s pokyny ke způsobu vyřízení věci v přípravném řízení, byl oprávněn sdělit prokurátorovi písemně námitky; nevyhověl-li prokurátor těmto námitkám, předloţil věc nadřízenému prokurátorovi, který pokyny podřízeného prokurátora zrušil, nebo věc přikázal jinému vyšetřovateli. Ve všech ostatních případech byly pokyny prokurátora pro vyšetřovatele závazné. Je ovšem třeba zdůraznit, ţe vyšetřovatelé byli na jedné straně orgány činnými v trestním řízení, ale na straně druhé také příslušníky vojensky organizovaného sboru podléhajícího velitelské pravomoci, tedy jejich tzv. procesní samostatnost byla kromě pokynů prokurátora omezena téţ rozkazy náčelníka. V právních předpisech přitom nebyla řešena problematika postupu vyšetřovatele, pokud nesouhlasil s rozkazem náčelníka. Počátkem 90. let se začaly vytvářet organizační podmínky k tomu, aby vyšetřovatelé policie získali nezávislé postavení téţ v rámci struktury policejních sborů. Uvnitř policejního sboru 28
byl vytvořen v podstatě oddělený vyšetřovací aparát – úřad vyšetřování, který postupně dosáhl značně autonomního postavení. Ve smyslu zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, byli vyšetřovatelé ve věcech, které vyšetřovali, vázáni pouze ústavou, zákony a ostatními obecně závaznými právními předpisy a v rozsahu stanoveném trestním řádem téţ pokyny státního zástupce. Ve věcech týkajících se výkonu sluţby v policii byli vyšetřovatelé podřízeni vedoucím útvarům vyšetřování. Úřady vyšetřování jako samostatné organizační součásti policie byly podřízeny přímo ministru vnitra, nikoliv Policejnímu prezidiu, a všichni policejní vyšetřovatelé byli jmenováni přímo ministrem vnitra. Je tedy zřejmé, ţe tato právní úprava zakotvovala velmi široce pojatou procesní samostatnost vyšetřovatele (nikoliv ovšem policejního orgánu). Jak je jiţ shora uvedeno, novela TŘ provedená zákonem č. 265/2001 Sb. odstranila dualismus odlišující postavení vyšetřovatele a policejní orgánu, a sjednotila je v jeden policejní orgán. Procesní samostatnost policistů plnících úkoly trestního řízení po zmiňované novele TŘ vychází z toho, ţe policisté, kteří v rámci policejního orgánu vykonávají úkony trestního řízení, jsou vázáni pokyny státního zástupce vykonávajícího v přípravném řízení dozor. Státní zástupce je jim nadřízen procesně, nikoliv však sluţebně. Tím samozřejmě nejsou dotčeny vztahy sluţební nadřízenosti a podřízenosti v rámci Policie ČR. Lze říci, ţe zmiňovaná novela TŘ s účinností od 1.1.2002 zrušila institut silného vyšetřovatele v České republice a zřídila policejní orgány jako servis pro veřejného ţalobce (státního zástupce), na kterého přenesla významná procesní oprávnění, a to od počátku trestního procesu. Policejní orgán koná úkony trestního řízení samostatně, ovšem pod dozorem státního zástupce, někdy potřebuje souhlas státního zástupce nebo soudce a to především tehdy, mohlo-li by být zasahováno do lidských práv a svobod. Jejím hlavním úkolem v přípravném řízení trestním je učinit všechna potřebná šetření, prověřit a objasnit skutečnosti nasvědčující tomu, ţe byl spáchán trestný čin, zjistit pachatele a činit nezbytná opatření k předcházení trestné činnosti. Jak uvádí zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, Policie slouţí veřejnosti a jejím úkolem je chránit bezpečnost osob a majetku a veřejný pořádek, předcházet trestné činnosti, plnit úkoly podle TŘ a další úkoly na úseku vnitřního pořádku a bezpečnosti svěřené
jí
zákony,
přímo
pouţitelnými
předpisy
Evropských
společenství
nebo
mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu. Tedy chrání bezpečnost osob a majetku, odhaluje trestné činy a zjišťuje jejich pachatele, vede boj proti terorismu a koná vyšetřování o trestních činech apod. V řízení postupuje z úřední povinnosti, musí být nestranná, zjišťuje skutkový stav věci, vyhledává důkazy. TŘ v § 157a upravuje právo toho, 29
proti němuţ se řízení vede a poškozeného, ţe mají kdykoliv moţnost v průběhu přípravného řízení ţádat státního zástupce, aby byly odstraněny průtahy v řízení nebo závady v postupu policejního orgánu. Státní zástupce ji musí neprodleně vyřídit a o výsledku přezkoumání musí ţadatele vyrozumět. Policejní orgán je oprávněn poţadovat vysvětlení od fyzických a právnických osob a státních orgánů, odborné vyjádření od příslušných orgánů. § 114 TŘ mimo jiné říká, ţe je-li to k důkazu třeba, odběr biologického materiálu, který není spojen se zásahem do tělesné integrity osoby, jíţ se takový úkon týká, můţe provést i tato osoba nebo s jejím souhlasem orgán činný v trestním řízení. Nelze-li úkon pro odpor podezřelého nebo obviněného provést a nejde-li o odběr krve nebo jiný úkon spojený se zásahem do tělesné integrity, je orgán činný v trestním řízení oprávněn po předchozí marné výzvě tento odpor překonat; policejní orgán však potřebuje k překonání odporu podezřelého předchozí souhlas státního zástupce a způsob překonání odporu musí být přiměřený intenzitě odporu. Pokud jde o zadrţení podezřelé osoby, můţe takovou osobu podezřelou ze spáchání trestního činu, pokud je dán důvod vazby (§ 67 TŘ), policejní orgán v naléhavých případech zadrţet, i kdyţ proti ní dosud nebylo zahájeno trestní stíhání. Policejní orgán ji můţe zadrţet i bez předchozího souhlasu státního zástupce, pokud věc nesnese odkladu a souhlasu předem nelze dosáhnout, jde například o případ přistiţení přímo při trestném činu nebo zastiţení na útěku.
Více k oprávněním
policejního orgánu výše v kapitole 2.1.1
3.1.2 Státní zástupce Státní zástupce zastupuje v přípravném řízení veřejný zájem, je orgánem veřejné ţaloby a do jeho práva nemůţe zasahovat ani soud ani strany. Dle § 2 odst.3 TŘ je státní zástupce povinen stíhat všechny trestné činy o nichţ se dozví, výjimky jsou dané zákonem. Státní zástupce v přípravném řízení také rozhoduje o pouţití tzv. operativně pátracích prostředků, kdy jde např. o povolení k sledování osob a věcí atd. Státní zástupce tedy zajišťuje především ochranu veřejného zájmu, přímo zodpovídá za ochranu lidských práv při provádění vyšetřovacích úkonů, má odpovědnost za prověřování skutečností nasvědčujících spáchání trestného činu, za výsledky přípravného řízení, za to, ţe nikdo nebude postaven před soud nedůvodně, a ţe nikdo nebude během přípravného řízení omezován na svých právech. Státní zástupce má v přípravném řízení dominantní postavení, plní současně funkci dozoru, kdy bdí nad
30
zachováním zákonitosti přípravného řízení, činí funkci navrhovací i rozhodovací a téţ funkci instančního orgánu, který rozhoduje o stíţnostech proti usnesením policejního orgánu. 13 Státní zástupce přitom plní dvě navzájem spojené funkce, a to: a) funkci dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení trestním, včetně funkce návrhové a rozhodovací, b) funkci instančního orgánu rozhodujícího o stíţnostech proti usnesením policejního orgánu. 14 „Dozor státního zástupce nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení představuje jeho systematickou a cílevědomou kontrolní činnost zaměřenou na zjištění stavu vyšetřování, prověření postupu policejního orgánu z hlediska jeho zákonnosti, rychlosti a plynulosti a neprodlené odstraňování zjištěných nedostatků. Dozor se vyznačuje soustavností a je vykonáván průběţně. Směřuje téţ k tomu, aby nikdo nebyl bezdůvodně trestně stíhán a bezdůvodně omezován na svých právech v přípravném řízení. Dozor státního zástupce nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení jednak vytváří podmínky pro obţalovací funkci státního zástupce (§ 2 odst. 8 TŘ), přičemţ státní zástupce plněním této funkce realizuje veřejný zájem (nikoliv zájem státu), jednak představuje souhrn prostředků směřujících k naplnění dominantní role státního zástupce v přípravném řízení. Dozor je vykonáván nejen z hlediska zákonnosti postupu policejního orgánu, ale i z hlediska jeho věcné správnosti, odůvodněnosti a úplnosti.“15 Je třeba zdůraznit, ţe dozor státního zástupce v přípravném řízení neporušuje princip rovnosti procesních stran, jelikoţ se tento princip uplatní jen v řízení před soudem, státní zástupce totiţ v přípravném řízení není „stranou“ dle § 12 odst. 6 TŘ, a proto v tomto procesním stadiu postavení obviněného, popř. jeho obhájce, a státního zástupce není a nemůţe být
13
Více k postavení státního zástupce v přípravném řízení viz Metodický návod k provádění vnitřní kontroly a dohledu v soustavě státního zastupitelství, 2007, Nejvyšší státní zastupitelství, zejména str. 11-14 – dostupné z 14
RŮŢIČKA Miroslav. Veřejná žaloba a orgány konající přípravné řízení v ČR. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2008, s. 475 15
RŮŢIČKA Miroslav. Veřejná žaloba a orgány konající přípravné řízení v ČR. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2008, s. 476
31
rovnoprávné. S dozorem státního zástupce souvisí i funkce rozhodovací a návrhová, kdy tyto od sebe navzájem nelze oddělit. Opravňují státního zástupce v přípravném řízení vydávat rozhodnutí a předkládat soudci návrhy na jeho rozhodnutí, které se týkají závaţných zásahů do základních práv a svobod občanů. Dle § 2 odst. 3 TŘ je státní zástupce povinen stíhat všechny trestné činy, o nichţ se dozví, pokud zákon nebo vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak. Takto vyjádřená zásada legality zahrnuje povinnost státního zástupce zasadit se o to, aby byl kaţdý pachatel trestného činu řádně a včas stíhán. Státní zástupce však není povinen stíhat všechny osoby, k nimţ získá nějakou informaci o spáchání trestného činu. Právě postup před zahájením trestního stíhání, který upravuje hlava devátá TŘ, slouţí ke zjištění splnění podmínek pro stíhání určité osoby a vůbec zahájení celého trestního stíhání proti této osobě pro konkrétní trestní čin (§ 160 odst. 1 TŘ). V této fázi trestního řízení má nezastupitelnou úlohu policie. Státní zástupce má zde i funkci stíhacího orgánu, i kdyţ sám většinou osoby proti nimţ směřuje budoucí obvinění nestíhá, výjimkou je vyšetřování konané jím samotným. Vystupuje-li státní zástupce jako orgán druhého stupně a
rozhoduje o
stíţnostech proti usnesením policejních orgánů, jedná se o odlišné postavení od institutu dozoru. Přezkoumání věci z podnětu stíţnosti je odlišné od přezkoumání věci v rámci výkonu dozoru. Zůstává však skutečností, ţe jsou tyto obě funkce velmi úzce propojeny. Pojem dozoru je přitom třeba odlišovat od pojmu dohledu. Dohledem se rozumí výkon oprávnění stanovených zákonem o státním zastupitelství (zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů – dále jen StZast), jeţ slouţí k zajištění řídících a kontrolních vztahů mezi různými stupni státních zastupitelství a uvnitř jednotlivých státních zastupitelství při výkonu působnosti státního zastupitelství (§ 12c StZast). Vyšší státní zastupitelství je v rámci dohledu oprávněno : a) dle §12g odst. 2 StZast vyţadovat zvláštní zprávy o postupu státních zástupců při výkonu působnosti státního zastupitelství, b) dle § 12g odst. 1 StZast vyţadovat informace v jednotlivých věcech vyřizovaných niţším státním zastupitelstvím, c) přezkoumat kteroukoliv věc vyřízenou niţším státním zastupitelstvím a za tímto účelem vyţádat od niţšího státního zastupitelství předloţení všech písemností, jeţ byly podkladem pro vyřízení takové věci, jakoţ i příslušná vyjádření a stanoviska,
32
nestanoví-li zvláštní předpis pro přezkoumání takové věci závazným způsobem jiný postup (např. § 173a a § 174a TŘ), d) provádět u niţšího státního zastupitelství prověrky jednotlivých věcí, prověrky na určitých úsecích činnosti niţšího státního zastupitelství nebo celkové prověrky činnosti niţšího státního zastupitelství, e) dávat niţšímu státnímu zastupitelství pokyny ve věcech, které mu k vyřízení přísluší, a v zákonem stanovených případech věc niţšímu státnímu zastupitelství odejmout a vyřídit ji samo. 16 Jak vyplývá z výše uváděného, jedním z prostředků dohledu státního zastupitelství jsou pokyny. Pokyn nesměřuje vůči konkrétnímu státnímu zástupci, ale vţdy proti státnímu zastupitelství. Obranou proti pokynu je odmítnutí splnění pokynu. Z § 12d StZast vyplývá, ţe nejblíţe niţší státní zastupitelství není povinno splnit pokyn, který je v konkrétní věci v rozporu se zákonem, neprodleně pak musí písemně sdělit důvody odmítnutí nejblíţe vyššímu státnímu zastupitelství. Pokud nejblíţe vyšší státní zastupitelství na svém pokynu trvá a neuplatní jiný postup, věc niţšímu státnímu zastupitelství odejme a vyřídí ji samo, tak můţe učinit také tehdy, je-li nejblíţe niţší státní zastupitelství nečinné nebo se v jeho postupu vyskytují průtahy bez důvodu. Odejmutí věci činí vyšší státní zastupitelství usnesením, proti němuţ není přípustná stíţnost. To doručí státnímu zastupitelství, kterému byla daná věc odňata a také policejnímu orgánu, který jej zaloţí do vyšetřovacího spisu. Jak uţ jsem uvedla, v rámci přípravného řízení trestního je státní zástupce tzv. „pánem sporu“, coţ se mj. promítá v tom, ţe některé procesní úkony v tomto procesním stadiu jsou vyhrazeny výlučně státnímu zástupci. Dle výlučných oprávnění uvedených v § 175 TŘ je pouze státní zástupce oprávněn : a) rozhodnout o zastavení, podmíněném zastavení nebo přerušení trestního stíhání a o postoupení věci jinému orgánu, b) podat obţalobu (blíţe k podání obţaloby § 176 a násl. TŘ), c) rozhodovat o prodlouţení vazby, d) nařídit zajištění majetku obviněného a určit, na které prostředky a věci se zajištění nevztahuje, anebo takové zajištění zrušit,
16
RŮŢIČKA, Miroslav. Veřejná žaloba a orgány konající přípravné řízení v ČR. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2008, s. 483-484
33
e) provést zajištění nároku poškozeného na náhradu škody a omezit nebo zrušit takové zajištění, anebo z něj věc vyjmout, f) nařídit exhumaci mrtvoly (toto oprávnění státního zástupce zakotvuje § 115 odst. 2 TŘ) g) navrhnout vyţádání obviněného z ciziny (dle § 384 odst. 1 TŘ), h) provést předběţného šetření v řízení o vydání do ciziny (zakotvuje § 394 TŘ). Podle jiných ustanovení TŘ je státní zástupce v přípravném řízení trestním dále například oprávněn : a) poţadovat údaje z evidence cenných papírů a také údaje, které jsou jinak předmětem bankovního tajemství, b) dle § 79a odst. 4 TŘ neodkladně rozhodovat o ţádostech majitele účtu u banky, jehoţ peněţní prostředky na účtu byly zajištěny a ţádá o zrušení nebo omezení takového zajištění, c) dle § 79b TŘ rozhodovat o zajištění dalších finančních prostředků jako na účtu u spořitelního a úvěrního druţstva, blokaci peněţních prostředků penzijního připojištění se státním příspěvkem, blokaci čerpání finančního úvěru a blokaci finančního pronájmu, d) dle § 79c TŘ rozhodovat o zajištění zaknihovaných cenných papírů, e) je-li nutno pro objasnění skutečností důleţitých pro trestní řízení zjistit obsah nedoručených poštovních zásilek, jiných zásilek nebo telegramů nařídí v přípravném řízení trestním státní zástupce, aby je pošta nebo osoba provádějící jejich přepravu vydaly jemu nebo policejnímu orgánu (§ 86 odst. 1 TŘ), f) dle § 87b TŘ nařídit sledování zásilky, g) dle § 115 odst. 1 TŘ s největším urychlením rozhodnout o pohřbení mrtvoly, vznikneli podezření, ţe smrt člověka byla způsobena trestným činem a musel-li být prohlédnut a pitván. Konečně mezi výlučnou pravomoc státního zástupce, kterou v přípravném řízení nemá ţádný jiný orgán činný v trestním řízení, náleţí téţ vyţadovat údaje potřebné pro posouzení, zda trvají důvody pro pouţití agenta a zda je jeho činnost v souladu se zákonem; tyto údaje je povinen pravidelně, nejméně jednou za tři měsíce, posuzovat, a pominou-li důvody pro pouţití agenta, dá policejnímu orgánu pokyn k bezodkladnému ukončení jeho činnosti.
34
Policejní orgán je navíc povinen předloţit státnímu zástupci záznam o výsledku pouţití agenta (§ 158e odst. 7 TŘ).
3.1.3 Soud Soud má v přípravném řízení trestním za úkol vymezit pro orgány přípravného řízení prostor, v rozsahu obecné zákonné úpravy obsaţené v trestním řádu, pro výkon jejich úkonů. Činí úkony, které jsou mu trestním řádem přesně přiřčeny, tedy rozhoduje o zásahu do lidských práv a svobod. Příslušnost soudu k úkonům v přípravném řízení je upravena v § 26 TŘ, dle kterého je k provádění úkonů v přípravném řízení vţdy příslušný okresní soud, tyto úkony tedy činí obyčejné soudy. Příslušný okresní soud provádí takové úkony, v jehoţ obvodě je činný státní zástupce, který podal příslušný návrh a soud se tak stává příslušným k provádění všech úkonů soudu po celé přípravné řízení, pokud nedojde k postoupení věci z důvodu příslušnosti jiného státního zástupce činného mimo obvod tohoto soudu. Výjimku tvoří § 158e odst.4 TŘ v pouţití agenta, kdy soudci vrchních soudů rozhodují o pouţití agenta na návrh státního zástupce vrchního státního zastupitelství. Soud se nezabývá otázkou kde byl trestný čin spáchán, pečlivě však zkoumá, zda jiţ v dané věci nerozhodoval jiný okresní soud, coţ vykládá, jak jiţ bylo zmíněno výše, § 26 odst. 2 TŘ. Nedodrţení příslušnosti soudu by mohlo vést k formální vadě v rozhodnutí soudu a i v nepouţitelnost důkazů, jeţ by byly na základě takového rozhodnutí obstarány. Kdyby na podkladě takového rozhodnutí byl vzat obviněný do vazby, šlo by s určitostí o nezákonné zajištění a vydání rozhodnutí nepříslušným soudem by bylo závaţným porušením ústavního práva na zákonného soudce dle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále Ústavního zákona č. 2/1993 Sb., jeţ doslovně říká „Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.“ V prvním stupni tedy vţdy rozhoduje okresní soud, aţ na uvedenou výjimku. Krajské soudy rozhodují jen o stíţnostech proti rozhodnutím okresních soudů. Nejvyšší soud pak rozhoduje o stíţnosti pro porušení zákona, děje se tak na návrh ministra spravedlnosti. Krajský a Nejvyšší soud tedy nečiní ţádná rozhodnutí jako soudy prvního stupně a rozhodují jen o opravných prostředcích. O opravném prostředku však můţe rozhodovat i okresní soud a to v případě stíţností podaných proti rozhodnutí státního zástupce či policejního orgánu. K pravomocím soudu v přípravném řízení trestním náleţí: -
rozhodování o vazbě obviněného ( omezení osobní svobody vazbou je váţným zásahem do osobní svobody a můţe k němu dojít jen z důvodů a na dobu 35
stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu, jak určuje čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod)17 -
vydat příkaz k zatčení (jak uvádí § 69 odst. 1 TŘ: jestliţe je dán některý z důvodů dle § 67 TŘ a obviněného nelze předvolat, předvést nebo zadrţet a zajistit tak jeho přítomnost u výslechu, vydá v přípravném řízení soudce na návrh státního zástupce a v řízení před soudem předseda senátu příkaz, aby byl obviněný zatčen)
-
nařídit příkazem domovní prohlídku (více v § 83 odst. 1 TŘ, který mimo jiné uvádí, ţe příkaz musí být vydán písemně a musí být odůvodněn, doručí se osobě, u níţ se prohlídka koná, při prohlídce, a není-li to moţné, nejpozději do 24 hodin po odpadnutí překáţky, která doručení brání)
-
vydat příkaz k provádění důkazů v bytě či obydlí (§ 85b TŘ)
-
nařídit odposlech telekomunikačního provozu (více v § 88 TŘ; vyuţívá se v případech, je-li trestní řízení vedeno pro zvlášť závaţný zločin nebo jiný úmyslný trestný čin, k jehoţ stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva a to, lze-li předpokládat, ţe jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosaţení podstatně ztíţené)
-
téţ vydat příkaz k zjištění údajů o telekomunikačním provozu ( § 88a odst. 1 TŘ)
-
vydat souhlas k otevření či záměně zásilky ( § 87 i § 87a TŘ; pokud jde o záměnu, koná se tak v zájmu zjištění osob podílejících se na nakládání se zásilkou obsahující omamné a psychotropní látky, prekursory, jedy, radioaktivní materiál, padělané peníze a padělané cenné papíry, střelné nebo hromadně účinné zbraně, střelivo a výbušniny nebo jinou věc, k jejímuţ drţení je třeba zvláštního povolení, věci určené ke spáchání trestného činu, anebo věci z trestného činu pocházející jde o nařízení, aby byl obsah takové zásilky zaměněn za jiný a takto upravená zásilka byla předána k další přepravě. Se zaměněnými věcmi se potom zachází jako s věcmi odňatými)
-
rozhodnout o bezplatné právní pomoci poškozenému (výrok § 51a TŘ uvádí, ţe osvědčí-li poškozený, ţe nemá dostatek prostředků, aby si hradil náklady
17
JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo procesní. I. vydání. Praha: Leges 2010, s. 465
36
vzniklé s přibráním zmocněnce, rozhodne na jeho návrh v přípravném řízení soudce, ţe má nárok na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně nebo za sníţenou odměnu, to však neplatí, pokud by zastupování zmocněncem bylo nadbytečné) -
rozhodnout v ţádosti obviněného o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu nebo obhajobu za sníţenou odměnu
-
rozhodnout o vyloučení advokáta dle § 37a TŘ, o ustanovení obhájce dle § 39 TŘ (soud vede uspořádaný abecední pořadník advokátů, kteří souhlasí s výkonem obhajoby jako ustanovení obhájci u tohoto soudu a mají v jeho obvodu, popřípadě sídle, své sídlo; nelze-li advokáta ustanovit z tohoto pořadníku, ustanoví advokáta z pořadníku advokátů nadřízeného soudu), o zproštění od nutné obhajoby dle § 40 TŘ (kdy je ustanovený obhájce sice povinen obhajobu převzít, avšak z důleţitých důvodů můţe být na svou ţádost nebo na ţádost obviněného povinnosti obhajování zproštěn a místo něj ustanoven obhájce jiný) a o zproštění povinnosti obhajování dle § 40a TŘ (pouţívá se v případech buď podle § 37 TŘ kdy si obviněný zvolí obhájce sám, nebo kdyţ ustanovený obhájce nevykonává obhajobu po delší čas)
-
rozhodnout o překáţkách v uplatňování práv poškozeného (uvádí § 44 TŘ, dle kterého je-li počet poškozených mimořádně vysoký a jednotlivým výkonem jejich práv by mohl být ohroţen rychlý průběh trestního stíhání rozhodne v přípravném řízení soudce, ţe poškození mohou svá práva uplatňovat pouze prostřednictvím společného zmocněnce, kterého si zvolí; jestliţe by celkový počet zvolených zmocněnců vzrostl na více neţ šest a poškození se mezi sebou o výběru nedohodnou, provede výběr s přihlédnutím k zájmům poškozených soud; společný zmocněnec pak vykonává práva poškozených, které zastupuje, včetně uplatnění nároku na náhradu škody)
-
vydat rozhodnutí o omezení obviněného ve výkonu trestu odnětí svobody ( § 74a TŘ; uloţená omezení nesmí být závaţnější neţ ta, kterým by byl jinak obviněný podroben ve vazbě; proti tomuto rozhodnutí je přípustná stíţnost)
-
nařídit pozorování obviněného v ústavu (§ 116 odst. 2 TŘ, nelze-li duševní stav vyšetřit jinak)
-
vydat souhlas k vyţádání informací o utajovaných skutečnostech (§ 8 odst. 3 TŘ říká, ţe soudce můţe nařídit sledování bankovního účtu nebo účtu osoby oprávněné k evidenci investičních nástrojů podle zvláštního zákona, nejvýše na 37
šest měsíců, je moţné i prodlouţení, nejvýše však vţdy na dalších šest měsíců a to i opakovaně) -
rozhodnout o stíţnosti proti rozhodnutím o zajištění osob a majetku a o uloţení pořádkové pokuty (více v § 146a TŘ v jehoţ novém znění zákona č. 197/2010 Sb. s účinností od 1.ledna 2011 je navíc zakotveno, aby rozhodl o dalším trvání vazby nebo o ţádosti o zrušení omezení spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí, které bylo obviněnému uloţeno podle § 73 odst.4 nebo § 73a odst.3 TŘ, dále aby rozhodl o ţádosti o zrušení omezení spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí (§ 77a odst.4 TŘ) )
-
rozhodnout o sledování osob a věcí v případech dle § 158d odst. 3 TŘ (ten uvádí, ţe pokud má být sledováním zasahováno do nedotknutelnosti obydlí, do listovního tajemství nebo zjišťován obsah jiných písemností a záznamů uchovávaných v soukromí za pouţití technických prostředků, lze je uskutečnit jen na základě předchozího svolení soudce) a o pouţití agenta dle § 158e odst. 4 TŘ.
Soudce vykonává i další úkony rozhodovací činnosti, ale i takové, při nichţ ţádná rozhodnutí nevydává, jen svou účastí zaručuje zákonnost některých postupů policejních orgánů. Například je nutná účast soudce při výslechu nebo rekognici pokud jsou neodkladnými či neopakovatelnými – více v § 158a TŘ.
3.2 Účastníci přípravného řízení trestního K účastníkům přípravného řízení trestního se řadí mimo orgánů činných ještě další osoby, a to osoba, proti níţ se trestní řízení vede (podezřelý, obviněný), obhájce, poškozený, zákonní zástupci, zúčastněné osoby, probační úředník, orgán sociálně právní ochrany dětí a v neposlední řadě sem patří i svědci, znalci a tlumočníci.
3.2.1 Podezřelý, obviněný a jeho zákonný zástupce Podezřelým je osoba, proti níţ je vedeno tzv. zkrácené přípravné řízení, anebo která je v souladu s § 76 TŘ zadrţena a dosud proti ní nebylo zahájeno trestní stíhání podle § 160 TŘ. Například tedy ve zkráceném přípravném řízení je třeba takovou osobu vyslechnout a nejpozději na začátku výslechu jí sdělit, ze spáchání jakého skutku je podezřelá a jaký trestný čin je v tomto skutku spatřován. O tomto úkonu orgán konající zkrácené přípravné řízení 38
učiní záznam do protokolu (§ 179b odst. 3 TŘ), jehoţ opis doručí podezřelému a jeho obhájci a do 48 hodin jej zašle téţ státnímu zástupci. „Sdělení podezření nemá charakter rozhodnutí ve formě usnesení, ale jde o opatření, a proto proti němu zákon stíţnost nepřipouští.“18 Obviněným je taková osoba, proti níţ bylo zahájeno trestní stíhání dle § 160 TŘ. Dle citovaného ustanovení jestliţe zjištěné a odůvodněné skutečnosti nasvědčují tomu, ţe byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, ţe jej spáchala určitá konkrétní osoba, policejní orgán rozhodne o zahájení trestního stíhání této osoby jako obviněného. Způsobilost být subjektem (stranou) v trestním řízení není v TŘ nijak omezena, stejně jako procesní způsobilost provádět samostatně procesní úkony, z trestného činu tak můţe být obviněna i osoba nepříčetná a rovněţ úkony v trestním řízení můţe činit i osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům.19
Práva obviněného uvádí § 33 TŘ, podle kterého má
obviněný právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu. K důkazům nemusí a ani není povinen vypovídat. Můţe však uvádět okolnosti a důkazy ke své obhajobě, navrhovat a podávat ţádosti a opravné prostředky. Má právo zvolit si obhájce a s ním se radit (a to i během úkonů prováděných orgánem činným v trestním řízení), nesmí se však s ním radit v průběhu výslechu o tom, co má a nemá odpovědět na jiţ poloţenou otázku. Je-li obviněný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je jeho způsobilost k právním úkonům omezena, je oprávněn ho v takových případech zastupovat zákonný zástupce, který za něj můţe činit návrhy, podávat ţádosti a opravné prostředky nebo mu zvolit obhájce. Je současně oprávněn účastnit se všech úkonů, kterých se dle zákona má nebo můţe účastnit obviněný. Jde-li o prospěch obviněného, můţe konat zákonný zástupce i proti vůli obviněného. Není-li moţný výkon práv za obviněného zákonným zástupcem, můţe státní zástupce obviněnému ustanovit opatrovníka, navíc dle § 27 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, je zákonným zástupcem osoby, které byla soudem zbavena nebo omezena způsobilost k právním úkonům soudem ustanovený opatrovník. Trestní řád přiznává zákonnému zástupci podobná práva obhajoby jako obhájci, jsou však nepatrně omezena a to například ve styku s obviněným ve vazbě.
18
ŠÁMAL, P., Novotný, F., Růţička, M., Vondruška, F., Novotná, J. Přípravné řízení trestní. II. doplněné a přeprac. vydání. Praha: C.H.Beck 2003, s.772 19
JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo procesní. I. vydání. Praha: Leges 2010, s. 218
39
Značně rozdílné je řízení vedené proti mladistvým, zde se přihlíţí na niţší osobnostní zralost mladistvého a jeho omezenou moţnost se hájit. Řízení ve věcech mladistvých se řídí zvláštním zákonem č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe. Dle něj se při jednání s mladistvými musí postupovat s přihlédnutím k jejich věku a duševní vyspělosti, aby nedošlo k narušení jejich psychické a sociální rovnováhy a jejich další vývoj byl co nejméně ohroţen. Orgány činné provádějí všechna šetření s veškerou pečlivostí, je nutno zjistit téţ stupeň rozumového a mravního vývoje mladistvého, jeho povahu, poměry i prostředí v němţ ţil a byl vychován. Zjištění poměrů mladistvého uloţí orgán činný příslušnému orgánu sociálněprávní ochrany dětí nebo Probační a mediační sluţbě. Mladistvý musí mít obhájce jiţ od okamţiku kdy jsou proti němu provedeny úkony dle TŘ.
3.2.2 Obhájce Obhájcem nejen v přípravném řízení trestním ale v celém trestním řízení můţe být dle § 35 TŘ jen advokát. Ten se můţe dát pro jednotlivé úkony zastoupit koncipientem, ovšem s výjimkou řízení před krajským soudem jako soudem prvního stupně, před vrchním soudem a soudem nejvyšším. Kvůli střetu zájmů nesmí být obhájcem v trestním řízení advokát, který zde vystupuje jako svědek nebo k věci podává znalecký posudek či zde koná jako tlumočník. Advokát je osoba, která je zapsána v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou. Podmínky, za nichţ advokát poskytuje právní sluţby upravuje zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen AZ). Jedná se například o skutečnosti, ţe advokát musí mít sídlo na území České republiky, při výkonu právní pomoci musí být nezávislý, je vázán právními předpisy a v jejich mezích příkazy klienta. § 16 AZ uvádí, ţe advokát je povinen jednat čestně a svědomitě a má povinnost důsledně vyuţívat všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta všechno co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné. Podle § 21 AZ je povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichţ se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních sluţeb. V přípravném řízení musí mít obviněný obhájce je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody, na pozorování ve zdravotnickém ústavu, pokud je jeho způsobilost k právním úkonům omezena nebo je jich přímo zbaven a také vţdy, jde-li o řízení proti uprchlému nebo mladistvému. V těchto vyjmenovaných případech jde o tzv. důvod nutné obhajoby , jeţ blíţe specifikuje § 36 TŘ. Jsou ale i jiné důvody, např. je-li obviněný němý nebo hluchý, negramotný, trpí-li váţnou zdravotní poruchou, atd. Státní zástupce v případech těchto znevýhodněných obviněných uznává obhájce nutným. 40
Obhájce je povinen dle § 41 TŘ poskytovat obviněnému potřebnou právní pomoc, pečovat o to, aby byly v řízení náleţitě a včas objasněny skutečnosti, které obviněného zbavují viny či ji zmírňují a tím také přispívat ke správnému objasnění a rozhodnutí věci. Je oprávněn účastnit se všech vyšetřovacích úkonů, podávat za obviněného návrhy, ţádosti a opravné prostředky, nahlíţet do spisů a s obviněným, který je ve vazbě, je oprávněn mluvit bez přítomnosti třetí osoby. Zmocnění obhájce zaniká při skončení trestního stíhání, nebylo-li při jeho zvolení nebo ustanovení vymezeno jinak. I po skončení trestního stíhání je obhájce oprávněn podat za obţalovaného ještě dovolání a zúčastnit se řízení o dovolání u Nejvyššího soudu, dále podat ţádost o milost a o odklad výkonu trestu. Obviněný je oprávněn obhájce si především sám zvolit, a to v jakékoliv trestní věci, nikoliv tedy pouze v případě nutné obhajoby. Nezvolí-li si obviněný obhájce a nezvolí-li mu ho ani jeho zákonný zástupce, můţe mu ho zvolit jeho příbuzný v pokolení přímém, jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec, manţel, partner, druh, jakoţ i zúčastněná osoba (§ 37 odst. 1 TŘ). Jestliţe obviněný nemá obhájce v případech, kdy ho musí mít (jedná se případy nutné obhajoby), určí se mu lhůta ke zvolení obhájce. Pokud v určené lhůtě nebude obhájce zvolen, bude obviněnému na dobu, po kterou trvají důvody nutné obhajoby, obhájce ustanoven soudem. Je třeba doplnit, ţe práva a povinnosti obhájce zvoleného i obhájce ustanoveného jsou shodná.
3.2.3 Poškozený Trestní řád uznává poškozeného jako jednu z procesních stran v trestním řízení a definuje ho dle § 43 TŘ jako toho, komu bylo trestným činem ublíţeno na zdraví, způsobena majetková, morální nebo jiná škoda. „Je třeba rozlišovat obecný pojem poškozeného podle § 43 odst. 1 TŘ, poškozeného, který má podle zákona nárok na náhradu škody, jeţ mu činem byla způsobena, a oběti.“20 Obětí je fyzická osoba, které v důsledku trestného činu vznikla škoda na zdraví, osoba pozůstalá po oběti, která pro trestný čin zemřela, jestliţe zemřelý této osobě poskytoval výţivu nebo ji byl povinen poskytovat.21 Poškozený můţe svá práva vykonávat
20
ŠÁMAL, P., Novotný, F., Růţička, M., Vondruška, F., Novotná, J. Přípravné řízení trestní. II. doplněné a přeprac. vydání. Praha: C.H.Beck 2003, s.857 21
ŠÁMAL, P., Novotný, F., Růţička, M., Vondruška, F., Novotná, J. Přípravné řízení trestní. II. doplněné a přeprac. vydání. Praha: C.H.Beck 2003, s.857
41
osobně nebo se nechat zastupovat zmocněncem. V přípravném řízení má právo činit návrhy na doplnění dokazování, můţe se dát (jak jiţ bylo zmíněno) zastupovat zmocněncem, můţe podat stíţnost proti usnesení: - o odloţení věci či o zastavení trestního stíhání, - o postoupení věci, - o podmíněném zastavení trestního stíhání, - o osvědčení obviněného po zkušební lhůtě podmíněného zastavení trestního stíhání, - o schválení narovnání. Má také právo dle § 157a TŘ kdykoliv během přípravného řízení ţádat státního zástupce o odstranění průtahů v řízení a závad v postupu policejního orgánu. Můţe dle § 65 TŘ stejně jako obviněný, zúčastněná osoba, obhájce a zmocněnec, nahlíţet do spisu, činit si z nich výpisky a poznámky a pořizovat si na své náklady kopie a před skončením řízení se k věci vyjádřit.
3.2.4 Probační úředník Probací se pro účely přípravného řízení trestního rozumí organizování a vykonávání dohledu nad obviněným; úředník Probační a mediační sluţby je v přípravném řízení povinen řídit se pokyny státního zástupce, musí postupovat odpovědně, respektovat a chránit lidská práva a svobody, důstojnost člověka a vyvarovat se jednání, které by mohlo vést k zmaření účelu trestního řízení nebo by vzbuzovalo pochybnosti o jeho objektivitě a nestrannosti; při nedodrţení těchto povinností mu můţe státní zástupce věc odejmout; má právo v mezích působnosti Probační a mediační sluţby nahlíţet do trestních spisů, činit si z nich výpisky a poznámky a pořizovat kopie spisů a jejich částí ( § 2 a 7 zákona č. 257/2000 Sb. o Probační a mediační sluţbě). Jeho úkolem je pomáhat při naplňovaní trestní spravedlnosti v našem právním státě. Dohled probačního úředníka nad obviněným upravuje mimo zákona č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační sluţbě také § 27b TŘ, spočívající v pozitivním vedení a pomoci obviněnému a kontrole jeho chování. V případech, kdy mu dohled nebyl uloţen, provádí úkony směřující k tomu, aby vedl obviněný řádný ţivot zejména po propuštění z vazby, po rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání, po podmíněném odsouzení
a
podmíněném odsouzení s dohledem, po uloţení trestu obecně prospěšných prací atd. Případ nahrazení vazby dohledem probačního úředníka upravuje § 73 odst.3 TŘ, podle něhoţ je 42
obviněný povinný se k probačnímu úředníkovi dostavovat ve stanovených lhůtách a bez jeho souhlasu nesmí změnit místo pobytu.
3.2.5 Svědek Svědek je osobou, která je jinou nezastupitelná, jelikoţ vnímal situaci o kterou běţí právě on. Výpověď svědka je základním a nejčastějším důkazním prostředkem a má jedinečný význam pro rozhodování. Svědek je osobou, která je vyzvána orgánem činným, aby vypovídala o rozhodných skutečnostech v trestním řízení, které sám viděl a slyšel. Jeho postavení je neslučitelné s jiným účastníkem v tomtéţ trestním řízení, takţe například obviněný nemůţe být svědkem a to ani vůči ostatním spoluobviněným. Trestní řád nevymezuje okruh moţných svědků, ani nediktuje podmínky způsobilosti svědka. Z toho vyplývá, ţe svědek můţe být dospělý, mladistvý, nezletilý i duševně či fyzicky narušený člověk. Má-li policejní orgán pochybnosti o způsobilosti svědka vnímat vlastními smysly a tedy by jeho svědectví nemělo význam, můţe nechat dle § 118 TŘ vyšetřit jeho duševní stav znalcem, a to v případě, jestliţe jsou závaţné pochybnosti, ţe u svědka, jehoţ výpověď je pro rozhodnutí zvláště důleţitá, je podstatně sníţena schopnost správně vnímat nebo vypovídat. Je-li svědkem nezletilá osoba (osoba mladší patnácti let), je třeba postupovat podle § 102 TŘ. Vyslýchání by totiţ mohlo nepříznivě ovlivňovat jeho další duševní a mravní vývoj, proto je třeba tento výslech provádět zvlášť šetrně a tak, aby jej jiţ nebylo třeba opakovat. K výslechu je třeba přibrat pedagoga nebo osobu mající zkušenost s výchovou mládeţe, ta přispěje k správnému vedení výslechu. Je moţné přibrat i rodiče, pokud by téţ přispěli k správnému provedení. Nezletilá osoba musí být také poučena přiměřeně svému věku, nelze však proti ní uplatňovat sankce, které jsou moţné k donucení svědectví pro ostatní osoby svědků. Osobám, které v řízení vystupují jako svědci náleţí dle § 104 TŘ svědečné. Mají nárok na náhradu nutných výdajů jako cestovní náhradu a prokázaný ušlý výdělek. Svědek však musí tento nárok uplatnit do tří dnů po svém výslechu, jinak nárok zaniká. Výši svědečného určuje ten, kdo svědka předvolal.
3.2.6 Znalec a tlumočník Znalec je osoba se zvláštními odbornými znalostmi a zkušenostmi a je přibírána za účelem objasnění dané skutečnosti, která je v trestním řízení důleţitá. Znalců je celá řada, jsou specializovaní podle odvětví a jednotlivých oborů např. v oboru stavebnictví, zdravotnictví, 43
písma, ekonomie, účetnictví atd. Přibrání znalce definuje TŘ v § 105 – § 111. Orgán činný přibere znalce, pokud povaţuje znalecký posudek za nezbytný. Znalci nepřísluší provádět hodnocení důkazů a řešit právní otázky, vymezí se mu však jeho úkoly a poskytnou se mu potřebná vysvětlení ze spisů. Můţe do spisů nahlíţet nebo se mu přímo zapůjčí. Můţe mu být i dovoleno, aby byl přítomen při výslechu obviněného a svědků, a aby jim kladl otázky vztahující se na předmět znaleckého vyšetřování. Znalec vypracovává znalecký posudek zpravidla písemně. Je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný, poţádá se znalec o vysvětlení nebo se přibere znalec jiný. Účast tlumočníka v trestním řízení vychází přímo ze zákona č.2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, kde odst. 4 § 37 říká, ţe kdo prohlásí, ţe neovládá jazyk v němţ se jednání vede, má právo na tlumočníka. TŘ zakotvuje přibrání tlumočníka v § 28 a to především, ţe jeli třeba přetlumočit obsah písemnosti, výpovědi či jiného procesního úkonu, přibere se tlumočník. V přípravném řízení trestním můţe funkci tlumočníka vykonávat pouze osoba, která splňuje podmínky dané zákonem č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících. Orgán činný by měl v případě potřeby tlumočníka v přípravném řízení poţádat nejdříve specializované ústavy pro tlumočnickou činnost a teprve není-li to moţné, přibrat tlumočníka zapsaného do seznamu dle příslušného krajského soudu.
44
Závěr Ve své práci jsem se snaţila dodrţet splnění cíle, který jsem si dala před samotným vypracováním, tedy vysvětlit problematiku přípravného řízení trestního. Nejdůleţitější pomůckou mi byl zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním ve znění pozdějších předpisů, jehoţ název jsem v celé práci nahradila zkratkou TŘ. Kromě TŘ byly nepostradatelnými i další zákony (jako například zákon o Policii České republiky), na které TŘ odkazuje, nebo které slouţí jako zákony zvláštní, specifické pro své konkrétní odvětví. Trestní právo jako takové vidím jako velmi záţivnou, ovšem nelehkou oblast, která uţ po okrajovém seznámení pohltí i toho největšího laika. Osobně jsem se s problematikou přípravného řízení trestního musela díky této práci obeznámit, alespoň dle mého skromného názoru, velmi důkladně, jinak bych tuto práci vytvořit nemohla. V textu jsem se snaţila věnovat značnou pozornost všem jednotlivým kapitolám bez rozdílu, jelikoţ opomenutím byť malé části ze stadia přípravného řízení by celý výtvor ztratil smysl. V práci se nejprve zabývám vysvětlením pojmu přípravného řízení trestního, co je jeho smyslem a úkolem a jaké si klade základní otázky. Dále se věnuji jednotlivým formám přípravného řízení postupu před zahájením trestního stíhání, vyšetřování a zkrácenému přípravnému řízení. Ve druhé kapitole rozebírám samotný průběh přípravného řízení a pak nepostradatelné zásady v přípravném řízení uplatňované. Ve třetí a poslední části předkládám ucelený přehled orgánů činných a účastníků, kteří do přípravného řízení trestního patří. Téma jsem si zvolila, jelikoţ se mi jevilo jako velmi zajímavé. Byla jsem díky němu nucena nastudovat škálu zákonů a odborné literatury i různých článků, jeţ publikují osoby zainteresované. Získané informace jsem aplikovala s důsledností a respektem. Je pravdou, ţe k problematice jsem zpočátku přistupovala s jistou skepsí. Měla jsem totiţ především za to, ţe přípravné řízení trestní nepatří mezi nejvýznamnější stadia trestního řízení, a ţe zejména ani zdaleka nedosahuje významu vlastního řízení před soudem; konečně je nepochybné, ţe právě a jedině v řízení před soudem, ať jiţ v řízení prvního stupně (jinak také v řízení nalézacím), nebo v řízení odvolacím, se rozhoduje o vině i trestu konkrétních osob (obţalovaných), a ţe právě toto rozhodování (tj. uznání viny nebo naopak zproštění obţaloby, a v případě uznání viny téţ rozhodování o tom, jaký druh trestu a v jaké výměře bude nejvíce odpovídat účelu trestu) představuje podstatu celého trestního řízení. Kupodivu na tomto úvodním názoru jsem nakonec ničeho příliš neměnila, neboť tomu tak skutečně je. Na druhou stranu – jak jsem také 45
prezentovala v této práci – předpokladem kvalitního rozhodnutí o vině a trestu (přičemţ pojem kvalitní je třeba chápat ve smyslu naplnění účelu zákona podle ustanovení § 1 odst. 1 TŘ, dle kterého „Účelem trestního řádu je upravit postup orgánů činných v trestním řízení tak, aby trestné činy byly náleţitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni. Řízení přitom musí působit k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti, k výchově občanů v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel občanského souţití i čestného plnění povinností ke státu a společnosti“) je stejně tak kvalitní provedení přípravného řízení trestního. Moje počáteční skepse se tedy nakonec změnila v poznání, ţe kaţdé stadium trestního řízení má svůj nezastupitelný význam, jednotlivá stadia trestního řízení nelze navzájem izolovat, a takto vytvářejí navzájem logicky a právně propojený komplex, ve kterém nezanedbatelný prostor přísluší právě přípravnému řízení trestnímu. Toto poznání jsem se mj. pokusila vyjádřit i ve své bakalářské práci.
46
Použitá literatura: Publikace 1. CÍSAŘOVÁ, Dagmar; FENYK, Jaroslav a kolektiv. Trestní právo procesní. 4. aktualizované a přepracované vydání. Praha: Linde, 2006. 871 s. ISBN 80-7201-594-X. 2. JELÍNEK, Jiří a kolektiv. Trestní právo procesní. 1. vydání. Praha: Leges, 2010. 784 s. ISBN 978-80-87212-30-1. 3. MADAR, Zdeněk a kolektiv. Slovník českého práva. 3. rozšířené a podstatně přepracované vydání. Praha: Linde, 2002. 1846 s. ISBN 80-7201-377-7. 4. RŮŢIČKA, Miroslav. Veřejná žaloba a orgány konající přípravné řízení v ČR. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008. 745 s. ISBN 80-7179-929-7. 5. SPIRIT, Michal a kolektiv. Základy práva pro neprávníky. 2.vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. 263 s. ISBN 978-80-7380-116-8. 6. ŠÁMAL, Pavel; NOVOTNÝ, František; RŮŢIČKA, Miroslav; VONDRUŠKA, František; NOVOTNÁ, Jaroslava. Přípravné řízení trestní. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003. 1443 s. ISBN 80-7179-741-3. Periodika 1. PŘIDAL, Ondřej. Postup soudu před nařízením jednání. Bulletin advokacie, 2009, č. 5. s 25-28. 2. JANKOVSKÝ, Zdeněk. Jak naložit s nepřiměřenou délkou trestního řízení. Bulletin advokacie, 2009, č. 12. s 35-40. Právní předpisy 1. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 2. Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. 3. Zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. 4. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 5. Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 6. Zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů a doplňků. 7. Zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační sluţbě, ve znění pozdějších předpisů. 8. Zákon č. 70/1965 Sb., o Sboru národní bezpečnosti. 47
9. Zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe, ve znění pozdějších předpisů. 10. Zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. 11. Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. 12. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 13. Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů. Internetové zdroje 1. BEZOUŠKA, Petr. Přípravné řízení po novele [online] 7. 1. 2002. [cit. 2011-02-26]. Dostupné z WWW: . 2. ÚSTAV STÁTU A PRÁVA AV ČR. Prameny práva ČR [online]. [cit. 2011-02-01]. Dostupné z WWW: . 3. WIKIPEDIE, otevřená encyklopedie. Trestní řízení; Základní zásady trestního řízení [online] poslední editace 17. 1. 2011. [cit. 2011-02-01]. Dostupné z WWW: . 4. WIKIPEDIE, otevřená encyklopedie. Účinnost (právo) [online] poslední editace 16.3.2011.
[cit.
2011-02-15].
Dostupné
z WWW:
. 5. NEJVYŠŠÍ STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ. Zpráva o činnosti státního zastupitelství za rok
2006
[pdf]
2007.
[cit.
2011-18-03].
Dostupné
z WWW:
. 6. TRESTNÍ ŘÍZENÍ. Rozhodování soudu v přípravném řízení trestním [online]. [cit. 2011-03-11].
Dostupné
z WWW:
rizeni.com/dokumenty/rozhodovani-soudu-v-pripravnem-rizeni-trestnim>.
48